{"id":3328,"date":"2015-02-16T16:00:00","date_gmt":"2015-02-16T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3317"},"modified":"2015-02-16T16:00:00","modified_gmt":"2015-02-16T15:00:00","slug":"osmsetpatnact-42","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/02\/16\/osmsetpatnact-42\/","title":{"rendered":"#815 42."},"content":{"rendered":"
autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Za\u010d\u00e1tek konce<\/p>\n

<\/strong> Tom nemohl nechat Billa s n\u016f\u017ekami o samot\u011b ze zjevn\u00fdch bezpe\u010dnostn\u00edch d\u016fvod\u016f, tak\u017ee se fascinovan\u011b d\u00edval, jak si Bill proj\u00ed\u017ed\u00ed prsty sv\u00e9 dlouh\u00e9 mokr\u00e9 vlasy a bere jejich kone\u010dky mezi dva prsty. P\u0159edkl\u00e1n\u011bl se nad umyvadlem a st\u0159\u00edhal, vlasy jemn\u011b p\u0159ist\u00e1valy na b\u00edl\u00e9m porcel\u00e1nu.<\/div>\n

„U\u017e jsi to d\u011blal,“ bylo jedin\u00e9, co mohl Tom \u0159\u00edct, kdy\u017e se d\u00edval, jak Bill zvedal vlasy a m\u011b\u0159il je, pak je st\u0159\u00edhal – jako by v \u017eivot\u011b ned\u011blal nic jin\u00e9ho.<\/div>\n
„Jo,“ \u0159ekl Bill nep\u0159\u00edtomn\u011b. „Nebyl jsem u kade\u0159n\u00edka\u2026 Ani nev\u00edm jak dlouho.“<\/div>\n
„Aha.“<\/div>\n
Tom se d\u00e1l d\u00edval, jak si Bill v tichosti st\u0159\u00edh\u00e1 vlasy. Bylo to neuv\u011b\u0159iteln\u011b fascinuj\u00edc\u00ed, n\u011bco, co si nemyslel, \u017ee by Bill ud\u011blal, a\u0165 u\u017e z jak\u00e9hokoliv d\u016fvodu. Po\u0159\u00e1d m\u011bl dojem, \u017ee m\u00e1 prost\u011b probl\u00e9m p\u0159edstavovat si ho, jak d\u011bl\u00e1 v\u0161edn\u00ed v\u011bci, jak d\u011bl\u00e1 v\u011bci jako ostatn\u00ed norm\u00e1ln\u00ed lid\u00e9. Jen se sna\u017eil p\u0159edstavit si Billa, jak sed\u00ed na gau\u010di a d\u00edv\u00e1 se na televizi p\u0159i sobotn\u00edm ve\u010deru, zat\u00edmco m\u00e1 v kl\u00edn\u011b popcorn – Tom z toho m\u011bl m\u00e1lem mozkovou p\u0159\u00edhodu. Mezi t\u011bmito \u010dty\u0159mi zdmi, kde se setkali, kde se sbl\u00ed\u017eili a vyrostli jako lid\u00e9. P\u0159edstavit si Billa mimo n\u011b bylo nejen divn\u00e9, ale i trochu d\u011bsiv\u00e9. Tom \u010dasto p\u0159em\u00fd\u0161lel, co by si o Billovi myslel, kdyby se potkali ve vn\u011bj\u0161\u00edm sv\u011bt\u011b, ne\u017e se tohle v\u0161echno stalo. L\u00edbil by se Billovi? L\u00edbil by se Bill jemu? Mo\u017en\u00e9 odpov\u011bdi na tyto ot\u00e1zky ho trochu znerv\u00f3z\u0148ovaly.<\/p>\n

Bill zvedl pohled a pod\u00edval se na Toma p\u0159es zrcadlo. „Co je?“ zeptal se. „Vypad\u00e1\u0161, jako bys byl n\u011bkde daleko.“<\/div>\n

Tom zamrkal, uv\u011bdomil si, \u017ee byl opravdu n\u011bkolik minut mimo. „Promi\u0148,“ \u0159ekl. „Je to jen\u2026 v\u0161echno.“<\/div>\n
Koutek Billova rtu se zvedl v mal\u00e9m smutn\u00e9m \u00fasm\u011bvu, kter\u00fd byl pry\u010d stejn\u011b rychle, jako se objevil. „Jo,“ vr\u00e1til pozornost zp\u00e1tky k sv\u00e9mu odrazu v zrcadle a ust\u0159ihl si dal\u0161\u00ed pramen temn\u00fdch vlas\u016f. „V\u0161echno,“ zopakoval po n\u011bm.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Znovu se p\u0159es n\u011b p\u0159elilo ticho a jedin\u00e9, co bylo sly\u0161et, bylo klap\u00e1n\u00ed \u017eelezn\u00fdch n\u016f\u017eek, Tom o\u010dima p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po Billov\u011b t\u011ble, p\u0159es jeho ruce, kter\u00e9 proj\u00ed\u017ed\u011bly jeho vlasy a zp\u00e1tky dol\u016f k z\u00e1p\u011bst\u00ed. Hlubok\u00e1 touha b\u00fdt vedle n\u011bj, dot\u00fdkat se ho, se uvnit\u0159 Toma rozsv\u00edtila, a najednou v\u0161echna ta touha musela b\u00fdt vid\u011bt v jeho o\u010d\u00edch, proto\u017ee se na n\u011bj Bill znovu d\u00edval do zrcadla.<\/div>\n
„Z\u00edr\u00e1\u0161 na m\u011b,“ konstatoval, znovu se mu trochu zvedly koutky \u00fast, jak se sna\u017eil vypadat nezmaten\u011b.<\/div>\n
„Promi\u0148,“ \u0159ekl Tom, ale neodvr\u00e1til pohled. Nam\u00edsto toho k n\u011bmu p\u0159e\u0161el, dokud se jejich t\u011bla skoro nedot\u00fdkala. Projel prsty Billov\u00fdmi mokr\u00fdmi vlasy a zazubil se, kdy\u017e c\u00edtil, jak potla\u010dil zachv\u011bn\u00ed, Bill pokra\u010doval ve st\u0159\u00edh\u00e1n\u00ed, jako by tu Tom nebyl.<\/div>\n
Tom p\u0159ejel Billovi po p\u00e1te\u0159i dol\u016f a zase nahoru, u\u017e\u00edval si, jak se Billovi chv\u011bla ruka, zat\u00edmco se sna\u017eil pokra\u010dovat ve st\u0159\u00edh\u00e1n\u00ed. Tom si u\u017e\u00edval reakce, kter\u00fdch se mu dost\u00e1valo, i kdy\u017e byly mal\u00e9, bylo to v\u00edc ne\u017e nic. Nebyl idiot; v\u011bd\u011bl, \u017ee mu Bill neodpustil to, co se stalo v prosinci, ale dr\u017eel se nad\u011bje, \u017ee po tom, co si projdou soudem, by mo\u017en\u00e1 n\u011bkdy mohl.<\/p>\n

„Jsi p\u0159ipraven\u00fd na sezen\u00ed s Annou?“ zeptal se Tom ti\u0161e, nosem se ot\u00edral o Billovy mokr\u00e9 vlasy a ob\u011bma rukama dr\u017eel Billa za pas, kone\u010dky prst\u016f se dot\u00fdkal k\u016f\u017ee p\u0159\u00edmo nad gumou kalhot.<\/div>\n

I kdy\u017e to s\u00e1m \u0159ekl, \u017ee chce po\u010dkat, a\u017e bude po soudu, ne\u017e se spolu zase vysp\u00ed, nemohl poh\u0159b\u00edt sv\u016fj cht\u00ed\u010d. Byl p\u0159eci jen \u010dlov\u011bk a u\u017e to bylo n\u011bkolik t\u00fddn\u016f. Jen se ho pot\u0159eboval dot\u00fdkat, nemuseli d\u011blat nic v\u00edc.<\/div>\n
Ale pak se Bill oto\u010dil \u010delem k n\u011bmu, z\u00e1dy k umyvadlu a Tom byl jen n\u011bkolik centimetr\u016f od jeho obli\u010deje. Billovy rty byly otev\u0159en\u00e9, mokr\u00e1 ofina mu padala do o\u010d\u00ed a Tom si nemohl pomoct. Naklonil se a zachytil Billovy rty mezi svoje, p\u0159itiskl ho k umyvadlu, jak jen tvrd\u011b se odv\u00e1\u017eil. Bill ti\u0161e zaprotestoval, ale opl\u00e1cel mu l\u00edb\u00e1n\u00ed a Tom sly\u0161el tich\u00e9 cvaknut\u00ed, kdy\u017e polo\u017eil n\u016f\u017eky zp\u00e1tky za sebe na umyvadlo.<\/p>\n

„Tome,“ promluvil Bill proti jeho rt\u016fm, jednou rukou se dr\u017eel za kraj umyvadla, aby se nezakl\u00e1n\u011bl dozadu. „Myslel jsem, \u017ee chce\u0161 po\u010dkat.“<\/div>\n

