{"id":3346,"date":"2015-02-11T16:00:00","date_gmt":"2015-02-11T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3335"},"modified":"2015-02-11T16:00:00","modified_gmt":"2015-02-11T15:00:00","slug":"turn-back-time-13-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/02\/11\/turn-back-time-13-1-2\/","title":{"rendered":"Turn Back Time 13. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Izzap<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
V\u00ed\u0161, \u017ee l\u00e1ska zahrnuje o moc, o moc v\u00edc ne\u017e l\u00edb\u00e1n\u00ed…<\/p>\n

<\/strong> „Oh, ano, bylo to opravdu stra\u0161n\u00e9, pane Kaulitzi,“ \u0159ekl Bill ti\u0161e a vzhl\u00e9dl ze sv\u00e9 pozice k Tomovi. Vzpom\u00ednal na tu noc p\u0159ed necel\u00fdm t\u00fddnem, kdy vedl nep\u0159\u00edjemn\u00fd rozhovor s Gustavem, Florencin\u00fdm p\u0159esp\u0159\u00edli\u0161 ochran\u00e1\u0159sk\u00fdm star\u0161\u00edm bratrem.<\/div>\n

Nebyl \u00fapln\u011b vyd\u011b\u0161en\u00fd, jen rozklepan\u00fd a ohro\u017een\u00fd.<\/div>\n
Gustav mu prakticky sd\u011blil, \u017ee jestli si jeho sestru nevezme, m\u016f\u017ee se rozlou\u010dit se \u017eivotem.<\/div>\n
Bill se m\u00edrn\u011b zachv\u011bl navzdory tepl\u00e9mu vzduchu hlad\u00edc\u00edmu jeho k\u016f\u017ei. Posledn\u00ed jarn\u00ed dny rychle ustupovaly l\u00e9tu. Dnes bylo opravdu kr\u00e1sn\u011b. Obloha byla vymeten\u00e1 a slunce vysoko na nebi, oza\u0159ovalo zlat\u00fdm sv\u011btlem celou Zemi pod sebou. Byl jeden z t\u011bch l\u00edn\u00fdch dn\u00ed, kdy se v\u0161echno pohybovalo jakoby zpomalen\u011b, proto\u017ee na ni\u010dem opravdu nez\u00e1le\u017eelo.<\/div>\n
A Bill Tr\u00fcmper a Tom Kaulitz tr\u00e1vili tento den pouze u\u017e\u00edv\u00e1n\u00edm si p\u0159\u00edtomnosti toho druh\u00e9ho.<\/div>\n
Nebyla \u017e\u00e1dn\u00e1 m\u00edsta, kde museli b\u00fdt, nebo v\u011bci, kter\u00e9 museli ud\u011blat.<\/div>\n
M\u011bli v podstat\u011b cel\u00fd den na to relaxovat ve spole\u010dnosti toho druh\u00e9ho.<\/p>\n

„M\u016f\u017eu si to jenom p\u0159edstavovat,“ \u0159ekl ti\u0161e Tom a shl\u00e9dl na Billa. M\u011bkce se usm\u00e1l. Kluci byli schovan\u00ed na louce, kterou u\u017e d\u00e1vno nikdo nesekal, tak\u017ee je vysok\u00e1 tr\u00e1va skv\u011ble ukr\u00fdvala. Bylo to perfektn\u00ed m\u00edsto pro jejich mal\u00e1 setk\u00e1n\u00ed, kter\u00fdm by zbytek sv\u011bta v t\u00e9hle dob\u011b nerozum\u011bl.<\/div>\n

