{"id":3333,"date":"2015-02-15T15:10:00","date_gmt":"2015-02-15T14:10:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3322"},"modified":"2015-02-15T15:10:00","modified_gmt":"2015-02-15T14:10:00","slug":"special-brothers-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/02\/15\/special-brothers-2-2\/","title":{"rendered":"Special Brothers 2\/2"},"content":{"rendered":"
pokra\u010dov\u00e1n\u00ed<\/em><\/strong><\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed den jsem zaklepal na dve\u0159e Tomovy lo\u017enice.<\/div>\n
„D\u00e1le,“ ozvalo. U\u017e zase m\u011b napadlo, jak moc jsem postr\u00e1dal bratr\u016fv hlas. Ve\u0161el jsem do m\u00edstnosti.<\/div>\n
„Ahoj,“ pozdravil jsem nesm\u011ble. Tom sed\u011bl na zemi na koberci a v kl\u00edn\u011b m\u011bl kytaru.<\/div>\n
„Ahoj,“ odpov\u011bd\u011bl mi a zahled\u011bl se mi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Ru\u0161\u00edm?“<\/div>\n
„Jo, pr\u00e1v\u011b zachra\u0148uju planetu,“ u\u0161kl\u00edbl se. Pousm\u00e1l jsem se.<\/div>\n
„Poj\u010f sem,“ vyzval m\u011b a poklepal na m\u00edsto vedle sebe. Poslechl jsem.<\/div>\n
Chv\u00edli jsem jen tak sed\u011bl a nev\u011bd\u011bl, jak za\u010d\u00edt. „Moc se omlouv\u00e1m,“ vypadlo ze m\u011b nakonec.<\/div>\n
Tom se ke mn\u011b oto\u010dil. „J\u00e1… to asi ch\u00e1pu…“<\/div>\n
„Promi\u0148 za to, co jsem \u0159ekl o Rie,“ pokra\u010doval jsem.<\/div>\n
„J\u00e1 se ne… no, dob\u0159e, trochu se zlob\u00edm. Ale hlavn\u011b se sna\u017e\u00edm ti porozum\u011bt. Co se t\u00fd\u010de Rii… Stalo se n\u011bco, o \u010dem nev\u00edm? \u0158ekli nebo ud\u011blali jste si n\u011bkdy n\u011bco?“ sondoval.<\/div>\n
Zavrt\u011bl jsem hlavou. „Nic se mezi n\u00e1mi nikdy nestalo. Ona je… vlastn\u011b fajn a j\u00e1 si o n\u00ed ve skute\u010dnosti nemysl\u00edm, \u017ee je…“<\/div>\n
„N\u00e1na?“ do\u0159ekl za m\u011b Tom.<\/div>\n
„Jo,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem. „Fakt promi\u0148, nemyslel jsem to tak. P\u0159ehnal jsem to.“<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Oukej,“ zareagoval bratr. „Ty taky promi\u0148 za n\u011bjak\u00fd v\u011bci, kter\u00fd jsem ti \u0159ekl… A za to, \u017ee jsem… mo\u017en\u00e1 neuk\u00e1zal tolik pochopen\u00ed, co se t\u00fd\u010de toho st\u011bhov\u00e1n\u00ed. Sna\u017eil jsem se to s tebou probrat, ale te\u010f mi doch\u00e1z\u00ed, \u017ee je to tak velk\u00e1 v\u011bc, \u017ee… probrat to ni\u010demu nepom\u016f\u017ee. Jen chci, abys v\u011bd\u011bl, \u017ee pro m\u011b to taky nen\u00ed lehk\u00fd.“<\/div>\n
„Ne?“<\/div>\n
„Jasn\u011b \u017ee ne. Co sis myslel? Nechce se mi od tebe. V\u017edycky jsme byli spolu.“<\/div>\n
„Tak pro\u010d se v\u016fbec chce\u0161 st\u011bhovat?“ sko\u010dil jsem mu do \u0159e\u010di.<\/div>\n
Tom rozhodil rukama. „Proto\u017ee… Je to prost\u011b norm\u00e1ln\u00ed. Odst\u011bhovat se od rodiny, zalo\u017eit… svou vlastn\u00ed. N\u011bkdy… \u010dasem… Osamostatnit se…“<\/div>\n
„Zdrav\u00edm pana pr\u016fm\u011br\u0148\u00e1ka,“ u\u0161kl\u00edbl jsem se. „Nenapadlo by m\u011b, \u017ee zrovna ty mi bude\u0161 jednou vykl\u00e1dat n\u011bco o tom, co je norm\u00e1ln\u00ed.“<\/div>\n
„Nech toho,“ prsknul br\u00e1cha, ale pak se pousm\u00e1l a pl\u00e1cnul m\u011b p\u0159es koleno. „Prost\u011b bych to r\u00e1d zkusil.“<\/div>\n
„S Riou,“ hlesnul jsem.<\/div>\n
„S Riou,“ potvrdil Tom. „M\u00e1m ji r\u00e1d, Bille. Je zkr\u00e1tka fajn.“<\/div>\n
„A j\u00e1…“<\/div>\n
„Na m\u00fdm vztahu k tob\u011b se v\u016fbec nic nem\u011bn\u00ed. Jsi nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk v m\u00fdm \u017eivot\u011b.“<\/div>\n
„Tak se nest\u011bhuj,“ vyhrkl jsem. Tot\u00e1ln\u011b d\u011btinsky, samoz\u0159ejm\u011b.<\/div>\n
Tom se jen tak n\u011bjak zvl\u00e1\u0161tn\u011b usm\u00e1l a pohladil m\u011b po vlasech. P\u0159iv\u0159el jsem o\u010di. „M\u00e1m t\u011b nejrad\u0161i,“ \u0159ekl bratr a pak m\u011b objal.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Je\u0161t\u011b jednu vodku s d\u017eusem, pros\u00edm,“ k\u0159iknul jsem na barmana. Ten k\u00fdvl a s\u00e1hl po p\u0159\u00edslu\u0161n\u00fdch ingredienc\u00edch pro m\u016fj drink.<\/p><\/div>\n

