{"id":3384,"date":"2015-01-28T16:00:00","date_gmt":"2015-01-28T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3373"},"modified":"2015-01-28T16:00:00","modified_gmt":"2015-01-28T15:00:00","slug":"turn-back-time-12-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/01\/28\/turn-back-time-12-1-2\/","title":{"rendered":"Turn Back Time 12. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Izzap<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Nezapome\u0148 na n\u00e1\u0161 mal\u00fd rozhovor<\/p>\n

<\/strong> Bill pevn\u011bji sev\u0159el z\u00e1bradl\u00ed, kdy\u017e usly\u0161el mat\u010din hlas. Nemohl se s n\u00ed te\u010f vyrovn\u00e1vat. Mohl by ze\u0161\u00edlet, kdyby musel sed\u011bt a poslouchat lekci o sv\u00e9m \u00fat\u011bku. Zav\u0159el o\u010di a zhluboka se nadechl. St\u00e1le m\u011bl nakro\u010deno. Mo\u017en\u00e1, \u017ee kdyby z\u016fstal p\u00e1r sekund ti\u0161e, matka by usoudila, \u017ee sly\u0161ela jenom v\u00edtr nebo tak n\u011bco, a\u010dkoliv zrovna tuto noc bylo bezv\u011bt\u0159\u00ed.<\/p>\n

Pak Bill zaslechl zavrz\u00e1n\u00ed podlahy pod p\u00e1r lehk\u00fdmi kroky a ztuhnul na m\u00edst\u011b. „Wilheme, tady jsi. Kde jsi, proboha, byl?“ zeptala se jeho matka s kapkou ho\u0159kosti a zklam\u00e1n\u00ed v hlase.<\/p>\n

Co nejpomaleji chlapec otev\u0159el o\u010di a je\u0161t\u011b jednou se po\u0159\u00e1dn\u011b nadechl, ne\u017e se oto\u010dil, aby se setkal s mat\u010din\u00fdm pohledem. „Naho\u0159e, matko, p\u0159i\u0161el jsem si dol\u016f pro sklenici vody,“ zkusil jednu malou le\u017e, p\u0159i\u010dem\u017e se sna\u017eil tv\u00e1\u0159it co nejv\u00edc neutr\u00e1ln\u011b.<\/p>\n

\u017dena se pod\u00edvala na sv\u00e9ho syna a semkla rty. „Samoz\u0159ejm\u011b, Wilhelme, ale je velmi zaj\u00edmav\u00e9, \u017ee jsem t\u011b nevid\u011bla j\u00edt do kuchyn\u011b. Sed\u011bla jsem tam posledn\u00ed p\u016flhodinu.“<\/div>\n

„Oh, nu\u017ee, pr\u00e1v\u011b jsem se chystal j\u00edt dol\u016f,“ vyhrkl Bill, ani\u017e by na sob\u011b uk\u00e1zal, \u017ee l\u017ee.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Chlapec si v\u0161iml, jak jeho matka semkla nechut\u00ed rty je\u0161t\u011b v\u00edc, ale pak se rozhodla nechat to b\u00fdt. H\u00e1dka v tuhle no\u010dn\u00ed hodinu by nic dobr\u00e9ho nep\u0159inesla, jenom by vzbudila ostatn\u00ed, a to by te\u010f nikdo nepot\u0159eboval.<\/div>\n
„Nu\u017ee,“ vyslovila \u017eena ti\u0161e, d\u011blala, co mohla, aby skryla zklam\u00e1n\u00ed ze synova po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed. „Jdi sp\u00e1t, Wilhelme, nechci, abys na z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed ve\u010de\u0159i vypadal vy\u010derpan\u011b.“ Letmo pol\u00edbila Billa na tv\u00e1\u0159, obe\u0161la ho a ode\u0161la si kone\u010dn\u011b lehnout. Alespo\u0148 te\u010f mohla usnout bez starost\u00ed, kde se jej\u00ed star\u0161\u00ed syn toul\u00e1. Nyn\u00ed mohla odpo\u010d\u00edvat v poklidu.<\/p>\n

