{"id":3356,"date":"2015-02-08T15:00:00","date_gmt":"2015-02-08T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3345"},"modified":"2015-02-08T15:00:00","modified_gmt":"2015-02-08T14:00:00","slug":"me-myself-and-romeo-59","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/02\/08\/me-myself-and-romeo-59\/","title":{"rendered":"Me, Myself and Romeo 59."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Hele, nech toho,“ se sm\u00edchem odlo\u017e\u00edm kytaru na pohovku a svezu se na zem vedle vyj\u00edc\u00edho Absiho, kter\u00fd s t\u00edm okam\u017eit\u011b p\u0159estane a vrhne se na m\u011b. B\u011bhem n\u011bkolika vte\u0159in m\u00e1m kompletn\u011b ol\u00edzan\u00fd obli\u010dej. Nev\u00edm, zda to m\u011bl b\u00fdt projev d\u00edk\u016f, \u017ee jsem p\u0159estal nejen s hran\u00edm, ale i se zp\u011bvem, nebo m\u00e1 jen radost, \u017ee se mu v\u011bnuji. „Zas tak \u0161patn\u011b nezp\u00edv\u00e1m. N\u00e1hodou m\u016fj hlas zn\u00ed dost dob\u0159e!“ Pronesu dot\u010den\u011b a hned na to si jej p\u0159it\u00e1hnu k sob\u011b, co\u017e si vylo\u017e\u00ed tak, \u017ee si budeme hr\u00e1t. Nejprve se mi packami op\u0159e o ramena a z\u00e1hy uc\u00edt\u00edm, jak mi hork\u00fdm jazykem ol\u00edzne ucho. „Kdybych se tenkr\u00e1t rozhodl zp\u00edvat, byl by Bill namy… Absi!“ Zak\u0148u\u010d\u00edm, ale je mi to k ni\u010demu. M\u016fj \u010dty\u0159noh\u00fd kamar\u00e1d odm\u00edt\u00e1 s projevy n\u00e1klonnosti k m\u00e9 osob\u011b p\u0159estat a netrv\u00e1 to dlouho a le\u017e\u00edm na zemi a zaj\u00edkaje se sm\u00edchem, se pokou\u0161\u00edm neodbytn\u00e9ho Absintha odehnat.<\/p>\n

„Po\u010dkej, po\u010dkej,“ pokus\u00edm se co nejrychleji alespo\u0148 dostat na \u010dty\u0159i a dol\u00e9zt k m\u00edstu, kde m\u00e1m polo\u017een\u00fd mobil. S Absinthem, poskakuj\u00edc\u00edm nad\u0161en\u011b kolem m\u011b, je to v\u0161ak slo\u017eit\u011bj\u0161\u00ed. Z\u0159ejm\u011b si mysl\u00ed, \u017ee p\u00e1ne\u010dek vymyslel novou hru. „Ahoj,“ vyhrknu do telefonu, kdy\u017e se mi poda\u0159\u00ed k n\u011bmu kone\u010dn\u011b dostat. „Neotravuj… Ale ne ty, to bylo na Absintha. Ty mluv.“ Vyb\u00eddnu Georga pochecht\u00e1vaj\u00edc\u00edho se na druh\u00e9 stran\u011b. Kdy\u017e se mobil rozezn\u011bl, domn\u00edval jsem se, \u017ee mi vol\u00e1 bu\u010f Pete nebo m\u00e1ma, aby mi p\u0159ipomn\u011bla, jak \u0161patn\u00fd jsem syn, kdy\u017e se za n\u00ed ani nep\u0159ijedu pod\u00edvat, p\u0159esto\u017ee jsem j\u00ed to n\u011bkolikr\u00e1t sl\u00edbil. Na setinu mi blesklo hlavou i Billovo jm\u00e9no. Ani nev\u00edm pro\u010d. Nechci, aby mi volal, aby za mnou chodil, mluvil na m\u011b… Zkr\u00e1tka si nep\u0159eji, aby moji osobu jak\u00fdmkoli zp\u016fsobem vyhled\u00e1val. Nebo aspo\u0148 s\u00e1m sebe ka\u017edou minutu p\u0159esv\u011bd\u010duji, \u017ee to tak chci. P\u0159esto i on m\u011b napadl, kdy\u017e za\u010dal p\u0159\u00edstroj zvonit. \u017d\u00e1dn\u00e1 z mo\u017enost\u00ed v\u0161ak nebyla spr\u00e1vn\u00e1. T\u00edm, kdo zatou\u017eil sly\u0161et m\u016fj hlas, byl Georg. A jak se po chvilce dozv\u00edd\u00e1m, nechce m\u011b pouze sly\u0161et, ale i vid\u011bt. Moje prvotn\u00ed nad\u0161en\u00ed vymiz\u00ed ve chv\u00edli, kdy se se mnou pod\u011bl\u00ed o skute\u010dnost, \u017ee p\u0159ijde i Gustav a \u017ee spole\u010dn\u011b n\u011bco podnikneme jako za star\u00fdch \u010das\u016f. „Star\u00e9 \u010dasy“ rovn\u00e1 se nejen j\u00e1, Georg a Gustav, ale i Bill.<\/em> Nebylo tomu tak poka\u017ed\u00e9, ale v\u011bt\u0161inou jsme tr\u00e1vili \u010das spole\u010dn\u011b jako skupina. Alespo\u0148 do toho m\u00e9ho probl\u00e9mu…<\/p>\n