Tom za\u00fap\u011bl. „Chci,“ \u0159ekl a op\u0159el se \u010delem o Billovo. Dr\u017eel Billa za boky tak pevn\u011b, aby jeho ruce nep\u00e1traly n\u011bkam, kam by nem\u011bly, proto\u017ee kdyby ano, tak by bylo po v\u0161em.<\/div>\n
S Billem c\u00edtil v\u011bci, kter\u00e9 nikdy p\u0159edt\u00edm nec\u00edtil. Bylo to tak intenzivn\u00ed, \u017ee ho cht\u011bl popadnout a vz\u00edt si ho a nikdy ho nepustit.<\/div>\n
„Pro\u010d?“ zeptal se Bill, byl opravdu zv\u011bdav\u00fd, ot\u0159el se kl\u00ednem o Tom\u016fv, hrav\u011b se culil. V\u011bd\u011bl, co d\u011bl\u00e1, samoz\u0159ejm\u011b; ale cht\u011bl vid\u011bt Tom\u016fv v\u00fdraz.<\/div>\n
Sr\u00e1\u010d jeden<\/em>, pomyslel si Tom zpola frustrovan\u00fd a zpola pobaven\u00fd. Ale tak dlouho, dokud se Bill usm\u00edval, mu bylo v\u0161echno jedno; bylo mu jedno, jestli z toho bude m\u00edt hormony na pochodu. „Proto\u017ee,“ \u0159ekl a zhluboka se nadechl nosem, „nechci, aby se n\u00e1m to vzn\u00e1\u0161elo nad hlavou. Nejd\u0159\u00edv chci, aby to skon\u010dilo, v\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Bill se uchechtl. „Dok\u00e1\u017ee\u0161 b\u00fdt opravdu p\u0159esl\u00e1dl\u00fd, kdy\u017e chce\u0161.“<\/div>\n
Tom na to nic ne\u0159ekl, jen proto\u010dil o\u010di a Billovi sv\u00edtily o\u010di pobaven\u00edm, kdy\u017e ze sebe sundal Tomovy ruce.<\/div>\n
„Pracky pry\u010d,“ \u0159ekl. „Ud\u011bl\u00e1me to po tv\u00e9m. \u017d\u00e1dn\u00e9 dot\u00fdk\u00e1n\u00ed dokud nen\u00ed po v\u0161em,“ \u0159ekl a pak pohladil Toma po hrudn\u00edku dol\u016f a\u017e k rozkroku, kde ho vzal za jeho zpola tvrdou erekci, jemn\u011b stiskl, pak se oto\u010dil a znovu si vzal n\u016f\u017eky. „Tak\u017ee,“ \u0159ekl a sna\u017eil se nezubit. „Ustup, nebo ti omylem ust\u0159\u00edhnu nos.“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„\u0158ekne\u0161 mi, co se stalo mezi tebou a Klarou?“<\/p><\/div>\n

Bill se nad tou ot\u00e1zkou trochu za\u0161klebil. Nem\u011bl probl\u00e9m mluvit s Annou o takov\u00fdch v\u011bcech jako d\u0159\u00edv, ale tohle bylo n\u011bco jin\u00e9ho. Tohle bylo n\u011bco, o \u010dem j\u00ed nikdy ne\u0159ekl, nikomu. Fakt, \u017ee Klara Stark v\u011bd\u011bla o tom, co se d\u011blo, \u017ee to v\u011bd\u011bla a nic neud\u011blala.<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 za\u010d\u00edt t\u00edm, \u017ee mi \u0159ekne\u0161, co cht\u011bla, kdy\u017e za tebou p\u0159i\u0161la do t\u00e9 m\u00edstnosti?“<\/div>\n
„Chce m\u011b mrtv\u00e9ho,“ \u0159ekl Bill naprosto up\u0159\u00edmn\u011b a ani nemrkl.<\/div>\n
„To \u0159ekla?“<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl. „J\u00e1 si jen pomyslel ‚co sakra‘, v\u00ed\u0161? Pro\u010d bych se m\u011bl obt\u011b\u017eovat p\u0159edst\u00edrat, \u017ee jsem n\u011bkdo, kdo nejsem? Tak jsem to nechal j\u00edt. Ale\u2026“<\/div>\n
„Ztratils kontrolu.“<\/div>\n
Znovu p\u0159ik\u00fdvl a podrbal se na lokti.<\/div>\n
„Jak\u00e9 to bylo?“<\/div>\n
„Bylo mi dob\u0159e,“ za\u0161eptal, skoro jako by se za to styd\u011bl. „V\u017edycky je to p\u0159\u00edjemn\u00e9. Nic nec\u00edtit.“ Ale d\u011bs\u00ed m\u011b to.<\/em><\/div>\n
„Co jsi pak cht\u011bl d\u011blat?“<\/div>\n
Bylo to skoro jako by znala v\u0161echny jeho \u010dern\u00e9 my\u0161lenky, kter\u00e9 mu prob\u00edhaly hlavou, a mo\u017en\u00e1, \u017ee znala. Nebyl schopn\u00fd se na ni pod\u00edvat; jeho pohled byl p\u0159ilepen\u00fd ke stolu. C\u00edtil vztek a hanbu. Necht\u011bl odpov\u011bd\u011bt, ale za\u010d\u00ednal se u\u010dit, \u017ee z nemluven\u00ed nikdy nic dobr\u00e9ho nevze\u0161lo. Sp\u00ed\u0161 naopak a on ty n\u00e1sledky musel u\u017e n\u011bkolikr\u00e1t protrp\u011bt. Jeho mysl u\u017e nezvl\u00e1dala v\u0161echna ta tajemstv\u00ed a nevy\u0159\u010den\u00e9 v\u011bci.<\/p>\n

„Zab\u00edt ji,“ \u0159ekl a z\u00edral na d\u0159ev\u011bn\u00fd st\u016fl. „Tak moc jsem to cht\u011bl.“<\/div>\n

Jej\u00ed odpov\u011b\u010f p\u0159i\u0161la a\u017e po n\u011bkolika vte\u0159in\u00e1ch, mo\u017en\u00e1 byla ohromena jeho up\u0159\u00edmnost\u00ed. „Co t\u011b zastavilo?“<\/div>\n
Bill zav\u00e1hal, ale nakonec se znovu rozhodl \u0159\u00edct pravdu. „Tom,“ \u0159ekl ti\u0161e. „Necht\u011bl jsem\u2026 v\u00ed\u0161 jak s t\u00edmhle v\u0161\u00edm je. Nikdy by se mnou u\u017e nepromluvil.“<\/div>\n
„Pro\u010d mysl\u00ed\u0161, \u017ee by s tebou nemluvil?“<\/div>\n
Bill se uchechtl nad absurditou ot\u00e1zky. „Pro\u010d mysl\u00ed\u0161?“ skoro odsekl. „Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee mu nevad\u00ed, co jsem ud\u011blal? Nen\u00e1vid\u00ed<\/em> to, on\u2026 pracuje pro policii<\/em>, co si m\u00e1 myslet? Co si m\u016f\u017ee myslet? Nerozum\u00ed tomu, ne doopravdy. Jen to p\u0159edst\u00edr\u00e1, proto\u017ee chce rozum\u011bt, a proto\u017ee je hodn\u00fd, ale nerozum\u00ed tomu. A nem\u016f\u017ee. Nen\u00ed ten typ \u010dlov\u011bka.“<\/div>\n
„A jak\u00fd je typ \u010dlov\u011bka?“<\/div>\n
„Je typ \u010dlov\u011bka, kter\u00fd vid\u00ed jedovat\u00e9ho pavouka, jak mu leze do postele a d\u00e1 ho do sklenice a odnese ven-„<\/div>\n
„A co bys ud\u011blal ty?“<\/div>\n
Bill se zastavil uprost\u0159ed v\u011bty, zmaten\u011b. „Co\u017ee?“<\/div>\n
„S pavoukem.“<\/div>\n
Bill zamrkal. „Rozm\u00e1\u010dkl ho,“ \u0159ekl bez zav\u00e1h\u00e1n\u00ed a trochu se t\u0159\u00e1sl.<\/div>\n
Anna p\u0159ik\u00fdvla a zeptala se. „Jsi ty ten jedovat\u00fd pavouk?“<\/div>\n
Bill se zamra\u010dil a musel p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, co t\u00edm myslela. Pak se uchechtl. „Vid\u00edm, kam m\u00ed\u0159\u00ed\u0161,“ \u0159ekl. „Sna\u017e\u00ed\u0161 se p\u0159ich\u00e1zet se zvl\u00e1\u0161tn\u00edmi metaforami a \u0159\u00edkat, \u017ee jsou moje, \u017ee to je moje nev\u011bdom\u00ed, \u017ee? Ne, do t\u00e9hle pasti nevlezu, sorry.“<\/p>\n

