{"id":3348,"date":"2015-02-11T14:00:00","date_gmt":"2015-02-11T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3337"},"modified":"2015-02-11T14:00:00","modified_gmt":"2015-02-11T13:00:00","slug":"me-myself-and-romeo-60","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/02\/11\/me-myself-and-romeo-60\/","title":{"rendered":"Me, Myself and Romeo 60."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Klid, Tome.“ Petova dla\u0148 spo\u010d\u00edv\u00e1 na m\u00e9m rameni, zat\u00edmco se na m\u011b povzbudiv\u011b usm\u00edv\u00e1. Klid, klid. Jemu se to hezky pov\u00edd\u00e1! Jak m\u00e1m b\u00fdt asi klidn\u00fd, kdy\u017e nev\u00edm, co m\u011b za p\u00e1r minut \u010dek\u00e1. A\u010dkoli na druhou stranu, asi mus\u00ed b\u00fdt taky nerv\u00f3zn\u00ed. \u010cek\u00e1 ho setk\u00e1n\u00ed s lidmi, kter\u00e9 dote\u010f znal jenom z vypr\u00e1v\u011bn\u00ed. Pokud jsem spr\u00e1vn\u011b pochopil, Bill je nikdy nesezn\u00e1mil, p\u0159esto\u017ee s\u00e1m se s nimi st\u00fdkal, d\u00e1 se \u0159\u00edct, pravideln\u011b. \u010cert v\u00ed pro\u010d. Jestli Pete necht\u011bl, nebo to bylo z bratrovy iniciativy, se asi jen tak nedozv\u00edm.<\/p>\n

Pr\u00e1v\u011b Bill je dal\u0161\u00ed v\u011bc, co m\u011b, velice m\u00edrn\u011b \u0159e\u010deno, d\u011bs\u00ed. A\u010d jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee „star\u00e9 \u010dasy“ znamenaly a z\u0159ejm\u011b st\u00e1le znamenaj\u00ed n\u00e1s \u010dty\u0159i, v\u016fbec jsem si nep\u0159ipou\u0161t\u011bl, \u017ee by se tu mohl objevit. Do\u0161lo mi to teprve p\u0159ed p\u00e1r minutami. P\u0159esn\u011bji \u0159e\u010deno ve chv\u00edli, kdy jsme vystoupili z auta. Na jednu stranu jsem opravdu r\u00e1d, \u017ee tu se mnou Pete je, proto\u017ee pochybuji, \u017ee m\u011b Gustav bude cht\u00edt sprovodit ze sv\u011bta hned p\u0159ed dv\u011bma sv\u011bdky. Jeho p\u0159\u00edtomnost m\u011b tedy tak trochu uklid\u0148uje a dod\u00e1v\u00e1 malou d\u00e1vku nad\u011bje, \u017ee bych z toho mohl vyv\u00e1znout \u017eiv. Na druhou stranu by mo\u017en\u00e1 pro n\u00e1s oba bylo lep\u0161\u00ed, kdyby z\u016fstal doma. Obzvl\u00e1\u0161t\u011b pak tehdy, napln\u00ed-li se moje m\u016fra a zjev\u00ed se tu dvoj\u010de. \u017div\u011b si dovedu p\u0159edstavit jeho reakci, kdyby spat\u0159il sv\u00e9ho ex, jak stoj\u00ed vedle m\u011b a \u010dek\u00e1 na na\u0161e<\/em> p\u0159\u00e1tele. Nev\u00edm, jak dalece jsou Gustav s Georgem obezn\u00e1meni s jejich vztahem, ale z toho, co by diva ztropila za sc\u00e9nu, by se nejen dovt\u00edpili toho, co bylo mezi nimi dv\u011bma, ale i toho, co by se v z\u00e1jmu \u0161irok\u00e9 ve\u0159ejnosti nem\u011bl dozv\u011bd\u011bt nikdo.<\/p>\n

Jak si tak v mysli vytv\u00e1\u0159\u00edm katastrofick\u00e9 sc\u00e9n\u00e1\u0159e a p\u0159edstavuji si Billa rozhoduj\u00edc\u00edho se, zda m\u00e1 prvn\u011b zab\u00edt m\u011b, nebo Peta, zahl\u00e9dnu na parkovi\u0161t\u011b vj\u00ed\u017ed\u011bt Georgovo auto. V ten moment se m\u016fj srde\u010dn\u00ed tep je\u0161t\u011b o n\u011bco zrychl\u00ed, a kdy\u017e v\u016fz zastav\u00ed a j\u00e1 spat\u0159\u00edm vystupovat nejen na\u0161eho Hagena, jak mu st\u00e1le p\u0159ezd\u00edv\u00e1m, ale i Gustava, instinktivn\u011b se p\u0159isunu v\u00edce k Petovi. Tomu to samoz\u0159ejm\u011b neunikne, ale p\u0159ejde to bez jedin\u00e9ho koment\u00e1\u0159e, jen se lehce pousm\u011bje, \u010d\u00edm\u017e mi chce z\u0159ejm\u011b nazna\u010dit, \u017ee to bude v pohod\u011b.<\/div>\n

