{"id":3353,"date":"2015-02-09T15:00:00","date_gmt":"2015-02-09T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3342"},"modified":"2015-02-09T15:00:00","modified_gmt":"2015-02-09T14:00:00","slug":"blue-bird-19","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/02\/09\/blue-bird-19\/","title":{"rendered":"Blue Bird 19."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill nekr\u00e1\u010del po pokoji. Vzn\u00e1\u0161el se. Se \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem, rozz\u00e1\u0159en\u00fdm pohledem a t\u0159esouc\u00ed se po cel\u00e9m t\u011ble, si vychutn\u00e1val nov\u011b nalezen\u00fd stav bez t\u00ed\u017ee. Byl jako pt\u00e1k. Tou\u017eil rozt\u00e1hnout k\u0159\u00eddla, zav\u0159\u00edt o\u010di a vzl\u00e9tnout ke v\u0161em sn\u016fm a p\u0159edstav\u00e1m, na kter\u00fdch si b\u011bhem uplynul\u00fdch dvou let vystav\u011bl sv\u016fj sv\u011bt. U\u017e v\u00edc nebylo d\u016fle\u017eit\u00e9, jak nespolehliv\u00e9 a klamn\u00e9 b\u00fdvaj\u00ed a kolik bolesti se m\u016f\u017ee ukr\u00fdvat za jejich zd\u00e1nliv\u011b kr\u00e1sn\u00fdm pozl\u00e1tkem. V t\u00e9 dob\u011b pro n\u011bj byly smyslem jeho byt\u00ed, t\u00edm jedin\u00fdm, k \u010demu se up\u00ednal. U\u017e jenom to, \u017ee byl je\u0161t\u011b schopen v\u011b\u0159it, doufat a sn\u00edt, mu bylo jasn\u00fdm sign\u00e1lem toho, \u017ee to, co c\u00edtil k Tomovi, se nach\u00e1zelo daleko za hranic\u00ed l\u00e1sky. Nikdo jin\u00fd by to pouto nedok\u00e1zal pochopit, i on s\u00e1m se v n\u011bm chvilkama ztr\u00e1cel, ale Tom mu v\u017edy pomohl op\u011bt naleznout spr\u00e1vn\u00fd sm\u011br; vyt\u00e1hnul jej z nezn\u00e1ma, kter\u00e9mu nedok\u00e1zal uniknout. Na n\u011bco takov\u00e9ho toti\u017e nebyl p\u0159ipraven. Nev\u011bd\u011bl, jak\u00e9 to je, spol\u00e9hat se pouze s\u00e1m na sebe. Rozhodovat se jako jednotlivec a nem\u00edt po boku nikoho, na koho by se mohl v nejt\u011b\u017e\u0161\u00edch chv\u00edl\u00edch obr\u00e1tit. V\u017edy byli dva. Na v\u0161echno a Bill n\u00e1hle nach\u00e1zel v jejich chvilkov\u00e9m odlou\u010den\u00ed zcela jin\u00fd v\u00fdznam. Na jist\u00fd \u010das se v tom nezn\u00e1mu ztratili oba, bloud\u00edc\u00ed, nev\u011bd\u011bli, kam pat\u0159\u00ed a kam sm\u011b\u0159uj\u00ed. Byli jako v\u011btve sousedn\u00edch strom\u016f. Houpali se ve v\u011btru, vz\u00e1jemn\u011b napodobovali sv\u00e9 pohyby, byli si t\u00e9m\u011b\u0159 dokonal\u00fdm zrcadlov\u00fdm obrazem. Sourozenci, kte\u0159\u00ed se pr\u00e1v\u011b v t\u00e9 nejzu\u0159iv\u011bj\u0161\u00ed vich\u0159ici nebyli schopni dotknout.<\/p>\n

Bill se hrav\u011b kousl do rtu a siln\u011b stiskl v\u00ed\u010dka.<\/p>\n

Nakonec jsme se p\u0159eci jen na\u0161li, pomyslel si a c\u00edtil, jak mu t\u011blem prostupuje zvl\u00e1\u0161tn\u00ed teplo. Trvalo to mo\u017en\u00e1 d\u00e9le, ne\u017e \u010dekali, ale op\u011bt byli spolu. Zapletli se do sebe sv\u00fdmi v\u011btvemi, n\u011bco, v co pomalu p\u0159est\u00e1vali v\u011b\u0159it, bylo n\u00e1hle skute\u010dnost\u00ed a Bill se nemohl do\u010dkat, a\u017e postupn\u011b, hezky jednu po druh\u00e9, napln\u00ed ve\u0161ker\u00e9 sv\u00e9 p\u0159edstavy a touhy. \u010cekali na to tak dlouho. Kdyby zap\u00e1tral hloub\u011bji ve sv\u00e9 pam\u011bti, uv\u011bdomil by si, \u017ee na Toma \u010dekal cel\u00fd \u017eivot. Nikdy nemyslel na nikoho jin\u00e9ho. Nikdy netou\u017eil b\u00fdt s nik\u00fdm jin\u00fdm, a pokud se o to i kr\u00e1tce pokou\u0161el, vyhled\u00e1val osoby s jemu podobn\u00fdmi rysy nebo charakteristick\u00fdmi vlastnostmi. Nikdy ale nikomu nedovolil p\u0159ibl\u00ed\u017eit se a nahl\u00e9dnout p\u0159es hrub\u00e9 zdi, kter\u00e9 kolem sebe vystav\u011bl. Nikomu se neotev\u0159el. \u010cekal na jedinou osobu. Pr\u00e1v\u011b na tu, kter\u00e1 mu p\u0159ed malou chv\u00edl\u00ed vyznala l\u00e1sku a Bill si ta slova opakoval ve sv\u00e9 mysli snad po st\u00e9, po\u0159\u00e1d neschopen uv\u011b\u0159it jim. Ve sv\u00fdch snech je sly\u0161el milionkr\u00e1t; v r\u016fzn\u00fdch podob\u00e1ch, za r\u016fzn\u00fdch situac\u00ed na r\u016fzn\u00fdch m\u00edstech, ale ani sebekr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed p\u0159edstava se nedala p\u0159irovnat k tomu, jak\u00e9 to bylo doopravdy. Sly\u0161et n\u011bco takov\u00e9ho z Tomov\u00fdch \u00fast, vn\u00edmat \u00falevu a spokojenost, kter\u00e1 nastala po vysloven\u00ed t\u011bch slov, bylo v\u00edc, ne\u017e si mohl p\u0159\u00e1t.<\/p>\n

