{"id":3366,"date":"2015-02-04T16:00:00","date_gmt":"2015-02-04T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3355"},"modified":"2015-02-04T16:00:00","modified_gmt":"2015-02-04T15:00:00","slug":"turn-back-time-12-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/02\/04\/turn-back-time-12-2-2\/","title":{"rendered":"Turn Back Time 12. (2\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Izzap<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Oh, Wilhelme,“ \u0159ekla Billova matka sladk\u00fdm hlasem, kdy\u017e ve\u0161la do chlapcovy lo\u017enice. Spat\u0159ila sv\u00e9ho syna, jak stoj\u00ed u okna a pou\u017e\u00edv\u00e1 sklo jako zrcadlo, aby si upravil l\u00edme\u010dek ko\u0161ile. Usm\u00e1la se a podep\u0159ela si bradu dlan\u011bmi s propleten\u00fdmi prsty, zat\u00edmco obdivovala syn\u016fv vzhled. „Vypad\u00e1\u0161 dnes opravdu hezky, Wilhelme,“ pochv\u00e1lila ho a p\u0159e\u0161la k n\u011bmu.<\/div>\n
Bill zakoulel o\u010dima a zatv\u00e1\u0159il se znechucen\u011b – tak, aby ho matka nevid\u011bla. Naposled zabojoval s l\u00edme\u010dkem.<\/div>\n
„Matko, je tato ve\u010de\u0159e opravdu nutn\u00e1?“ Uhladil l\u00edme\u010dek a oto\u010dil se, aby \u010delil mat\u010dinu \u00fa\u010dastn\u00e9mu pohledu.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ano,“ ujistila ho \u017eena. „Neo\u017eenili bychom t\u011b s \u00faplnou cizinkou, Wilhelme, nebu\u010f hloup\u00fd.“ Smetla neexistuj\u00edc\u00ed sm\u00edtko a popl\u00e1cala sv\u00e9ho syna po rameni, p\u0159i\u010dem\u017e se m\u00edrn\u011b usm\u00e1la.<\/div>\n
Bill nad t\u011bmi slovy zatnul \u010delist. Tak\u017ee o\u010dividn\u011b rodi\u010de o\u010dek\u00e1vaj\u00ed, \u017ee k tomu man\u017eelstv\u00ed dojde a \u017ee bude fungovat. Kdyby jim jenom mohl \u0159\u00edct o Tomovi… A\u010dkoliv v\u011bd\u011bl, \u017ee s n\u00edm by pak rozhodn\u011b ne\u017eil \u0161\u0165astn\u011b a\u017e do smrti. Pravd\u011bpodobn\u011b by skon\u010dil v rakvi p\u00e1r metr\u016f pod zem\u00ed d\u0159\u00edv, ne\u017e pot\u0159eboval.<\/p>\n