„V\u00ed\u0161, j\u00e1 nev\u00edm, jestli budu m\u00edt…“<\/div>\n

„No tak, Tome, nenech se p\u0159emlouvat,“ sko\u010d\u00ed mi b\u00fdval\u00fd baskytarista do \u0159e\u010di a nenech\u00e1 m\u011b dokon\u010dit v\u00fdmluvu. „Bude to fajn. Uvid\u00ed\u0161.“ Jasn\u011b \u017ee bych r\u00e1d oba dva vid\u011bl. I Gustava, ale nejsem si jist, zda i buben\u00edk prahne po znovushled\u00e1n\u00ed. Od rozpadu kapely jsem se s n\u00edm tv\u00e1\u0159\u00ed tv\u00e1\u0159 nesetkal a m\u00e1m strach uk\u00e1zat se mu na o\u010d\u00edch. Sice si \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee ho ten nejv\u011bt\u0161\u00ed vztek musel u\u017e p\u0159ej\u00edt, ale co m\u016f\u017eu v\u011bd\u011bt? Co kdy\u017e ho popadne amok a v afektu m\u011b zabije, proto\u017ee jsem to byl j\u00e1, kdo mu zni\u010dil kari\u00e9ru? Moj\u00ed vra\u017edou by sice sl\u00e1vu zp\u011bt nez\u00edskal, ale t\u0159eba by mu tento akt pomsty posta\u010dil. Georg jako by \u010detl m\u00e9 my\u0161lenky, m\u011b za\u010dne ubezpe\u010dovat, \u017ee Gustav je v pohod\u011b a byl to pr\u00e1v\u011b on, kdo navrhl, \u017ee bychom mohli n\u011bkam vyrazit. No, jist\u011b, p\u0159ece se nebude nam\u00e1hat s t\u00edm, aby po m\u00e9 osob\u011b zdlouhav\u011b p\u00e1tral, kdy\u017e Tom je natolik blbej a s\u00e1m se mu naserv\u00edruje, aby mu mohl zl\u00e1mat v\u0161echny kosti v t\u011ble.<\/div>\n
„Dobr\u00e1,“ svol\u00edm nakonec a u\u017e te\u010f se modl\u00edm, abych si nepodepsal ortel smrti. P\u0159ece jen jsem na to, abych um\u0159el, moc mladej. „Kdy a kde?“<\/p>\n<\/div>\n
\n
BILL<\/p>\n

<\/strong> „To jsi ty?“ Zvednu p\u0159ekvapen\u011b obo\u010d\u00ed, kdy\u017e dovol\u00edm klepaj\u00edc\u00edmu, aby vstoupil. Domn\u00edval jsem se, \u017ee je to Marion, kter\u00e1 si kone\u010dn\u011b vzala m\u00e1 slova k srdci a za\u010d\u00edn\u00e1 d\u011blat, co po n\u00ed chci. Z omylu jsem vyveden ve chv\u00edli, kdy se p\u0159ede mnou objev\u00ed Alex a s \u00fasm\u011bvem na rtech mi pod\u00e1v\u00e1 jakousi \u010dernou slo\u017eku.<\/div>\n

„P\u0159inesl jsem ti ty fotografie.“ Vysv\u011btl\u00ed mi d\u016fvod sv\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bvy a chyst\u00e1 se usadit naproti mn\u011b, av\u0161ak m\u00e9 nesouhlasn\u00e9 zakroucen\u00ed hlavy mu v tom zabr\u00e1n\u00ed. Nem\u00e1m \u010das se s n\u00edm vybavovat. Kone\u010dn\u011b se mi poda\u0159ilo pln\u011b se koncentrovat na pr\u00e1ci a on m\u011b vyru\u0161il. Te\u010f mi bude zase n\u011bjakou dobu trvat, ne\u017e v\u0161echny my\u0161lenky zab\u00fdvaj\u00edc\u00ed se nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edmi t\u00e9maty op\u011bt zkrot\u00edm.<\/div>\n
„V\u00e1m, pane Kaulitzi.“ Poznamen\u00e1m ost\u0159e a ne\u017e otev\u0159u desky, zept\u00e1m se: „Jak dopadly?“ Alex zjevn\u011b zasko\u010den t\u00edm, \u017ee jsem ho opravil, na m\u011b hloup\u011b civ\u00ed. P\u0159ed n\u011bjak\u00fdm \u010dasem jsem mu s\u00e1m navrhl, \u017ee mi m\u016f\u017ee v soukrom\u00ed tykat, proto mu pravd\u011bpodobn\u011b nedoch\u00e1z\u00ed, pro\u010d nesm\u00ed nyn\u00ed, kdy\u017e tu krom n\u00e1s dvou nikdo nen\u00ed. Co bylo, bylo. Nep\u0159eji si, aby v tom pokra\u010doval, bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e se vr\u00e1t\u00edme zp\u011bt k vyk\u00e1n\u00ed, co\u017e mu z\u00e1hy i ozn\u00e1m\u00edm. Nerad bych se dostal kv\u016fli n\u011bmu do \u0159e\u010d\u00ed. U\u017e takhle mi sta\u010d\u00ed ty zv\u011bdav\u00e9 a zkoumav\u00e9 pohledy, kter\u00fdm \u010del\u00edm p\u0159i ka\u017ed\u00e9m vstupu do budovy. Kdyby se rozneslo je\u0161t\u011b tohle, nevydr\u017eel bych tu s nimi.<\/p>\n

„Jak si p\u0159eje\u0161… p\u0159ejete, pane Kaulitzi.<\/em>“ Alexovy o\u010di se lesknou, \u00fasta m\u00e1 pevn\u011b sev\u0159en\u00e1 a podle jeho postoje odhaduji, \u017ee by si p\u0159\u00e1l odej\u00edt, o co\u017e m\u011b vz\u00e1p\u011bt\u00ed i po\u017e\u00e1d\u00e1. Nehodl\u00e1m jej tu d\u00e9le dr\u017eet. Stejn\u011b nem\u00e1m chu\u0165 se na n\u011bj d\u00edvat. Nejsp\u00ed\u0161 jsem pr\u00e1v\u011b zas\u00e1hl jeho city, ale nikdy jsem mu ni\u010d\u00edm nedal najevo, \u017ee by pro mne mohl b\u00fdt v\u00edc ne\u017e jen af\u00e9rka. Nikdy. Tud\u00ed\u017e mi nem\u00e1 co vy\u010d\u00edtat, to m\u016f\u017ee jedin\u011b s\u00e1m sob\u011b. Nepl\u00e1noval jsem s n\u00edm spole\u010dnou budoucnost, neobjevil se s n\u00edm na ve\u0159ejnosti a nep\u0159edstavil jej sv\u00fdm zn\u00e1m\u00fdm. Asi jsme si \u0161patn\u011b rozum\u011bli. To m\u00edsto po m\u00e9m boku, po n\u011bm\u017e Alex prahne, pat\u0159\u00ed jedin\u00e9 osob\u011b. N\u011bkolik dn\u00ed si l\u00e1mu hlavu t\u00edm, jak jej p\u0159im\u011bt, aby se ke mn\u011b vr\u00e1til, a snad jsem kone\u010dn\u011b n\u011bco vymyslel. Naposledy jsme se \u0161patn\u011b pochopili. J\u00e1 to v\u00edm, probl\u00e9m je s Tomem, tomu to mus\u00ed teprve doj\u00edt.<\/p>\n