Bill se, na rozd\u00edl od n\u00ed, tak snadno neuklidnil.<\/div>\n

Z\u016fstal st\u00e1t na m\u00edst\u011b, sv\u00edral z\u00e1bradl\u00ed a z\u00edral do potemn\u011bl\u00e9 haly. Jeho vid\u011bn\u00ed se st\u0159\u00eddav\u011b zaost\u0159ovalo a rozost\u0159ovalo.<\/div>\n
Z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed ve\u010de\u0159e… m\u00e1lem na ni zapomn\u011bl.<\/div>\n
Bill sev\u0159el d\u0159ev\u011bn\u00e9 oblo\u017een\u00ed je\u0161t\u011b pevn\u011bji, a\u017e mu z toho zb\u011blely klouby prst\u016f. Zlost mu za\u010dala v\u0159\u00edt v \u017ealudku a v o\u010d\u00edch mu za\u017eehly plam\u00ednky vzteku. \u0160tvala ho ta ud\u00e1lost, kter\u00e1 se d\u011bla proti jeho v\u016fli.<\/div>\n
Nem\u011bl \u010das na takov\u00e9hle hloup\u00e9, bezv\u00fdznamn\u00e9 v\u011bci, zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e mu zb\u00fdval jenom… m\u00e9n\u011b ne\u017e rok \u017eivota.<\/p>\n

Podlomila se mu kolena a rozt\u0159\u00e1sly se mu nohy, vlna z\u00e1vrati spl\u00e1chla jeho t\u011blo a srazila ho na zem. Ozvala se tich\u00e1 r\u00e1na, kter\u00e9 by si v\u0161ak nikdo nev\u0161iml. Z\u00e1bradl\u00ed bylo pry\u010d z Billova dosahu. Chlapec klesl na podlahu. Duchem byl nep\u0159\u00edtomn\u00fd. Zkroutil nohy do pohodln\u011bj\u0161\u00ed pozice, posunul se na spodn\u00ed schod a omotal prsty kolem spodn\u00ed \u010d\u00e1sti z\u00e1bradl\u00ed, op\u0159el si o n\u011b \u010delo. St\u00e1le z\u00edral do ztemn\u011bl\u00e9 m\u00edstnosti.<\/div>\n

My\u0161lenky mu v\u00ed\u0159ily hlavou, m\u00edsily se, a\u017e se nakonec spojily v jednu velkou, m\u00ed\u0159\u00edc\u00ed k jeho smrti.<\/p>\n

Jeho smrti…<\/p>\n

Chytil se pevn\u011bji z\u00e1bradl\u00ed, aby ust\u00e1l dal\u0161\u00ed vlnu z\u00e1vrati, kter\u00e1 stahovala jeho t\u011blo do temnoty a bezv\u011bdom\u00ed. Ale Bill to ust\u00e1l a zvl\u00e1dnul z\u016fstat v realit\u011b, odm\u00edtal omdl\u00edt.<\/div>\n

Zav\u0159el o\u010di, aby zadr\u017eel slzy derouc\u00ed se mu do o\u010d\u00ed a nadechl se a zkusil uklidnit pocuchan\u00e9 nervy. Ale nem\u011blo to \u017e\u00e1dn\u00fd \u00fa\u010dinek, jeho nervov\u00fd syst\u00e9m m\u011bl daleko do toho se zklidnit. M\u00edsto toho se cel\u00fd chv\u011bl.<\/div>\n
Bylo to peklo.<\/div>\n
Muselo to b\u00fdt peklo.<\/div>\n
V\u011bd\u011bt n\u011bco tak p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9ho, jako je datum vlastn\u00ed smrti.<\/p>\n

