{"id":3408,"date":"2015-01-18T14:00:00","date_gmt":"2015-01-18T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3397"},"modified":"2015-01-18T14:00:00","modified_gmt":"2015-01-18T13:00:00","slug":"lost-to-be-found-20","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/01\/18\/lost-to-be-found-20\/","title":{"rendered":"Lost to be found 20."},"content":{"rendered":"
autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Sen, kter\u00fd se Tomovi to r\u00e1no zd\u00e1l, kon\u010dil stejn\u011b pozvolna, jako se on pomalu probouzel do nov\u00e9ho dne. Zamrkal do sv\u011btla, kter\u00e9 pronikalo \u00fazk\u00fdm oknem do pokoje, a \u010dekal, dokud se neprobud\u00ed i mozek, aby mohl za\u010d\u00edt norm\u00e1ln\u011b fungovat. Nev\u011bd\u011bl sice, kolik je hodin, ale m\u011bl pocit, \u017ee se dnes probudil pozd\u011bji, ne\u017e se budil obvykle. Prot\u00e1hl sv\u00e9 ruce i nohy p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee z\u016fstal celou noc p\u0159ikryt\u00fd jak Billovou dekou, tak i svoj\u00ed pe\u0159inou.<\/div>\n
Pr\u00e1v\u011b zmi\u0148ovan\u00e1 Billova deka mu p\u0159ipomn\u011bla, \u017ee dnes nespal v posteli s\u00e1m. Oto\u010dil obli\u010dej doprava a spo\u010dinul pohledem na druh\u00e9m mu\u017ei, kter\u00fd se je\u0161t\u011b spokojen\u011b odd\u00e1val sp\u00e1nku.<\/div>\n
Le\u017eel na b\u0159i\u0161e, levou ruku polo\u017eenou voln\u011b pod\u00e9l t\u011bla, zat\u00edmco ta prav\u00e1 byla v lokti pokr\u010den\u00e1 a polo\u017een\u00e1 na pol\u0161t\u00e1\u0159i. Obli\u010dej byl nato\u010den\u00fd Tomov\u00fdm sm\u011brem a jeho lev\u00e1 tv\u00e1\u0159 byla zabo\u0159en\u00e1 hluboko do b\u0159\u00ed\u0161ka m\u011bkk\u00e9ho pol\u0161t\u00e1\u0159e. Nevypadal, \u017ee by se m\u011bl v nejbli\u017e\u0161\u00ed dob\u011b probudit, co\u017e Tom p\u0159isuzoval jejich v\u010derej\u0161\u00edmu ponocov\u00e1n\u00ed. Pokud se ale Bill necht\u011bl dostat do nep\u0159\u00edjemn\u00e9 situace, kdy bude muset vysv\u011btlovat, co d\u011blal tak brzy r\u00e1no venku, v p\u0159\u00edpad\u011b, \u017ee u\u017e budou jeho rodi\u010de vzh\u016fru, m\u011bl by vst\u00e1t a vykr\u00e1st se odsud do sv\u00e9ho pokoje, aby vypadalo v\u0161echno jako v\u017edycky.<\/div>\n
Z toho d\u016fvodu se Tom oto\u010dil na prav\u00fd bok, zap\u0159el o p\u0159edlokt\u00ed prav\u00e9 pa\u017ee a naklonil se ke sp\u00edc\u00edmu Billovi.<\/p>\n