„Zarezervovala jste mi ten let?“ Vyp\u00e1l\u00edm na Marion hned mezi dve\u0159mi. Popla\u0161en\u011b vzhl\u00e9dne od stolu, \u010d\u00edm\u017e m\u011b utvrd\u00ed v domn\u011bnce, \u017ee m\u011b nesly\u0161ela otev\u00edrat dve\u0159e. Jen co jsem se zbavil Alexe, vyrazil jsem na kontrolu m\u00e9 „drah\u00e9 a ob\u011btav\u00e9“ sekret\u00e1\u0159ky. \u010cekal jsem, \u017ee ji tu bu\u010f v\u016fbec nenajdu, nebo \u017ee bude chytat lelky, ale mile m\u011b p\u0159ekvapila. Nakonec p\u0159ece jen ta rann\u00ed p\u0159edn\u00e1\u0161ka k n\u011b\u010demu byla. Pln\u011b se toti\u017e v\u011bnovala sv\u00e9 pr\u00e1ci. Pr\u00e1v\u011b pro\u010d\u00edtala n\u011bjak\u00e9 pap\u00edry a natahovala se po tu\u017ece, aby si n\u011bco poznamenala, kdy\u017e jsem stanul na prahu.<\/div>\n

„Ano. P\u0159esn\u011b tak, jak jste mi \u0159ekl. Let\u00ed v\u00e1m to poz\u00edt\u0159\u00ed o p\u016fl t\u0159et\u00ed.“ Ozn\u00e1m\u00ed mi. Vida, nejen\u017ee nezah\u00e1l\u00ed, ale dokonce stihla splnit i to, co jsem j\u00ed na\u0159\u00eddil p\u0159ed ani ne hodinou. Spokojen\u011b k\u00fdvnu a chyst\u00e1m se vr\u00e1tit zp\u00e1tky ke sv\u00e9 pr\u00e1ci, av\u0161ak m\u00edsto toho p\u0159istoup\u00edm bl\u00ed\u017e k jej\u00edmu stolu. P\u0159ece jen k n\u00ed je\u0161t\u011b n\u011bco m\u00e1m…<\/p>\n

„Marion,“ oslov\u00edm ji, sklon\u00edm se a hled\u011b j\u00ed zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed, pokra\u010duji: „Pro\u010d jste mne neupozornila, \u017ee ke mn\u011b jde? M\u00e1m spoustu pr\u00e1ce a nemohu ztr\u00e1cet \u010das s kdek\u00fdm.“<\/div>\n

„\u0158\u00edkala jsem mu to,“ okam\u017eit\u011b se dovt\u00edp\u00ed, na\u010d nebo sp\u00ed\u0161e na koho jsem pr\u00e1v\u011b nar\u00e1\u017eel. „Trval v\u0161ak na tom, \u017ee v\u00e1m je chce p\u0159edat osobn\u011b.“ K vysv\u011btlen\u00ed p\u0159id\u00e1 omluvn\u00fd \u00fasm\u011bv a vy\u010dk\u00e1v\u00e1 na mou reakci. Dlouze zkoum\u00e1m jej\u00ed tv\u00e1\u0159, a kdy\u017e nenajdu nic, co by vypov\u00eddalo o tom, \u017ee mi l\u017ee, narovn\u00e1m se.<\/div>\n
„Dob\u0159e. Pro p\u0159\u00ed\u0161t\u011b si ale zapamatujte n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed. Pokud za mnou kdokoli p\u0159ijde, vy<\/em> vstanete a zaklepete na m\u00e9 dve\u0159e. Vy\u010dk\u00e1te, a\u017e v\u00e1m dovol\u00edm vstoupit, a pot\u00e9 mi sd\u011bl\u00edte, o koho se jedn\u00e1. J\u00e1 s\u00e1m<\/em> se rozhodnu, zda pro doty\u010dnou osobu m\u00e1m chvilku \u010dasu \u010di nikoli. Podle m\u00e9ho rozhodnut\u00ed se pak za\u0159\u00edd\u00edte d\u00e1l. Rozum\u00edte, nebo to chcete p\u00edsemn\u011b?“ Marion k\u00fdvne, jako\u017ee pochopila, a v jej\u00edm vlastn\u00edm z\u00e1jmu douf\u00e1m, \u017ee tomu tak skute\u010dn\u011b je. Ne\u017e se nadobro uzav\u0159u do kancel\u00e1\u0159e, je\u0161t\u011b se na ni mezi dve\u0159mi oto\u010d\u00edm. „A pro nikoho…“<\/div>\n
„Tady dnes u\u017e nejste.“ Dopln\u00ed spr\u00e1vn\u011b k m\u00e9 spokojenosti zapo\u010datou v\u011btu. Zd\u00e1 se, \u017ee se v\u0161e za\u010d\u00edn\u00e1 vracet do star\u00fdch kolej\u00ed a \u017ee z n\u00ed op\u011bt bude prvot\u0159\u00eddn\u00ed asistentka. P\u0159esn\u011b ta, kterou jsem si sem na za\u010d\u00e1tku vybral.<\/p>\n