„Matko, co kdy\u017e to nebude fungovat?“<\/div>\n

„Nemluv nesmysly, Wilhelme,“ pohrozila mu matka. „Jestli\u017ee bude\u0161 takto negativn\u00ed, pak je velk\u00e1 \u0161ance, \u017ee by to tak mohlo skon\u010dit. A to nikdo z n\u00e1s nechce, \u017ee?“ Sledovala Billa. Ten toporn\u011b zavrt\u011bl hlavou, b\u00e1l se ud\u011blat opak. „Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ne. Chceme, aby to tentokr\u00e1t fungovalo, \u017ee, Wilhelme?“ Bill k\u00fdvl a dr\u017eel jazyk za zuby. „Dob\u0159e, te\u010f sm\u011ble do toho. Chci, aby ses choval jako gentleman, tak, jak jsme t\u011b vychovali, je to jasn\u00e9, Wilhelme?“<\/div>\n
D\u00edvala se v\u00fdhr\u016f\u017en\u011b na chlapce p\u0159ed sebou, beze slov mu d\u00e1vala najevo, \u017ee bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e p\u016fjde v\u0161e podle pl\u00e1nu.<\/div>\n
„Ano, matko,“ odsouhlasil j\u00ed Bill ti\u0161e a po\u0159\u00e1dn\u011b se narovnal, zat\u00edmco c\u00edtil, jak mu mat\u010din pohled propaluje do t\u011bla d\u00edry. Nech\u00e1pejte to \u0161patn\u011b. Bill miloval svou matku. Nebyla tak \u0161patn\u00e1, nebyla \u010f\u00e1bel, jen zkr\u00e1tka n\u011bkdy dok\u00e1zala b\u00fdt docela d\u011bsiv\u00e1. Ale sv\u00e9ho syna milovala, opravdu. Necht\u011bla se st\u00e1t \u0161patnou matkou, tak\u017ee se sna\u017eila chr\u00e1nit Billa v\u0161\u00edm, co m\u011bla.<\/div>\n
Cht\u011bla, aby jej\u00ed syn vedl dobr\u00fd \u017eivot a jedin\u00e1 cesta, kterou vid\u011bla, byla o\u017eenit se se schopnou mladou \u017eenou.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Dob\u0159e,“ prohl\u00e1sila \u017eena s up\u0159\u00edmn\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Pohladila sv\u00e9ho syna po tv\u00e1\u0159i a mate\u0159sky ho do n\u00ed \u0161t\u00edpla. „A nyn\u00ed… Florence je mil\u00e1 d\u00edvka. Je ve tv\u00e9m v\u011bku, opravdu kr\u00e1sn\u00e1 a z n\u011bkolika dal\u0161\u00edch d\u016fvod\u016f je horkou kandid\u00e1tkou pro man\u017eelstv\u00ed s tebou, Wilhelme.“<\/div>\n
„Matko! Horkou kandid\u00e1tkou? V\u00e1\u017en\u011b, matko, zn\u00ed\u0161, jako bych si kupoval kon\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl Bill sarkastick\u00fdm t\u00f3nem, za kter\u00fd od matky vyslou\u017eil zlostn\u00fd pohled.<\/div>\n
Nicm\u00e9n\u011b po chvilce se \u017eena zachichotala a zavrt\u011bla hlavou. „Wilhelme, pros\u00edm. Co se sna\u017e\u00edm \u0159\u00edct, je, \u017ee je to okouzluj\u00edc\u00ed mlad\u00e1 d\u00e1ma. A tv\u016fj otec a j\u00e1 douf\u00e1me, \u017ee si vy dva budete rozum\u011bt. Ona je v\u00e1\u017en\u011b rozko\u0161n\u00e1, skoro jako by byla \u017eensk\u00fd prot\u011bj\u0161ek tebe.“<\/div>\n
„Matko, pros\u00edm,“ reagoval Bill zahanben\u011b a trochu se za\u010dervenal.<\/div>\n
Matka se m\u011bkce usm\u00e1la. „Oh, dob\u0159e, nen\u00ed tak oslniv\u00e1 jako ty.“<\/div>\n
Bill se zasm\u00e1l a nerv\u00f3zn\u011b si uhladil ko\u0161ili.<\/p>\n

„Eleanor, Wilhelme, u\u017e jsou tady!“ ozval se hlas Billova otce od schodi\u0161t\u011b. Ten jim oznamoval, aby se\u0161li dol\u016f na ve\u010de\u0159i. Byl sly\u0161et zvuk otev\u00edran\u00fdch a zav\u00edran\u00fdch dve\u0159\u00ed, kter\u00fd n\u00e1sledovala sm\u011bsice hlas\u016f.<\/div>\n

„Nu\u017ee, poj\u010fme,“ \u0159ekla Billova matka a chytila sv\u00e9ho syna za ruku, aby ho vyvedla z m\u00edstnosti a zam\u00ed\u0159ila s n\u00edm po schodech.<\/div>\n
„Marku, Eleanor, je skv\u011bl\u00e9 v\u00e1s op\u011bt vid\u011bt!“ prohl\u00e1sil dost hlasit\u011b mu\u017e s rozja\u0159en\u00fdm v\u00fdrazem, rozt\u00e1hl pa\u017ee a usm\u00e1l se na Billovy rodi\u010de. Jeho man\u017eelka mu st\u00e1la po boku a jejich d\u011bti byly st\u00e1le schovan\u00e9 za nimi. V\u0161ichni st\u00e1li v atriu u vchodov\u00fdch dve\u0159\u00ed. \u017dena byla mal\u00e1 a huben\u00e1 oproti sv\u00e9mu vysok\u00e9mu a statn\u00e9mu man\u017eelovi.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, je n\u00e1m pot\u011b\u0161en\u00edm, Paule,“ op\u00e1\u010dil Bill\u016fv otec a pot\u0159\u00e1sl mu\u017ei rukou. V\u0159ele i oslniv\u011b se usm\u00e1l.<\/div>\n
Po p\u0159iv\u00edt\u00e1n\u00ed se otec s up\u0159\u00edmn\u00fdm \u00fasm\u011bvem oto\u010dil na sv\u00e9ho syna. „Wilhelme,“ vyslovil pot\u011b\u0161en\u011b a nazna\u010dil synovi, aby se\u0161el ze schod\u016f a p\u0159ipojil se k nim.<\/p>\n