Neunikne mi ani to, \u017ee si G\u00e9\u010dka vym\u011bn\u00ed t\u00e1zav\u00e9 pohledy, kdy\u017e zaregistruj\u00ed nejen mou mali\u010dkost, ale i doprovod. Jaksi jsem jim pozapomn\u011bl sd\u011blit, \u017ee nep\u0159ijdu s\u00e1m. S nejv\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost\u00ed \u010dekali po m\u00e9m boku n\u011bkoho jin\u00e9ho… S ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm krokem, kter\u00fdm se p\u0159ibli\u017euj\u00ed k n\u00e1m, jsem nerv\u00f3zn\u011bj\u0161\u00ed a nespou\u0161t\u00edm o\u010di z Gustava. Sna\u017e\u00edm se tak rozpoznat, jak je nalad\u011bn a odhadnout, co bych si mohl vyslechnout.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Nazdar!“ Zahul\u00e1k\u00e1 Georg u\u017e zd\u00e1lky, a zat\u00edmco Pete mu pozdrav op\u011btuje, j\u00e1 se zm\u016f\u017eu jen na chab\u00e9 zam\u00e1v\u00e1n\u00ed. Oba se zastav\u00ed asi p\u016fl metru od n\u00e1s, p\u0159i\u010dem\u017e Gustav je mi o n\u011bco bl\u00ed\u017ee ne\u017e druh\u00fd b\u00fdval\u00fd kolega. Chvilku setrv\u00e1v\u00e1me v nesm\u00edrn\u011b trapn\u00e9m tichu, dokud je neprolom\u00ed pr\u00e1v\u011b buben\u00edk.<\/div>\n
„Co je, Tome?“ Pl\u00e1cne m\u011b po z\u00e1dech, a\u017e sebou trhnu a vyjeven\u011b na n\u011bj z\u016fstanu civ\u011bt, \u010d\u00edm\u017e v\u0161em t\u0159em zp\u016fsob\u00edm men\u0161\u00ed z\u00e1chvat sm\u00edchu, kter\u00fd jen umocn\u00ed jeho dal\u0161\u00ed pozn\u00e1mka o tom, \u017ee d\u0159\u00edv jsem b\u00fdval mnohem hovorn\u011bj\u0161\u00ed. No, on mi taky d\u0159\u00edv necht\u011bl zp\u0159er\u00e1\u017eet kosti… Vypad\u00e1 to v\u0161ak, \u017ee se smiloval a dop\u0159eje mi je\u0161t\u011b p\u00e1r minut na tomto sv\u011bt\u011b. Jak velkorys\u00e9!<\/div>\n
„Nep\u0159edstav\u00ed\u0161 n\u00e1s?“ Vyb\u00eddne m\u011b Georg, kter\u00fd t\u011bk\u00e1 o\u010dima ze m\u011b na Peta a z\u0159ejm\u011b se sna\u017e\u00ed zjistit, koho jsem si to s sebou p\u0159ivedl. Pohledem se omluv\u00edm sv\u00e9mu doprovodu, do jak\u00e9 trapn\u00e9 situace jsem ho dostal, ale nepatrn\u00e9 zavrt\u011bn\u00ed hlavou z jeho strany beru, jako \u017ee si z toho nem\u00e1m nic d\u011blat.<\/div>\n
„Jasn\u011b,“ kone\u010dn\u011b se vzpamatuji z prvotn\u00edho \u0161oku a zm\u016f\u017eu se na slovo. Ne\u017e se vrhnu na seznamova\u010dku, odka\u0161lu si. „Tohle je Hagen, sorry Georg a to,“ uk\u00e1\u017eu prstem na Juschtela, kter\u00fd se prakticky v\u016fbec vzhledov\u011b nezm\u011bnil, snad jen o p\u00e1r let zest\u00e1rl, „to je Gustav.“<\/div>\n
„A?“ Pob\u00eddne m\u011b jmenovan\u00fd a j\u00e1 okam\u017eit\u011b spolknu \u0161tiplavou pozn\u00e1mku, kterou jsem m\u011bl na jazyku, a sice tu, \u017ee bych se k tomu dostal i bez n\u011bj. Zat\u00edm vypad\u00e1 docela mile, tak\u017ee ho nebudu zbyte\u010dn\u011b dr\u00e1\u017edit.<\/div>\n
„Tohle je Pete,“ spo\u010dinu mu rukou na z\u00e1dech, „m\u016fj…“ Okam\u017eit\u011b se v\u0161ak zaraz\u00edm, proto\u017ee nev\u00edm, jak jim ho p\u0159edstavit. To jsem nemohl z\u016fstat jen u jm\u00e9na? Te\u010f na m\u011b v\u0161ichni z\u00edraj\u00ed a \u010dekaj\u00ed, co ze m\u011b vypadne. Copak j\u00e1 v\u00edm, jak jej nazvat? M\u011bl bych to v\u011bd\u011bt, ale m\u00e1m ve sv\u00fdch citech zmatek. Kamar\u00e1d, jako jsou pro m\u011b oni dva, nen\u00ed, ale za partnera jej taky nepova\u017euji. Pete na\u0161t\u011bst\u00ed zareaguje pohotov\u011b a vysvobod\u00ed m\u011b z toho, do \u010deho jsem se s\u00e1m dostal.<\/div>\n
„Tom\u016fv kamar\u00e1d.“ Objasn\u00ed jim, kdo je, a s ob\u011bma si postupn\u011b pot\u0159ese pravic\u00ed.<\/p>\n

