{"id":3399,"date":"2015-01-21T16:00:00","date_gmt":"2015-01-21T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3388"},"modified":"2015-01-21T16:00:00","modified_gmt":"2015-01-21T15:00:00","slug":"turn-back-time-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/01\/21\/turn-back-time-11\/","title":{"rendered":"Turn Back Time 11."},"content":{"rendered":"
autor: Izzap<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
D\u00e1vn\u00fd p\u0159\u00edbuzn\u00fd<\/p>\n

<\/strong> „O-o\u017eenit?“ zopakoval Tom a pevn\u011bji Billa objal, sv\u00edral ho v\u00edc ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm. Bill v odpov\u011b\u010f k\u00fdvl a kousl se do rtu, aby zadr\u017eel slzy. Kdyby te\u010f promluvil, rozbre\u010del by se a nebyl si jist\u00fd, jestli by byl schopn\u00fd slzy n\u011bkdy zastavit. „Oh, bo\u017ee,“ zamumlal Tom a posunul Billa na sv\u00e9m kl\u00edn\u011b bl\u00ed\u017e, aby ho mohl dr\u017eet je\u0161t\u011b pevn\u011bji. Kol\u00e9bal ho v n\u00e1ru\u010d\u00ed jako ko\u0165\u00e1tko. „Ale v\u017edy\u0165 je ti jenom sedmn\u00e1ct.“<\/div>\n

Bill znovu p\u0159ik\u00fdvl. „J\u00e1 v\u00edm,“ poda\u0159ilo se mu vyp\u00edsknout, ani\u017e by se rozplakal.<\/div>\n
„Sedmn\u00e1ct,“ za\u0161eptal znovu dred\u00e1\u010d. Sna\u017eil se p\u0159edstavit s\u00e1m sebe, jak je nucen\u00fd do man\u017eelstv\u00ed v tomhle v\u011bku – a v\u016fbec si to p\u0159edstavit nedovedl. Byl p\u0159\u00edli\u0161 mlad\u00fd na takovou zodpov\u011bdnost. Musel j\u00edt na vysokou a pak potkat toho spr\u00e1vn\u00e9ho \u010dlov\u011bka a potom… mo\u017en\u00e1, jenom mo\u017en\u00e1, by se s n\u00edm usadil. Usadil by se s t\u00edm jedn\u00edm milovan\u00fdm \u010dlov\u011bkem, jen\u017e se narodil proto, aby s n\u00edm byl.<\/div>\n
Zachv\u011bl se a shl\u00e9dl na Billa ve sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di. Moment\u00e1ln\u011b, kdyby se ho n\u011bkdo zeptal, kdo je jeho prav\u00e1 l\u00e1ska, ani\u017e by o tom vte\u0159inu p\u0159em\u00fd\u0161lel, ozna\u010dil by Billa. Pravda, nikdy v p\u0159edchoz\u00edm \u017eivot\u011b nebyl s klukem, ale tak n\u011bjak c\u00edtil, \u017ee s Billem je v\u0161echno oukej.<\/p>\n

Ale jestli byl Bill pro n\u011bj ten prav\u00fd, ten, kter\u00fd chodil po t\u00e9to Zemi, aby mohl b\u00fdt s Tomem, pro\u010d je k nim pak B\u016fh tak nesnesiteln\u011b krut\u00fd?<\/div>\n

D\u011bl\u00ed je cel\u00e9 stolet\u00ed, nen\u00ed logick\u00fd zp\u016fsob, jak by mohli b\u00fdt spolu, ani\u017e by p\u0159ekroutili historii.<\/div>\n
„Nechci si ji vz\u00edt,“ zamumlal Bill do Tomovy hrudi.<\/div>\n
Dred\u00e1\u010d zat\u0159epal hlavou, vyru\u0161en\u00fd Billov\u00fdm hlasem. Byl tak pono\u0159en\u00fd do vlastn\u00edch my\u0161lenek, \u017ee nesly\u0161el Billovo vyj\u00e1d\u0159en\u00ed. „Heh?“ ozval se a obr\u00e1til pozornost k chlapci, jeho\u017e obj\u00edmal. Svoje my\u0161lenky odehnal.<\/div>\n
Bill se v Tomov\u011b n\u00e1ru\u010di zkroutil, ne\u017e zopakoval: „\u0158ekl jsem, \u017ee si ji nechci vz\u00edt.“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, kdo to v\u016fbec je?“ zeptal se ti\u0161e druh\u00fd chlapec, ani\u017e by byl skute\u010dn\u011b p\u0159ipraven\u00fd sly\u0161et odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
Bill t\u00e9m\u011b\u0159 neznateln\u011b zavrt\u011bl hlavou. „Jak\u00e1si Florence. Nezn\u00e1m ji. Je pro m\u011b cizincem, a p\u0159esto si matka a otec p\u0159ej\u00ed, abych se s n\u00ed o\u017eenil.“ Hlas se mu zlomil a jeho t\u011blo ovl\u00e1dl vzlyk. Slzy se mu vy\u0159inuly z o\u010d\u00ed a Bill popadl Tomovo ob\u0159\u00ed tri\u010dko a zavrtal obli\u010dej do bavln\u011bn\u00e9 l\u00e1tky.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Tom sundal Billa ze sv\u00e9ho kl\u00edna a vman\u00e9vroval cel\u00e9 svoje t\u011blo na postel. Op\u0159el se o ze\u010f na druh\u00e9 stran\u011b postele a p\u0159it\u00e1hl si Billa tak bl\u00edzko, jak bylo jen mo\u017en\u00e9. Ukryl chlapce s havran\u00edmi vlasy ve sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di, kter\u00e1 byla pro toho uplakan\u00e9ho kluka jako ochrann\u00fd \u0161t\u00edt p\u0159ed zbytkem sv\u011bta. Kdyby tak jeho n\u00e1ru\u010d mohla slou\u017eit jako bari\u00e9ra proti minulosti.<\/p>\n

