{"id":3309,"date":"2015-02-22T15:00:00","date_gmt":"2015-02-22T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3298"},"modified":"2015-02-22T15:00:00","modified_gmt":"2015-02-22T14:00:00","slug":"me-myself-and-romeo-63","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/02\/22\/me-myself-and-romeo-63\/","title":{"rendered":"Me, Myself and Romeo 63."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Dlouze si prohl\u00ed\u017e\u00edm honosnou budovu p\u0159ed sebou, kter\u00e1 se v\u016fbec nezm\u011bnila, a zva\u017euji, jestli by nebylo lep\u0161\u00ed oto\u010dit se na pat\u011b a zmizet, ne\u017e m\u011b n\u011bkdo z t\u011bch, co posp\u00edchaj\u00ed dovnit\u0159, zaregistruje. Vlastn\u011b ani nev\u00edm, jak m\u011b napadlo sem j\u00edt. Mo\u017en\u00e1 by nebylo od v\u011bci zv\u00e1\u017eit n\u00e1v\u0161t\u011bvu n\u011bjak\u00e9ho odborn\u00edka, proto\u017ee to, co d\u011bl\u00e1m, nen\u00ed norm\u00e1ln\u00ed. Mysl\u00edm si jednu v\u011bc, u\u010din\u00edm v\u0161ak prav\u00fd opak.<\/div>\n
Od n\u00e1v\u0161t\u011bvy Peta u m\u011b, b\u011bhem n\u00ed\u017e se m\u011b sna\u017eil p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee v\u0161echno je ryze Billova vina, a vzbudit ve mn\u011b dojem, \u017ee to na n\u011bj m\u016fj \u010f\u00e1belsk\u00fd brat\u0159\u00ed\u010dek cel\u00e9 nahr\u00e1l. \u010c\u00e1st m\u011b by tomu i v\u011b\u0159ila, proto\u017ee si jsem moc dob\u0159e v\u011bdom, jak prohnan\u00e1 diva n\u011bkdy dok\u00e1\u017ee b\u00fdt. Av\u0161ak v tom, abych jeho verzi p\u0159ijal, mi br\u00e1n\u00ed hlas, kter\u00fd mi st\u00e1le dokola opakuje, \u017ee kdyby Petovi na mn\u011b z\u00e1le\u017eelo tak, jak se celou dobu tv\u00e1\u0159\u00ed, vyka\u0161lal by se na svou kari\u00e9ru a Billa by od sebe odstr\u010dil. Riskoval by i skand\u00e1l, vydr\u017eel by hysterickou sc\u00e9nu, sn\u00e1\u0161el by zv\u00eddav\u00e9 pohledy p\u0159\u00edtomn\u00fdch. Zkr\u00e1tka by ud\u011blal cokoli, jen aby m\u011b uchr\u00e1nil tohoto. Jen\u017ee nic neu\u010dinil, m\u00edsto m\u011b chr\u00e1nil v tu chv\u00edli sebe…<\/p>\n

P\u0159e\u0161l\u00e1pnu z jedn\u00e9 nohy na druhou, odhod\u00edm nedopalek cigarety a ne\u017e vejdu do \u00fatrob budovy, n\u011bkolikr\u00e1t zhluboka vdechnu a vydechnu vzduch z plic. Sotva se ocitnu mezi dve\u0159mi, \u017eensk\u00e1 na recepci m\u011b sjede pohrdav\u00fdm pohledem, ale vzhledem k tomu, \u017ee si m\u011b pamatuje z minula, kdy jsem j\u00ed m\u00e1lem musel ukazovat ob\u010danku, nech\u00e1 m\u011b pokra\u010dovat v cest\u011b.<\/div>\n

