{"id":3393,"date":"2015-01-24T16:00:00","date_gmt":"2015-01-24T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3382"},"modified":"2015-01-24T16:00:00","modified_gmt":"2015-01-24T15:00:00","slug":"ja-nejsem-ja-21","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/01\/24\/ja-nejsem-ja-21\/","title":{"rendered":"J\u00e1 nejsem j\u00e1 21."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Loitsche sobota 18. ledna<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
o dva t\u00fddny pozd\u011bji<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Andy, neblbni!“ zaje\u010del Bill na kamar\u00e1da, kdy\u017e od n\u011bj dostal do zad sn\u011bhovou koul\u00ed, ale bylo na n\u011bm vid\u011bt, \u017ee mu to zase tak moc nevad\u00ed. Pr\u00e1v\u011b byli na proch\u00e1zce se Scottym a u\u017e\u00edvali si \u010derstv\u011b napadan\u00e9ho sn\u011bhu, kter\u00fd p\u0159es noc zasypal celou krajinu. „Poj\u010f rad\u0161i postavit sn\u011bhul\u00e1ka,“ navrhl Bill, kdy\u017e sv\u00e9ho kamar\u00e1da zas\u00e1hl proti\u00fato\u010dnou koul\u00ed rovnou do b\u0159icha.<\/div>\n
„To je pro mal\u00fd haranty,“ u\u0161kl\u00edbl se Andy, ale hned se sehnul pro dal\u0161\u00ed d\u00e1vku sn\u011bhu, aby ji jen nedbale upl\u00e1cal a mr\u0161til ji zp\u00e1tky po Billovi.<\/div>\n
„No a?“ odpov\u011bd\u011bl Bill a sv\u00fdma dlouhat\u00e1nsk\u00fdma nohama p\u0159esko\u010dil \u0161karpu na vedlej\u0161\u00ed pole pln\u00e9 kr\u00e1sn\u00e9ho netknut\u00e9ho sn\u011bhu. „Tady to bude nejlep\u0161\u00ed,“ rozhodl se, d\u0159epnul si a za\u010dal po zemi koulet malou kuli\u010dku. „Akor\u00e1t nem\u00e1me mrkev,“ mudroval si pro sebe, zat\u00edmco Andy st\u00e1l na silnici a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b Billa sledoval.<\/div>\n
„Jsi cvok,“ poznamenal jen tak do v\u011btru, ale sko\u010dil za Billem, aby mu pomohl. „Urvem n\u011bjakou v\u011btev a ud\u011bl\u00e1me mu \u010dernej fr\u0148\u00e1k,“ p\u0159idal se a za\u010dal v\u00e1let dal\u0161\u00ed kouli. Chv\u00edli oba z\u00e1polili s t\u011b\u017ek\u00fdm sn\u011bhem, zat\u00edmco Scotty kolem nich b\u011bhal a radostn\u011b \u0148afal, evidentn\u011b by se do koulen\u00ed r\u00e1d zapojil. Kdy\u017e se Billovi zd\u00e1la jeho koule dostate\u010dn\u011b velk\u00e1, zastavil se a oddychoval, jako by b\u011b\u017eel maraton.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Z\u00e1hul, co?“ poznamenal Andy, kdy\u017e svou kouli dov\u00e1lel a\u017e k n\u011bmu. „M\u011bl bys za\u010d\u00edt n\u011bco d\u011blat,“ r\u00fdpnul si do Billa.<\/div>\n
„Jak n\u011bco d\u011blat?“ pozvedl obo\u010d\u00ed Bill.<\/div>\n
„Posilovat nebo tak n\u011bco,“ odv\u011btil Andy. „Pod\u00edvej se na sebe, nem\u00e1\u0161 v\u016fbec \u017e\u00e1dn\u00fd svaly.“<\/div>\n