I p\u0159esto\u017ee se sna\u017eil kontrolovat sv\u016fj dech a nepi\u0161t\u011bt jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, op\u011bt zalapal po dechu a za\u010dervenal se jako zapadaj\u00edc\u00ed slunce na sklonku dne. Hodil sebou na postel, kde k sob\u011b siln\u011b p\u0159itiskl jeden z pol\u0161t\u00e1\u0159\u016f, na jeho\u017e tkanin\u011b ulp\u011bla Tomova v\u016fn\u011b a neovladateln\u011b se rozechv\u011bl. P\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, co je te\u010f asi \u010dekalo, kam a\u017e se odv\u00e1\u017e\u00ed zaj\u00edt a jestli se jim poda\u0159\u00ed vz\u00e1jemn\u011b si vynahradit promarn\u011bn\u00fd \u010das. Po celou dobu se usm\u00edval. Nebyl si jist\u00fd, jestli bude je\u0161t\u011b n\u011bkdy schopen n\u011b\u010deho takov\u00e9ho, jako je \u00fasm\u011bv, a n\u00e1hle to bylo to jedin\u00e9, na co se zmohl. Drobn\u00e9 zak\u0159iven\u00ed rt\u016f vyjad\u0159ovalo v\u0161e, co v dan\u00fd okam\u017eik c\u00edtil. Znovu nalezenou nad\u011bji, s\u00edlu, radost a odhodl\u00e1n\u00ed bojovat za svou l\u00e1sku, i kdyby se m\u011bl postavit proti cel\u00e9mu sv\u011btu. Do o\u010d\u00ed mu sklouzl pramen tmav\u00fdch vlas\u016f a jeho \u00fasm\u011bv povyrostl je\u0161t\u011b o n\u011bco v\u00edc. Op\u011bt byl t\u00edm star\u00fdm Billem. Op\u011bt nalezl sv\u00e9 skute\u010dn\u00e9 j\u00e1 a obrazy z minulosti prom\u011bnil v \u0161ed\u00e9 st\u00edny; p\u0159\u00edli\u0161 nejasn\u00e9 a rozmazan\u00e9, aby mu mohly i nad\u00e1le ubli\u017eovat.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Nemohl se do\u010dkat chv\u00edle, a\u017e se Tom vr\u00e1t\u00ed a bude moct jeho vyzn\u00e1n\u00ed oplatit. Sv\u011bdil jej jazyk, rty se mu zachv\u011bly poka\u017ed\u00e9, kdy na to pomyslel. Ta slova zoufale tou\u017eila b\u00fdt vyslovena. T\u011blem se mu prol\u00e9vala hork\u00e1 krev, kter\u00e1 se pokou\u0161ela rozm\u00edstit to kr\u00e1sn\u00e9 h\u0159ejiv\u00e9 teplo do v\u0161ech kout\u016f jeho t\u011bla. Je\u0161t\u011b nikdy nic takov\u00e9ho nec\u00edtil, nebo to mo\u017en\u00e1 c\u00edtil poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e mu byl na bl\u00edzku. S\u00e1m si nebyl jist\u00fd. V hlav\u011b m\u011bl sam\u00e9 rozporupln\u00e9 my\u0161lenky, kter\u00e9 si nedok\u00e1zal ut\u0159\u00eddit; je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv ne\u017e stihl dokon\u010dit jednu, p\u0159i\u0161la dal\u0161\u00ed, v u\u0161\u00edch mu hu\u010delo a sv\u011bt se pod jeho nohama kol\u00edbal pomal\u00fdm tempem. Hrudn\u00edk se divoce nat\u0159\u00e1sal rytmem jeho srdce. Kone\u010dn\u011b jej op\u011bt c\u00edtil.<\/div>\n
Polo\u017eil se na z\u00e1da a n\u011b\u017en\u00fdm pohledem se zad\u00edval na strop nad hlavou. V\u0161echny tyto pocity byly vysoce n\u00e1vykov\u00e9. Cht\u011bl b\u00fdt zamilovan\u00fd a\u017e do konce sv\u00e9ho \u017eivota. P\u0159esn\u011b jak \u0159ekl Tom. U\u017e nav\u017edy<\/em>.<\/p>\n

U\u017e d\u00e1vno si v\u0161ak zvykl na to, \u017ee \u0161\u0165astn\u00e9 chv\u00edle v jeho \u017eivot\u011b b\u00fdvaj\u00ed v\u011bt\u0161inou do\u010dasn\u00e9 a v\u0161echno hezk\u00e9 b\u00fdv\u00e1 nahrazeno n\u011bjakou komplikac\u00ed. Podv\u011bdom\u011b o\u010dek\u00e1val, \u017ee se to stane i tentokr\u00e1t. \u017de odporn\u00e1 ruka osudu op\u011bt zas\u00e1hne a ned\u00e1 jim ani na vte\u0159inku vydechnout. Ale p\u0159esto kdy\u017e k n\u011bmu pootev\u0159en\u00fdmi balkonov\u00fdmi dve\u0159mi dolehl Tom\u016fv v\u00fdk\u0159ik, zasko\u010dilo jej to natolik, \u017ee se n\u011bkolik vte\u0159in nedok\u00e1zal hnout a tup\u011b z\u00edral do pr\u00e1zdna. Bylo t\u011b\u017ek\u00e9 se okam\u017eit\u011b p\u0159eorientovat, opustit sn\u011bn\u00ed o budoucnosti a vr\u00e1tit se zp\u011bt do reality. Chv\u00edle proz\u0159en\u00ed v\u0161ak na sebe nenechala dlouho \u010dekat.<\/div>\n

V\u0161echno zapadlo na sv\u00e9 m\u00edsto a on si uv\u011bdomil, jak k\u0159ehk\u00e1 a z\u00e1rove\u0148 nedosa\u017eiteln\u00e1 hranice d\u011bl\u00ed sny od reality.<\/div>\n
Vysko\u010dil z postele a rozb\u011bhl se sm\u011brem k balkonu. Jakmile se ocitl na mal\u00e9 plo\u0161in\u011b a do o\u010d\u00ed jej ude\u0159ily v\u00e1hav\u00e9 paprsky slunce, uc\u00edtil nejen tepl\u00e9 t\u00f3ny lou\u010d\u00edc\u00edho se l\u00e9ta, ale i neuv\u011b\u0159iteln\u00fd strach. Nen\u00e1vid\u011bl se za svou zapomn\u011btlivost a bezradn\u011b m\u017eoural do d\u00e1lky, pokou\u0161ej\u00edc se rozeznat dva tmav\u00e9 fleky na barevn\u00e9m pozad\u00ed. Dal by v\u0161echno na sv\u011bt\u011b za sv\u00e9 \u010do\u010dky nebo br\u00fdle, na kter\u00e9 si ustavi\u010dn\u011b st\u011b\u017eoval. Z toho m\u00e1la, co dok\u00e1zal rozeznat, v rychlosti vydedukoval pouze to, \u017ee Andreas ji\u017e d\u00e9le nevisel na strom\u011b a n\u011bkdo z nich le\u017eel na zemi, zat\u00edmco ten druh\u00fd post\u00e1val nad n\u00edm. Soud\u00edc podle v\u00fdk\u0159iku mu bylo jasn\u00e9, kdo je t\u00edm le\u017e\u00edc\u00edm. Neuv\u011bdomoval si, \u017ee b\u011b\u017e\u00ed. Soust\u0159edil se pouze na sv\u016fj nepravideln\u00fd dech a zb\u011bsil\u00e9 tep\u00e1n\u00ed ve sp\u00e1nc\u00edch.<\/div>\n
Nikdy by si nepomyslel, \u017ee bude schopen Andrease nen\u00e1vid\u011bt. Ani po tom v\u0161em, co jim ud\u011blal, k n\u011bmu nen\u00e1vist nec\u00edtil. Ale v\u0161echno m\u00e1 sv\u00e9 meze. Pokud Tomovi ubl\u00ed\u017eil, p\u0159es\u00e1hl ve\u0161ker\u00e9 hranice.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Tom pomalu sch\u00e1zel po schodech a m\u00ed\u0159il na zahradu. Posledn\u00edch p\u00e1r metr\u016f tro\u0161ku p\u0159idal do kroku, aby to vypadalo, \u017ee se opravdu sna\u017e\u00ed zachr\u00e1nit sv\u00e9ho kdysi nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele. Ve skute\u010dnosti by mu v\u0161ak nejrad\u011bji dal p\u0159es hubu a c\u00edtil, \u017ee sta\u010d\u00ed opravdu m\u00e1lo k tomu, aby se p\u0159estal ovl\u00e1dat, a nakonec to ud\u011blal. Vzd\u00e1len pouze n\u011bkolik metr\u016f od jejich l\u00edpy, zavolal na Caliho a ten je\u0161t\u011b jednou siln\u011b zatahal za Andres\u016fv lem od kalhot, ne\u017e se s vrt\u00edc\u00edm ocasem poslu\u0161n\u011b rozb\u011bhl za sv\u00fdm p\u00e1nem.<\/p><\/div>\n