Anna se na n\u011bj jednodu\u0161e usm\u00e1la, ani j\u00ed nevadilo, \u017ee odm\u00edt\u00e1 odpov\u011bd\u011bt. „Ost\u0159\u00edhal sis vlasy?“<\/div>\n

Bill se dotkl kone\u010dk\u016f vlas\u016f. Byly viditeln\u011b krat\u0161\u00ed. P\u0159edt\u00edm je m\u011bl skoro do p\u016fl zad, a te\u010f mu sotva visely pod rameny a ofinu m\u011bl tak\u00e9 mimo o\u010di. P\u0159ipadal si trochu nah\u00fd, nebylo u\u017e tak jednoduch\u00e9 jen naklonit hlavu a schovat se za \u010dernou oponu. P\u0159em\u00fd\u0161lel, \u017ee by se ost\u0159\u00edhal \u00fapln\u011b, ale pak by byl opravdu nah\u00fd a tak ten n\u00e1vrh rychle zavrhl. „Jo, ost\u0159\u00edhal.“<\/div>\n
Znovu se na n\u011bj usm\u00e1la. „Vypad\u00e1 to dob\u0159e, to ty s\u00e1m?“<\/div>\n
„Jo.“<\/div>\n
V o\u010d\u00edch m\u011bla hravou jiskru. „P\u0159em\u00fd\u0161lel jsi n\u011bkdy, \u017ee bys v tomto odv\u011btv\u00ed pracoval?“<\/div>\n
Bill se m\u00e1lem zadusil vzduchem. „Ne,“ \u0159ekl okam\u017eit\u011b.<\/div>\n
„Bille.“ To, jak\u00fdm stylem to \u0159ekla, ho donutilo odvr\u00e1tit pohled. „Tv\u016fj otec je pry\u010d. M\u016f\u017ee\u0161 m\u00edt sv\u00e9 vlastn\u00ed sny.“<\/div>\n
„Nem\u00e1m u\u017e tyhle druhy sn\u016f,“ \u0159ekl temn\u011b a p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl pohledem po vzoru na stole.<\/div>\n
Anna se na n\u011bj ch\u00e1pav\u011b d\u00edvala. Vid\u011bla p\u0159\u00edmo skrz jeho ze\u010f a obranu. Jeho emoce byly vystaven\u00e9 na povrchu, nezamykal je tak jako d\u0159\u00edv.<\/div>\n
„Kdy poprv\u00e9 sis dal na obli\u010dej \u0161minky?“<\/div>\n
Bill sev\u0159el dlan\u011b. „Nevzpom\u00edn\u00e1m si. Je to moc dlouho. Co na tom z\u00e1le\u017e\u00ed?“<\/div>\n
„S\u00e1m ses namaloval?“ zeptala se. „Nebo ona?“<\/div>\n
Bill si vzpomn\u011bl, pro\u010d nesn\u00e1\u0161el tahle sezen\u00ed.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

„Posa\u010f se.“<\/em><\/div>\n

Bill za\u00fap\u011bl. „Pro\u010d?“ st\u011b\u017eoval si. Karinina postel byla tak m\u011bkk\u00e1 a velk\u00e1, mnohem lep\u0161\u00ed ne\u017e jeho star\u00e1 a tvrd\u00e1, otev\u0159el jedno oko, aby se na ni pod\u00edval. Oto\u010dila se na mal\u00e9 fialov\u00e9 stoli\u010dce a usm\u00edvala se \u00fasm\u011bvem, kter\u00fd m\u011bla poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e m\u011bla n\u011bco za lubem.<\/em><\/div>\n
Bill se na ni podez\u0159\u00edvav\u011b zamra\u010dil. „Co?“<\/em><\/div>\n
Jej\u00ed nov\u011b namalovan\u00e9 o\u010di z\u00e1\u0159ily. Zvedla \u0159asenku, kterou si zrovna dod\u011blala, a zazubila se je\u0161t\u011b v\u00edc, sv\u016fdn\u011b s n\u00ed zam\u00e1vala.<\/em><\/div>\n
„Co?“ zeptal se Bill znovu a pak zamrkal. „Ne,“ \u0159ekl, zasm\u00e1l se \u0161okovan\u011b a p\u0159ekvapen\u011b nad t\u00edm, k \u010demu sm\u011b\u0159ovala. „Ne. Ani n\u00e1pad. Ne-e.“<\/em><\/div>\n
„Pros\u00edm,“ prosila. „Pros\u00edm, jen to zkus\u00edm, pros\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00edm?“<\/em><\/div>\n
Bill za\u00fap\u011bl a na chvilku zav\u0159el o\u010di. V\u011bd\u011bl, \u017ee to ztratil. Kdy\u017e se na n\u011bj takhle d\u00edvala, tak podlehl. „Fajn,“ \u0159ekl a pomalu se posadil, p\u0159ehodil nohy p\u0159es okraj postele a op\u0159el se o ruce. „Fajn.“<\/em><\/div>\n
Karina ti\u0161e vyp\u00edskla a p\u0159isunula si stoli\u010dku k n\u011bmu, a\u017e mu sed\u011bla mezi nohama. Otev\u0159ela \u0159asenku a zazubila se. „Zvedni o\u010di,“ \u0159ekla a Bill t\u011b\u017ece vydechl, ud\u011blal ale, co mu \u0159ekla, nejd\u0159\u00edv ji samoz\u0159ejm\u011b probodl pohledem.<\/em><\/div>\n
„Nevyp\u00edchni mi oko,“ zamumlal, kdy\u017e se ta v\u011bc dostala a\u017e d\u011bsiv\u011b bl\u00edzko.<\/em><\/div>\n
„Srabe,“ pop\u00edchla ho a za\u010dala ho malovat, zubila se nad Billovou snahou nemrkat nebo neodtahovat hlavu dozadu.<\/p>\n

Asi po minut\u011b \u0159asenku zav\u0159ela a pod\u00edvala se na svou pr\u00e1ci, skousla si ret a pak se nat\u00e1hla pro n\u011bco dal\u0161\u00edho na sv\u00e9m stolku. Bylo to dokonce \u0161pi\u010dat\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e \u0159asenka.<\/em><\/div>\n

„Co to, ksakru, je?“ zeptal se Bill a n\u011bkolikr\u00e1t zamrkal. \u0158asy mu p\u0159i\u0161ly o dost t\u011b\u017e\u0161\u00ed, bylo to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed a cht\u011bl si to ut\u0159\u00edt, ale m\u011bl pocit, \u017ee by to nedopadlo dob\u0159e. „Vypad\u00e1 to jako vra\u017eedn\u00e1 zbra\u0148.“<\/em><\/div>\n
„Pros\u00edm?“ \u0159ekla a usm\u00e1la se sladce, Bill jen proto\u010dil o\u010di.<\/em><\/div>\n
„Tak jo,“ zabru\u010del a ona zase vyp\u00edskla. Za to nejsp\u00ed\u0161 mohly jej\u00ed lan\u00ed o\u010di, rozhodl se. Jen na n\u011bj zamrkala a on se j\u00ed pod\u0159\u00eddil. \u017deny.<\/em><\/div>\n
„Sna\u017e se nemrkat,“ zasm\u00e1la se a za\u010dala mu n\u011b\u010d\u00edm, co vypadalo jako tu\u017eka, jezdit pod okem.<\/em><\/div>\n
„Jo, jsi takhle bl\u00edzko, abys mi vyp\u00edchla oko zasranou tu\u017ekou, nemrkat je naprosto norm\u00e1ln\u00ed.“<\/em><\/div>\n
„Jsi tak dramatick\u00fd.“<\/em><\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 panenku nebo n\u011bco, na \u010dem bys tohle mohla d\u011blat?“<\/em><\/div>\n
„Ooo, ale ty jsi moje panenka, Bille,“ \u0159ekla a jemn\u011b ho \u0161t\u00edpla do ruky, nem\u011bl ani \u0161anci j\u00ed \u0159\u00edct, a\u0165 toho nech\u00e1, kdy\u017e mu na\u0159\u00eddila, aby zav\u0159el o\u010di.<\/p>\n

Po tom, co bylo jako v\u011b\u010dnost, se odt\u00e1hla. „Je\u0161t\u011b neotv\u00edrej,“ \u0159ekla rychle. „Je\u0161t\u011b posledn\u00ed v\u011bc.“ Kdy\u017e za\u00fap\u011bl, tak se jen zasm\u00e1la. „Slibuju, posledn\u00ed v\u011bc. Jen chci vid\u011bt, jak bude\u0161 vypadat. Nech zav\u0159en\u00e9 o\u010di.“<\/em><\/div>\n