TOM<\/p>\n

<\/strong> „Kouk\u00e1m, \u017ee jsi ve velmi dobr\u00e9 n\u00e1lad\u011b.“ Poznamen\u00e1 Pete, kter\u00fd se pr\u00e1v\u011b usazuje naproti, a zkoumav\u011b si m\u011b prohl\u00e9dne. Nemohu za to, ale jak jsem jej vid\u011bl proch\u00e1zet mezi stoly a bl\u00ed\u017eit se ke mn\u011b, vybavila se mi vzpom\u00ednka na jedno z na\u0161ich prvn\u00edch setk\u00e1n\u00ed. Tehdy mi to nep\u0159i\u0161lo vtipn\u00e9 v\u016fbec, ale dnes, s odstupem \u010dasu, se tomu mus\u00edm s\u00e1m sm\u00e1t. Obzvl\u00e1\u0161t\u011b tehdy, kdy\u017e uv\u00e1\u017e\u00edm, jakou zm\u011bnou n\u00e1\u0161 vztah pro\u0161el. Stihnu ho akor\u00e1t pozdravit, proto\u017ee kv\u016fli m\u00fdm tehdej\u0161\u00edm my\u0161lenk\u00e1m a p\u0159edstav\u00e1m se z m\u00e9ho hrdla op\u011btovn\u011b ozve sm\u00edch.<\/div>\n

„Co kdyby ses se mnou pod\u011blil o to, co t\u011b tak pobavilo? Taky bych se r\u00e1d zasm\u00e1l.“ Vyb\u00eddne m\u011b, kdy\u017e si rozep\u00edn\u00e1 kab\u00e1t. No, nev\u00edm, jestli by se nad t\u00edm bavil i on. Aby se je\u0161t\u011b neurazil! Na druhou stranu si ode m\u011b vyslechl hor\u0161\u00ed v\u011bci a jak ho zn\u00e1m, ur\u010dit\u011b pochop\u00ed, \u017ee tohle je my\u0161leno z legrace.<\/p>\n

„Pamatuje\u0161 se, jak jsi tenkr\u00e1t jel fotit do t\u00e9 Afriky?“ P\u0159estanu se sm\u00e1t a mrknu na n\u011bj p\u0159es st\u016fl, jak si pro\u010d\u00edt\u00e1 n\u00e1pojov\u00fd l\u00edstek. Hlavn\u011b, \u017ee cht\u011bl, abych mu prozradil, co m\u011b rozesm\u00e1lo. A te\u010f civ\u00ed na pap\u00edr, m\u00edsto aby se mi v\u011bnoval.<\/div>\n

„To bylo akor\u00e1t tak n\u011bjak, kdy ses znovu objevil, ne?“ Odpov\u00ed mi ot\u00e1zkou a na okam\u017eik ke mn\u011b zvedne pohled. Pravd\u011bpodobn\u011b proto, aby se ubezpe\u010dil, \u017ee oba mysl\u00edme to sam\u00e9 focen\u00ed. Jasn\u011b, \u017ee jo. Pete si sice co chvilku ud\u011bl\u00e1 v\u00fdlet do dalek\u00fdch kraj\u016f, v jednom kuse je v trapu, ale co ho zn\u00e1m, tak v Africe byl jen jednou. Nebo si aspo\u0148 nevzpom\u00edn\u00e1m, \u017ee by tam te\u010f n\u011bkdy byl. „Pro\u010d se pt\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, co jsem si p\u0159i tv\u00e9m odjezdu p\u0159\u00e1l ze v\u0161eho nejv\u00edc?“ Peta m\u00e1 h\u00e1danka p\u0159im\u011bje odlo\u017eit l\u00edstek zp\u00e1tky na st\u016fl a zam\u011b\u0159it na m\u011b pozornost. Z tv\u00e1\u0159e se mi pokou\u0161\u00ed vy\u010d\u00edst odpov\u011b\u010f, zat\u00edmco se ze v\u0161ech sil sna\u017e\u00edm zachovat si poker face, a\u010d m\u011b to stoj\u00ed dost p\u0159em\u00e1h\u00e1n\u00ed. Proto\u017ee ten jeho pohled je hor\u0161\u00ed jak rentgen.<\/div>\n
„To sice nev\u00edm, ale beztak nic dobr\u00e9ho, co?“ V\u011bnuje mi \u00fa\u0161klebek a k\u00fdvne na serv\u00edrku, kter\u00e1 akor\u00e1t proch\u00e1z\u00ed kolem na\u0161eho stolu. Jen co j\u00ed sd\u011bl\u00ed sv\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed, oto\u010d\u00ed se zp\u011bt ke mn\u011b. „Nechce\u0161 mi snad te\u010f vyrazit dech n\u011bjak\u00fdm ne\u010dekan\u00fdm p\u0159izn\u00e1n\u00edm.“<\/div>\n
„No,“ op\u0159u se lokty o st\u016fl a spoj\u00edm ruce, „p\u00edse\u010dn\u00e1 bou\u0159e byla, \u0159ekn\u011bme, m\u00edrn\u011bj\u0161\u00ed varianta tv\u00e9ho skonu. Drav\u00e9 \u0161elmy byla druh\u00e1.“<\/div>\n
„Chud\u00e1\u010dku,“ p\u00e1r smaragdov\u00fdch o\u010d\u00ed se na m\u011b soucitn\u011b pod\u00edv\u00e1 a ten, komu pat\u0159\u00ed, na okam\u017eik skousne spodn\u00ed ret. „To t\u011b muselo asi hodn\u011b na\u0161tvat, kdy\u017e ses dozv\u011bd\u011bl, \u017ee ten shooting prob\u00edhal s nimi, vi\u010f?“<\/div>\n
„Ani nev\u00ed\u0161 jak.“ K\u00fdvnu hlavou a mus\u00edm se pousm\u00e1t, kdy\u017e si vybav\u00edm, jak jsem div neml\u00e1til hlavou o st\u016fl, kdy\u017e vyjmenov\u00e1val, s \u010d\u00edm v\u0161\u00edm se fotil, a \u017e\u00e1dn\u00e9 z t\u011bch zatracen\u00fdch zv\u00ed\u0159at mi neprok\u00e1zalo tu laskavost, aby ho bu\u010f rozs\u00e1palo dr\u00e1py na kusy, nebo nese\u017eralo. Dnes si \u0159\u00edk\u00e1m, d\u00edky Bohu. Sice se v\u00edd\u00e1me opravdu m\u00e1lo, ale to nic nem\u011bn\u00ed na skute\u010dnosti, \u017ee se na ka\u017ed\u00e9 na\u0161e rande, d\u00e1-li se to tak v\u016fbec nazvat, vcelku t\u011b\u0161\u00edm. Absinth je sice fajn spole\u010dn\u00edk, ale ke sv\u00e9 sm\u016fle neum\u00ed mluvit. Nebo bych m\u011bl \u0159\u00edct k m\u00e9mu \u0161t\u011bst\u00ed? \u010cert v\u00ed, co bych si od n\u011bj vyslechl!<\/p>\n

