{"id":3379,"date":"2015-01-30T15:00:00","date_gmt":"2015-01-30T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3368"},"modified":"2015-01-30T15:00:00","modified_gmt":"2015-01-30T14:00:00","slug":"blue-bird-18","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/01\/30\/blue-bird-18\/","title":{"rendered":"Blue Bird 18."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/p>\n

<\/strong> Nejsem si jist\u00e1, jestli se v bl\u00edzk\u00e9 dob\u011b dostanu ke psan\u00ed, proto si dne\u0161n\u00ed d\u00edl u\u017eijte, jak jen to p\u016fjde. Douf\u00e1m, \u017ee budete pro\u017e\u00edvat stejn\u00e9 mraven\u010den\u00ed a radost jako j\u00e1, kdy\u017e jsem ho psala :).<\/em><\/div>\n

P\u0159eji kr\u00e1sn\u00e9 po\u010dten\u00ed!<\/p>\n

<\/em> PS: po dohod\u011b s B-kay d\u00e1v\u00e1m pov\u00eddku prozat\u00edm do muzea, a uvid\u00edme, jestli a kdy ji dop\u00ed\u0161e. V\u011bt\u0161ina z v\u00e1s chodila na jej\u00ed blog, tak v\u00edte, o co jde. J. :o)<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill le\u017eel rozvalen\u00fd na z\u00e1dech, vedle sebe c\u00edtil teplo vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z bratrova t\u011bla le\u017e\u00edc\u00edho hned vedle n\u011bj. Tom se op\u00edral o loket a skl\u00e1n\u011bl se nad jeho tv\u00e1\u0159\u00ed, v\u011bnuj\u00edc drobn\u00e9 polibky Billovu um\u011blecky vykrojen\u00e9mu nosu. Nedok\u00e1zal si dostate\u010dn\u011b vychutnat pocit, \u017ee mu v tom nebr\u00e1nil ob\u0159\u00ed piercing, kter\u00fd na Billovi nikdy nem\u011bl r\u00e1d i p\u0159esto, \u017ee se opravdu sna\u017eil zvyknout si na n\u011bj. Bill\u016fv tlumen\u00fd sm\u00edch a chv\u011bn\u00ed jeho t\u011bla, propleten\u00e9 kon\u010detiny, divoce bij\u00edc\u00ed srdce, ho\u0159\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159e. V\u0161echno to bylo zase zp\u011bt. Jako by se vr\u00e1tili do d\u011btstv\u00ed nebo do obdob\u00ed dosp\u00edv\u00e1n\u00ed, kdy si za\u010dali uv\u011bdomovat jist\u00e9 zm\u011bny v pohledu na toho druh\u00e9ho. Zm\u011bny, kter\u00e9 v nich vyvol\u00e1valy pochybnosti, strach a nejistotu, ale kter\u00e9 byly tak\u00e9 d\u016fvodem, pro\u010d nikdy nepot\u0159ebovali nikoho t\u0159et\u00edho. Od za\u010d\u00e1tku c\u00edtili, \u017ee je jejich vztah v\u00fdjime\u010dn\u00fd; pouto, spojuj\u00edc\u00ed jejich osoby, bylo mnohem siln\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e m\u011blo b\u00fdt. Dokonce natolik siln\u00e9, \u017ee se to u\u017e nedalo v\u00edc un\u00e9st.<\/p>\n