„Tak jdeme nebo co?“ Zavel\u00ed Georg a jako prvn\u00ed vykro\u010d\u00ed kup\u0159edu, zat\u00edmco j\u00e1 z\u016fstanu st\u00e1t na m\u00edst\u011b, a p\u0159esto\u017ee jsem cht\u011bl ot\u00e1zku, kter\u00e1 se mi dokola hon\u00ed hlavou, spolknout, vyslov\u00edm ji nahlas.<\/div>\n

„To jsme u\u017e v\u0161ichni?“<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b n\u011bkoho \u010dek\u00e1\u0161?“ Gustav se na m\u011b nech\u00e1pav\u011b zahled\u00ed p\u0159es skla br\u00fdl\u00ed a pot\u00e9 si vym\u011bn\u00ed pohled s Georgem, kter\u00e9mu tak\u0159ka ihned dojde, kam jsem sv\u00fdm dotazem m\u00ed\u0159il.<\/div>\n
„Bill nep\u0159ijde.“ H\u00e1d\u00e1m, \u017ee v\u0161ichni sly\u0161eli tu r\u00e1nu, jak se mi ze srdce odvalil obrovsk\u00fd balvan. \u017d\u00e1dn\u00e9 hysterick\u00e9 sc\u00e9ny, \u017e\u00e1dn\u00e9 v\u00fd\u010ditky, \u017e\u00e1dn\u00e9 obvi\u0148ov\u00e1n\u00ed. Nic. \u017d\u00e1dn\u00fd Bill znamen\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00e9 probl\u00e9my a hlavn\u011b \u017e\u00e1dn\u00e9 dal\u0161\u00ed bolestiv\u00e9 r\u00e1ny pro mou osobu. „A up\u0159\u00edmn\u011b za sebe \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee jsem tomu r\u00e1d. Kdy\u017e jsem mu volal, p\u011bkn\u011b m\u011b sjel. ‚Ty ses zbl\u00e1znil, nev\u00edm, kde mi hlava stoj\u00ed, a ty m\u011b otravuje\u0161 s takovou pitomost\u00ed!'“ odcituje mi slovo od slova, jak na n\u00e1vrh sej\u00edt se zareagoval pan n\u00e1vrh\u00e1\u0159 a j\u00e1 se neubr\u00e1n\u00edm pohledu na Peta, v jeho\u017e v\u00fdrazu dok\u00e1\u017eu hrav\u011b rozpoznat nejen to, jak je r\u00e1d, \u017ee s n\u00e1mi nebude tr\u00e1vit odpoledne, ale i to, co si o jeho chov\u00e1n\u00ed mysl\u00ed. V\u016fbec ho to nep\u0159ekvapilo a vlastn\u011b ani m\u011b.<\/div>\n
„Jsme pro n\u011bj pitomost. Rozum\u00ed\u0161 tomu?“ Do\u017eaduje se po mn\u011b vysv\u011btlen\u00ed Gustav. Co mu m\u00e1m asi tak \u0159\u00edct? R\u00e1d bych zm\u00edrnil bolest, kterou bratr zp\u016fsobil sv\u00e9mu kamar\u00e1dovi, pokud jej za n\u011bj tedy je\u0161t\u011b v\u016fbec pova\u017euje? M\u00e1m mu kv\u016fli tomu za\u010d\u00edt popisovat, jak zach\u00e1zel se mnou? M\u00e1m zopakovat v\u0161echna slova, kter\u00e1 vy\u0159kl a kter\u00e1 se mi zabodla do srdce jako \u0161\u00edp? M\u00e1m do detailu vyl\u00ed\u010dit v\u0161echny pocity, kter\u00e9 jsem d\u00edk n\u011bmu m\u011bl? M\u00e1m mu \u0159\u00edct, \u017ee ani j\u00e1, Billovo vlastn\u00ed dvoj\u010de, pro n\u011bj nejsem nic v\u00edc ne\u017e pan\u00e1k na hran\u00ed? Mn\u011b<\/em> ubl\u00ed\u017eil mnohem v\u00edc a to snad t\u00edm nejhor\u0161\u00edm mo\u017en\u00fdm zp\u016fsobem.<\/p>\n