Bill mu vyhov\u011bl a zdolal posledn\u00edch p\u00e1r schod\u016f. Za\u0159adil se po otcov\u011b boku a narovnal se, \u010d\u00edm\u017e otce o p\u00e1r centimetr\u016f p\u0159ev\u00fd\u0161il. Jeho otec lehce stiskl Bill\u016fv loket, aby ho postr\u010dil kup\u0159edu, pomalu ho vedl od schod\u016f k mu\u017ei, jeho\u017e jm\u00e9no bylo o\u010dividn\u011b Paul, a k jeho man\u017eelce. Oba zastavili a Bill v\u011bnoval pozornost osob\u011b stoj\u00edc\u00ed p\u0159ed nimi.<\/div>\n

„A Wilhelme, toto je Florence,“ \u0159ekl Bill\u016fv otec a pustil jeho pa\u017ei, aby se chlapec mohl p\u0159iv\u00edtat s mladou \u017eenou.<\/div>\n
Bill se zarazil a jeho o\u010di spo\u010dinuly na stvo\u0159en\u00ed p\u0159ed n\u00edm. Na stvo\u0159en\u00ed? Ne, to nebylo spr\u00e1vn\u00e9 slovo. Matka m\u011bla v jedn\u00e9 v\u011bci pravdu – d\u00edvka byla \u017eensk\u00fdm ekvivalentem Billovy kr\u00e1sy a oslnivosti, za p\u0159edpokladu, \u017ee je n\u011bco takov\u00e9ho mo\u017en\u00e9.<\/p>\n

Bill na d\u00edvku z\u00edral dle jeho m\u00edn\u011bn\u00ed snad hodinu, a\u010dkoliv v re\u00e1ln\u00e9m \u010dase to nebylo v\u00edc ne\u017e n\u011bkolik sekund. Chlapec rychle p\u0159ejel o\u010dima p\u0159es jej\u00ed postavu a sna\u017eil se b\u00fdt nen\u00e1padn\u00fd. Ale bo\u017ee, ona byla tak p\u0159ita\u017eliv\u00e1. M\u011bla na sob\u011b \u0161aty, je\u017e obep\u00ednaly jej\u00ed boky jako druh\u00e1 k\u016f\u017ee a na spr\u00e1vn\u00fdch m\u00edstech zd\u016fraznily jej\u00ed k\u0159ivky, i kdy\u017e bylo jasn\u00e9, \u017ee m\u00e1 pod nimi korzet. Nebyla huben\u00e1 jako ty\u010dka, ale ani opl\u00e1can\u00e1 jako \u0161vestka. Vypadala kr\u00e1sn\u011b. M\u011bla hn\u011bd\u00e9 vlasy zkroucen\u00e9 do roztomil\u00fdch mal\u00fdch prst\u00fdnk\u016f, \u010d\u00e1st vy\u010desanou nahoru, \u010d\u00e1st ponechanou dole. Na tv\u00e1\u0159i m\u011bla tro\u0161ku r\u016f\u017ee, co\u017e dod\u00e1valo jej\u00edmu obli\u010deji pot\u0159ebnou v\u0159elost, podtrhlo to jej\u00ed ohromnou eleganci.<\/div>\n

Bill se najednou vr\u00e1til zp\u00e1tky do reality a c\u00edtil na sob\u011b pohledy v\u0161ech p\u0159\u00edtomn\u00fdch, kte\u0159\u00ed \u010dekali, a\u017e se pohne. P\u0159ipadal si jako idiot. Vzal ruku Florence do svoj\u00ed a lehce ji pol\u00edbil na tenk\u00e9 prsty. Nic l\u00e1skypln\u00e9ho, jen slu\u0161n\u00e9 gesto, kter\u00e9 se hod\u00ed.<\/p>\n

„Je skv\u011bl\u00e9, \u017ee v\u00e1s kone\u010dn\u011b pozn\u00e1v\u00e1m, sle\u010dno Sch\u00e4ferov\u00e1,“ \u0159ekl Bill m\u011bkce a sladce se usm\u00e1l. „Jak se v\u00e1m da\u0159\u00ed?“<\/div>\n