Bill si znovu povzdychl, ale neotev\u0159el je. „Jestli je to r\u016f\u017eov\u00e9, tak t\u011b zabiju,“ \u0159ekl, kdy\u017e c\u00edtil jemn\u00fd \u0161t\u011btec na o\u010dn\u00edm v\u00ed\u010dku.<\/em><\/div>\n
„To bys neud\u011blal,“ \u0159ekla a vzala si jin\u00fd \u0161t\u011btec, d\u011blala mu s obli\u010dejem b\u016fhv\u00edco. „Okay, jsem skoro hotov\u00e1.“ Pou\u017eila prsty, aby mu ot\u0159ela prach, kter\u00fd mu spadal pod \u010di, a pak byla na chv\u00edli ticho, ne\u017e mu \u0159ekla: „Otev\u0159i o\u010di.“<\/em><\/div>\n
Bill zamrkal a pod\u00edval se j\u00ed do o\u010d\u00ed, d\u00edval se, jak je trochu vykulila.<\/em><\/div>\n
D\u00edvali se na sebe a Karina ti\u0161e vydechla, skoro jako by zalapala po dechu, chv\u00edli to bylo, jako by je n\u011bco t\u00e1hlo k sob\u011b, ale ona pak p\u0159eru\u0161ila o\u010dn\u00ed kontakt a zanepr\u00e1zdnila se hled\u00e1n\u00edm zrc\u00e1tka. P\u0159idr\u017eela mu ho p\u0159ed obli\u010dejem.<\/em><\/div>\n
Bill na sebe zamrkal do zrcadla a to, co vid\u011bl, nevypadalo v\u016fbec jako on. O\u010di m\u011bl v\u011bt\u0161\u00ed, v\u00fdrazn\u011bj\u0161\u00ed, \u010dern\u011b or\u00e1movan\u00e9. Vlastn\u011b musel p\u0159iznat, \u017ee vypadal dob\u0159e. Vypadal jinak ve smyslu, jak si nikdy nemyslel, \u017ee by vypadal.<\/em><\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Nemus\u00edme o tom mluvit te\u010f hned, jestli nechce\u0161,“ \u0159ekla Anna po n\u011bkolika vte\u0159in\u00e1ch ticha. „Jsme tu p\u0159eci jen proto, abychom si dnes promluvili o n\u011b\u010dem jin\u00e9m.“<\/p><\/div>\n

Bill byl vd\u011b\u010dn\u00fd, ale pak si vzpomn\u011bl, o \u010dem m\u011bli mluvit, a najednou si nebyl jist\u00fd, jestli je zas a\u017e tak vd\u011b\u010dn\u00fd.<\/div>\n
„Mluvili jsme o tom, jak si nemysl\u00ed\u0161, \u017ee Tom m\u00e1 r\u00e1d v\u0161echny tvoje \u010d\u00e1sti,“ zastavila. „A co ty? Ty je p\u0159ij\u00edm\u00e1\u0161?“<\/div>\n
Bill ztuhl. „Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ne,“ zasy\u010del.<\/div>\n
Usm\u00e1la se na n\u011bj jemn\u011b, ten vid\u00edm-ti-do-hlavy \u00fasm\u011bv, kter\u00fd Bill nikdy nem\u011bl r\u00e1d. „Tak jak m\u016f\u017ee\u0161 od Toma \u010dekat opak?“<\/div>\n
Billa to vyvedlo z m\u00edry a za\u010dal koktat. „J\u00e1\u2026 J\u00e1 nikdy ne\u0159ekl, \u017ee to o\u010dek\u00e1v\u00e1m. J\u00e1 jen-„<\/div>\n
„Chce\u0161 to od n\u011bj?“<\/div>\n
„Ne! J\u00e1\u2026 j\u00e1 nev\u00edm.“ Sklopil pohled, poko\u0159en. „Opravdu to chce\u0161 v\u011bd\u011bt?“ zeptal se, nejsp\u00ed\u0161 pro osobn\u00ed rozpt\u00fdlen\u00ed, nebo proto\u017ee cht\u011bl vedlej\u0161\u00ed konverzaci, s\u00e1m nev\u011bd\u011bl. „Co jsem j\u00ed \u0159ekl?“<\/div>\n
„Moc,“ \u0159ekla Anna. „Jestli mi to chce\u0161 \u0159\u00edct.“<\/p>\n

Bill se objal kolem b\u0159icha a zhluboka vydechl. „\u0158ekl jsem j\u00ed, \u017ee to, co jsem ud\u011blal, byla jej\u00ed vina.“<\/div>\n

Anna trochu zjihla, ale v o\u010d\u00edch se j\u00ed objevila kapka starosti. „Pro\u010d jsi to ud\u011blal?“<\/div>\n
Bill polkl a zhluboka se nadechl. A je to tady. „Proto\u017ee o n\u011bm v\u011bd\u011bla. O m\u00e9m otci,“ vyjasnil, pak se na chv\u00edli zastavil a pokra\u010doval. „O to, co d\u011blal mamce a\u2026 jo. Vid\u011bla, jak se to d\u011blo a ani nezvedla prst.“ Zvedl k n\u00ed pohled, o\u010di mu ztvrdly. „Nakonec jsem to musel ud\u011blat j\u00e1.“<\/div>\n
„V\u011bd\u011bla o tom t\u00fdr\u00e1n\u00ed?“ kdy\u017e Bill neodpov\u011bd\u011bl, naklonila se trochu p\u0159es st\u016fl. „Bille,“ \u0159ekla, jej\u00ed hlas byl p\u0159\u00edsn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e obvykle.<\/div>\n
„Jo.“<\/div>\n
Vydechla a promnula si \u010delo, Bill se kv\u016fli tomu za\u010dal c\u00edtit hrozn\u011b. Byl si jist\u00fd, \u017ee na n\u011bj za\u010dne k\u0159i\u010det, ale kdy\u017e Anna znovu promluvila, jej\u00ed hlas byl klidn\u00fd.<\/div>\n
„Co se stalo, stalo se,“ \u0159ekla. „Ale jestli jsi si stoprocentn\u011b jist\u00fd-„<\/div>\n
„Jsem.“<\/div>\n
„-pak je to velmi v\u00e1\u017en\u00e9,“ dokon\u010dila. „Velmi v\u00e1\u017en\u00e9. Je mi jasn\u00e9, \u017ee v\u00ed\u0161, \u017ee sis tohle nem\u011bl nech\u00e1vat pro sebe, tak\u017ee to te\u010f \u0159e\u0161it nebudu, ale Bille, za tohle ji m\u016f\u017ee\u0161 za\u017ealovat. To, \u017ee neohl\u00e1sila t\u00fdr\u00e1n\u00ed, obzvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e v\u011bd\u011bla, \u017ee t\u00fdr\u00e1 d\u00edt\u011b, to je zlo\u010din. A i kdy\u017e jsi tohle p\u0159edt\u00edm ne\u0159ekl, tohle je n\u011bco, co m\u016f\u017ee na\u0161emu p\u0159\u00edpadu pomoci.“<\/div>\n
Bill ztuhnul. „Znamen\u00e1 to, \u017ee ji m\u016f\u017eou potrestat?“ zeptal se hlasem jen nad \u00farovn\u00ed \u0161epotu.<\/div>\n
Anna p\u0159ik\u00fdvla. „Ano, je to mo\u017en\u00e9.“<\/div>\n
A jen tak, zni\u010dehonic, se Billovi na obli\u010deji rozprost\u0159el tak dlouho nevid\u011bn\u00fd \u00fa\u0161klebek.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Tom tak n\u011bjak nic ned\u011blal. \u010cm\u00e1ral si na pap\u00edr, a tak nadsko\u010dil n\u011bkolik centimetr\u016f do vzduchu, kdy\u017e mu Georg polo\u017eil ruku na rameno.<\/p><\/div>\n

„Jsi v pohod\u011b?“ zeptal se Georg. „Vypad\u00e1\u0161 jako\u2026 duch.“<\/div>\n
Tom polo\u017eil pero. „Jo,“ \u0159ekl, ale nezn\u011bl moc p\u0159esv\u011bd\u010div\u011b. Upjat\u011b se na Georga usm\u00e1l, ne\u017e p\u0159edst\u00edral, \u017ee si \u010dte n\u011bco na stole.<\/div>\n
„P\u016fjde\u0161 i dnes s nima?“<\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvl. „Za\u010d\u00edn\u00e1 pozd\u011bji, po ob\u011bd\u011b.“<\/div>\n
„Sly\u0161els, \u017ee budou \u017ealovat matku? Osm- chci \u0159\u00edct, Bill a jeho pr\u00e1vni\u010dka?“<\/div>\n
„Jo.“<\/div>\n
Fakt, \u017ee se Georg nezeptal pro\u010d, bylo znamen\u00ed, \u017ee Tom vypadal hrozn\u011b, kdy\u017e si toho musel v\u0161imnout u\u017e i Georg. V noci nespal, vlastn\u011b ani p\u0159edt\u00edm ne, a sotva jedl. Bylo to prost\u011b v\u0161echno a\u017e moc. Fakt, \u017ee ub\u011bhl m\u011bs\u00edc od prvn\u00edho soudu a tou \u0161\u00edlenost\u00ed s Klarou, Toma dost d\u011bsil. Museli \u010dekat tak dlouho kv\u016fli v\u0161em t\u011bm nov\u00fdm informac\u00edm, kter\u00e9 Bill \u0159ekl, a Tomovi bylo, jako by celou dobu chodil po jehl\u00e1ch. Kdyby to u\u017e skon\u010dilo, byl by neuv\u011b\u0159iteln\u011b \u0161\u0165astn\u00fd. Pro\u010d to muselo trvat tak dlouho?<\/p>\n