„No a? Nepot\u0159ebuju svaly,“ odfrkl si Bill. Je\u0161t\u011b si moc dob\u0159e pamatoval na hodiny str\u00e1ven\u00e9 v posilovn\u011b, kdy se sna\u017eil na sv\u00e9m p\u0159irozen\u011b \u0161t\u00edhl\u00e9m t\u011ble dos\u00e1hnout aspo\u0148 n\u00e1znaku sval\u016f. Byla to \u0161\u00edlen\u00e1 d\u0159ina, necht\u011blo se mu to podstupovat znovu. „Krom toho nem\u00e1m prachy na posilovnu,“ dodal.<\/div>\n
„Nepot\u0159ebuje\u0161 posilovnu, sta\u010d\u00ed cvi\u010dit doma,“ odv\u011btil Andy. „Dv\u011b fla\u0161ky balen\u00fd vody a m\u00e1\u0161 \u010dinky jak malovan\u00fd. A kdy\u017e se se Scottym nebude\u0161 po vsi pomalu courat, ale b\u011bhat, m\u00e1\u0161 za chv\u00edli t\u011blo jako model.“<\/div>\n
Bill jen pokr\u010dil rameny. Andy m\u011bl sv\u00fdm zp\u016fsobem pravdu, posilovna byla luxus, kter\u00fd si tady nemohl dovolit, ale v\u017edycky byla mo\u017enost, jak doc\u00edlit p\u00e1r sval\u016f nav\u00edc.<\/div>\n
„Abych mohl d\u011blat modela, na to svaly nepot\u0159ebuju,“ vzpomn\u011bl si na svou kr\u00e1tkou modelingovou kari\u00e9ru v dob\u011b, kdy nem\u011bl na t\u011ble je\u0161t\u011b ani jeden p\u0159ebyte\u010dn\u00fd sval. Naopak, Dean a Dan Catenovi, kte\u0159\u00ed mu \u0161ili kost\u00fdmy na jejich posledn\u00ed tour, byli nad\u0161en\u00ed z jeho dokonale huben\u00e9 postavy. Oba byli mr\u0148av\u00ed a dlouhonoh\u00fd \u0161t\u00edhl\u00fd Bill byl pro n\u011b jako zjeven\u00ed. U\u0161ili mu n\u00e1dhern\u00e9 v\u011bci upnut\u00e9 na t\u011blo, aby je na mole mohl po\u0159\u00e1dn\u011b p\u0159edv\u00e9st.<\/div>\n
„No, to je sice mo\u017en\u00fd, ale chlap je na mole v\u017edycky hez\u010d\u00ed, kdy\u017e vypad\u00e1 jako chlap,“ odporoval mu Andreas.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Co ty o tom v\u00ed\u0161?“ usm\u00e1l se Bill, kdy\u017e si vzpomn\u011bl na Andreje Pejice, kter\u00fd, a\u010d chlap, po mole chodil i ve svatebn\u00edch \u0161atech. Netu\u0161il, jestli se tady o n\u011bm v\u00ed, nebo z\u016fstal stejn\u011b zapomenut\u00fd jako Tokio Hotel. Andy p\u0159ece nikdy s modelingem nem\u011bl co do \u010din\u011bn\u00ed, aspo\u0148 ze sv\u00e9ho b\u00fdval\u00e9ho \u017eivota si nic takov\u00e9ho nepamatoval.<\/div>\n
„Nic moc, jen zn\u00e1m p\u00e1r lid\u00ed, co se t\u00edm \u017eiv\u00ed,“ u\u0161kl\u00edbl se Andy. „Jako bys to nev\u011bd\u011bl,“ dodal a vyzvedl svou kouli na tu Billovu z\u00e1kladn\u00ed.<\/div>\n
„Aha, no jo,“ pok\u00fdval Bill hlavou, jako \u017ee si vlastn\u011b vzpom\u00edn\u00e1, a za\u010dal v\u00e1let sn\u011bhul\u00e1kovu hlavu. Andy byl prozat\u00edm neinformovan\u00fd o jeho ztr\u00e1t\u011b pam\u011bti, p\u0159ijel teprve p\u0159ed p\u016flhodinou a hned vyrazili na proch\u00e1zku, proto\u017ee Scotty u\u017e sku\u010del u dve\u0159\u00ed, \u017ee chce ven. Bill nev\u011bd\u011bl, jestli mu to m\u00e1, nebo nem\u00e1 \u0159\u00edct, prozat\u00edm v\u00e1hal. Asi by mu to m\u011bl \u0159\u00edct, proto\u017ee tenhle Andy evidentn\u011b nebyl stejn\u00fd