„Bille?“<\/div>\n

Nic.<\/div>\n
„Bille,“ zkusil znovu.<\/div>\n
Nic.<\/div>\n
„Bille, mus\u00ed\u0161 vst\u00e1t,“ zes\u00edlil hlas tro\u0161ku.<\/div>\n
\u017d\u00e1dn\u00e1 odezva. Tom se uchechtl. Nat\u00e1hl levou ruku a jemn\u011b polo\u017eil dla\u0148 na Billovo prav\u00e9 rameno, opatrn\u011b p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc prsty z ramene na z\u00e1da, aby p\u0159idal dal\u0161\u00ed podn\u011bt k probuzen\u00ed, kdy\u017e pouh\u00fd hlas nezabral.<\/div>\n
„Bille, no tak, mus\u00ed\u0161 vst\u00e1vat,“ p\u0159idal Tom na s\u00edle pohlazen\u00ed a p\u0159ejel po horn\u00ed \u010d\u00e1sti Billov\u00fdch hork\u00fdch zad.<\/div>\n
„Mmmmm,“ zabru\u010del Bill tlumen\u011b do pol\u0161t\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„No tak,“ nevzd\u00e1val se Tom.<\/div>\n
„Nechci,“ zavr\u010del Bill a oto\u010dil obli\u010dej od Toma pry\u010d.<\/div>\n
„Bille, mus\u00ed\u0161 se zvednout a j\u00edt k sob\u011b, ne\u017e n\u011bkdo pozn\u00e1, \u017ee jsi nespal ve sv\u00e9m pokoji,“ promluvil Tom norm\u00e1ln\u00edm hlasem a \u010dekal, co bude. Tohle u\u017e Bill bohu\u017eel zaregistroval a unaven\u011b otev\u0159el o\u010di. Zamrkal do rann\u00edho polosv\u011btla a uv\u011bdomil si chlad, kter\u00fd najednou ude\u0159il na jeho odkryt\u00e9 pa\u017ee. Nespokojen\u011b zak\u0148u\u010del z\u00e1rove\u0148 i bolest\u00ed, proto\u017ee m\u011bl pocit, \u017ee si vtla\u010dil \u017eebra na z\u00e1da, jak dlouhou dobu spal na b\u0159i\u0161e. Zap\u0159el se dlan\u011bmi o matraci a m\u00edrn\u011b se na nich nadzvedl, aby horn\u00ed polovinu t\u011bla odlepil od prost\u011bradla.<\/div>\n
„Uuuuuuch!“ nechal sv\u00e9 pa\u017ee z\u00e1m\u011brn\u011b podlomit a pra\u0161til sebou zp\u011bt na postel, bo\u0159\u00edc obli\u010dej do pol\u0161t\u00e1\u0159e tak, \u017ee nemohl d\u00fdchat.<\/div>\n
„Nejsi zrovna rann\u00ed pt\u00e1\u010de, co?“ zasm\u00e1l se Tom.<\/div>\n
„Nejsem \u017e\u00e1dn\u00fd pt\u00e1\u010de. Nesn\u00e1\u0161\u00edm, kdy\u017e m\u011b n\u011bkdo bud\u00ed,“ vysv\u011btlil.<\/div>\n
„Promi\u0148, ale v\u00e1\u017en\u011b se mus\u00ed\u0161 vr\u00e1tit. Nev\u00edm sice, kolik je hodin, ale va\u0161i u\u017e by mohli b\u00fdt vzh\u016fru, nehled\u011b na to, \u017ee se sem brzy p\u0159ikrade Set s moj\u00ed sn\u00eddan\u00ed a h\u00e1d\u00e1m, \u017ee bys ho asi necht\u011bl potkat na dvorku,“ h\u00e1dal.<\/div>\n
„To fakt ne. Uf. U sn\u00eddan\u011b promluv\u00edm s na\u0161ima, a kdy\u017e to dob\u0159e p\u016fjde, bude\u0161 moct ob\u011bdvat s n\u00e1mi u stolu,“ p\u0159isl\u00edbil Bill a na matraci se posadil. Prohr\u00e1bl prsty svoje roz\u010dep\u00fd\u0159en\u00e9 vlasy.<\/div>\n
\n
„Zkus to na n\u011b jen tak nevybalit, dob\u0159e? \u0158ekni jim to n\u011bjak postupn\u011b,“ nal\u00e9hal Tom.<\/div>\n
„Pokus\u00edm se. Uuuuaaaa,“ z\u00edval Bill na plnou pusu a set\u0159el si slzy, kter\u00e9 mu p\u0159itom hrkly do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„A pak si je\u0161t\u011b klidn\u011b dej dvacet,“ zasm\u00e1l se Tom, kdy\u017e sledoval toho ospalce.<\/div>\n
„Jestli ty mysl\u00ed\u0161 minut, tak j\u00e1 mysl\u00edm hodin,“ uchechtl se Bill. „D\u00edk, \u017ee jsi m\u011b tu nechal,“ pod\u011bkoval Bill a nat\u00e1hl na sebe mikinu.<\/div>\n