Tom p\u0159estal s l\u00edb\u00e1n\u00edm Billova krku, zvedl hlavu a zahled\u011bl se mu do o\u010d\u00ed. Bill, kter\u00e9ho Tomovy polibky p\u0159\u00edjemn\u011b \u0161imraly, se kone\u010dn\u011b p\u0159estal chichotat, uvolnil se a otev\u0159enou dlan\u00ed pohladil Toma po \u010delisti. U\u017e se nesm\u00e1l, ale n\u011b\u017en\u00fd \u00fasm\u011bv neopou\u0161t\u011bl jeho rty. Cht\u011bl mu toho v tu chv\u00edli tolik \u0159\u00edct. Cht\u011bl to tak zoufale, \u017ee by mu v jedin\u00e9 minut\u011b dok\u00e1zal \u0159\u00edct v\u0161echno, co mu nestihl \u0159\u00edct b\u011bhem posledn\u00edch m\u011bs\u00edc\u016f. Nechyb\u011bl mu toti\u017e jen jako milovan\u00e1 osoba, ale zejm\u00e9na jako bratr. Jako dvoj\u010de, se kter\u00fdm nikdy p\u0159edt\u00edm nem\u011bli \u017e\u00e1dn\u00e9 probl\u00e9my a on pr\u00e1v\u011b proto nebyl na tak dlouh\u00e9 odcizen\u00ed v\u016fbec p\u0159ipraven\u00fd. B\u011bhem t\u011bch dvou let s n\u00edm odm\u00edtal jakkoliv komunikovat. Odm\u00edtal se dokonce zdr\u017eovat ve stejn\u00e9 m\u00edstnosti a najednou nal\u00e9hav\u011b pot\u0159eboval, aby smetli v\u0161echnu to pr\u00e1zdnotu a bolest. Cht\u011bl mu pov\u011bd\u011bt o sv\u00fdch pocitech a starostech, cht\u011bl mu \u0159\u00edct v\u0161echno, co se p\u0159edt\u00edm neodv\u00e1\u017eil. Mo\u017en\u00e1 by byl dokonce schopen slo\u017eit mu poklonu za skv\u011ble odvedenou pr\u00e1ci na jejich nov\u00e9 koupeln\u011b, kterou p\u0159ed p\u016fl rokem odbyl n\u011bkolika pr\u00e1zdn\u00fdmi slovy.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Na co mysl\u00ed\u0161?“ zeptal se Tom jemn\u011b, ukazov\u00e1\u010dkem p\u0159ech\u00e1zej\u00edc po Billov\u011b obli\u010deji.<\/div>\n
Bill se zatajen\u00fdm dechem chv\u00edli neodpov\u00eddal. „Na to, \u017ee nesm\u00edm m\u00edt strach,“ odpov\u011bd\u011bl nakonec.<\/div>\n
„A m\u00e1\u0161?“ Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee se pt\u00e1 \u00fapln\u011b zbyte\u010dn\u011b. Jist\u011b\u017ee m\u011bl strach, bylo to zcela p\u0159irozen\u00e9. A nebyl jedin\u00fd. Na tuhle chv\u00edli \u010dekali a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dlouho, mo\u017en\u00e1 u\u017e ani nedoufali, \u017ee by se to n\u011bkdy mohlo st\u00e1t a najednou to bylo tady. Op\u011bt je to zastihlo nep\u0159ipraven\u00e9 a op\u011bt to bylo tak siln\u00e9, \u017ee jim to ka\u017edou vte\u0159inou vyr\u00e1\u017eelo dech.<\/div>\n
Bill pla\u0161e zak\u00fdval hlavou a op\u011btoval Tom\u016fv jemn\u00fd polibek.<\/div>\n
„Co kdy\u017e si pozd\u011bji uv\u011bdom\u00ed\u0161, \u017ee to nen\u00ed to, v cos doufal. Co kdy\u017e bude\u0161 cht\u00edt zalo\u017eit rodinu, usadit se a vztah s bratrem ti najednou bude p\u0159ipadat zvr\u00e1cen\u00fd a odporn\u00fd. Co kdy\u017e ti j\u00e1<\/em> budu p\u0159ipadat odporn\u00fd?“<\/div>\n
Tom pomalu zavrt\u011bl hlavou, jeho rty zdobil pobaven\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Zase p\u0159\u00edli\u0161 mluv\u00ed\u0161, Bille,“ \u0161eptl a l\u00e1skypln\u011b jej dloubl do \u0161pi\u010dky nosu. „Ty m\u016f\u017ee\u0161 cht\u00edt to sam\u00e9. Co kdy\u017e si to rozmysl\u00ed\u0161 ty? Co kdy\u017e budu p\u0159ipadat odporn\u00fd<\/em> j\u00e1 tob\u011b?“<\/div>\n
Bill p\u0159ekvapen\u011b vykulil o\u010di a rychle zavrt\u011bl hlavou. „To se nikdy nestane, Tome. Nikdy bys mi nemohl p\u0159ipadat odporn\u00fd,“ vydechl a na potvrzen\u00ed sv\u00fdch slov se vyzvedl na lokty a za\u010dal Toma pusinkovat po cel\u00e9m obli\u010deji.<\/p>\n

„Tak kdy\u017e se to nikdy nestane, pro\u010d o tom v\u016fbec mluv\u00edme?“ Tom si jej p\u0159it\u00e1hl bl\u00ed\u017e ke sv\u00e9mu t\u011blu, jednu ruku mu zabo\u0159il do vlas\u016f, zat\u00edmco tou druhou jej pomalu hladil po boc\u00edch.<\/div>\n

Billovi se d\u00edky tomu vyno\u0159ila vzpom\u00ednka na jejich d\u011btstv\u00ed. Pl\u00e1\u010d, Tomovo ut\u011b\u0161ov\u00e1n\u00ed, pocit jeho h\u0159ejiv\u00fdch rukou na boc\u00edch a v\u016fn\u011b mentolov\u00e9ho kr\u00e9mu. Pousm\u00e1l se.<\/div>\n
„J\u00e1 jen\u2026 chci, abys byl \u0161\u0165astn\u00fd,“ p\u00edpl s nosem zabo\u0159en\u00fdm do jeho krku. Nikdy si nic jin\u00e9ho nep\u0159\u00e1l. Dokonce doufal, \u017ee se \u010dasem sm\u00ed\u0159\u00ed i s jeho vztahem s Riou, pokud by byla jeho \u0161t\u011bst\u00edm pr\u00e1v\u011b ona.<\/div>\n
„Jsem \u0161\u0165astn\u00fd, Bille. Dokonce a\u017e tak, \u017ee bych \u0161el s tebou do t\u00e9 cukr\u00e1rny a vydr\u017eel bych \u010dekat i p\u016fl hodinu, a\u017e dokud by sis nevybral,“ \u0159ekl se sm\u00edchem a Bill se pod n\u00edm \u0161\u0165astn\u011b zavrt\u011bl.<\/div>\n
„A p\u0159e\u010detl bys mi p\u0159\u00edchut\u011b?“ nosem pohladil ten Tom\u016fv a teplo vyza\u0159uj\u00edc\u00ed z jeho o\u010d\u00ed mu bylo posta\u010duj\u00edc\u00ed odpov\u011bd\u00ed.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 bych se znovu obarvil na zeleno,“ \u0161eptl. „Ale pros\u00edm, neber to doslovn\u011b. Mysl\u00edm, \u017ee mi to jednou sta\u010dilo.“<\/p>\n

