{"id":3412,"date":"2015-01-16T16:00:00","date_gmt":"2015-01-16T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3401"},"modified":"2015-01-16T16:00:00","modified_gmt":"2015-01-16T15:00:00","slug":"blue-bird-16-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/01\/16\/blue-bird-16-2-2\/","title":{"rendered":"Blue Bird 16. (2\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill beze slova hled\u011bl p\u0159ed sebe a o\u010dima hypnotizoval tmav\u00fd obrys Tomov\u00fdch dve\u0159\u00ed. Soust\u0159edil se na sv\u00e9 m\u011blk\u00e9 d\u00fdch\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 posl\u00e9ze p\u0159ech\u00e1zelo v rozt\u0159esen\u00e9, a\u017e m\u011bl nakonec pocit, \u017ee se nem\u016f\u017ee nadechnout. Tom ho prosil, aby ho nep\u0159eru\u0161oval a jeliko\u017e si Bill sl\u00edbil, \u017ee ud\u011bl\u00e1 v\u0161e pro to, aby to dodr\u017eel, siln\u011b tiskl ruce v p\u011bst a kousal si vnit\u0159ek tv\u00e1\u0159e. Koutkem oka sledoval, jak si Tom skl\u00e1d\u00e1 hlavu do dlan\u00ed; tehdy se jeho slova stala mnohem m\u00e9n\u011b srozumiteln\u00fdmi, ale Billovi to nevadilo, proto\u017ee v\u0161e, co vych\u00e1zelo z jeho \u00fast, mu zp\u016fsobovalo takovou bolest, \u017ee by toho v\u00edc z\u0159ejm\u011b neunesl. Jeho my\u0161lenky u\u017e nebyly zp\u0159eh\u00e1zen\u00e9, pokoj se s n\u00edm ji\u017e d\u00e9le nepohupoval v p\u0159\u00edjemn\u00e9m rytmu a to posledn\u00ed, na co pomyslel, byla sprcha a sp\u00e1nek. Pomalu zpracov\u00e1val v\u0161e, co mu bylo \u0159e\u010deno. Slovo za slovem se mu vr\u00fdvala pod k\u016f\u017ei krut\u00e1 p\u0159edstava toho, \u017ee by se ten, kter\u00e9ho pova\u017eoval za sv\u00e9ho zachr\u00e1nce, ten, kter\u00fd mu byl v\u011bt\u0161inu \u017eivota nejlep\u0161\u00edm p\u0159\u00edtelem, najednou prom\u011bnil ve zr\u00e1dce.<\/p>\n

Neuv\u011bdomil si, \u017ee pl\u00e1\u010de, a\u017e dokud na tv\u00e1\u0159i neuc\u00edtil Tomovy t\u0159esouc\u00ed se prsty, kter\u00fdmi se mu pon\u011bkud nemotorn\u011b sna\u017eil set\u0159\u00edt drobn\u00e9 slzy. Skr\u010dil se do klub\u00ed\u010dka a podv\u011bdom\u011b utekl p\u0159ed t\u00edm dotekem. P\u0159i\u0161el si jako zv\u011b\u0159 lapen\u00e1 v pasti. Bl\u00edzk\u00e9 osoby se mu p\u0159ed o\u010dima m\u011bnily v cizince. U\u017e nev\u011bd\u011bl, komu m\u00e1 v\u011b\u0159it, m\u00e1-li v\u016fbec n\u011bkomu. Objal si kolena, sklonil hlavu a ze v\u0161ech sil se sna\u017eil zadr\u017eet zoufal\u00e9 vzlyky derouc\u00ed se z nejtmav\u0161\u00edch a nejopu\u0161t\u011bn\u011bj\u0161\u00edch hlubin jeho srdce. Nezachytil v\u0161echno z toho, co se mu Tom sna\u017eil \u0159\u00edct, jeho mysl si v\u0161ak ud\u011blala jasn\u00fd obraz o cel\u00e9 situaci. Jakousi skl\u00e1da\u010dku, po jej\u00edm\u017e slo\u017een\u00ed mohlo b\u00fdt v\u0161echno jinak.<\/p>\n