jako Andy, kter\u00e9ho znal. Jeho a Tom\u016fv nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtel se d\u00edky sl\u00e1v\u011b Tokio Hotel stal administr\u00e1torem jejich str\u00e1nek, v\u0161ude s nimi jezdil, a kdy\u017e se odst\u011bhovali do L.A., byl tam, kdykoliv m\u011bl mo\u017enost. Tenhle Andy se dostal d\u00e1l, ne\u017e se zdej\u0161\u00edm dvoj\u010dat\u016fm kdy zd\u00e1lo, a jak \u0159\u00edkal Tom, studuje v Berl\u00edn\u011b design. Pokud m\u00e1 zn\u00e1mosti, o jak\u00fdch te\u010f mluvil, nejsp\u00ed\u0161 tam taky \u017eije pestr\u00fd \u017eivot.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Jak\u00fd to vlastn\u011b je, \u017e\u00edt v Berl\u00edn\u011b?“ vypadlo z Billa t\u00e9m\u011b\u0159 teskn\u011b. Po t\u0159ech t\u00fddnech na vesnici se mu pomalu, ale jist\u011b za\u010d\u00ednalo st\u00fdskat po \u017eivot\u011b ve v\u011bt\u0161\u00edm m\u011bst\u011b. A\u010dkoliv L.A. nebylo v jejich \u010dtvrti \u017e\u00e1dn\u00e9 extra m\u011bsto, p\u0159ece jen sta\u010dilo sednout do auta a v centru byl \u010dlov\u011bk za p\u00e1r minut.<\/div>\n
„Norm\u00e1lka, v\u0161echno p\u0159i star\u00fdm,“ odv\u011btil Andy, zat\u00edmco hledal, kde by se mu poda\u0159ilo v\u011btv\u00ed vy\u0161\u0165ourat n\u011bjak\u00e9 kam\u00ednky pod\u00e9l silnice na sn\u011bhul\u00e1kovy knofl\u00edky.<\/div>\n
„Aha,“ odv\u011btil Bill. „Andy, mus\u00edm ti n\u011bco \u0159\u00edct,“ za\u010dal, kdy\u017e dokoulel sn\u011bhul\u00e1kovu hlavu ke kamar\u00e1dovi.<\/div>\n
„Hele, tenhle bude bezva,“ zaj\u00e1sal Andreas jako mal\u00fd kluk, kter\u00e9ho si Bill tak dob\u0159e pamatoval. „Co mi mus\u00ed\u0161 \u0159\u00edct?“ zvedl pohled k Billovi a z\u00e1rove\u0148 \u010delil Scottyho \u010dum\u00e1ku, kter\u00fdm se mu sna\u017eil nacpat do dlan\u011b, aby se dostal k pokladu, jen\u017e kamar\u00e1d jeho p\u00e1n\u00ed\u010dka pr\u00e1v\u011b vyhrabal ze sn\u011bhu u cesty. „Fuj, bestie, nech toho,“ podrbal psa dobr\u00e1cky za u\u0161ima.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, jak jsem sebou seknul na Silvestra,“ za\u010dal Bill.<\/div>\n
„Jo, to nejde zapomenout,“ u\u0161kl\u00edbl se Andy. „Boule u\u017e je pry\u010d, ne?“ zvedl se z d\u0159epu a se Scottym v pat\u00e1ch \u0161el sn\u011bhul\u00e1kovi vetknout do b\u0159icha prvn\u00ed knofl\u00edk.<\/div>\n
„Boule jo, ale moje pam\u011b\u0165 taky.“<\/div>\n
„Co?“ oto\u010dil se Andy od sn\u011bhul\u00e1ka. „Jak pam\u011b\u0165 taky? Co je s n\u00ed?“<\/div>\n
„Je pry\u010d,“ pokr\u010dil Bill rameny. „Nepamatuju se na spoustu v\u011bc\u00ed, co se staly za posledn\u00edch deset let.“<\/div>\n
„Si d\u011bl\u00e1\u0161 srandu?“ vykulil na n\u011bj Andreas o\u010di. „Fuj, Scotty, no tak, nech toho.“<\/div>\n