„Co to tady vyv\u00e1d\u00ed\u0161, hm?“ \u0159ekl Tom vl\u00eddn\u011b a po\u0161kr\u00e1bal jej za uchem. Cali se op\u0159el do jeho doteku a zb\u011bsile lapal po dechu.<\/div>\n
„Ka\u0161li na toho zatracen\u00e9ho psa a poj\u010f mi pomoct!“ zavil Andreas a omotal ruce kolem stromu jako mal\u00e9 opi\u010d\u00ed ml\u00e1d\u011b. Cali se k n\u011bmu obr\u00e1til a vycenil zuby v obrann\u00e9m gestu.<\/div>\n
„Rad\u011bji bych se vyka\u0161lal na tebe,“ procedil Tom skrz za\u0165at\u00e9 zuby a vykro\u010dil sm\u011brem ke stromu, tentokr\u00e1t se v\u0161ak Cali zav\u011bsil o jeho kalhoty. Siln\u011b se zakousl do hrub\u00e9 l\u00e1tky a v\u0161\u00ed silou jej t\u00e1hl zp\u00e1tky do domu, co nejd\u00e1l od Andrease.<\/div>\n
„Cali, co to tebe vjelo?“ zeptal se Tom se sm\u00edchem a sna\u017eil se uvolnit si kus oble\u010den\u00ed z jeho tlamy, doopravdy \u0161okov\u00e1n chov\u00e1n\u00edm sv\u00e9ho ps\u00edho mil\u00e1\u010dka. „No tak, u\u017e je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku. Klid,“ klekl si k n\u011bmu a cht\u011bl ho pohladit, ale Cali se mu vysmekl a tentokr\u00e1t pou\u017eil jinou taktiku, aby Toma odl\u00e1kal zp\u011bt dovnit\u0159. Obe\u0161el ho, zap\u0159el se o jeho z\u00e1da a za\u010dal do nich v\u0161\u00ed silou tla\u010dit.<\/div>\n
„Cali, p\u0159esta\u0148,“ \u0159ekl mu Tom ti\u0161e, opatrn\u011b mu vzal hlavu do rukou a zad\u00edval se mu do o\u010d\u00ed. „V\u00edm, \u017ee jsi nerv\u00f3zn\u00ed a o\u010dividn\u011b nejsi p\u0159\u00edli\u0161 nad\u0161en\u00fd t\u00edm, \u017ee je tady, a v\u011b\u0159 mi, \u017ee nejsi s\u00e1m, ale nic se ned\u011bje. V\u0161echno je v po\u0159\u00e1dku. Jsi hodn\u00fd kluk, ale u\u017e to zvl\u00e1dnu s\u00e1m. B\u011b\u017e rad\u011bji za Billem.“ Vstal a uk\u00e1zal na dve\u0159e. „Tak b\u011b\u017e.“<\/div>\n
Cali se odm\u00edtal hnout z m\u00edsta. Bezmocn\u011b poskakoval na m\u00edst\u011b a vypadal, \u017ee by v t\u00e9 chv\u00edli dal cokoliv za to, aby mohl promluvit. Tomovi jej bylo l\u00edto, ale pokud se cht\u011bl Andrease co nejd\u0159\u00edve zbavit, musel pou\u017e\u00edt tu nejsiln\u011bj\u0161\u00ed zbra\u0148, jakou proti n\u011bmu m\u011bl.<\/div>\n
„Cali, b\u011b\u017e naj\u00edt Pumbu. Kde je Pumbi?“<\/div>\n
Cali hlasit\u011b za\u0161t\u011bkal, vzdal pokusy o z\u00e1chranu sv\u00e9ho p\u00e1na a se spu\u0161t\u011bn\u00fdm ocasem rychle zam\u00ed\u0159il do domu.<\/p>\n

„Ten pes je \u0161\u00edlenec! Zni\u010dehonic se na m\u011b vrhnul a zni\u010dil mi nov\u00e9 kalhoty. Podle m\u011b m\u00e1 vzteklinu!“ spustil Andreas hned, jak se Tom obr\u00e1til k n\u011bmu. Ve skute\u010dnosti se ale vzteklina pokou\u0161ela o n\u011bj. B\u011bhem t\u011bch let se z n\u011bj stalo pomstychtiv\u00e9, v\u011b\u010dn\u011b rozzu\u0159en\u00e9 klubko, kter\u00e9 ji\u017e d\u00e9le nedok\u00e1zalo sn\u00e1\u0161et pr\u00e1zdnotu, j\u00ed\u017e bylo dennodenn\u011b vystavov\u00e1no. M\u011bl pl\u00e1n a ten debiln\u00ed pes b\u011bhem p\u00e1r vte\u0159in v\u0161echno obr\u00e1til vzh\u016fru nohama. Byl \u00fapln\u011b jako Tom. Kdykoliv si Andreas naivn\u011b myslel, \u017ee jde v\u0161echno podle jeho pl\u00e1nu a pomalu, kousek po kousku nahlod\u00e1v\u00e1 Billovu obrannou ze\u010f, zjevil se jeho bratr a uvrhl jej op\u011bt na za\u010d\u00e1tek. U\u017e m\u011bl toho v\u0161eho sakra dost!<\/div>\n