U stolu chvilku panuje ticho a j\u00e1 se u\u0161kl\u00edbnu, kdy\u017e zaregistruji, co m\u016fj spole\u010dn\u00edk d\u011bl\u00e1. Pete op\u011bt pozoruje lidi kolem. Nen\u00ed to tak, \u017ee by je soudil podle vzhledu, jen si v\u0161\u00edm\u00e1, co s \u010d\u00edm kombinuj\u00ed a a\u010d m\u00e1lokdy \u0159ekne n\u011bco nahlas, sta\u010d\u00ed mi pouh\u00fd pohled na n\u011bj, abych zjistil, kdo m\u00e1 jedni\u010dku a kdo naprosto propadl. Je to u nich asi n\u011bjak\u00e1 nemoc, proto\u017ee Bill to d\u011blal rovn\u011b\u017e a ob\u010das se p\u0159i pohledu na n\u011bkter\u00e9 modely neuv\u011b\u0159iteln\u011b vyd\u011bsil a div se nek\u0159i\u017eoval, co jsou na sebe n\u011bkte\u0159\u00ed jedinci schopni nav\u011bsit. Nejednou se na m\u011b oto\u010dil se sv\u00fdm ‚Ch\u00e1pe\u0161 to, Tome?‘, jako bych snad j\u00e1 byl n\u011bjak\u00fd m\u00f3dn\u00ed znalec a mohl bych mu onen model n\u011bjak osv\u011btlit.<\/div>\n

No, abych pravdu \u0159ekl, m\u011b ob\u010das m\u00e1lem k\u0159\u00edsili z t\u011bch jeho outfit\u016f. Dodnes m\u00e1m p\u0159ed o\u010dima tu odpornou ma\u0161li pod jeho krkem nebo ten h\u00e1bit, o kterej se m\u00e1lem p\u0159erazil v gar\u00e1\u017e\u00edch. Taky si vzpom\u00edn\u00e1m, jak jednou nemohl nacpat zadek do d\u017e\u00edn\u016f, je\u010del jak pominutej, \u017ee p\u0159ibral, a vypadal, \u017ee sp\u00e1ch\u00e1 sebevra\u017edu. Mohl si za to s\u00e1m. Kdyby modely nechal \u0161\u00edt aspo\u0148 z m\u00edrn\u011b elastick\u00e9 l\u00e1tky, nemusel by se stresovat, \u017ee p\u0159ibere p\u016fl kila a nevejde se do nich. A\u010dkoli to naposledy vypadalo, \u017ee bratr p\u0159estal definitivn\u011b \u0159e\u0161it svou linii.<\/p>\n

„Sm\u016fla, no.“ Pet\u016fv hlas m\u011b vr\u00e1t\u00ed zp\u011bt do reality a spas\u00ed m\u011b tak my\u0161lenek na m\u00e9 dvoj\u010de. A\u0165 se sna\u017e\u00edm sebev\u00edc, a\u0165 d\u011bl\u00e1m cokoli, mysl\u00edm na cokoli, skon\u010d\u00edm u n\u011bj. Moje my\u0161lenky krou\u017e\u00ed kolem jeho osoby jako sup nad ko\u0159ist\u00ed. Jak se m\u00e1? Co d\u011bl\u00e1? Mysl\u00ed na m\u011b ob\u010das tak jako j\u00e1 na n\u011bj? Uv\u011bdomil si, jak m\u011b ranil? Tyhle a jin\u00e9 dal\u0161\u00ed ot\u00e1zky se mi neust\u00e1le hon\u00ed hlavou.<\/div>\n

Pete si m\u011b chvilku prohl\u00ed\u017e\u00ed, a t\u0159eba\u017ee nic ne\u0159ekne, v\u00edm, \u017ee na m\u011b poznal, ke komu jsem se zatoulal. Jsem mu vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee se nept\u00e1, nechce o tom se mnou mluvit. O posledn\u00edm setk\u00e1n\u00ed s Billem jsem se mu nezm\u00ednil. Co je prav\u00fd d\u016fvod, nedovedu dost dob\u0159e vysv\u011btlit. Nejsem si jist, jestli je to kv\u016fli tomu, \u017ee se nechci shodit t\u00edm, \u017ee jsem mu zase dal \u0161anci, nebo se sp\u00ed\u0161 sna\u017e\u00edm z n\u011bjak\u00e9ho zvr\u00e1cen\u00e9ho d\u016fvodu br\u00e1nit Billa a nechci jej v o\u010d\u00edch druh\u00fdch \u010dinit hor\u0161\u00edho, ne\u017e u\u017e beztak je. Nebo se snad sna\u017e\u00edm sebe p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee takov\u00fd nen\u00ed?<\/div>\n
Pete m\u00edsto ot\u00e1zek d\u00e1l pokra\u010duje, jako by se nic nestalo. „V\u00ed\u0161, Tomi, taky jsem ti nep\u0159\u00e1l zrovna to nejlep\u0161\u00ed a nejednou jsem ti cht\u011bl urazit palici za ty tvoje kecy a suver\u00e9nn\u00ed chov\u00e1n\u00ed.“ Tentokr\u00e1t se na m\u011b usm\u011bje stylem al\u00e1 hollywoodsk\u00e1 star, co\u017e mu okam\u017eit\u011b oplat\u00edm \u00fa\u0161klebkem. Pr\u00fd suver\u00e9nn\u00ed chov\u00e1n\u00ed. Pche, jen nemohl p\u0159ekousnout, \u017ee jsem ho ka\u017edou v\u011btou usadil.<\/p>\n