Je to, sakra, peklo.<\/p>\n

Bylo to prost\u00e9 datum, nic v\u00edc ne\u017e n\u011bkolik \u010d\u00edsel spojen\u00fdch dohromady, aby ozna\u010dila jeden ur\u010dit\u00fd den v roce. Ale n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem dostala tenhle v\u00fdznam a mnohem v\u011bt\u0161\u00ed d\u016fle\u017eitost.<\/div>\n

Z t\u011bchto \u010d\u00edsel by se jeden mohl do\u010dista zbl\u00e1znit.<\/div>\n
Kdy\u017e te\u010f znal datum vlastn\u00ed smrti, Bill si p\u0159ipadal, jako by mu byla diagnostikovan\u00e1 nevyl\u00e9\u010diteln\u00e1 nemoc. Jako by jen p\u0159ed chv\u00edl\u00ed st\u00e1l v m\u00edstnosti doktor, diagnostikoval mu nemoc a se soucitn\u00fdm v\u00fdrazem a pokusem o smutn\u00fd t\u00f3n hlasu mu ozn\u00e1mil, \u017ee mu zb\u00fdv\u00e1 jen 11 m\u011bs\u00edc\u016f \u017eivota.<\/p>\n

Bill padnul na z\u00e1bradl\u00ed, uvolnil v\u0161echny svaly, sto\u010dil se do klub\u00ed\u010dka. U\u017e nebyl schopn\u00fd udr\u017eet hlavu vzp\u0159\u00edmen\u011b. \u00danavu a vy\u010derp\u00e1n\u00ed nemohl sn\u00e1\u0161et d\u00e9le. P\u0159emohlo to nejen jeho t\u011blo, ale i mysl. V hlav\u011b se mu za\u010daly m\u00edchat my\u0161lenky slo\u017een\u00e9 z nesouvisl\u00fdch slov a v\u00fdjev\u016f.<\/div>\n

Chlapec vydechl, sna\u017eil se vypustit v\u0161echny my\u0161lenky na to osudn\u00e9 datum. Nemohl \u0159\u00edct, \u017ee nen\u00ed vytesan\u00e9 do kamene, jeliko\u017e… proboha, pravd\u011bpodobn\u011b je.<\/div>\n
Doslova.<\/p>\n

Ale po\u0159\u00e1d to byla jen sn\u016f\u0161ka hloup\u00fdch \u010d\u00edsel a nav\u00edc je to a\u017e za rok. M\u011bl je\u0161t\u011b \u010das.<\/p>\n

A v tenhle moment si nep\u0159\u00e1l nic v\u00edc ne\u017e b\u00fdt v ochranitelsk\u00e9 tepl\u00e9 Tomov\u011b n\u00e1ru\u010di, spo\u010dinout sv\u00fdm unaven\u00fdm t\u011blem na jeho, kter\u00e9 vypadalo, \u017ee k n\u011bmu perfektn\u011b zapad\u00e1, jako by ti dva byli stvo\u0159en\u00ed pro to, aby byli spolu. Bill zoufale vydechl a p\u0159edstavil si to bezpe\u010d\u00ed, kter\u00e9 kolem sv\u00e9ho t\u011bla c\u00edt\u00ed, kdy\u017e je Tomovi nabl\u00edzku. Nap\u011bt\u00ed mu pomalu prostupovalo unaven\u00fdmi \u00fady, jakmile si jenom p\u0159edstavil Tomovu n\u00e1ru\u010d. Sta\u010dilo mu to, aby se probral.<\/p>\n

Poc\u00edtil vlnu jistoty, je\u017e se p\u0159evalila p\u0159es jeho t\u011blo. Postavil se na posledn\u00ed schod a pustil se z\u00e1bradl\u00ed. Oto\u010dil se, pomalu vystoupal po schodech a zam\u00ed\u0159il do sv\u00e9 lo\u017enice ve druh\u00e9m pat\u0159e. To v\u0161echno s p\u0159edstavou Toma po jeho boku. Jenom tahle v\u011bc v jeho mysli dok\u00e1zala uml\u010det ta stra\u0161n\u00e1 \u010d\u00edsla a hr\u016fzu ze z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed ve\u010de\u0159e.<\/p>\n

