{"id":3334,"date":"2015-02-15T15:00:00","date_gmt":"2015-02-15T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3323"},"modified":"2015-02-15T15:00:00","modified_gmt":"2015-02-15T14:00:00","slug":"special-brothers-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/02\/15\/special-brothers-1-2\/","title":{"rendered":"Special Brothers 1\/2"},"content":{"rendered":"
autor: Allka
<\/strong><\/p>\n

Tom je druh\u00e1 polovina m\u00e9ho srdce. Alfa a Omega m\u00e9ho \u017eivota, st\u0159ed m\u00e9ho vesm\u00edru. Byl p\u0159\u00edtomn\u00fd p\u0159i m\u00e9m prvn\u00edm n\u00e1dechu a dlouho jsem v\u011b\u0159il, \u017ee bude sed\u011bt u m\u00e9 smrteln\u00e9 postele, pop\u0159\u00edpad\u011b v n\u00ed bude le\u017eet se mnou. Vlastn\u011b jsem to pova\u017eoval za samoz\u0159ejmost.
Tom tu byl v\u017edycky. Kdy\u017e jsem si nedok\u00e1zal zav\u00e1zat tkani\u010dky u bot, p\u0159i\u0161el a nau\u010dil m\u011b to. Kdy\u017e mi na p\u00edskovi\u0161ti ukradli lopati\u010dku, Tom si ty mal\u00fd ne\u0159\u00e1dy na\u0161el a rozbil jednomu z nich hlavu kybl\u00edkem. Kdy\u017e se mi ve \u0161kole kluci posm\u00edvali, on si na n\u011b po\u010d\u00edhal a dal jim co proto. Kdy\u017e jsem se cht\u011bl poprv\u00e9 l\u00edbat a nem\u011bl jsem s k\u00fdm, on mi domluvil holku. M\u016fj ochr\u00e1nce, u\u010ditel, pomocn\u00edk\u2026 M\u016fj velk\u00fd br\u00e1\u0161ka.<\/p>\n

Spolu. U v\u0161eho jsme byli spolu. Jinak jsme to neum\u011bli. J\u00e1 to jinak neum\u011bl…<\/p>\n

Byli jsme v\u017edycky neodd\u011bliteln\u00ed. J\u00e1 jsem byl od n\u011bho neodd\u011bliteln\u00fd. Bez Toma se mi snad h\u016f\u0159 i d\u00fdchalo.<\/p>\n

Samoz\u0159ejm\u011b jsem si uv\u011bdomoval, \u017ee spolu nem\u016f\u017eeme b\u00fdt do konce \u017eivota. Jen sami dva. Rozum mi to \u0159\u00edkal. Ale necht\u011bl jsem si to pln\u011b p\u0159ipustit. A n\u011bkde ve skrytu du\u0161e jsem doufal, \u017ee se nebudeme muset rozlou\u010dit. Nikdy. V ka\u017ed\u00e9m rozhovoru pro m\u00e9dia jsme tvrdili, \u017ee spolu zest\u00e1rneme, a j\u00e1 jsem doufal, \u017ee to tak opravdu bude. Nem\u011bl jsem vlastn\u011b ani d\u016fvod k tomu jednat jinak. V\u017edycky jsme byli spolu. A a\u0165 se Tom vyspal s jakoukoliv holkou, v\u017edycky se vr\u00e1til ke mn\u011b. Jak bych ho tedy mohl ztratit? myslel jsem si.<\/p>\n