Najednou Tom p\u0159estal mluvit a pokojem se rozlilo nep\u0159\u00edjemn\u00e9 t\u00ed\u017eiv\u00e9 ticho. Ticho, kter\u00e9 pohltilo ve\u0161ker\u00e9 drobn\u00e9 zvuky jako spokojen\u00e9 odfukov\u00e1n\u00ed jejich ps\u00edch mil\u00e1\u010dk\u016f, divokou bou\u0159i za okny i Billovy tlumen\u00e9 vzlyky. Jako by se ocitli ve vakuov\u00e9 bublin\u011b. Bill prudce zvedl hlavu a zalapal po dechu. Najednou m\u011bl pocit, \u017ee se zadus\u00ed, pokud je\u0161t\u011b chv\u00edli z\u016fstane v tom pokoji, v Tomov\u011b bl\u00edzkosti. S r\u00e1zn\u00fdm zavrt\u011bn\u00edm hlavy vysko\u010dil na nohy, h\u0159betem chv\u011bj\u00edc\u00ed se dlan\u011b si ot\u0159el vlhk\u00e9 tv\u00e1\u0159e a probodl Toma, sed\u00edc\u00edho na podlaze, zklaman\u00fdm pohledem.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Nikdy bych nev\u011b\u0159il, \u017ee klesne\u0161 a\u017e takhle hluboko,“ \u0161eptl i p\u0159esto, \u017ee mu vnit\u0159n\u00ed hl\u00e1sek v hlav\u011b na\u0161ept\u00e1val n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho. „Po dvou letech se pokus\u00ed\u0161 svalit vinu na n\u011bkoho jin\u00e9ho a mysl\u00ed\u0161, \u017ee ti uv\u011b\u0159\u00edm?“ Op\u011bt zavrt\u011bl hlavou, tentokr\u00e1t nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b, vyh\u00fdbaje se Tomovu pohledu. Hled\u011bl na jeho ruce, na vlhk\u00e9 kone\u010dky prst\u016f, kter\u00fdmi mu p\u0159ed chv\u00edli ut\u00edral slzy. Ten kr\u00e1tk\u00fd dotek, plach\u00fd a z\u00e1rove\u0148 d\u016fv\u011brn\u011b zn\u00e1m\u00fd, se mu okam\u017eit\u011b vryl do k\u016f\u017ee a prorazil si p\u0159\u00edmou cestu a\u017e do jeho srdce. Mohl se na Toma zlobit, mohl v n\u011bj ztratit d\u016fv\u011bru, ale nebylo mo\u017en\u00e9, p\u0159estat jej milovat.<\/div>\n
„B-bille,“ Tom p\u0159ekvapen\u011b zamrkal a tak\u00e9 vstal. Postavil se naproti bratrovi, vzal jeho uplakanou tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed v zoufal\u00e9 snaze zachytit jeho pohled. „Ty mi nev\u011b\u0159\u00ed\u0161?“ zeptal se, kdy\u017e se mu to nepoda\u0159ilo. Omotal mu ruce kolem bok\u016f, \u010d\u00edm\u017e mu p\u0159edv\u00eddav\u011b zabr\u00e1nil v \u00fat\u011bku.<\/div>\n
„Nem\u00e1m jedin\u00fd d\u016fvod, pro\u010d bych m\u011bl,“ p\u00edpl Bill ti\u0161e a trhl sebou. Unaven\u011b si povzdechl, jakmile Tom zes\u00edlil stisk sv\u00fdch pa\u017e\u00ed a bojoval s touhou omotat mu ruce kolem krku, p\u0159itisknout se na n\u011bj cel\u00fdm t\u011blem a u\u017e nikdy neopustit to kr\u00e1sn\u00e9 teplo vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z jeho bytosti.<\/div>\n
„To mysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b? Po tom v\u0161em, co jsem ti pr\u00e1v\u011b \u0159ekl\u2026 po tom v\u0161em mu po\u0159\u00e1d v\u011b\u0159\u00ed\u0161?“<\/p>\n

Bill neodpov\u011bd\u011bl, ale ani Tomovo tvrzen\u00ed nevyvr\u00e1til a to Toma bolelo ze v\u0161eho nejv\u00edce. Lhal by, pokud by tvrdil, \u017ee nepo\u010d\u00edtal i s touhle mo\u017enost\u00ed, ale z\u0159ejm\u011b natolik propadl sentimentu, a\u017e doufal, \u017ee se mu Bill okam\u017eit\u011b vrhne kolem krku a bude mu odpu\u0161t\u011bno. Spletl se. P\u0159i pohledu na Billa si nebyl jist\u00fd, jestli pr\u00e1v\u011b nep\u0159ekro\u010dil hranici \u00fanosnosti. Mo\u017en\u00e1 se sv\u00fdm p\u0159izn\u00e1n\u00edm postaral o to, aby skon\u010dilo i to mali\u010dk\u00e9 dobrodru\u017estv\u00ed, kter\u00e9 zat\u00edm pro\u017e\u00edvali. V\u011bd\u011bl, \u017ee mus\u00ed n\u011bco ud\u011blat. \u017de pokud chce n\u011bco zm\u011bnit, mus\u00ed konat co mo\u017en\u00e1 nejrychleji, ale to by nemohl b\u00fdt on. Neum\u011bl o t\u011bchhle v\u011bcech mluvit. Tenhle dar z\u00edskal Bill a nane\u0161t\u011bst\u00ed byl pr\u00e1v\u011b on t\u00edm, kdo \u010dekal na jeho slova.<\/p>\n

Zhluboka se nadechl. „Kdy\u017e jsme byli d\u011bti, \u0159ekl jsi, \u017ee mu nikdy nebude\u0161 v\u011b\u0159it v\u00edc ne\u017e mn\u011b.“<\/div>\n