Tom sed\u011bl s nohama nata\u017een\u00fdma p\u0159ed sebou a Bill le\u017eel kolmo k n\u011bmu na zemi s hlavou v Tomov\u011b kl\u00edn\u011b. Vysok\u00e1 tr\u00e1va je obklopovala a oni vst\u0159eb\u00e1vali ud\u00e1losti posledn\u00edch p\u00e1r dn\u00ed. Od chv\u00edle, kdy Bill t\u00e9 noci utekl, mu Tom d\u00e1val pot\u0159ebn\u00fd prostor a klid k tomu, aby si n\u011bjak poradil s informac\u00ed, kterou z\u00edskal v dom\u011b Kaulitz\u016f.<\/div>\n
Ale \u010dtvrt\u00e9 noci, kdy us\u00ednal s pocitem, \u017ee mu cosi sch\u00e1z\u00ed v n\u00e1ru\u010di, Tomovi kone\u010dn\u011b ruply nervy. Nedok\u00e1zal norm\u00e1ln\u011b fungovat s neust\u00e1lou ot\u00e1zkou v hlav\u011b, jestli je Bill oukej, nebo je vyd\u011b\u0161en\u00fd z toho data. Us\u00ednal se zam\u011bstnanou mysl\u00ed, mohl si jen p\u0159edstavovat tu hor\u0161\u00ed variantu. Pod v\u00ed\u010dky m\u011bl schovan\u00e9 obrazy zmaten\u00e9ho Billa v depresi konaj\u00edc\u00edho n\u011bjakou bl\u00e1znivou v\u011bc. N\u011bkdy Tom za\u0161el tak daleko, \u017ee si p\u0159edstavoval sebevra\u017edu.<\/div>\n
\n
\n

A to byla ta posledn\u00ed kapka.<\/p><\/div>\n

Nemohl u\u017e jen tak sed\u011bt a \u010dekat, kdy\u017e m\u011bl takovou p\u0159edstavivost.<\/div>\n
Tak\u017ee se vydal na nyn\u00ed velmi zn\u00e1m\u00e9 m\u00edsto v parku, ovinul prsty kolem dr\u017eadla a zalomcoval s n\u00edm, aby se dostal do stolet\u00e9 minulosti. Jak to cel\u00e9 fungovalo, bylo st\u00e1le pro n\u011bj i pro Billa z\u00e1hadou. Ale oba byli zkr\u00e1tka vd\u011b\u010dn\u00ed, \u017ee to tak bylo.<\/p>\n

„Chyb\u011bl jsi mi, Tomi,“ za\u0161eptal Bill.<\/div>\n

Pod\u00edval se na sv\u00e9ho spole\u010dn\u00edka s k\u0159iv\u00fdm \u00fasm\u011bvem a zamrkal, aby odehnal slzy tla\u010d\u00edc\u00ed se mu do p\u0159imhou\u0159en\u00fdch o\u010d\u00ed. N\u011bkdy se c\u00edtil tak slab\u00fd, \u017ee se nech\u00e1v\u00e1 takhle ovl\u00e1dat emocemi.<\/div>\n
Tom se usm\u00e1l a prsty pohladil Billa po vlasech, prob\u00edral se dlouh\u00fdmi \u010dern\u00fdmi kade\u0159emi.<\/div>\n
„Bylo to jenom p\u011bt dn\u00ed,“ odpov\u011bd\u011bl, p\u0159ekvapen\u00fd sv\u00fdm nak\u0159\u00e1pl\u00fdm hlasem, a uv\u011bdomil se, \u017ee slzy v Billov\u00fdch o\u010d\u00edch jsou odrazem t\u011bch jeho.<\/div>\n
Bill vydechl a trochu se oto\u010dil na bok, ale m\u011bl lep\u0161\u00ed v\u00fdhled na Toma a mohl se v\u00edc p\u0159itulit. „J\u00e1 v\u00edm,“ \u0159ekl ti\u0161e, „ale p\u0159ipadalo mi to jako del\u0161\u00ed doba.“ Chvatn\u011b si p\u0159ejel dlan\u00ed p\u0159es o\u010di.<\/div>\n
„Ale te\u010f jsem tu,“ ujistil ho dred\u00e1\u010d a rukou, kterou se prob\u00edral v Billov\u00fdch vlasech, mu set\u0159el slan\u00e9 pot\u016f\u010dky, je\u017e za\u010daly t\u00e9ct Billovi z o\u010d\u00ed, ti\u0161e se rodily v koutc\u00edch, odkud slzy padaly. Bill se na Toma usm\u00e1l, sice jen trochu, ale po\u0159\u00e1d to byl \u00fasm\u011bv. „Taky jsi mi chyb\u011bl,“ dodal Tom a nat\u00e1hl se, aby mohl p\u0159itisknout rty na \u010dernovl\u00e1skovo \u010delo.<\/p>\n