„Nechci se s n\u00ed o\u017eenit, nechci, nechci,“ mumlal \u010dernovl\u00e1sek nesouvisle mezi vzlyky. Jeho slzy se vp\u00edjely do Tomova tri\u010dka.<\/div>\n

„\u0160\u0161\u0161, j\u00e1 v\u00edm, j\u00e1 v\u00edm, Bille,“ uji\u0161\u0165oval ho Tom a umis\u0165oval m\u011bkk\u00e9 pusinky na Billova ramena a na temeno jeho hlavy, co\u017e byla jedin\u00e1 m\u00edsta, na n\u011b\u017e ze sv\u00e9 pozice dos\u00e1hl. „Taky nechci, aby ses s n\u00ed o\u017eenil,“ za\u0161eptal pe\u010duj\u00edc\u00edm t\u00f3nem a objal Billa je\u0161t\u011b pevn\u011bji.<\/div>\n
Druh\u00fd chlapec mu objet\u00ed oplatil a sna\u017eil se uklidnit. Jeho vzlyky pomalu p\u0159e\u0161ly pouze do trhav\u00e9ho dechu.<\/div>\n
Kdy\u017e byl Bill dostate\u010dn\u011b v pohod\u011b, pomalu uvolnil sev\u0159en\u00ed. To sam\u00e9 ud\u011blal Tom.<\/div>\n
Bill se odt\u00e1hl, ale setrv\u00e1val na Tomov\u011b kl\u00edn\u011b. Popot\u00e1hl a pod\u00edval se p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed sv\u00e9ho spole\u010dn\u00edka. Dredat\u00fd chlapec ten pohled sotva ust\u00e1l.<\/div>\n
„Bille?“ oslovil Billa Tom po p\u00e1r minut\u00e1ch. Bill naklonil hlavu na stranu na znamen\u00ed, \u017ee poslouch\u00e1. „Bille, mus\u00ed\u0161 si ji vz\u00edt?“<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek se kousl do rtu a znovu popot\u00e1hl. „Pravd\u011bpodobn\u011b ano. Matka i otec jsou ji\u017e unaven\u00ed t\u00edm, \u017ee jsem odm\u00edtl p\u0159edchoz\u00ed \u010dty\u0159i n\u00e1padnice\u2026 Nen\u00ed pochyb, \u017ee do t\u00e9hle m\u011b budou nutit tak, jak jen budou moci.“<\/p>\n

Tom k\u00fdvl na srozum\u011bnou, a\u010dkoliv s t\u00edm nesouhlasil. Vs\u00e1l si spodn\u00ed ret do pusy, aby se vyvaroval toho promluvit nahlas o jednom bl\u00e1zniv\u00e9m n\u00e1padu. Pokud by nedok\u00e1zal udr\u017eet jazyk za zuby, kle\u010del by p\u0159ed Billem na kolenou a \u017e\u00e1dal ho, aby s n\u00edm z\u016fstal tady, v p\u0159\u00edtomnosti. \u0158ekl by mu, aby tu \u017eil nav\u017edy, aby unikl man\u017eelstv\u00ed, sv\u00fdm rodi\u010d\u016fm a zr\u00e1dn\u00e9 minulosti, aby se vyhnul osudu a schoval se v budoucnosti, kde bude v bezpe\u010d\u00ed pod Tomov\u00fdmi ochrann\u00fdmi k\u0159\u00eddly.<\/div>\n

\n

Ale\u2026 ne.<\/p><\/div>\n

\n

Tenhle n\u00e1pad by nefungoval, spr\u00e1vn\u011b? Georg m\u011bl v jedn\u00e9 v\u011bci pravdu. Tom nem\u016f\u017ee vyjeb\u00e1vat s \u010dasem. A to rozhodn\u011b znamenalo, \u017ee nem\u016f\u017ee jen tak vytahovat n\u00e1hodn\u00e9 lidi z minulosti.<\/p><\/div>\n

Tom nemohl vytrhnout Billa z \u010dasov\u00e9 linky b\u011b\u017e\u00edc\u00ed p\u0159ed tou jeho. Jen B\u016fh v\u00ed, co by se pak stalo. Cel\u00fd sv\u011bt by se mohl zm\u011bnit. N\u011bkdo jin\u00fd by mohl zem\u0159\u00edt. Mo\u017en\u00e1 by byla p\u0159eps\u00e1na cel\u00e1 historie. Vyt\u00e1hnout jednoho \u010dlov\u011bka z minulosti by mohlo rozjet \u00fapln\u011b jin\u00fd \u0159et\u011bzec ud\u00e1lost\u00ed, kter\u00e9 by mohly v\u00e9st k tomu, \u017ee by n\u011bjac\u00ed lid\u00e9 dokonce dneska nemuseli existovat.<\/div>\n
A p\u0159em\u00fd\u0161leje o t\u00e9 knize rodokmen\u016f v j\u00eddeln\u011b a datu na n\u00e1hrobn\u00edm kameni, Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee mezi dne\u0161kem a Billov\u00fdm \u00fat\u011bkem a zmizen\u00edm je je\u0161t\u011b cel\u00fd rok. Pokud by si s t\u00edmhle datem zahr\u00e1val, nebyl si jist\u00fd, jak\u00e9 peklo by mohl rozpoutat.<\/p>\n