„U\u017e nejsme d\u011bti, Tome,“ zast\u00e9nal Bill vy\u010derpan\u011b.<\/div>\n
„Zapome\u0148 na chv\u00edli na to, co se mezi n\u00e1mi d\u011bje a mysli na to, \u017ee jsem je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d tv\u00fdm bratrem. Opravdu si mysl\u00ed\u0161, \u017ee bych ti byl jako bratr schopen lh\u00e1t v n\u011b\u010dem takov\u00e9m?“<\/div>\n
„Tome, pros\u00edm, nech m\u011b j\u00edt,“ \u0161eptl Bill a jemn\u011b sebou trhl. „Pot\u0159ebuju b\u00fdt s\u00e1m. Pot\u0159ebuju p\u0159em\u00fd\u0161let-„<\/div>\n
„Ne, nepot\u0159ebuje\u0161,“ p\u0159eru\u0161il ho Tom s divoce bu\u0161\u00edc\u00edm srdcem. Byl tak bl\u00edzko. A\u017e p\u0159\u00edli\u0161 bl\u00edzko na to, aby se vzdal. „Pot\u0159ebuje\u0161 b\u00fdt se mnou a j\u00e1 pot\u0159ebuju b\u00fdt s tebou.“<\/div>\n
C\u00edtil, \u017ee Bill povoluje sv\u016fj odpor. Nech\u00e1v\u00e1 se sv\u00edrat v n\u00e1ru\u010d\u00ed, nebr\u00e1n\u00ed se, kdy\u017e mu prsty pomalu propl\u00e9t\u00e1 divoce post\u00e1vaj\u00edc\u00ed vlasy. Doufal, \u017ee u\u017e bude v\u0161echno jen lep\u0161\u00ed. \u017de si to vydiskutuj\u00ed, promluv\u00ed si. I kdy\u017e nebylo mo\u017en\u00e9 vr\u00e1tit promarn\u011bn\u00fd \u010das, mohli se pokusit co nejl\u00e9pe vyu\u017e\u00edt ten, jen\u017e jim byl d\u00e1n do budoucna. Ne\u017e mu v\u0161ak sta\u010dila ta my\u0161lenka proniknout do srdce a vykouzlit drobn\u00fd \u00fasm\u011bv na rtech, Bill se mu z cel\u00e9 s\u00edly vysmekl a vyb\u011bhl z pokoje.<\/div>\n
Tom za n\u00edm ne\u0161el. Dokonce na n\u011bj ani nek\u0159i\u010del a neprosil jej, aby se vr\u00e1til. Do\u0161lo mu, \u017ee mo\u017en\u00e1 opravdu pot\u0159ebuje chv\u00edli jen pro sebe a v klidu pop\u0159em\u00fd\u0161let. Byl si jist\u00fd, \u017ee se brzy vr\u00e1t\u00ed a on se do\u010dk\u00e1 vytou\u017een\u00e9ho usm\u00ed\u0159en\u00ed.<\/p>\n

Unaven \u0161\u00edlen\u011b dlouh\u00fdm dnem, se pomalu doplazil do koupelny, kde ze sebe pl\u00e1noval sm\u00fdt posledn\u00ed poz\u016fstatky Billov\u00fdch neexistuj\u00edc\u00edch dotek\u016f. Jedin\u00fdm d\u016fkazem, \u017ee se mezi nimi opravdu stalo to, co se stalo, bylo \u0161pinav\u00e9 pr\u00e1dlo, kter\u00e9 ze sebe svl\u00e9kl jako posledn\u00ed a pot\u00e9 vstoupil do sprchov\u00e9ho koutu.<\/div>\n

\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Bill, unaven p\u0159ede\u0161l\u00fdm rozhovorem, vstoupil do pokoje a pohled na hodiny jej utvrdil v tom, \u017ee jej \u010dek\u00e1 dal\u0161\u00ed dlouh\u00e1 noc. Bylo kr\u00e1tce p\u0159ed p\u016fl t\u0159et\u00ed r\u00e1no, obloha za okny v\u0161ak nad\u00e1le z\u016fst\u00e1vala tmav\u00e1; hroziv\u011b vypadaj\u00edc\u00ed mraky, jako by se Billovi vysm\u00edvaly. Byly stejn\u011b \u010dern\u00e9 a nep\u0159\u00edjemn\u00e9 jako to, co si p\u0159ed chv\u00edl\u00ed vyslechl. U\u017e nem\u011bl s\u00edlu plakat. Vr\u00e1voravou ch\u016fz\u00ed do\u0161el k posteli, rozsv\u00edtil malou lampi\u010dku a vy\u010derpan\u011b do\u0161el k oknu, kde si klekl p\u0159ed klec s modr\u00fdm pt\u00e1\u010detem uvnit\u0159.<\/div>\n

„Ahoj Blue,“ \u0161eptl a ukazov\u00e1\u010dkem jemn\u011b poklepal na dv\u00ed\u0159ka klece. Zd\u00e1lo se, \u017ee jeho ope\u0159en\u00fd p\u0159\u00edtel, m\u00e1 stejnou n\u00e1ladu. Hlavi\u010dku ukr\u00fdval pod prav\u00fdm k\u0159\u00eddlem a odm\u00edtal ji zvednout i tehdy, kdy\u017e Bill str\u010dil ruku do klece a n\u011b\u017en\u011b ho po n\u011bm pohladil. „Jsi v po\u0159\u00e1dku, mali\u010dk\u00fd?“ zeptal se, jeho hlas byl ve vte\u0159in\u011b napln\u011bn obavami. P\u0159ekvapen\u011b zamrkal, kdy\u017e vzal pt\u00e1\u010de do dlan\u011b a to se po\u0159\u00e1d odm\u00edtalo hnout. Jedin\u00e9, na co se mal\u00fd pt\u00e1\u010dek zmohl, bylo, \u017ee zvedl hlavu a obda\u0159il Billa pr\u00e1zdn\u00fdm pohledem.<\/p>\n