Florenciny tv\u00e1\u0159e z\u010dervenaly je\u0161t\u011b v\u00edc, i p\u0159es vrstvu r\u016f\u017ee to bylo zn\u00e1t. Mo\u017en\u00e1, \u017ee to je v prvn\u00ed \u0159ad\u011b d\u016fvod pro nanesen\u00ed tenk\u00e9 vrstvy make-upu.<\/div>\n
D\u00edvka cudn\u011b sklopila hlavu, aby se pokusila skr\u00fdt rozpaky, a Bill pustil jej\u00ed ruku, nechal ji spadnout dol\u016f k jej\u00edmu boku. „Dnes se mi da\u0159\u00ed dob\u0159e, pane Tr\u00fcmpere, d\u011bkuji,“ odpov\u011bd\u011bla Florence sladk\u00fdm h\u0159ejiv\u00fdm hlasem.<\/div>\n
Bill se vychovan\u011b usm\u00e1l a odvr\u00e1til od n\u00ed pohled. Pro jin\u00e9ho kluka by ta d\u00edvka byla terno a on by m\u011bl probl\u00e9my odtrhnout od n\u00ed pohled. Ale tohle byl Bill. On nebyl jako ostatn\u00ed kluci v jeho v\u011bku. Ano, Florence byla ohromn\u00e1. A mu\u017ei by byli \u0161\u0165astn\u00ed, kdyby ji m\u011bli. Ale Bill, ten u\u017e n\u011bkoho m\u011bl. A ten n\u011bkdo nebyl jen tak n\u011bkdo. Ten n\u011bkdo byl lep\u0161\u00ed. Ten n\u011bkdo byl Tom. Jeho Tomi.<\/div>\n
\u017daludek se mu sev\u0159el my\u0161lenkou na Toma. Bylo to \u0161patn\u00e9?<\/div>\n
Dnes tu b\u00fdt a setkat se s d\u00edvkou, kterou by si m\u011bl vz\u00edt. Bylo to \u0161patn\u00e9?<\/div>\n
Ne \u017ee by m\u011bl na v\u00fdb\u011br, ne \u017ee by z\u00e1le\u017eelo na tom, jestli tu chce nebo nechce te\u010f b\u00fdt, ale tak jako tak nemohl set\u0159\u00e1st ten pocit v b\u0159i\u0161e. Bylo to hlod\u00e1n\u00ed, je\u017e mu \u0159\u00edkalo, \u017ee zrazuje Toma. Ale tak to nebylo, \u017ee? Tak by to bylo v p\u0159\u00edpad\u011b, \u017ee by se do t\u00e9 d\u00edvky zamiloval. A Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee n\u011bco takov\u00e9ho se nikdo nestane. Nemohlo se to st\u00e1t, byl si t\u00edm jist\u00fd.<\/p>\n

Samoz\u0159ejm\u011b, Florence byla okouzluj\u00edc\u00ed, ale Billovy mot\u00fdlky v b\u0159i\u0161e k \u017eivotu neprobrala. Ti poklidn\u011b odpo\u010d\u00edvali, naprosto imunn\u00ed k jej\u00edm p\u016fvab\u016fm, jako by se Bill d\u00edval na nic v\u00edc ne\u017e na tapetu.<\/div>\n

„Poj\u010fme, nem\u011bli bychom nechat ve\u010de\u0159i \u010dekat,“ ozvala se chlapcova matka, \u010d\u00edm\u017e ho vytrhla z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Ve\u010de\u0159e prob\u00edhala hladce. V\u0161ichni byli spolu a rodi\u010de obstar\u00e1vali v\u011bt\u0161inu konverzace. Bylo to sp\u00ed\u0161 p\u0159\u00e1telsk\u00e9 setk\u00e1n\u00ed ne\u017e cokoliv jin\u00e9ho, a\u010dkoliv Bill v\u011bd\u011bl, co se od n\u011bj v n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch t\u00fddnech o\u010dek\u00e1v\u00e1. Usoudil, \u017ee je Florence \u0161\u0165astn\u00e1, \u017ee se s n\u00edm setkala, tak\u017ee na n\u011bm te\u010f byla zodpov\u011bdnost toho posunout jejich vztah kup\u0159edu. Navzdory bolestiv\u00e9mu pocitu rostouc\u00edmu v jeho srdci poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e pomyslel na budoucnost.<\/p><\/div>\n