Bill se k n\u011bmu siln\u011b p\u0159itiskl; ruce mu omotal kolem krku, nohou objal Tomovy boky, a kdy\u017e se schoulili do klub\u00ed\u010dka, p\u0159epadla jej nostalgie. Na malou chv\u00edli m\u011bl chu\u0165 vr\u00e1tit se do d\u011btstv\u00ed a pro\u017e\u00edt n\u011bkter\u00e9 okam\u017eiky je\u0161t\u011b jednou. Nekone\u010dn\u00e9 rozhovory, spole\u010dn\u00e9 objevov\u00e1n\u00ed sv\u00e9ho skute\u010dn\u00e9ho j\u00e1, b\u011bh\u00e1n\u00ed po zahrad\u011b se Scottym v pat\u00e1ch, v\u00fdlety k d\u011bde\u010dkovi, tajn\u00e9 p\u0159esouv\u00e1n\u00ed se k tomu druh\u00e9mu do postele uprost\u0159ed noci. Bill se jako d\u00edt\u011b hrozn\u011b b\u00e1l bou\u0159ek. Nah\u00e1n\u011bly mu hr\u016fzu ale v Tomov\u011b n\u00e1ru\u010di najednou nic nebylo tak zl\u00e9, jak se p\u016fvodn\u011b zd\u00e1lo. P\u0159estal se jich b\u00e1t ve sv\u00fdch jeden\u00e1cti letech a od t\u00e9 doby sv\u016fj strach p\u0159edst\u00edral jen pro ty okam\u017eiky, kter\u00e9 s n\u00edm mohl str\u00e1vit. Nech\u00e1val se obj\u00edmat a hladit, poslouchal uklid\u0148uj\u00edc\u00ed slova a c\u00edtil se n\u00e1dhern\u011b. P\u0159esn\u011b v takov\u00fdch okam\u017eic\u00edch poci\u0165oval l\u00edtost v\u016f\u010di t\u011bm, kte\u0159\u00ed nem\u011bli tak skv\u011bl\u00e9ho bratra. V\u016f\u010di v\u0161em, kte\u0159\u00ed se nem\u011bli kam schovat, kte\u0159\u00ed postr\u00e1dali n\u00e1ru\u010d stvo\u0159enou p\u0159esn\u011b podle rozm\u011br\u016f jejich t\u011bla. V\u011bt\u0161inou myslel na Andrease. A na to, \u017ee kdyby byl na jeho m\u00edst\u011b, byl by z\u0159ejm\u011b po\u0159\u00e1dn\u011b mrzut\u00fd a ne\u0161\u0165astn\u00fd.<\/div>\n

Ud\u011blal to v\u0161echno kv\u016fli tomu? Z\u00e1vid\u011bl jim jejich bezstarostnost a t\u00e9m\u011b\u0159 ide\u00e1ln\u00ed vztah? Cht\u011bl jim ubl\u00ed\u017eit jen proto, aby ulevil sv\u00e9 bolesti a otupil osam\u011blost, kter\u00e1 jej sv\u00edrala cel\u00e1 l\u00e9ta? A\u0165 u\u017e to bylo jakkoliv, Bill se nedok\u00e1zal p\u0159en\u00e9st p\u0159es to, jak krut\u00fd zp\u016fsob si pro \u00falevu sv\u00e9 bolesti vybral.<\/div>\n
„Ano,“ vydechl. „Jednou to<\/em> sta\u010dilo.“<\/div>\n
Nev\u011bd\u011bl, jestli t\u00edm nar\u00e1\u017eel na tu \u0161\u00edlenost se zm\u011bnou barvy vlas\u016f nebo na odlou\u010den\u00ed, kter\u00e9 se nyn\u00ed, p\u0159i pohledu do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed zd\u00e1lo p\u0159\u00edmo nesnesiteln\u00fdm.<\/p>\n

Tom se jemn\u011b usm\u00e1l a prohr\u00e1bl Billovy tmav\u00e9 vlasy.<\/div>\n

„Vypad\u00e1 to n\u00e1dhern\u011b.“ Tv\u00e1\u0159\u00ed se mu okam\u017eit\u011b rozlil roztomil\u00fd rum\u011bnec. „Ty vypad\u00e1\u0161\u2026 n\u00e1dhern\u011b,“ p\u00edpl a sklonil hlavu. Byl si jist\u00fd, \u017ee se ta novinka rychle roz\u0161\u00ed\u0159\u00ed do cel\u00e9ho sv\u011bta a vykouzl\u00ed na tv\u00e1\u0159i \u00fasm\u011bv nejedn\u00e9 skaln\u00ed fanynce. I on se pova\u017eoval za fanou\u0161ka Billova star\u00e9ho vzhledu, pokud se tak v\u016fbec mohl naz\u00fdvat.<\/div>\n
Bill se zachv\u011bl vzru\u0161en\u00edm a m\u011bl chu\u0165 vyb\u011bhnout z postele a poskakovat po dom\u011b jako naprost\u00fd \u0161\u00edlenec. Byl zvykl\u00fd na odvr\u00e1cen\u00e9 strany l\u00e1sky k Tomovi. Na pr\u00e1zdnotu, kterou mu p\u0159in\u00e1\u0161el pohled na Riin \u00fasm\u011bv, na bolest, kterou mu zp\u016fsobovalo pomy\u0161len\u00ed na to, \u017ee spolu d\u011blaj\u00ed v\u0161e, po \u010dem on tak zoufale tou\u017eil a na \u00fazkost, kterou byly doprov\u00e1zeny p\u0159ede\u0161l\u00e9 pocity.<\/div>\n
A kdy\u017e u\u017e se vzdal a v\u016fbec nedoufal, \u017ee by mohlo doj\u00edt ke zm\u011bn\u011b, byl na jej\u00edm m\u00edst\u011b on. Byl p\u0159esn\u011b tam, kdy si v\u017edy p\u0159\u00e1l b\u00fdt a bylo to mnohem kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e kdy\u017e o tom snil.<\/div>\n
„Ud\u011blal jsem to kv\u016fli tob\u011b,“ \u0159ekl chv\u011bj\u00edc\u00edm se hlasem.<\/div>\n
Tom jej chytil za tv\u00e1\u0159 a bezmocn\u011b ji p\u0159itiskl k t\u00e9 sv\u00e9, \u010delem se op\u00edraje o to jeho. „Bo\u017ee, Bille, kdybys jen v\u011bd\u011bl, co v\u0161echno te\u010f c\u00edt\u00edm a neum\u00edm ti to \u0159\u00edct.“<\/div>\n
Bill t\u011b\u017ece polkl a sna\u017eil se zhluboka nadechnout, pokud to v jeho pozici v\u016fbec bylo mo\u017en\u00e9.<\/div>\n
„Opravdu jsi cht\u011bl tehdy z\u016fstat se mnou?“ zeptal se, i kdy\u017e odpov\u011b\u010f dob\u0159e znal. Jen to pot\u0159eboval sly\u0161et. Jen je\u0161t\u011b jednou.<\/div>\n
„Na\u0161e oslava m\u011bla dopadnout \u00fapln\u011b jinak,“ vydechl mu Tom na rty a sna\u017eil se mu d\u00edvat do o\u010d\u00ed, i kdy\u017e to z t\u00e9 bl\u00edzkosti nebylo snadn\u00e9. „M\u011bl jsem pl\u00e1ny, t\u011b\u0161il jsem se a pak-,“ zasekl se a odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159.<\/p>\n