„Jak jste se v\u016fbec sezn\u00e1mili?“ Zapla\u0165p\u00e1nb\u016fh! Zd\u00e1 se, \u017ee n\u011bkomu z n\u00e1s do\u0161lo, \u017ee Bill nebude zrovna nejvhodn\u011bj\u0161\u00edm t\u00e9matem pro konverzaci. Kdybych byl zticha a nechal si svoje my\u0161lenky pro sebe, byl by klid. Jen\u017ee to bych nebyl j\u00e1! To si m\u016f\u017eu \u0159\u00edkat po\u0159\u00e1d dokola. Bu\u010f zticha, Tome, bu\u010f ticho, po ni\u010dem nep\u00e1trej a nic ne\u0159e\u0161. Ale to ne, moje huba si prost\u011b v\u017edycky ud\u011bl\u00e1, co chce a zept\u00e1 se. Na\u0161t\u011bst\u00ed Georg jako prvn\u00ed usoudil, \u017ee bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e se budeme bavit o n\u011b\u010dem jin\u00e9m, ale \u017ee nezvolil zrovna \u0161\u0165astn\u011b, se potvrd\u00ed o p\u00e1r chvil na to.<\/div>\n

„Vlastn\u011b,“ odml\u010d\u00edm se a mrknu na Peta, kter\u00fd se jen nadechne a p\u0159ik\u00fdvne, jako\u017ee souhlas\u00ed, abych \u0159ekl, d\u00edky komu se my dva zn\u00e1me. To jsme si moc nepomohli. Vlastn\u011b je to, jak se \u0159\u00edk\u00e1, z bl\u00e1ta do lou\u017ee. „P\u0159es Billa. Pete toti\u017e…“ A te\u010f co? ‚Mil\u00fd Gustave a mil\u00fd Georgu, Pete toti\u017e sp\u00e1val s m\u00fdm bratrem a j\u00e1 jsem ho ze za\u010d\u00e1tku nesn\u00e1\u0161el, proto\u017ee jsem do Billa zamilovan\u00fd a \u017e\u00e1rlil jsem. Z toho d\u016fvodu se ze m\u011b taky mimochodem p\u0159ed p\u00e1r lety stal notorik. Pete a br\u00e1cha se pak k m\u00e9 nesm\u00edrn\u00e9 radosti roze\u0161li a v posteli jsem jej nahradil j\u00e1. Jen\u017ee ani m\u00e1 osoba Billa dlouho nebavila, tak\u017ee mi vyrval srdce z t\u011bla, po\u0161lapal je a mezi n\u00e1mi je konec. A s Billov\u00fdm ex, tady s Petem, spolu te\u010f tak trochu rand\u00edme. Ale v podstat\u011b jsme norm\u00e1ln\u00ed.‘. Kdybych tohle na n\u011b vybalil, tak v lep\u0161\u00edm p\u0159\u00edpad\u011b skon\u010d\u00edm tam, odkud jsem se p\u0159ed p\u00e1r m\u011bs\u00edci vyhrabal. Akor\u00e1t bych tam nenastupoval jako alkoholik, ale jako bl\u00e1zen. Naprost\u00fd \u0161\u00edlenec. Hor\u0161\u00ed varianta, tedy jak se to vezme, by byl krimin\u00e1l. A to jsem, p\u011bkn\u011b pros\u00edm, vynechal tu \u010d\u00e1st, kdy by o mn\u011b nabyli dojmu, \u017ee jsem schizofrenik, proto\u017ee v jedn\u00e9 chv\u00edli s\u00e1m sob\u011b tvrd\u00edm, \u017ee Billa nechci ani vid\u011bt, neuplyne v\u0161ak ani minuta a u\u017e f\u0148uk\u00e1m a p\u0159eji si, aby tohle byl jen sen, ze kter\u00e9ho se probud\u00edm a u sebe budu m\u00edt spokojen\u011b oddechuj\u00edc\u00edho Billa s pa\u017eemi ovinut\u00fdmi kolem m\u00e9ho t\u011bla…<\/p>\n

„B\u00fdval jsem tv\u00e1\u0159\u00ed spole\u010dnosti pana Kaulitze,“ promluv\u00ed m\u016fj duchapln\u011bj\u0161\u00ed spole\u010dn\u00edk a mali\u010dko m\u011b zaraz\u00ed to form\u00e1ln\u00ed osloven\u00ed. Nazna\u010dil t\u00edm, \u017ee nechce b\u00fdt v\u00edce spojov\u00e1n s jeho osobou. „I po skon\u010den\u00ed smlouvy jsem s n\u00edm \u010das od \u010dasu spolupracoval, pokud m\u011b oslovil, tak\u017ee jsme na sebe s Tomem p\u00e1rkr\u00e1t narazili. Pak jsme se \u00faplnou n\u00e1hodou potkali na jedn\u00e9 after party, ale to u\u017e jsem pracoval pro n\u011bkoho jin\u00e9ho.“ Pete si tak trochu pouprav\u00ed verzi toho, jak n\u00e1s osud svedl dohromady. Vynech\u00e1 v\u0161echno, co by t\u011bm dv\u011bma mohlo p\u0159ivodit srde\u010dn\u00ed kolaps, a jak to odvykl\u00e1d\u00e1, nen\u00e1padn\u011b na m\u011b mrkne. Kdybych neznal pravdu, tak bych mu to snad i se\u017eral. Vypadal tak p\u0159esv\u011bd\u010div\u011b a klidn\u011b. Jist\u011b musel nes\u010detn\u011bkr\u00e1t odpov\u00eddat na nep\u0159\u00edjemn\u00e9 ot\u00e1zky, stejn\u011b jako my v dob\u011b na\u0161\u00ed sl\u00e1vy, ale zat\u00edmco j\u00e1 u\u017e d\u00e1vno vypadl ze cviku, Pete v tom um\u00ed chodit par\u00e1dn\u011b. V\u016fbec se nenechal rozhodit.<\/p>\n