„Jste dnes opravdu okouzluj\u00edc\u00ed, sle\u010dno Sch\u00e4ferov\u00e1,“ pronesl Bill, kdy\u017e se \u0161el s Florence po ve\u010de\u0159i proj\u00edt na verandu. Vlastn\u011b byli vyhnan\u00ed od stolu, aby spolu mohli \u00b4str\u00e1vit n\u011bjak\u00fd \u010das o samot\u011b\u00b4, jak prohl\u00e1sila Billova matka.<\/div>\n
„Pros\u00edm, \u0159\u00edkejte mi Florence, pane Tr\u00fcmpere,“ odpov\u011bd\u011bla d\u00edvka. „A d\u011bkuji v\u00e1m, pane Tr-„<\/div>\n
„\u0158\u00edkejte mi Bille,“ p\u0159eru\u0161il ji Bill. Nesn\u00e1\u0161el, kdy\u017e byl oslovov\u00e1n, jako by uzav\u00edral n\u011bjak\u00fd obchod. A\u010dkoliv z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu, kdy\u017e mu p\u0159\u00edjmen\u00edm \u0159\u00edkal Tom, miloval to. V tom, jak to Tom \u0159\u00edkal, bylo n\u011bco, co mu rozechv\u00edvalo cel\u00e9 t\u011blo.<\/div>\n
„Bille,“ opravila se Florence a lehce se za\u010dervenala. Temn\u00fd st\u00edn v\u0161ak schoval jej\u00ed tv\u00e1\u0159 a zakryl \u0161arlatovou barvu. Florence naklonila hlavu na stranu.<\/p>\n

Na n\u011bkolik minut oba ztichli, st\u00e1li na verand\u011b p\u00e1r metr\u016f od sebe.<\/div>\n

Oba se dr\u017eeli z\u00e1bradl\u00ed a d\u00edvali se do zahrady.<\/div>\n
Nicm\u00e9n\u011b Bill sp\u00ed\u0161 obracel o\u010di k nebi.<\/div>\n
„Florence?“ ozval se po chv\u00edli.<\/div>\n
„Ano?“ odpov\u011bd\u011bla nerv\u00f3zn\u011b d\u00edvka a oto\u010dila hlavu na kr\u00e1sn\u00e9ho mu\u017ee vedle sebe. Nikdy d\u0159\u00edv netu\u0161ila, \u017ee by chlapec mohl b\u00fdt takhle kr\u00e1sn\u00fd. Pohledn\u00fd, to ano, Florence u\u017e vid\u011bla p\u00e1r pohledn\u00fdch mlad\u00fdch mu\u017e\u016f, ale kr\u00e1sn\u00fd a p\u016fvabn\u00fd? Bill byl prvn\u00ed sv\u00e9ho druhu, kter\u00e9ho spat\u0159ila.<\/div>\n
Bill ti\u0161e vydechl a odvr\u00e1til zrak od no\u010dn\u00ed oblohy. Tak\u00e9 zahnal my\u0161lenky na jedinou tv\u00e1\u0159, kter\u00e1 zaplnila jeho mozek na posledn\u00edch p\u00e1r t\u00fddn\u016f. „Florence, jsi obezn\u00e1mena s d\u016fvodem, pro\u010d jsme dnes ve\u010der zde, spr\u00e1vn\u011b?“ zeptal se ti\u0161e, sna\u017eil se ze v\u0161ech sil nezn\u00edt p\u0159\u00edli\u0161 hrub\u011b. Konec konc\u016f ona byla mil\u00e1.<\/div>\n
Florence znovu naklonila hlavu na stranu a zrudla je\u0161t\u011b v\u00edc. „Ano, jsem s t\u00edm obezn\u00e1mena, Bille.“<\/div>\n
„Hmm,“ zareagoval chlapec. Alespo\u0148 v\u011bd\u011bla, pro\u010d jsou tady. N\u011bkdy se stalo, \u017ee d\u00edvky nem\u011bly tu\u0161en\u00ed. Pak to bylo jako mu\u010den\u00ed. Byly tak bezradn\u00e9… „Ale jsme tak mlad\u00ed,“ dodal \u0161eptem.<\/p>\n

„M\u00e1 matka \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee je to pozd\u011bji ne\u017e obvykle,“ op\u00e1\u010dila ti\u0161e Florence a pod\u00edvala se do zahrady. Ale souhlasila – byli mlad\u00ed.<\/div>\n