„V\u00e1\u017en\u011b?“ zeptal se Bill rozpa\u010dit\u011b a otev\u0159el o\u010di, jakmile uc\u00edtil, \u017ee se Tom odt\u00e1hl od jeho \u010dela. Vzep\u0159el se na prav\u00e9 ruce a ukazov\u00e1\u010dkem p\u0159ejel po Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n

Tom se zaculil a vr\u00e1til prsty do jeho vlas\u016f. „Samoz\u0159ejm\u011b,“ ujistil ho. „V\u017edycky mi chyb\u00ed\u0161,“ prohl\u00e1sil m\u011bkce. Uv\u011bdomil si, \u017ee to tak opravdu je.<\/div>\n
„V\u017edycky?“ ot\u00e1zal se Bill a uchopil Tomovu tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
Tom se polo\u017eil do jeho doteku a k\u00fdvl v odpov\u011b\u010f. „V\u017edycky, t\u00edm mysl\u00edm, kdykoliv jsme od sebe vzd\u00e1len\u00ed.“<\/div>\n
Bill se pro sebe usm\u00e1l, srdce se mu nad t\u011bmi slovy zachv\u011blo. Nikdy v \u017eivot\u011b na n\u011bm nikomu takhle nez\u00e1le\u017eelo. A te\u010f to bylo jinak.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b v\u00e1m chyb\u00edm tak \u010dasto, pane Kaulitzi?“ zeptal se zv\u011bdav\u011b, aby se podruh\u00e9 ujistil o Tomov\u00fdch pocitech. Dred\u00e1\u010d se jeho ot\u00e1zce usm\u00e1l, miloval to, jak ho Bill po\u0159\u00e1d oslovuje p\u0159\u00edjmen\u00edm.<\/div>\n
„Ano,“ odpov\u011bd\u011bl se zazuben\u00edm. Aby dok\u00e1zal svoje pocity, sklonil se a spojil sv\u00e9 rty s Billov\u00fdmi v m\u011bkk\u00e9m polibku – nic velk\u00e9ho. A jakmile se Tom odt\u00e1hl, nemohl se ubr\u00e1nit \u00fasm\u011bvu, jen\u017e se mu us\u00eddlil na tv\u00e1\u0159i, a vypadalo to, \u017ee ji odm\u00edt\u00e1 opustit.<\/p>\n

Miluje m\u011b,<\/em> prob\u011bhlo n\u011bkolikr\u00e1t Billovi hlavou, ne\u017e se ta my\u0161lenka dostala ke zbytku t\u011bla. Srdce mu za\u010dalo siln\u011bji bu\u0161it, zat\u00edmco se d\u00edval Tomovi do o\u010d\u00ed. Nikdy za cel\u00fd \u017eivot se nec\u00edtil v\u00edc milovan\u00fd, ne\u017e kdy\u017e sledoval dredat\u00e9ho chlapce nad sebou. Nebyl schopn\u00fd se za t\u011bch posledn\u00edch p\u00e1r let o\u017eenit, proto\u017ee odm\u00edtal ka\u017edou nab\u00eddku a prohla\u0161oval, \u017ee \u010dek\u00e1 na l\u00e1sku.<\/div>\n