Jen\u017ee pak se objevila ona. Ta \u010dervenovlas\u00e1 pipina. Zpo\u010d\u00e1tku jsem j\u00ed nep\u0159ikl\u00e1dal v\u00fdznam. Byla pro m\u011b jednou z mnoha. Jen\u017ee pak Tom p\u0159i\u0161el s tou stupidn\u00ed my\u0161lenkou o opravdov\u00e9m vztahu. A za\u010dal to s Riou br\u00e1t v\u00e1\u017en\u011b. Ne\u017e jsem se nad\u00e1l, z \u00faletu s o t\u0159i roky star\u0161\u00ed modelkou se vyklubal n\u011bkolikalet\u00fd vztah. Po\u0159\u00e1d jsem \u010dekal, kdy to skon\u010d\u00ed, v podstat\u011b jsem st\u0159\u00edhal metr a ti\u0161e tu mrchu nesn\u00e1\u0161el. Nejhor\u0161\u00ed bylo, \u017ee jsem ji ani nem\u011bl za co po\u0159\u00e1dn\u011b nesn\u00e1\u0161et. Byla vlastn\u011b moc fajn. Na v\u0161echny okolo se usm\u00edvala a m\u011b si b\u016fhv\u00edpro\u010d vylo\u017een\u011b obl\u00edbila – alespo\u0148 soud\u011b podle toho, \u017ee si se mnou cht\u011bla po\u0159\u00e1d pov\u00eddat. Dokonal\u00e9, \u017ee? Mohli by z n\u00e1s b\u00fdt skv\u011bl\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9. Kdyby mi ov\u0161em nekradla Toma. M\u00c9HO Toma. Toma, jen\u017e m\u011bl nav\u011bky v\u011bk\u016f pat\u0159it ke mn\u011b, jakkoliv iracion\u00e1ln\u011b to zn\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Ale i p\u0159es to, \u017ee t\u00fddny jejich vztahu p\u0159erostly v m\u011bs\u00edce a m\u011bs\u00edce v roky\u2026 po\u0159\u00e1d jsem m\u011bl nad\u011bji. Nad\u011bji na to, \u017ee to skon\u010d\u00ed. A\u017e do dne\u0161ka. Bylo \u00fater\u00fd a nic nenasv\u011bd\u010dovalo tomu, \u017ee dne\u0161ek bude n\u011b\u010d\u00edm v\u00fdjime\u010dn\u00fd. Bylo horko a j\u00e1 jako ka\u017ed\u00fd den vstal kolem druh\u00e9 hodiny odpoledne, nasn\u00eddal jsem se a chystal se na proch\u00e1zku s Pumbou. U hlavn\u00edho vchodu na\u0161eho domu mi cestu zastoupil Tom.<\/div>\n
„Ahoj,“ pozdravil m\u011b.<\/div>\n
„Ahoj,“ usm\u00e1l jsem se. „P\u016fjde\u0161 se mnou na proch\u00e1zku?“<\/div>\n
„Ne, mus\u00edm si n\u011bco za\u0159\u00eddit,“ zavrt\u011bl hlavou. „Ale pozd\u011bji bych si s tebou cht\u011bl o n\u011b\u010dem promluvit, bude\u0161 m\u00edt chvilku?“<\/div>\n
„Na tebe v\u017edycky,“ zala\u0161koval jsem, ale m\u016fj bratr z\u016fstal v\u00e1\u017en\u00fd. Uc\u00edtil jsem, \u017ee v tom rozhovoru p\u016fjde o n\u011bco velk\u00e9ho, a lekl jsem se. „O co se jedn\u00e1?“<\/div>\n
„\u0158eknu ti to, a\u017e se vr\u00e1t\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„Ne,“ br\u00e1nil jsem se. „V\u00ed\u0161 co, pov\u011bz mi to te\u010f. V\u00ed\u0161, \u017ee nesn\u00e1\u0161\u00edm, kdy\u017e n\u011bco nakousne\u0161 a pak m\u00e1m p\u016fl dne \u010dekat, ne\u017e mi to dopov\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„Bille, je to\u2026 Docela d\u016fle\u017eit\u00fd. Mysl\u00edm, \u017ee bychom si na to m\u011bli oba sednout.“<\/div>\n
Zamra\u010dil jsem se. „Chci to v\u011bd\u011bt te\u010f. Pros\u00edm\u2026“<\/div>\n
„Tak dob\u0159e,“ k\u00fdvl Tom nakonec. „Ale pozd\u011bji to probereme v\u00edc, dob\u0159e? U\u017e n\u011bjakou dobu o tom s Riou uva\u017eujeme\u2026 A mysl\u00edm, \u017ee te\u010f je spr\u00e1vnej \u010das na to to ud\u011blat\u2026“<\/div>\n
„Spr\u00e1vnej \u010das na co?“ zaj\u00edkl jsem se.<\/div>\n
„Na to, aby\u2026 Zkr\u00e1tka a dob\u0159e, rozhodli jsme se s Riou, \u017ee budeme bydlet spolu.“<\/p>\n

Vyvalil jsem o\u010di. Sev\u0159elo se mi hrdlo. Chytil jsem se posledn\u00edho st\u00e9bla nad\u011bje. „To jako, \u017ee se k n\u00e1m nast\u011bhuje?“ To bych mo\u017en\u00e1 dok\u00e1zal p\u0159e\u017e\u00edt.<\/div>\n

„Ne, Bille. J\u00e1 se chci odst\u011bhovat pry\u010d\u2026“<\/div>\n
A bylo to. V jedn\u00e9 vte\u0159in\u011b se mi pod nohama zhroutil cel\u00fd sv\u011bt. To, \u017ee Tom odejde, u\u017e nebyla jak\u00e1si vzd\u00e1len\u00e1 p\u0159edstava. Byla to realita. Ne \u017e\u00e1dn\u00e1 nejasn\u00e1 budoucnost. Byla to p\u0159\u00edtomnost.<\/div>\n
„Tob\u011b tu\u2026 ehm,“ odka\u0161lal jsem si, „se mnou nen\u00ed dob\u0159e?“<\/div>\n
„Je, Bille, to v\u00ed\u0161, \u017ee je,“ op\u00e1\u010dil m\u016fj bratr a jemn\u011b se usm\u00e1l „Ale je \u010das se pohnout d\u00e1l. Nem\u016f\u017eeme p\u0159ece do konce \u017eivota bydlet spolu, ne?“ \u00b4Jist\u011b\u017ee bychom mohli,\u00b4cht\u011blo se mi k\u0159i\u010det. \u00b4Mus\u00edme z\u016fstat spolu, nedok\u00e1\u017eu bez tebe \u017e\u00edt!\u00b4Ale navenek jsem se jen tro\u0161ku u\u0161kl\u00edbl.<\/div>\n
„Jist\u011b,“ pokr\u010dil jsem rameny. „A kam se vlastn\u011b odst\u011bhujete?“<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b nev\u00edm. Nem\u00e1me nic vybr\u00e1no. Zkr\u00e1tka do n\u011bjak\u00e9ho bytu pobl\u00ed\u017e\u2026 T\u0159eba to bude a\u017e za p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f, b\u016fh v\u00ed, kdy najdeme n\u011bco vhodn\u00fdho. Ale cht\u011bl jsem ti \u0159\u00edct, \u017ee o tom uva\u017eujeme. Abys to v\u011bd\u011bl dop\u0159edu. Necht\u011bl jsem t\u011b pak stav\u011bt p\u0159ed hotovou v\u011bc\u2026“ No, to bylo ale \u0161lechetn\u00e9, \u017ee? Opravdu mil\u00e9, d\u011bkuji mockr\u00e1t.<\/p>\n

„Aha, jasn\u011b,“ pokr\u010dil jsem rameny. „No, jsem r\u00e1d, \u017ees mi to \u0159ekl,“ prohl\u00e1sil jsem klidn\u00fdm hlasem. Tom nem\u011bl jist\u011b ani tu\u0161en\u00ed, kolik p\u0159em\u00e1h\u00e1n\u00ed m\u011b to st\u00e1lo. A pak \u017ee bratrsk\u00e9 pouto\u2026 Houby s octem. Za ty roky Tom nepojal ani podez\u0159en\u00ed, nato\u017e aby p\u0159i\u0161el na to, \u017ee jeho – o\u010dividn\u011b – \u017eivotn\u00ed l\u00e1sku nem\u016f\u017eu vyst\u00e1t. Jak by mohl vid\u011bt, co se te\u010f odehr\u00e1v\u00e1 uvnit\u0159 m\u011b? „No, kdy\u017e dovol\u00ed\u0161, te\u010f mus\u00edm s Pumbou na tu proch\u00e1zku,“ vymluvil jsem se.<\/div>\n