„Nedovedu si p\u0159edstavit, \u010d\u00edm proch\u00e1z\u00ed\u0161,“ \u0159ekl Georg. „Chci \u0159\u00edct, kdyby to byla Sofie-„<\/div>\n

Tom zamrkal a pod\u00edval se na sv\u00e9ho kolegu. „Ty chod\u00ed\u0161 se Sofi\u00ed?“<\/div>\n
Georg p\u0159ik\u00fdvl. „Posledn\u00ed dobou jsi byl ve sv\u00e9m sv\u011bt\u011b, zd\u00e1 se. Jsi si jist\u00fd, \u017ee si nechce\u0161 vz\u00edt p\u00e1r dn\u00ed volna, k\u00e1mo?“<\/div>\n
Tom tu posledn\u00ed v\u011btu ignoroval. „Tak to v\u00e1m dv\u011bma p\u0159eju.“<\/div>\n
Georg se na n\u011bj usm\u00e1l, vypadal nejist\u011b ohledn\u011b toho, jak moc \u0161\u0165astn\u00fd m\u016f\u017ee b\u00fdt p\u0159ed Tomem. „No nic,“ \u0159ekl. „Cht\u011bl jsem se t\u011b zeptat, jestli si chce\u0161 se mnou vz\u00edt na starosti j\u00eddelnu. M\u011bl bys n\u011bco d\u011blat; jen tady sed\u00ed\u0161 se sv\u00fdmi pap\u00edry.“<\/div>\n
Tom sev\u0159el pero pevn\u011bji. „Nev\u011b\u0159\u00edm si, \u017ee bych te\u010f dok\u00e1zal st\u00e1t,“ \u0159ekl. „Mo\u017en\u00e1 bych t\u011b pozvracel.“<\/div>\n
„I kdy\u017e si cen\u00edm tv\u00e9 starosti,“ \u0159ekl Georg, ne\u017e vzal Toma za pa\u017ei a vyt\u00e1hl ho na nohy, „nebylo by to nic, co se je\u0161t\u011b nestalo. Jde\u0161 se mnou.“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
\n

„Ned\u011blej to,“ \u0159ekl tich\u00fd hlas urgentn\u011b. „Jsi snad idiot, ned\u011blej to!“<\/p><\/div>\n

„Jayi! Jayi!“<\/p>\n

Bill zvedl pohled a nem\u011bl ani \u010das zamaskovat p\u0159ekvapen\u00ed, kdy\u017e k jeho stolu p\u0159i\u0161el nezn\u00e1m\u00fd mu\u017e; mu\u017e, kter\u00fd byl v\u011bze\u0148 a ne policista.<\/div>\n

Bill nakr\u010dil obo\u010d\u00ed. „Ano?“<\/div>\n
Mu\u017e se pod\u00edval p\u0159es m\u00edstnost sm\u011brem, kde sed\u011bli jeho p\u0159\u00e1tel\u00e9. V\u0161ichni se na n\u011bj v\u00fdstra\u017en\u011b d\u00edvali a nal\u00e9hav\u011b vrt\u011bli hlavou. Vr\u00e1til svou pozornost k Billovi. „Um.“<\/div>\n
Bill byl nejd\u0159\u00edv zv\u011bdav\u00fd, ale jeho trp\u011blivost a zv\u011bdavost dost rychle vyprch\u00e1vala. Dnes nebyl den na to, aby ho n\u011bjak\u00fd idiot provokoval. Za m\u00ed\u0148 ne\u017e dv\u011b hodiny pojede k soudu a byl na pokraji a nerv\u00f3zn\u00ed. „Co?“ zeptal se, byl si v\u011bdom toho, jak tvrd\u011b jeho hlas zn\u011bl.<\/div>\n
Plus Tom u n\u011bj nebyl t\u0159i dny. Anna mu \u0159ekla, \u017ee Tomovi dala radu, aby si dal n\u011bkolik dn\u00ed pauzu, a proto tu nebyl a bylo to v po\u0159\u00e1dku, proto\u017ee b\u016fhv\u00edpro\u010d se Tom posledn\u00ed dobou stresoval, ale v\u0161echen ten \u010das jen zhor\u0161oval Billovu n\u00e1ladu.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u016f\u017eu se posadit?“<\/div>\n
Billovo obo\u010d\u00ed se vr\u00e1tilo dol\u016f. „Pros\u00edm?“ \u0159ekl \u0161okovan\u011b. Mu\u017e to nejsp\u00ed\u0161 vzal jako ano a posadil se.<\/div>\n
„Jmenuju se Jay,“ \u0159ekl cizinec s lehk\u00fdm k\u00fdvnut\u00edm hlavy. Vypadal nerv\u00f3zn\u011b, Bill p\u0159ik\u00fdvl, ale byl podivn\u011b klidn\u00fd. P\u0159ipadal si mimo sv\u00e9 teritorium. Pro\u010d se tohle d\u011blo? Jeho podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed se rychle m\u011blo v \u00fadiv a b\u00e1ze\u0148.<\/div>\n
„A?“ vydral ze sebe.<\/div>\n
„Ty se jmenuje\u0161 Bill, \u017ee?“<\/div>\n
Bill ztuhl a sna\u017eil se nevypadat a\u017e moc vyveden\u00fd z m\u00edry. Ztuhla mu ale \u010delist a v\u0161echny svaly v z\u00e1dech.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ \u0159ekl mu\u017e. „Necht\u011bl jsem ru\u0161it. Jen\u2026 n\u011bco jsme sly\u0161eli, v\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„N\u011bco,“ zopakoval Bill nep\u0159\u00edtomn\u011b.<\/div>\n
„Jo. O tob\u011b a\u2026 jo. Nebudu\u2026 ale jo. Jen jsem si myslel, \u017ee t\u011b pozdrav\u00edm. Proto\u017ee vypad\u00e1\u0161 trochu opu\u0161t\u011bn\u011b, v\u00ed\u0161.“<\/div>\n
Bill sklopil hlavu a promnul si \u010delo. „Dal\u0161\u00ed u\u017e ne,“ zabru\u010del. Rozhodn\u011b nebyl v n\u00e1lad\u011b na jednoho z t\u011bchto lid\u00ed. Jednou za \u010das m\u011bl n\u00e1ladu na novou hru, ale u\u017e ne. Rozhodn\u011b ne s n\u00edm.<\/div>\n
„Otravuju t\u011b.“<\/div>\n
„Ne, ne, v\u016fbec ne,“ \u0159ekl Bill su\u0161e a s viditeln\u00fdm sarkasmem, ale ten \u010dlov\u011bk to nepochopil, nebo pochopil a p\u0159edst\u00edral, \u017ee ne. Z\u016fstal tam sed\u011bt a Bill zvedl pohled, p\u0159ejel o\u010dima po mlad\u00edkov\u011b obli\u010deji. M\u011bl kr\u00e1tk\u00e9 vlasy, u\u0161i jako Dumbo a pihat\u00fd nos. Bill potla\u010dil nutk\u00e1n\u00ed uchechtnout se nad tou nep\u0159\u00edv\u011btivou viz\u00e1\u017e\u00ed.<\/p>\n

„Tak\u017ee, Jayi,“ \u0159ekl a polo\u017eil ruce na st\u016fl p\u0159ed sebe s fale\u0161nou sladkost\u00ed v hlase. Sly\u0161el, jak si za n\u00edm za\u010dali lid\u00e9 \u0161eptat. „Za co jsi tady, vypad\u00e1\u0161 sotva na devaten\u00e1ct.“<\/div>\n

„Vyloupil jsem banku,“ \u0159ekl bez zav\u00e1h\u00e1n\u00ed. „Nebo,“ dodal s \u00fasm\u011bvem, „jsem se o to pokusil. Je mi ale dvacet dva.“<\/div>\n
„Banku \u0159\u00edk\u00e1\u0161. To nen\u00ed \u0161patn\u00fd. Ozbrojen\u00fd?“<\/div>\n
Jay p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Pro\u010d jsi to ud\u011blal?“<\/div>\n
Jay se trochu usm\u00e1l a pokr\u010dil rameny. „Byla jedna holka,“ \u0159ekl a znovu pokr\u010dil rameny, jako by mluvil o ni\u010dem. „Cht\u011bl jsem ji n\u011bkolik let, ale ona si m\u011b nikdy nev\u0161imla.“<\/div>\n
Pro\u010d asi, \u0159ekl Bill skoro nahlas, ale zarazil se v\u010das. Jestli bylo n\u011bco, co necht\u011bl, tak to byl ve\u0159ejn\u00fd boj. Tenhle kluk byl ale opravdu neatraktivn\u00ed. „Holka, jo.“<\/div>\n
„Nen\u00ed to v\u017edycky kv\u016fli holce?“ Jay se pokusil o vtip, ale kdy\u017e se Bill neusm\u00e1l, tak rychle pokra\u010doval. „Pro tebe taky, co? Holka?“ pod\u00edval se na Billa s o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm, ale vycouval z toho hned, jak si v\u0161iml, \u017ee jeho v\u00fdraz potemn\u011bl. „Okay,“ \u0159ekl a dal si ruku p\u0159ed obli\u010dej. „Holky,“ \u0159ekl a p\u0159edst\u00edral, \u017ee si p\u00ed\u0161e na ruku ukazov\u00e1\u010dkem. „Citliv\u00e9 t\u00e9ma.“<\/p>\n