„Baba,“ ulev\u00edm si. Nech\u00e1pu, co si m\u011b tak prohl\u00ed\u017eela. N\u00e1hodou jsem si dneska dal sakra z\u00e1le\u017eet na v\u00fdb\u011bru outfitu, jeliko\u017e jsem v\u011bd\u011bl, mezi jakou parti\u010dku se chyst\u00e1m. Cestou k v\u00fdtahu se za mnou snad ka\u017ed\u00fd druh\u00fd oto\u010d\u00ed. Dokonce mi neunikne to, \u017ee dva lid\u00e9 si p\u0159i pohledu na m\u011b, jak \u010dek\u00e1m na v\u00fdtah, n\u011bco \u0161eptaj\u00ed, kr\u010d\u00ed u toho rameny a jeden z nich se nakonec i zasm\u011bje. H\u00e1d\u00e1m, \u017ee kdyby vedle m\u011b st\u00e1l br\u00e1cha, tak by se mi takhle nepo\u0161klebovali, to by se toti\u017e plazili po zemi a l\u00edbali zem u jeho nohou. Moc dob\u0159e si vzpom\u00edn\u00e1m, jak se p\u0159ed n\u00edm klan\u011bli a tv\u00e1\u0159ili se, jako by chodbami kr\u00e1\u010del b\u016fh a ne smrteln\u00edk. Bill byl jejich modlou, ke kter\u00e9 vzhl\u00ed\u017eeli, ji\u017e uct\u00edvali a sk\u00e1kali, jak on p\u00edskal. A\u0165 u\u017e jeho po\u017eadavek byl seben\u00e1ro\u010dn\u011bj\u0161\u00ed nebo sebev\u011bt\u0161\u00ed nesmysl, mohli se p\u0159etrhnout, aby jej splnili a jejich b\u016fh byl tak spokojen.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Kone\u010dn\u011b m\u011b v\u00fdtah vyveze do patra, ve kter\u00e9m je um\u00edst\u011bna Billova kancel\u00e1\u0159. Ve chv\u00edli, kdy se otev\u0159ou dve\u0159e a j\u00e1 stanu na chodb\u011b, se zaraz\u00edm. Zaprv\u00e9 v\u016fbec netu\u0161\u00edm, jak za\u010d\u00edt konverzaci na t\u00e9ma lond\u00fdnsk\u00e1 romance dvou exmilenc\u016f, a zadruh\u00e9, co\u017e mi d\u011bl\u00e1 v\u011bt\u0161\u00ed starosti, nem\u00e1m zd\u00e1n\u00ed, v jak\u00e9m rozpolo\u017een\u00ed bratra naleznu. Uva\u017euj\u00edce nad t\u00edm, zda bude m\u00edt dobrou n\u00e1ladu, nebo na m\u011b bude vr\u010det, co\u017e je pravd\u011bpodobn\u011bj\u0161\u00ed, dojdu ke stolu jeho asistentky.<\/div>\n
„Pan Kaulitz nen\u00ed p\u0159\u00edtomen.“ Ozn\u00e1m\u00ed mi agentka, kdy\u017e se nadechuji k pozdravu, a vzhl\u00e9dne od korespondence, kterou t\u0159\u00edd\u00ed na n\u011bkolik hrom\u00e1dek. V\u016fbec nen\u00ed p\u0159ekvapen\u00e1, \u017ee m\u011b tu vid\u00ed. Nejsp\u00ed\u0161 j\u00ed kolegyn\u011b z recepce dala echo, kdo \u017ee se chyst\u00e1 nav\u0161t\u00edvit velk\u00e9ho n\u00e1vrh\u00e1\u0159e a ru\u0161it jej od pr\u00e1ce.<\/div>\n
„Aha,“ zamuml\u00e1m, kdy\u017e se pod\u00edv\u00e1m na hodinky a zjist\u00edm, \u017ee je u\u017e po des\u00e1t\u00e9 hodin\u011b. Dochvilnost nikdy nebyla Billova siln\u00e1 str\u00e1nka a nikdy nebyl rann\u00ed pt\u00e1\u010de, ale \u010dekal jsem, \u017ee ho tu v tuhle dobu zastihnu. Vydat se sem brzy r\u00e1no je hol\u00fd nesmysl, proto\u017ee, co si pamatuji z d\u0159\u00edv\u011bj\u0161ka, bych tu zastihl mo\u017en\u00e1 tak p\u011bt lid\u00ed. Odpoledne by tu u\u017e bratr b\u00fdt nemusel, nebo\u0165 jsem byl n\u011bkolikr\u00e1t sv\u011bdkem toho, kdy\u017e si usmyslel, \u017ee mus\u00ed n\u011bco neodkladn\u00e9ho za\u0159\u00eddit, sebral se a zmizel. Nev\u00edm, jak je tomu dnes, ale tehdy se dalo pova\u017eovat za z\u00e1zrak, kdy\u017e jej \u010dlov\u011bk na\u0161el v kancel\u00e1\u0159i po druh\u00e9 hodin\u011b odpoledn\u00ed.<\/p>\n

„A kdy pan bratr tak p\u0159ibli\u017en\u011b doraz\u00ed?“ Jednou rukou se op\u0159u o jej\u00ed st\u016fl, \u010d\u00edm\u017e si vyslou\u017e\u00edm \u0161okovan\u00fd pohled. Asi m\u00e1 strach, \u017ee j\u00ed n\u011bjak zamatl\u00e1m nebo co.<\/div>\n