„Kdyby to byl m\u016fj pes, u\u017e d\u00e1vno by byl na cest\u011b do \u00fatulku,“ dodal roztr\u017eit\u011b a sledoval, jak Tom bez pov\u0161imnut\u00ed pro\u0161el kolem d\u0159ev\u011bn\u00e9 la\u0165ky, kter\u00e1 mu m\u011bla zp\u016fsobit zran\u011bn\u00ed. Cht\u011bl jej vyprovokovat, cht\u011bl dok\u00e1zat Billovi, \u017ee nen\u00ed tak dokonal\u00fd, jak si o n\u011bm mysl\u00ed, ale s Tomem jeho slova absolutn\u011b nic ned\u011blala. Nebyl si dokonce jist\u00fd, jestli ho v\u016fbec vn\u00edm\u00e1. Ze v\u0161eho nejv\u00edc ho \u0161tval v\u00fdraz v Tomov\u011b obli\u010deji. V\u00fdraz, kter\u00fd nevid\u011bl tak dlouho, \u017ee na n\u011bj t\u00e9m\u011b\u0159 zapomn\u011bl. T\u00e9m\u011b\u0159. Jeho tv\u00e1\u0159 byla uvoln\u011bn\u00e1; i p\u0159esto, \u017ee se pokou\u0161el o v\u00e1\u017en\u00fd v\u00fdraz, v o\u010d\u00edch m\u011bl n\u011bco tepl\u00e9ho a zraniteln\u00e9ho. M\u011bl v nich sv\u011btlo a neda\u0159ilo se mu jej zakr\u00fdt p\u0159\u00edsn\u00fdm pohledem. Byly pln\u00e9 Billa. Stejn\u011b jako jeho pohyby, slova, gesta. Andreas si nebyl jist\u00fd, jestli je to skute\u010dn\u00e9, nebo mu to v\u0161echno za\u010dalo l\u00e9zt na mozek. Vid\u011bl je dokonale propojen\u00e9 a \u0161\u0165astn\u00e9. Jejich pouto siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm.<\/div>\n
Zat\u0159epal hlavou. Ur\u010dit\u011b se mu to jen zd\u00e1lo.<\/p>\n

„Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“ zeptal se Tom klidn\u011b a \u010dekal, kdy se Andreas kone\u010dn\u011b pust\u00ed v\u011btv\u011b a sesko\u010d\u00ed dol\u016f.<\/div>\n

„Opaluju se. Co bych asi tak d\u011blal?!“ zavr\u010del Andreas, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed sv\u00e9 odpov\u011bdi litoval. Zhluboka se nadechl a pokusil se o m\u00edrn\u011bj\u0161\u00ed t\u00f3n. Musel se chovat p\u0159\u00e1telsky. Alespo\u0148 se o to cht\u011bl pokusit. „M\u016f\u017ee\u0161 mi pros\u00edm pomoct, Tome?“<\/div>\n
Tom p\u0159ekvapen\u011b zamrkal. „Jak? M\u00e1m snad za tebou vyl\u00e9zt?“ p\u0159ek\u0159\u00ed\u017eil ruce na hrudi a se \u0161ibalsk\u00fdmi jiskrami v o\u010d\u00edch sledoval Andreasovu \u010dervenou tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„M\u00e1m strach z v\u00fd\u0161ek,“ vy\u017ebleptl prvn\u00ed hloupost, kter\u00e1 mu p\u0159i\u0161la na mysl.<\/div>\n
„Odkdy?“ zeptal se Tom se sm\u00edchem. „Jako d\u011bti jsme lezli po stromech, sk\u00e1kali z \u00fates\u016f a snili o tom, \u017ee si jednou postav\u00edme opravdov\u00e9 letadlo, a te\u010f mi chce\u0161 \u0159\u00edct, \u017ee m\u00e1\u0161 strach z v\u00fd\u0161ek?“<\/div>\n
Andreas p\u0159enesl v\u00e1hu na pravou ruku a pevn\u011b za\u0165al zuby. „U\u017e nejsme d\u011bti,“ zasy\u010del. „Posledn\u00ed dobou mi v\u00fd\u0161ky ned\u011blaj\u00ed dob\u0159e.“<\/div>\n
„Tohle nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1 v\u00fd\u0161ka. Jsou to sotva dva metry. Pros\u00edm t\u011b ned\u011blej f\u00f3ry a sesko\u010d.“<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 mi pomoct?“<\/div>\n
Tom proto\u010dil o\u010dima. Ud\u011blal by cokoliv, aby to u\u017e m\u011bli za sebou. S povzdechem p\u0159istoupil ke kmenu s \u00famyslem vyl\u00e9zt za n\u00edm, ale Andreas byl o\u010dividn\u011b op\u011bt nespokojen.<\/div>\n
„Ne,“ vydechl najednou a t\u011bkal o\u010dima z Toma na zem. „Rad\u011bji m\u011b chytni.“<\/div>\n
Tom siln\u011b zatnul zuby, do\u0161el k n\u011bmu a nat\u00e1hl ruce, p\u0159ipraven v p\u0159\u00edpad\u011b pot\u0159eby jej zachytit. Pr\u00e1v\u011b bojoval s my\u0161lenkou, \u017ee by mu men\u0161\u00ed \u00fader neu\u0161kodil, kdy\u017e najednou uc\u00edtil \u00fader on s\u00e1m. Andreas se bez jak\u00e9hokoliv varov\u00e1n\u00ed pustil a p\u0159i dopadu na zem ho z cel\u00e9 s\u00edly pra\u0161til loktem do oka.<\/p>\n

Tom byl na n\u011bkolik vte\u0159in \u00fapln\u011b mimo sebe. Neuv\u011bdomil si, \u017ee mu ze rt\u016f pronikl v\u00fdk\u0159ik bolesti, nepost\u0159ehl, \u017ee pad\u00e1 na zem a dlan\u00ed si zakr\u00fdv\u00e1 bolav\u00e9 oko a Andreas, skl\u00e1n\u011bj\u00edc\u00ed se nad n\u00edm, byl opravdu t\u00edm posledn\u00edm, na co se dok\u00e1zal soust\u0159edit. V oku mu zu\u0159iv\u011b tepalo, jako reakce na \u00fader se mu z n\u011bj automaticky spustily slzy. Cht\u011bl ho otev\u0159\u00edt, ale bolest byla tak siln\u00e1, \u017ee mu v tom zabr\u00e1nila d\u0159\u00edv, ne\u017e se o to sta\u010dil pokusit. P\u0159ipadal si jako animovan\u00e1 postavi\u010dka. S Billem se jako d\u011bti v\u017edy sm\u00e1li tomu, kdy\u017e n\u011bkdo z hrdin\u016f v poh\u00e1dce schytal po\u0159\u00e1dn\u00fd \u00fader a vz\u00e1p\u011bt\u00ed nad hlavou spat\u0159il hv\u011bzdi\u010dky. Tom ten pocit za\u017e\u00edval pr\u00e1v\u011b te\u010f, a kdyby si tehdy dovedl p\u0159edstavit, jak krut\u00e9 to bude, ur\u010dit\u011b by se tomu nesm\u00e1l.<\/div>\n