Bill byl p\u0159ekvapen\u00fd, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee se musel sna\u017eit neusm\u00e1t a byl si jist\u00fd, \u017ee se mu na rty p\u0159eci jen vyloudilo pousm\u00e1n\u00ed, ne\u017e to dok\u00e1zal zastavit. Kdo byl tenhle idiot a pro\u010d s n\u00edm v\u016fbec mluvil? A hezk\u00fd post\u0159eh, mimochodem. Bill mo\u017en\u00e1 mluvil s Tomem, Annou a n\u011bkolika lidmi u soudu o takov\u00fdch v\u011bcech, ale ne s n\u011bjak\u00fdm klukem, kter\u00fd to nejsp\u00ed\u0161 d\u011blal jako s\u00e1zku.<\/div>\n

„No nic,“ pokra\u010doval Jay. „Tahle holka,“ zasm\u00e1l se nad vlastn\u00ed hloupost\u00ed. „Myslel jsem si, \u017ee se j\u00ed budu l\u00edbit, kdy\u017e budu m\u00edt p\u011bkn\u00fd auto. Tak proto jsem se pokusil vykr\u00e1st banku.“<\/div>\n
„Pro\u010d, kdy\u017e jsi prost\u011b mohl n\u011bjak\u00e9 ukr\u00e1st?“ Bill byl skoro up\u0159\u00edmn\u011b zv\u011bdav\u00fd, kdy\u017e se na to zeptal, ale pak si p\u0159ipomn\u011bl, \u017ee ho vlastn\u011b v\u016fbec nezaj\u00edm\u00e1 \u017eivot tohohle n\u00e1hodn\u00e9ho \u010dlov\u011bka.<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b.“ Zasm\u00e1l se Jay znovu, \u010d\u00edm\u017e uk\u00e1zal ohromnou mezeru mezi p\u0159edn\u00edmi zuby. Nejsp\u00ed\u0161 ho museli ve \u0161kole \u0161ikanovat, pomyslel si Bill. Nebylo by to t\u011b\u017ek\u00e9, kdy\u017e vypadal takhle. Byl jedn\u00edm z t\u011bch slab\u00fdch kluk\u016f, kte\u0159\u00ed nech\u00e1vali tvrd\u00fd kluky, aby si s nima vyt\u00edrali prdel. Bill s\u00e1m d\u011blal v\u0161echno, aby jedn\u00edm z nich nebyl. Ale zd\u00e1lo se, \u017ee a\u0165 d\u011blal, co d\u011blal, stejn\u011b se tak stalo, kdy\u017e zv\u00e1\u017eil, kde oba dva skon\u010dili.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Okay,“ \u0159ekl Jay nakonec. „Pozn\u00e1m, kdy\u017e je moje spole\u010dnost necht\u011bn\u00e1.“ Postavil se, ale na tv\u00e1\u0159i m\u011bl stejn\u011b ten p\u0159iblbl\u00fd \u00fasm\u011bv. „R\u00e1d jsem t\u011b poznal.“<\/div>\n
Bill zamrkal, ale povedlo se mu potla\u010dit p\u0159ekvapen\u00ed. Nic mu ale ne\u0159ekl, tak\u017ee se Jay jen znovu pousm\u00e1l a ode\u0161el zp\u00e1tky ke stolu, kde se ostatn\u00ed v\u011bzni za\u010dali sm\u00e1t a pl\u00e1cat ho po z\u00e1dech, t\u0159\u00e1st mu s rameny a pt\u00e1t se ho, jestli neze\u0161\u00edlel.<\/div>\n
Billovi to bylo jedno; byl hluboko ve vlastn\u00edch my\u0161lenk\u00e1ch. Tak tvrd\u011b pracoval na tom, aby k n\u011bmu lid\u00e9 nechodili a nemohli, a najednou ta bari\u00e9ra zmizela.<\/div>\n
Lid\u00e9 se ho u\u017e neb\u00e1li.<\/p>\n

Za rohem Tom sk\u0159\u00edpal zuby. Bill je nevid\u011bl, ale on a Georg se na celou tu podivnou sc\u00e9nu d\u00edvali. „Kdo to byl?“ zeptal se Georga. „Odpov\u011bz mi, kdo to byl?“<\/div>\n

„Nev\u00edm,“ \u0159ekl Georg up\u0159\u00edmn\u011b a zavrt\u011bl hlavou. „N\u011bjak\u00fd v\u011bze\u0148, nev\u00edm.“<\/div>\n
„Ale pro\u010d s Billem takhle mluvil? Pro\u010d by-„<\/div>\n
Georg se na n\u011bj pod\u00edval. „Jsi na\u0161tvan\u00fd, proto\u017ee s n\u00edm mluvil, nebo jsi na\u0161tvan\u00fd, proto\u017ee mu vyloudil \u00fasm\u011bv na rtech?“<\/div>\n
Tom semknul \u010delist. „To je mimo-„<\/div>\n
„Ne, nen\u00ed,“ \u0159ekl Georg a vydechl. „Nem\u016f\u017ee\u0161 \u017e\u00e1rlit jen proto, \u017ee se s n\u00edm ostatn\u00ed sna\u017e\u00ed mluvit. Myslel jsem, \u017ee bude\u0161 r\u00e1d, kdy\u017e uvid\u00ed\u0161, jak se ostatn\u00ed sna\u017e\u00ed.“<\/div>\n
Tom vydechl. „J\u00e1 v\u00edm,“ \u0159ekl a sklopil hlavu, bradou si m\u00e1lem narazil ho rudn\u00edku. „Bo\u017ee, j\u00e1 v\u00edm. Co je to se mnou?“ ta ot\u00e1zka byla sp\u00ed\u0161e r\u00e9torick\u00e1, ale samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee Georg odpov\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„Jsi zam-„<\/div>\n
„Ne\u0159\u00edkej to,“ \u0159ekl Tom rychle a povzdychl si.<\/div>\n
„Ale jsi,“ \u0159ekl Georg a n\u00e1sledoval Tom\u016fv pohled k Billovi.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1?“ zasm\u00e1l se Georg a zavrt\u011bl hlavou. „Ty se jednou pod\u00edv\u00e1\u0161 na n\u011bjak\u00e9ho kluka, kter\u00fd nen\u00ed zrovna atraktivn\u00ed, kter\u00fd se sna\u017e\u00ed b\u00fdt na n\u011bj hodn\u00fd, a prakticky tady vybuchuje\u0161 a \u0159ekne\u0161 mo\u017en\u00e1?“<\/div>\n
Tom si je\u0161t\u011b jednou povzdychl a sjel pohledem na zem. „Obvykle nejsem moc \u017e\u00e1rliv\u00fd,“ p\u0159iznal, i kdy\u017e m\u011bl pocit, \u017ee tohle bylo v\u00edc ne\u017e \u017e\u00e1rlivost, ale necht\u011bl se v tom moc vrtat. Svoje emoce m\u016f\u017ee pitvat, a\u017e bude po v\u0161em, a\u017e budou m\u00edt v\u0161echen \u010das na sv\u011bt\u011b.<\/div>\n
„Ale t\u0159eba jsi ani nikdy nebyl po\u0159\u00e1dn\u011b zam-„<\/div>\n
„Georgu.“<\/div>\n
„Fajn.“ Georg se zubil a Tom jen proto\u010dil o\u010di, ne\u017e se automaticky vr\u00e1til pohledem zp\u00e1tky k Billovi. Sv\u00edral se mu \u017ealudek. Poprv\u00e9 si p\u0159\u00e1l, aby se to v\u0161echno mohlo vr\u00e1tit tam, kde to bylo. K tomu, jak potaj\u00ed chodil k Billovi do cely, k tomu, jak nech\u00e1pal Billovy nar\u00e1\u017eky a k tomu, jak se schov\u00e1val v koupeln\u011b, kdy\u017e n\u011bkdo jin\u00fd p\u0159ech\u00e1zel po chodb\u011b. Najednou se zd\u00e1lo, jako by bylo v\u0161echno p\u0159edt\u00edm o tolik snaz\u0161\u00ed, i kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee to nen\u00ed pravda. Bill nikdy nebyl ni\u010d\u00edm, co by bylo alespo\u0148 bl\u00edzko snadn\u00e9mu.<\/p>\n

