{"id":3321,"date":"2015-02-19T14:00:00","date_gmt":"2015-02-19T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3310"},"modified":"2015-02-19T14:00:00","modified_gmt":"2015-02-19T13:00:00","slug":"autumn-leaves-32","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/02\/19\/autumn-leaves-32\/","title":{"rendered":"Autumn Leaves 32."},"content":{"rendered":"
autor: Catherine<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill si poklep\u00e1val prsty do stehna a d\u00edval se z ok\u00fdnka. Z n\u00e1v\u0161t\u011bvy byl v\u00e1\u017en\u011b vystresovan\u00fd, od r\u00e1na nedok\u00e1zal racion\u00e1ln\u011b uva\u017eovat. M\u011bl oble\u010den\u00e9 upnut\u00e9 \u010dern\u00e9 kalhoty, k tomu \u0161ed\u00e9 tri\u010dko s polodlouh\u00fdm ruk\u00e1vem – nic pobu\u0159uj\u00edc\u00edho. Koupil mu to Tom p\u0159i v\u010derej\u0161\u00edch n\u00e1kupech, proto\u017ee ho necht\u011bl pustit pro p\u00e1r v\u011bc\u00ed k n\u011bmu dom\u016f. Nep\u0159\u00e1l si, aby kv\u016fli p\u00e1r pen\u011bz\u016fm na n\u011bj byl kdokoliv nep\u0159\u00edjemn\u00fd, tak\u017ee n\u00e1kup byla v\u00e1\u017en\u011b mali\u010dkost. Bylo mu ale jasn\u00e9, \u017ee dneska se tam bude muset stavit, minim\u00e1ln\u011b pro v\u011bci do \u0161koly na \u00fater\u00fd. Ani jeden z mlad\u00edk\u016f z toho nebyl p\u0159\u00edli\u0161 odv\u00e1zan\u00fd, ale co se dalo d\u011blat? V\u016fbec nic. Tom by byl nejrad\u0161i, kdyby se Bill p\u0159est\u011bhoval v\u0161echny v\u011bci, ale dost dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee tak jednoduch\u00e9 to nen\u00ed. Musel se tedy spokojit s t\u00edm, \u017ee se Bill bude st\u011bhovat postupn\u011b.<\/p>\n

„Zlato, v\u00e1\u017en\u011b se nemus\u00ed\u0161 b\u00e1t, na\u0161i jsou moc fajn,“ usm\u00e1l se Tom a pohladil sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele po pa\u017ei. Ten se na n\u011bj pod\u00edval s t\u00e1zav\u00fdm v\u00fdrazem vepsan\u00fdm v o\u010d\u00edch a zakroutil hlavou.<\/div>\n