„Jo, jo, jasn\u011b,“ pot\u0159\u00e1sl hlavou Tom. „Ale slib mi, \u017ee pozd\u011bji to je\u0161t\u011b probereme, Bille. Pros\u00edm. Nechci t\u011b odbejt takhle na chodb\u011b, kdy\u017e je to takhle velk\u00e1 v\u011bc.“<\/div>\n
„Jo, probereme to,“ k\u00fdvl jsem a m\u00e1vl rukou na rozlou\u010denou. Oto\u010dil jsem se a modlil se, aby m\u011b nechal u\u017e j\u00edt, jeliko\u017e jsem tu\u0161il, \u017ee moje perfektn\u00ed p\u0159etv\u00e1\u0159ka dlouho nevydr\u017e\u00ed.<\/div>\n
„Bille?“ zavolal za mnou bratr. Zatv\u00e1\u0159il jsem se \u00fatrpn\u011b, ale zp\u011bt na n\u011bj jsem se oto\u010dil s dokonal\u00fdm nenucen\u00fdm v\u00fdrazem.<\/div>\n
„Ano?“<\/div>\n
„Jsi v pohod\u011b?“ staral se. \u00b4To si pi\u0161, \u017ee ne!\u00b4<\/div>\n
„Jsem v pohod\u011b. Jak jsi \u0159ekl\u2026 Nem\u016f\u017eeme do konce \u017eivota bydlet spolu,“ trhl jsem rameny a vzne\u0161en\u011b odkr\u00e1\u010del.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

A pak jsem cel\u00e9 odpoledne probulel na kopci za m\u011bstem. Bulel jsem jako n\u011bjak\u00e1 pod\u011blan\u00e1 mal\u00e1 holka. \u00b4Jasn\u011b, \u017ee nejsem v pohod\u011b! Jak se v\u016fbec m\u016f\u017ee\u0161 pt\u00e1t, Tome? Srdce mi puk\u00e1 na tis\u00edc kousk\u016f. Nen\u00e1vid\u00edm Riu a nen\u00e1vid\u00edm tebe, Tome\u2026 a nen\u00e1vid\u00edm hlavn\u011b sebe za v\u0161echny svoje pocity.\u00b4<\/p><\/div>\n

V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee reaguju naprosto p\u0159ehnan\u011b. V\u017edy\u0165 se zas tak moc ned\u011blo. Zkr\u00e1tka m\u016fj bratr vyl\u00e9t\u00e1 z hn\u00edzda. Je to naprosto p\u0159irozen\u00e1 v\u011bc. Mn\u011b by se to mohlo taky t\u0159eba st\u00e1t\u2026<\/div>\n
Jen\u017ee\u2026 Tom nen\u00ed jenom m\u016fj bratr. Je to p\u016flka m\u011b samotn\u00e9ho. Ta lep\u0161\u00ed p\u016flka. J\u00e1 bez n\u011bho nem\u016f\u017eu \u017e\u00edt. A t\u011b\u017eko si m\u016f\u017eu naj\u00edt jen tak n\u011bkoho, jako on si na\u0161el Riu. To prost\u011b\u2026 neum\u00edm.<\/div>\n
Kdy\u017e jsem se vr\u00e1til dom\u016f, za\u0161el jsem hned do koupelny, kde jsem si d\u016fkladn\u011b opl\u00e1chl obli\u010dej, aby nebylo hned na prvn\u00ed pohled poznat, co jsem cel\u00e9 odpoledne d\u011blal. Jakmile jsem vylezl, odchytil m\u011b Tom, kter\u00fd na m\u011b o\u010dividn\u011b \u010dekal.<\/p>\n

„Byl jsi pry\u010d n\u011bjak dlouho,“ poznamenal.<\/div>\n

„Jo, ud\u011blali jsme s Pumbou po\u0159\u00e1dnej okruh,“ zalhal jsem. T\u011b\u017eko bych mu vykl\u00e1dal, \u017ee jsem d\u0159ep\u011bl na kameni a Pumba pob\u00edhal p\u00e1r metr\u016f ode m\u011b.<\/div>\n
„Aha\u2026 Tak\u2026 sedneme si do ob\u00fdv\u00e1ku?“ navrhl Tom. K\u00fdvl jsem a zam\u00ed\u0159il do zmi\u0148ovan\u00e9ho pokoje, kde jsem se posadil na seda\u010dku. Tom se na m\u011b p\u011bkn\u011b p\u0159ipravil, jak jsem zjistil, na konferen\u010dn\u00edm stolku st\u00e1ly popeln\u00edk, krabi\u010dka cigaret, lahev vodky a krabice s d\u017eusem. Navzdory sv\u00e9mu rozpolo\u017een\u00ed jsem se musel pousm\u00e1t. Po\u0159\u00e1d to byl miluj\u00edc\u00ed star\u0161\u00ed bratr, i kdy\u017e se hodlal na v\u0161echno vyka\u0161lat.<\/div>\n
„Hezk\u00fd,“ zhodnotil jsem tu p\u011bknou v\u00fdbavu.<\/div>\n
„No jo,“ zamumlal Tom.<\/div>\n
„Tak\u2026 co chce\u0161 prob\u00edrat?“ zeptal jsem se.<\/div>\n
„P\u0159ece to, co jsem ti p\u0159edt\u00edm \u0159ekl.“<\/div>\n
„A co mi chce\u0161 k tomu je\u0161t\u011b \u0159\u00edct?“ p\u00eddil jsem se a v duchu se modlil, aby to u\u017e nerozeb\u00edral, jinak se rozbre\u010d\u00edm p\u0159\u00edmo p\u0159ed n\u00edm a cel\u00e1 moje \u00b4jsem v pohod\u011b\u00b4 maska bude v h\u00e1ji.<\/div>\n
„No, chci to s tebou po\u0159\u00e1dn\u011b probrat,“ vysv\u011btlil mi Tom k m\u00e9mu zd\u011b\u0161en\u00ed. „Ch\u00e1pu, \u017ee je to prost\u011b velkej krok a\u2026“<\/p>\n