A te\u010f, kdy\u017e ji na\u0161el, nemohl si pomoct, staral se o to, jestli to nen\u00ed chyba. Nejen to, \u017ee miluje kluka, ten kluk toti\u017e byl… z budoucnosti,<\/em> pomyslel si Bill. Jeho tv\u00e1\u0159 trochu povadla a ze rt\u016f zmizel \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Copak?“ zeptal se ti\u0161e druh\u00fd chlapec. Mluvil, jako by byli v knihovn\u011b a promluvit p\u0159\u00edli\u0161 nahlas by mohlo naru\u0161it klid. Zamra\u010dil se, kdy\u017e si v\u0161iml starosti v Billov\u00fdch o\u010d\u00edch.<\/div>\n
M\u00edsto zarmoucen\u00e9 odpov\u011bdi se Bill znovu pln\u011b zazubil.<\/div>\n
„Nic,“ ujistil Toma a usm\u00e1l se je\u0161t\u011b z\u00e1\u0159iv\u011bji. „N\u011bkdy se na p\u00e1r vte\u0159in zamysl\u00edm nad t\u00edm, \u017ee jsi z budoucnosti<\/em>,“ dokon\u010dil velmi ti\u0161e, tak ti\u0161e jako my\u0161ka.<\/div>\n
„Oh, ch\u00e1pu,“ reagoval Tom s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem. „A je to probl\u00e9m?“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ne,“ opov\u011bd\u011bl Bill se sm\u00edchem. Zubil se a pohladil Toma p\u0159es tv\u00e1\u0159 a\u017e na t\u00fdl, pomalu si ho p\u0159it\u00e1hl k sob\u011b, aby se jejich rty mohly setkat v dal\u0161\u00edm polibku.<\/p>\n

Byl to ten nejjemn\u011bj\u0161\u00ed polibek. Jejich \u00fasta byla st\u00e1le zav\u0159en\u00e1 a jenom povrch jejich rt\u016f se setkal v a\u017e d\u011btsk\u00e9 skl\u00e1da\u010dkov\u00e9 pusince, kdy se daj\u00ed dv\u011b a dv\u011b dohromady a vytvo\u0159\u00ed jeden celek. Tom se nahnul p\u0159es Billa, aby z\u00edskal lep\u0161\u00ed pozici, a usm\u00e1l se do polibku. Nikdy netu\u0161il, kolik uspokojen\u00ed se m\u016f\u017ee skr\u00fdvat v tak nevinn\u00e9 \u010dinnosti, ale bylo to tak. Alespo\u0148 tomu tak bylo s Billem.<\/div>\n

Nic mezi nimi nemuselo b\u00fdt extr\u00e9mn\u00ed, n\u00e1siln\u00e9 nebo tak n\u011bco. Pro te\u010f byly malink\u00e9, m\u011bkk\u00e9 pusinky v\u00edc ne\u017e dost, aby kluky rozdr\u00e1\u017edily a nechaly je tou\u017eit po v\u00edc do jejich dal\u0161\u00edho setk\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Tomi,“ vyslovil Bill \u0161eptem Tomovo jm\u00e9no, kdy\u017e se od sebe znovu odt\u00e1hli. Jeho hlas se sm\u00edchal s jarn\u00edm v\u011bt\u0159\u00edkem. Tom se na n\u011bj pod\u00edval, aby dal najevo, \u017ee poslouch\u00e1, tak\u017ee Bill pokra\u010doval, ani\u017e by pot\u0159eboval odpov\u011b\u010f. „Miluji t\u011b,“ dodal ti\u0161e a usm\u00e1l se nad slovy, je\u017e opustily jeho rty a kter\u00e9 zn\u011bly spr\u00e1vn\u011bji nahlas ne\u017e v jeho hlav\u011b.<\/p>\n

Tom se zaculil a zastr\u010dil pramen \u010dern\u00fdch vlas\u016f Billovi za ucho.<\/div>\n