Dnes ve\u010der jsme vyrazili do v\u00edru velkom\u011bsta. J\u00e1, Tom a p\u00e1r na\u0161ich p\u0159\u00e1tel. Od rozhovoru s bratrem u\u017e uplynuly t\u0159i t\u00fddny. Od na\u0161\u00ed promluvy jsme pro zm\u011bnu tr\u00e1vili naprosto ve\u0161ker\u00fd \u010das spolu. Jako by se mi Tom sna\u017eil vynahradit to svoje st\u011bhov\u00e1n\u00ed. N\u011bkdy mi p\u0159i\u0161lo, \u017ee se sna\u017e\u00ed, abych ho za\u010dal m\u00edt pln\u00e9 zuby, proto\u017ee m\u011b nenechal chv\u00edli v klidu. R\u00e1no mi \u0165ukal na dve\u0159e, kdy\u017e jsem je\u0161t\u011b spal, a opou\u0161t\u011bl m\u011b v pozdn\u00edch no\u010dn\u00edch hodin\u00e1ch. P\u00e1rkr\u00e1t jsme dokonce spole\u010dn\u011b usnuli na gau\u010di p\u0159i sledov\u00e1n\u00ed filmu, pak se dalo mluvit o tom, \u017ee jsme spolu byli doslova 24 hodin denn\u011b… Ka\u017edop\u00e1dn\u011b… Ne, nemohl jsem ho m\u00edt dost. Nikdy. Pokud Tom m\u011bl takov\u00fd pl\u00e1n, nem\u011bl \u0161anci usp\u011bt.<\/p>\n

„Hej,“ ozvalo se vedle m\u011b. Oto\u010dil jsem hlavu, abych zjistil, \u017ee vedle m\u011b stoj\u00ed Alex. K\u00fdvl jsem a usm\u00e1l se. P\u0159evzal jsem od barmana sklenici s pit\u00edm a op\u0159el se z\u00e1dy o pult.<\/div>\n

„Bav\u00ed\u0161 se?“ zeptal se Alex.<\/div>\n
„Jo, je to tu fajn,“ odpov\u011bd\u011bl jsem. „Jak ty?“<\/div>\n
„Dobr\u00e1 p\u00e1rty,“ op\u00e1\u010dil m\u016fj kamar\u00e1d.<\/div>\n
Chv\u00edli jsme oba pozorovali cvrkot na parketu. Vyhledal jsem o\u010dima Toma. Sed\u011bl v boxu s Maxem a o n\u011b\u010dem s n\u00edm v\u00e1\u0161niv\u011b debatoval. Znovu se mi zavrtala do mysli skute\u010dnost, \u017ee to nebude tak dlouho trvat a sv\u00e9ho bratra p\u0159estanu v\u00eddat ka\u017ed\u00fd den. M\u016fj \u00fasm\u011bv povadl. Povzdechl jsem si.<\/div>\n
„Co je?“ drcnul do m\u011b Alex.<\/div>\n
„Ale nic,“ m\u00e1vnul jsem rukou.<\/div>\n
„Dob\u0159e jsem si v\u0161imnul, jak jsi prot\u00e1hnul ten sv\u016fj ksicht\u00edk, tak nel\u017ei.“<\/div>\n
„J\u00e1 jen… To nic, nebudeme si kazit n\u00e1ladu.“<\/div>\n
„Vyklop to,“ pob\u00eddl m\u011b Alex.<\/div>\n
„Mysl\u00edm na to, jak mi bude chyb\u011bt Tom,“ p\u0159iznal jsem.<\/div>\n
„\u00c1, no jo, to jeho st\u011bhov\u00e1n\u00ed,“ p\u0159ik\u00fdvl Alex. „No jo… Je to divn\u00fd, \u017ee vy dva nebudete bydlet spolu.“<\/div>\n
„To mi pov\u00eddej,“ trhl jsem rameny. „Nicm\u00e9n\u011b takovej je \u017eivot.“<\/div>\n
„No no, to jsou mi fr\u00e1ze,“ bavil se Lex.<\/div>\n
„Chce se osamostatnit a usadit – d\u011bdek jeden.“ U\u0161kl\u00edbl jsem se a sna\u017eil se zn\u00edt pohodov\u011b P\u0159ecejen… \u0159\u00edkat Tomovi, jak mi p\u0159esn\u011b je, bylo n\u011bco jin\u00e9ho, ne\u017e to vytrubovat do sv\u011bta. P\u0159ed ostatn\u00edmi jsem to koulel n\u011bjak tak, \u017ee se mi bude st\u00fdskat, ale je to… norm\u00e1ln\u00ed v\u011bc.<\/p>\n