„To nev\u00edm,“ pokr\u010d\u00ed rameny. Jej\u00ed odpov\u011b\u010f m\u011b naprosto vyvede z m\u00edry. Ona taky n\u011bco nev\u00ed? Pokud m\u011b pam\u011b\u0165 neklame, tak se v\u017edycky tv\u00e1\u0159ila, jako by se\u017erala moudrost sv\u011bta. Te\u010f se mi tu p\u0159izn\u00e1, \u017ee nem\u00e1 tu\u0161en\u00ed, kdy se tu jej\u00ed \u0161\u00e9f objev\u00ed. To jsou mi novinky! A\u010dkoli, ono p\u0159edv\u00eddat n\u011bco v Billov\u011b p\u0159\u00edpad\u011b je nadlidsk\u00fd \u00fakol…<\/div>\n
„Tak tu na n\u011bj prost\u011b po\u010dk\u00e1m.“ Rozhodnu se usednout do jednoho z k\u0159esel, kam m\u011b sama minule pos\u00edlala, kdy\u017e jsem do\u017eadoval rozhovoru s bratrem. Vtom m\u011b napadne, \u017ee mi ta jeho posila z FBI mo\u017en\u00e1 l\u017ee. Tehdy mi p\u0159ece taky tvrdila, \u017ee je Bill zanepr\u00e1zdn\u011bn, a p\u0159itom se v\u00e1lel na koberci a listoval \u010dasopisem. Proto se vr\u00e1t\u00edm zp\u011bt k n\u00ed a odka\u0161l\u00e1n\u00edm na sebe upozorn\u00edm. Marion si povzdechne a \u0161lehne po mn\u011b pohledem, kter\u00fdm mi d\u00e1v\u00e1 najevo, \u017ee mluvit se mnou je j\u00ed nejen krajn\u011b nep\u0159\u00edjemn\u00e9, ale z\u00e1rove\u0148 ji i ru\u0161\u00edm od jej\u00ed d\u011bsn\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9 pr\u00e1ce.<\/p>\n

„N\u011bjak\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed? K\u00e1vu, \u010daj nebo miner\u00e1lku?“ Za\u010dne mi vyjmenov\u00e1vat, co mi m\u016f\u017ee nab\u00eddnout, a tv\u00e1\u0159\u00ed se u toho tak, \u017ee by mi do toho nejrad\u011bji p\u0159isypala jed na krysy.<\/div>\n

„Jste si jist\u00e1, \u017ee tam bratr nen\u00ed?“ Uk\u00e1\u017eu prstem na dve\u0159e, za nimi\u017e mo\u017en\u00e1 sed\u00ed Bill, kter\u00fd byl v\u010das upozorn\u011bn na mou n\u00e1v\u0161t\u011bvu a dal proto t\u00e9hle \u017eensk\u00e9 p\u0159\u00edkaz zbavit se m\u011b.<\/div>\n
„Ano, jsem si jist\u00e1. Pan Kaulitz dnes je\u0161t\u011b nedorazil.“ Zopakuje mi, co mi u\u017e jednou \u0159ekla, a pohor\u0161en\u011b zavrt\u00ed hlavou, \u017ee jsem si dovolil jen pomyslet na to, \u017ee by mi lhala. Jist\u011b, to by si nedovolila, jen by plnila to, co by j\u00ed jej\u00ed \u0161\u00e9f na\u0159\u00eddil.<\/div>\n
„Fajn, jak jsem u\u017e \u0159ekl, po\u010dk\u00e1m tu na n\u011bj.“ Ozn\u00e1m\u00edm j\u00ed pot\u011b\u0161uj\u00edc\u00ed skute\u010dnost, \u017ee se m\u011b jen tak nezbav\u00ed a bude muset moji osobu je\u0161t\u011b n\u011bjakou dobu sn\u00e1\u0161et. Hned na to ji popros\u00edm o miner\u00e1lku, kterou mi sama nab\u00edzela. Sotva to do\u0159eknu, vybav\u00ed se mi Billova slova, \u017ee by si od n\u00ed nevzal ani zav\u0159enou fla\u0161ku.<\/p>\n

„M\u016f\u017eete \u010dekat zbyte\u010dn\u011b,“ upozorn\u00ed m\u011b, \u017ee tu t\u0159eba ztr\u00e1c\u00edm \u010das. Postav\u00ed p\u0159ede m\u011b l\u00e1hev a sklenici a pokra\u010duje: „Je mo\u017en\u00e9, \u017ee pan Kaulitz v\u016fbec nep\u0159ijde.“<\/div>\n