S vyp\u011bt\u00edm v\u0161ech sil otev\u0159el alespo\u0148 prav\u00e9 oko a sna\u017eil se zaost\u0159it na Andrease, kter\u00fd si mnul loket a n\u011bco dokola opakoval. Mo\u017en\u00e1 se mu omlouval. A mo\u017en\u00e1 mu jen p\u0159ipom\u00ednal, jak hloup\u00fd byl, kdy\u017e nev\u011b\u0159il ps\u00edmu instinktu.<\/p>\n

„Tome, omlouv\u00e1m se. Tolik m\u011b to mrz\u00ed. J-j\u00e1\u2026 necht\u011bl jsem, byla to nehoda,“ opakoval Andreas jako v hore\u010dce a tentokr\u00e1t byly zn\u00e1t v pozad\u00ed jeho slov zn\u00e1mky skute\u010dn\u00e9 l\u00edtosti. P\u0159ehnal to. Cht\u011bl ho uhodit, ale rozhodn\u011b ne tak, aby mu n\u011bjak v\u00e1\u017en\u011bji ubl\u00ed\u017eil. „Pros\u00edm, nezlob se,“ nat\u00e1hl ruku, aby mu pomohl vst\u00e1t, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed byl odstr\u010den stranou. Stihl post\u0159ehnout pouze z\u00e1blesk tmav\u00fdch vlas\u016f a z\u00e1van zn\u00e1m\u00e9 v\u016fn\u011b; jeho srdce najednou p\u0159estalo tlouct a sklouzlo a\u017e k jeho pat\u00e1m.<\/div>\n

„Tome, co se stalo? Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ zaslechl Bill\u016fv vyd\u011b\u0161en\u00fd hlas.<\/div>\n
P\u0159estal si mnout nara\u017een\u00fd loket a dlan\u00ed si nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b promnul ob\u011b o\u010di. To nemohla b\u00fdt pravda.<\/div>\n
„Co se stalo?“ zopakoval Bill svou ot\u00e1zku a tentokr\u00e1t mu Tom slab\u011b odpov\u011bd\u011bl.<\/div>\n
Andreas v\u0161ak nevn\u00edmal ani jednoho z nich. Byl schopen soust\u0159edit se pouze na sv\u00e9 zb\u011bsile tlukouc\u00ed srdce a dech, kter\u00fd se mu zadrh\u00e1val v hrdle. V\u0161echno bylo pry\u010d. Vousy, piercingy, sv\u011btl\u00e9 vlasy a divn\u00e9 oble\u010den\u00ed. V\u0161echno, d\u00edky \u010demu m\u011bl alespo\u0148 mali\u010dkou nad\u011bji, \u017ee se s Tomem nikdy nedaj\u00ed dohromady. Bylo to pry\u010d. A smetlo to nejen ve\u0161ker\u00e9 jeho iluze, ale i \u017eivotn\u00ed funkce. Z\u00edral na zjeven\u00ed p\u0159ed sebou a sotva lapal po dechu.<\/p>\n

„Co jsi mu ud\u011blal?!“<\/div>\n

Na hrudn\u00edku uc\u00edtil silnou r\u00e1nu, jak do n\u011bj Bill bouchl p\u011bst\u00ed. Pootev\u0159el rty, v mysli formuluj\u00edc odpov\u011b\u010f, kterou nedok\u00e1zal vyslovit. Z\u00edral do jeho tv\u00e1\u0159e a byl p\u0159esn\u011b tam, kde necht\u011bl b\u00fdt. Znovu na za\u010d\u00e1tku.<\/div>\n
„Sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b? Co jsi mu ud\u011blal?!“ vyk\u0159ikl Bill, z o\u010d\u00ed mu sr\u0161ely divok\u00e9 plameny. Kdy\u017e zase neodpov\u00eddal, op\u011bt do n\u011bj bouchl.<\/div>\n
„J-j\u00e1\u2026 mrz\u00ed m\u011b to. Spadl jsem, byla to nehoda\u2026 necht\u011bl jsem mu ubl\u00ed\u017eit,“ vykoktal ze sebe. U\u017e dlouho nevid\u011bl Billa tak rozzu\u0159en\u00e9ho. Ta s\u00edla a bojovnost jako by p\u0159id\u00e1vala je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed kapky do oce\u00e1nu jeho p\u0159ita\u017elivosti. P\u016fsobil oslniv\u011b.<\/div>\n
Cht\u011bl je\u0161t\u011b n\u011bco \u0159\u00edct, ale Bill se obr\u00e1til k Tomovi a v\u00edc mu nev\u011bnoval pozornost. Andreas se kousl do rtu a sledoval sc\u00e9nu p\u0159ed sebou.<\/div>\n
„Jsi v po\u0159\u00e1dku? Vezmu t\u011b k doktorovi,“ \u0159ekl Bill zcela jin\u00fdm t\u00f3nem, ne\u017e kdy\u017e mluvil s n\u00edm a pomohl Tomovi posadit se. Ten slab\u011b zaprotestoval.<\/div>\n
„Ne to nen\u00ed nutn\u00e9. Jsem v po\u0159\u00e1dku,“ vydechl a jednou rukou se zachytil Billova ramene, zat\u00edmco tu druhou si po\u0159\u00e1d tiskl na poran\u011bn\u00e9 oko v nad\u011bji, \u017ee t\u00edm zm\u00edrn\u00ed bolest. „\u017d\u00e1dn\u00fd doktor, v\u00ed\u0161, \u017ee je nesn\u00e1\u0161\u00edm,“ \u0161pitl a Billovi okam\u017eit\u011b p\u0159ipomn\u011bl mal\u00e9 d\u00edt\u011b.<\/div>\n
„Tak m\u011b nech se alespo\u0148 pod\u00edvat,“ \u0159ekl Bill stejn\u011b ti\u0161e a ruk\u00e1vem ko\u0161ile opatrn\u011b ot\u00edral Tomovu mokrou tv\u00e1\u0159. Z lev\u00e9ho oka se mu spou\u0161t\u011bly dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed slzy a Bill se za\u010d\u00ednal opravdu b\u00e1t toho, co skr\u00fdv\u00e1 za t\u0159esouc\u00edmi se prsty.<\/p>\n

Tom na chv\u00edli zav\u00e1hal, ale nakonec poslechl. Spustil ruku dol\u016f a hlavou se op\u0159el o Billovo rameno. Vdechoval jeho v\u016fni tak zoufale, jako by bylo v jej\u00ed moci zm\u00edrnit stup\u0148uj\u00edc\u00ed se bolest a otok. Sly\u0161el, jak Bill zalapal po dechu a byl si jist\u00fd, \u017ee jej bude p\u0159emlouvat k n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b l\u00e9ka\u0159e, ale rozhodl se neustoupit. Cht\u011bl si den, kdy kone\u010dn\u011b vyznal Billovi l\u00e1sku, p\u0159ipom\u00ednat jinak ne\u017e n\u00e1v\u0161t\u011bvou nemocnice a b\u011bh\u00e1n\u00edm po r\u016fzn\u00fdch vy\u0161et\u0159en\u00edch.<\/div>\n