„Ned\u011bl\u00e1m,“ dokoulel Bill sn\u011bhul\u00e1kovu hlavu a nasadil ji s kamar\u00e1dovou pomoc\u00ed na druhou kouli. „Je to p\u011bkn\u011b v h\u00e1ji, proto\u017ee jsem zapomn\u011bl v\u0161echny na\u0161e p\u00edsni\u010dky.“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Jako je fakt, \u017ees mi po tom p\u00e1du p\u0159i\u0161el trochu divnej, ale tohle by m\u011b v \u017eivot\u011b nenapadlo,“ uva\u017eoval nahlas Andy. „A co \u0159\u00edkaj dokto\u0159i? Je n\u011bjak\u00e1 \u0161ance, \u017ee si vzpomene\u0161?“<\/div>\n
„Nev\u00edm,“ pokr\u010dil Bill rameny. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee si nem\u016f\u017ee na nic vzpomenout, ale nemohl to \u0159\u00edct, tak bylo lep\u0161\u00ed se tv\u00e1\u0159it, \u017ee je mo\u017en\u00e9 v\u0161echno. „N\u011bkdy si \u010dlov\u011bk po \u00faraze vzpomene, n\u011bkdy ne. U\u010d\u00edm se p\u00edsni\u010dky, kluci mi pom\u00e1haj\u00ed, zkou\u0161\u00edm znovu va\u0159it a \u010dek\u00e1m, jestli to n\u00e1hodou nenasko\u010d\u00ed.“<\/div>\n
„Co na to \u0159\u00edk\u00e1 Tom?“<\/div>\n
„Co by \u0159\u00edkal? Je \u00fa\u017easnej, stra\u0161n\u011b mi pom\u00e1h\u00e1. Po\u0159\u00e1d mi mus\u00ed odpov\u00eddat na milion ot\u00e1zek, u\u017e je z toho chud\u00e1k trochu utahanej, proto byl r\u00e1d, \u017ee p\u0159ijede\u0161. Prej si aspo\u0148 chv\u00edli odpo\u010dine,“ u\u0161kl\u00edbl se Bill.<\/div>\n
„No jo, tv\u016fj svatej br\u00e1\u0161ka Tom,“ zasm\u00e1l se Andy. „Ten na tebe nikdy nedal dopustit, ve \u0161kole se t\u011b nikdo nesm\u011bl ani slovem dotknout, hned se \u0161el rv\u00e1t,“ vzpom\u00ednal na jejich spole\u010dn\u00e9 d\u011btstv\u00ed. „A jak\u00fd to je, nic si nepamatovat?“<\/div>\n
„Blb\u00fd,“ pokr\u010dil rameny Bill. „Co mu d\u00e1me na hlavu? Nem\u00e1\u0161 hrnec?“ u\u0161kl\u00edbl se.<\/div>\n
„Obvykle s sebou dva a\u017e t\u0159i nos\u00edv\u00e1m, ale zrovna te\u010f u sebe \u017e\u00e1dnej nem\u00e1m,“ pra\u0161til Andy Billa hrav\u011b do ramene. „Co mu ud\u011blat z v\u011btvi\u010dek vlasy? Bude to punk-sn\u011bhul\u00e1k,“ rozhodl za oba a vydal se k nejbli\u017e\u0161\u00edmu k\u0159ov\u00ed, aby z n\u011bj narval p\u00e1r vhodn\u00fdch v\u011btvi\u010dek. Bill se roze\u0161el za n\u00edm, tohle nebyl zas tak \u00fapln\u011b \u0161patn\u00fd n\u00e1pad.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 p\u011bknej sest\u0159ih,“ pochv\u00e1lil mu Andreas vlasy, kdy\u017e se doma rozeh\u0159\u00e1li a usadili v hudebn\u00ed m\u00edstnosti. „A mel\u00edr?“ podivil se Andy, kdy\u017e se pod\u00edval bl\u00ed\u017e na kamar\u00e1dovy vlasy, kter\u00e9 byly venku schovan\u00e9 pod \u010depic\u00ed.<\/div>\n
„Jo, d\u00edky,“ uculil se Bill. „Tom bral v\u00e1no\u010dn\u00ed pr\u00e9mie a dovolil mi je utratit, za co budu cht\u00edt. Tak jsem si nechal ud\u011blat tohle,“ zatahal se za trochu zkr\u00e1cen\u00e9, \u010dern\u011b obarven\u00e9 vlasy s p\u00e1r b\u00edl\u00fdmi pruhy, „a tohle,“ nap\u0159\u00e1hl ruce s \u010dern\u00fdmi nehty Andreasovi p\u0159\u00edmo pod nos. „Gelov\u00fd,“ podotkl, aby bylo jasno.<\/div>\n