Bill by v tu chv\u00edli p\u0159\u00edsahal, \u017ee mu v o\u010d\u00edch na zlomek vte\u0159iny spat\u0159il odlesk slz. Zabolelo jej u srdce. V\u011bdom\u00ed, \u017ee Tom musel trp\u011bt \u00fapln\u011b stejn\u011b jako on, mo\u017en\u00e1 dokonce je\u0161t\u011b v\u00edc, kdy\u017e se sna\u017eil p\u0159edst\u00edrat l\u00e1sku k \u010dlov\u011bku, ke kter\u00e9mu nic nec\u00edtil, bylo opravdu skli\u010duj\u00edc\u00ed.<\/div>\n

„U\u017e o tom nemus\u00edme mluvit.“ Bill k sob\u011b nato\u010dil jeho tv\u00e1\u0159 a l\u00e1skypln\u011b jej pol\u00edbil. „Zapomeneme na to. Nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed je to, co m\u00e1me te\u010f.“<\/div>\n
„A co<\/em> p\u0159esn\u011b m\u00e1me te\u010f?“ zeptal se Tom ti\u0161e, jen aby se mohl d\u00edvat na Billovy sladk\u00e9 rozpaky. Nest\u00e1valo se toti\u017e \u010dasto, \u017ee by mu do\u0161la slova a nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct.<\/div>\n
„J-j\u00e1\u2026 j\u00e1 vlastn\u011b nev\u00edm,“ Bill zb\u011bsile trhl ramenem a pot\u00e9 se pokusil uklidnit. „Nev\u00edm, co je te\u010f mezi n\u00e1mi, Tome, ale v\u00edm, \u017ee o to nechci p\u0159ij\u00edt. Nechci, aby to skon\u010dilo. Moc bych si p\u0159\u00e1l, aby tohle,“ opatrn\u011b rozhodil rukama. „Aby tohle bylo nav\u017edy<\/em>.“<\/div>\n
„Tohle je nav\u017edy<\/em>. V\u017edy to tak bylo a nikdy se to nezm\u011bn\u00ed. My dva ani nem\u016f\u017eeme b\u00fdt jin\u00ed. To, co k tob\u011b c\u00edt\u00edm, je v\u00fdsledkem v\u0161eho, co jsem c\u00edtil u\u017e od narozen\u00ed.“<\/div>\n
Bill m\u011bl na jazyku ot\u00e1zku, a co p\u0159esn\u011b ke mn\u011b c\u00edt\u00ed\u0161?<\/em> Opravdu se na to cht\u011bl zeptat, mo\u017en\u00e1 ze stejn\u00e9ho d\u016fvodu jako p\u0159ed chv\u00edl\u00ed Tom, jen pro to, aby ho dostal do stejn\u00e9 situace a d\u00edval se, jak pomalu \u010derven\u00e1 a neum\u00ed ze sebe dostat norm\u00e1ln\u00ed v\u011btu. Ale na druhou stranu by jej jeho odpov\u011b\u010f mohla zas\u00e1hnout natolik, \u017ee by to po tom v\u0161em nerozd\u00fdchal.<\/p>\n

M\u00edsto toho se zeptal na n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho. „Mysl\u00ed\u0161, \u017ee mu to bude\u0161 schopen n\u011bkdy odpustit?“<\/div>\n

Tom v\u00e1hav\u011b pokr\u010dil rameno. „Nec\u00edt\u00edm nen\u00e1vist za to, \u017ee n\u00e1s cht\u011bl rozd\u011blit,“ vydechl. „Ale za to, \u017ee jsem mu to dovolil.“<\/div>\n
Bill se u\u017e nedok\u00e1zal d\u00e9le d\u00edvat na to, jak se tr\u00e1p\u00ed. Mo\u017en\u00e1 m\u011bl na tom v\u0161em i on sv\u016fj pod\u00edl viny. Uv\u011b\u0159il tomu v\u0161emu a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 snadno. Nikdy se nezeptal na to, jestli m\u00e1 Riu skute\u010dn\u011b r\u00e1d, ani na to, jestli m\u011bl p\u0159edt\u00edm v\u016fbec r\u00e1d jeho. Nikdy se nesna\u017eil za v\u0161\u00ed tou l\u017e\u00ed odhalit ani kousek pravdy. Uv\u011b\u0159il Tomov\u00fdm slov\u016fm, ani\u017e by mu jedinkr\u00e1t pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed a p\u0159e\u010detl si ji.<\/div>\n
Cht\u011bl je\u0161t\u011b n\u011bco \u0159\u00edct, ale nakonec si to rozmyslel. Naklonil hlavu a jemn\u011b Toma pol\u00edbil na spodn\u00ed ret. Jeho polibek byl t\u00e9m\u011b\u0159 nepost\u0159ehnuteln\u00fd, jako pohlazen\u00ed p\u00edrka nebo dotek mot\u00fdl\u00edch k\u0159\u00eddel, ale p\u0159esto Tom bezmocn\u011b stiskl v\u00ed\u010dka a vydal ze sebe tich\u00fd sten. Chytil Billa za krkem, p\u0159itiskl jej na sv\u00e9 t\u011blo a jazykem v\u00e1hav\u011b vklouzl do jeho pootev\u0159en\u00fdch \u00fast, kde se setkal s t\u00edm jeho. Dotkly se, propletly a pustily do zb\u011bsil\u00e9ho tance. Tom si Billa za st\u00e1l\u00e9ho l\u00edb\u00e1n\u00ed p\u0159evr\u00e1til na sebe, ob\u011b ruce mu vpletl do vlas\u016f a soust\u0159edil se na n\u011bhu, kterou Bill vkl\u00e1dal do ka\u017ed\u00e9ho polibku. Na n\u011bhu, kter\u00e1 mu byla do t\u00e9 chv\u00edle odep\u0159ena a zcela nezn\u00e1m\u00e1.<\/p>\n