„Taky v\u00e1s miluji, pane Tr\u00fcmpere,“ odpov\u011bd\u011bl humorn\u00fdm t\u00f3nem, pol\u00edbil sv\u00e9ho spole\u010dn\u00edka na nos a p\u0159it\u00e1hl si toho chlapce s havran\u00edmi vlasy do kl\u00edna. St\u00e1le se usm\u00edval jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, kter\u00e9 pr\u00e1v\u011b vy\u0161plhalo poprv\u00e9 na vrchol prol\u00e9za\u010dky. Tom se nat\u00e1hl a chytil Billa za ruku, propletl jejich prsty. „J\u00e1… p\u0159eju si, abychom spolu mohli b\u00fdt napo\u0159\u00e1d,“ za\u0161eptal rozechv\u011ble a doufal, \u017ee pro jednou, jen protentokr\u00e1t, se jeho p\u0159\u00e1n\u00ed vypln\u00ed.<\/div>\n
Ale takov\u00e1 zbo\u017en\u00e1 p\u0159\u00e1n\u00ed se pln\u00ed jen z\u0159\u00eddka.
„Napo\u0159\u00e1d je velmi dlouh\u00e1 doba, Tomi,“ \u0159ekl ti\u0161e Bill, a\u010dkoliv ho ta my\u0161lenka pot\u011b\u0161ila. „Ka\u017edop\u00e1dn\u011b, kter\u00e9 napo\u0159\u00e1d m\u00e1\u0161 na mysli?“ zeptal se zv\u011bdav\u011b a naklonil hlavu na stranu.<\/div>\n
Tom se asi na minutu zamyslel a pak se zazuben\u00edm op\u00e1\u010dil: „Moje.“ Jednodu\u0161e a sebev\u011bdom\u011b.<\/div>\n
„Va\u0161e?“ Bill se posadil a oto\u010dil se tak, aby na Toma vid\u011bl. „Pro\u010dpak va\u0161e, pane Kaulitzi?“<\/div>\n
Dred\u00e1\u010d se usm\u00e1l na \u010dernovl\u00e1ska vedle sebe a zes\u00edlil stisk jeho dlan\u011b. „Proto\u017ee moje napo\u0159\u00e1d je pravd\u011bpodobn\u011b o sto let del\u0161\u00ed ne\u017e tvoje.“<\/p>\n

Bill se nad t\u00edmhle d\u016fvodem u\u0161kl\u00edbl.<\/div>\n

Nebylo to tak, \u017ee by Tomovo napo\u0159\u00e1d bylo o sto let del\u0161\u00ed, jen za\u010d\u00ednalo sto let v budoucnosti.<\/div>\n
„Tak takhle, pane Kaulitzi?“ op\u00e1\u010dil se zazuben\u00edm.<\/div>\n
Tom mu zazuben\u00ed oplatil a posunul se k n\u011bmu trochu bl\u00ed\u017e. P\u0159it\u00e1hl si Billa do kl\u00edna a na moment spojil jejich rty v siln\u011bj\u0161\u00edm polibku, ne\u017e byl ten p\u0159edchoz\u00ed. „Ani nev\u00ed\u0161, co bych dal za to, kdybys \u017eil v m\u00e9m napo\u0159\u00e1d,“ za\u0161eptal do Billov\u00fdch \u00fast a sna\u017eil se dr\u017eet emoce na uzd\u011b, zat\u00edmco si uv\u011bdomoval Bill\u016fv \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Je toto nab\u00eddka?“<\/div>\n
„Je to v\u00edc ne\u017e nab\u00eddka,“ odpov\u011bd\u011bl Tom a pol\u00edbil Billa na tv\u00e1\u0159. P\u0159\u00e1l si, aby ho mohl popadnout a vz\u00edt si ho dnes s sebou dom\u016f. Bill ztuhnul. „Je to prosba a nab\u00eddka,“ dodal Tom ti\u0161\u0161\u00edm hlasem, „ale ne d\u0159\u00edv, ne\u017e bude\u0161 p\u0159ipraven\u00fd.“<\/div>\n
„Ne\u017e budu p\u0159ipraven\u00fd?“ zeptal se Bill a zachv\u011bl se. Nikdy nepomyslel na to, \u017ee by ode\u0161el do Tomovy doby. M\u011bl \u017eivot tady, v minulosti, se svou rodinou. Nemohl se prost\u011b sebrat a zmizet s prost\u00fdm nashledanou a: „M\u00ed\u0159\u00edm do budoucnosti!“ Nepochopili by to. Nikdo by to nepochopil. „Ale co m\u00e1 rodina?“ \u0159ekl a odt\u00e1hl se od Tomov\u00fdch \u00fa\u017easn\u00fdch rt\u016f.<\/div>\n
„Co s n\u00ed?“<\/div>\n
„Nemohu ji jen tak opustit, pane Kaulitzi. Pot\u0159ebuje mne-„<\/div>\n
„Bille, co by se stalo, kdyby ses o\u017eenil? Pak bys ji taky opustil, ne? Nen\u00ed v tom rozd\u00edl,“ tvrdil dred\u00e1\u010d.<\/p>\n