„D\u00edky, \u017ee jsi mi d\u011blal spole\u010dnost,“ oplatil mu Tom.<\/div>\n
„Tak j\u00e1 p\u016fjdu, ale vr\u00e1t\u00edm se,“ ujistil ho.<\/div>\n
„O tom nepochybuju.“<\/div>\n
„Tak zat\u00edm a dobr\u00e9 r\u00e1no,“ pop\u0159\u00e1l mu Bill a vydal se k v\u00fdchodu.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ pop\u0159\u00e1l mu Tom nazp\u011bt a sledoval, jak Bill zmizel na dvorku. P\u0159ehopkal ke dve\u0159\u00edm a zmizel za nimi, zamykaje, jen co je dov\u0159el. Zask\u0159\u00edpal zuby, kdy\u017e sly\u0161el hluk v kuchyni. Rodi\u010de u\u017e byli vzh\u016fru. Bill se schoval za roh, rozcuchal si vlasy, jak nejv\u00edc mohl, v dlan\u00edch zkroutil tri\u010dko, aby jej co nejv\u00edce poma\u010dkal a hran\u011b z\u00edvaje, ve\u0161el do m\u00edstnosti.<\/p>\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ pop\u0159\u00e1l v\u0161em a z vysoka dopadl na \u017eidli ke stolu.<\/div>\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no. Co \u017ee jsi tak brzy vzh\u016fru?“ podivila se Simone. Bill si na\u0161tvan\u011b odfrkl.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b bych spal, kdyby m\u011b neprobudil\u2026,“ uv\u011bdomil si, co m\u00e1lem vypustil z pusy a zd\u011bsil se. „Chlad. Kdyby m\u011b neprobudil chlad. Za\u010d\u00edn\u00e1 tu b\u00fdt v noci zima,“ zachra\u0148oval situaci, jak jen mohl.<\/div>\n
„Dneska u\u017e zatop\u00edme, a\u0165 si tu je\u0161t\u011b neu\u017eeneme n\u011bjakou ch\u0159ipku,“ p\u0159isl\u00edbil Gordon.<\/div>\n
„Par\u00e1da,“ poznamenal Bill a odolal si ot\u0159\u00edt \u00falevou \u010delo. „Uhm, m\u00e1te dopoledne n\u011bco v pl\u00e1nu?“ zeptal se rovnou.<\/div>\n
„J\u00e1 pot\u0159ebuji vy\u0159\u00eddit n\u011bjak\u00e9 v\u011bci do pr\u00e1ce,“ promluvil Gordon za sebe.<\/div>\n
„J\u00e1 to stihla je\u0161t\u011b v\u010dera ve\u010der, tak\u017ee j\u00e1 zat\u00edm nic, pro\u010d se pt\u00e1\u0161?“ Bill si poposedl.<\/div>\n
„Pot\u0159eboval bych s v\u00e1mi mluvit,“ pronesl v\u00e1\u017en\u011b, i kdy\u017e s d\u00e1vkou ost\u00fdchavosti. Simone zpozorn\u011bla, proto\u017ee tenhle t\u00f3n sv\u00e9ho syna moc dob\u0159e znala. Gordon se uchechtl.<\/div>\n
„Pro\u010d zn\u00ed\u0161 jako holka, kter\u00e1 se chyst\u00e1 poprosit svoji m\u00e1mu, aby j\u00ed koupila prvn\u00ed podprsenku?“ zasm\u00e1l se Gordon. Bill do n\u011bj popuzen\u011b \u0161\u0165ouchl.<\/div>\n
„A\u017e ti pov\u00edm, o co jde, bude\u0161 si p\u0159\u00e1t, abych byl ta holka, co chce svoji prvn\u00ed podprsenku,“ vr\u00e1til mu stejnou m\u011brou. Gordon zv\u00e1\u017en\u011bl.<\/div>\n
„Te\u010f u\u017e m\u011b d\u011bs\u00ed\u0161,“ \u0159ekl s kamennou tv\u00e1\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Bille, co se stalo?“ nechala v\u0161eho Simone a postavila se k \u017eidli, na kter\u00e9 jej\u00ed syn sed\u011bl. Naposled, kdy\u017e m\u011bl takov\u00fd t\u00f3n, byl na p\u00e1rty, p\u0159i kter\u00e9 n\u011bkdo omylem zap\u00e1lil d\u016fm, kter\u00fd vyho\u0159el do z\u00e1klad\u016f a Bill m\u011bl strach, \u017ee se policie p\u0159ijde vypt\u00e1vat i k nim dom\u016f.<\/p>\n