Billa zachv\u00e1tila panika. Automaticky otev\u0159el \u00fasta p\u0159ipraven zak\u0159i\u010det Tomovo jm\u00e9no, ale t\u011bsn\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e to stihl ud\u011blat, si to rozmyslel. P\u0159em\u00fd\u0161lel, \u00faporn\u011b se sna\u017eil p\u0159ij\u00edt na to, co mohl ud\u011blat \u0161patn\u011b. Byl si v\u0161ak jist\u00fd, \u017ee m\u011bl po cel\u00fd den p\u0159\u00edsun \u010dist\u00e9 vody a kvalitn\u00edho krmen\u00ed a jeliko\u017e jej nenapadalo nic dal\u0161\u00edho, za\u010d\u00ednal b\u00fdt zoufal\u00fd. Co kdy\u017e byl nemocn\u00fd? Co kdy\u017e nel\u00e9tal pr\u00e1v\u011b z d\u016fvodu n\u011bjak\u00e9 nemoci, kter\u00e1 mu v tom br\u00e1nila a oni byli tak slep\u00ed, \u017ee si toho nev\u0161imli?<\/div>\n

„Tohle mi ned\u011blej,“ zast\u00e9nal a p\u0159isunul se i s pt\u00e1\u010detem v ruce bl\u00ed\u017e ke sv\u011btlu, aby si ho mohl l\u00e9pe prohl\u00e9dnout. „Ned\u011blej mi to, pros\u00edm,“ vzlykl. Odm\u00edtal se sm\u00ed\u0159it s t\u00edm, \u017ee sotva ho dostal, bude se s n\u00edm muset rozlou\u010dit.<\/div>\n
Pt\u00e1\u010de v\u0161ak opravdu nevypadalo zdrav\u011b. Jeho d\u00fdch\u00e1n\u00ed bylo m\u011blk\u00e9, dokonce se zd\u00e1lo, \u017ee syt\u011b modr\u00e9 zbarven\u00ed jeho k\u0159\u00eddel pomalu ustupuje a bledne. Bill se sklonil, pol\u00edbil ho na hlavi\u010dku a opatrn\u011b jej polo\u017eil zp\u011bt na dno klece. Nebyl p\u0159ipraven pro\u017e\u00edt dal\u0161\u00ed ztr\u00e1tu. Ne tak brzy. „Bude\u0161 v po\u0159\u00e1dku. J\u00e1 to v\u00edm,“ usm\u00e1l se p\u0159es slzy.<\/p>\n

Pt\u00e1\u010de na jeho slova reagovalo t\u00edm, \u017ee sklonilo hlavu a op\u011bt si ji ukrylo pod k\u0159\u00eddlo.<\/div>\n

Bill u\u017e nic ne\u0159ekl. Sed\u011bl na podlaze, rukama si obj\u00edmal kolena a s pohledem up\u0159en\u00fdm na chv\u011bj\u00edc\u00ed se bod na dn\u011b klece, p\u0159em\u00fd\u0161lel. V mysli si rekapituloval Tomova slova. P\u0159em\u00fd\u0161lel nad v\u0161\u00edm, co mu \u0159ekl. Nad v\u0161\u00edm, o \u010dem je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed pochyboval a \u010demu byl najednou ochoten uv\u011b\u0159it. Proto\u017ee to bylo jedin\u00e9, po \u010dem opravdu tou\u017eil. Uv\u011b\u0159it.<\/div>\n
P\u0159edstava, \u017ee mu Tom nelhal, \u017ee mu po dvou letech kone\u010dn\u011b otev\u0159el o\u010di, a t\u00edm se p\u0159iznal k tomu, \u017ee s n\u00edm cht\u011bl nav\u00e1zat vztah d\u00e1vno p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e se dostali do tohohle bodu, byla a\u017e ni\u010div\u011b n\u00e1dhern\u00e1. V\u011bd\u011bl, co mus\u00ed ud\u011blat.<\/div>\n
Zhluboka se nadechl, sp\u011b\u0161n\u011b si ot\u0159el mokr\u00e9 tv\u00e1\u0159e a vrhl se pod postel. T\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b na\u0161el to, co hledal. Vylezl na postel, do kl\u00edna si slo\u017eil zeb\u0159\u00ed se\u0161it a nalistoval v n\u011bm jednu z prvn\u00edch str\u00e1nek. Vedle p\u0159\u00edslu\u0161n\u00e9ho datase vyj\u00edmalo n\u011bkolik drobn\u00fdch srd\u00ed\u010dek.<\/p>\n