„P\u0159esto po\u010dk\u00e1m,“ odbydu ji. „Co kdybyste mu zavolala na mobil?“ Navrhnu j\u00ed, co by mohla ud\u011blat, a p\u0159in\u00e9st t\u00edm u\u017eitek jak mn\u011b, tak sob\u011b.<\/div>\n
„Pan Kaulitz mi n\u011bkolikr\u00e1t \u0159\u00edkal, \u017ee mu nem\u00e1m volat kv\u016fli ka\u017ed\u00e9 mali\u010dkosti.“ V\u011bnuje mi kysel\u00fd \u00fasm\u011bv a hodl\u00e1 se vr\u00e1tit dr\u017eet str\u00e1\u017e p\u0159ed Billov\u00fdmi dve\u0159mi. Pr\u00fd mali\u010dkosti! Tak to p\u0159ehnala. V\u00edm, \u017ee m\u011b nikdy nijak v l\u00e1sce nem\u011bla, ani j\u00e1 ji ne, ale takhle se mnou mluvit nebude.<\/div>\n
„Jsem jeho bratr.“ P\u0159ipomenu j\u00ed fakt, na kter\u00fd bu\u010f zapomn\u011bla, nebo se jej rozhodla zkr\u00e1tka ignorovat. Jako\u017eto se sourozencem sv\u00e9ho zam\u011bstnavatele by se mnou m\u011bla mluvit zdvo\u0159ile a chovat se ke mn\u011b slu\u0161n\u011b.<\/div>\n
„Ale to j\u00e1 p\u0159ece v\u00edm,“ potvrd\u00ed mi, \u017ee si zvolila druhou mo\u017enost, a sice naprosto p\u0159ehl\u00ed\u017eet to, \u017ee jsem Billovo dvoj\u010de. „Jen opakuji to, co mi pan Kaulitz na\u0159\u00eddil. Volat mu sm\u00edm jen v \u017eivotn\u011b d\u016fle\u017eit\u00fdch p\u0159\u00edpadech a jak v\u00e1s tak pozoruji, vy na smrt rozhodn\u011b nevypad\u00e1te.“ Jen zalap\u00e1m po dechu, jak drz\u00e1 agentka je.<\/div>\n
„\u017densk\u00e1, nezkou\u0161ejte mou trp\u011blivost. Prost\u011b zvedn\u011bte ten pitomej telefon a laskav\u011b sd\u011blte Billovi, \u017ee…“<\/p>\n

„Co mi m\u00e1 Marion sd\u011blit?“ Ozve se za m\u00fdmi z\u00e1dy bratr\u016fv hlas. Ne\u017e se stihnu oto\u010dit a stanout mu tak tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159, hbit\u011b se prosmekne kolem n\u00e1s a postav\u00ed se ke stolu sv\u00e9 sekret\u00e1\u0159ky. Chvilku zkoum\u00e1 hrom\u00e1dky s korespondenc\u00ed, a\u017e k jedn\u00e9 nat\u00e1hne ruku a vezme si ji. Celou dobu stoj\u00ed z\u00e1dy ke mn\u011b s kab\u00e1tem p\u0159ehozen\u00fdm p\u0159es ramena.<\/div>\n

„V\u00e1\u0161 pan bratr s v\u00e1mi chce hovo\u0159it,“ ujme se slova agentka, je\u017e vyu\u017eije m\u00e9ho ml\u010den\u00ed zp\u016fsoben\u00e9ho Billem a jeho jak jinak ne\u017e zvl\u00e1\u0161tn\u00edm chov\u00e1n\u00edm, a cupit\u00e1 poslu\u0161n\u011b za sv\u00fdm \u0161\u00e9fem, kter\u00fd bez jedin\u00e9ho slova \u010di pohledu m\u00fdm sm\u011brem zam\u00ed\u0159\u00ed ke dve\u0159\u00edm kancel\u00e1\u0159e, kter\u00e9 mu ta patol\u00edzalka sp\u011b\u0161n\u011b otev\u0159e a zase je za n\u00edm zav\u0159e. Sly\u0161el jsem, \u017ee j\u00ed dvoj\u010de n\u011bco \u0159eklo, ale nepochytil jsem jedin\u00e9 slovo, tak\u017ee holt mus\u00edm po\u010dkat, a\u017e mi to p\u0159etlumo\u010d\u00ed. Pokud bude tedy tak laskav\u00e1…<\/p>\n

„M\u00e1te pr\u00fd po\u010dkat. Zavol\u00e1 v\u00e1s.“ Po t\u011bchto slovech se usad\u00ed zp\u011bt za st\u016fl, a kdy\u017e se nadechnu, abych j\u00ed \u0159ekl, \u017ee rozhodn\u011b nehodl\u00e1m \u010dekat, a\u017e se Bill ur\u00e1\u010d\u00ed m\u011b p\u0159ijmout, jen zavrt\u00ed nesouhlasn\u011b hlavou. N\u011bco v jej\u00edm pohledu m\u011b uml\u010d\u00ed a p\u0159im\u011bje posadit se do k\u0159esla. Jen se modl\u00edm, aby m\u011b tu nenechal tr\u010det hodiny! Nakonec si budu muset p\u0159edem domlouvat s touhle \u017een\u0161tinou, kdy sm\u00edm a kdy nesm\u00edm mluvit se sv\u00fdm vlastn\u00edm dvoj\u010detem. Na n\u00e1v\u0161t\u011bvu mi bude vyhrazen p\u0159esn\u00fd \u010dasov\u00fd limit, kter\u00fd nebudu moci ani o minutu p\u0159ekro\u010dit. To jsem to dopracoval! M\u011bl jsem rad\u011bji z\u016fstat sed\u011bt doma na zadku, u\u0161et\u0159il bych s\u00e1m sebe tohohle poni\u017euj\u00edc\u00edho zach\u00e1zen\u00ed.<\/p>\n