„Ne to, co si mysl\u00ed\u0161. Jen je to slo\u017eit\u00e9 a bude to pot\u0159ebovat hodn\u011b \u010dasu a va\u0161eho soust\u0159ed\u011bn\u00ed.“<\/div>\n

„Ven s t\u00edm, Bille,“ pokynula mu.<\/div>\n
„To nejde. Nem\u016f\u017eu to shrnout do dvou v\u011bt.“<\/div>\n
„Provedl jsi n\u011bco?“ za\u010dal Simone se sv\u00fdmi obl\u00edben\u00fdmi ot\u00e1zkami.<\/div>\n
„Nic.“<\/div>\n
„Stalo se n\u011bco, co by mohla b\u00fdt tvoje vina?“<\/div>\n
„Ne, mami. Nem\u00e1m s t\u00edm nic spole\u010dn\u00e9ho, ale a\u017e v\u00e1m to \u0159eknu, tak nejsp\u00ed\u0161 m\u00edt budu a nejen j\u00e1,“ nazna\u010dil Bill. Simone si zb\u011bdovan\u011b sedla na \u017eidli.<\/div>\n
„Pro jak\u00fd druh pr\u016f\u0161vihu je tohle kryc\u00ed jm\u00e9no? Proto\u017ee tohle tady je\u0161t\u011b nebylo.“<\/div>\n
„Mami, pros\u00edm. Nen\u00ed to \u017e\u00e1dn\u00fd pr\u016f\u0161vih, jen to mo\u017en\u00e1 n\u011bco tro\u0161ku zkomplikuje, ale nech\u00e1me to, a\u017e posn\u00edd\u00e1me dob\u0159e?“ navrhl Bill.<\/div>\n
„Jak po mn\u011b m\u016f\u017ee\u0161 cht\u00edt, abych se v klidu nasn\u00eddala, kdy\u017e v\u00edm, \u017ee se n\u011bco stalo,“ zn\u011bla Simone rozho\u0159\u010den\u011b.<\/div>\n
„\u017de j\u00e1 n\u011bco \u0159\u00edkal! M\u011bl jsem s t\u00edm po\u010dkat,“ na\u0161tval se Bill s\u00e1m na sebe.<\/div>\n
„No, j\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee zvl\u00e1dneme sn\u00eddat i vy\u0159e\u0161it to, co m\u00e1\u0161 na srdci, tak spus\u0165,“ vyzval jej Gordon a jal se dop\u0159ipravit j\u00eddlo, proto\u017ee Simone vypadala naprosto ztracen\u00e1 ve sv\u00fdch obav\u00e1ch, do \u010deho se jej\u00ed syn zase namo\u010dil, i kdy\u017e to nebylo na denn\u00edm po\u0159\u00e1dku, aby Bill n\u011bco vyv\u00e1d\u011bl.<\/div>\n
„Fajn, ale upozorn\u011bte m\u011b, kdyby \u0161el Set,“ p\u0159ihodil Bill svoje podm\u00ednky a zhluboka se nadechl.<\/p>\n

„V\u00edte, jak jsem v\u00e1m \u0159\u00edkal, o t\u00e9 kronice, kterou jsem \u010detl v knihovn\u011b?“ Simone p\u0159ik\u00fdvla.<\/div>\n