„Tome, ty… Asi to nem\u016f\u017ee\u0161 \u00fapln\u011b pochopit, v\u00ed\u0161? Co kdy\u017e jsme opravdu sourozenci? Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee budou odv\u00e1zan\u00ed, pokud m\u011b poznaj\u00ed? Ur\u010dit\u011b m\u011bli po\u0159\u00e1dn\u00fd d\u016fvod, pro\u010d si vybrali jen jedno z miminek…“<\/div>\n
„Bude tam jen m\u00e1ma a Gordon,“ zakroutil Tom hlavou. „T\u00e1ta je mrtv\u00fd, jak v\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„Ale… I tak,“ povzdychnul si \u010dernovl\u00e1sek a tro\u0161ku se usm\u00e1l. „Prost\u011b mi to nen\u00ed \u00fapln\u011b p\u0159\u00edjemn\u00e9, to mus\u00ed\u0161 pochopit. Nav\u00edc… Absolvuju takovou n\u00e1v\u0161t\u011bvu poprv\u00e9, boj\u00edm se toho, jak\u00e9 to bude a tak.“<\/div>\n
„Nejlep\u0161\u00ed, neboj,“ sna\u017eil se ho Tom uklidnit. Zaparkoval p\u0159ed domem, ve kter\u00e9m vyr\u016fstal a chytl do sv\u00fdch dlan\u00ed ty Billovy. „V\u00e1\u017en\u011b, mamka je \u00fa\u017easn\u00e1 a Gordon taky. Zvl\u00e1dneme to, budu tam s tebou,“ sklonil se a p\u00e1rkr\u00e1t ho pol\u00edbil na rty. Bill mu to oplatil a v\u00e1hav\u011b p\u0159ik\u00fdvnul. Mus\u00ed Tomovi prost\u011b v\u011b\u0159it, \u017ee to bude dobr\u00e9. Nic jin\u00e9ho se nedalo d\u011blat, kdy\u017e u\u017e tady byli.<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak poj\u010fme,“ pousm\u00e1l se \u010dernovl\u00e1sek a z auta vystoupil. Op\u0159el se o auto a v\u00edc se zchumlal o sv\u00e9ho kab\u00e1tu – opravdu p\u0159ituhovalo. Dokonce hl\u00e1sili, \u017ee m\u00e1 za\u010d\u00edt sn\u011b\u017eit, toho se d\u011bsil nejv\u00edc. Nesn\u00e1\u0161el zimu ze v\u0161ech ro\u010dn\u00edch obdob\u00ed nejv\u00edc, nejrad\u011bji by ji poka\u017ed\u00e9 p\u0159esko\u010dil. Tom si toho v\u0161iml, auto zamknul a rychle ho obe\u0161el. P\u0159itulil si Billa do n\u00e1ru\u010de a tiskl si ho k sob\u011b. Rty se mu ot\u0159el o tv\u00e1\u0159 a spokojen\u011b se usm\u00e1l.<\/div>\n
„Poj\u010f dovnit\u0159, ne\u017e mi tady nastydne\u0161, mil\u00e1\u010dku,“ za\u0161eptal Tom a usm\u00e1l se. Bill p\u0159ik\u00fdvl, vymanil se z jeho n\u00e1ru\u010de a chytil ho za ruku. Tom mohl v jeho o\u010d\u00edch \u010d\u00edst obavy. Sv\u00fdm zp\u016fsobem mu bylo l\u00edto, \u017ee uv\u00e1d\u00ed Billa do tak nep\u0159\u00edjemn\u00e9 situace, ale byl r\u00e1d, \u017ee souhlasil s p\u0159edstaven\u00edm rodin\u011b. Byl toti\u017e opravdu py\u0161n\u00fd, \u017ee m\u016f\u017ee m\u00edt n\u011bkoho tak skv\u011bl\u00e9ho jen pro sebe a hlavn\u011b, \u017ee s n\u00edm p\u0159es v\u0161echny probl\u00e9my vydr\u017eel.<\/div>\n
\n
Tom zazvonil p\u00e1rkr\u00e1t na zvonek u dve\u0159\u00ed. Kl\u00ed\u010de sice m\u011bl, ale p\u0159i\u0161lo mu hloup\u00e9, aby \u0161el dovnit\u0159 jen tak, bez jak\u00e9hokoliv vyzv\u00e1n\u00ed. P\u0159eci jen, u\u017e tady nebydlel, ale \u0161el jen na n\u00e1v\u0161t\u011bvu. Billa si k sob\u011b v\u00edce p\u0159itiskl, mohl c\u00edtit jeho strach. Pol\u00edbil ho na tv\u00e1\u0159, kdy\u017e v tom se otev\u0159ely dve\u0159e a objevila se v nich Simone.<\/p>\n

„Ahoj, chlapci,“ usm\u00e1la se a oba si prohl\u00e9dla. Kdy\u017e d\u016fkladn\u011b zkoumala Billovu tv\u00e1\u0159, srdce se j\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 zastavilo. Trochu sebou trhla a skousla si ret. „Poj\u010fte… Poj\u010fte d\u00e1l,“ k\u00fdvla a pustila oba mlad\u00edky dovnit\u0159. Tom si nemohl nev\u0161imnout toho, jak se zarazila, kdy\u017e jim otev\u0159ela. P\u0159\u00edli\u0161 se mu to nezd\u00e1lo a tak doufal, \u017ee matka bude souhlasit s rozhovorem.<\/div>\n

„Dobr\u00fd den,“ pozdravil Bill zdvo\u0159ile a usm\u00e1l se. „Moc r\u00e1d v\u00e1s pozn\u00e1v\u00e1m,“ k\u00fdvl a pod\u00edval se \u017een\u011b do o\u010d\u00ed. Ta pohledem ucukla a jen letmo p\u0159ik\u00fdvla.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00e1s tak\u00e9, jsem Simone.“<\/div>\n
„Bill,“ pousm\u00e1l se \u010dernovl\u00e1sek a stiskl \u017een\u011b nab\u00edzenou ruku. \u00dalevn\u011b si vydechl – prvn\u00ed p\u0159edstavov\u00e1n\u00ed v\u00edcem\u00e9n\u011b zvl\u00e1dl. Sehnul se, aby si rozv\u00e1zal sv\u00e9 dlouh\u00e9 tkani\u010dky. T\u00edm p\u00e1dem moc nevn\u00edmal situaci, kter\u00e1 se odehr\u00e1vala nad t\u00edm.<\/div>\n
„Posa\u010f Billa do ob\u00fdv\u00e1ku a p\u016fjde\u0161 se mnou nahoru. Mysl\u00edm, \u017ee bych ti m\u011bla n\u011bco \u0159\u00edct,“ sykla Simone do Tomova ucha. Ten jen vyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed a p\u0159ik\u00fdvl, zaj\u00edmalo ho, o co se tak mohlo jednat? Okam\u017eit\u011b ho napadlo, \u017ee Ashley d\u011blala n\u011bjakou ostudu nebo tak, to by bylo v\u00e1\u017en\u011b \u0161\u00edlen\u00e9!<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ odpov\u011bd\u011bl Tom potichu a tak\u00e9 si vyzul sv\u00e9 boty. Pomohl Billovi z kab\u00e1tu a pov\u011bsil ho na v\u011b\u0161\u00e1k. Pov\u011bsil vedle n\u011bj i svou bundu a sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele pohladil ho po z\u00e1dech. Bill se na n\u011bj pod\u00edval a ol\u00edzl si rty. Pohledem do o\u010d\u00ed mu sd\u011bloval, \u017ee se zat\u00edm c\u00edt\u00ed v\u00edcem\u00e9n\u011b v pohod\u011b – v\u00e1\u017en\u011b, nemohl si st\u011b\u017eovat. Tomova matka se k n\u011bmu chovala opravdu mile. V\u00e1\u017en\u011b… Mohla b\u00fdt hor\u0161\u00ed, vzhledem k tomu, \u017ee byl Tom\u016fv prvn\u00ed kluk.<\/p>\n