„Tak to je trapn\u00fd,“ zasm\u00e1l se m\u016fj p\u0159\u00edtel. „A co ty?“ zeptal se najednou.<\/div>\n

„Co co j\u00e1?“ zamrkal jsem.<\/div>\n
„No… Kdy si ty n\u011bkoho najde\u0161?“ up\u0159esnil Alex.<\/div>\n
Pousm\u00e1l jsem se. „Nev\u00edm,“ \u0159ekl jsem po chvilce.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee nikdo nebude jako Tom, ale…“<\/div>\n
„Co\u017ee?“ p\u0159eru\u0161il jsem Alexe. „Jak to mysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Nijak \u0161patn\u011b,“ zavrt\u011bl hlavou. „Jen… Tak, \u017ee dokud je ti Tom nabl\u00edzku, nikoho jin\u00fdho nepot\u0159ebuje\u0161.“<\/div>\n
„Jako \u017ee jsem n\u011bjakej ubo\u017e\u00e1k, co vis\u00ed na vlastn\u00edm bratrovi, kterej mu nahrazuje vztah?“ vy\u0161t\u011bkl jsem.<\/div>\n
„Hele, tak se hned ne\u010derti. J\u00e1 to nemysl\u00edm \u0161patn\u011b. Prost\u011b k sob\u011b s Tomem m\u00e1te tak bl\u00edzko, \u017ee jste doned\u00e1vna nemuseli m\u00edt nikoho dal\u0161\u00edho mezi sebou. Nic ve zl\u00fdm, v\u00e1\u017en\u011b…“<\/div>\n
„Aha,“ k\u00fdvl jsem. Alex m\u011bl vlastn\u011b pravdu. Jen\u017ee… „Ov\u0161em kdyby to tak v\u00e1\u017en\u011b bylo, pro\u010d by pak Tom u\u017e n\u011bkolik let chodil s Riou?“<\/div>\n
„Hmm,“ zahuhlal Alex a promnul si bradu. „Tom… to zm\u011bnil U\u017e to zm\u011bnil. Ot\u00e1zkou je, kdy to zm\u011bn\u00ed\u0161 ty.“<\/div>\n
M\u00e1vnul jsem rukou na znamen\u00ed toho, \u017ee m\u016fj ct\u011bn\u00fd p\u0159\u00edtel, kter\u00fd si o\u010dividn\u011b v ned\u00e1vn\u00e9 dob\u011b ud\u011blal doktor\u00e1t z psychologie, m\u00e1 p\u0159estat \u017evanit.<\/div>\n
Lex pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou a oba jsme zam\u00ed\u0159ili k boxu ke zbytku party. Ani za nic bych Alexovi nep\u0159iznal, \u017ee na jeho slovech n\u011bco bylo.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Le\u017eel jsem u baz\u00e9nu a nastavoval t\u011blo slunci. Byl jeden z t\u011bch l\u00edn\u00fdch dn\u00ed, kdy jsem nehodlal d\u011blat naprosto nic. Vn\u00edmal jsem sv\u016fj dech a sna\u017eil se vypnout my\u0161lenky, kter\u00e9 se cht\u011bly op\u011bt to\u010dit kolem Tomova odchodu. Zatnul jsem zuby a se sebezap\u0159en\u00edm jsem je odehnal.<\/p><\/div>\n