Vlastn\u011b ani nev\u00edm, co mi celou dobu \u0159\u00edkal. Tak nap\u016fl jsem se usm\u00edval, p\u0159ikyvoval, ob\u010das jsem pokr\u010dil rameny nebo zavrt\u011bl hlavou – pro zm\u011bnu. Ale jeho slova jsem p\u0159\u00edli\u0161 nevn\u00edmal. Zam\u011b\u0159il jsem pozornost na vodku s d\u017eusem a cigarety. Ne\u017e se Tom vypov\u00eddal, vykou\u0159il jsem p\u016fl krabi\u010dky a slu\u0161n\u011b se mi motala hlava. A bylo mi v\u0161echno jedno.<\/div>\n

\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Cel\u00fd dal\u0161\u00ed t\u00fdden se mnou nic nebylo. Tom si toho samoz\u0159ejm\u011b v\u0161iml a vypt\u00e1val se. Vymluvil jsem se na tv\u016fr\u010d\u00ed krizi a bylo mi celkem fuk, jestli tomu v\u011b\u0159\u00ed.<\/p><\/div>\n

Ned\u011blal jsem v\u016fbec, ale v\u016fbec nic – jenom jsem chodil na proch\u00e1zky s Pumbou, kou\u0159il jednu za druhou a z\u00edral do zdi. Ani na p\u00e1rty jsem nechodil. Tom vysed\u00e1val na internetu a mn\u011b bylo jasn\u00e9, co na s\u00edti hled\u00e1. M\u011bl jsem posledn\u00ed nad\u011bji – \u017ee zkr\u00e1tka nenajde ten spr\u00e1vn\u00fd d\u016fm \u010di byt. Co\u017e byla sice naivn\u00ed p\u0159edstava, ale bylo to aspo\u0148 n\u011bco.<\/p>\n

Po t\u00fddnu m\u011b za\u010dalo trochu hlodat sv\u011bdom\u00ed. Tom p\u0159ece nemohl za moje rozpolo\u017een\u00ed\u2026 Tedy – mohl. Ale z\u00e1rove\u0148 nemohl. Nen\u00ed tak \u00fapln\u011b jeho vina, \u017ee jsem k n\u011bmu p\u0159irostl, \u017ee na n\u011bm z\u00e1vis\u00ed moje existence. M\u016f\u017eu si s\u00e1m za to, \u017ee jsem se nestal samostatn\u011bj\u0161\u00edm a jeho odchod je te\u010f pro m\u011b, jako by mi n\u011bkdo za\u017eiva trhal vnit\u0159nosti. Taky je moj\u00ed vinou, \u017ee jsem si taky n\u011bkoho nena\u0161el a \u017ee nem\u00e1m pot\u0159ebu m\u011bnit to, co dote\u010f fungovalo\u2026 Ka\u017edop\u00e1dn\u011b Toma za to svou nanicovatou n\u00e1ladou trestat nesm\u00edm.<\/div>\n

Rozhodl jsem se, \u017ee si s bratrem p\u016fjdu popov\u00eddat. Mimo jin\u00e9 proto, abych si ho je\u0161t\u011b u\u017eil, ne\u017e mi zmiz\u00ed (p\u0159i\u010dem\u017e jsem se samoz\u0159ejm\u011b modlil za to, aby se co nejv\u00edc prodlou\u017eila doba hled\u00e1n\u00ed spr\u00e1vn\u00e9ho p\u0159\u00edbytku – co t\u0159eba, kdyby trvala napo\u0159\u00e1d?). Zaklepal jsem na dve\u0159e Tomovy lo\u017enice.<\/p>\n

„D\u00e1le,“ ozvalo se. Uv\u011bdomil jsem si, jak mi chyb\u011bl jeho hlas. Z toho jedin\u00e9ho slova jsem byl cel\u00fd n\u011bjak\u00fd nam\u011bkko. Zamrkal jsem, abych zahnal ten zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit. Ve\u0161el jsem do m\u00edstnosti. Tom sed\u011bl u po\u010d\u00edta\u010de, co\u017e m\u011b opravdu nep\u0159ekvapilo. Oto\u010dil se na m\u011b a usm\u00e1l se. „Copak?“ oslovil m\u011b.<\/div>\n

„Nic, jen jsem si p\u0159i\u0161el popov\u00eddat,“ prohl\u00e1sil jsem tak uvoln\u011bn\u011b, jak jsem jen dovedl.<\/div>\n
„Fajn,“ zazubil se bratr. M\u011bl skv\u011blou n\u00e1ladu, bylo to zn\u00e1t na prvn\u00ed pohled. „Co ti cel\u00fd t\u00fdden bylo?“ zeptal se.<\/div>\n
„Jak jsem \u0159\u00edkal, tv\u016fr\u010d\u00ed krize\u2026 Nem\u016f\u017eu ps\u00e1t, nem\u00e1m inspiraci,“ pokr\u010dil jsem rameny. „Tak m\u011b to n\u011bjak cel\u00fd \u0161tvalo.“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b je to ten d\u016fvod?“ zad\u00edval se na m\u011b zkoumav\u011b.<\/div>\n
„Jist\u011b,“ op\u00e1\u010dil jsem. O tomhle jsem si rozhodn\u011b pov\u00eddat nep\u0159i\u0161el, proto jsem rychle zm\u011bnil t\u00e9ma. „Co ty, co d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Hled\u00e1m,“ odpov\u011bd\u011bl Tom. Ani nemusel, stejn\u011b to bylo sp\u00ed\u0161 \u0159e\u010dnick\u00e1 ot\u00e1zka. „Vlastn\u011b,“ pokra\u010doval, kdy\u017e jsem si p\u0159isedl ke stolu. „Dob\u0159e, \u017ee jsi tu. Chci ti n\u011bco uk\u00e1zat. Mo\u017en\u00e1\u2026 u\u017e jsem na\u0161el ten spr\u00e1vnej byt.“ Usm\u00e1l se a p\u0159istr\u010dil ke mn\u011b sv\u016fj notebook, abych se i j\u00e1 mohl pod\u00edvat na fotografii modern\u00ed vysok\u00e9 budovy. BUM! Jako by m\u011b n\u011bkdo pra\u0161til kladivem do hlavy.<\/p>\n