Tom Billa odvedl do ob\u00fdv\u00e1ku. Docela ho p\u0159ekvapilo, \u017ee tam nesed\u00ed Gordon, ale jak se dozv\u011bd\u011bl od matky, dop\u0159\u00e1val si odpoledn\u00edho \u0161lof\u00edka v lo\u017enici. Ihned ji ale n\u00e1sledoval do patra, kde s n\u00edm cht\u011bla v\u00e9st n\u011bjak\u00fd rozhovor, kter\u00e9ho se v\u00edc a v\u00edc b\u00e1l. P\u00e1rkr\u00e1t zamrkal a ovanul se svou dlan\u00ed, sna\u017eil se dodat si odvahu. Kolik rozhovor\u016f u\u017e se svoj\u00ed matkou vedl? Nemohlo to te\u010f b\u00fdt snad o tolik t\u011b\u017e\u0161\u00ed, ne? Nebo mohlo? S\u00e1m nev\u011bd\u011bl. Ve\u0161el do sv\u00e9ho pokoje, dve\u0159e byly doko\u0159\u00e1n. Na pokynut\u00ed \u017eeny, kter\u00e1 sed\u011bla na jeho posteli, je zav\u0159el.<\/div>\n

„Tak o co jde?“ vyt\u00e1hl Tom obo\u010d\u00ed a v\u00e1hav\u011b si skousnul ret. Simone si povzdychla a popl\u00e1cala na m\u00edsto vedle sebe. Byla si jist\u00e1, \u017ee to, co chce se sv\u00fdm synem prob\u00edrat, nebylo dobr\u00e9 \u0159\u00edkat jen tak. Tom uposlechl a ihned se vedle sv\u00e9 matky posadil. Pohladil ji po z\u00e1dech a usm\u00e1l se, trochu naklonil hlavu. Byl zv\u011bdav\u00fd.<\/p>\n

„V\u00ed\u0161, j\u00e1 nev\u00edm… Nev\u00edm, jak ti to m\u00e1m \u0159\u00edct, je to celkem hloup\u00e1 situace,“ promnula si ko\u0159en nosu a zakroutila hlavou. „J\u00e1… m\u00e1\u0161 Billa r\u00e1d?“<\/div>\n