„Tak\u017ee ty jsi…?“<\/div>\n

„Jsem,“ odsouhlas\u00ed Gustavovu nedo\u0159e\u010denou ot\u00e1zku a pobaven\u011b se zasm\u011bje nad Juschtelov\u00fdm podiven\u00fdm v\u00fdrazem, kdy\u017e si uv\u011bdom\u00ed, kdo to vlastn\u011b p\u0159ed n\u00edm stoj\u00ed. On toti\u017e, pokud Pete zrovna nekr\u00e1\u010d\u00ed po p\u0159ehl\u00eddkov\u00e9m molu, nebo nehled\u00ed do objektivu fotoapar\u00e1tu, nevypad\u00e1 jako model nebo sp\u00ed\u0161e to, co si n\u011bkte\u0159\u00ed lid\u00e9 pod pojmem model p\u0159edstavuj\u00ed. Sp\u00ed\u0161 p\u016fsob\u00ed jako mlad\u00fd mu\u017e, co se o sebe star\u00e1 nebo l\u00e9pe \u0159e\u010deno, co o sebe velice db\u00e1. Mn\u011b osobn\u011b se tenhle Pete l\u00edb\u00ed v\u00edc ne\u017e ten, co se na m\u011b ob\u010das d\u00edv\u00e1 ze str\u00e1nek \u010dasopis\u016f. J\u00e1 v\u00edm,<\/em> ok\u0159iknu hlas ve sv\u00e9 hlav\u011b, kter\u00fd mi p\u0159ipomene, jak jsem mu \u0159\u00edk\u00e1val. Ken, partner dokonal\u00e9 panenky Barbie. Jen\u017ee tenkr\u00e1t a dnes je n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho. V dob\u011b, kdy tvo\u0159ili s Billem p\u00e1r, mi pil krev jen svou pouhou existenc\u00ed. Nyn\u00ed jsem v\u0161ak schopen vn\u00edmat jej a vid\u011bt tak v\u00edc. Tento Pete je mi zkr\u00e1tka bli\u017e\u0161\u00ed, je jaksi lid\u0161t\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
„\u0158\u00edkal jsem si, \u017ee jsem t\u011b u\u017e n\u011bkde vid\u011bl.“ Konstatuje v\u00edcem\u00e9n\u011b pro sebe Georg a nep\u0159est\u00e1v\u00e1 si m\u016fj doprovod zv\u011bdav\u011b prohl\u00ed\u017eet.<\/div>\n
„Hagene,“ z\u00e1m\u011brn\u011b ho oslov\u00edm p\u0159ezd\u00edvkou, co tolik nesn\u00e1\u0161el, „nechce\u0161 n\u00e1m snad za\u010d\u00edt tvrdit, \u017ee \u010dte\u0161 m\u00f3dn\u00ed magaz\u00edny? Nebo mi snad n\u011bco uniklo?“ Naklon\u00edm hlavu na stranu a \u010dek\u00e1m, a\u017e m\u011b n\u011bjak ut\u0159e, jak to d\u011bl\u00e1val p\u0159edt\u00edm. Docela mi to na\u0161e d\u00e1vn\u00e9 po\u017e\u010fuchov\u00e1n\u00ed sch\u00e1z\u00ed. Zrovna p\u0159ed p\u00e1r dny jsem sentiment\u00e1ln\u011b vzpom\u00ednal, jak jsme si jeden druh\u00e9ho ustavi\u010dn\u011b dob\u00edrali a sna\u017eili se ho co nejv\u00edc cool zp\u016fsobem usadit. Georg v\u0161ak zklame, do\u010dk\u00e1m se jen r\u00e1doby varovn\u00e9ho pohledu a chab\u00e9ho „blbe“. Asi fakt st\u00e1rne. I kdyby mi p\u0159\u00edsahal na nev\u00edm co, za nic na sv\u011bt\u011b bych mu nezba\u0161til, pokud by se mi sna\u017eil namluvit, \u017ee se z m\u00f3dy stalo jeho hobby. To zrovna! Komukoli jin\u00e9mu bych po chvilce p\u0159esv\u011bd\u010dov\u00e1n\u00ed uv\u011b\u0159il sp\u00ed\u0161 ne\u017e jemu.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