„Ehm,“ odka\u0161lal jsem si, abych zakryl rozpaky. „V\u00e1\u017en\u011b?“ zask\u0159ehotal jsem.<\/div>\n

„Jo, tohle by se mi asi fakt l\u00edbilo,“ zazubil se Tom a za\u010dal klikat na dal\u0161\u00ed obrazov\u00fd materi\u00e1l, tak\u017ee jsem si mohl prohl\u00e9dnout i interi\u00e9r samotn\u00e9ho bytu. „Je to st\u0159e\u0161n\u00ed apartm\u00e1 se super v\u00fdhledem.“ Jenom jsem z\u00edral a ten byt nesn\u00e1\u0161el u\u017e te\u010f. U\u017e proto, \u017ee se proti n\u011bmu nedalo nic \u0159\u00edct – byl n\u00e1dhern\u00fd.<\/div>\n
„A v\u00ed\u0161, co je nejlep\u0161\u00ed?“ pokra\u010doval bratr. „Je to jen kousek odsud! Budeme to k sob\u011b m\u00edt, co by kamenem dohodil.“<\/div>\n
„To je, jako kdybys n\u011bkomu u\u0159\u00edznul nohy a pak mu \u0159ek, \u017ee mu koup\u00ed\u0161 prima vozejk,“ vylet\u011blo ze m\u011b, ani\u017e bych o tom vte\u0159inu p\u0159em\u00fd\u0161lel. Na okam\u017eik jsem zadoufal, \u017ee jsem si to \u0159ekl jenom v duchu, ale bohu\u017eel, Tom m\u011b dob\u0159e sly\u0161el.<\/div>\n
„Co pros\u00edm?“ ozvalo se moje dvoj\u010de.<\/div>\n
„Nic, nic,“ m\u00e1vnul jsem rukou a za\u010dal chv\u00e1lit byt, abych odvedl pozornost. Tom bohu\u017eel nebyl zase tak stupidn\u00ed.<\/div>\n
„Ty jsi pr\u00e1v\u011b p\u0159irovnal moje st\u011bhov\u00e1n\u00ed k \u0159ez\u00e1n\u00ed nohou?“ zeptal se a zamra\u010dil se.<\/div>\n
„No, j\u00e1, ehm\u2026 To bylo jenom tak z legrace,“ blekotal jsem.<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 to v\u016fbec nen\u00ed vtipn\u00fd,“ nam\u00edtnul Tom, oto\u010dil se na \u017eidli m\u00fdm sm\u011brem a m\u011b si nato\u010dil tak, aby mi mohl hled\u011bt do o\u010d\u00ed. „Bille, j\u00e1 nejsem blbej. Tob\u011b to st\u011bhov\u00e1n\u00ed v\u00e1\u017en\u011b vad\u00ed, vi\u010f? Nejsi s t\u00edm v pohod\u011b, jak jsi d\u011blal. \u017d\u00e1dn\u00e1 tv\u016fr\u010d\u00ed krize, jsi smutnej kv\u016fli mn\u011b.“<\/p>\n

U\u017e jsem to nevydr\u017eel. Odstr\u010dil jsem ho a prudce vstal.<\/div>\n

„Jasn\u011b, \u017ee nejsem v pohod\u011b,“ vybouchl jsem. „Ty se chce\u0161 odst\u011bhovat pry\u010d. Ode m\u011b! Nech\u00e1\u0161 m\u011b tu samotn\u00fdho. A myslel sis, \u017ee mi to nebude vadit???“<\/div>\n
Moje dvoj\u010de jenom z\u00edralo. „Pro\u010d jsi to ne\u0159ekl hned?“<\/div>\n
„To ti mus\u00edm v\u0161echno \u0159\u00edkat? Nem\u016f\u017eu ti n\u011bco doj\u00edt samo od sebe?? Ne, asi ne, proto\u017ee m\u00e1\u0161 napilno s hled\u00e1n\u00edm hn\u00edzde\u010dka l\u00e1ska pro sebe a tu svou rudovlasou n\u00e1nu. Tak co by sis v\u0161\u00edmal, jak se asi c\u00edt\u00ed tv\u016fj bratr!“<\/div>\n
„Co\u017ee? Jak jsi to nazval Riu?“ dostal ze sebe konsternovan\u00fd bratr.<\/div>\n
„No, jasn\u011b, to je to jedin\u00fd, co t\u011b zaj\u00edm\u00e1,“ prsknul jsem a oto\u010dil se k odchodu.<\/div>\n
„Tak moment!“ Tom vysko\u010dil, chytil m\u011b za ruku a strhnul m\u011b k sob\u011b. „Co si jako mysl\u00ed\u0161? \u017de \u0159ekne\u0161 takov\u00fdhle v\u011bci a pak si n\u011bkam odkr\u00e1\u010d\u00ed\u0161? Tos uhod. Chci vysv\u011btlen\u00ed!“<\/div>\n
„Nechci o tom mluvit,“ sna\u017eil jsem se z toho vykroutit.<\/div>\n
„Zapome\u0148, Bille! Chci sly\u0161et pravdu o tom, jak to s tebou je.“<\/div>\n
„Tak pravdu?“ prsknul jsem. „Fajn. Pravda je takov\u00e1, \u017ee\u2026 nem\u00e1m Riu r\u00e1d. Tak! A ty jsi takovej pozorovatel, \u017ee za cel\u00fd \u010dty\u0159i roky sis v\u016fbec ni\u010deho nev\u0161im. A te\u010f, kdy\u017e jsi zaznamenal, \u017ee se n\u011bco d\u011bje, si mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsi objevil Ameriku!“ vyhrkl jsem. Tom jenom kulil o\u010di.<\/p>\n