Mo\u017en\u00e1 l\u00edbal sv\u00e9 dvoj\u010de, mo\u017en\u00e1 to v\u0161echno pro\u017e\u00edval s \u010dlov\u011bkem, na kter\u00e9ho se nikdy nem\u011bl pod\u00edvat zp\u016fsobem, jak\u00fdm se na n\u011bj d\u00edval po v\u011bt\u0161inu sv\u00e9ho \u017eivota, ale tak\u00e9 to bylo poprv\u00e9, kdy c\u00edtil, \u017ee na\u0161el to, co hledal. \u017de je to kone\u010dn\u011b to, po \u010dem tak zoufale prahl cel\u00e1 l\u00e9ta.<\/div>\n

Vdechoval Billovu nezam\u011bnitelnou v\u016fni; v nose c\u00edtil jeho parf\u00e9m, ale i sladk\u00e9 t\u00f3ny vlastn\u00ed v\u016fn\u011b jeho poko\u017eky. Vp\u00edjel se do jeho \u00fast, jako by to byl posledn\u00ed den jejich \u017eivota, posledn\u00ed mo\u017enost, kdy m\u016f\u017ee n\u011bco tak\u00e9ho ud\u011blat a on ji odm\u00edtal promarnit. Bill se na n\u011bm jemn\u011b sv\u00edjel a nakl\u00e1n\u011bl hlavu do \u00fahlu, v n\u011bm\u017e mu l\u00edb\u00e1n\u00ed zp\u016fsobovalo nejv\u011bt\u0161\u00ed slast. Na Andrease a jeho zdevastovan\u00fd d\u016fm r\u00e1zem zapomn\u011bli.<\/div>\n
Oni na tuhle chv\u00edli \u010dekali cel\u00e9 dva roky, pro\u010d by on nemohl vydr\u017eet p\u00e1r minut?<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Andreas jedin\u00fdm \u0161ikovn\u00fdm skokem p\u0159esko\u010dil vysok\u00fd plot a bez men\u0161\u00edho zav\u00e1h\u00e1n\u00ed p\u0159ist\u00e1l na pozemku rodiny Kaulitzov\u00fdch. \u017daludek se mu p\u0159i tom pohybu nep\u0159\u00edjemn\u011b zachv\u011bl a na chv\u00edli si skute\u010dn\u011b nebyl jist\u00fd, jestli nesko\u010d\u00ed n\u011bkam za strom a nebude pokra\u010dovat v tom, co doma nemohl zastavit t\u00e9m\u011b\u0159 dv\u011b hodiny. Pot\u00e9, co jeho d\u016fm nesoum\u011brn\u00fdm krokem opustil i posledn\u00ed \u010dlen v\u010derej\u0161\u00ed \u0161\u00edlen\u00e9 j\u00edzdy, se jako na zavol\u00e1n\u00ed uk\u00e1zala teta Pauline a po dlouh\u00e9 p\u0159edn\u00e1\u0161ce o tom, jak by se m\u011bl chovat, kdy\u017e m\u00e1 v dom\u011b t\u011b\u017ece nemocn\u00e9ho \u010dlov\u011bka, si jeho m\u00e1mu odvedla k sob\u011b na venkov. Nev\u011bd\u011bl, na jak dlouho a ani se neptal. To v tu chv\u00edli nebylo d\u016fle\u017eit\u00e9. Mnohem v\u00edc mu z\u00e1le\u017eelo na informac\u00edch, kter\u00e9 mu zakalovaly mozek a nedovolovaly myslet na nic jin\u00e9ho.<\/p>\n

Zhluboka nas\u00e1l tepl\u00fd vzduch p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00edho podzimu a zad\u00edval se na d\u016fm p\u0159ed sebou. Z\u00e1da mu zah\u0159\u00edvalo slunce, slibuj\u00edc\u00ed jeden z posledn\u00edch letn\u00edch dn\u016f. Sledoval zn\u00e1mou stavbu a o\u010dima automaticky vyhledal okna pokoj\u016f dvoj\u010dat. Tom m\u011bl otev\u0159en\u00e9 okno, na mal\u00e9m balk\u00f3nku se vyh\u0159\u00edvalo Billovo \u0161t\u011bn\u011b, jeho\u017e jm\u00e9no mu \u00fapln\u011b vyfu\u010delo z hlavy. Bylo mal\u00e9 a rozko\u0161n\u00e9 a pr\u00e1v\u011b si pochutn\u00e1valo na velk\u00e9 ps\u00ed pochoutce. Pohled na \u0161t\u011bn\u011b s tak velkou kost\u00ed byl legra\u010dn\u00ed a Andreasovi se d\u00edky n\u011bmu alespo\u0148 na chv\u00edli zlep\u0161ila n\u00e1lada. Pousm\u00e1l se, ale hned na to zv\u00e1\u017en\u011bl. Rysy jeho obli\u010deje ne\u010dekan\u011b ztvrdly. Nep\u0159i\u0161el se sem rozpl\u00fdvat nad Billov\u00fdm psem. P\u0159i\u0161el kone\u010dn\u011b dokon\u010dit to, co p\u0159ed lety za\u010dal a nic na sv\u011bt\u011b by mu v tom nemohlo zabr\u00e1nit.<\/div>\n