„Jo, aspo\u0148 si je p\u0159estane\u0161 kousat. Nem\u00e1\u0161 vytrhan\u00fd obo\u010d\u00ed?“ zvedl v \u00fadivu to sv\u00e9 Andy, kdy\u017e se na Billa l\u00edp zam\u011b\u0159il.<\/div>\n
„Pssssst!“ ud\u011blal Bill nal\u00e9hav\u011b a loupl o\u010dima k Tomovi hraj\u00edc\u00edmu kousek d\u00e1l na kytaru se sluch\u00e1tky na u\u0161\u00edch. „Tomovi jsem to ne\u0159ekl, d\u011blal by si ze m\u011b srandu,“ vysv\u011btlil Bill chechtaj\u00edc\u00edmu se Andymu. „Ne\u0159ehtej se, ty koni!“ pl\u00e1cl sv\u00e9ho kamar\u00e1da do stehna. „Chci vypadat dob\u0159e,“ dodal. „Jestli se chci proslavit, mus\u00edm o sebe pe\u010dovat.“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„A j\u00e9je, u\u017e jsme zase u t\u00fd tv\u00fd sl\u00e1vy,“ proto\u010dil o\u010di Andy. „J\u00e1 myslel, \u017ee u\u017e t\u011b to p\u0159e\u0161lo, hv\u011bzdo.“<\/div>\n
„Nikdy,“ reagoval Bill jednozna\u010dn\u011b. „Naopak, je to jedin\u00e1 \u0161ance, jak se z t\u00fdhle prdele vyhrabat,“ ud\u011blal gesto zahrnuj\u00edc\u00ed celou ves a jej\u00ed \u0161irok\u00e9 okol\u00ed. „Ty si \u017eije\u0161 v Berl\u00edn\u011b, ale v\u00ed\u0161, jak j\u00e1 tady trp\u00edm?“<\/div>\n
„No\u2026“ u\u0161kl\u00edbl se Andy. „\u017de bych si moc \u017eil na koleji, to se \u0159\u00edct ned\u00e1, ale rozhodn\u011b je tam aspo\u0148 sranda,“ p\u0159ipustil Andy. „V Berl\u00edn\u011b je draho, nem\u00edt st\u00edpko, tak bych nep\u0159e\u017eil.“<\/div>\n
„Aha, ale se\u0161 mezi lidma. J\u00e1 tady ob\u010das potk\u00e1m n\u011bjak\u00fdho burana a pokec\u00e1m se starou Kirschnerovou v obchod\u011b. Kdybych nem\u011bl dopoledne doma Scottyho, tak se za chv\u00edli odnau\u010d\u00edm mluvit,“ st\u011b\u017eoval si Bill. „Krom toho, ani si nepamatuju, koho zn\u00e1m a koho ne,“ povzdychl si.<\/div>\n
„Stejn\u011b to mus\u00ed b\u00fdt divn\u00fd, ztratit pam\u011b\u0165. J\u00e1 myslel, \u017ee se to z takov\u00fdhle boule nem\u016f\u017ee st\u00e1t.“<\/div>\n
„Jak vid\u00ed\u0161, mn\u011b se m\u016f\u017ee st\u00e1t v\u0161echno,“ zatv\u00e1\u0159il se Bill na\u0161tvan\u011b, aby bylo jasno, \u017ee on z toho taky \u017e\u00e1dnou velkou radost nem\u00e1. „Mus\u00ed\u0161 mi vypr\u00e1v\u011bt, co jsme spolu za t\u011bch deset let za\u017eili.“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Co to p\u00ed\u0161e\u0161?“ naklonil se Tom nad Billa soust\u0159ed\u011bn\u011b cvakaj\u00edc\u00edho do po\u010d\u00edta\u010de. Andy p\u0159ed p\u016flhodinou odjel k rodi\u010d\u016fm, pomalu se bl\u00ed\u017eil sobotn\u00ed ve\u010der.<\/div>\n
„Tome!“ vyjekl Bill leknut\u00edm, „nem\u016f\u017ee\u0161 m\u011b takhle zezadu p\u0159epadnout,“ rychle st\u00e1hl dokument na li\u0161tu, aby to star\u0161\u00ed dvoj\u010de nesta\u010dilo p\u0159e\u010d\u00edst.<\/div>\n