Kdy\u017e se vr\u00e1til ze sv\u00fdch my\u0161lenek, zam\u011b\u0159il se zp\u00e1tky na Billa, kter\u00fd se \u0161\u0165oural v j\u00eddle a p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl kouskem brokolice po tal\u00ed\u0159i. Tom se usm\u00e1l.<\/div>\n

Georg se rozhodl, \u017ee te\u010f je spr\u00e1vn\u00e1 chv\u00edle na ka\u0161lac\u00ed \u00fatok. Hlasit\u011b si zaka\u0161lal do dlan\u011b: „L\u00e1ska.“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Tom nem\u011bl \u0161anci promluvit si s Billem p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e ve\u0161li do soudn\u00ed s\u00edn\u011b, a to ho te\u010f tr\u00e1pilo ze v\u0161eho nejv\u00edc. Dny s n\u00edm nemluvil, proto\u017ee m\u011bl dovolenou, a tak doufal, \u017ee mu bude moct alespo\u0148 pop\u0159\u00e1t hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed.<\/p><\/div>\n

Za\u010dalo to u\u017e p\u0159ed dvaceti minutami a Bill u\u017e byl na \u0159ad\u011b p\u0159i ot\u00e1zk\u00e1ch, a hned potom, co se postavil, vyhledal Tom\u016fv pohled.<\/div>\n
„Bude\u0161 v po\u0159\u00e1dku,“ nazna\u010dil mu Tom a Bill jen kr\u00e1tce p\u0159ik\u00fdvl, aby si toho nikdo jin\u00fd nev\u0161iml.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Spousta ot\u00e1zek byla stejn\u00e1 jako p\u0159edt\u00edm, Tom si toho v\u0161iml. Bylo to proto, aby zjistili, jestli nezm\u011bn\u00ed v\u00fdpov\u011bdi? Nejsp\u00ed\u0161, proto\u017ee Peter se zase choval jako kret\u00e9n a zn\u011bl je\u0161t\u011b agresivn\u011bji. Nejsp\u00ed\u0161 nem\u011bl moc velkou radost z toho, \u017ee jeden z jeho klient\u016f byl za\u017ealov\u00e1n.<\/div>\n
Billova obh\u00e1jkyn\u011b Susan pr\u00e1v\u011b te\u010f mluvila a d\u011blala dobrou pr\u00e1ci s vysv\u011btlov\u00e1n\u00edm toho, jak se m\u016f\u017ee d\u011btsk\u00e1 psych\u00e9 naru\u0161it, a proto se s Billem stalo to, co se stalo. „Pro\u010d n\u00e1m v\u016fbec ne\u0159ekne\u0161 n\u011bco o va\u0161em vztahu s otcem s\u00e1m?“ zeptala se ho a Peter si odfrkl, ale z\u016fstal zticha.<\/div>\n
„Um.“ Bill si odka\u0161lal a pohledem p\u0159ejel po m\u00edstnosti.<\/div>\n
„Je to v po\u0159\u00e1dku,“ \u0159ekla Susan.<\/div>\n
„Ugh, nerozmazlujte ho,“ odsekl Peter, nejsp\u00ed\u0161 nebyl schopn\u00fd dr\u017eet pusu. „Nechte ho mluvit za sebe, a\u0165 jednou sly\u0161\u00edme pravdu<\/em> a ne to, co jste mu \u0159ekli, aby \u0159\u00edkal.“<\/div>\n
„J\u00e1 ne-“ za\u010dala Susan, kterou to roz\u010d\u00edlilo, ale Bill v\u0161echny p\u0159ekvapil a promluvil.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u016fj otec, J\u00f6rg Kaulitz, byl hrub\u00fd idiot,“ \u0159ekl a dost p\u0159ekvapiv\u011b jeho pohled sm\u011b\u0159oval na Petera. „Jako j\u00e1,“ pokra\u010doval, „m\u011bl probl\u00e9my se zlost\u00ed a pozd\u011bji dost pil.“ Zastavil, ale neodvracel pohled od Petera. „Ka\u017ed\u00fd den,“ \u0159ekl a zhluboka se nadechl. „Ka\u017ed\u00fd den jsem si p\u0159\u00e1l, aby nam\u00edsto matky ml\u00e1til mne. A posledn\u00ed rok ji bil ka\u017ed\u00fd den. Nic z toho si nezaslou\u017eila, ale ona s n\u00edm cht\u011bla z\u016fstat a podstupovala to. \u0158\u00edkala mi, \u017ee ho miluje, ale j\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee tu byl i jin\u00fd d\u016fvod, pro\u010d jsme z\u016fstali. Bylo to \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b proto, \u017ee kdyby se rozhodla odej\u00edt\u2026 pak by m\u011b musela nechat s n\u00edm, proto\u017ee nem\u011bla dost pen\u011bz na to, aby m\u011b podporovala. Necht\u011bla m\u011b s n\u00edm nechat, proto\u017ee u\u017e tenkr\u00e1t vid\u011bla, jak moc jsem jako on, a to ji d\u011bsilo.“ T\u0159\u00e1sl se mu hlas, ale o\u010dn\u00ed kontakt nep\u0159eru\u0161oval. Tomovi se potily dlan\u011b. „A tak bylo peklo. Domov. V\u011bt\u0161inu \u010dasu jsem cht\u011bl jen z\u016fstat u sebe v pokoji, dal jsem si ruce p\u0159es u\u0161i a neexistoval.“ Zavrt\u011bl s tich\u00fdm sm\u00edchem hlavou. „Myslel jsem, \u017ee bych ji mohl zachr\u00e1nit,“ \u0159ekl. „Myslel jsem, \u017ee kdybych j\u00ed zabalil kufry a dostal ji odtamtud, \u017ee budeme po zbytek \u017eivota v pohod\u011b. \u017de budeme \u0161\u0165astn\u00ed, a\u0165 u\u017e to znamen\u00e1 cokoliv.“<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee tvoje matka byla ne\u0161\u0165astn\u00e1?“<\/div>\n
Bill kone\u010dn\u011b odtrhl pohled od Petera a pod\u00edval se na Susan. P\u0159ik\u00fdvl. „Rozhodn\u011b.“<\/div>\n
„Pod\u00edvejte,“ \u0159ekl najednou Peter a postavil se. „Tohle v\u0161echno je velmi dojemn\u00e9, ale co si pamatuji, tak jste \u017e\u00e1dali o nep\u0159\u00ed\u010detnost?“ pod\u00edval se na Billa i Susan.<\/div>\n
„Do\u010dasn\u00e9 pominut\u00ed mysli,“ opravila ho Susan s tvrd\u00fdm v\u00fdrazem.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ \u0159ekl Peter. „V ka\u017ed\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b, kdy je b\u00fdt rozzloben\u00fd po\u010d\u00edt\u00e1no jako b\u00fdt mimo smysly? Proto\u017ee to je to, co tady j\u00e1 sly\u0161\u00edm. „Byl jsem roz\u010dilen\u00fd, vypnul jsem“. A co? To nen\u00ed dost, to rozhodn\u011b nesta\u010d\u00ed.“<\/div>\n
„M\u016fj klient se s t\u00edmto pot\u00fdkal skoro cel\u00fd \u017eivot,“ \u0159ekla Susan. „Nen\u00ed to jen agrese, je to hlub\u0161\u00ed. Kdy\u017e se ten zlo\u010din stal, nebyl s\u00e1m sebou, byl naprosto mimo smysly a trp\u011bl paranoiou a bludy, mysl\u00edm, \u017ee to se rovn\u00e1 do\u010dasn\u00e9 nep\u0159\u00ed\u010detnosti.“<\/div>\n
„V\u00edte, kolik lid\u00ed je v amoku, kdy\u017e jsou roz\u010dilen\u00ed?“ zeptal se Peter. „A v ka\u017ed\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b, mo\u017en\u00e1 byl ‚mimo‘ b\u011bhem posledn\u00edch dvou vra\u017ed, ale nezapom\u00ednejme, \u017ee cht\u011bl<\/em>, dokonce pl\u00e1noval<\/em> zast\u0159elit sv\u00e9ho otce. Kdo v\u00ed, mo\u017en\u00e1 l\u017ee. Mo\u017en\u00e1 pl\u00e1noval zab\u00edt oba sv\u00e9 rodi\u010de, aby mohl b\u00fdt kone\u010dn\u011b s\u00e1m bez nich?“<\/div>\n
Tom v kl\u00edn\u011b semknul p\u011bsti a vyhledal pohledem Billa, kter\u00fd se chv\u011bl a koukal do zem\u011b.<\/div>\n
V\u00fdm\u011bna n\u00e1zor\u016f mezi t\u011bmi dv\u011bma pokra\u010dovala a Tom skoro ned\u00fdchal, bylo to tak intenzivn\u00ed, \u017ee vzduch byl hmatateln\u00fd.<\/div>\n
„M\u016fj klient nikdy necht\u011bl Simone ubl\u00ed\u017eit, pane Kellere, jeho z\u00e1m\u011bry byly-„<\/div>\n