Miloval Billa cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot. Po tom v\u0161em m\u011bl na n\u011bj pr\u00e1vo. Pr\u00e1vo, kter\u00e9 mu ani Tom nemohl odep\u0159\u00edt. Ti dva spolu nekomunikovali p\u0159es dva roky, jejich odlou\u010den\u00ed nyn\u00ed pova\u017eoval a\u017e za sm\u011b\u0161n\u011b lehk\u00e9. M\u011bl pl\u00e1n, jeho\u017e dokonalost spo\u010d\u00edvala pr\u00e1v\u011b v jeho jednoduchosti. Jedinou nev\u00fdhodou byl \u010das. Nebyl si jist\u00fd, jak dlouho se dvoj\u010data pl\u00e1novala v N\u011bmecku zdr\u017eet, proto prvn\u00edm bodem na seznamu bylo pr\u00e1v\u011b zabezpe\u010den\u00ed si n\u011bkolika t\u00fddn\u016f nav\u00edc.<\/p>\n

Rozhl\u00e9dl se a svi\u017en\u011b vykro\u010dil k mohutn\u00e9 l\u00edp\u011b. Lipov\u00fd dome\u010dek<\/em>. Oba na n\u011bj byli tak hrd\u00ed, kdy\u017e mu ho poprv\u00e9 p\u0159edvedli. Dok\u00e1zal si p\u0159esn\u011b vybavit jejich rozz\u00e1\u0159en\u00e9 obli\u010deje, spokojen\u00e9 \u00fasm\u011bvy a pohledy typick\u00e9 pro konverzaci, kter\u00e9 rozum\u011bli jen oni. Billovi tehdy st\u00e1ly vl\u00e1sky na v\u0161echny strany, poskakoval kolem Toma jako pejsek cel\u00fd \u0161pinav\u00fd od barvy, zat\u00edmco si Tom ut\u00edral vlhk\u00e9 dlan\u011b do \u0161pinav\u00fdch tepl\u00e1k\u016f a pozoroval bratra l\u00e1skypln\u00fdm pohledem. Andreas si byl jist\u00fd, \u017ee by jeho nep\u0159\u00edtomnost v\u016fbec nepost\u0159ehli. U\u017e od narozen\u00ed m\u011bli o\u010di jen pro toho druh\u00e9ho.<\/div>\n

R\u00e1zn\u011b zavrt\u011bl hlavou v nad\u011bji, \u017ee t\u00edm za\u017eene vzpom\u00ednky na d\u011btstv\u00ed a \u0161patn\u00fd pocit z toho, co se jim chystal ud\u011blat. Do\u0161el ke stromu a rukama se zap\u0159el do hrub\u00e9ho, v\u011bkem a po\u010das\u00edm o\u0161oupan\u00e9ho kmene. Posledn\u00ed mo\u017enost rozmyslet si to.<\/em> Zhluboka se nadechl a pomalu za\u010dal \u0161plhat po provizorn\u00edm \u017eeb\u0159\u00edku, kter\u00fd Tom kdysi vytvo\u0159il ze zbyl\u00fdch kus\u016f d\u0159eva, kter\u00e9 jejich otec nestihnul hodit do krbu. Kdy\u017e byl dostate\u010dn\u011b vysoko na to, aby mu p\u00e1d ubl\u00ed\u017eil, ale z\u00e1rove\u0148 jej nijak v\u00e1\u017en\u011b nezranil, jednou rukou se zap\u0159el o kmen a tou druhou za\u010dal z cel\u00e9 s\u00edly lomcovat kouskem d\u0159eva ze strany na stranu tak dlouho, dokud mu t\u00e9m\u011b\u0159 nez\u016fstalo v ruce. \u0160kodolib\u011b se pousm\u00e1l a zcela spokojen svou prac\u00ed bezpe\u010dn\u011b slezl dol\u016f, odkud se je\u0161t\u011b jednou zahled\u011bl na \u017eeb\u0159\u00edk. Vypadal neporu\u0161en\u011b, u\u017e sta\u010dilo jen \u0161l\u00e1pnout na ten spr\u00e1vn\u00fd kus d\u0159eva a v\u0161e vyjde tak, jak si to napl\u00e1noval. Opravdu si p\u0159\u00e1l, aby z toho stromu slet\u011bl Tom. Kdy\u017e se ale tak d\u00edval na sv\u00e9 d\u00edlo a p\u0159edstavoval si, co v\u0161echno se doopravdy mohlo st\u00e1t, na n\u011bkolik vte\u0159in poc\u00edtil t\u00edhu v\u00fd\u010ditek tak bezb\u0159ehou, \u017ee se sotva dok\u00e1zal nadechnout. V o\u010d\u00edch uc\u00edtil slzy, ale rozhodn\u011b to nebyly slzy l\u00edtosti, kter\u00e9 by jej donutily v\u0161echno je\u0161t\u011b jednou p\u0159ehodnotit. V\u0159elo v n\u011bm zoufalstv\u00ed; byl \u017e\u00edzniv\u00fd po droze, kter\u00e1 mu neust\u00e1le unikala mezi prsty. U\u017e to trvalo a\u017e moc dlouho.<\/p>\n