„To jsou texty?“ zvedl obo\u010d\u00ed v \u00fadivu Tom. „Po\u010dkej, nestahuj to, to vypadalo zaj\u00edmav\u011b. Uka\u017e.“<\/div>\n
„Nen\u00ed to hotov\u00e9, Tomi, a\u017e to dop\u00ed\u0161u, tak ti to uk\u00e1\u017eu. M\u00e1\u0161 hlad?“ sna\u017eil se Bill odv\u00e9st pozornost od sv\u00e9 pr\u00e1ce. U\u017e p\u00e1r dn\u00ed zapisoval texty, kter\u00e9 slo\u017eil, ale zji\u0161\u0165oval, \u017ee \u010dty\u0159let\u00e1 pauza byla na jeho pam\u011b\u0165 opravdu moc. Jedin\u00fd text, kter\u00fd dal dohromady cel\u00fd, byl Monzun v n\u011bm\u010din\u011b i angli\u010dtin\u011b, proto\u017ee to byla jedin\u00e1 p\u00edsni\u010dka, kterou hr\u00e1li od za\u010d\u00e1tku snad milionkr\u00e1t. U v\u0161ech ostatn\u00edch mu v\u017edycky aspo\u0148 p\u00e1r v\u011bt chyb\u011blo, musel je proto vym\u00fd\u0161let znovu. Nejhor\u0161\u00ed byly ty, co nikdy nehr\u00e1li \u017eiv\u011b, ty vlastn\u011b \u00fapln\u011b zapomn\u011bl. Je\u0161t\u011b\u017ee aspo\u0148 melodie si pamatoval. „Oh\u0159eju ti ve\u010de\u0159i, chce\u0161?“ ulo\u017eil dokument a zav\u0159el ho, aby do n\u011bj Tom nemohl potaj\u00ed nakukovat, a\u017e bude v kuchyni. Bylo by podez\u0159el\u00e9, kdyby vid\u011bl to mno\u017estv\u00ed text\u016f najednou.<\/div>\n
„Jo, m\u00e1m hlad, ale tohle m\u011b zaj\u00edm\u00e1 daleko v\u00edc,“ k\u00fdvl Tom k obrazovce. „Co t\u011b to popadlo? M\u00faza?“<\/div>\n
„Jo, dalo by se to tak \u0159\u00edct,“ p\u0159ik\u00fdvl Bill. Sp\u00ed\u0161 multim\u00faza<\/em>, uchechtl se v duchu. Bylo jasn\u00e9, \u017ee te\u010f u\u017e se Tom jen tak odb\u00fdt nenech\u00e1, bude mu muset n\u011bco p\u0159edv\u00e9st. Koneckonc\u016f, bylo na \u010dase. Sice se u\u017e p\u00e1r jejich p\u00edsni\u010dek nau\u010dil, m\u011bly vcelku jednoduch\u00e9 texty i melodie, ale tohle by mu zvedlo n\u00e1ladu. Moct si zahr\u00e1t n\u011bco d\u016fv\u011brn\u011b zn\u00e1m\u00e9ho, na to u\u017e se za\u010d\u00ednal opravdu t\u011b\u0161it.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Pro\u010d s v\u00e1mi nep\u0159ijel Andy?“ zeptal se Gustav, kdy\u017e k n\u011bmu dvoj\u010data ve\u010der dorazila na domluvenou zkou\u0161ku. Na motorce to p\u011bkn\u011b fi\u010delo, silnice byly namrzl\u00e9 a Bill m\u011bl obavu, aby v\u016fbec do Magdeburku dojeli ve zdrav\u00ed. Nikdy nem\u011bl Tomovu motorku r\u00e1d, to ale je\u0161t\u011b nev\u011bd\u011bl, jak\u00e9 to je, jezdit na n\u00ed v zim\u011b. Zlat\u00e9 auto. U\u017e se nemohl do\u010dkat, a\u017e se proslav\u00ed a n\u011bjak\u00e9 si koup\u00ed. A\u010dkoliv\u2026 m\u00e1 tady v\u016fbec \u0159idi\u010d\u00e1k?<\/div>\n
„Musel je\u0161t\u011b k rodi\u010d\u016fm, otec m\u00e1 narozeniny, z\u00edtra je oslava a hned po n\u00ed se vrac\u00ed do Berl\u00edna,“ odpov\u011bd\u011bl Tom, kdy\u017e se chopil sv\u00e9 kytary a za\u010dal ladit. „Kde je Geo?“ rozhl\u00eddl se a\u017e te\u010f po m\u00edstnosti.<\/div>\n