M\u011bl jsem zav\u0159en\u00e9 o\u010di, tak\u017ee jsem zjistil, \u017ee Tom vylezl z vody, a kdy\u017e m\u011b ohodil spr\u0161kou ze sv\u00fdch vlas\u016f, vyp\u00edskl jsem jako holka a zak\u0159i\u010del cosi o hajzl\u00edc\u00edch. Bratr se jen sm\u00e1l. Hm\u00e1tl jsem po ru\u010dn\u00edku, ot\u0159el si vodu ze slune\u010dn\u00edch br\u00fdl\u00ed a pod\u00edval se na toho naru\u0161itele klidu.<\/div>\n
Sjel jsem ho pohledem od hlavy a\u017e k pat\u011b. Zrovna se osu\u0161il. Prot\u00e1hl se a pak s\u00e1hl po t\u011blov\u00e9m ml\u00e9ku s UV faktorem. Trp\u011bl utkv\u011blou p\u0159edstavou, \u017ee se s jeho k\u016f\u017e\u00ed stane n\u011bco hrozn\u00e9ho, kdy\u017e se okam\u017eit\u011b po koup\u00e1n\u00ed cel\u00fd nenakr\u00e9muje. P\u0159i\u0161lo mi to roztomil\u00e9. Tom si vym\u00e1\u010dkl dostate\u010dn\u00e9 mno\u017estv\u00ed ml\u00e9ka do dlan\u011b a pak si za\u010dal p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bt rukama po vypracovan\u00e9m hrudn\u00edku. Z n\u011bjak\u00e9ho zvl\u00e1\u0161tn\u00edho d\u016fvodu jsem na n\u011bj musel z\u00edrat. P\u0159ipadal jsem si na chvilku tak n\u011bjak speci\u00e1ln\u00ed. Proto\u017ee ho m\u016f\u017eu pozorovat p\u0159i takov\u00fdch intimn\u00edch \u010dinnostech. Nebo proto\u017ee o Tomovi v\u00edm v\u0161echno – \u017ee m\u00e1 panickou hr\u016fzu z vysu\u0161en\u00e9 k\u016f\u017ee, \u017ee m\u00e1 nadev\u0161echno r\u00e1d vegetari\u00e1nsk\u00e9 lasagne nebo \u017ee, a\u010dkoliv by to nikdy nep\u0159iznal, se mu l\u00edb\u00ed p\u00e1r p\u00edsni\u010dek Justina Biebera. Pak jsem si ale vzpomn\u011bl na Riu… A do\u0161lo mi, \u017ee u\u017e asi d\u00e1vno nejsem jedinej.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
„Copak je?“ zeptal se Tom.<\/div>\n
„Ale nic, jen… Vypad\u00e1\u0161 jako naolejovanej kulturista p\u00e1r vte\u0159in p\u0159ed sout\u011b\u017e\u00ed,“ pl\u00e1cl jsem, abych zahr\u00e1l to svoje z\u00edr\u00e1n\u00ed do autu.<\/div>\n
Tom se zahih\u0148al a polo\u017eil se na leh\u00e1tko. Po chvilce se na m\u011b oto\u010dil. „Ty tvoje f\u00f3ry mi budou chyb\u011bt,“ za\u0161eptal.<\/div>\n
Zavzdychal jsem a polknul, abych odehnal protivn\u00e9 \u0161t\u00edp\u00e1n\u00ed v krku. „Ty mi bude\u0161 chyb\u011bt celej,“ hlesnul jsem a nat\u00e1hl ruku, abych se mohl dotknout kone\u010dk\u016f Tomov\u00fdch prst\u016f.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

P\u0159evaloval jsem se na posteli. Nemohl jsem zabrat, a\u010d jsem se sna\u017eil ze v\u0161ech sil. Pod\u00edval jsem se na bud\u00edk na no\u010dn\u00edm stolku. Bylo p\u016fl p\u00e1t\u00e9 r\u00e1no. Zavr\u010del jsem a p\u0159eto\u010dil se na z\u00e1da.<\/p><\/div>\n

Z\u00edtra p\u0159ijede st\u011bhov\u00e1k pro prvn\u00ed \u010d\u00e1st Tomov\u00fdch v\u011bc\u00ed. A b\u011bhem p\u00e1r dn\u00ed bude m\u016fj bratr prost\u011b pry\u010d. V\u0161echno za\u0159izov\u00e1n\u00ed \u0161lo neuv\u011b\u0159iteln\u011b rychle… M\u016fj br\u00e1\u0161ka, moje v\u0161echno… Nebude tu…<\/div>\n
Myslel jsem, \u017ee m\u00e1m p\u0159edstavu o tom, jak m\u011b bude jeho ztr\u00e1ta bolet, ale te\u010f jsem zji\u0161\u0165oval, \u017ee jsem v\u016fbec netu\u0161il… Bolelo to v\u00edc, ne\u017e kdy\u017e mi Tom \u0159ekl o st\u011bhov\u00e1n\u00ed, i v\u00edc, ne\u017e kdy\u017e mi uk\u00e1zal nov\u00fd byt a poh\u00e1dali jsme se. Te\u010f mi to rvalo srdce na kusy a obracelo mi to vnit\u0159nosti.<\/div>\n
Za\u010dal jsem si pln\u011b uv\u011bdomovat, jak moc jsem na bratrovi z\u00e1visl\u00fd. Jsem v\u00e1\u017en\u011b ubo\u017e\u00e1k, co vis\u00ed na bratrovi, Alex m\u011bl pravdu, a\u010dkoliv to p\u0159\u00edmo takhle ne\u0159ekl.<\/p>\n