„Byla tam popsan\u00e1 takov\u00e1 dost zaj\u00edmav\u00e1 v\u011bc. V jednu dobu se tu rodily jen holky a \u017e\u00e1dn\u00ed kluci, a kdy\u017e se n\u00e1hodou po dlouh\u00e9 dob\u011b narodil kluk, tak se v\u011bt\u0161inou n\u011bco shodou n\u00e1hod stalo, jen\u017ee m\u00edst\u00ed si z toho ud\u011blali konspira\u010dn\u00ed teorii, \u017ee narozen\u00ed kluka je n\u011bco, co p\u0159ich\u00e1z\u00ed v\u017edycky jako n\u011bjak\u00e1 pohroma. Byl tam popsan\u00fd mimo jin\u00e9 jeden specifick\u00fd p\u0159\u00edpad, kdy se jedn\u00e9 \u017een\u011b narodil neman\u017eelsk\u00fd syn a ona m\u011bla takov\u00fd strach, \u017ee ji budou lidi pomlouvat, \u017ee to d\u00edt\u011b nechala zmizet. Byla obvin\u011bna z toho, \u017ee ze strachu, jak by se na ni ostatn\u00ed d\u00edvali, sv\u00e9ho syna zabila. Zav\u0159eli ji do v\u011bzen\u00ed, kde si ale po p\u00e1r dnech vzala \u017eivot. To d\u00edt\u011b nikdy nena\u0161li,“ zakon\u010dil Bill prvn\u00ed \u010d\u00e1st sv\u00e9ho vypr\u00e1v\u011bn\u00ed. Simone trochu zezelenala.<\/div>\n
„Bille, pros\u00edm, \u0159ekni mi, \u017ee jsi v zahrad\u011b nena\u0161el zakopan\u00e9 kosti nebo tak n\u011bco,“ zk\u0159ivila Simone obli\u010dej.<\/div>\n
„Ne, bo\u017ee, to bych tu tak klidn\u011b asi nesed\u011bl. Jen jsem t\u00edm cht\u011bl \u0159\u00edct, \u017ee to byl nejsp\u00ed\u0161 i jeden z d\u016fvod\u016f, pro\u010d si m\u011b ti t\u0159i prvn\u00ed den na\u0161eho p\u0159\u00edjezdu tak divn\u011b prohl\u00ed\u017eeli. Nebyli tu na kluky zvykl\u00ed a nejsp\u00ed\u0161 \u010dekali, \u017ee se jim n\u011bco stane, ale ono toho bylo trochu v\u00edc,“ odml\u010del se a ti\u0161e pod\u011bkoval za hrn\u00ed\u010dek s \u010dajem, kter\u00fd mu p\u0159ist\u00e1l p\u0159ed nosem.<\/p>\n

„Jak jsme se ned\u00e1vno koukali na ty filmy a j\u00e1 m\u011bl tu men\u0161\u00ed roztr\u017eku se Setem kv\u016fli kn\u00ed\u017ece, to bylo trochu jinak. V hale, kdy\u017e jsem se prob\u00edral t\u011bmi DVD\u010dky, tak jsem n\u00e1hodou otev\u0159el n\u011bjakou tajnou schr\u00e1nku v jedn\u00e9 ze sk\u0159\u00edn\u011bk. Na\u0161el jsem tam ve skulin\u011b n\u011bjakou kn\u00ed\u017eku zabalenou v novin\u00e1ch, jen\u017ee ne\u017e jsem se stihl pod\u00edvat, o co jde, tak p\u0159ilet\u011bl ten staroch a sna\u017eil se mi ji sebrat, proto\u017ee asi v\u011bd\u011bl, co to je, a necht\u011bl, abych to m\u011bl. V salonu jsem to pak sehr\u00e1l tak, \u017ee to byla ve skute\u010dnosti tvoje kn\u00ed\u017eka,“ pod\u00edval se na Simone, „ale tu pravou jsem hodil pod pohovku a zam\u011bnil je. Ve\u010der jsem to pak u sebe otev\u0159el a zjistil jsem, \u017ee je to den\u00edk tv\u00e9 tety. U\u017e jsem ho cel\u00fd p\u0159e\u010detl a je tam n\u011bco, co nenapsala do kroniky, proto\u017ee m\u011bla strach, \u017ee by se k tomu dostal n\u011bkdo nepovolan\u00fd. To d\u00edt\u011b t\u00e9 \u017eeny, kter\u00e1 byla obvin\u011bn\u00e1 z jeho zabit\u00ed, neum\u0159elo. Schovala ho tady tv\u00e1 teta, aby ho nepotkal stejn\u00fd osud jako ostatn\u00ed rodiny, kter\u00e9 se musely kv\u016fli sv\u00fdm syn\u016fm nakonec odst\u011bhovat, jak jimi opovrhovali.“<\/div>\n