Tom si Billa znovu p\u0159it\u00e1hl k sob\u011b, sv\u00edral ho v medv\u011bd\u00edm objet\u00ed, tiskl si ho na t\u011blo. „Nechci, aby sis ji vzal,“ za\u0161eptal, jeho rty se t\u00e9m\u011b\u0159 dot\u00fdkaly \u010dernovl\u00e1skova ucha. „Miluju t\u011b,“ \u0159ekl s v\u00e1\u0161n\u00ed i bolest\u00ed v hlase.<\/div>\n

Bill se trochu zahih\u0148al, a\u010dkoliv to v\u016fbec nebylo vtipn\u00e9. „Ale v\u00e1s si vz\u00edt nemohu, pane Kaulitzi.“<\/div>\n
Tom ztuhnul, jeho srdce zamrzlo a do b\u0159icha mu vyst\u0159elila bolest, jako by mu n\u011bkdo p\u0159\u00edmo do \u017ealudku zabodl n\u016f\u017e a v ag\u00f3nii s n\u00edm to\u010dil. „J\u00e1 v\u00edm,“ hlesl slab\u011b t\u00f3nem bez emoc\u00ed. Sna\u017eil se s\u00e1m sebe p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee si to v\u00e1\u017en\u011b uv\u011bdomuje.<\/div>\n
Bill se trochu v\u00edc zavrtal do jeho n\u00e1ru\u010de a p\u0159eto\u010dil se, aby se mohl pod\u00edvat na sv\u00e9ho dredat\u00e9ho spole\u010dn\u00edka.<\/div>\n
„Tak\u00e9 v\u00e1s miluji, pane Kaulitzi,“ p\u0159isl\u00edbil chlapci, jen\u017e ho obj\u00edmal. Nikdy v \u017eivot\u011b se nec\u00edtil tak bezpe\u010dn\u011b. A nikdy d\u0159\u00edv mu osud nep\u0159ipadal zlomysln\u011bj\u0161\u00ed. Za to, \u017ee se c\u00edtil bezpe\u010dn\u011b v n\u00e1ru\u010di \u010dlov\u011bka, s n\u00edm\u017e nemohl nikdy jen tak b\u00fdt.<\/p>\n

Tom sklonil hlavu, aby se na n\u011bj pod\u00edval. Jejich o\u010di byly propojeny silou, kter\u00e1 byla mimo jejich kontrolu.<\/div>\n

\u010cerve\u0148 automaticky zbarvila Billovy tv\u00e1\u0159e, zat\u00edmco se chlapec na Toma usm\u00e1l.<\/div>\n
Tom se nat\u00e1hl a jemn\u011b Billa pol\u00edbil na rty. Vlo\u017eil v\u0161echnu svou l\u00e1sku do mot\u00fdl\u00edho polibku.<\/div>\n
Kdy\u017e se posadil zp\u00e1tky, zastr\u010dil zbloudil\u00fd pramen vlas\u016f Billovi za ucho a m\u011bkce se usm\u00e1l. Pak promluvil: „Pak si neber-„<\/div>\n
„Tome!“ ozval se hlas za dve\u0159mi jeho lo\u017enice a hned na to se dve\u0159e otev\u0159ely – s bezv\u00fdznamn\u00fdm zaklep\u00e1n\u00edm, kter\u00e9 ani ne\u010dekalo na odpov\u011b\u010f. Oba chlapci oto\u010dili hlavu a spat\u0159ili Tomovu sestru stoj\u00edc\u00ed u vchodu do pokoje. Ava m\u011bla m\u00edrn\u011b \u0161okovan\u00fd v\u00fdraz, kter\u00fd jej\u00ed rysy z\u00edskaly, kdy\u017e d\u00edvka narazila na dva kluky, co se obj\u00edmaj\u00ed. „Tome?“ \u0159ekla se zdvi\u017een\u00fdm obo\u010d\u00edm.<\/p>\n

Dredat\u00fd teenager se kousl do rtu a jeho tv\u00e1\u0159e se zbarvily do \u0161arlatova. Jeho pa\u017ee kolem Billa \u0161okem ztuhly. „Co chce\u0161, Avo?“ zeptal se r\u00e1doby norm\u00e1ln\u00edm hlasem, pokou\u0161el se chovat, jako by tohle bylo pro n\u011bj naprosto b\u011b\u017en\u00e9, jako by takhle intimn\u011b kluky sv\u00edral po\u0159\u00e1d. K sm\u00edchu! V\u017edycky byl jenom s holkama, dokonce jenom s p\u00e1r holkama.<\/div>\n