„Je na cest\u011b, m\u011bl n\u011bjak\u00fdho protek\u010dn\u00edho paco\u0161e,“ odpov\u011bd\u011bl buben\u00edk, zat\u00edmco si nastavoval stoli\u010dku k bubn\u016fm. Z\u00e1le\u017eelo na ka\u017ed\u00e9m milimetru. Kdy\u017e se netref\u00ed, nebude jeho hran\u00ed st\u00e1t za nic, to u\u017e znal.<\/div>\n
„V sobotu ve\u010der?“ zvedl obo\u010d\u00ed Tom, „ten by si taky nechal pro cent koleno vrtat.“<\/div>\n
„Jen abych neprovrtal to tvoje,“ ozvalo se pobaven\u011b od dve\u0159\u00ed, do kter\u00fdch pr\u00e1v\u011b vkr\u00e1\u010del basista. „Prachy na benz\u00edn jsou ti dobr\u00fd, ty \u0161uma\u0159i, co?“ hrav\u011b pl\u00e1cl Toma do ramene bas\u00e1k.<\/div>\n
„No jo, pan vrta\u010dka se r\u00e1\u010dil milostiv\u011b uk\u00e1zat, v\u0161ichni v\u00edme, \u017ee m\u00e1\u0161 z\u00e1sluhy,“ odpov\u011bd\u011bl Tom a hr\u00e1bl do strun. „Je\u0161t\u011b tak hr\u00e1t kdybys um\u011bl, to by bylo n\u011bco,“ dodal s \u00fa\u0161klebkem a hned za to schytal herdu do zad.<\/div>\n
„Jasn\u011b, mistr sv\u011bta Tom Kaulitz osobn\u011b.“<\/div>\n
Bill jejich dialog sledoval se shov\u00edvav\u00fdm \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i. Jestli se n\u011bco nezm\u011bnilo oproti jeho star\u00e9mu \u017eivotu, pak jsou to tyhle v\u011b\u010dn\u00e9 vz\u00e1jemn\u00e9 provokace dvou kytarist\u016f.<\/p>\n

„Tome, m\u00e1m \u0159idi\u010d\u00e1k?“ nedalo mu, aby se nezeptal, kdy\u017e nastalo chvilku ticho.<\/div>\n

„Na co?“ udiven\u011b zvedl obo\u010d\u00ed star\u0161\u00ed bratr. „Je drahej, a stejn\u011b bys nem\u011bl co \u0159\u00eddit, nikdy jsi ho necht\u011bl,“ dodal.<\/div>\n
„Sakra,“ zamumlal si pod vousy Bill. „Ta tvoje motorka je o \u017eivot, cht\u011blo by to auto. Dneska jsme se m\u00e1lem vysekali na ledu,“ vysv\u011btlil Bill G\u00e9\u010dk\u016fm. „Nev\u00edte o n\u011bjak\u00fd star\u00fd rachotin\u011b, ve kter\u00fd by se dalo jezdit?“<\/div>\n
„Jo, starej Wolfe chce prodat sv\u016fj traktor, m\u00e1m ho koupit?“ zeptal se Tom s \u00fa\u0161klebkem.<\/div>\n
„Blb\u010de,“ odfrkl Bill. „Tak jdeme zkou\u0161et,“ vzdal svou snahu, bylo vid\u011bt, \u017ee to s Tomem a jeho motorkou bude muset je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00fd \u010das vydr\u017eet.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Celkem dobr\u00fd, Bille, ale cht\u011blo by to trochu p\u0159itla\u010dit, v\u011bt\u0161\u00ed chrapl\u00e1k, aby to m\u011blo p\u00e1ru,“ hodnotil po hodin\u011b hran\u00ed Georg Bill\u016fv zp\u011bv. „Ale to se podd\u00e1, a\u017e to budeme hr\u00e1t \u017eiv\u011b, tady je to moc steriln\u00ed. M\u00e1lo \u0159evu a rozlit\u00fdho piva,“ za\u0161klebil se zuba\u0159.<\/div>\n
„Hele, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee by to asi cht\u011blo, ale nezni\u010d\u00edm si kv\u016fli tomu hlasivky. Takov\u00e1 cysta nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1 sranda,“ br\u00e1nil se Bill.<\/div>\n