„Mami, bl\u00e1zn\u00ed\u0161? J\u00e1 ho miluju,“ usm\u00e1l se Tom zasn\u011bn\u011b a rozhl\u00e9dl se po sv\u00e9m pokoji. „Jsem do n\u011bj \u0161\u00edlen\u00fd bl\u00e1zen. V\u00ed\u0161, mo\u017en\u00e1 to zn\u00ed divn\u011b, ale opravdu se t\u011b\u0161\u00edm, a\u017e budem s Ashley rozveden\u00ed a j\u00e1 budu voln\u00fd pro n\u011bj.“<\/div>\n
„To je opravdu moc p\u011bkn\u00e9,“ povzdychla si Simone a pohladila syna po pa\u017ei. „Kolik mu je? H\u00e1d\u00e1m… Podobn\u011b jako tob\u011b, vi\u010f? Nevypad\u00e1 o moc mlad\u0161\u00ed… A rozhodn\u011b nevypad\u00e1 star\u0161\u00ed.“<\/div>\n
„Ugh,“ Tom nakr\u010dil obo\u010d\u00ed a tro\u0161ku se usm\u00e1l. „Je stejn\u011b star\u00fd jako j\u00e1, dokonce na den. Je to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, vi\u010f?“ v hlase byl sly\u0161et \u00fa\u0161klebek. M\u00ed\u0159il t\u00edm k jasn\u00e9 v\u011bci a to k tomu, aby mu matka poodhalila \u010d\u00e1st tajemstv\u00ed. Samoz\u0159ejm\u011b, mohl se zeptat rovnou a p\u0159\u00edmo, ale takhle to bylo mnohem lep\u0161\u00ed. Nav\u00edc, matka mu tak\u00e9 n\u011bco cht\u011bla, takhle mohli vy\u0159e\u0161it dv\u011b v\u011bci najednou.<\/div>\n
„Jo, to je… O tom chci s tebou mluvit,“ vydechla Simone a pohladila Toma po z\u00e1dech. „Zlato, j\u00e1… Nebyli jsme k tob\u011b s t\u00e1tou tak \u00fapln\u011b up\u0159\u00edmn\u00ed. Nejsi jedin\u00e1\u010dek, m\u00e1\u0161…“<\/div>\n
„Jo, mami. J\u00e1 v\u00edm, m\u00e1m dvoj\u010de,“ p\u0159eru\u0161il ji Tom a pod\u00edval se j\u00ed do o\u010d\u00ed. „Na\u0161el jsem tvou fotku z ultrazvuku na p\u016fd\u011b. V\u00e1\u017en\u011b… Pro\u010d jste mi to nikdy ne\u0159ekli? Pro\u010d jste mi to tajili? Mami, sakra!“ Tom trochu zv\u00fd\u0161il hlas a rychle se postavil, za\u010dal po pokoji p\u0159ech\u00e1zet sem a tam. Simone se na n\u011bj d\u00edvala, neschopn\u00e1 dal\u0161\u00edch slov. V \u017eivot\u011b by j\u00ed nenapadlo, \u017ee jejich hrozn\u00e9 tajemstv\u00ed Tom n\u011bkdy odhal\u00ed. Nikdy necht\u011bla, aby to v\u011bd\u011bl, ale te\u010f byla \u00fapln\u011b jin\u00e1 situace. Koho by tak\u00e9 napadlo, \u017ee se po jednadvaceti letech chlapci setkaj\u00ed, a co h\u016f\u0159, \u017ee se daj\u00ed dohromady? Cel\u00e9 to bylo jako sc\u00e9n\u00e1\u0159 n\u011bjak\u00e9 \u0161\u00edlen\u00e9 telenovely.<\/p>\n

„Tome, pros\u00edm, posa\u010f se,“ vydechla Simone a poklepala dlan\u00ed na m\u00edsto vedle sebe. „Nech m\u011b, abych ti to vysv\u011btlila, ano? Nen\u00ed to tak, jak si mysl\u00ed\u0161, v\u00e1\u017en\u011b ne. S t\u00e1tou jsme m\u011bli v\u00e1\u017en\u00fd d\u016fvod ud\u011blat to.“<\/div>\n

„Ale jakej d\u016fvod, sakra? Mami, j\u00e1 m\u00e1m bratra a vzali jste mi ho! Nech\u00e1pu… J\u00e1 nech\u00e1pu, pro\u010d jste se teda nezbavili n\u00e1s obou, kdy\u017e jste o\u010dividn\u011b na d\u00edt\u011b nebyli tak \u00fa\u017easn\u011b p\u0159ipraven\u00ed. V\u00ed\u0161, ur\u010dit\u011b jste museli v\u011bd\u011bt, \u017ee se v\u00e1m narod\u00ed dv\u011b d\u011bti, prost\u011b…“ zatahal se za sv\u00e9 cop\u00e1nky, p\u0159i\u0161el si naprosto \u0161\u00edlen\u00fd. \u0160\u00edlen\u00fd z cel\u00e9 t\u00e9hle situace. Nev\u011bd\u011bl, jestli se tomu m\u00e1 sm\u00e1t, nebo jestli m\u00e1 bre\u010det nad nespravedlnost\u00ed. \u010c\u00edm si tohle zaslou\u017eil? Pro\u010d zrovna on musel m\u00edt takovou sm\u016flu? Promnul si sp\u00e1nky a p\u0159iv\u0159el o\u010di. Jedno mu bylo jasn\u00e9 – Billa se nevzd\u00e1, i kdyby se s n\u00edm m\u011bl odst\u011bhovat a\u017e na konec sv\u011bta. Kone\u010dn\u011b si p\u0159i\u0161el po tolika letech kompletn\u00ed a naprosto spokojen\u00fd, nemohl o tohle v\u0161echno p\u0159ij\u00edt jen kv\u016fli t\u011bmhle z\u00e1le\u017eitostem.<\/p>\n