Alex… Pitomej Alex. I kv\u016fli n\u011bmu jsem nemohl usnout. Kv\u016fli n\u011bmu jsem za\u010dal p\u0159em\u00fd\u0161let o v\u011bcech, kter\u00e9 jsem si d\u0159\u00edv v\u016fbec nebral do hlavy. Tak t\u0159eba to, \u017ee nikoho nem\u00e1m. A nikdy jsem po\u0159\u00e1dn\u011b nem\u011bl. Ale pro\u010d? Pro\u010d? Proto\u017ee jsem… fakt nikdy nikoho nepot\u0159eboval. Proto\u017ee… jsem m\u011bl Toma. Nebylo t\u0159eba pozn\u00e1vat n\u011bkoho nov\u00fdho, kdo by se musel o mn\u011b v\u0161echno nau\u010dit a zvykat si na moje chyby, kdy\u017e jsem m\u011bl n\u011bkoho, kdo o mn\u011b v\u0161echno odjak\u017eiva v\u011bd\u011bl a moje chyby m\u011bl snad i r\u00e1d. Pro\u010d si proch\u00e1zet slo\u017eitostmi, kdy\u017e jsem m\u011bl n\u011bkoho, s k\u00fdm to bylo jednoduch\u00e9? Pro\u010d jsem m\u011bl d\u011blat kompromisy, kdy\u017e tu byl n\u011bkdo, kdo m\u011b m\u011bl r\u00e1d bezpodm\u00edne\u010dn\u011b?<\/div>\n

Vyvalil jsem o\u010di a s hr\u016fzou si n\u011bco uv\u011bdomil. V\u017edycky jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u016fj vztah s Tomem je speci\u00e1ln\u00ed. Nebyli jsme jako norm\u00e1ln\u00ed brat\u0159i a snad ani jako \u00fapln\u011b b\u011b\u017en\u00e1 dvoj\u010data… Ale nikdy jsem se na to ned\u00edval tak, \u017ee by Tom byl ten d\u016fvod, pro\u010d jsem si nikdy nikoho nena\u0161el. Nenahl\u00ed\u017eel jsem na to v tomhle sv\u011btle. Ov\u0161em te\u010f mi to najednou bylo docela jasn\u00e9. V\u017edy\u0165 to bylo jednoduch\u00e9. Nikoho jsem si nikdy nehledal, proto\u017ee jsem m\u011bl Toma. A Tom… byl nejlep\u0161\u00ed. Byl ve v\u0161em nejlep\u0161\u00ed. A nikdo se mu nemohl vyrovnat. Ani d\u0159\u00edv, ani te\u010f… A ani nikdy v budoucnosti… Navz\u00e1jem jsme si byli t\u00edm nejlep\u0161\u00edm partnerem.<\/div>\n
Jen\u017ee… Tom to zm\u011bnil. U\u017e to zm\u011bnil… Popot\u00e1hl jsem a set\u0159el osam\u011blou slzu.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Vzbudil jsem se jen d\u00edky Pumbovi, kter\u00fd k\u0148oural a do\u017eadoval se vyven\u010den\u00ed. Rychle jsem vstal, obl\u00e9kl si tepl\u00e1ky a tri\u010dko a vyrazil z pokoje, abych mohl sv\u00e9mu mil\u00e1\u010dkovi otev\u0159\u00edt vchodov\u00e9 dve\u0159e. Pumba vyrazil ven a za okam\u017eik zmizel za rohem. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed jsem uc\u00edtil \u0161\u0165ouchnut\u00ed do nohy. To byl Tom\u016fv kluk.<\/p><\/div>\n

„\u00c1, chlap\u010de, ahoj,“ za\u0161vito\u0159il jsem a sehnul jsem se, abych mohl oha\u0159e podrbat za uchem. Pes slastn\u011b zachrochtal a ol\u00edzl mi ruku. Uv\u011bdomil jsem si, \u017ee s Tomem zmiz\u00ed z domu i on a sev\u0159elo se mi srdce. „Bude se mi st\u00fdskat,“ za\u0161eptal jsem. Chvilku se mi zd\u00e1lo, \u017ee mi oha\u0159 rozum\u00ed, tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b se na m\u011b pod\u00edval. Ale pak zavrt\u011bl ocasem a odb\u011bhl, tak\u017ee jsem usoudil, \u017ee si z na\u0161eho odlou\u010den\u00ed t\u011b\u017ekou hlavu ned\u011bl\u00e1.<\/div>\n
Prot\u00e1hl jsem se a vydal se do kuchyn\u011b pro sn\u00eddani. Vzal jsem si z ko\u0161\u00edku s ovocem ban\u00e1n a op\u0159el jsem se o barov\u00fd pult.<\/p>\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ ozvalo se za mnou. Ohl\u00e9dl jsem se a usm\u00e1l se.<\/div>\n