„Vlastn\u011b jsem se t\u011b cht\u011bl na n\u011bco zeptat,“ zm\u011bn\u00edm t\u00e9ma a nech\u00e1m po\u017e\u00edr\u00e1n\u00ed \u0161elmami a na\u0161e p\u0159edchoz\u00ed ko\u010dkov\u00e1n\u00ed b\u00fdt. P\u016fvodn\u011b jsem ho sem vyt\u00e1hl, abych mu n\u011bco navrhl. Sice u\u017e dop\u0159edu po\u010d\u00edt\u00e1m s odm\u00edtnut\u00edm, ale zkusit to mus\u00edm.<\/div>\n

„D\u011bkuji,“ serv\u00edrce, kter\u00e1 p\u0159ed Peta postav\u00ed vysokou sklenici s \u010d\u00edmsi barevn\u00fdm, co si asi objednal, je v\u011bnov\u00e1n \u00fasm\u011bv a j\u00e1 se ubr\u00e1n\u00edm tomu mrsknout po n\u00ed krabi\u010dku cigaret, kterou m\u00e1m po ruce. Zaj\u00edmav\u00e9, \u017ee p\u0159ede mnou se takhle nenat\u0159\u00e1sala… „Napjat\u011b poslouch\u00e1m, Tome.“ Pob\u00eddne m\u011b, kdy\u017e ml\u010d\u00edm a nep\u0159est\u00e1v\u00e1m se d\u00edvat sm\u011brem, j\u00edm\u017e doty\u010dn\u00e1 odkr\u00e1\u010dela.<\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee toho m\u00e1\u0161 v posledn\u00edch t\u00fddnech hodn\u011b…“ za\u010dnu, abych mu dal najevo, \u017ee jsem si v\u011bdom toho, jak vyt\u00ed\u017een\u00fd je. Co nevid\u011bt ho \u010dekaj\u00ed ty jejich po\u0161ahan\u00e9 „fashion weeky“ nebo jak tomu ta jejich banda nad\u00e1v\u00e1. To bude pendlovat mezi New Yorkem, Lond\u00fdnem, Mil\u00e1nem a Pa\u0159\u00ed\u017e\u00ed. Nejsp\u00ed\u0161 bych si m\u011bl v\u00e1\u017eit toho, \u017ee je se mnou zat\u00edm takhle „\u010dasto“. A\u017e za\u010dnou zase ma\u0161kar\u00e1dy, jen tak se s n\u00edm neuvid\u00edm. Sice by m\u011b vzal s sebou, v\u0161ak to s\u00e1m n\u011bkolikr\u00e1t nab\u00eddl, ale nechci b\u00fdt na obt\u00ed\u017e a taky nem\u016f\u017eu odjet. Kapela na m\u011b spol\u00e9h\u00e1 a j\u00e1 se na n\u011b nemohu vyka\u0161lat. Pete m\u011b ne\u010dekan\u011b p\u0159eru\u0161\u00ed uprost\u0159ed v\u011bty.<\/p>\n

„Zat\u00edm to zvl\u00e1d\u00e1m,“ vyvr\u00e1t\u00ed mou mylnou domn\u011bnku, \u017ee nev\u00ed, kam d\u0159\u00edv sko\u010dit. „Mohl bys p\u0159ej\u00edt rovnou k v\u011bci?“<\/div>\n

„Okay,“ povzdechnu si a za\u010d\u00edn\u00e1m rychle p\u0159em\u00fd\u0161let, jak zformulovat svou \u017e\u00e1dost, respektive nab\u00eddku. „Volal mi Georg, dneska dopoledne. To je baskytarista z na\u0161\u00ed kapely, tedy b\u00fdval\u00e9… Pamatuje\u0161 se na…“<\/div>\n
„Tokio Hotel. V\u00edm, kdo to je. Co pot\u0159eboval?“<\/div>\n
„No, chce se mnou d\u00e1t sraz a m\u00e1 p\u0159ij\u00edt i Gustav. To je zase…“<\/div>\n
„Buben\u00edk,“ sko\u010d\u00ed mi do \u0159e\u010di, za co\u017e se mi omluv\u00ed nepatrn\u00fdm \u00fasm\u011bvem, „ob\u010das o nich mluvil.“ Objasn\u00ed mi, \u017ee nen\u00ed t\u0159eba, abych mu zdlouhav\u011b vysv\u011btloval, kdo je Georg a Gustav. Jak je vid\u011bt, Bill o sv\u00fdch spoluhr\u00e1\u010d\u00edch z kapely sem tam doma n\u011bjak\u00e9 sl\u016fvko prohodil. Mo\u017en\u00e1 je Pete i osobn\u011b zn\u00e1, kdo v\u00ed. Ale to by mi asi u\u017e \u0159ekl. Proto\u017ee se nem\u00e1m k tomu, abych pokra\u010doval, n\u00e1sleduje dotaz, jen\u017e jsem v\u00edcem\u00e9n\u011b o\u010dek\u00e1val. „Pro\u010d mi o tom vlastn\u011b \u0159\u00edk\u00e1\u0161? Snad nechce\u0161 \u017e\u00e1dat o svolen\u00ed, abys n\u011bkam \u0161el s kamar\u00e1dy!“ Pobaven\u011b zavrt\u00ed hlavou nad t\u00edm, co pr\u00e1v\u011b \u0159ekl. Co \u0159\u00edk\u00e1m, mus\u00ed zn\u00edt asi hodn\u011b divn\u011b, kdy\u017e to na n\u011bj zap\u016fsobilo takhle.<\/div>\n
„To ne. Cht\u011bl bych, aby ses p\u0159idal. Jako k n\u00e1m.“ Kone\u010dn\u011b ze sebe vysouk\u00e1m to, co m\u00e1m na srdci a v duchu jej nab\u00e1d\u00e1m, aby souhlasil a \u0161el na ten sraz se mnou. Sotva Georg zav\u011bsil, dopadl na m\u011b strach z op\u011btovn\u00e9ho setk\u00e1n\u00ed s Gustavem. Sice m\u011b ubezpe\u010doval, \u017ee Juschtel \u0159\u00edkal, \u017ee m\u011b r\u00e1d uvid\u00ed, ale stejn\u011b. Volat mu zp\u00e1tky, abych to zru\u0161il, jsem necht\u011bl, a nav\u00edc by si ze m\u011b utahoval, kdybych mu \u0159ekl prav\u00fd d\u016fvod. Mohl jsem se i vymluvit na pr\u00e1ci, ale jak zn\u00e1m Hagena, nev\u011b\u0159il by mi. Tak jsem za\u010dal zva\u017eovat, co podniknout, abych to shled\u00e1n\u00ed p\u0159e\u017eil pokud mo\u017eno cel\u00fd a ve zdrav\u00ed. Nakonec m\u011b napadl Pete…<\/p>\n