„Chce\u0161 \u0159\u00edct, \u017ee Alinda tu schov\u00e1vala n\u011b\u010d\u00ed d\u00edt\u011b?“<\/div>\n
„Neleg\u00e1ln\u011b schov\u00e1vala, proto\u017ee policie po n\u011bm p\u00e1trala a byla dokonce i tady v dom\u011b, ale Alinda i ti t\u0159i pop\u0159eli, \u017ee by o n\u011b\u010dem v\u011bd\u011bli.“<\/div>\n
„No bylo to sice nebezpe\u010dn\u00e9, ale zase z jej\u00ed strany \u0161lechetn\u00e9,“ dovolil si Gordon \u0159\u00edct sv\u016fj n\u00e1zor.<\/div>\n
„Jo to jo.“<\/div>\n
„A co z toho zav\u00e1n\u00ed pr\u016f\u0161vihem?“ zeptala se Simone napjat\u011b.<\/div>\n
„Nic. \u0158\u00edkal jsem, \u017ee to nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd pr\u016f\u0161vih. Jen tro\u0161ku mal\u00e1 komplikace, o kter\u00e9 v\u00edm zat\u00edm jen j\u00e1. No a taky Set vlastn\u011b,“ vzpomn\u011bl si.<\/div>\n
„Co vy dva jste spolu u\u0161ili?“<\/div>\n
„Nic. Jen jsem se mu trochu p\u0159imotal do pl\u00e1n\u016f.“<\/div>\n
„Bille, u\u017e to neprotahuj, co z toho by n\u00e1s m\u011blo znepokojovat?“ sna\u017eila se z n\u011bj Simone vyp\u00e1\u010dit p\u0159\u00edmou odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Z toho, co jsem \u0159ekl nic, sp\u00ed\u0161 z toho, co \u0159eknu te\u010f,“ podotkl.<\/div>\n
„Bille, kruci!“ poposedl si Gordon nerv\u00f3zn\u011b.<\/p>\n

„V tom den\u00edku – posledn\u00edm z\u00e1pise, st\u00e1lo, \u017ee Alinda byla v z\u00e1v\u011bru sv\u00e9ho \u017eivota \u010dasto nemocn\u00e1 a slab\u00e1 a u\u017e nedok\u00e1zala to d\u00edt\u011b uko\u010d\u00edrovat, tak\u017ee se rozhodla, \u017ee ho tajn\u011b p\u0159esune jinam, aby mohla b\u00fdt klidn\u00e1, \u017ee o n\u011bj bude postar\u00e1no. Tak\u017ee ten kluk m\u011bl v roce 2005 opustit tenhle d\u016fm a odst\u011bhovat se jinam.“<\/div>\n

„M\u011bl?“ post\u0159ehl Gordon dost podstatn\u00e9 slovo z cel\u00e9ho vypr\u00e1v\u011bn\u00ed. Bill si povzdychl.<\/div>\n
„Lhal jsem o tom kl\u00ed\u010dku k z\u00e1padn\u00edmu k\u0159\u00eddlu. Nevr\u00e1til jsem ho Setovi. M\u00e1m ho po\u0159\u00e1d u sebe. V\u010dera odpoledne, kdy\u017e jste ode\u0161li, jsem tam \u0161el, abych zjistil, co ten kluk byl za\u010d, jestli tam po n\u011bm t\u0159eba n\u011bco nez\u016fstalo, proto\u017ee jsem byl zv\u011bdav\u00fd a tak, no a v posledn\u00edm pokoji v z\u00e1padn\u00edm k\u0159\u00eddle jsem za sk\u0159\u00edn\u00ed na\u0161el d\u00edru ve zdi, kter\u00e1 vedla do m\u00edstnosti, o kter\u00e9 nejsp\u00ed\u0161 nev\u011bd\u011bl ani pr\u00e1vn\u00edk. Ve\u0161el jsem dovnit\u0159, abych se pod\u00edval, co se tam ukr\u00fdv\u00e1, ale nebylo to ani tak ‚co‘ jako sp\u00ed\u0161e ‚kdo‘,“ pov\u011bd\u011bl opatrn\u011b.<\/div>\n
„Nech\u00e1pu,“ zavrt\u011bla Simone hlavou.<\/div>\n
„Tom – ten chlapec, kter\u00fd se tu schov\u00e1val, nikdy z domu neode\u0161el. Po\u0159\u00e1d tu je,“ vysv\u011btlil. Simone se zamra\u010dila.<\/div>\n
„Jestli je tohle n\u011bjak\u00e1 nar\u00e1\u017eka pro skrytou kameru, jako \u017ee tu jeho duch z\u016fstal a bloud\u00ed tu v noci po chodb\u00e1ch, tak je to hodn\u011b \u0161patn\u00fd vtip, Bille!“ Bill zamrkal. Takovou reakci \u00fapln\u011b ne\u010dekal.<\/div>\n
„Co? Nemluv\u00edm o \u017e\u00e1dn\u00e9m duchovi! Mluv\u00edm o \u017eiv\u00e9m \u010dlov\u011bku z masa a kost\u00ed! Mluv\u00edm o dosp\u011bl\u00e9m mlad\u00e9m mu\u017ei, kter\u00fd se schov\u00e1v\u00e1 v z\u00e1padn\u00edm k\u0159\u00eddle a \u010dek\u00e1, dokud v\u00e1m o n\u011bm ne\u0159eknu, aby mohl dostat norm\u00e1ln\u00ed pokoj a \u017e\u00edt jako \u010dlov\u011bk a ne jako n\u011bjak\u00fd pra\u0161iv\u00fd pes, kter\u00fd je vyhnan\u00fd do m\u00edstnosti, kde ani nefunguje elekt\u0159ina a kam mu ten star\u00fd bl\u00e1zen tajn\u011b nos\u00ed j\u00eddlo, aby neum\u0159el hlady. To proto Set krade tolik j\u00eddla, nos\u00ed to na t\u00e1cku b\u016fhv\u00edkam a chov\u00e1 se tak divn\u011b. Proto nesm\u00edme do z\u00e1padn\u00edho k\u0159\u00eddla. Abychom na Toma nep\u0159i\u0161li. A to sv\u011btlo prvn\u00ed noc byl taky Tom. \u0160el se pod\u00edvat na hrob Alindy, se kterou se nestihl rozlou\u010dit a tak cht\u011bl v\u011bd\u011bt, kde je pochovan\u00e1. Je skute\u010dn\u00fd!“ nal\u00e9hal u\u017e pom\u011brn\u011b hlasit\u011b a doufal, \u017ee jeho v\u00fdlev nen\u00ed sly\u0161et a\u017e ven.<\/p>\n