„Ale,“ za\u010dal Bill a sklopil o\u010di k zemi, pohled rozost\u0159en\u00fd, zat\u00edmco porovn\u00e1val ty dv\u011b situace. „Je v tom rozd\u00edl. Man\u017eelstv\u00ed a \u00fat\u011bk do budoucnosti jsou dv\u011b naprosto odli\u0161n\u00e9 v\u011bci.“<\/div>\n

Tom se zasm\u00e1l a ovinul pa\u017ee kolem \u010dernovl\u00e1skova pasu, polo\u017eil si ho na sebe. „Naprosto odli\u0161n\u00e9,“ zopakoval Billova slova a zabo\u0159il nos do jeho vlas\u016f, \u010dichal v\u016fni na jeho krku. Usm\u00e1l se, jakmile ten od\u00e9r polechtal \u010dichov\u00e9 bu\u0148ky v jeho nosu. „Jedna zahrnuje n\u011bjakou holku, kter\u00e1 je pravd\u011bpodobn\u011b hrozn\u00e1, zat\u00edmco druh\u00e1 zahrnuje jist\u00e9ho krasavce s dredy,“ pokra\u010doval a pol\u00edbil Billa za ucho, na\u010de\u017e se \u010dernovl\u00e1sek ot\u0159\u00e1sl a z\u00e1rove\u0148 zahih\u0148al.<\/div>\n
„Tomi!“ vyp\u00edskl, \u00fapln\u011b zapomn\u011bl na dilema budoucnosti.<\/div>\n
„Oh, spr\u00e1vn\u011b,“ za\u0161eptal mu Tom do ucha, hrav\u011b se usm\u00e1l. „To je ten kluk s dredy, ta druh\u00e1 mo\u017enost, ne?“ zeptal se se sm\u00edchem, na\u010de\u017e byl odm\u011bn\u011bn dal\u0161\u00edm zahih\u0148\u00e1n\u00edm od svoj\u00ed l\u00e1sky.<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 se Bill trochu b\u00e1l vidiny \u00fat\u011bku do budoucnosti, navzdory faktu, \u017ee by mu to umo\u017enilo \u017e\u00edt s Tomem. Nicm\u00e9n\u011b v tomhle okam\u017eiku ho Tom nebude tla\u010dit do ni\u010deho, co by s\u00e1m necht\u011bl. A\u010dkoliv doufal, \u017ee nakonec skon\u010d\u00ed spolu – nehled\u011b na to, v jak\u00e9m \u010dasov\u00e9m obdob\u00ed budou \u017e\u00edt.<\/p>\n

Ale na\u0161t\u011bst\u00ed byla cel\u00e1 tahle situace prozat\u00edm otev\u0159en\u00e1.<\/p>\n

autor: Izzap<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Allka<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Izzap V\u00ed\u0161, \u017ee l\u00e1ska zahrnuje o moc, o moc v\u00edc ne\u017e l\u00edb\u00e1n\u00ed… „Oh, ano, bylo to opravdu stra\u0161n\u00e9, pane Kaulitzi,“ \u0159ekl Bill ti\u0161e a vzhl\u00e9dl ze sv\u00e9 pozice k Tomovi. Vzpom\u00ednal na tu noc p\u0159ed necel\u00fdm t\u00fddnem, kdy vedl nep\u0159\u00edjemn\u00fd rozhovor<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[606],"tags":[],"class_list":["post-3346","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-turn-back-time"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3346","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3346"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3346\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3346"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3346"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3346"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}