„Ano.“ M\u016fj zrak p\u0159it\u00e1hne agentka s telefonem u ucha, kter\u00e1 se d\u00edv\u00e1 m\u00fdm sm\u011brem, zat\u00edmco naslouch\u00e1 hlasu volaj\u00edc\u00edho. Kdy\u017e zav\u011bs\u00ed, vstane a p\u0159istoup\u00ed ke dve\u0159\u00edm Billovy kancel\u00e1\u0159e. Pohybem ruky mi nazna\u010d\u00ed, abych vstal a p\u0159i\u0161el za n\u00ed. „Pan Kaulitz v\u00e1s p\u0159ijme.“ Sd\u011bl\u00ed mi a tv\u00e1\u0159\u00ed se u toho, jako by se mi dost\u00e1valo t\u00e9 nejvy\u0161\u0161\u00ed pocty. No, ono to tak mo\u017en\u00e1 i bude. B\u016fhv\u00ed, kdy, komu a jestli v\u016fbec Jeho Veli\u010denstvo ud\u011bluje n\u011bjak\u00e9 audience. Marion otev\u0159e dve\u0159e, nech\u00e1 m\u011b vstoupit a stejn\u011b potichu, jako je otev\u0159ela, za mnou i zav\u0159e.<\/p>\n

Z\u016fstanu st\u00e1t u nich a sleduji Billa sed\u00edc\u00edho z\u00e1dy ke mn\u011b, jak odkl\u00e1d\u00e1 ta\u0161ku na zem. Netu\u0161\u00edm, zda sly\u0161el, \u017ee n\u011bkdo vstoupil. Sice sv\u00e9 asistence \u0159ekl, \u017ee m\u011b m\u016f\u017ee pustit dovnit\u0159, ale podle jeho chov\u00e1n\u00ed bych se sp\u00ed\u0161 domn\u00edval, \u017ee o mn\u011b nev\u00ed. P\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, jak jej na svou p\u0159\u00edtomnost upozornit. Jestli jej oslovit, nebo si jen odka\u0161lat. Ne\u017e se v\u0161ak stihnu rozhodnout pro to nebo ono, Bill promluv\u00ed.<\/div>\n

„Posa\u010f se, Tome.“ K\u00fdvne sm\u011brem k \u017eidli um\u00edst\u011bn\u00e9 naproti t\u00e9 jeho. Tak\u017ee o mn\u011b v\u011bd\u011bl a z\u00e1m\u011brn\u011b m\u011b ignoroval. Na jazyku m\u011b svrb\u00ed hned n\u011bkolik jedovat\u00fdch pozn\u00e1mek, kter\u00e9 bych mu s chut\u00ed \u0159ekl, ale rozhodnu se si je prozat\u00edm ponechat pro sebe. Uvid\u00edm, jak bude prob\u00edhat n\u00e1\u0161 rozhovor. Oml\u00e1tit mu o hlavu, \u017ee se mnou jedn\u00e1 jako s kusem hadru, m\u016f\u017eu kdykoli, a\u010dkoli v\u00edm, \u017ee mi to nebude nikterak platn\u00e9. N\u011bkolika kroky se p\u0159esunu k jeho pracovn\u00ed desce a posad\u00edm se na jednu z voln\u00fdch \u017eidl\u00ed. Po celou dobu je ke mn\u011b bratr oto\u010den z\u00e1dy, \u010d\u00edm\u017e mi neskute\u010dn\u011b pije krev. Kdybych tohle d\u011blal j\u00e1, ze\u0161\u00edlel by, \u017ee m\u00e1m tu drzost a dovoluji si p\u0159ehl\u00ed\u017eet jeho osobu.<\/p>\n

Sotva dosednu, Bill se na \u017eidli oto\u010d\u00ed sm\u011brem ke mn\u011b a mn\u011b v d\u016fsledku \u0161oku, kter\u00fd mi zp\u016fsob\u00ed pohled na n\u011bj, spadne brada. Nejprve mus\u00edm rozd\u00fdchat skute\u010dnost, \u017ee nen\u00ed v\u016fbec nal\u00ed\u010den\u00fd a k tomu jeho tv\u00e1\u0159 zdob\u00ed n\u011bkolikadenn\u00ed strni\u0161t\u011b, kter\u00e9 se k n\u011bmu podle m\u011b v\u016fbec, ale v\u016fbec nehod\u00ed a kaz\u00ed jeho jemn\u00fd vzhled. Hned na to m\u011b \u010dek\u00e1 dal\u0161\u00ed r\u00e1na. M\u016fj zrak sklouzne k Billov\u011b prav\u00e9 pa\u017ei, kterou m\u00e1 n\u011bkolika p\u00e1sy p\u0159ipoutanou k t\u011blu. <\/div>\n