„Uhm,“ za\u010dala sestra a vykulila o\u010di, kdy\u017e si uv\u011bdomila zp\u016fsob, jak\u00fdm jej\u00ed bratr obj\u00edm\u00e1 kluka, se kter\u00fdm se setkala p\u0159ed pouh\u00fdmi patn\u00e1cti minutami. A podle zarudl\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00ed obou chlapc\u016f poznala, \u017ee se tu d\u011blo v\u00edc ne\u017e jen obj\u00edm\u00e1n\u00ed. Prob\u011bhla alespo\u0148 jedna pusa. „Uh, m\u00e1ma cht\u011bla, uhm, abych ti p\u0159i\u0161la \u0159\u00edct, \u017ee pizza je tady.“<\/div>\n
„Oh, oukej.“<\/div>\n
„Z\u016fstane tv\u016fj, uhm, k-kamar\u00e1d na ve\u010de\u0159i?“ vykoktala Ava ot\u00e1zku. Ze v\u0161ech sil se sna\u017eila t\u00e9 situaci nesm\u00e1t. Jej\u00ed bratr s klukem, ten chlap\u00e1k… To je bez pochyby ironick\u00e9.<\/div>\n
Tom mrkl dol\u016f na chlapce ve sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di. „No, z\u016fstane\u0161 na ve\u010de\u0159i?“<\/div>\n
Bill se m\u011bkce usm\u00e1l a odpov\u011bd\u011bl: „To by bylo mil\u00e9.“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ \u0159ekla Ava od dve\u0159\u00ed a skryla \u00fa\u0161klebek. „No, dorazte rychle, ne\u017e vystydne.“<\/div>\n
„Oukej, budeme dole za p\u00e1r minut,“ odpov\u011bd\u011bl Tom a d\u00edval se na dve\u0159e, dokud nesly\u0161el, jak zavrzal spodn\u00ed schod, co\u017e bylo znamen\u00ed, \u017ee jeho sestra do\u0161la do p\u0159\u00edzem\u00ed domu.<\/p>\n

Ani\u017e by promluvil, Tom sesunul Billa ze sv\u00e9ho kl\u00edna a vstal z postele. Zam\u00ed\u0159il ke sk\u0159\u00edni. Vyt\u00e1hl oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 si Bill vzal na sebe p\u0159i sv\u00e9 prvn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b v budoucnosti – tri\u010dko a d\u017e\u00edny. Podal ho Billovi a pak s tich\u00fdm kliknut\u00edm zav\u0159el dve\u0159e lo\u017enice.<\/div>\n

„Tohle by sis m\u011bl obl\u00e9ct,“ \u0159ekl ti\u0161e. \u010cernovl\u00e1sek se usm\u00e1l, k\u00fdvl a postavil se. Rychle a ti\u0161e se p\u0159evl\u00e9kl a sna\u017eil se nehih\u0148at Tomov\u00fdm rozpak\u016fm. Jakmile byl hotov\u00fd, oba kluci vy\u0161li z pokoje a zam\u00ed\u0159ili po schodech do kuchyn\u011b, odkud von\u011bla feferonkov\u00e1 pizza. A ani\u017e by dvakr\u00e1t p\u0159em\u00fd\u0161leli o tom, kdo je tam \u010dek\u00e1, ve\u0161li do m\u00edstnosti.<\/p>\n

„Oh… m\u016fj bo\u017ee.“<\/div>\n

Bill i Tom vzhl\u00e9dli od krabice s pizzou, aby se setkali se Simonin\u00fdma vyvalen\u00fdma o\u010dima. \u0160okovan\u011b z\u00edrala p\u0159\u00edmo na Billa, jako by vid\u011bla ducha. Co\u017e nebylo daleko od pravdy.<\/div>\n
Simone se sk\u00e1cela na pr\u00e1zdnou \u017eidli a pokra\u010dovala v z\u00edr\u00e1n\u00ed na \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, o\u010di navrch hlavy. Nevid\u00ed p\u0159ed sebou n\u00e1hodou bratra jej\u00edho d\u011bde\u010dka? Nen\u00ed to ten sam\u00fd kluk, na kter\u00e9ho se Tom ptal sotva p\u0159ed hodinou?<\/div>\n
„Ty… ty jsi… ne, ty nem\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt on, ale vy-vypad\u00e1\u0161,“ koktala Simone, p\u0159i\u010dem\u017e sledovala chlapce s havran\u00edmi vlasy, kter\u00fd nemohl b\u00fdt star\u0161\u00ed ne\u017e jej\u00ed vlastn\u00ed syn. „Ty v-vypad\u00e1\u0161 p\u0159esn\u011b jako on… Jak se jmenuje\u0161?“<\/div>\n
Bill polkl, ne\u017e odpov\u011bd\u011bl. Uv\u011bdomil si, \u017ee \u017eenin \u0161ok m\u00e1 co do\u010din\u011bn\u00ed s n\u011bjak\u00fdmi \u010dasov\u00fdmi nesrovnalostmi. Nebyl si \u00fapln\u011b jist\u00fd, o co jde, ale z v\u00fdrazu jej\u00ed tv\u00e1\u0159e a Tomov\u00fdch vykulen\u00fdch o\u010d\u00ed pochopil, \u017ee mus\u00ed rychle p\u0159ij\u00edt s n\u011bjakou historkou.<\/p>\n

„Mami, uhm, tohle je m\u016fj kamar\u00e1d Bill,“ promluvil sp\u011b\u0161n\u011b Tom.<\/div>\n