Gordon i Simone konsternovan\u011b z\u00edrali na sv\u00e9ho syna a sna\u017eili se pochopit v\u0161echno, co jim tu te\u010f pr\u00e1v\u011b \u0159ekl, ale a\u0165 se sna\u017eili, jak cht\u011bli, jejich mozek to zkr\u00e1tka nest\u00edhal p\u0159ij\u00edmat, nato\u017e pochopit.<\/div>\n

„Bille, tohle\u2026 v\u00e1\u017en\u011b mluv\u00ed\u0161 pravdu?“ promluvil Gordon.<\/div>\n
„P\u0159\u00edsah\u00e1m! M\u00e1m hodn\u011b bujnou fantazii, ale tohle bych nestihl vymyslet p\u0159es noc,“ u\u0161kl\u00edbl se.<\/div>\n
Napjat\u00e1 atmosf\u00e9ra a nep\u0159\u00edjemn\u00e9 ticho bylo p\u0159eru\u0161eno \u010dtvrt\u00fdm netajn\u00fdm obyvatelem domu, kter\u00fd vstoupil do kuchyn\u011b. Simone, jakmile Seta zaznamenala, reagovala naprosto p\u0159irozen\u011b.<\/div>\n
„Pro\u010d jste n\u00e1m\u2026“<\/div>\n
„Ne, mami,“ zastavil ji Bill rychle. „On nev\u00ed, \u017ee my v\u00edme,“ za\u0161eptal velmi ti\u0161e tak, \u017ee Simone musela sp\u00ed\u0161e odez\u00edrat ze rt\u016f, ne\u017e nap\u00ednat u\u0161i. Ztichla a odvr\u00e1tila tv\u00e1\u0159 ke sv\u00e9 sn\u00eddani.<\/div>\n
Set se zamra\u010dil, ale pokra\u010doval ve sv\u00e9 cest\u011b. N\u011bco bylo jinak a on to mohl vyc\u00edtit na sto metr\u016f, ale nebyl si jist\u00fd, co to bylo. Z v\u00fdraz\u016f t\u011bch t\u0159ech u stolu se ale ob\u00e1val, \u017ee to ne\u0161lo o nic dobr\u00e9ho. P\u0159ipravil sn\u00eddani pro Toma s t\u00edm, \u017ee se pro svou vr\u00e1t\u00ed, a\u017e tu nikdo nebude. Te\u010f nemohl odn\u00e9st na t\u00e1cu dv\u011b porce, ani\u017e by k n\u011bmu nep\u0159il\u00e9tla n\u011bjak\u00e1 v\u0161ete\u010dn\u00e1 ot\u00e1zka. Jakmile m\u011bl v\u0161e pot\u0159ebn\u00e9 na t\u00e1cu, zmizel z kuchyn\u011b beze slova jako duch. Bill po\u010dkal, a\u017e p\u0159estane sly\u0161et jeho kroky a naklonil se k rodi\u010d\u016fm p\u0159es st\u016fl.<\/p>\n