„To mysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b?“ Jeho zelen\u00e9 o\u010di na m\u011b nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b z\u00edraj\u00ed a chlapec se asi nem\u016f\u017ee vzpamatovat z \u0161oku, kter\u00fd mu m\u016fj n\u00e1vrh p\u0159ivodil. V\u017edy\u0165 jsem zas tak moc ne\u0159ekl.<\/div>\n

„Jen m\u011b to napadlo. Nemus\u00ed\u0161, pokud…“<\/div>\n
„\u0160el bych r\u00e1d.“ Dal\u0161\u00ed v\u011btou zase zp\u016fsob\u00ed, \u017ee brada spadne mn\u011b. P\u0159edt\u00edm se tv\u00e1\u0159il, jako bych \u0159ekl b\u016fhv\u00edco, a te\u010f na nab\u00eddku k\u00fdvne. „Jen se chci zeptat, kdy se m\u00e1te sej\u00edt?“<\/div>\n
„Poz\u00edt\u0159\u00ed.“ Vid\u00edm na n\u011bm, \u017ee si oddechne. Nejsp\u00ed\u0161 se zase chyst\u00e1 d\u00e1t mi na n\u011bjak\u00fd \u010das sbohem, jen mi to zat\u00edm nestihl jaksi sd\u011blit.<\/div>\n
„To je super. Kdyby to bylo v p\u00e1tek, nemohl bych. To budu toti\u017e v Lond\u00fdn\u011b.“ Netv\u00e1\u0159\u00ed se, \u017ee by se mu tam dvakr\u00e1t cht\u011blo. Pr\u00e1ce je v\u0161ak pr\u00e1ce, jak s\u00e1m opakuje. A\u010dkoli ta jejich je podle m\u011b na nic. Jak dlouho se t\u00edm m\u016f\u017eou \u017eivit, kdy\u017e ve t\u0159iceti je pro n\u011b \u010dlov\u011bk starej?<\/p>\n

„Co tam?“ Zept\u00e1m se zv\u011bdav\u011b. N\u011bjak si nevzpom\u00edn\u00e1m, \u017ee by se mi zmi\u0148oval o tom, \u017ee v bl\u00edzk\u00e9 dob\u011b pojede do Anglie.<\/div>\n

„\u0158ekn\u011bme, \u017ee skrze pr\u00e1ci.“<\/div>\n
„\u0158ekn\u011bme…“ Zopakuji po n\u011bm a poposednu si na \u017eidli. „Nechce\u0161 snad, abych \u017e\u00e1rlil, \u017ee ne?“ R\u00fdpnu si do n\u011bj a s\u00e1m se za\u010dnu sm\u00e1t. Pete se v\u0161ak ke mn\u011b nep\u0159id\u00e1, jen pokr\u010d\u00ed rameny a usrkne trochu toho na m\u016fj vkus a\u017e moc barevn\u00e9ho pit\u00ed. Up\u0159en\u011b ho pozoruji a st\u00e1le \u010dek\u00e1m na to, kdy vyprskne sm\u00edchem, ale on nic. Tv\u00e1\u0159\u00ed se smrteln\u011b v\u00e1\u017en\u011b a zp\u0159\u00edma mi hled\u00ed do o\u010d\u00ed. Teprve ve chv\u00edli, kdy se zhluboka nadechnu a chyst\u00e1m se ho poprosit, zdali by byl tak laskav a prozradil mi, co tam a hlavn\u011b s k\u00fdm bude prov\u00e1d\u011bt, mu za\u010dnou cukat koutky a nakonec se ozve i sm\u00edch.<\/p>\n

„M\u011bl jsi vid\u011bt ten sv\u016fj v\u00fdraz, Tome.“ Utahuje si ze m\u011b a nediv\u00edm se mu. Jestli jsem se jen trochu tv\u00e1\u0159il tak, jak jsem se c\u00edtil, musel poznat, co se mi hon\u00ed hlavou. „Vivienne Westwood se po mn\u011b asi zastesklo.“ V prvn\u00ed chv\u00edli na n\u011bj civ\u00edm jak p\u00e9ro z divanu, proto\u017ee nem\u00e1m v\u016fbec pon\u011bt\u00ed, kdo \u017ee to m\u00e1 b\u00fdt. N\u00e1hle si v\u0161ak uv\u011bdom\u00edm, \u017ee jsem to jm\u00e9no n\u011bkde u\u017e sly\u0161el a netrv\u00e1 mi zas tak dlouho rozpomenout se, odkud je zn\u00e1m.<\/div>\n