„Bill? P\u0159esn\u011b jako…“ nedokon\u010dila \u017eena. Ani\u017e by \u0159ekla n\u011bco dal\u0161\u00edho, postavila se a opustila m\u00edstnost, aby se o p\u00e1r vte\u0159in pozd\u011bji vr\u00e1tila s u\u017e zn\u00e1mou knihou rodokmen\u016f v ruce.<\/div>\n
Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zat\u0159epala hlavou, polo\u017eila knihu na st\u016fl a za\u010dala v n\u00ed listovat. Rychle na\u0161la spr\u00e1vnou str\u00e1nku, fotografii Billa a cel\u00e9 jeho rodiny. Pod\u00edvala se na obr\u00e1zek, pak na Billa a pak je\u0161t\u011b jednou na obr\u00e1zek.<\/div>\n
„Mohl by mi tohle, pros\u00edm, pros\u00edm, n\u011bkdo vysv\u011btlit?“ zeptala se rozt\u0159esen\u011b. Nebyla si jist\u00e1, co m\u00e1 o\u010dek\u00e1vat.<\/div>\n
Kluci ji obklopili a p\u0159es rameno se pod\u00edvali na fotografii. Bill zalapal po dechu a ruka mu vyl\u00e9tla k \u00fast\u016fm.<\/div>\n
„To…“<\/div>\n
Simone se ohl\u00e9dla a ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b na n\u011bj pohl\u00e9dla.<\/div>\n
Bill si odkryl pusu, o\u010di se mu rozz\u00e1\u0159ily a on se na ni sladce zad\u00edval.<\/div>\n
„M\u00e1 matka mi v\u017edy \u0159\u00edkala, \u017ee jsem byl pojmenovan\u00fd po d\u00e1vn\u00e9m p\u0159\u00edbuzn\u00e9m,“ \u0159ekl ti\u0161e nak\u0159\u00e1pl\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„D\u00e1vn\u00e9m p\u0159\u00edbuzn\u00e9m?“ zeptala se Simone.<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl. „Hmmm, po jak\u00e9msi str\u00fdci, nezn\u00e1m celou pokrevn\u00ed linii, ale v\u017edy mi \u0159\u00edkala, \u017ee vypad\u00e1m p\u0159esn\u011b jako on.“<\/p>\n

Tom se usm\u00e1l a pod\u00edval se na n\u011bj, vlna \u00falevy p\u0159eb\u011bhla p\u0159es jeho tv\u00e1\u0159, kdy\u017e sly\u0161el, co \u0159\u00edk\u00e1.<\/div>\n

Je dobr\u00fd herec,<\/em> pomyslel si.<\/div>\n
„Wow,“ reagovala ti\u0161e Simone a znovu se pod\u00edvala do knihy p\u0159ed sebou. „Cel\u00e1 v\u011btev na\u0161\u00ed rodiny, o kter\u00e9 ani nev\u00edme.“ Tom zadr\u017eel sm\u00edch nad mat\u010din\u00fdm \u00fadivem. Samoz\u0159ejm\u011b – nebyla to opravdu cel\u00e1 v\u011btev rodiny, o kter\u00e9 nic nev\u00ed. Byl to pad\u011blek. Jenom kryc\u00ed historka, se kterou Bill p\u0159ekvapiv\u011b p\u0159i\u0161el.<\/div>\n
„Mohl bych?“ zeptal se \u010dernovl\u00e1sek a uk\u00e1zal na otev\u0159en\u00fd po\u0159ada\u010d. Simone k\u00fdvla.<\/div>\n
Bill se posadil a zad\u00edval se na fotografii. Pamatoval si na to focen\u00ed. Up\u0159\u00edmn\u011b neprob\u011bhlo zase tak d\u00e1vno. James si st\u011b\u017eoval, \u017ee si mus\u00ed obl\u00e9ct ten tuh\u00fd \u0161kr\u00e1bav\u00fd oblek, kter\u00fd mu matka speci\u00e1ln\u011b vybrala, ale nakonec j\u00ed vyhov\u011bl. A i po tom, co focen\u00ed skon\u010dilo, se v\u0161ichni nedok\u00e1zali p\u0159estat usm\u00edvat. Pak je stra\u0161n\u011b bolely tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
Bill se jemn\u011b pousm\u00e1l a prsty p\u0159eb\u011bhl p\u0159es obr\u00e1zek. Srdce se mu zachv\u011blo p\u0159i pomy\u0161len\u00ed, \u017ee n\u011bkdo si dal tu p\u00e9\u010di, aby uchoval fotografii i sto let v budoucnosti. Pova\u017eoval ji za bezcenn\u00e9 rodinn\u00e9 foto, kter\u00e9 bylo vyroben\u00e9 pouze pro mat\u010dino pot\u011b\u0161en\u00ed, ne za sou\u010d\u00e1st rodinn\u00e9ho d\u011bdictv\u00ed.<\/p>\n

Oto\u010dil list a spat\u0159il n\u011bkolik dal\u0161\u00edch n\u00e1hodn\u00fdch fotografi\u00ed, p\u0159edev\u0161\u00edm Jamese a n\u011bjak\u00e9 \u017eeny, kterou neznal. Na dal\u0161\u00ed str\u00e1nce bylo hodn\u011b textu. Bill si p\u0159e\u010detl spoustu jmen i s daty. Daty narozen\u00ed a… \u00famrt\u00ed.<\/div>\n