„Absi,“ pokus\u00edm se odstr\u010dit psa, kter\u00fd si z\u0159ejm\u011b usmyslel, \u017ee p\u0159es n\u011bj se do p\u0159eds\u00edn\u011b prost\u011b nedostaneme. Lehl si mezi dve\u0159e a odm\u00edt\u00e1 vst\u00e1t. Asi m\u00e1 chud\u00e1k strach, \u017ee mu zase vezmu roha a nech\u00e1m ho tu samotn\u00e9ho. P\u016fvodn\u011b jsem p\u0159i n\u00e1vratu \u010dekal, \u017ee bude sk\u00e1kat radost\u00ed, \u0161t\u011bkat a vrt\u011bt ocasem, ale to jsem se p\u0159epo\u010d\u00edtal. M\u016fj pes je toti\u017e unik\u00e1t. Sice se p\u0159i\u0161el pod\u00edvat, kdo \u017ee to k n\u00e1m leze, ale jakmile m\u011b spat\u0159il, sebral se a zmizel. Z\u00e1hy jsem ho na\u0161el nasoukan\u00e9ho pod kuchy\u0148sk\u00fdm stolem a nehlo to s n\u00edm ani tehdy, kdy\u017e jsem si klekl na zem a pokou\u0161el se jej k sob\u011b p\u0159ivolat. Jo, n\u00e1\u0161 host, ten na tom byl l\u00e9pe. U n\u011bj Absi vyu\u017eil chvilkov\u00e9 nepozornosti a na uv\u00edtanou mu ol\u00edzl celou tv\u00e1\u0159. Nen\u00ed divu, Pete ho tu nezamkl a nevyrazil do ter\u00e9nu bez n\u011bho.<\/p>\n

„Trucuje, no.“ Blon\u010f\u00e1k si klekne vedle le\u017e\u00edc\u00edho psa, sklon\u00ed se k n\u011bmu, a zat\u00edmco ho drbe za u\u0161ima, tlumen\u00fdm hlasem k n\u011bmu promlouv\u00e1. „V\u0161ak u\u017e jdu a bude\u0161 m\u00edt p\u00e1ne\u010dka jen a jen pro sebe.“ Podle Absiho reakce soud\u00edm, \u017ee mu jeho p\u00e1ne\u010dek m\u016f\u017ee b\u00fdt ukraden\u00fd. Provinil ses, Tome, a bude\u0161 pykat. Tak n\u011bjak jeho p\u0159\u00edstup ch\u00e1pu. A to se \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee ‚jak\u00fd p\u00e1n, takov\u00fd pes‘, u n\u00e1s to rozhodn\u011b neplat\u00ed. Aby tahle slova platila, musel by b\u00fdt Absinth\u016fv p\u00e1n Bill. Nev\u00edm, jestli je v\u016fbec mo\u017en\u00e9, aby pes odkoukal n\u011bco od \u010dlov\u011bka, ale p\u016fsob\u00ed to na m\u011b tak, \u017ee Absi se n\u011b\u010demu od m\u00e9ho bratra b\u011bhem t\u00e9 doby, co u n\u00e1s pob\u00fdval, p\u0159iu\u010dil. Trucov\u00e1n\u00ed a vy\u010d\u00edtav\u00e9 pohledy zvl\u00e1daj\u00ed oba dva na v\u00fdbornou.<\/div>\n

„Ono ho to p\u0159ejde,“ p\u0159ekro\u010d\u00edm psa a pob\u00eddnu Peta, aby ud\u011blal tot\u00e9\u017e, jinak se odsud nehneme.<\/p>\n

„Je\u0161t\u011b jednou d\u00edk, \u017ee jsi tam se mnou dneska \u0161el. V\u00e1\u017e\u00edm si toho.“ Kdy\u017e Peta pozoruji, jak se obouv\u00e1, asi po pades\u00e1t\u00e9 vyslov\u00edm slova d\u00edk\u016f, \u017ee se „ob\u011btoval“ a vyrazil se mnou na sraz s G\u00e9\u010dky, kter\u00fd jsem si p\u0159es po\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed obavy fakt u\u017eil. Skoro ani nedokon\u010d\u00edm v\u011btu, kdy\u017e ke mn\u011b vzhl\u00e9dne a zatv\u00e1\u0159\u00ed se, jako \u017ee to nebyl \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m. V\u00edm, \u017ee mo\u017en\u00e1 ne, ale p\u0159esto jsem vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee tam byl. Jeho p\u0159\u00edtomnost m\u011b uklid\u0148ovala, povzbuzoval m\u011b by\u0165 jen pohledem, a hlavn\u011b mi pom\u00e1hal z nep\u0159\u00edjemn\u00fdch situac\u00ed, do kter\u00fdch jsem se s\u00e1m dost\u00e1val. Jedn\u00edm m\u011b v\u0161ak na\u0161tval, a taky mu to hned \u0159eknu, i kdy\u017e ne p\u0159\u00edmo: „Stejn\u011b to byla n\u00e1hoda.“<\/div>\n