„Co to…“ Nejsem schopen jedin\u00e9ho slova. Po\u010d\u00edtal jsem snad se v\u0161\u00edm mo\u017en\u00fdm, ale ne s t\u00edm, \u017ee jej tu najdu v takov\u00e9m stavu.<\/div>\n
„Mal\u00e1 nehoda.“ Vysv\u011btl\u00ed mi a tv\u00e1\u0159\u00ed se, jako by se vlastn\u011b v\u016fbec nic nestalo a bylo naprosto b\u011b\u017en\u00e9, \u017ee lid\u00e9 takto chod\u00ed po sv\u011bt\u011b norm\u00e1ln\u011b.<\/div>\n
„Jak nehoda? Co se ti stalo? A kdy? A pro\u010d jsi mi to nezavolal?“ M\u016fj hlas s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm slovem zn\u00ed v\u00edce hystericky ne\u017e p\u0159edt\u00edm. U srdce m\u011b bol\u00ed a nejsem schopen odtrhnout pohled od jeho ruky.<\/div>\n
„Upadl jsem.“ Bill se rozhodne mi nejprve vysv\u011btlit, jak ke sv\u00e9mu zran\u011bn\u00ed p\u0159i\u0161el. Hned na to informaci dopln\u00ed a sd\u011bl\u00ed mi, \u017ee se mu to stalo minul\u00fd t\u00fdden. Tak\u017ee on m\u00e1 na ruce t\u00fdden tohle a j\u00e1 o ni\u010dem nev\u00edm? V naprost\u00e9m nev\u011bdom\u00ed chod\u00edm sp\u00e1t a vst\u00e1v\u00e1m, nahr\u00e1v\u00e1m se skupinou album… Cel\u00fd t\u00fdden netu\u0161\u00edm, \u017ee se mu n\u011bco p\u0159ihodilo. Mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b proto jsem tady. T\u0159eba op\u011bt zafungoval dvoj\u010dec\u00ed alarm, kter\u00fd m\u011b p\u0159im\u011bl, abych za n\u00edm za\u0161el.<\/p>\n

„Pro\u010d jsi mi nedal v\u011bd\u011bt, Bille?“ Do\u017eaduji se odpov\u011bdi na posledn\u00ed ot\u00e1zku. Hlavn\u011b \u017ee mi vol\u00e1val kv\u016fli ka\u017ed\u00e9 prkotin\u011b a kv\u016fli takov\u00e9 z\u00e1sadn\u00ed v\u011bci se ani neobt\u011b\u017eoval zvednout telefon. Zlob\u00edm se na n\u011bj a vlastn\u011b i na sebe. Zn\u00ed to absurdn\u011b, ale c\u00edt\u00edm ur\u010dit\u00fd pod\u00edl viny na jeho stavu.<\/div>\n

„D\u011bl\u00e1m jen to, co jsi mi ty s\u00e1m<\/em> na\u0159\u00eddil, Tome.“ Zdravou rukou pohlad\u00ed vousy na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i a pohodln\u011b se op\u0159e. Jeho tmav\u00e9 o\u010di si prohl\u00ed\u017eej\u00ed mou tv\u00e1\u0159 a Bill \u010dek\u00e1, zda mi jeho pozn\u00e1mka dojde. Nejprve mu v\u011bnuji nech\u00e1pav\u00fd pohled, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed mi docvakne, kam t\u00edm sm\u011b\u0159oval. P\u0159i na\u0161em posledn\u00edm setk\u00e1n\u00ed, kdy m\u011b dr\u017eel na p\u0159echodu a odm\u00edtal m\u011b nechat odej\u00edt, jsem se mu nakonec vytrhl a ne\u017e jsem nadobro zmizel, \u0159ekl jsem mu, a\u0165 mi d\u00e1 pokoj a neotravuje m\u011b. Nemohl jsem v\u0161ak tu\u0161it, \u017ee si to vezme a\u017e takhle k srdci. V\u017edy\u0165 m\u011b nikdy neposlouchal a v z\u00e1sad\u011b si d\u011blal, co chce.<\/p>\n