25. 8. 2012<\/em><\/div>\n

Dne\u0161ek pat\u0159il k nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm dn\u016fm v m\u00e9m \u017eivot\u011b. I p\u0159esto, \u017ee se pravd\u011bpodobn\u011b v\u016fbec nevysp\u00edm, proto\u017ee m\u00e1me v pl\u00e1nu je\u0161t\u011b spoustu r\u016fzn\u00fdch aktivit, nec\u00edt\u00edm \u00fanavu. Pr\u00e1v\u011b naopak. Jsem \u0161\u0165astn\u00fd. Tak moc, a\u017e m\u011b to za\u010d\u00edn\u00e1 d\u011bsit. Sta\u010d\u00ed mi b\u00fdt v jeho bl\u00edzkosti, poslouchat jeho hlas a c\u00edtit zn\u00e1m\u00e9 bezpe\u010d\u00ed, kter\u00e9 jsem si zamiloval u\u017e jako d\u00edt\u011b a v\u00edm, \u017ee jsem k n\u011bmu pout\u00e1n n\u011b\u010d\u00edm neuv\u011b\u0159iteln\u011b siln\u00fdm. Miluju ho! Zoufale ho miluju a neb\u00fdt obav a jist\u00fdch mor\u00e1ln\u00edch z\u00e1sad, d\u00e1vno bych se mu se v\u0161\u00edm p\u0159iznal. A nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed na tom v\u0161em je, \u017ee to c\u00edt\u00edme stejn\u011b. Alespo\u0148 j\u00e1 m\u00e1m ten pocit. Tom by mi neubl\u00ed\u017eil. Nikdy by nedovolil, abych se tr\u00e1pil. V\u017edy jsme v\u0161echno vn\u00edmali a c\u00edtili stejn\u011b. Tak\u017ee pokud j\u00e1 miluju jeho, mohl by on stejn\u011b siln\u011b milovat m\u011b? Mysl\u00edm, \u017ee ano. U\u017e n\u011bkolikr\u00e1t jsme se m\u00e1lem pol\u00edbili. Kdy\u017e jsme spolu, skryti o\u010d\u00edm necht\u011bn\u00fdch pozorovatel\u016f, ned\u00e1v\u00e1me si v\u016fbec pozor na to, abychom se k sob\u011b chovali jako dva brat\u0159i. Obj\u00edm\u00e1me se, mazl\u00edme se spolu. Vzduch je nabit elekt\u0159inou. To, co se s n\u00e1mi d\u011bje, p\u0159ipom\u00edn\u00e1 bombu t\u011bsn\u011b p\u0159ed v\u00fdbuchem. A j\u00e1 v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee se v\u00fdbuch dostav\u00ed u\u017e brzy.<\/em><\/div>\n
U\u017e brzy, Tomi. L\u00e1sko moje\u2026<\/em> <\/p>\n

26.<\/em> 8.<\/em> 2012 – 5:00<\/em><\/div>\n

Do postele jsme se dostali pouze p\u0159ed chv\u00edl\u00ed. Je p\u0159esn\u011b p\u011bt hodin r\u00e1no. A j\u00e1 je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nejsem unaven\u00fd. Jak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed na \u010dlov\u011bka, kter\u00fd kdysi dok\u00e1zal prospat i cel\u00fd den. Tomi je tu se mnou a i p\u0159esto, \u017ee usnul, sotva jsme ulehli do postele, po\u0159\u00e1d m\u011b dr\u017e\u00ed za ruku. Opravdu bych si p\u0159\u00e1l takhle z\u016fstat. Dal bych v\u0161echno na sv\u011bt\u011b za to, abychom spolu takhle us\u00ednali ka\u017edou noc a ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no se probouzeli vedle toho druh\u00e9ho. Na\u0161e soukrom\u00e1 oslava narozenin se bl\u00ed\u017e\u00ed a j\u00e1 m\u00e1m tu\u0161en\u00ed, \u017ee se v ten den stane n\u011bco hodn\u011b velk\u00e9ho. V\u011b\u0159\u00edm, \u017ee se od toho dne \u017eivoty n\u00e1s obou zm\u011bn\u00ed. C\u00edt\u00edm to. Vid\u00edm mu to na o\u010d\u00edch. Chce to sam\u00e9, co j\u00e1, jen je\u0161t\u011b nena\u0161el odvahu po\u017e\u00e1dat o to.<\/em> <\/p>\n