„Ahoj, br\u00e1cho.“<\/div>\n
„Ty si vysp\u00e1v\u00e1\u0161 a j\u00e1 u\u017e dv\u011b hodiny mak\u00e1m,“ r\u00fdplo si moje dvoj\u010de.<\/div>\n
„Co d\u011bl\u00e1\u0161?“ zeptal jsem se, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed mi to do\u0161lo.<\/div>\n
„Bal\u00edm posledn\u00ed drobnosti,“ potvrdil mi Tom mou domn\u011bnku.<\/div>\n
K\u00fdvl jsem a zakousl se do ovoce, abych nemusel reagovat. Oto\u010dil jsem hlavu zp\u00e1tky. Tom do\u0161el a\u017e ke mn\u011b a op\u0159el se z\u00e1dy o pult z druh\u00e9 strany, nicm\u00e9n\u011b p\u0159\u00edmo u m\u011b, tak\u017ee jsme se dot\u00fdkali rameny. M\u00edrn\u011b jsem zaklonil hlavu a setkal se s jeho t\u00fdlem.<\/div>\n
Ani jeden z n\u00e1s nic ne\u0159\u00edkal. Ticho ru\u0161ilo jenom moje \u017ev\u00fdk\u00e1n\u00ed. Kdy\u017e jsem dojedl, polo\u017eil jsem \u0161lupku na desku s t\u00edm, \u017ee ji vyhod\u00edm pozd\u011bji. Necht\u011blo se mi te\u010f chodit do ko\u0161e.<\/div>\n
Posunul jsem hlavu doleva a zvr\u00e1til ji dozadu, tak\u017ee jsem si ji vlastn\u011b polo\u017eil na Tomovo rameno. Bratr se svezl po pultu trochu n\u00ed\u017e a nato\u010dil se, aby na m\u011b vid\u011bl. Klouzal jsem o\u010dima po jeho obli\u010deji. Vtisk\u00e1val jsem si do pam\u011bti ka\u017ed\u00fd detail t\u00e9 kr\u00e1sn\u00e9 tv\u00e1\u0159e, jako by dne\u0161ek byla posledn\u00ed \u0161ance ji vid\u011bt, a\u010dkoliv jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee uva\u017euju iracion\u00e1ln\u011b. Bezchybn\u00e1 ple\u0165, hn\u011bd\u00e9 o\u010di v\u017edy pln\u00e9 laskavosti, hust\u00e9 obo\u010d\u00ed, r\u016f\u017eov\u00e1 \u00fasta, n\u011bkolikadenn\u00ed strni\u0161t\u011b… V\u0161ichni nesn\u00e1\u0161eli Tomovo plnovousat\u00e9 obdob\u00ed, Ria ho prosila o zm\u011bnu m\u00e1lem na kolenou, ale byl jsem to nakonec j\u00e1, kdo ho p\u0159emluvil, aby se oholil…<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bratr p\u0159iv\u0159el o\u010di a vydechl. Uc\u00edtil jsem na tv\u00e1\u0159i z\u00e1van hork\u00e9ho vzduchu. Cosi se mi zkroutilo v \u017ealudku. Nev\u011bdomky jsem zatnul ruce v p\u011bst.<\/div>\n
„Nest\u011bhuj se,“ \u0161eptnul jsem najednou bez p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed.<\/div>\n
Tom zamrkal a ho\u0159ce se pousm\u00e1l. „Mus\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl.<\/div>\n
Nazna\u010dil jsem zavrt\u011bn\u00ed hlavou. „Pro\u010d mus\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„V\u0161echno u\u017e je p\u0159ipraven\u00fd. U\u017e je to rozhodnut\u00fd.“<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 to zm\u011bnit. M\u016f\u017ee\u0161 cokoliv, kdy\u017e bude\u0161 cht\u00edt.“<\/div>\n
Bratr na to nic ne\u0159ekl. Jen si trochu odka\u0161lal. Ol\u00edzl si rty. Mo\u017en\u00e1 se mi to jenom zd\u00e1lo, ale p\u0159ipadalo mi, \u017ee atmosf\u00e9ra mezi n\u00e1mi se za\u010d\u00edn\u00e1 m\u011bnit… A mo\u017en\u00e1 jsem si to jenom p\u0159edstavoval, ale snad se Tomova \u00fasta o p\u00e1r milimetr\u016f p\u0159ibl\u00ed\u017eila k t\u011bm m\u00fdm…<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu,“ odv\u011btil najednou ti\u0161e a pomalu se cel\u00fd odt\u00e1hl. Oto\u010dil jsem se za n\u00edm a sledoval, jak obch\u00e1z\u00ed pult a p\u0159ibli\u017euje se ke mn\u011b. „Nem\u016f\u017eu,“ zopakoval, kdy\u017e stanul p\u0159\u00edmo proti mn\u011b.<\/div>\n
Moje srdce m\u00edrn\u011b zrychlilo tempo. „Je n\u00e1m p\u0159ece spolu dob\u0159e, tak dob\u0159e, ne? Pro\u010d to chce\u0161 opou\u0161t\u011bt?“ zeptal jsem se po chvilce a c\u00edtil slzy, je\u017e m\u011b za\u010daly \u0161t\u00edpat v o\u010d\u00edch.<\/div>\n
Tom\u016fv v\u00fdraz najednou ztvrdl. „Prost\u011b chci \u017e\u00edt norm\u00e1ln\u011b,“ trhl rameny.<\/div>\n
„A my te\u010f jako ne\u017eijeme norm\u00e1ln\u011b?“ vybouchnul jsem.<\/div>\n
„Ani ne,“ odpov\u011bd\u011bl Tom tak\u00e9 zv\u00fd\u0161en\u00fdm hlasem. „Prost\u011b nem\u016f\u017eeme a\u017e do konce \u017eivota bejt jenom spolu. A takhle \u017e\u00edt.“<\/div>\n
„Ale v\u017edy\u0165 to, co spolu m\u00e1me, je tak hezk\u00fd!“<\/div>\n
„Hezk\u00fd… hezk\u00fd… vid\u011bl jsi n\u011bkdy jin\u00fd sourozence, co to maj\u00ed spolu stejn\u011b?“<\/div>\n
„Jin\u00fd sourozenci nejsme my dva!“<\/div>\n
„Tak vid\u00ed\u0161, te\u010f jsi mi dal zapravdu s t\u00edm, \u017ee to nen\u00ed mezi n\u00e1mi norm\u00e1ln\u00ed.“<\/p>\n