„Vypad\u00e1 to p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b,“ konstatoval Bill ne\u0161\u0165astn\u011b a zlehka p\u0159ilo\u017eil prsty k natekl\u00e9mu v\u00ed\u010dku. Tom usykl a siln\u011b zatnul zuby. „Chud\u00e1\u010dku, bol\u00ed to moc?“<\/div>\n
Andreasovi se navracela ztracen\u00e1 bojovnost. Nyn\u00ed v\u011bd\u011bl, \u017ee ne\u0161\u00edlel. Opravdu se n\u011bco zm\u011bnilo. Ve\u0161ker\u00e9 jeho obavy, byly opr\u00e1vn\u011bn\u00e9. Bill s Tomem byli jin\u00ed a v\u00edc ne\u017e kdy jindy p\u0159ipom\u00ednali dvoj\u010data, kter\u00fdmi byli kdysi. Z ka\u017ed\u00e9ho jejich slova, pohledu i nejmen\u0161\u00edho doteku proudila nekone\u010dn\u00e1 l\u00e1ska, prosakovala z mal\u00e9ho kruhu intimity, kter\u00fd kolem sebe vystav\u011bli poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e byli spolu a krut\u011b si razila cestu do Andreasova nitra. Bylo to, jako by nevn\u00edmali nic jin\u00e9ho, krom\u011b sebe. Jako by se cel\u00fd sv\u011bt zastavil a jejich \u017eivoty z\u00e1visely pouze na oddanosti pohled\u016f, kter\u00e9 si vym\u011b\u0148ovali. Sv\u011bt se ale nane\u0161t\u011bst\u00ed nezastavil. \u0160el d\u00e1l sv\u00fdm obvykl\u00fdm tempem, jen s Andreasem se nyn\u00ed to\u010dil o n\u011bco rychleji. Kdy si kone\u010dn\u011b uv\u011bdom\u00ed, \u017ee prohr\u00e1l? Tom nikdy nebyl jeho soupe\u0159em. Nikdy se nepokou\u0161el nad n\u00edm vyhr\u00e1t a nikdy ani nemusel. Tom se toti\u017e narodil jako v\u00edt\u011bz.<\/p>\n

„M\u016f\u017eu n\u011bjak pomoct?“ zeptal se Andreas a doufal, \u017ee se mu t\u00edm poda\u0159\u00ed upozornit na svou osobu. Zhluboka se nadechl a odv\u00e1\u017eil se po \u010dty\u0159ech p\u0159iplazit bl\u00ed\u017e. Na kalhot\u00e1ch, kter\u00e9 byly nyn\u00ed nejen potrhan\u00e9, ale i \u0161pinav\u00e9, mu najednou v\u016fbec nez\u00e1le\u017eelo. Pot\u0159eboval se dostat bl\u00ed\u017e k dvoj\u010dat\u016fm. Zachytit alespo\u0148 kousek tepla, kter\u00e9 z nich vyza\u0159ovalo, nadechnout se jejich oddanosti a doufat, \u017ee mu to pom\u016f\u017ee st\u00e1t se lep\u0161\u00edm \u010dlov\u011bkem. Av\u0161ak ve chv\u00edli, kdy zlehka polo\u017eil rozev\u0159enou dla\u0148 na Billovo rameno, uc\u00edtil, jak jeho p\u0159\u00edtel zamrzl.<\/div>\n

„M\u016f\u017ee\u0161,“ odpov\u011bd\u011bl Bill skrz zatnut\u00e9 zuby. „Jdi dom\u016f,“ vydechl vy\u010derpan\u011b, set\u0159\u00e1sl ze sebe Andreasovu ruku a pomohl Tomovi vst\u00e1t. Cela situace mu p\u0159i\u0161la zvl\u00e1\u0161tn\u00ed a pon\u011bkud nep\u0159\u00edjemn\u00e1 a je\u0161t\u011b ke v\u0161emu mu zp\u016fsobovala bolest. \u010clov\u011bk, kter\u00fd mu byl jedinou oporou, se prom\u011bnil ze dne na den v n\u011bkoho, koho nepozn\u00e1val. \u0160eptl Tomovi, \u017ee se o n\u011bj m\u016f\u017ee klidn\u011b op\u0159\u00edt a spole\u010dn\u011b zam\u00ed\u0159ili ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
Andreas prudce vysko\u010dil na nohy, rychle si opr\u00e1\u0161il kalhoty a s vyvalen\u00fdma o\u010dima se rozb\u011bhl za nimi. S Billem rozhodn\u011b n\u011bco nebylo v po\u0159\u00e1dku.<\/p>\n

„Nechci j\u00edt dom\u016f. Chci z\u016fstat. M\u00e1ma odjela na n\u011bkolik dn\u00ed na venkov, stejn\u011b bych tam byl s\u00e1m. Pros\u00edm, mus\u00edme si promluvit. Chci se v\u00e1m omluvit za ten v\u010derej\u0161ek. To proto jsem p\u0159i\u0161el!“ k\u0159i\u010del za nimi, ale nezd\u00e1lo se, \u017ee by mu alespo\u0148 jeden z nich v\u011bnoval pozornost. Tom se po\u0159\u00e1d dr\u017eel za bolav\u00e9 oko a kulhal vedle Billa, zat\u00edmco ten mu \u0161eptal do ucha n\u011bco, co Andreas nem\u011bl \u0161anci sly\u0161et. U dve\u0159\u00ed se Bill ohl\u00e9dl.<\/div>\n