Ot\u0159el si z \u010dela pot a odst\u00e1vaj\u00edc\u00ed prameny sv\u011btl\u00fdch vlas\u016f si zastr\u010dil za ucho. Obr\u00e1til se a na chv\u00edli z\u016fstal st\u00e1t zcela oslepen sluncem, kter\u00e9 mu br\u00e1nilo ve v\u00fdhledu. S t\u011b\u017ek\u00fdm povzdechem si dlan\u00ed zakryl tv\u00e1\u0159 a vykro\u010dil sm\u011brem k plotu. Okam\u017eit\u011b v\u0161ak zamrzl na m\u00edst\u011b. Necel\u00e9 t\u0159i metry od n\u011bj st\u00e1l Tom\u016fv pes. Hlasit\u011b vr\u010del, cenil zuby; probouzela se v n\u011bm takov\u00e1 zu\u0159ivost, a\u017e se mu u tlamy vytv\u00e1\u0159ela p\u011bna. Jeho nen\u00e1vistn\u00fd pohled byl zt\u011blesn\u011bn\u00edm v\u0161eho, co si o sob\u011b Andreas myslel.<\/div>\n

\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

„Tomi,“ Bill p\u0159eru\u0161il polibek a pod\u00edval se sm\u011brem k balk\u00f3nu. „Sly\u0161els to?“<\/p><\/div>\n

Tom popravd\u011b nesly\u0161el nic, proto\u017ee byl pln\u011b soust\u0159ed\u011bn na dychtiv\u00e9 pohyby Billova jazyka uvnit\u0159 jeho \u00fast. Jakmile mu v\u0161ak k u\u0161\u00edm dolehl hlasit\u00fd \u0161t\u011bkot, zpozorn\u011bl. Podep\u0159el se na rukou, balancuje nad bratrov\u00fdm t\u011blem a pod\u00edval se stejn\u00fdm sm\u011brem jako p\u0159ed chv\u00edl\u00ed Bill. Na \u010dele mu vystoupila drobn\u00e1 vr\u00e1ska.<\/div>\n
„To je Cali. N\u011bco ho muselo rozru\u0161it,“ \u0161eptl a rychle se zvedal na nohy. „Nebo n\u011bkdo.<\/em>„<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee se n\u011bkdo dostal do domu?“ zeptal se Bill a sna\u017eil se nemyslet na \u0161\u00edlen\u00e9 fanynky, se kter\u00fdmi se museli pot\u00fdkat p\u0159ed p\u00e1r lety. Pumba vzal svou kost, p\u0159eb\u011bhl kolem Toma a ut\u00edkal za Billem, kter\u00fd jej vzal do n\u00e1ru\u010de a siln\u011b jej k sob\u011b p\u0159itiskl.<\/div>\n
„Cali!“ vyk\u0159ikl Tom, nakl\u00e1n\u011bje se p\u0159es okraj balk\u00f3nu a vz\u00e1p\u011bt\u00ed z\u016fstal zara\u017een\u011b hled\u011bt p\u0159ed sebe. Cali vyskakoval na kmen jejich<\/em> l\u00edpy a sna\u017eil se zakousnout do kalhot osoby vis\u00edc\u00ed na jedn\u00e9 z hrub\u0161\u00edch v\u011btev.<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161 n\u011bco?“ zaslechl za z\u00e1dy Bill\u016fv hlas a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se bratr zjevil vedle n\u011bj a stejn\u011b jako Tom p\u0159ed chv\u00edl\u00ed i on se naklonil p\u0159es z\u00e1bradl\u00ed a zv\u011bdav\u011b hled\u011bl do zahrady.<\/div>\n
„Tomi\u2026 moje \u010do\u010dky,“ p\u00edpl ne\u0161\u0165astn\u011b po chv\u00edli zbyte\u010dn\u00e9ho zkoum\u00e1n\u00ed v\u011bt\u0161\u00edch a men\u0161\u00edch flek\u016f. „Nic nevid\u00edm.“<\/div>\n
„Je tam Andreas,“ \u0159ekl Tom, kdy\u017e se mu kone\u010dn\u011b vr\u00e1tila \u0159e\u010d.<\/p>\n

Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d toti\u017e nemohl uv\u011b\u0159it tomu, co vid\u00ed. Andreas m\u011bl b\u00fdt doma; m\u011bl rozd\u00fdch\u00e1vat po\u0159\u00e1dnou opici, starat se o lidi, kte\u0159\u00ed na tom v\u010dera byli \u0161patn\u011b a o Annu, nebo ukl\u00edzet d\u016fm, ale v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b nem\u011bl b\u00fdt u nich doma a u\u017e v\u016fbec ne na strom\u011b. Pod\u00edval se na Billa a vid\u011bl, jak se jeho o\u010di zahalily st\u00ednem. Jeho bled\u00e1 poko\u017eka p\u016fsobila je\u0161t\u011b sv\u011btleji, pokud to v\u016fbec bylo mo\u017en\u00e9. Bill sklonil hlavu a zalapal po dechu. Doufal, \u017ee se te\u010f n\u011bkolik dn\u00ed neuvid\u00ed, aby m\u011bl alespo\u0148 \u0161anci vst\u0159ebat v\u0161e, co se dov\u011bd\u011bl. Nemohl se s n\u00edm setkat. Necht\u011bl.<\/div>\n