Bill se na ni pod\u00edval a v\u0161iml si v\u00fdrazu v jej\u00ed tv\u00e1\u0159i. Byl t\u00e9m\u011b\u0159 toto\u017en\u00fd s t\u00edm jeho, kter\u00fd se sna\u017eil cel\u00fd ve\u010der skr\u00fdvat. „Nechce\u0161 tady b\u00fdt o nic v\u00edc ne\u017e j\u00e1, \u017ee?“ zeptal se jemn\u011b.<\/div>\n
„Oh,“ ozvala se Florence trochu \u0161okovan\u011b. Rychle oto\u010dila hlavu zp\u011bt a setkala se s Billov\u00fdm pohledem. „Nebu\u010f hloup\u00fd, samoz\u0159ejm\u011b-„<\/div>\n
„Florence, pros\u00edm, ne\u0159\u00edkej to, o \u010dem si mysl\u00ed\u0161, \u017ee by pot\u011b\u0161ilo tvou matku,“ p\u0159eru\u0161il ji \u010dernovl\u00e1sek. „Vid\u00edm to na tob\u011b, Florence.“<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161?“ ujistila se ti\u0161e d\u00edvka a rychle uhnula pohledem, sna\u017eila se skr\u00fdt svou tv\u00e1\u0159. Jej\u00ed matka by ji zabila, kdyby Florencina tv\u00e1\u0159 prozradila jej\u00ed nechu\u0165 k cel\u00e9mu dne\u0161n\u00edmu ve\u010deru. Opravdu – necht\u011bla tady b\u00fdt.<\/div>\n
„Ano, vid\u00edm,“ \u0159ekl Bill. St\u00e1le Florence sledoval.<\/div>\n
D\u00edvka si t\u011b\u017ece povzdychla. „M\u00e1 matka \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee by to tentokr\u00e1t m\u011blo fungovat,“ zamumlala si pod fousy, p\u0159i\u010dem\u017e byl v jej\u00edm hlase zn\u00e1t vzdor. „U\u017e je unaven\u00e1 z toho, jak jsem minul\u00e9 n\u00e1padn\u00edky odm\u00edtla.“<\/div>\n
„Na\u0161e matky jsou z\u0159ejm\u011b dvoj\u010data,“ prohl\u00e1sil se zachichot\u00e1n\u00edm Bill, \u0161\u0165astn\u00fd z v\u011bdom\u00ed, \u017ee nen\u00ed jedin\u00fd, kdo je do tohohle tla\u010den\u00fd n\u00e1sil\u00edm. A\u010dkoliv te\u010f m\u011bli v rukou velk\u00e9 dilema, \u017ee?<\/p>\n

Florence se lehce zasm\u00e1la. „Nu\u017ee, Bille, ty zde nechce\u0161 b\u00fdt a j\u00e1 tak\u00e9 ne, ale na\u0161e matky cht\u011bj\u00ed. Co nyn\u00ed navrhuje\u0161?“ Sto\u010dila pohled znovu na Billa a zlomysln\u011b se u\u0161kl\u00edbla.<\/div>\n

„Nu,“ za\u010dal Bill ti\u0161e a po stopades\u00e1t\u00e9 za ten ve\u010der mrkl na oblohu. O tolik rad\u011bji by te\u010f byl na jin\u00e9m m\u00edst\u011b, kde by odpo\u010d\u00edval v n\u00e1ru\u010di jist\u00e9ho dredat\u00e9ho chlapce. Oh, jak se li\u0161il ve srovn\u00e1n\u00ed s touto milou \u017eenou stoj\u00edc\u00ed p\u0159\u00edmo vedle n\u011bj. Vyhledal Florencin pohled, ne\u017e pokra\u010doval. „\u0158\u00edk\u00e1m, \u017ee bychom m\u011bli hr\u00e1t jejich hru a uvid\u00edme, kam to povede. Alespo\u0148 po\u010dk\u00e1me, ne\u017e budeme oba p\u0159ipraveni na zm\u011bnu. Jak ti to zn\u00ed?“<\/div>\n
Florence se sladce usm\u00e1la, elegance vyza\u0159ovala z jej\u00edch rt\u016f i z\u00e1\u0159\u00edc\u00edch o\u010d\u00ed. „To zn\u00ed jako dobr\u00fd pl\u00e1n, pane Tr\u00fcmpere.“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Oba zam\u00ed\u0159ili zp\u011bt dovnit\u0159. Bill se c\u00edtil ohledn\u011b cel\u00e9 v\u011bci o trochu l\u00edp a up\u0159\u00edmn\u011b se usm\u00edval. Bral to v\u0161echno jako malink\u00e9 v\u00edt\u011bzstv\u00ed. St\u00e1le nesouhlasil s man\u017eelstv\u00edm, ale pro jednou mohl \u0159\u00edct, \u017ee nen\u00ed zklaman\u00fd z d\u00edvky, kterou poznal. Nemohl si pomoct, zaj\u00edmalo ho, pro\u010d se zrovna Florence, ze v\u0161ech mlad\u00fdch d\u00edvek, nechce vd\u00e1vat, ale usoudil, \u017ee na d\u016fvod p\u0159ijde brzy.<\/p><\/div>\n