Polkl a jeho zrak padl na vlastn\u00ed jm\u00e9no.<\/p>\n

Wilhelm Tr\u00fcmper<\/em><\/div>\n

N. 1. z\u00e1\u0159\u00ed 1890<\/em><\/div>\n
Z. 4. b\u0159ezna 1909<\/p>\n

<\/em> Z jeho tv\u00e1\u0159e se vytratila ve\u0161ker\u00e1 barva a ruka se mu za\u010dala t\u0159\u00e1st, mezi prsty se mu chv\u011bla str\u00e1nka knihy. Divn\u00fd pocit naplnil jeho \u00fatroby. C\u00edtil se, jako by mu bylo \u0161patn\u011b od \u017ealudku. Od\u00e9r pro n\u011bj nezn\u00e1m\u00e9ho j\u00eddla rychle plnil pokoj a za\u010dal dr\u00e1\u017edit jeho \u010dichov\u00e9 bu\u0148ky. Billa lechtalo vzadu v krku, jako by m\u011bl zvracet.<\/div>\n

Vysko\u010dil ze \u017eidle, \u010d\u00edm\u017e si z\u00edskal pozornost ostatn\u00edch lid\u00ed v m\u00edstnosti, oto\u010dil se na podpatku a sprintoval pry\u010d, p\u0159i\u010dem\u017e zapomn\u011bl i zamumlat n\u011bco na omluvu.<\/div>\n
Vyb\u011bhl po schodech nahoru, tam, odkud jen p\u0159ed p\u00e1r minutami p\u0159i\u0161el, a zam\u00ed\u0159il sm\u011brem, jak\u00fd si pamatoval ze sv\u00e9 prvn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvy p\u00e1r t\u00fddn\u016f zp\u00e1tky. Zahnul za roh a zmizel v koupeln\u011b. Op\u0159el se o umyvadlo, sev\u0159el sv\u00fdmi dlouh\u00fdmi prsty jeho porcel\u00e1nov\u00fd okraj. Sv\u00edral ho, jako by mu m\u011bl zachr\u00e1nit \u017eivot. Zhluboka d\u00fdchal, pokou\u0161el se zadr\u017eet to, co se mu dralo ven ze \u017ealudku.<\/p>\n

„Bille!“ ozval se hlas, kter\u00fd zn\u011bl, jako by \u0161eptem k\u0159i\u010del n\u011bkdo, kdo vstoupil do koupelny p\u00e1r vte\u0159in po n\u011bm.<\/div>\n

Bill nezm\u011bnil pozici, ani si p\u0159\u00edli\u0161 neuv\u011bdomoval p\u0159\u00edtomnost dal\u0161\u00edho \u010dlov\u011bka v m\u00edstnosti.<\/div>\n
Zaslechl, jak se s tich\u00fdm cvaknut\u00edm zav\u0159ely dve\u0159e, a uc\u00edtil ruku opatrn\u011b se dot\u00fdkaj\u00edc\u00ed jeho ramene uklid\u0148uj\u00edc\u00edm zp\u016fsobem.<\/div>\n
Se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima Bill nechal doty\u010dn\u00e9ho za sebou, aby mu odsunul prsty od umyvadla a odvedl jeho t\u011blo k z\u00e1chodu. Pomalu, velmi pomalu, se sesunul na kolena a otev\u0159el o\u010di, aby spat\u0159il porcel\u00e1novou m\u00edsu.<\/div>\n
Jeho vnit\u0159nosti ud\u011blaly kotrmelec a vlna my\u0161lenek za\u00fato\u010dila na jeho hlavu.<\/div>\n
M\u00e1 s-smrt… datum m\u00e9ho \u00famrt\u00ed…. J\u00e1… J\u00e1 zem\u0159u…<\/em><\/div>\n
„P\u0159\u00ed\u0161t\u00ed rok,“ zamumlal si pod vousy, p\u0159em\u00fd\u0161leje u\u017e nahlas. Z\u00e1vra\u0165 zaplavila jeho t\u011blo. Bill se nahnul dop\u0159edu a vyhodil ve\u0161ker\u00fd obsah sv\u00e9ho \u017ealudku do z\u00e1chodu. Sv\u00edjel se v k\u0159e\u010di. Omotal pa\u017ee kolem m\u00edsy a d\u00e1vil a d\u00e1vil.<\/p>\n

„\u0160\u0161\u0161, to je v po\u0159\u00e1dku,“ za\u0161eptal Tom a chytil jednou rukou zezadu jeho vlasy a druhou rukou ho konej\u0161iv\u011b hladil po z\u00e1dech.<\/div>\n

Bill zavrt\u011bl hlavou a odplivl si. Pak si ot\u0159el \u00fasta a posadil se.<\/div>\n
Sedl si na chodidla a pohl\u00e9dl na Toma. Z o\u010d\u00ed mu tekly slzy a on nesouhlasn\u011b vrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Ne, nen\u00ed to v po\u0159\u00e1dku, jak to v\u016fbec m\u016f\u017eete \u0159\u00edci, pane Kaulitzi, jak?“ zeptal se mezi t\u011b\u017ek\u00fdmi n\u00e1dechy a v\u00fddechy. Spodn\u00ed ret se mu t\u0159\u00e1sl. „Nen\u00ed to v po\u0159\u00e1dku a nebude to v po\u0159\u00e1dku, pane Kaulitzi.“<\/div>\n
Tom sledoval Billa s m\u00edrn\u011b pootev\u0159enou pusou. Nebyl si jist\u00fd, co by na to m\u011bl odpov\u011bd\u011bt.<\/div>\n
Bill m\u011bl pravdu. Konec konc\u016f, kdo m\u016f\u017ee \u0159\u00edct, \u017ee v\u0161echno bude v po\u0159\u00e1dku?<\/div>\n
Nikdo nem\u00e1 \u017e\u00e1dnou z\u00e1ruku, nikdy.<\/div>\n
Kdy\u017e dred\u00e1\u010d nep\u0159i\u0161el na nic, co by mohl \u0159\u00edct, jen se nat\u00e1hl a spl\u00e1chl z\u00e1chod, p\u0159i\u010dem\u017e se sna\u017eil spl\u00e1chnout i Billovy starosti. Nicm\u00e9n\u011b – to nebylo tak snadn\u00e9.<\/p>\n