„Vivienne, Vivienne,“ muml\u00e1m si sp\u00ed\u0161 pro sebe. „J\u00e1 u\u017e v\u00edm. To je ta \u0161\u00edlen\u00e1 baba, co vypad\u00e1 jak \u017delezn\u00e1 lady.“ Pronesu v\u00edt\u011bzoslavn\u011b a jsem na sebe hrd\u00fd, \u017ee jsem se zorientoval a nepot\u0159eboval jsem k tomu jeho pomoc. Nikdy nezapomenu na to, kdy\u017e jsem ji spat\u0159il poprv\u00e9 na\u017eivo. \u0160\u00edlen\u011b jsem se j\u00ed lekl. Ona toti\u017e televize a takov\u00e9 live shled\u00e1n\u00ed\u010dko je p\u0159ece jen n\u011bco krapet jin\u00e9ho. St\u00e1l jsem tam s vyt\u0159e\u0161t\u011bn\u00fdma o\u010dima, k\u0159e\u010dovit\u011b se na ni usm\u00edval a v duchu ji prosil, a\u0165 se ke mn\u011b nep\u0159ibli\u017euje v\u00edc, ne\u017e je t\u0159eba. Zato Bill… Ten se tv\u00e1\u0159il, jako by p\u0159ed n\u00edm st\u00e1la n\u011bjak\u00e1 bohyn\u011b. Byl z n\u00ed cel\u00fd paf, po\u0159\u00e1d se kolem n\u00ed motal, culil se a nechal se od n\u00ed dokonce i obejmout! \u010cty\u0159ikr\u00e1t, pokud jsem dob\u0159e po\u010d\u00edtal. Bl\u00e1zen. Taky si vybavuji, \u017ee mi jako zaj\u00edmavost prozradil, \u017ee se Viv, jak ji oslovuje, v\u016fbec, ale opravdu v\u016fbec ned\u00edv\u00e1 na televizi a ani ne\u010dte noviny. Tomu bych i v\u011b\u0159il, vypadala po\u0161ahan\u011b v\u00edc ne\u017e dost. Div\u00edm se, \u017ee diva taky nep\u0159i\u0161la s n\u011bjakou takovou \u0161\u00edlenost\u00ed, aby se n\u011bjak odli\u0161ila od okol\u00ed. No, co nen\u00ed, m\u016f\u017ee b\u00fdt… Ruku do ohn\u011b bych dal za to, \u017ee po\u0159\u00e1d dum\u00e1, \u010d\u00edm by svou k\u00e1mo\u0161ku trumfl.<\/p>\n

<\/div>\n

„Jo, to je ona,“ Pete horko t\u011b\u017eko potla\u010duje sm\u00edch, ale je to p\u0159ece jen profesion\u00e1l, tak\u017ee si nakonec dok\u00e1\u017ee zachovat v\u00e1\u017enou tv\u00e1\u0159. Div\u00edm se, \u017ee m\u011b nesjel, jak to o n\u00ed mluv\u00edm. Kdybych tohle \u0159ekl p\u0159ed Billem, tak by m\u011b minim\u00e1ln\u011b p\u0159izabil za to, jak si to m\u016f\u017eu dovolit, vyjad\u0159ovat se t\u00edmhle stylem o takov\u00e9 m\u00f3dn\u00ed ikon\u011b. Ikona neikona, vypadala p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b. „Asi se nem\u00e1 cenu pt\u00e1t, jestli se nechce\u0161 p\u0159idat, co?“<\/div>\n
„Nab\u00eddka je to opravdu velice l\u00e1kav\u00e1,“ zatv\u00e1\u0159\u00edm se, \u017ee o n\u00ed usilovn\u011b p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, s hran\u00fdm zklam\u00e1n\u00edm v\u0161ak tak\u0159ka okam\u017eit\u011b prohl\u00e1s\u00edm: „Ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee ale nebudu m\u00edt \u010das, abych se s d\u00e1mou znovu setkal. \u017de se d\u00e1v\u00e1m porou\u010det.“ U\u0161kl\u00edbnu se. To tak, jedno setk\u00e1n\u00ed s babou mi sta\u010dilo na cel\u00fd \u017eivot. Dal\u0161\u00ed bych neriskoval. Jak se nechal sly\u0161et m\u00f3dn\u00ed guru alias m\u016fj mlad\u0161\u00ed bratr. Jsou lid\u00e9, co se s n\u00ed nesetkaj\u00ed nikdy, „ale ty, Tomi, m\u00e1\u0161 tu \u010dest s n\u00ed str\u00e1vit n\u011bkolik okam\u017eik\u016f v jedn\u00e9 m\u00edstnosti.“<\/em>. P\u011bkn\u011b d\u011bkuju. Mysl\u00edm, \u017ee bych se bez toho klidn\u011b obe\u0161el. Chud\u00e1k Pete! U\u017e te\u010f ho up\u0159\u00edmn\u011b lituji a douf\u00e1m, \u017ee se vr\u00e1t\u00ed bez n\u011bjak\u00e9 v\u011bt\u0161\u00ed psychick\u00e9 \u00fajmy, a\u010dkoli on bude d\u00edk sv\u00e9 pr\u00e1ci v\u016f\u010di t\u00e9 \u017eensk\u00e9 a j\u00ed podobn\u00fdm imunn\u00ed.<\/p>\n

autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay „Hele, nech toho,“ se sm\u00edchem odlo\u017e\u00edm kytaru na pohovku a svezu se na zem vedle vyj\u00edc\u00edho Absiho, kter\u00fd s t\u00edm okam\u017eit\u011b p\u0159estane a vrhne se na m\u011b. B\u011bhem n\u011bkolika vte\u0159in m\u00e1m kompletn\u011b ol\u00edzan\u00fd obli\u010dej. Nev\u00edm, zda to m\u011bl b\u00fdt projev<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[342],"tags":[],"class_list":["post-3356","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-me-myself-and-romeo"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3356","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3356"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3356\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3356"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3356"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3356"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}