„Bo\u017ee m\u016fj,“ vyk\u0159ikl jsem. „Odkdy tou\u017e\u00ed\u0161 bejt norm\u00e1ln\u00ed???“<\/div>\n

„Odjak\u017eiva!!!“<\/div>\n
„Tak\u017ee odjak\u017eiva tou\u017e\u00ed\u0161 bejt beze m\u011b???“<\/div>\n
„J\u00e1… ne…“<\/div>\n
„Je\u017e\u00ed\u0161i kriste, co se mi to tady sna\u017e\u00ed\u0161 \u0159\u00edct???“ k\u0159i\u010del jsem, zasa\u017een\u00fd bratrov\u00fdmi slovy.<\/div>\n
„Ty to prost\u011b nech\u00e1pe\u0161!!!“ vracel mi Tom.<\/div>\n
„Ne! To ty, ty, i kdy\u017e jsi moje dvoj\u010de, nedok\u00e1\u017ee\u0161 pochopit, co se mnou d\u011bl\u00e1, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161, co d\u011bl\u00e1\u0161, to tvoje st\u011bhov\u00e1n\u00ed a to potom… Nedok\u00e1\u017ee\u0161 pochopit, jak se c\u00edt\u00edm!“<\/div>\n
„J\u00e1 t\u011b ch\u00e1pu,“ \u0159ekl Tom trochu ti\u0161eji.<\/div>\n
„Ne, nech\u00e1pe\u0161. Jinak bys m\u011b tu nenech\u00e1val. A ne\u0159\u00edkal takov\u00fd v\u011bci. Kdybys c\u00edtil moji bolest…“
„A v\u00ed\u0161 co? Je zaj\u00edmav\u00fd, \u017ee kdy\u017e ty jsi taky moje dvoj\u010de,“ p\u0159eru\u0161il m\u011b bratr, „jak to, \u017ee ty nech\u00e1pe\u0161, co c\u00edt\u00edm j\u00e1? Jak to, \u017ee to prost\u011b nevid\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Co m\u00e1m vid\u011bt?“<\/div>\n
„\u017de se prost\u011b m\u00e1me a\u017e moc r\u00e1di! J\u00c1 t\u011b m\u00e1m a\u017e moc r\u00e1d. A\u017e moc. P\u0159\u00edli\u0161. A u\u017e to zkr\u00e1tka nem\u016f\u017eu vydr\u017eet.“<\/div>\n
S t\u011bmito slovy se Tom oto\u010dil na podpatku a zam\u00ed\u0159il pry\u010d.<\/p>\n

„Tome,“ volal jsem za n\u00edm \u0161okovan\u011b, „nem\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edct takovou v\u011bc a pak jen tak odej\u00edt!“<\/div>\n