„Zachr\u00e1nit ji,“ \u0159ekl Peter, zn\u011bl nezaujat\u011b. „J\u00e1 v\u00edm, \u0159ekla jste to u\u017e n\u011bkolikr\u00e1t.“<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Jak pokra\u010doval v diskuzi o tom, co definuje nep\u0159\u00ed\u010detnost a rozd\u00edln\u00e9 druhy psych\u00f3z, Bill byl po\u017e\u00e1d\u00e1n, aby ode\u0161el ze stup\u00ednku pro sv\u011bdky. V tichosti se posadil, ignoroval v\u0161echny pohledy v\u010detn\u011b Tomova.<\/div>\n
Ub\u011bhla p\u016fl hodina, ne\u017e se p\u0159ibl\u00ed\u017eili k pauze, na kterou se Tom opravdu t\u011b\u0161il, kdy\u017e ho najednou n\u011bkdo chytil za rameno. Tak se soust\u0159edil na konverzaci, \u017ee m\u00e1lem vyjekl, kdy\u017e se oto\u010dil.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ \u0159ekl str\u00e1\u017en\u00edk Braun za to, \u017ee ho vylekal nebo za to, co cht\u011bl \u0159\u00edct, bylo t\u011b\u017ek\u00e9 to poznat. „Ale pot\u0159ebujeme v\u0161echny, kdo m\u016f\u017eou, na stanici.“<\/div>\n
Tom zalapal po dechu. „Co\u017ee?“ syknul. „Ne, nem\u016f\u017eu, mus\u00edm tady z\u016fstat.“<\/div>\n
„Ve m\u011bst\u011b je jak\u00e1si situace,“ \u0159ekl Braun, zn\u011bl omluvn\u011b. „Pot\u0159ebujeme v\u0161echny. N\u011bkdo tady m\u016f\u017ee z\u016fstat, ale-„<\/div>\n
„Pro\u010d to nem\u016f\u017eu b\u00fdt j\u00e1?“<\/div>\n
„Nejsi v uniform\u011b a nejsi tady dnes, abys pracoval.“ Zvedl Braun st\u0159\u00edb\u0159it\u00e9 obo\u010d\u00ed. „A mysl\u00edm si, \u017ee oba dva v\u00edme, \u017ee nejsi ani v kondici na to, abys tady te\u010f pracoval.“<\/div>\n
Tom si povzdychl a sklopil pohled. „J\u00e1 v\u00edm,“ p\u0159iznal a ukradl si pohled na Billa. M\u016f\u017ee ho tady nechat? Co si Bill pomysl\u00ed, kdy\u017e ho uvid\u00ed, jak jen tak odch\u00e1z\u00ed? Nezn\u011blo to, \u017ee by m\u011bl na v\u00fdb\u011br. „Dob\u0159e,“ \u0159ekl a pomalu se postavil. Pot\u0159eboval si p\u0159ipomenout, \u017ee m\u00e1 pr\u00e1ci, pr\u00e1ci, kterou si nem\u016f\u017ee dovolit ztratit a \u017ee se vr\u00e1t\u00ed, a\u017e bude soud z\u00edtra pokra\u010dovat.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Potichu odtamtud s Braunem ode\u0161el, sna\u017eil se neupout\u00e1vat moc pozornosti, ale zd\u00e1lo se, \u017ee si jich p\u0159eci jen nikdo nev\u0161\u00edm\u00e1. Cht\u011bl se pod\u00edvat Billovi do o\u010d\u00ed, ne\u017e odejde, ale necht\u011bl, aby s\u00e1m zjistil, \u017ee u\u017e tu nen\u00ed, ale Bill se na n\u011b nepod\u00edval, d\u00edval se do kl\u00edna a nakonec se za nimi dve\u0159e zav\u0159ely.<\/div>\n
„Pochop\u00ed to,“ \u0159ekl Braun ti\u0161e, kdy\u017e \u0161li tichou chodbou. Tom s\u00e1m sob\u011b nev\u011b\u0159il v odpov\u011bdi, a tak nic ne\u0159ekl, Braun pokra\u010doval. „V hotelu ve m\u011bst\u011b je velmi v\u00e1\u017en\u00e1 situace,“ vysv\u011btlil. „Je tam ohe\u0148, st\u00e1le se sna\u017e\u00ed to dostat pod kontrolu, ale je tam a\u017e moc lid\u00ed zran\u011bno a n\u011bkolik jich je\u0161t\u011b m\u016f\u017ee b\u00fdt uvnit\u0159. M\u00e1me podez\u0159en\u00ed na skupinu teenager\u016f, sedmn\u00e1ct a\u017e dvacet jedna let. Byli p\u0159ichyceni, jak ut\u00edkaj\u00ed z m\u00edsta \u010dinu. Pot\u0159ebujeme lidi, kte\u0159\u00ed by si mohli promluvit se sv\u011bdky, n\u011bkte\u0159\u00ed ve m\u011bst\u011b hledaj\u00ed ty d\u011bti, kter\u00e9 utekly a n\u011bkte\u0159\u00ed musej\u00ed z\u016fstat na stanici s t\u011bmi, kter\u00e9 jsme u\u017e chytili.“<\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvl a sna\u017eil se vr\u00e1tit do pracovn\u00ed n\u00e1lady, ale bylo to t\u011b\u017ek\u00e9, kdy\u017e jeho my\u0161lenky byly st\u00e1le v soudn\u00ed s\u00edni. „A kde m\u011b pot\u0159ebujete?“<\/div>\n
„Vra\u0165 se na stanici a obl\u00edkni si uniformu, pak budu cht\u00edt, aby ses spojil s Andreasem a vzali jste si auto.“<\/div>\n
„M\u00e1me hledat d\u011bcka?“<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b tak.“<\/div>\n
Tom v tichosti prokl\u00ednal svoje \u0161t\u011bst\u00ed. Andreas u\u017e asi nebyl tak \u0161patn\u00fd, ale to neznamenalo, \u017ee byli p\u0159\u00e1tel\u00e9, ani to, \u017ee s n\u00edm cht\u011bl b\u00fdt Tom v mal\u00e9m aut\u011b a\u017e do konce jejich dne.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
O \u010dty\u0159icet minut pozd\u011bji byl Tom usazen uvnit\u0159 auta s Andreasem. Chv\u00edli diskutovali, kdo bude \u0159\u00eddit, ale Tom Andreasovi nakonec \u0159ekl, \u017ee klidn\u011b m\u016f\u017ee on, kdy\u017e je to pro n\u011bj tak d\u016fle\u017eit\u00e9.<\/div>\n
V tichosti proj\u00ed\u017ed\u011bli m\u011bstem, na st\u0159e\u0161e auta jim houkaly sir\u00e9ny.<\/div>\n
„Jak bylo u soudu?“ zeptal se Andreas po chv\u00edli, nejsp\u00ed\u0161 aby zni\u010dil to nep\u0159\u00edjemn\u00e9 ticho.<\/div>\n
Tom pokr\u010dil rameny. „T\u011b\u017ek\u00fd.“<\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee bys byl rad\u011bji tam,“ \u0159ekl Andreas a v rychlosti se na n\u011bj pod\u00edval. „Ale jestli se n\u011bco stane, opravdu pot\u0159ebuju pomoc.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ \u0159ekl Tom. Sna\u017eil se nezn\u011bt zle nebo nabru\u010den\u011b, obzvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e se Andreas sna\u017eil chovat mile. „Je\u0161t\u011b n\u011bkolik dn\u00ed tam budu moci b\u00fdt, tak\u017ee jsem v pohod\u011b.“<\/div>\n
Ale kdyby Tom v\u011bd\u011bl, kolik dn\u00ed je\u0161t\u011b bude muset str\u00e1vit prac\u00ed na tomto p\u0159\u00edpadu, tak by dnes odm\u00edtl s Braunem odej\u00edt.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n
p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: BrokenMirror Za\u010d\u00e1tek konce Tom nemohl nechat Billa s n\u016f\u017ekami o samot\u011b ze zjevn\u00fdch bezpe\u010dnostn\u00edch d\u016fvod\u016f, tak\u017ee se fascinovan\u011b d\u00edval, jak si Bill proj\u00ed\u017ed\u00ed prsty sv\u00e9 dlouh\u00e9 mokr\u00e9 vlasy a bere jejich kone\u010dky mezi dva prsty. P\u0159edkl\u00e1n\u011bl se nad umyvadlem a st\u0159\u00edhal,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[563],"tags":[],"class_list":["post-3328","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-815-by-brokenmirror"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3328","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3328"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3328\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3328"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3328"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3328"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}