„Jdi dom\u016f,“ zopakoval p\u0159edt\u00edm, ne\u017e otev\u0159el dve\u0159e a spolu s Tomem zmizeli v dom\u011b.<\/div>\n
Tentokr\u00e1t byl Andreas t\u00edm, kdo zamrzl na m\u00edst\u011b. U\u017e ni\u010demu nerozum\u011bl. Je\u0161t\u011b v\u010dera bylo v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku a dnes se na n\u011bj Bill d\u00edval pohledem, kter\u00fd u n\u011bj nepozn\u00e1val. V jeho o\u010d\u00edch nevid\u011bl absolutn\u011b nic. Byly pr\u00e1zdn\u00e9. Kdy\u017e se d\u00edval na Toma, ho\u0159ely, ale p\u0159i pohledu na n\u011bj se m\u011bnily v pr\u00e1zdnou schr\u00e1nku. Jako by byl pro n\u011bj n\u011bk\u00fdm ciz\u00edm. Jako by k n\u011bmu nec\u00edtil u\u017e ani oby\u010dejn\u00e9 p\u0159\u00e1telstv\u00ed. \u017de by mu sv\u00fdmi slovy v\u010dera a\u017e tolik ubl\u00ed\u017eil?<\/div>\n
Jo, jist\u011b to bude t\u00edm, pomyslel si, kdy\u017e pora\u017een\u011b m\u00ed\u0159il k plotu, kter\u00fd op\u011bt \u0161ikovn\u011b p\u0159esko\u010dil. Cestou dom\u016f p\u0159em\u00fd\u0161lel nad omluvou a nad v\u0161\u00edm, co pr\u00e1v\u011b vid\u011bl. V mysli spl\u00e9tal r\u016fzn\u00e9 zp\u016fsoby a situace, jak by se jim mohl omluvit, ale nakonec musel uznat, \u017ee op\u011bt prohr\u00e1v\u00e1. Nebyl si jist\u00fd, jestli se mu poda\u0159\u00ed vymyslet n\u011bco, \u010d\u00edm Billa op\u011bt z\u00edsk\u00e1 na svou stranu, proto\u017ee podv\u011bdom\u011b c\u00edtil, \u017ee to nebude lehk\u00e9. Pokud se mu to v\u016fbec poda\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Ksakru!“ zasy\u010del a nakopnul kam\u00ednek, kter\u00fd mu st\u00e1l v cest\u011b. P\u0159\u00e1l si uhodit Toma je\u0161t\u011b jednou, proto\u017ee tentokr\u00e1t by si pocity \u00falevy a zadostiu\u010din\u011bn\u00ed, kter\u00e9 vz\u00e1p\u011bt\u00ed uc\u00edtil, u\u017eil daleko v\u00edc.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Bill Toma usadil v kuchyni na \u017eidli, na oko mu p\u0159ilo\u017eil ledov\u00fd obklad, a kdy\u017e si sedal naproti n\u011bmu, tv\u00e1\u0159il se ustaran\u011b. Nic ne\u0159\u00edkal a to byl pro Toma jasn\u00fd sign\u00e1l toho, \u017ee po\u0159\u00e1d v\u00e1h\u00e1 nad t\u00edm, jestli ho nem\u00e1 vz\u00edt k doktorovi. Pokusil se odleh\u010dit situaci t\u00edm, \u017ee nat\u00e1hl ruku a n\u011b\u017en\u011b jej pohladil po tv\u00e1\u0159i.<\/p><\/div>\n

„Jsem v po\u0159\u00e1dku,“ \u0159ekl s k\u0159iv\u00fdm \u00fasm\u011bvem, zat\u00edmco si tiskl zmra\u017een\u00fd kus masa na ot\u00e9kaj\u00edc\u00ed oko.<\/div>\n
„Nevypad\u00e1\u0161 tak,“ zamumlal Bill. „Kdybys byl na m\u00e9m m\u00edst\u011b, v\u016fbec by ses m\u011b neptal a rovnou bys m\u011b nalo\u017eil do auta.“<\/div>\n
Tom se ti\u0161e uchechtl. „To m\u00e1\u0161 pravdu. Ale ty jsi m\u016fj mal\u00fd br\u00e1\u0161ka a mus\u00ed\u0161 poslouchat.“<\/div>\n
Bill k n\u011bmu zvedl pohled a nedok\u00e1zal se v\u00edc tv\u00e1\u0159it v\u00e1\u017en\u011b. Cukaj\u00edc\u00ed koutky \u00fast se mu nakonec rozt\u00e1hly do pobaven\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. „To nen\u00ed f\u00e9r,“ hrav\u011b Toma pl\u00e1cl p\u0159es ruku. „Jsem mlad\u0161\u00ed jen o deset minut. To je t\u00e9m\u011b\u0159 zanedbateln\u00fd rozd\u00edl. V podstat\u011b jsme stejn\u011b sta\u0159\u00ed.“<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d je tam rozd\u00edl,“ Tom na Billa vypl\u00e1zl jazyk a ze v\u0161ech sil se sna\u017eil ignorovat ostrou bolest, kter\u00e1 mu vyst\u0159elovala z lev\u00e9ho oka a\u017e do sp\u00e1nku. „Poj\u010f sem,“ \u0161eptl, jakmile si v\u0161iml Billova ustaran\u00e9ho pohledu a jemn\u011b si poklepal po kl\u00edn\u011b.<\/div>\n
Bill pla\u0161e sklonil hlavu, kousl se do rtu a pomalu vstal. Jakmile do\u0161el k bratrovi a usadil se mu na kl\u00edn\u011b, automaticky p\u0159evzal obklad a zlehka j\u00edm hladil poran\u011bnou k\u016f\u017ei.<\/p>\n

„Je to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed,“ sly\u0161el Toma \u0161eptat a c\u00edtil, jak mu kolem bok\u016f omotal ruce. I skrz l\u00e1tku ko\u0161ile byl schopen vn\u00edmat ho\u0159kost, kter\u00e1 z nich vych\u00e1zela. Rad\u011bji si nep\u0159edstavoval, jak\u00e9 by to bylo, kdyby se jej doopravdy dotkl. K\u016f\u017ee na k\u016f\u017ei.<\/div>\n

„Co?“ vydechl, nespou\u0161t\u011bj\u00edc pohled z Tomova bolav\u00e9ho oka.<\/div>\n
„V jednu chv\u00edli m\u00e1m chu\u0165 hr\u00e1t si s tebou, chr\u00e1nit t\u011b a dob\u00edrat si t\u011b stejn\u011b jako kdy\u017e jsme byli d\u011btmi. Vn\u00edm\u00e1m t\u011b jako bratra a pak\u2026 pak se n\u011bco v m\u00e9 hlav\u011b oto\u010d\u00ed a j\u00e1 t\u011b vid\u00edm \u00fapln\u011b jinak. C\u00edt\u00ed\u0161 to tak i ty?“<\/div>\n
Bill se jemn\u011b pousm\u00e1l a ledov\u00fdm palcem pohladil Toma po l\u00edci, op\u011btuj\u00edc jeho up\u0159\u00edmn\u00fd pohled.<\/div>\n
„I p\u0159es v\u0161echno, co k tob\u011b c\u00edt\u00edm, nikdy nep\u0159estane\u0161 b\u00fdt m\u00fdm bratrem, Tome. To je to jedin\u00e9, \u010d\u00edm si m\u016f\u017eeme b\u00fdt jist\u00ed. A\u0165 se stane cokoliv, nikdy se to nezm\u011bn\u00ed.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm jen\u2026 je to jin\u00e9.“<\/div>\n
„To ano,“ \u0161eptl Bill, op\u011btuj\u00edc Tom\u016fv jemn\u00fd \u00fasm\u011bv. „Zvykneme si.“<\/p>\n