Maje na pam\u011bti, \u017ee nem\u016f\u017ee pou\u017e\u00edt budoucnost jako \u00fanik, kdykoliv bude pot\u0159ebovat, vstoupil do m\u00edstnosti a zkolaboval na postel, t\u011blo zabo\u0159il do matrace. Stulil se do klub\u00ed\u010dka a usnul s my\u0161lenkami na dredat\u00e9ho chlapce s koketn\u00edm \u00fa\u0161klebkem, kter\u00fd \u017eil 100 let v budoucnosti. Ta jedin\u00e1 my\u0161lenka ho zavedla do snov\u00e9ho sv\u011bta, v n\u011bm\u017e mohl ten koketn\u00ed \u00fa\u0161klebek vid\u011bt, kdykoliv cht\u011bl.<\/div>\n

\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Tu noc le\u017eel Tom na posteli a nep\u0159\u00edtomn\u011b z\u00edral do stropu.<\/p><\/div>\n

N\u011bco bylo \u0161patn\u011b. N\u011bkde tam hluboko v jeho b\u0159i\u0161e.<\/div>\n
U\u017e p\u016flku noci sebou h\u00e1zel a p\u0159evaloval se. Sp\u00e1nek a sny k n\u011bmu odm\u00edtaly p\u0159ij\u00edt, visel na p\u016fli cesty mezi sp\u00e1nkem a bd\u011blost\u00ed, na m\u00edst\u011b, kde je sp\u00e1nek t\u00e9m\u011b\u0159 na dosah, ale kone\u010dk\u016fm prst\u016f o fous unik\u00e1. Na m\u00edst\u011b, kde mysl odm\u00edt\u00e1 odpo\u010d\u00edvat a dr\u017e\u00ed v\u00e1s vzh\u016fru v\u0161emi mo\u017en\u00fdmi n\u00e1hodn\u00fdmi my\u0161lenkami a bl\u00e1zniv\u00fdmi p\u0159edstavami, abyste se zbyte\u010dn\u011b d\u011bsili.<\/p>\n

Ale bez ohledu na to, jak moc se p\u0159evaloval a kolik ove\u010dek napo\u010d\u00edtal, sp\u00e1nek se Tomovi po\u0159\u00e1d vyh\u00fdbal.<\/div>\n

Le\u017eel na z\u00e1dech a c\u00edtil se, jako by mu n\u011bco chyb\u011blo.<\/div>\n
Jako by m\u011bl m\u00edt v rukou ur\u010ditou v\u00e1hu, dal\u0161\u00ed t\u011blo p\u0159itulen\u00e9 k tomu jeho a zachumlan\u00e9 v jeho n\u00e1ru\u010di.<\/div>\n
M\u00edsto toho byl Tom s\u00e1m s pocitem osam\u011bn\u00ed. Po miliont\u00e9 prvn\u00ed za tu noc se p\u0159evalil.<\/p>\n

autor: Izzap<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Allka<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Izzap Nezapome\u0148 na n\u00e1\u0161 mal\u00fd rozhovor Bill pevn\u011bji sev\u0159el z\u00e1bradl\u00ed, kdy\u017e usly\u0161el mat\u010din hlas. Nemohl se s n\u00ed te\u010f vyrovn\u00e1vat. Mohl by ze\u0161\u00edlet, kdyby musel sed\u011bt a poslouchat lekci o sv\u00e9m \u00fat\u011bku. Zav\u0159el o\u010di a zhluboka se nadechl. St\u00e1le m\u011bl nakro\u010deno.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[606],"tags":[],"class_list":["post-3384","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-turn-back-time"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3384","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3384"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3384\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3384"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3384"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3384"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}