Mezit\u00edm se rodina Sch\u00e4ferov\u00fdch p\u0159ichystala k odchodu. Bill zam\u00ed\u0159il do jednoho z pokoj\u016f, aby jim p\u0159inesl kab\u00e1ty a \u0161\u00e1ly. Sna\u017eil se b\u00fdt tak slu\u0161n\u00fd, jak jen bylo mo\u017en\u00e9.<\/div>\n
S v\u011bcmi v n\u00e1ru\u010d\u00ed se oto\u010dil k odchodu z mal\u00e9 m\u00edstnosti a stanul tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159…<\/p>\n

„Gustave!“ vyp\u00edskl p\u0159ekvapen\u011b. Rychle se usm\u00e1l a p\u0159ik\u00e1zal sv\u00e9mu t\u011blu uvolnit se. Nebylo \u010deho se b\u00e1t, byl to jenom Gustav, Florencin star\u0161\u00ed bratr. Up\u0159\u00edmn\u011b \u0159e\u010deno ti dva nevypadali, \u017ee by byli p\u0159\u00edbuzn\u00ed. Gustav byl men\u0161\u00ed ne\u017e pr\u016fm\u011brn\u00fd mu\u017e a trochu p\u0159i t\u011ble – po otci, jak Bill mohl vid\u011bt. M\u011bl kr\u00e1tk\u00e9, p\u011bkn\u011b na\u010desan\u00e9, blon\u010fat\u00e9 vlasy.<\/div>\n

A po\u0159\u00e1d se tv\u00e1\u0159il zarputile.<\/div>\n
Trochu um\u00edn\u011bn\u011b, ale hlavn\u011b zarputile.<\/div>\n
A\u010dkoliv mo\u017en\u00e1 to byl pouze v\u00fdraz zamy\u0161len\u00ed.<\/div>\n
„Nemusel jsi sem chodit,“ informoval ho Bill p\u0159\u00e1telsk\u00fdm t\u00f3nem, vychovan\u011b se usm\u00e1l, a\u010dkoliv si toho v neosv\u011btlen\u00e9m pokoji ne\u0161lo v\u0161imnout. Bill mohl rozeznat pouze obrysy Gustavova obli\u010deje d\u00edky sv\u011btlu pronikaj\u00edc\u00edmu sem z haly. „Nesu v\u00e1m kab\u00e1ty-“ pokra\u010doval, ale byl p\u0159eru\u0161en.<\/div>\n
V m\u017eiku byl pevn\u011b nam\u00e1\u010dknut\u00fd na ze\u010f za sebou. Dech se mu zadrhl v hrdle. Pod\u00edval se na Gustavovu pa\u017ei napasovanou na jeho hrudn\u00edku, kter\u00e1 ho tla\u010dila ke st\u011bn\u011b a zaji\u0161\u0165ovala, \u017ee Bill neute\u010de. \u010cernovl\u00e1sek zvedl o\u010di a setkal se s Gustavov\u00fdm v\u00fdhr\u016f\u017en\u00fdm pohledem. Ti\u0161e zalapal po dechu.<\/p>\n

„Poslouchej m\u011b, Bille. Bille,“ zasm\u00e1l se Gustav. „Mohu ti \u0159\u00edkat Bille?“ zeptal se se zlovoln\u00fdm \u00fa\u0161klebkem. Bill v odpov\u011b\u010f k\u00fdvl, neschopn\u00fd promluvit.<\/div>\n