„Nen\u00ed to v po\u0159\u00e1dku, nen\u00ed,“ opakoval Bill \u0161eptem. P\u0159eto\u010dil se o op\u0159el se z\u00e1dy o vanu. P\u0159it\u00e1hl si kolena k hrudn\u00edku a pevn\u011b je objal, p\u0159i\u010dem\u017e st\u00e1le z\u00edral na Toma. Spodn\u00ed ret se mu znovu rozt\u0159\u00e1sl a jeho o\u010di znovu naplnily slzy. Nak\u0159\u00e1pl\u00fdm hlasem \u0159ekl: „Tomi, j\u00e1 zem\u0159u…“<\/div>\n

Tom se zahled\u011bl do d\u00e1li a sna\u017eil se v hlav\u011b d\u00e1t dohromady p\u00e1r uklid\u0148uj\u00edc\u00edch slov, ale na nic nep\u0159i\u0161el. Co se dalo \u0159\u00edct \u010dlov\u011bku, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b vid\u011bl datum svoj\u00ed smrti?<\/div>\n
Ale pak si Tom vzpomn\u011bl, \u017ee Bill vlastn\u011b nemusel nutn\u011b zem\u0159\u00edt. On zmizel, utekl pry\u010d.<\/div>\n
Kam, t\u00edm si nebyl jist\u00fd.<\/div>\n
Snad na n\u011bjak\u00e9 bezpe\u010dn\u00e9 m\u00edsto.<\/div>\n
Otev\u0159el pusu, aby promluvil, ale ne\u017e to stihl ud\u011blat, Bill se postavil a vyb\u011bhl z koupelny.<\/div>\n
„Mus\u00edm j\u00edt, Tomi,“ \u0159ekl rychle na cest\u011b pry\u010d, ani se neobt\u011b\u017eoval rozlou\u010dit. Sprintoval dol\u016f po schodech a zam\u00ed\u0159il ke vchodov\u00fdm dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„Bille, po\u010dkej!“ zavolal za n\u00edm Tom, ale to u\u017e sly\u0161el, jak se dve\u0159e zav\u00edraj\u00ed. „Kurva,“ zamumlal se vy\u0161kr\u00e1bal se na nohy. N\u00e1sledoval Billovy stopy.<\/p>\n

Dredat\u00fd chlapec b\u011b\u017eel za t\u00edm s havran\u00edmi vlasy a\u017e do parku, celou cestu volal jeho jm\u00e9no, ale Bill se odm\u00edtal oto\u010dit a v\u011bnovat mu pozornost. Pr\u00e1v\u011b te\u010f se cht\u011bl jenom schoulit na posteli a schovat se p\u0159ed sv\u011btem. Probl\u00e9m byl, \u017ee jeho postel byla 100 let v minulosti.<\/div>\n

Tom si u\u017e u\u017e myslel, \u017ee Billa dostihl, ale dob\u011bhl na to zn\u00e1m\u00e9 m\u00edsto v parku o p\u00e1r vte\u0159in pozd\u011bji. Mohl jenom pozorovat, jak mu Bill miz\u00ed p\u0159ed o\u010dima.<\/div>\n
„Bille!“ zavolal naposled slab\u00fdm, bolestn\u00fdm hlasem.<\/div>\n
Posp\u00edchal k rou\u0159e a obto\u010dil prsty kolem dr\u017eadla. Byl p\u0159ipraven\u00fd j\u00edm zalomcovat, kdy\u017e mu najednou n\u011bco do\u0161lo. Jestli p\u0159ed n\u00edm Bill takhle utekl, pak by pravd\u011bpodobn\u011b necht\u011bl, aby ho Tom n\u00e1sledoval dom\u016f. Tom pora\u017een\u011b sklonil hlavu, pustil dr\u017eadlo a zam\u00ed\u0159il zp\u011bt do vlastn\u00edho domu.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Bill se objevil zp\u011bt na sv\u00e9 zahrad\u011b, nyn\u00ed ve tm\u011b. Jedin\u00e9 sv\u011btlo na cel\u00e9m pozemku byly tenk\u00e9 m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed paprsky. Chlapec se zachv\u011bl a vzhl\u00e9dl k no\u010dn\u00ed obloze. Zaj\u00edmalo ho, jestli je to to sam\u00e9 nebe, kter\u00e9 vid\u011bl 100 let v budoucnosti. M\u011bn\u00ed se obloha s \u010dasem?<\/p><\/div>\n