„Co ti ud\u011blala, \u017ee ji nem\u00e1\u0161 r\u00e1d?“ sondoval.<\/div>\n

„Prost\u011b sem nakr\u00e1\u010dela a urvala si t\u011b pro sebe,“ vyk\u0159ikl jsem. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee se chov\u00e1m jako d\u00edt\u011b, ale nemohl jsem si pomoct.<\/div>\n
Bratr polknul. „To p\u0159ece nen\u00ed pravda, Bille. Nic si neurvala. Po\u0159\u00e1d jsem s tebou. Co bl\u00e1zn\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Jo, po\u0159\u00e1d jsi se mnou\u2026 A proto se te\u010f ode m\u011b st\u011bhuje\u0161 k n\u00ed?“<\/div>\n
„J\u00e1 chci jenom to, co ka\u017edej norm\u00e1ln\u00ed \u010dlov\u011bk. Usadit se s holkou, kterou m\u00e1m r\u00e1d, mo\u017en\u00e1 se i jednou o\u017eenit nebo m\u00edt d\u011bti! To snad nen\u00ed zlo\u010din. A neznamen\u00e1 to p\u0159ece, \u017ee na tebe ka\u0161lu.“<\/div>\n
„Jo, jasn\u011b,“ prsknul jsem.<\/div>\n
„Proboha, co sis myslel? \u017de v\u00e1\u017en\u011b budeme do smrti bydlet spolu? A \u017ee v na\u0161ich \u017eivotech nebude m\u00edsto pro nikoho jin\u00fdho?“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1! Mo\u017en\u00e1 jsem si to opravdu myslel! T\u0159eba po tom, co jsi v milionu rozhovor\u016f \u0159ekl, \u017ee napo\u0159\u00e1d budeme \u017e\u00edt spolu!“<\/div>\n
„Je\u017e\u00ed\u0161i, Bille,“ chytil se za hlavu Tom. „Nem\u016f\u017ee\u0161 p\u0159ece v\u0161echno br\u00e1t tak v\u00e1\u017en\u011b, doslovn\u011b!“<\/div>\n
„Aha\u2026 Tak\u017ee j\u00e1 nem\u00e1m br\u00e1t n\u00e1\u0161 vztah doslovn\u011b!“<\/div>\n
„Bille! Ne\u0161tvi m\u011b. Prost\u011b\u2026 Pane bo\u017ee, kdyby sis ty n\u011bkoho na\u0161el, taky bych ti nebr\u00e1nil a u\u017e v\u016fbec bych ned\u011blal sc\u00e9ny. To p\u0159ece ale neznamen\u00e1, \u017ee bych t\u011b m\u011bl m\u00e1lo r\u00e1d nebo tak n\u011bco\u2026 Pro\u010d mi prost\u011b nem\u016f\u017ee\u0161 p\u0159\u00e1t \u0161t\u011bst\u00ed, jako bych ho j\u00e1 p\u0159\u00e1l tob\u011b?“<\/div>\n
„Ale j\u00e1 ti\u2026 p\u0159eju \u0161t\u011bst\u00ed,“ zakoktal jsem se. Ne, nebyla to pravda. Byl jsem sobec, kter\u00fd cht\u011bl Toma pro sebe. Ale nemohl jsem s t\u00edm nic d\u011blat.<\/div>\n
„Tak pro\u010d ty sc\u00e9ny? Bille\u2026 J\u00e1 t\u011b nepozn\u00e1v\u00e1m,“ vydechl Tom.<\/div>\n
Zav\u0159el jsem o\u010di. „Proto\u017ee m\u00e1\u0161 napilno s pozn\u00e1v\u00e1n\u00edm n\u011bkoho jin\u00fdho.“<\/div>\n
„Chov\u00e1\u0161 se jako malej fakan. Takhle p\u0159ece dosp\u011blej \u010dlov\u011bk neuva\u017euje. Mo\u017en\u00e1 by ses m\u011bl nad sebou zamyslet,“ prohl\u00e1sil k\u00e1rav\u011b.<\/div>\n
„Jo, to rozhodn\u011b. M\u011bl bych se hlavn\u011b zamyslet nad sv\u00fdm vztahem k tob\u011b!“ vyhrknul jsem, vytrhl jsem se mu a vyb\u011bhl jsem z pokoje.<\/div>\n
Choval jsem se naprosto nemo\u017en\u011b. V\u011bd\u011bl jsem to. Nesn\u00e1\u0161el jsem se za to. M\u011bl jsem n\u00e1ladu na to se zab\u00edt. Ale to, co jsem p\u0159edvedl, u\u017e se nedalo vz\u00edt zp\u00e1tky.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
***<\/div>\n
\n

Druh\u00e9ho dne zasko\u010dil L.A. d\u00e9\u0161\u0165. Tedy… Na seznamu m\u00fdch denn\u00edch \u010dinnost\u00ed se vlastn\u011b nic nezm\u011bnilo, a\u017e na to, \u017ee jsem nemohl j\u00edt na obvyklou proch\u00e1zku s Pumbou. Tak\u017ee m\u011b zm\u011bna po\u010das\u00ed nechala docela chladn\u00fdm. Cel\u00e9 odpoledne jsem sed\u011bl na posteli, bral do ruky st\u0159\u00eddav\u011b mobil, notebook a cigarety a ned\u011blal absolutn\u011b nic u\u017eite\u010dn\u00e9ho.<\/p><\/div>\n