„Co jako?“ Zept\u00e1 se, kdy\u017e se narovn\u00e1 a za\u010dne se prohl\u00ed\u017eet, aby zjistil p\u0159\u00edpadn\u00e9 nedostatky.<\/div>\n
„\u017des vyhr\u00e1l. M\u011bl jsem pomalej\u0161\u00ed motok\u00e1ru, jinak bych v\u00e1s v\u0161echny rozdrtil.“ Prohl\u00e1s\u00edm sebev\u011bdom\u011b a zalo\u017e\u00edm si ruce na prsou. Jasn\u011b, \u017ee bych je dal a s p\u0159ehledem, ale ti t\u0159i mi nechali tu nejpomalej\u0161\u00ed k\u00e1ru, tak\u017ee jsem skon\u010dil posledn\u00ed. Hlavn\u011b Gustav si m\u011b pak dob\u00edral, proto\u017ee p\u0159ed startem jsem se nechal sly\u0161et, \u017ee o v\u00edt\u011bzi je p\u0159edem jasno. Dal mi to vy\u017erat po\u0159\u00e1dn\u011b.<\/div>\n
„Aha, jasn\u011b.“ Pete k\u00fdvne hlavou a nakr\u010d\u00ed \u010delo. „A\u017e se vr\u00e1t\u00edm, tak si rozd\u00e1me jen my dva a pak se uvid\u00ed, kdo s koho. Bere\u0161?“ Nat\u00e1hne ke mn\u011b ruku a \u010dek\u00e1, a\u017e ji stisknu. Nenech\u00e1m se dvakr\u00e1t pob\u00edzet a jeho v\u00fdzvu bez mrknut\u00ed oka p\u0159ijmu. Mus\u00edm si p\u0159ece napravit reputaci!<\/p>\n

„Tak,“ za\u010dnu a zahled\u00edm se do jeho zelen\u00fdch o\u010d\u00ed. Jak j\u00e1 nesn\u00e1\u0161\u00edm lou\u010den\u00ed. Nikdy mi to moc ne\u0161lo a nev\u011bd\u011bl jsem, co dan\u00e9 osob\u011b \u0159\u00edct, aby spr\u00e1vn\u011b pochopila, jak se budu c\u00edtit, kdy\u017e tu nebude. Nejinak je tomu i nyn\u00ed. Nakonec se rozhodnu celou situaci alespo\u0148 mali\u010dko odleh\u010dit. „Chovej se tam slu\u0161n\u011b. Ned\u011blej nic, co bych ned\u011blal j\u00e1…“ P\u0159i t\u011bchto slovech Pete pobaven\u011b zvedne obo\u010d\u00ed a mali\u010dko se usm\u011bje, co\u017e mi dod\u00e1 odvahu pokra\u010dovat a dokon\u010dit, co mu chci \u0159\u00edct p\u0159edev\u0161\u00edm.<\/div>\n

„D\u00e1vej na sebe pozor a…“ Okam\u017eik zav\u00e1h\u00e1m, ale nakonec si jej p\u0159ece jen p\u0159it\u00e1hnu k sob\u011b, abych jej mohl pevn\u011b obejmout. Ve chv\u00edli, kdy jej sev\u0159u v n\u00e1ru\u010d\u00ed, uc\u00edt\u00edm, jak m\u011b jeho ruce pohlad\u00ed po z\u00e1dech. Zat\u00edmco nas\u00e1v\u00e1m jeho v\u016fni, p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, jak zformulovat dal\u0161\u00ed v\u011btu, kterou nakonec \u0159eknu tak, jak to c\u00edt\u00edm. „Bude\u0161 mi chyb\u011bt.“<\/div>\n
„Ty mn\u011b v\u00edc, Tomi.“ P\u0159esto\u017ee mu nevid\u00edm do obli\u010deje, \u0159ekl bych, \u017ee mu mnou vy\u0159\u010den\u00e1 slova vykouzlila \u00fasm\u011bv na rtech. A\u010dkoli p\u0159esn\u011b nedok\u00e1\u017eu pojmenovat, k\u00fdm pro m\u011b Pete je, jsem si jist, \u017ee ho m\u00e1m r\u00e1d. Ne tak, jak by si p\u0159\u00e1l. Toho prost\u011b zat\u00edm nejsem schopen, ale ur\u010dit\u00e9 city k jeho osob\u011b chov\u00e1m. Kdy\u017e se ode m\u011b odt\u00e1hne, d\u011bl\u00ed n\u00e1s jen nepatrn\u00e1 mezera, na\u0161e o\u010di na sebe hled\u00ed a j\u00e1 dok\u00e1\u017eu v jeho pohledu vy\u010d\u00edst, po \u010dem te\u010f tou\u017e\u00ed, ale nejde to. Nedok\u00e1\u017eu to. N\u011bco uvnit\u0159 m\u011b mi br\u00e1n\u00ed v tom jej pol\u00edbit, proto kontakt na krati\u010dk\u00fd okam\u017eik p\u0159eru\u0161\u00edm, ud\u011bl\u00e1m krok vzad, a kdy\u017e na n\u011bj znovu pohl\u00e9dnu, v\u011bnuji mu alespo\u0148 \u00fasm\u011bv. Dnes ode mne v\u00edc \u010dekat nem\u016f\u017ee.<\/p>\n