„Bille,“ up\u0159u na n\u011bj pohled, „nemyslel jsem…“<\/div>\n

„Je to jen v\u00fdron.“ Sko\u010d\u00ed mi do \u0159e\u010di a zabr\u00e1n\u00ed mi tak \u0159\u00edct mu, \u017ee v takov\u00e9m p\u0159\u00edpadu klidn\u011b mohl volat. Jen\u017ee to neud\u011blal, tud\u00ed\u017e jsem se jej naposledy opravdu dotkl a dvoj\u010de se mi rozhodlo uk\u00e1zat, \u017ee m\u011b nepot\u0159ebuje a dok\u00e1\u017ee se beze m\u011b obej\u00edt.<\/div>\n
„P\u0159ejd\u011bme rad\u011bji k tomu, pro\u010d jsi za mnou p\u0159i\u0161el.“ Ne\u010dekan\u011b zm\u011bn\u00ed t\u00e9ma rozhovoru. Jeho zdravotn\u00ed stav je pro n\u011bj uzav\u0159en\u00e1 z\u00e1le\u017eitost. Te\u010f se do\u017eaduje vysv\u011btlen\u00ed, co zavedlo m\u00e9 kroky k n\u011bmu. „Cht\u011bl jsi se mnou o n\u011b\u010dem mluvit, ne?“<\/div>\n
„To cht\u011bl, ale nev\u011bd\u011bl jsem, \u017ee…“ K\u00fdvnu sm\u011brem k jeho pa\u017ei, na n\u00ed\u017e jsem nucen st\u00e1le z\u00edrat. „Mrz\u00ed m\u011b to.“ Zvednu k n\u011bmu pohled pln\u00fd l\u00edtosti. Trp\u00edm s n\u00edm, jeho bolest je i moje. Nejrad\u011bji bych si to s n\u00edm vym\u011bnil, kdyby to v\u0161ak \u0161lo…<\/div>\n
„Jo, m\u011b taky.“ Odv\u011bt\u00ed a netrp\u011bliv\u011b se na m\u011b zahled\u00ed, \u010d\u00edm\u017e mi d\u00e1v\u00e1 najevo, \u017ee bych mu u\u017e kone\u010dn\u011b mohl objasnit d\u016fvod sv\u00e9 ne\u010dekan\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bvy. Zcela up\u0159\u00edmn\u011b \u0159e\u010deno, u\u017e p\u0159edt\u00edm se mi o tom necht\u011blo moc mluvit, nyn\u00ed nem\u00e1m chu\u0165 konverzovat s n\u00edm na t\u00e9ma Pete a on v\u016fbec. Budu v\u0161ak muset, proto\u017ee Bill nevypad\u00e1, \u017ee je n\u011bjak dob\u0159e nalad\u011bn a nen\u00ed dobr\u00e9 ho v takov\u00fdch chv\u00edl\u00edch je\u0161t\u011b v\u00edce popuzovat. Nediv\u00edm se, ta ruka ho jist\u011b bol\u00ed, co\u017e mu na dobr\u00e9 n\u00e1lad\u011b rozhodn\u011b nep\u0159id\u00e1v\u00e1. Jen\u017ee jak a kde m\u00e1m za\u010d\u00edt? Jsem si stoprocentn\u011b jist\u00fd, \u017ee sotva vyslov\u00edm jm\u00e9no jeho b\u00fdval\u00e9ho p\u0159\u00edtele, vybuchne jako papi\u0148\u00e1k. Mohl bych lh\u00e1t a v rychlosti si vymyslet n\u011bjak\u00fd jin\u00fd d\u016fvod, pro\u010d jsem sem p\u0159i\u0161el. Muselo by to ale b\u00fdt n\u011bco, \u010demu uv\u011b\u0159\u00ed. Kdy\u017e m\u011b vid\u011bl naposledy, rozhodn\u011b jsem nevypadal na to, \u017ee to budu j\u00e1, kdo za t\u00edm druh\u00fdm jako prvn\u00ed p\u0159ileze.<\/p>\n

„P\u0159i\u0161el jsi kv\u016fli tomuhle<\/em>?“ B\u011bhem chvilky p\u0159ede mnou p\u0159istane bulv\u00e1rn\u00ed pl\u00e1tek s \u010dl\u00e1nkem o Billovi a Petovi. Vyd\u011bs\u00ed m\u011b, \u017ee odhalil d\u016fvod m\u00e9 p\u0159\u00edtomnosti zde, ani\u017e bych mu cokoli nazna\u010dil. Jako by mi vid\u011bl do mozku, nebo dok\u00e1zal p\u0159edv\u00eddat ka\u017edi\u010dk\u00fd m\u016fj krok je\u0161t\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e jej ud\u011bl\u00e1m. „M\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt klidn\u00fd. Mezi n\u00e1mi nic nen\u00ed.“ Na jeho rtech se objev\u00ed n\u011bco, co by mo\u017en\u00e1 n\u011bkdo nazval \u00fasm\u011bvem, ale pro m\u011b to rozhodn\u011b \u00fasm\u011bv nebyl. Ne ten Bill\u016fv up\u0159\u00edmn\u00fd. Nav\u00edc pohled jeho o\u010d\u00ed z\u016fst\u00e1v\u00e1 tak vzd\u00e1len\u00fd, co\u017e mi v\u00edc a v\u00edc ubli\u017euje.<\/div>\n