„Jo, jo. V\u011bd\u011bli jsme to,“ vydechla Simone a promnula si ko\u0159en nosu. „Po\u010d\u00edtali jsme s t\u00edm, t\u011b\u0161ili jsme se, ale… Situace se trochu zkomplikovala, kdy\u017e t\u00e1tova banka za\u010dala krachovat. Bylo to \u0161\u00edlen\u00e9, dostali jsme se do stra\u0161n\u00fdch probl\u00e9m\u016f. Museli jsme oba po\u0159\u00e1dn\u011b pracovat a prost\u011b… Bylo to tak i v dob\u011b, kdy jsem rodila. Tehdy to bylo jasn\u00e9 – nech\u00e1me si jedno d\u00edt\u011b, s t\u00edm, \u017ee n\u00e1m bude n\u011bkdo pom\u00e1hat, abychom mohli oba pracovat. Vyhr\u00e1l jsi ty – byl jsi star\u0161\u00ed, siln\u011bj\u0161\u00ed, prvn\u00ed. Samoz\u0159ejm\u011b, bolelo m\u011b to, i t\u00e1tu to bolelo, ale nedalo se to ud\u011blat jinak. J\u00e1… Mysl\u00edm si, \u017ee to druh\u00e9 d\u00edt\u011b je ten tv\u016fj chlapec. I p\u0159es to, jak je nal\u00ed\u010den\u00fd, vypad\u00e1 jako my, hlavn\u011b jako ty. Tome, m\u011bl bys to v\u011bd\u011bt, ne\u017e si za\u010dnete n\u011bco v\u00edc…“ skousnula si sv\u016fj ret, kdy\u017e dokon\u010dila sv\u016fj monolog. Tom z postele vylet\u011bl neskute\u010dnou rychlost\u00ed, nev\u011b\u0159il sv\u00fdm u\u0161\u00edm. V\u00e1\u017en\u011b mu matka \u0159\u00edkala, \u017ee kv\u016fli takov\u00e9 malichernosti se vzdali vlastn\u00edho d\u00edt\u011bte? Bylo to v\u00e1\u017en\u011b p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9 a rozhodn\u011b to nech\u00e1pal!<\/div>\n

„Tohle nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b, \u017ee?“ za\u0161klebil se Tom a opovr\u017eliv\u011b se na matku pod\u00edval. „Tohle je tak… Sakra, jak jsi to v\u016fbec dok\u00e1zala? Chci t\u00edm \u0159\u00edct… Nosila jsi n\u00e1s oba v b\u0159i\u0161e a pak prost\u011b \u010dau? Mysl\u00edm si, \u017ee… Ne, j\u00e1 vlastn\u011b nev\u00edm, co si mysl\u00edm. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b jdeme s Billem pry\u010d, nebudeme tohle poslouchat. Nikdo nev\u00ed, \u017ee jsme brat\u0159i, ani se to nedozv\u00ed, tak\u017ee…“<\/div>\n
„Tome, poznaj\u00ed to v\u0161ichni. Jste si neskute\u010dn\u011b podobn\u00ed, tak\u017ee…“<\/div>\n
„Ne! A u\u017e v\u00edckr\u00e1t nechci tyhle sra\u010dky sly\u0161et!“ zak\u0159i\u010del Tom a z pokoje vy\u0161el rychlost\u00ed blesku. Nezapomn\u011bl za sebou po\u0159\u00e1dn\u011b bouchnout dve\u0159mi. Nechal tam tak matku samotnou se sv\u00fdm sv\u011bdom\u00edm.<\/p>\n

Tom bral schody dol\u016f po dvou, nestaral se o to, jestli spadne nebo ne. Pot\u0159eboval z tohohle domu odej\u00edt co nejd\u0159\u00edve, nemohl tady b\u00fdt u\u017e ani minutu. Alespo\u0148 do t\u00e9 doby, dokud se to nevy\u0159e\u0161\u00ed. U\u0161kl\u00edbnul se, jak se mohlo tohle vy\u0159e\u0161it? Situace nem\u011bla \u017e\u00e1dn\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed! Na\u0161tvan\u011b bouchnul do st\u011bny, kdy\u017e vch\u00e1zel do ob\u00fdv\u00e1ku. Pot\u0159eboval ze sebe dostat vztek. Pod\u00edval se na Billa, kter\u00fd si ho nech\u00e1pav\u011b prohl\u00ed\u017eel. Vydechnul, zakroutil hlavou a nat\u00e1hnul k n\u011bmu ruku.<\/div>\n