BILL<\/p>\n

<\/strong> „Sakra,“ proced\u00edm skrze zuby, kdy\u017e p\u0159ehl\u00e9dnu posledn\u00ed schod a tak tak udr\u017e\u00edm rovnov\u00e1hu. Je\u0161t\u011b se tady zabiju! To je posledn\u00ed, co by sch\u00e1zelo. \u0160\u00edlen\u00e1 cesta sem, neochotn\u00fd person\u00e1l na hotelu a \u0159idi\u010d, co m\u011b sem vezl, byl neskute\u010dn\u011b vlezl\u00fd. M\u00edstnost u\u017e je zapln\u011bna lidmi a nikdo si m\u011b moc nev\u0161\u00edm\u00e1, co\u017e je taky dob\u0159e. Aspo\u0148 nevid\u011bli moje antr\u00e9 a taky m\u016f\u017eu v klidu zjistit, kdo tu je a kdo m\u011bl sm\u016flu a nedostal se mezi elitu. Jako prvn\u00ed si v\u0161imnu drbny Beatrice. Ta aby n\u011bkde nechyb\u011bla! Baba zv\u011bdav\u00e1. H\u00e1d\u00e1m, \u017ee se na m\u011b co nevid\u011bt pov\u011bs\u00ed a bude se ze m\u011b sna\u017eit vyt\u00e1hnout, co je u m\u011b nov\u00e9ho. Kdy\u017e se pod\u00edv\u00e1 m\u00fdm sm\u011brem, p\u0159estanu se \u0161klebit a zvednu ruku, abych j\u00ed aspo\u0148 zam\u00e1val. K m\u00e9 radosti mi toto gesto pouze op\u011btuje a vr\u00e1t\u00ed se zp\u011bt k hovoru s fotografem Pierrem, \u010d\u00edm\u017e mi dovol\u00ed pokra\u010dovat d\u00e1l ve zkoum\u00e1n\u00ed host\u016f.<\/p>\n

„Tak jsi tu nebo nejsi?“ Za\u0161ept\u00e1m a o\u010dima hled\u00e1m v davu osobu, kv\u016fli n\u00ed\u017e jsem tady p\u0159edev\u0161\u00edm. P\u0159ece tu nebudu jen tak st\u00e1t, pop\u00edjet \u0161ampa\u0148sk\u00e9, tlachat o ni\u010dem nebo naslouchat konverzac\u00edm ostatn\u00edch. To zrovna! Kdy\u017e u\u017e jsem tady, tak z toho chci vyt\u011b\u017eit maximum. A to taky ud\u011bl\u00e1m! Jen\u017ee to bych prvn\u011b musel doty\u010dn\u00e9ho naj\u00edt. Jestli tu nen\u00ed a j\u00e1 se takovou d\u00e1lku t\u00e1hl zbyte\u010dn\u011b, tak se asi zbl\u00e1zn\u00edm. N\u011bkolikr\u00e1t se oto\u010d\u00edm kolem dokola, oplat\u00edm \u00fasm\u011bv t\u011bm, kte\u0159\u00ed mi jej na d\u00e1lku v\u011bnovali, a d\u00e1l hled\u00e1m.<\/div>\n

„Tady t\u011b m\u00e1m,“ srdce mi posko\u010d\u00ed radost\u00ed, kdy\u017e m\u00e9 p\u00e1tr\u00e1n\u00ed dosp\u011bje ke zd\u00e1rn\u00e9mu konci. J\u00e1 to v\u011bd\u011bl! P\u0159ece jen ta cesta st\u00e1la za to. Te\u010f se jen dr\u017eet pl\u00e1nu, nenechat se nijak rozhodit a mo\u017en\u00e1 co nevid\u011bt budu slavit velk\u00fd triumf. Se sebev\u011bdom\u00fdm v\u00fdrazem a v\u00edt\u011bzn\u00fdm \u00fasm\u011bvem vykro\u010d\u00edm sm\u011brem k osob\u011b, je\u017e je prozat\u00edm ke mn\u011b oto\u010den\u00e1 z\u00e1dy a nem\u00e1 pon\u011bt\u00ed, \u017ee co nevid\u011bt op\u011bt staneme jeden druh\u00e9mu tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159…<\/p>\n

autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay „Klid, Tome.“ Petova dla\u0148 spo\u010d\u00edv\u00e1 na m\u00e9m rameni, zat\u00edmco se na m\u011b povzbudiv\u011b usm\u00edv\u00e1. Klid, klid. Jemu se to hezky pov\u00edd\u00e1! Jak m\u00e1m b\u00fdt asi klidn\u00fd, kdy\u017e nev\u00edm, co m\u011b za p\u00e1r minut \u010dek\u00e1. A\u010dkoli na druhou stranu, asi mus\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[342],"tags":[],"class_list":["post-3348","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-me-myself-and-romeo"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3348","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3348"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3348\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3348"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3348"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3348"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}