No… O\u010dividn\u011b mohl.<\/div>\n
Rozb\u011bhl jsem se za n\u00edm. Chytil jsem ho u schod\u016f. Popadl jsem jeho ruku a oto\u010dil ho k sob\u011b. Sna\u017eil se mi vy\u0161kubnout, ale jako z\u00e1zrakem jsem m\u011bl dnes v\u011bt\u0161\u00ed s\u00edlu j\u00e1. „Jak jsi myslel to, co jsi \u0159ekl? Vysv\u011btli mi to!“ do\u017eadoval jsem se.<\/div>\n
„Nech m\u011b bejt, pros\u00edm.“<\/div>\n
„Ne. Kdy\u017e jsi \u0159ekl takovou v\u011bc, tak mi ji mus\u00ed\u0161 vysv\u011btlit.“<\/div>\n
Tom se na m\u011b pod\u00edval, v o\u010d\u00edch m\u011bl smutek, ale z\u00e1rove\u0148 se tro\u0161ku usm\u00edval. „V\u00e1\u017en\u011b ti mus\u00edm v\u0161echno vysv\u011btlovat?“ za\u0161eptal.<\/div>\n
Horliv\u011b jsem p\u0159ik\u00fdvl. Tom se ke mn\u011b naklonil a zad\u00edval se mi p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed. Jeho pohled byl tak intenzivn\u00ed… Pochopil jsem, \u017ee se sna\u017e\u00ed o to, abych mu porozum\u011bl i beze slov. Zmaten\u011b jsem t\u011bkal pohledem po jeho tv\u00e1\u0159i. A pak… Pak jsem tomu najednou porozum\u011bl. \u00dapln\u011b m\u011b to pra\u0161tilo. Zalapal jsem po dechu a vyvalil o\u010di.<\/div>\n
A pak m\u011b Tom pol\u00edbil. B\u011bhem vte\u0159iny zru\u0161il vzd\u00e1lenost mezi n\u00e1mi a prost\u011b p\u0159itiskl svoje rty na moje. \u00dapln\u011b jsem ztuhnul, nebyl jsem schopn\u00fd jak\u00e9hokoliv pohybu. Polibek trval asi jen p\u00e1r sekund, ale mn\u011b to p\u0159ipadalo jako v\u011b\u010dnost, ve kter\u00e9 mi t\u011blem zav\u00ed\u0159ilo tis\u00edc emoc\u00ed, z nich\u017e jsem si nedok\u00e1zal vybrat tu spr\u00e1vnou.<\/p>\n

Kdy\u017e se bratr odt\u00e1hl, odstoupil ode m\u011b o n\u011bkolik krok\u016f. „Nikdy jsme nebyli norm\u00e1ln\u00ed brat\u0159i. J\u00e1 jsem nikdy nebyl norm\u00e1ln\u00ed. Proto\u017ee… Pro tohle. A u\u017e… nem\u00e1m s\u00edlu p\u0159edst\u00edrat, \u017ee se nic ned\u011bje. Mus\u00edm pry\u010d.“<\/div>\n

Oto\u010dil se a roze\u0161el se pry\u010d. Byl jsem po\u0159\u00e1d neuv\u011b\u0159iteln\u011b zmaten\u00fd, ale jedno jsem v\u011bd\u011bl jist\u011b. Nem\u016f\u017eu ho nechat odej\u00edt<\/em>. Dob\u011bhl jsem ho a sko\u010dil mu na z\u00e1da.<\/div>\n
„Nesm\u00ed\u0161 odej\u00edt… Nesm\u00ed\u0161 odej\u00edt…“ \u0161eptal jsem. Tomovi se pod mou vahou podlomily nohy a sk\u00e1cel se na zem a j\u00e1 na n\u011bj.<\/div>\n
P\u0159eto\u010dili jsme se tak, \u017ee Tom le\u017eel na podlaze a j\u00e1 byl nad n\u00edm. D\u00edval jsem se mu do o\u010d\u00ed. Mo\u017en\u00e1 to trvalo p\u00e1r sekund, mo\u017en\u00e1 hodinu, kdo v\u00ed… Pak jsem p\u0159estal p\u0159em\u00fd\u0161let a zajal jeho rty mezi svoje. A najednou byly v\u0161echny moje emoce pry\u010d a zbyla jen jedna.<\/p>\n

Byli jsme v\u017edycky spolu, v\u017edycky jsme byli neodd\u011bliteln\u00ed. Byli jsme dv\u011b poloviny jednoho srdce… Proto\u017ee jsme se milovali.<\/div>\n

\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Hej, Tome?“ oslovil jsem sv\u00e9ho bratra. Le\u017eeli jsme na posteli a s propleten\u00fdma rukama jsme z\u00edrali do stropu. A j\u00e1 byl nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk na sv\u011bt\u011b.<\/p><\/div>\n

„Ano?“<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b chce\u0161 bejt norm\u00e1ln\u00ed?“<\/div>\n
„Ani n\u00e1hodou.“<\/p>\n

autor: Allka<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

pokra\u010dov\u00e1n\u00ed *** Dal\u0161\u00ed den jsem zaklepal na dve\u0159e Tomovy lo\u017enice. „D\u00e1le,“ ozvalo. U\u017e zase m\u011b napadlo, jak moc jsem postr\u00e1dal bratr\u016fv hlas. Ve\u0161el jsem do m\u00edstnosti. „Ahoj,“ pozdravil jsem nesm\u011ble. Tom sed\u011bl na zemi na koberci a v kl\u00edn\u011b m\u011bl kytaru. „Ahoj,“<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-3333","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3333","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3333"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3333\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3333"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3333"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3333"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}