„Co tady d\u011bl\u00e1?“ zeptal se rozt\u0159esen\u011b. „Jak se sem v\u016fbec dostal?“<\/div>\n
„No, moment\u00e1ln\u011b vis\u00ed na strom\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl Tom; koutky \u00fast mu cukaly a i p\u0159esto, \u017ee by se m\u011bl v takov\u00e9 chv\u00edli tv\u00e1\u0159it v\u00e1\u017en\u011b, nedok\u00e1zal to a pobaven\u011b se rozesm\u00e1l.<\/div>\n
Bill se siln\u011b kousl do rtu, ale nemohl si pomoct. Tom\u016fv sm\u00edch byl neuv\u011b\u0159iteln\u011b naka\u017eliv\u00fd. Sklonil hlavu, tv\u00e1\u0159\u00ed se p\u0159itiskl proti Tomovu krku a tlumil sv\u00e9 tich\u00e9 chichot\u00e1n\u00ed v jeho hork\u00e9 poko\u017ece. Tom kolem n\u011bj omotal pa\u017ee a n\u011b\u017en\u011b jej pol\u00edbil do vlas\u016f.<\/p>\n

„Asi bych mu m\u011bl j\u00edt pomoct,“ \u0161eptl a o\u010dima vyhledal ty Billovy hned, jak k n\u011bmu zvedl hlavu. „Chce\u0161 j\u00edt se mnou?“ zeptal se jemn\u011b, i kdy\u017e p\u0159edem znal odpov\u011b\u010f.<\/div>\n

Bill zakroutil hlavou. „Z\u016fstanu tady.“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ Tom mu rukou hrav\u011b prohr\u00e1bl vlasy a ukazov\u00e1\u010dkem jej dloubl do \u0161pi\u010dky nosu. „Rychle to vy\u0159\u00edd\u00edm a pak se m\u016f\u017eeme pustit do t\u00e9 rekonstrukce. Co ty na to?“<\/div>\n
Bill\u016fv obli\u010dej se jako m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9 h\u016flky rozz\u00e1\u0159il. Drobn\u00e9 plam\u00ednky byly zp\u011bt na sv\u00e9m m\u00edst\u011b a m\u00edsily se s ostr\u00fdmi slune\u010dn\u00edmi paprsky, d\u011blaje tak Billovy o\u010di magicky dokonal\u00fdmi.<\/div>\n
„Souhlas\u00edm.“ Bill se na n\u011bj pla\u0161e usm\u00e1l a i p\u0159es nutk\u00e1n\u00ed odvr\u00e1tit se a kone\u010dn\u011b dop\u0159\u00e1t sv\u00fdm pl\u00edc\u00edm hlubok\u00fd n\u00e1dech, po\u0159\u00e1d op\u011btov\u00e1val bratr\u016fv pohled. Dychtiv\u011b mu d\u00fdchal na rty a t\u0159\u00e1sl se v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/div>\n
V o\u010d\u00edch obou se t\u0159pytilo hlubok\u00e9 vyzn\u00e1n\u00ed, ale jen jeden z nich prom\u011bnil zd\u00e1n\u00ed ve skute\u010dnost.<\/div>\n
Tom se k n\u011bmu prudce naklonil, podrobil si jeho rty l\u00e1skypln\u00fdm polibkem a p\u0159edt\u00edm, ne\u017e vyb\u011bhl z pokoje, mu do vlas\u016f zast\u00e9nal tich\u00e9 \u00b4Miluju t\u011b\u00b4<\/em>.<\/p>\n

Bill, zcela vyveden z m\u00edry, nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b z\u00edral na bratrova vzdaluj\u00edc\u00ed se z\u00e1da, a kdy\u017e mu zmizel z dohledu, polo\u017eil Pumbu na podlahu, siln\u011b stiskl ruku v p\u011bst a p\u0159itiskl si ji na ho\u0159\u00edc\u00ed hrudn\u00edk. Obklopen p\u0159\u00edzraky minulosti a nezn\u00e1m\u00fdm fantomem, c\u00edtil tu samou bolest srdce, stejn\u00e9 chv\u011bn\u00ed, t\u00e9m\u011b\u0159 toto\u017en\u00e9 nutk\u00e1n\u00ed k pl\u00e1\u010di. Tehdy se mu za jejich doprovodu l\u00e1malo srdce na miliony kousk\u016f, ale nyn\u00ed, nyn\u00ed to bylo jin\u00e9.<\/div>\n

Ta tup\u00e1, pal\u010div\u00e1 bolest uprost\u0159ed hrudn\u00edku nebyla zp\u016fsobena t\u0159\u00ed\u0161t\u00edc\u00edm se nitrem jeho osoby. Ne, pr\u00e1v\u011b naopak. Ve\u0161ker\u00e9 \u00falomky zapadly na sv\u00e9 m\u00edsto, vytvo\u0159ily skl\u00e1da\u010dku, kter\u00e1 nem\u011bla b\u00fdt rozbita, dokud Tom z\u016fstane u n\u011bj. S\u00edla t\u011bch slov byla tak nesm\u00edrn\u00e1, \u017ee zahladila ve\u0161ker\u00e9 jizvy. Nez\u016fstalo nic.<\/div>\n
Billovo srdce bylo p\u0159ipraveno hluboce milovat. On s\u00e1m byl p\u0159ipraven kone\u010dn\u011b pro\u017e\u00edt svou velkou l\u00e1sku.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Nejsem si jist\u00e1, jestli se v bl\u00edzk\u00e9 dob\u011b dostanu ke psan\u00ed, proto si dne\u0161n\u00ed d\u00edl u\u017eijte, jak jen to p\u016fjde. Douf\u00e1m, \u017ee budete pro\u017e\u00edvat stejn\u00e9 mraven\u010den\u00ed a radost jako j\u00e1, kdy\u017e jsem ho psala :). P\u0159eji kr\u00e1sn\u00e9 po\u010dten\u00ed! PS: po<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[599],"tags":[],"class_list":["post-3379","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-blue-bird"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3379","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3379"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3379\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3379"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3379"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3379"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}