„Nep\u0159i\u0161el jsem…“<\/div>\n
„Nebo ti snad tvrdil n\u011bco jin\u00e9ho?“ Polo\u017e\u00ed mi dal\u0161\u00ed ot\u00e1zku, ani\u017e by si m\u011b vyslechl. „Nikdy, rozum\u00ed\u0161, nikdy bych si s n\u00edm znovu neza\u010dal. Jen jsme spolu prohodili p\u00e1r v\u011bt, \u010dist\u011b ze zdvo\u0159ilosti, to je cel\u00e9. Sice jsem se pokusil n\u011bjak z toho vybruslit, ale ten fotograf se nedal odb\u00fdt. Netu\u0161il jsem, \u017ee z toho ud\u011blaj\u00ed tohle.“ Uk\u00e1\u017ee na novinov\u00fd \u010dl\u00e1nek a nezapomene dodat, \u017ee z toho rozhodn\u011b nem\u00e1 radost, proto\u017ee posledn\u00ed, co si p\u0159eje, je b\u00fdt spojov\u00e1n s Petovou osobou.<\/p>\n

„Bulv\u00e1r.“ Pokr\u010d\u00edm rameny. S\u00e1m s n\u00edm m\u00e1m opravdu bohat\u00e9 zku\u0161enosti a jsem r\u00e1d, \u017ee u\u017e nejsem tolik na o\u010d\u00edch. Alespo\u0148 m\u00e1m klid a nep\u00ed\u0161ou se o mn\u011b nesmysly.<\/div>\n

„Ano, v\u0161echno zbyte\u010dn\u011b nafukuj\u00ed.“ Bill proto\u010d\u00ed o\u010dima a dal\u0161\u00edmi v\u011btami m\u011b naprosto odzbroj\u00ed: „Nem\u011bl jsem p\u0159istoupit na to, aby n\u00e1s fotili. M\u011bl jsem n\u011bjak zas\u00e1hnout, proto\u017ee te\u010f vid\u00edm, jak ti to ubl\u00ed\u017eilo. Tohle jsem m\u011bl p\u0159edv\u00eddat! Promi\u0148 mi to.“ Zamrk\u00e1 na m\u011b sv\u00fdmi dlouh\u00fdmi \u0159asami a l\u00edtostiv\u011b se na m\u011b d\u00edv\u00e1, zat\u00edmco j\u00e1 jsem na pokraji nervov\u00e9ho zhroucen\u00ed a m\u00e1m strach, \u017ee m\u011b ran\u00ed mrtvice. Nejrad\u011bji bych se \u0161t\u00edpl, abych se ujistil, \u017ee se mi to jen nezd\u00e1. O to se ale postar\u00e1 hlas m\u00e9ho dvoj\u010dete.<\/div>\n
„Kdy\u017e te\u010f v\u00ed\u0161, \u017ee Pete je jen tv\u016fj, mohl bys u\u017e, pros\u00edm, j\u00edt? M\u00e1m docela dost pr\u00e1ce.“<\/div>\n
„O to mi ale nejde!“ Vyjeknu bezprost\u0159edn\u011b pot\u00e9, co m\u011b po\u017e\u00e1d\u00e1, abych ode\u0161el. Ano, p\u0159i\u0161el jsem za n\u00edm, abych se ubezpe\u010dil, \u017ee mezi nimi nic nen\u00ed, ale rozhodn\u011b jsem si nep\u0159i\u0161el vyslechnout to, co mi \u0159ekl. Bill mi vlastn\u011b dal po\u017eehn\u00e1n\u00ed ke vztahu s jeho b\u00fdval\u00fdm! Bu\u010f p\u0159esko\u010dilo jemu, nebo mn\u011b anebo dokonce ob\u011bma. Tohle je absurdn\u00ed!<\/div>\n
„A o co ti jde, Tomi?“<\/p>\n

autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay Dlouze si prohl\u00ed\u017e\u00edm honosnou budovu p\u0159ed sebou, kter\u00e1 se v\u016fbec nezm\u011bnila, a zva\u017euji, jestli by nebylo lep\u0161\u00ed oto\u010dit se na pat\u011b a zmizet, ne\u017e m\u011b n\u011bkdo z t\u011bch, co posp\u00edchaj\u00ed dovnit\u0159, zaregistruje. Vlastn\u011b ani nev\u00edm, jak m\u011b napadlo sem j\u00edt.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[342],"tags":[],"class_list":["post-3309","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-me-myself-and-romeo"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3309","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3309"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3309\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3309"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3309"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3309"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}