Bill zat\u0159epal hlavou a roze\u0161el se k domu. Ale z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu se zarazil a pod\u00edval se dol\u016f.<\/div>\n
„Oh, jemin\u00e1\u010dku,“ zamudroval, jakmile zjistil, \u017ee m\u00e1 na sob\u011b tri\u010dko a d\u017e\u00edny, je\u017e mu Tom dal. Zapomn\u011bl se p\u0159evl\u00e9ct, ne\u017e utekl.<\/div>\n
Rozeb\u011bhl se k bo\u010dn\u00ed zdi domu a pod\u00edval se do oken, kter\u00e9 vedly do potemn\u011bl\u00e9 lo\u017enice.<\/div>\n
Zastavil se pod jedn\u00edm a ze zem\u011b sebral mal\u00fd obl\u00e1zek. Zhluboka se nadechl, rozp\u0159\u00e1hl se a hodil. Kam\u00ednek s tich\u00fdm \u0165uknut\u00edm zas\u00e1hl okno.<\/div>\n
Po p\u00e1r dal\u0161\u00edch pokusech se v lo\u017enici rozsv\u00edtilo, v okn\u011b se objevil st\u00edn a pak se otev\u0159elo.<\/div>\n
James se vyklonil ven a rozespale si prot\u00edral o\u010di. Shl\u00e9dl k temn\u00e9 postav\u011b na zahrad\u011b.<\/p>\n

„Bille?“ ozval se unaven\u00fdm hlasem.<\/div>\n

„Jamesi, ano, to jsem j\u00e1.“<\/div>\n
„Bille, matka si o tebe d\u011bl\u00e1 velk\u00e9 starosti. Kam jsi utekl? Hledali jsme t\u011b cel\u00e9 hodiny!“ za\u0161eptal James, nahnul se z okna a zam\u017eoural na sv\u00e9ho star\u0161\u00edho bratra. Co to m\u00e1 na sob\u011b?<\/em><\/div>\n
Bill si povzdechl. „\u0158eknu ti o tom pozd\u011bji, Jamesi, te\u010f pot\u0159ebuji, abys mi ud\u011blal laskavost. Mohl bys mi p\u0159in\u00e9st z m\u00e9ho pokoje n\u011bco na p\u0159evle\u010den\u00ed?“<\/div>\n
„Ano, co to m\u00e1\u0161 na sob\u011b?“ p\u00eddil se zv\u011bdav\u011b mlad\u0161\u00ed chlapec.<\/div>\n
„Jamesi,“ oslovil ho Bill se zatnut\u00fdmi zuby. „Pros\u00edm, jen-„<\/div>\n
„Dob\u0159e, dob\u0159e. Budu hned zp\u011bt,“ \u0159ekl James a zmizel v dom\u011b. Vr\u00e1til se b\u011bhem n\u011bkolika sekund a hodil Billovi no\u010dn\u00ed \u00fabor. Oto\u010dil se, zat\u00edmco Bill zmizel ve st\u00ednu. Pak mohl sly\u0161et \u0161ust\u011bn\u00ed l\u00e1tky.<\/p>\n

Bill se rychle p\u0159evl\u00e9kl a Tomovy v\u011bci schoval v k\u0159ov\u00ed. „D\u011bkuji, Jamesi,“ zavolal na sv\u00e9ho bratra a sp\u011bchal k hlavn\u00edmu vchodu. Ti\u0161e oto\u010dil koul\u00ed a vklouzl do domu. Cestou se schov\u00e1val ve st\u00ednech, myslel jen na to, jak se t\u011b\u0161\u00ed, a\u017e dojde nahoru a zachuml\u00e1 se do p\u0159ikr\u00fdvek.<\/div>\n

\u00dady m\u011bl zt\u011b\u017ekl\u00e9, jako by za sebou vl\u00e1\u010del sedmitunov\u00fd balvan.<\/div>\n
S bolestn\u00fdm zji\u0161t\u011bn\u00edm, je\u017e u\u010dinil u Toma, se c\u00edtil, jako by byl v d\u011bsiv\u00e9 no\u010dn\u00ed m\u016f\u0159e a nemohl se probudit. Ti\u0161e vydechl a chytil se z\u00e1bradl\u00ed, zat\u00edmco stoupal po schodech. Byl p\u0159ipraven\u00fd usnout a snad se vyspat ze v\u0161eho, co se dnes stalo – rodi\u010di a jejich sm\u011b\u0161n\u00fdm p\u0159\u00e1n\u00edm ho o\u017eenit po\u010d\u00ednaje.<\/div>\n
A co \u010dert necht\u011bl…<\/div>\n
„Wilhelme?“ zazn\u011bl mat\u010din hlas z jin\u00e9ho pokoje, lehce ustaran\u00fd a tak\u00e9 rozzloben\u00fd. Bill zamrzl v p\u016fli pohybu.<\/p>\n

autor: Izzap<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Allka<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Izzap D\u00e1vn\u00fd p\u0159\u00edbuzn\u00fd „O-o\u017eenit?“ zopakoval Tom a pevn\u011bji Billa objal, sv\u00edral ho v\u00edc ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm. Bill v odpov\u011b\u010f k\u00fdvl a kousl se do rtu, aby zadr\u017eel slzy. Kdyby te\u010f promluvil, rozbre\u010del by se a nebyl si jist\u00fd, jestli by byl<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[606],"tags":[],"class_list":["post-3399","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-turn-back-time"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3399","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3399"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3399\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3399"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3399"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3399"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}