„Dob\u0159e, dob\u0159e,“ prohl\u00e1sil Gustav. Zasm\u00e1l se a uvolnil sev\u0159en\u00ed pouze proto, aby vz\u00e1p\u011bt\u00ed Billa zm\u00e1\u010dkl je\u0161t\u011b pevn\u011bji. „Nyn\u00ed m\u011b, Bille, poslouchej. Tohle nen\u00ed poprv\u00e9, kdy si touhle situac\u00ed Florence proch\u00e1z\u00ed, a j\u00e1 v\u00edm, \u017ee u tebe je to stejn\u00e9. V minulosti j\u00ed bylo ubl\u00ed\u017eeno. A j\u00e1, jako jej\u00ed star\u0161\u00ed bratr, nechci vid\u011bt, \u017ee je moj\u00ed sest\u0159e ubl\u00ed\u017eeno znovu, sly\u0161el jsi? Ubl\u00ed\u017e\u00ed\u0161 j\u00ed, ubl\u00ed\u017e\u00ed\u0161 mn\u011b, je to jasn\u00e9?“<\/div>\n
Bill polkl a p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Dob\u0159e.“ Gustav\u016fv zlomysln\u00fd \u00fa\u0161klebek se zm\u011bnil v t\u00e9m\u011b\u0159 vl\u00eddn\u00fd \u00fasm\u011bv. „Zn\u00e1m Florence a v\u00edm, \u017ee kdybys j\u00ed ubl\u00ed\u017eil, nic by s t\u00edm neud\u011blala. Pomalu by se vyl\u00e9\u010dila a p\u0159enesla se p\u0159es to. Ale j\u00e1 nejsem jako ona. Pokud j\u00ed ubl\u00ed\u017e\u00ed\u0161, nebudu v\u00e1hat a okam\u017eit\u011b jedn\u00e1m, rozum\u00ed\u0161 mi, Bille?“<\/div>\n
Bill z\u00edral do blon\u010f\u00e1kov\u00fdch o\u010d\u00ed, mohl v nich vid\u011bt varovn\u00e9 plam\u00ednky. Je\u0161t\u011b jednou polkl a k\u00fdvl. „Rozum\u00edm,“ dostal ze sebe \u0161eptem.<\/p>\n

Gustav se zasm\u00e1l a uvolnil sev\u0159en\u00ed, nechal toho neboh\u00e9ho chlapce s havran\u00edmi vlasy \u0161okem zkolabovat na ze\u010f. Rozhodl se ukon\u010dit to v dobr\u00e9m. Gustav se up\u0159\u00edmn\u011b zaculil a nat\u00e1hl ruce, aby uhladil z\u00e1hyby na Billov\u011b ko\u0161ili. P\u0159ejel po nich dlan\u011bmi a tak\u00e9 upravil l\u00edme\u010dek, tak\u017ee b\u011bhem okam\u017eiku Bill zase vypadal jako ze \u0161katulky.<\/div>\n

„Dob\u0159e, dob\u0159e,“ pronesl a zatahal za \u010dernovl\u00e1skovu ko\u0161ili, aby ji spr\u00e1vn\u011b napjal. „A nyn\u00ed… Bille, nezapome\u0148 na n\u00e1\u0161 mal\u00fd rozhovor, dob\u0159e?“ poznamenal s tajn\u016fstk\u00e1\u0159sk\u00fdm zazuben\u00edm a odkr\u00e1\u010del z m\u00edstnosti, ani\u017e by si po\u010dkal na odpov\u011b\u010f.<\/p>\n

Bill znovu nalezl schopnost d\u00fdchat a pot\u0159\u00e1sl hlavou, zat\u00edmco sledoval Gustava vych\u00e1zej\u00edc\u00edho z pokoje. Kdyby Bill znal filmy z budoucnosti, pak by si te\u010f p\u0159ipadal jako po rozmluv\u011b s Kmotrem. Ale jeliko\u017e poch\u00e1zel z po\u010d\u00e1tku dvac\u00e1t\u00e9ho stolet\u00ed, jenom st\u00e1l na m\u00edst\u011b jako p\u0159ikovan\u00fd a vyd\u011b\u0161en\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e za cel\u00fd dosavadn\u00ed sedmn\u00e1ctilet\u00fd \u017eivot.<\/div>\n

Polkl a sna\u017eil se v mysli p\u0159e\u017ev\u00fdkat rozhovor s Gustavem, zat\u00edmco vy\u0161el z pokoje. Nep\u0159\u00e1l si nic jin\u00e9ho, ne\u017e pr\u00e1v\u011b te\u010f spo\u010dinout v Tomov\u011b n\u00e1ru\u010di.<\/p>\n

autor: Izzap<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Allka<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Izzap „Oh, Wilhelme,“ \u0159ekla Billova matka sladk\u00fdm hlasem, kdy\u017e ve\u0161la do chlapcovy lo\u017enice. Spat\u0159ila sv\u00e9ho syna, jak stoj\u00ed u okna a pou\u017e\u00edv\u00e1 sklo jako zrcadlo, aby si upravil l\u00edme\u010dek ko\u0161ile. Usm\u00e1la se a podep\u0159ela si bradu dlan\u011bmi s propleten\u00fdmi prsty, zat\u00edmco<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[606],"tags":[],"class_list":["post-3366","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-turn-back-time"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3366","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3366"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3366\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3366"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3366"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3366"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}