„Zlato, poj\u010f, mysl\u00edm, \u017ee bychom m\u011bli odej\u00edt,“ pokusil se o chab\u00fd \u00fasm\u011bv – necht\u011bl Billa nijak d\u011bsit a stresovat ho, sta\u010d\u00ed, \u017ee byl ve stresu on s\u00e1m.<\/div>\n
„Pro\u010d? Cht\u011bl jsi, abych…“<\/div>\n
„Bille, prost\u011b… J\u00e1 ti to pov\u00edm, ano? Poj\u010f, pros\u00edm,“ vydechnul a ud\u011blal k n\u011bmu je\u0161t\u011b p\u00e1r krok\u016f, pohladil ho po rameni. Sklonil se, aby ho pol\u00edbil do vlas\u016f. Pot\u0159eboval se uklidnit a byl si t\u00e9m\u011b\u0159 stoprocentn\u011b jist\u00fd, \u017ee to Bill zvl\u00e1dne na jedni\u010dku.<\/div>\n
„Dob\u0159e, m\u00e1m \u0159\u00eddit? Vypad\u00e1\u0161, \u017ee na to nejsi moc p\u0159ipraven\u00fd,“ \u010dernovl\u00e1sek si skousnul ret a pod\u00edval se na sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele. Ano, ne\u0159\u00eddil r\u00e1d, ale h\u00e1dal, \u017ee nem\u00e1 moc na v\u00fdb\u011br. Tom se mu zd\u00e1l hrozn\u011b na\u0161tvan\u00fd, vystresovan\u00fd, rozhodn\u011b by se na \u0159\u00edzen\u00ed nekoncentroval.<\/div>\n
„Ty bys to pro m\u011b ud\u011blal?“ zamrkal Tom a usm\u00e1l se. Pohladil Billa po tv\u00e1\u0159i a vd\u011b\u010dn\u011b vydechnul. „Bylo by to skv\u011bl\u00fd, v\u00e1\u017en\u011b. D\u011bkuju…“ p\u0159ik\u00fdvnul a pohladil ho po pa\u017ei. Bill se zvednul a objal ho, p\u0159itiskl se k n\u011bmu.<\/div>\n
„Ned\u011bkuj mi,“ usm\u00e1l se a zakroutil hlavou, pol\u00edbil ho p\u00e1rkr\u00e1t na krk. „Jsme partne\u0159i, mus\u00edme si p\u0159eci pom\u00e1hat,“ zasm\u00e1l se a chytil ho za ruku. „Ale cht\u011bl bych se… Rozlou\u010dit. V\u00ed\u0161, je to slu\u0161nost.“<\/div>\n
„Ne, poj\u010f, poj\u010fme hned,“ vydechnul Tom a p\u0159it\u00e1hl si Billovu dla\u0148 ke rt\u016fm, na jej\u00ed\u017e h\u0159bet ho p\u00e1rkr\u00e1t pol\u00edbil.<\/p>\n

Chapci se obouvali v p\u0159eds\u00edni, kdy\u017e v tom tam p\u0159i\u0161la Simone. Pod\u00edvala se na n\u011b a Toma pohladila po pa\u017ei, ten se j\u00ed ale vytrhnul a o p\u00e1r krok\u016f poode\u0161el, jako by se j\u00ed snad b\u00e1l. Bill se na n\u011bj nech\u00e1pav\u011b pod\u00edval, vyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed. Opravdu ho zaj\u00edmalo, co se mezi nimi naho\u0159e odehr\u00e1lo. Doufal, \u017ee ho Tom nenech\u00e1 v nev\u011bdomosti a v\u0161echno mu p\u011bkn\u011b vyklop\u00ed.<\/p>\n

„Tome, no tak, nem\u016f\u017ee\u0161 se na m\u011b zlobit kv\u016fli takov\u00e9 hlouposti,“ vydechla Simone a zakroutila hlavou, pod\u00edvala se na Billa a skousla si ret. Potla\u010dila nutnost mu cokoliv \u0159\u00edct, bylo j\u00ed jasn\u00e9, \u017ee by t\u00edm akor\u00e1t p\u0159ilo\u017eila do ohn\u011b je\u0161t\u011b v\u00edc, co\u017e se v\u00e1\u017en\u011b nehodilo.<\/div>\n

„Mami, nen\u00ed to hloupost, sakra,“ zavr\u010del Tom a nap\u0159\u00edmil se. Obl\u00e9kl si svou bundu a pod\u00edval se na Billa, kter\u00fd byl ji\u017e p\u0159ipraven\u00fd k odchodu. „Tak… Mysl\u00edm, \u017ee m\u016f\u017eeme j\u00edt?“ usm\u00e1l se a pohladil ho po tv\u00e1\u0159i. \u010cernovl\u00e1sek jen p\u0159ik\u00fdvl na souhlas a trochu se usm\u00e1l.<\/div>\n
„R\u00e1d jsem v\u00e1s poznal,“ pod\u00edval se na Simone. Tom ho chytil za pa\u017ei a zakroutil hlavou. Kdyby v\u011bd\u011bl, k \u010demu dojde, nikdy by ho sem nep\u0159ivedl.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00e1s tak\u00e9, Bille. A douf\u00e1m, \u017ee se uvid\u00edme znovu, p\u0159i lep\u0161\u00ed atmosf\u00e9\u0159e,“ pod\u00edvala se prosebn\u011b na Toma, ten k sob\u011b jen semknul rty, \u017ee z nich m\u011bl \u00fazkou \u010d\u00e1rku.<\/div>\n
„Ahoj, mami,“ procedil skrz zuby a vy\u0161el ven z domu. Bill ho samoz\u0159ejm\u011b n\u00e1sledoval, ale je\u0161t\u011b se oto\u010dil – cht\u011bl b\u00fdt slu\u0161n\u00fd.<\/div>\n
„Na shledanou,“ k\u00fdvl na Simone. Tom mu dal do dlan\u011b kl\u00ed\u010dky od auta a trochu ho postrkoval p\u0159ed sebou – cht\u011bl odsud co nejrychleji vypadnout.<\/div>\n
„Ahoj, chlapci!“ zavolala za nimi \u017eena a prohr\u00e1bla si sv\u00e9 dlouh\u00e9 vlasy. Netu\u0161ila, zda j\u00ed v\u016fbec sly\u0161\u00ed, ale i pokud ne… Rozlou\u010dila se pro sv\u016fj vlastn\u00ed klid v du\u0161i. Jakmile sly\u0161ela motor auta, zav\u0159ela vchodov\u00e9 dve\u0159e a op\u0159ela se o n\u011b. Promnula si sp\u00e1nky, pobol\u00edvala ji hlava z nahromad\u011bn\u00e9ho stresu. P\u0159em\u00edtala si celou rychlou n\u00e1v\u0161t\u011bvu, sna\u017eila se p\u0159ij\u00edt na to, co ud\u011blala \u0161patn\u011b. Samoz\u0159ejm\u011b, uv\u011bdomovala si, \u017ee se m\u011bla Tomovi zm\u00ednit d\u0159\u00edv, \u017ee m\u00e1 sourozence, kter\u00e9ho nem\u011bl mo\u017enost poznat, ale b\u00e1la se toho. Netu\u0161ila, co by j\u00ed na to \u0159ekl, te\u010f ale musela s pravdou ven. V \u017eivot\u011b by ji nenapadlo, \u017ee se s n\u00edm kdy setk\u00e1, nedej bo\u017ee takhle. Cel\u00e1 situace byla opravdu absurdn\u00ed.<\/div>\n
\n