„On je\u0161t\u011b v\u016fbec nev\u00ed, \u017ee o Tomovi v\u00edme,“ vysv\u011btlil rychle.<\/div>\n

„Co kdy\u017e bude nebezpe\u010dn\u00fd?“ strachovala se Simone.<\/div>\n
„A\u017e se to dozv\u00ed?“<\/div>\n
„Ne Set! Ten kluk,“ uvedla na pravou m\u00edru.<\/div>\n
„Nen\u00ed nebezpe\u010dn\u00fd, kdyby byl, u\u017e tady nesed\u00edm. Byl jsem s n\u00edm v\u010dera cel\u00e9 odpoledne, ne\u017e jste se vr\u00e1tili a celou\u2026 no\u2026 celou noc,“ dodal u\u017e s men\u0161\u00edm odhodl\u00e1n\u00edm.<\/div>\n
„Jak pros\u00edm?! Ty jsi byl\u2026?“<\/div>\n
„Ne! Ne takhle. Nemohl jsem usnout, kdy\u017e jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee je tam s\u00e1m, tak jsem se sebral a \u0161el za n\u00edm. Bylo mi ho l\u00edto, kdy\u017e tam nem\u00e1 sv\u011btlo, netop\u00ed se tam a tak.“<\/div>\n
„Proboha, co budeme d\u011blat?“ zeptala se Simone zb\u011bdovan\u011b.<\/div>\n
Zd\u011bdit d\u016fm je jedna v\u011bc, ale zd\u011bdit \u010dlov\u011bka? To bylo \u0161\u00edlen\u00e9.<\/div>\n
„Jen ho pros\u00edm nechte p\u0159ij\u00edt sem. D\u00e1me mu vlastn\u00ed pokoj, kde bude v teple, bude moct j\u00edst s n\u00e1mi u stolu a j\u00e1 mu p\u016fj\u010d\u00edm laptop.“<\/div>\n
„\u0160kemr\u00e1\u0161, jako by sis dom\u016f cht\u011bl p\u0159in\u00e9st opu\u0161t\u011bn\u00e9 \u0161t\u011bn\u011b,“ poznamenal Gordon.<\/div>\n
„No, ale nejsem zas a\u017e tak daleko od pravdy. Opu\u0161t\u011bn\u00fd je,“ du\u0161oval se Bill. Ani jeden z nich netu\u0161ili, kde se v Billovi vzaly tyhle filantropick\u00e9 sklony.<\/p>\n

„Dob\u0159e, j\u00e1\u2026 poj\u010fme nejd\u0159\u00edv za n\u00edm a pak se uvid\u00ed,“ svolila Simone.<\/div>\n

Bill s \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem vysko\u010dil od stolu a \u0161el zkontrolovat situaci na dvorku, jestli budou moct nepozorovan\u011b proklouznout k Tomovi.<\/div>\n
Dne\u0161n\u00ed noc u\u017e Tom str\u00e1v\u00ed v teple a v po\u0159\u00e1dn\u00e9m pokoji hned po tom, co se civilizovan\u011b nave\u010de\u0159\u00ed.<\/div>\n
T\u00edm si byl Bill jist\u00fd.<\/p>\n

autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Muck\u00e1tko :o* Sen, kter\u00fd se Tomovi to r\u00e1no zd\u00e1l, kon\u010dil stejn\u011b pozvolna, jako se on pomalu probouzel do nov\u00e9ho dne. Zamrkal do sv\u011btla, kter\u00e9 pronikalo \u00fazk\u00fdm oknem do pokoje, a \u010dekal, dokud se neprobud\u00ed i mozek, aby mohl za\u010d\u00edt norm\u00e1ln\u011b fungovat.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[600],"tags":[],"class_list":["post-3408","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lost-to-be-found"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3408","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3408"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3408\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3408"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3408"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3408"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}