Tom u\u017e nic ne\u0159ekl. M\u00edsto toho se naklonil dop\u0159edu, \u010d\u00edm\u017e zru\u0161il mezeru, d\u011bl\u00edc\u00ed jejich tv\u00e1\u0159e a l\u00e1skypln\u011b vs\u00e1l Bill\u016fv spodn\u00ed ret. Bill om\u00e1men\u011b stiskl v\u00ed\u010dka a pootev\u0159el rty; mra\u017een\u00e9 ku\u0159e mu nev\u011bdomky proklouzlo mezi chv\u011bj\u00edc\u00edmi se prsty a dopadlo na podlahu vedle nich. Byl si jist\u00fd, \u017ee pokud by otev\u0159el o\u010di a pod\u00edval by se na Tom\u016fv ob\u0159\u00ed monokl, nemohl by si vychutnat dan\u00fd okam\u017eik tak, jak by cht\u011bl, proto nechal o\u010di zav\u0159en\u00e9 a naplno se oddal Tomovu lask\u00e1n\u00ed. Tom jemn\u011b mas\u00edroval jeho rty t\u011bmi sv\u00fdmi, pomalu se o n\u011b ot\u00edral a zd\u00e1lo se, \u017ee si vychutn\u00e1v\u00e1 ka\u017edou vte\u0159inu stejn\u011b jako Bill. Zes\u00edlil stisk kolem Billov\u00fdch bok\u016f a Bill v odpov\u011b\u010f ti\u0161e zast\u00e9nal. Bylo to pomal\u00e9, plach\u00e9 a nevinn\u00e9, ani jeden netou\u017eil p\u0159ekro\u010dit hranici, kterou si prozat\u00edm v duchu stanovili. B\u00e1li se zaj\u00edt d\u00e1l, b\u00e1li se, kam a\u017e by byli schopni zaj\u00edt, pokud by se tak rozhodli u\u010dinit. V\u011bd\u011bli, \u017ee nyn\u00ed u\u017e net\u0159eba nikam sp\u011bchat. Chv\u011bli se jeden druh\u00e9mu v n\u00e1ru\u010d\u00ed, bylo to, jakoby na n\u011bco podobn\u00e9ho \u010dekali celou v\u011b\u010dnost.<\/p>\n

„Bille,“ promluvil Tom slab\u00fdm hl\u00e1skem a odsunul se z dosahu bratrov\u00fdch nab\u011bhl\u00fdch rt\u016f.<\/div>\n

Bill kone\u010dn\u011b otev\u0159el o\u010di a zv\u011bdav\u011b pozdvihl obo\u010d\u00ed na znamen\u00ed, \u017ee poslouch\u00e1. D\u00edval se do Tomova zdrav\u00e9ho oka a sna\u017eil se zklidnit sv\u00e9 zb\u011bsil\u00e9 d\u00fdch\u00e1n\u00ed a soustavn\u00e9 chv\u011bn\u00ed cel\u00e9ho t\u011bla.<\/div>\n
„Uv\u011bdomil sis, jak \u0161patn\u00e9 to s n\u00e1mi je? Jako p\u00e1r m\u00e1me jen jedno funk\u010dn\u00ed oko,“ \u0159ekl Tom se sm\u00edchem a hrav\u011b Billa kousl do \u0161pi\u010dky nosu.<\/div>\n
Bill se roztomile zachichotal, schoulil se do klub\u00ed\u010dka a p\u0159itulil se k Tomovu hrudn\u00edku. Hlavu si op\u0159el o jeho vy\u010dn\u00edvaj\u00edc\u00ed kl\u00ed\u010dn\u00ed kost a zhluboka nas\u00e1vaje nezam\u011bnitelnou v\u016fni, pomalu propl\u00e9tal jejich prsty. Ty jeho byly je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d ledov\u00e9 a \u010derven\u00e9 a Tom jim dod\u00e1val p\u0159esn\u011b ten druh tepla, kter\u00fd pot\u0159ebovaly. O\u010dima hypnotizoval dokonalost jejich propleten\u00fdch rukou a p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, jestli nen\u00ed vhodn\u00e1 p\u0159\u00edle\u017eitost \u0159\u00edct Tomovi, co k n\u011bmu c\u00edt\u00ed. Od Andreasova p\u0159\u00edchodu o tom v\u016fbec nemluvili, nem\u011bl \u0161anci se k tomu nijak vyj\u00e1d\u0159it ani oplatit Tomovo vyzn\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

Zvedl hlavu a roztomile se za\u010dervenal, jakmile zjistil, \u017ee se na n\u011bj Tom po celou dobu d\u00edval. Zad\u00edval se mu do prav\u00e9ho oka, jeliko\u017e to lev\u00e9 nebylo pod n\u00e1nosem otekl\u00e9 k\u016f\u017ee nyn\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 v\u016fbec vid\u011bt a usm\u00e1l se na n\u011bj, p\u0159i\u010dem\u017e mu stiskl ruku o n\u011bco siln\u011bji. Tom se na n\u011bj tak\u00e9 usm\u00e1l a Bill si v tu chv\u00edli p\u0159ipadal kr\u00e1sn\u011b jako u\u017e dlouho ne. C\u00edtil n\u00e1dhern\u00fd klid a napln\u011bn\u00ed. Op\u011bt se stulil do Tomovy n\u00e1ru\u010de, nechal se l\u00edbat do vlas\u016f a naslouchal vzd\u00e1len\u00e9mu \u0161t\u011bk\u00e1n\u00ed z horn\u00edho patra a pomal\u00e9mu tlukotu bratrova srdce. Zav\u0159el o\u010di a soust\u0159edil se na jeho pravideln\u00e9 \u017eivotod\u00e1rn\u00e9 \u00fadery, na rytmus, kter\u00fd jej byl schopen jako d\u00edt\u011b ukol\u00e9bat ke sp\u00e1nku. Tentokr\u00e1t v\u0161ak nep\u016fsobil jako ukol\u00e9bavka. Tomovo srdce se sna\u017eilo Billovi n\u011bco pov\u011bd\u011bt a on poslouchal. Poslouchal tak dlouho, dokud se mu ta slova neprodrala hluboce pod k\u016f\u017ei a nezas\u00e1hla jeho vlastn\u00ed srdce.<\/div>\n

\u0158eklo mu, \u017ee u\u017e v\u00edc nemus\u00ed m\u00edt strach. \u017de tlu\u010de jen pro n\u011bj. Jako v\u017edy.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Bill nekr\u00e1\u010del po pokoji. Vzn\u00e1\u0161el se. Se \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem, rozz\u00e1\u0159en\u00fdm pohledem a t\u0159esouc\u00ed se po cel\u00e9m t\u011ble, si vychutn\u00e1val nov\u011b nalezen\u00fd stav bez t\u00ed\u017ee. Byl jako pt\u00e1k. Tou\u017eil rozt\u00e1hnout k\u0159\u00eddla, zav\u0159\u00edt o\u010di a vzl\u00e9tnout ke v\u0161em sn\u016fm a p\u0159edstav\u00e1m, na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[599],"tags":[],"class_list":["post-3353","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-blue-bird"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3353","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3353"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3353\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3353"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3353"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3353"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}