Tom byl pry\u010d. Od m\u00e9ho v\u010derej\u0161\u00edho v\u00fdstupu jsem ho v podstat\u011b nevid\u011bl. Nedivil jsem se mu, ale z\u00e1rove\u0148 ho za to prokl\u00ednal. Bylo to tak stra\u0161n\u011b t\u011b\u017ek\u00e9… Cel\u00e1 ta situace… Uv\u011bdomoval jsem si, \u017ee pokud ze m\u011b nebude zase hodn\u00fd bratr, kter\u00fd se za v\u0161echno omluv\u00ed, a p\u0159edev\u0161\u00edm vezme zp\u00e1tky tu pozn\u00e1mku o Rie, ztrat\u00edm Toma doopravdy. Jeho st\u011bhov\u00e1n\u00ed nebylo nic proti tomu, jak\u00e9 by to bylo, kdyby se na m\u011b \u00fapln\u011b vyka\u0161lal. Jen\u017ee jsem se k omluv\u011b zat\u00edm nedok\u00e1zal p\u0159im\u011bt. A konec konc\u016f si moje dvoj\u010de stejn\u011b l\u00edtalo kdov\u00edkde, tak\u017ee to pro te\u010f nebylo aktu\u00e1ln\u00ed.<\/div>\n
Asi podes\u00e1t\u00e9 jsem otev\u0159el laptop, abych si zahr\u00e1l alespo\u0148 stupidn\u00ed karty. Po\u010d\u00edta\u010d se automaticky p\u0159ipojil ke Skypu, a kdy\u017e jsem klikl na jeho ikonku, zjistil jsem, \u017ee v seznamu kontakt\u016f sv\u00edt\u00ed zelen\u011b Gustavovo jm\u00e9no. Nakr\u010dil jsem \u010delo. P\u00e1rkr\u00e1t jsem zabubnoval prsty do p\u0159ikr\u00fdvky. A pak jsem se rozhodl, \u017ee po dlouh\u00e9 dob\u011b vyu\u017eiju toho, \u017ee m\u00e1m n\u011bjak\u00e9 p\u0159\u00e1tele.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Gustav p\u0159ijal m\u016fj hovor b\u011bhem n\u011bkolika sekund. „Ahoj,“ pozdravil m\u011b a zam\u00e1val mi do kamery.<\/div>\n
„Ahoj, jak je?“ zeptal jsem se.<\/div>\n
„Docela dob\u0159e. Co u tebe? Co d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Ned\u011bl\u00e1m nic. Ty?“<\/div>\n
„Nic moc… Vol\u00e1\u0161 z n\u011bjak\u00fdho konkr\u00e9tn\u00edho d\u016fvodu?“<\/div>\n
„Jen jsem cht\u011bl pokecat,“ odpov\u011bd\u011bl jsem, a\u010dkoliv to nebyla \u00fapln\u011b pravda. Necht\u011bl jsem, aby si Gustav myslel, \u017ee vol\u00e1m, jen kdy\u017e se n\u011bco d\u011bje.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ uji\u0161\u0165oval se n\u00e1\u0161 buben\u00edk pon\u011bkud podez\u0159\u00edvav\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1…“ zadrhl jsem se. „Tom se chce odst\u011bhovat,“ sd\u011blil jsem mu nakonec tu novinu hned.<\/div>\n
„Fakt?“ vyjevil se Gustav.<\/div>\n
„Jo,“ k\u00fdvl jsem do kamery.<\/div>\n
„A j\u00e1 myslel, \u017ee spolu budete v jednom bar\u00e1ku nafurt a pak v\u00e1s ulo\u017e\u00ed do jednoho hrobu…“<\/div>\n
„To j\u00e1 taky, Gusti… J\u00e1 taky,“ \u0161eptl jsem ho\u0159ce. Do o\u010d\u00ed u\u017e se mi zase tla\u010dily slzy. Nehodlal jsem p\u0159ed Gustavem bre\u010det, tak jsem je silou v\u016fle zarazil.<\/p>\n

„Jak to zvl\u00e1d\u00e1\u0161?“<\/div>\n

„Tak…“ Najednou jsem si cht\u011bl hr\u00e1t na tvr\u010f\u00e1ka. „V pohod\u011b. Jsem v pohod\u011b, pro\u010d z toho vlastn\u011b d\u011blat v\u011bdu?“<\/div>\n
„Proto\u017ee Tom je druh\u00e1 p\u016flka tebe a nikdy jste od sebe nebyli d\u00fdl jak p\u00e1r dn\u00ed,“ pronesl v\u011bdoucn\u011b Gustav. „Tak\u017ee – jak je ti doopravdy?“<\/div>\n
Vydechl jsem a p\u0159iv\u0159el o\u010di. „Je to na hovno, Gusi.“<\/div>\n
„Tak\u017ee… Cht\u011bj\u00ed bydlet s Riou spolu?“<\/div>\n
„Jo. V n\u011bjak\u00fdm posran\u00fdm byt\u011b. Kousek ode m\u011b, pr\u00fd abychom to od sebe nem\u011bli daleko,“ u\u0161kl\u00edbl jsem se.<\/div>\n
„No jo, ale to nen\u00ed jako spolu bydlet, co,“ \u0159ekl ch\u00e1pav\u011b Gustav.<\/div>\n
„\u017de ne?“ p\u0159itakal jsem mu. „Kdy\u017e jsem tohle nazna\u010dil Tomovi… byla z toho v\u010dera hrozn\u00e1 h\u00e1dka.“<\/div>\n
„Pro\u010d? Ne\u0159\u00edkej, \u017ee Tom pro to nem\u00e1 pochopen\u00ed!“<\/div>\n
Zhluboka jsem se nadechl. „V\u00ed\u0161… J\u00e1 mu \u0159ekl, \u017ee je to jako n\u011bkomu u\u0159\u00edznout nohy a pak mu koupit par\u00e1dn\u00ed vozejk.“<\/div>\n
Gustav se rozesm\u00e1l, ale ztichnul, kdy\u017e na monitoru vid\u011bl, \u017ee j\u00e1 se nebav\u00edm. „Ehm,“ odka\u0161lal si. „Aha…“<\/div>\n
„A taky jsem \u0159ekl n\u011bco o Rie.“<\/div>\n
„Co?“ p\u00eddil se n\u00e1\u0161 buben\u00edk.<\/div>\n
„\u017de je to rudovlas\u00e1 n\u00e1na,“ p\u0159iznal jsem.<\/p>\n