*<\/p><\/div>\n

\n

„Zlato, pro\u010d m\u011b vede\u0161 tudy? Nejedeme jen tak n\u00e1hodou jinou cestou, ne\u017e kdy\u017e jsme jeli tam? V\u00ed\u0161… \u0158ekl bych, \u017ee tam byl mnohem men\u0161\u00ed provoz ne\u017e tady,“ zakroutil hlavou Bill. B\u00e1l se p\u0159estat sledovat provoz na silnici, tak\u017ee na partnera ani nepohl\u00e9dl. Tom zakroutil hlavou a pohladil ho po ruce, kterou m\u011bl polo\u017eenou na volantu, trochu se usm\u00e1l.<\/p><\/div>\n

„Proto\u017ee bychom m\u011bli zajet koupit lednici, abychom mohli v byt\u011b existovat, v\u00ed\u0161? Nav\u00edc, nemysl\u00edm si, \u017ee jsi \u0161patn\u00fd \u0159idi\u010d, o \u017eivot se neboj\u00edm,“ zasm\u00e1l se Tom a pokr\u010dil rameny. Kone\u010dn\u011b se alespo\u0148 trochu uklidnil od toho nep\u0159\u00edjemn\u00e9ho rozhovoru, tak\u017ee mohl s Billem i trochu vtipkovat. Bill se pousm\u00e1l a zakroutil hlavou.<\/div>\n
„Stejn\u011b to nem\u00e1m r\u00e1d. Jedin\u00fd \u0161t\u011bst\u00ed je, \u017ee tv\u00e9 auto je automat, tak\u017ee… Pro m\u011b skoro bez pr\u00e1ce. Jinak by to tak dobr\u00e9 nebylo,“ nakr\u010dil nos a ol\u00edznul si rty. Zanad\u00e1val, kdy\u017e na semaforu nasko\u010dila \u010derven\u00e1 a on musel zabrzdit. „Ty jsi u\u017e v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
„V\u00edcem\u00e9n\u011b,“ k\u00fdvl Tom a pod\u00edval se z ok\u00fdnka.<\/div>\n
„Nechce\u0161 o tom mluvit, vi\u010f?“<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b tak.“<\/p>\n

Bill si jen n\u011bco zamumlal pro sebe, tak\u017ee mu ani Tom sed\u00edc\u00ed hned vedle n\u011bj nemohl rozum\u011bt. Poklep\u00e1val si prsty do rytmu p\u00edsn\u011b, kter\u00e1 hr\u00e1la z r\u00e1dia. Trochu se usm\u00e1l a ol\u00edznul si rty. P\u0159em\u00fd\u0161lel, \u010d\u00edm by asi tak mohl sv\u00e9mu partnerovi ud\u011blat radost. M\u011bl p\u0159ipravit ve\u010de\u0159i? D\u00e1t si spole\u010dnou vanu a pak zakon\u010dit ve\u010der v posteli? Pravd\u011bpodobn\u011b by mohl, ur\u010dit\u011b by mu pomohl odreagovat se. Ot\u00e1zkou bylo, zda m\u00e1 na tohle v\u0161echno Tom n\u00e1ladu. Ze zamy\u0161len\u00ed ho probrala auta, kter\u00e1 st\u00e1la za n\u00edm a nedo\u010dkav\u011b troubila – nev\u0161iml si, \u017ee mezi t\u00edm v\u0161\u00edm na semaforu nasko\u010dila zelen\u00e1. Pomalu se tedy rozjel a poslouchal Tomovy pokyny, kter\u00fdmi ho dost\u00e1val k nejbli\u017e\u0161\u00edmu obchodn\u00edmu domu.<\/div>\n