26. 8. 2012 – 18:00<\/em><\/div>\n

N\u011bco se muselo st\u00e1t.<\/em><\/div>\n
Dnes za n\u00e1mi kone\u010dn\u011b p\u0159ilet\u011bl Andy! Kdy\u017e jsem se\u0161el dol\u016f na sn\u00eddani a spat\u0159il jej u j\u00eddeln\u00edho stolu, nemohl jsem uv\u011b\u0159it sv\u00fdm o\u010d\u00edm. Od t\u00e9 doby, co se n\u00e1m poda\u0159ilo prorazit s kapelou, jsme se v\u00eddali opravdu m\u00e1lo, a tak jsem byl \u0161t\u011bst\u00edm bez sebe, kdy\u017e jsem zjistil, \u017ee u n\u00e1s p\u00e1r dn\u00ed z\u016fstane. Tom se v\u0161ak p\u0159\u00edli\u0161 \u0161\u0165astn\u011b netv\u00e1\u0159il. U\u017e od r\u00e1na se mi zd\u00e1 nep\u0159irozen\u011b tich\u00fd, odm\u00edt\u00e1 s Andym komunikovat a co je nejhor\u0161\u00ed, nekomunikuje ani se mnou. Copak nerozum\u00ed, \u017ee kdy\u017e kolem m\u011b proch\u00e1z\u00ed jako zt\u011blesn\u011bn\u00e9 ne\u0161t\u011bst\u00ed, bol\u00ed m\u011b to? Chci mu pomoct. Chci p\u0159ij\u00edt na to, co se stalo, ale on mi to v\u016fbec neuleh\u010duje. Po cel\u00fd den n\u00e1m byl Andy v pat\u00e1ch, a proto kdy\u017e se kone\u010dn\u011b naskytla vhodn\u00e1 p\u0159\u00edle\u017eitost, zat\u00e1hl jsem Toma do sv\u00e9ho pokoje s \u00famyslem z\u016fstat tam tak dlouho, dokud mi ne\u0159ekne, co se d\u011bje. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jsem z n\u011bj nic rozumn\u00e9ho nedostal. Vymlouval se na to, \u017ee je po v\u010derej\u0161ku unaven\u00fd, ale v jeho o\u010d\u00edch jsem \u00fanavu nespat\u0159il. Jen strach. \u0160\u00edlen\u00fd strach, jeho\u017e p\u016fvod mi byl nezn\u00e1m\u00fd stejn\u011b jako n\u00e1hl\u00e1 zm\u011bna jeho chov\u00e1n\u00ed. P\u0159itulil jsem se k n\u011bmu a on m\u011b k sob\u011b p\u0159itiskl tak siln\u011b jako nikdy v \u017eivot\u011b. Do vlas\u016f mi \u0161eptal slova, kter\u00fdm jsem nerozum\u011bl. A\u017e po chv\u00edli mi do\u0161lo, \u017ee se mi omlouv\u00e1. \u017de po celou dobu \u00fap\u011bnliv\u011b opakoval \u00b4Promi\u0148 mi to\u00b4. Ale za co se omlouval?<\/em> <\/p>\n

Obr\u00e1til list a pohled mu okam\u017eit\u011b p\u0159ist\u00e1l na zn\u00e1m\u00e9 kresb\u011b pt\u00e1\u010dete se zlomen\u00fdm k\u0159\u00eddlem. Na kresb\u011b, kterou p\u0159ed dv\u011bma lety kreslil se slzami v o\u010d\u00edch, lapen jedn\u00edm z nejsiln\u011bj\u0161\u00edch z\u00e1chvat\u016f bolesti. D\u00edval se na uplakan\u00e9 o\u010di zran\u011bn\u00e9ho zv\u00ed\u0159ete, hled\u00edc\u00edho na slova pod bolav\u00fdm k\u0159\u00eddlem. Byla tak drobn\u00e1, \u017ee by m\u011bl i on s\u00e1m probl\u00e9m je rozlu\u0161tit, pokud by nebyl jejich autorem.<\/p>\n

Zebra se v kon\u011b prom\u011bnila.<\/em><\/div>\n

Nikdy nebyla v\u00edc a nikdy nebyla m\u00e9n\u011b.<\/em> <\/p>\n

P\u0159ekryl si \u00fasta dlan\u00ed a zoufale zakv\u00edlel. Najednou bylo v\u0161echno tak jasn\u00e9. Zav\u0159el se\u0161it a v\u0161\u00ed silou ho odhodil do rohu pokoje. P\u0159i n\u00e1razu z n\u011bj vypadl mal\u00fd c\u00ednov\u00fd voj\u00e1\u010dek spole\u010dn\u011b s n\u011bkolika popsan\u00fdmi str\u00e1nkami. Bylo mu to jedno. Nejrad\u011bji by ho s\u00e1m vyhodil do ko\u0161e. Nebyl v\u00edc ne\u017e sprostou l\u017e\u00ed. Stejn\u011b jako v\u0161echno, co se p\u0159ihodilo b\u011bhem uplynul\u00fdch dvou let. Ria, Andyho oddanost, Tomova hran\u00e1 spokojenost. Kousky skl\u00e1da\u010dky mu pomalu pronikaly pod k\u016f\u017ei, zu\u0159iv\u011b si razily cestu do jeho srdce, a kdy\u017e j\u00ed kone\u010dn\u011b dos\u00e1hly, vytvo\u0159ily celek, kter\u00fd Billovi vyrazil dech.<\/p>\n

Vstal, vb\u011bhl do koupelny a svl\u00e9kl ze sebe v\u0161echno oble\u010den\u00ed. Nah\u00fd vklouzl pod sprchu, kde t\u00e9m\u011b\u0159 dvacet minut siln\u011b drhl svou k\u016f\u017ei v zoufal\u00e9 snaze sm\u00fdt z n\u00ed i posledn\u00ed poz\u016fstatky Andyho fale\u0161n\u00fdch objet\u00ed, chl\u00e1choliv\u00fdch dotek\u016f a p\u0159\u00e1telsk\u00fdch popl\u00e1c\u00e1n\u00ed po ramenou. Vzlykal, kapky hork\u00e9 vody se m\u00edsily se slzami, kter\u00e9 mu ne\u00faprosn\u011b vyt\u00e9kaly z o\u010d\u00ed jako z bezedn\u00e9ho pramene. Nemohl uv\u011b\u0159it tomu, jak hloup\u00fd byl. Tak naivn\u00ed a slab\u00fd.<\/div>\n