Gustavovi zase zacukaly koutky. „No, tak to je dobr\u00fd. Ale tak… ty j\u00ed asi celou dobu moc nemus\u00ed\u0161, co?“<\/div>\n

„Ty sis toho v\u0161im?“<\/div>\n
„N\u011bco jsem tro\u0161ku tu\u0161il, i kdy\u017e jsi to dob\u0159e maskoval,“ pokr\u010dil rameny Gustav.<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161? Vid\u00ed\u0161?“ za\u0161ermoval jsem rukama. „I tys to vid\u011bl. Tom se mnou \u017eije pod jednou st\u0159echou a ni\u010deho si za cel\u00fd ty roky nev\u0161im. A kdy\u017e to v\u010dera prasklo, tv\u00e1\u0159il se, jako kdyby objevil Ameriku. Myslel jsem, \u017ee nejsem tak dobrej herec…“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1,“ zvedl Gustav ruku a nap\u0159\u00edmil ukazov\u00e1\u010dek, „by si i n\u011b\u010deho v\u0161iml, ale rad\u0161i se rozhodl to nevid\u011bt.“<\/div>\n
„Ty n\u011bco v\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Ne, jen \u0159\u00edk\u00e1m, jak to mohlo b\u00fdt.“<\/div>\n
„O to pro n\u011bj h\u016f\u0159,“ u\u0161kl\u00edbl jsem se.<\/div>\n
„Hele… Mo\u017en\u00e1 pro n\u011bj prost\u011b bylo snaz\u0161\u00ed se tv\u00e1\u0159it, \u017ee je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku, ne\u017e aby se pitval v tv\u00fdm vztahu ke svoj\u00ed holce. Ono vyb\u00edrat si mezi rodinou a p\u0159\u00edtelkyn\u00ed nen\u00ed nic moc.“<\/div>\n
„No jo.“ Sklopil jsem hlavu. „Jako j\u00e1 proti n\u00ed vlastn\u011b nic konkr\u00e9tn\u00edho nem\u00e1m… Jen…“<\/div>\n
„Jen ti bere Toma,“ doplnil m\u011b Gustav.<\/div>\n
Jako by mi \u010detl my\u0161lenky! Nahlas jsem to ale necht\u011bl p\u0159iznat. Chv\u00edli jsme oba ml\u010deli. P\u0159em\u00fd\u0161liv\u011b jsem se kousal do rtu. „M\u011bl bych se mu omluvit, \u017ee?“ vyhrkl jsem najednou.
„M\u011bl bys mu to vysv\u011btlit,“ poopravil Gus mou formulaci. „V klidu, bez sc\u00e9n…“<\/div>\n
„Zlob\u00ed se na m\u011b,“ za\u0161eptal jsem.<\/div>\n
„M\u00e1 na to trochu pr\u00e1vo. Nicm\u00e9n\u011b stejn\u011b tak m\u00e1\u0161 ty pr\u00e1vo na to trochu bl\u00e1znit z toho, \u017ee se Tom chce odst\u011bhovat pry\u010d. Ch\u00e1pu v\u00e1s oba.“<\/div>\n
„Bude m\u011b ch\u00e1pat i Tom?<\/div>\n
„V\u011b\u0159 mi, Bille… On u\u017e t\u011b d\u00e1vno ch\u00e1pe. V\u017edy\u0165 je to p\u0159ece…“<\/div>\n
„Tom…“ do\u0159ekl jsem.<\/div>\n
„M\u00e1 t\u011b nejrad\u0161i na sv\u011bt\u011b. A ty jeho taky. Proto by ses m\u011bl i ty pokusit porozum\u011bt jemu. Jeden klidnej rozhovor a v\u0161echno bude zase v po\u0159\u00e1dku, uvid\u00ed\u0161.“<\/p>\n

Povzdechl jsem si a p\u0159ik\u00fdvl. Pak jsem sl\u00edbil, \u017ee se budu sna\u017eit a zm\u011bnil t\u00e9ma hovoru. Po p\u016fl hodin\u011b plk\u00e1n\u00ed o v\u0161em mo\u017en\u00e9m jsme se rozlou\u010dili, j\u00e1 vypnul notebook a lehl si na postel s my\u0161lenkou, \u017ee je prima m\u00edt takov\u00e9ho kamar\u00e1da.<\/div>\n

<\/div>\n
\n

pokra\u010dov\u00e1n\u00ed<\/em><\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Allka Tom je druh\u00e1 polovina m\u00e9ho srdce. Alfa a Omega m\u00e9ho \u017eivota, st\u0159ed m\u00e9ho vesm\u00edru. Byl p\u0159\u00edtomn\u00fd p\u0159i m\u00e9m prvn\u00edm n\u00e1dechu a dlouho jsem v\u011b\u0159il, \u017ee bude sed\u011bt u m\u00e9 smrteln\u00e9 postele, pop\u0159\u00edpad\u011b v n\u00ed bude le\u017eet se mnou. Vlastn\u011b jsem<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-3334","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3334","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3334"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3334\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3334"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3334"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3334"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}