\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Bill st\u00e1l u kuchy\u0148sk\u00e9 linky a m\u00edchal zeleninov\u00fd sal\u00e1t. Tom sed\u011bl na \u017eidli u stolu, usm\u00edval se a zakroutil hlavou. Nech\u00e1pal, kde se v jeho partnerovi bere takov\u00e9 nad\u0161en\u00ed. Op\u011bt nav\u0161t\u00edvili n\u011bkolik obchod\u016f, aby vybavili kuchyni a mohli v n\u00ed fungovat. On u\u017e pomalu us\u00ednal, trval na tom, \u017ee si j\u00eddlo objednaj\u00ed dom\u016f, ale Bill ne, cht\u011bl pro n\u011b uva\u0159it. Nakonec mu to nevymlouval – p\u0159eci jen, zaj\u00edmalo ho, jak si stoj\u00ed v kuchyni. A vypadalo to, \u017ee na jedni\u010dku. B\u00e1bovka, kterou Bill upekl ke sn\u00eddani, ji\u017e byla na tal\u00ed\u0159i, brambory v troub\u011b a maso se sma\u017eilo na p\u00e1nvi\u010dce. Tom tohle v\u00e1\u017en\u011b nech\u00e1pal, kdyby m\u011bl tohle v\u0161echno d\u011blat on s\u00e1m, m\u011bl by sotva hotovou b\u00e1bovku. Byl ov\u0161em r\u00e1d, \u017ee d\u00edky n\u00e1kup\u016fm se mu n\u00e1lada zlep\u0161ila a alespo\u0148 trochu zapomn\u011bl na ud\u00e1losti cel\u00e9ho odpoledne.<\/p>\n

„Jsi moc \u0161ikovn\u00fd, mil\u00e1\u010dku,“ pok\u00fdval Tom hlavou a zvednul se, aby alespo\u0148 nachystal st\u016fl. Neodpustil si popl\u00e1c\u00e1n\u00ed Billa po zadku, ten se po n\u011bm jen ohnal a sm\u00e1l se.<\/div>\n

„Norm\u00e1lka, v\u00e1\u017en\u011b. Bav\u00ed m\u011b to,“ ochutnal sal\u00e1t a pohladil Toma po tv\u00e1\u0159i. „Posa\u010f se, j\u00eddlo m\u00e1m u\u017e hotov\u00e9,“ nechal se pol\u00edbit na rty a spokojen\u011b vydechl. Byl v\u00e1\u017en\u011b \u0161\u0165astn\u00fd, kdy\u017e m\u011bl Toma po boku.<\/div>\n
„Nebudou t\u011b doma hledat? V\u00ed\u0161… Jestli si t\u011b m\u016f\u017eu nechat p\u0159es noc. \u0158\u00edkal jsi, \u017ee z\u00edtra m\u00e1\u0161 studijn\u00ed volno, j\u00e1 si beru dovolenou…“ usm\u00e1l se Tom a znovu sv\u00e9ho partnera pol\u00edbil. Bill jen zakroutil hlavou a trochu se zasm\u00e1l.<\/div>\n
„Jsem snad dosp\u011bl\u00fd, ne? Ale dob\u0159e, pro klid v tv\u00e9 du\u0161i… Psal jsem mamce zpr\u00e1vu, aby se mnou nepo\u010d\u00edtali… Do z\u00edt\u0159ej\u0161\u00edho ve\u010dera,“ pousm\u00e1l se a ot\u0159el se rty o Tomovu tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Jsi v\u00e1\u017en\u011b nejlep\u0161\u00ed.“<\/div>\n
„A proto m\u011b miluje\u0161,“ zasm\u00e1l se Bill a dal ruce kolem Tomova krku. Ten ho obejmul kolem bok\u016f a p\u00e1rkr\u00e1t ho pol\u00edbil na \u010delo.<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b tak. Proto t\u011b miluju.“<\/p>\n

autor: Catherine<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Catherine Bill si poklep\u00e1val prsty do stehna a d\u00edval se z ok\u00fdnka. Z n\u00e1v\u0161t\u011bvy byl v\u00e1\u017en\u011b vystresovan\u00fd, od r\u00e1na nedok\u00e1zal racion\u00e1ln\u011b uva\u017eovat. M\u011bl oble\u010den\u00e9 upnut\u00e9 \u010dern\u00e9 kalhoty, k tomu \u0161ed\u00e9 tri\u010dko s polodlouh\u00fdm ruk\u00e1vem – nic pobu\u0159uj\u00edc\u00edho. Koupil mu to Tom<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[607],"tags":[],"class_list":["post-3321","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-autumn-leaves"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3321","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3321"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3321\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3321"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3321"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3321"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}