„Si p\u0159edstavte, chlapi, \u017ee doma provozuje hlasov\u00fd cvi\u010den\u00ed,“ vzpomn\u011bl si Tom. „Tuhle jsem p\u0159i\u0161el dom\u016f trochu d\u0159\u00edv z pr\u00e1ce a on hul\u00e1kal na celej bar\u00e1k mimimimimim\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed,“ napodobil v\u011brn\u011b Billa.<\/div>\n
„No a co? Pe\u010duju o hlas,“ pl\u00e1cl Bill sm\u011bj\u00edc\u00edho se Toma po hlav\u011b, a\u017e se mu rozhoupaly dredy prota\u017een\u00e9 zadn\u00ed stranou k\u0161iltovky. „Ty si taky d\u00e1v\u00e1\u0161 bacha na ruce.“<\/div>\n
„Kde ses to nau\u010dil?“ zeptal se Gustav.<\/div>\n
„Na internetu, tam je v\u0161echno,“ odv\u011btil stru\u010dn\u011b Bill, nebude mu vykl\u00e1dat o sv\u00e9m hlasov\u00e9m poradci, kter\u00e9ho mu na \u010das po operaci vnutil Jost, aby se mu u\u017e nikdy nic podobn\u00e9ho nestalo. „Je\u0161t\u011b jsem v\u00e1m cht\u011bl n\u011bco uk\u00e1zat,“ kone\u010dn\u011b se dostal k tomu, co pl\u00e1noval cel\u00fd ve\u010der. Vyt\u00e1hl ze zadn\u00ed kapsy d\u017e\u00edn\u016f pap\u00edr, rozlo\u017eil si ho p\u0159ed sebe na pult\u00edk, aby to vypadalo, \u017ee je\u0161t\u011b \u010derstv\u00fd text mus\u00ed \u010d\u00edst. „N\u011bco jsem napsal, z\u00e1kladn\u00ed melodii u\u017e m\u00e1m, ale je pot\u0159eba to vypilovat,“ pod\u00edval se na Toma a spustil. Bo\u017ee\u2026 jak dlouho tohle nezp\u00edval, u\u017e\u00edval si ka\u017ed\u00fd t\u00f3n jejich nejv\u011bt\u0161\u00edho hitu a po o\u010dku kontroloval, co na to ostatn\u00ed. Kdy\u017e dozp\u00edval posledn\u00ed t\u00f3n, nastalo hrobov\u00e9 ticho.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak co?“ zeptal se trochu zklaman\u011b, kdy\u017e se nikdo z kapely neoz\u00fdval.<\/div>\n
„No\u2026 nen\u00ed to \u0161patn\u00fd, ale tak trochu pop\u00edk, co?“ bylo jedin\u00e9, co se ozvalo zpoza bubn\u016f.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
betaread: Allka<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule Loitsche sobota 18. ledna o dva t\u00fddny pozd\u011bji „Andy, neblbni!“ zaje\u010del Bill na kamar\u00e1da, kdy\u017e od n\u011bj dostal do zad sn\u011bhovou koul\u00ed, ale bylo na n\u011bm vid\u011bt, \u017ee mu to zase tak moc nevad\u00ed. Pr\u00e1v\u011b byli na proch\u00e1zce se Scottym<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[598],"tags":[],"class_list":["post-3393","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ja-nejsem-ja"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3393","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3393"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3393\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3393"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3393"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3393"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}