Kdy\u017e vylezl ze sprchy, neobt\u011b\u017eoval se s ru\u010dn\u00edkem ani ni\u010d\u00edm podobn\u00fdm. Automaticky se postavil p\u0159ed zrcadlo; mokr\u00fd a uplakan\u00fd a z\u00edral do sv\u00e9 tv\u00e1\u0159e jako do tv\u00e1\u0159e cizince. V\u016fbec se nepozn\u00e1val. Co to se sebou provedl? Zoufale si vjel rukama do vlas\u016f a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zavrt\u011bl hlavou. Opravdu byl tak slep\u00fd? Nen\u00e1vid\u011bl jejich barvu, jejich strukturu, a kdy\u017e o\u010dima sklouzl n\u00ed\u017e, zjistil, \u017ee toho nen\u00e1vid\u00ed mnohem v\u00edc. Vousy, na kter\u00e9 si nikdy nezvykl. M\u011bl je jenom proto, aby nav\u017edy poh\u0159bil podobu star\u00e9ho Billa, sv\u00e9ho skute\u010dn\u00e9ho j\u00e1, kter\u00e1 nyn\u00ed uvnit\u0159 n\u011bj zoufale k\u0159i\u010dela a drala se ven. Sklouzl rukou n\u00ed\u017e a ukazov\u00e1\u010dkem zatahal za piercing v nose a tot\u00e9\u017e ud\u011blal i s piercingy ve rtech.<\/div>\n
Ale ze v\u0161eho nejhor\u0161\u00ed, byla tetov\u00e1n\u00ed. M\u011bl chu\u0165 svl\u00e9knout se z k\u016f\u017ee jako had. Tak stra\u0161n\u011b litoval ka\u017ed\u00e9ho neuv\u00e1\u017een\u00e9ho z\u00e1sahu do sv\u00e9 bled\u00e9 k\u016f\u017ee. Kdyby se jen na chv\u00edli zamyslel. Kdyby se sna\u017eil proniknout skrz bari\u00e9ru v Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch, p\u0159i\u0161el by na to d\u00e1vno. Ale nemohl. Byl zaslepen bolest\u00ed a touhou zapomenout na sv\u016fj p\u0159ede\u0161l\u00fd \u017eivot.<\/p>\n

Sklonil hlavu mezi ramena a t\u011b\u017ece vydechl. Ztratili toho hodn\u011b. Hodn\u011b v\u011bc\u00ed u\u017e nikdy nebudou moct napravit, av\u0161ak byly tady i takov\u00e9, kter\u00e9 napravit mohli. Zvedl hlavu a op\u011bt se na sebe pod\u00edval.<\/div>\n

Vid\u011bl mal\u00e9ho chlapce usm\u00edvaj\u00edc\u00edho se na sv\u016fj odraz a velikou d\u00edru m\u00edsto p\u0159edn\u00edho zubu. Vid\u011bl chlapce s fialov\u00fdmi vlasy, post\u00e1vaj\u00edc\u00edho vedle bratra, kter\u00fd jej sledoval n\u011b\u017en\u00fdm pohledem. Vid\u011bl svou tv\u00e1\u0159 pot\u00e9, co si p\u0159ed lety uv\u011bdomil, \u017ee se za hranic\u00ed jejich vztahu nach\u00e1z\u00ed n\u011bco mnohem n\u00e1dhern\u011bj\u0161\u00edho ne\u017e oby\u010dejn\u00fd vztah bratr\u016f. O vte\u0159inku pozd\u011bji se na n\u011bj zamilovan\u011b usm\u00edval jeho vlastn\u00ed obli\u010dej stejn\u011b jako v den, kdy se s Tomem m\u00e1lem pol\u00edbili.<\/div>\n
Cht\u011bl toho chlapce op\u011bt p\u0159iv\u00e9zt k \u017eivotu. Bylo to tak snadn\u00e9, a\u017e se divil, \u017ee to nezkusil ji\u017e d\u0159\u00edve.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

Byl p\u0159esn\u011b t\u00fdden po oslav\u011b jejich dev\u00e1t\u00fdch narozenin a Bill si pochutn\u00e1val na \u010dokol\u00e1d\u011b, kterou pro n\u011bj Tom schoval. Bos\u00fdma nohama pomalu sch\u00e1zel po schodech a m\u00ed\u0159il do kuchyn\u011b, odkud k n\u011bmu dol\u00e9hala ozv\u011bna tich\u00e9ho rozhovoru. Zastavil u dve\u0159\u00ed a zv\u011bdav\u011b nahl\u00e9dl dovnit\u0159. M\u00edstnost, zalit\u00e1 slune\u010dn\u00edmi paprsky kouzeln\u011b z\u00e1\u0159ila a Bill se musel usm\u00e1t. Teprve pot\u00e9 o\u010dima spo\u010dinul na bratrovi. Tom sed\u011bl u kuchy\u0148sk\u00e9ho stolu, skl\u00e1n\u011bl se nad v\u00fdkresem a zu\u0159iv\u011b ryl pastelkou, vybarvuj\u00edc kus b\u00edl\u00e9 plochy. Mali\u010dk\u00e1 vr\u00e1ska, kter\u00e1 se mu vytvo\u0159ila mezi obo\u010d\u00edm, jasn\u011b hovo\u0159ila o tom, jak moc byl na svou pr\u00e1ci soust\u0159ed\u011bn. Rozhodn\u011b mnohem v\u00edc ne\u017e Andreas, kter\u00fd potaj\u00ed uj\u00eddal z bonb\u00f3n\u016f, kter\u00e9 pro dvoj\u010data odlo\u017eila jejich m\u00e1ma Simone a neust\u00e1le se sna\u017eil Toma hrav\u011b \u0161\u0165ouchat, aby vybo\u010dil z p\u0159edem nakreslen\u00e9 linie a zni\u010dil sv\u016fj obr\u00e1zek.<\/em> <\/p>\n

Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee pracuj\u00ed na \u0161koln\u00edm projektu, kter\u00fd m\u011bl on s\u00e1m ji\u017e d\u00e1vno hotov\u00fd. Cht\u011bl s t\u00edm Tomovi pomoct, ale on odm\u00edtl. \u0158ekl, \u017ee ho s t\u00edm nechce otravovat a \u017ee to zvl\u00e1dne s\u00e1m. V\u0161ichni dostali za \u00fakol namalovat sami sebe jako zv\u00ed\u0159e. Bill si nejprve zvolil kon\u011b, proto\u017ee to byla jeho nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed zv\u00ed\u0159ata, ale kdy\u017e byl hotov, nebyl spokojen a za\u010dal od za\u010d\u00e1tku. Z kon\u011b nakonec byla zebra. Nebyl si jist\u00fd, pro\u010d to ud\u011blal. \u0160lo jen o ban\u00e1ln\u00ed zm\u011bnu barvy za pruhy, ale p\u0159esto byl z nezn\u00e1m\u00fdch d\u016fvod\u016f se zebrou mnohem v\u00edce spokojen.<\/em><\/div>\n

„Co sis vybral?“ protnul ticho v kuchyni Andreas, zv\u011bdav\u011b natahuj\u00edc hlavu.<\/em><\/div>\n
Tom si sv\u016fj v\u00fdkres obez\u0159etn\u011b p\u0159ikryl dlan\u00ed. „Nejd\u0159\u00edv uka\u017e ty,“ \u0159ekl ti\u0161e.<\/em><\/div>\n
Andreas si otr\u00e1ven\u011b odfrkl a nastavil sv\u016fj obr\u00e1zek tak, aby na n\u011bj Tom dob\u0159e vid\u011bl.<\/em><\/div>\n
„Ty si p\u0159edstavuje\u0161 s\u00e1m sebe jako vlkodlaka?“<\/em><\/div>\n
„Jo,“ vyhl\u00e1sil Andy hrd\u011b a sna\u017eil se upravit m\u00edrn\u00e9 nedostatky na kresb\u011b p\u0159\u00ed\u0161ery, kterou vid\u011bl p\u0159ed t\u0159emi dny v televizi.<\/em><\/div>\n
„To ale nen\u00ed zv\u00ed\u0159e,“ poznamenal Tom, ale Andreas ho zjevn\u011b odm\u00edtal poslouchat. Soust\u0159edil se na kresbu, kterou mu Tom uk\u00e1zal.<\/em><\/div>\n
„K\u016f\u0148?“ zvolal nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b a vyprskl do sm\u00edchu.<\/em><\/div>\n
Billovi posko\u010dilo srd\u00ed\u010dko a soust\u0159edil se na Tom\u016fv jemn\u00fd hlas.<\/em><\/div>\n
„Bill miluje kon\u011b. Ur\u010dit\u011b si vybral kon\u011b, ale jak ho zn\u00e1m, p\u0159i\u0161el mu a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 oby\u010dejn\u00fd a p\u0159ekreslil ho. Mysl\u00edm, \u017ee se nakonec rozhodl pro zebru. A jeliko\u017e je to m\u016fj bratr a jsme dvoj\u010data, mus\u00edme b\u00fdt stejn\u00e1 zv\u00ed\u0159ata. Nebo alespo\u0148 podobn\u00e1. Proto jsem zvolil kon\u011b.“<\/em><\/div>\n
„Tomu nerozum\u00edm. M\u011bl bys b\u00fdt zebra i ty, nemysl\u00ed\u0161?“ Andreas naklonil hlavu na stranu.<\/em><\/div>\n
Tom automaticky zavrt\u011bl hlavou. „Z n\u00e1s dvou je Bill ten neoby\u010dejn\u00fd. J\u00e1 nejsem jako on. Nikdy bych nemohl b\u00fdt zebrou. M\u016f\u017eu b\u00fdt kon\u011bm v\u011brn\u011b stoj\u00edc\u00edm po jeho boku, ale nikdy nebudu stejn\u011b v\u00fdjime\u010dn\u00fd.“<\/em><\/div>\n
„Co je na zeb\u0159e tak v\u00fdjime\u010dn\u00e9ho?“<\/em><\/div>\n
„Je kr\u00e1sn\u00e1. M\u00e1 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed zbarven\u00ed. M\u00e1 na sob\u011b pruhy, kter\u00e9 m\u00e1 Bill r\u00e1d, a dokonce jsou zbarveny do jeho nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00edch barev.“<\/em><\/div>\n
Bill se za dve\u0159mi rozz\u00e1\u0159il jako slunce, kter\u00e9 p\u0159ed chv\u00edl\u00ed tolik obdivoval. Kone\u010dn\u011b zjistil, pro\u010d si zvolil zebru. Akor\u00e1t si nebyl jist\u00fd t\u00edm, kdo z nich dvou byl skute\u010dn\u011b t\u00edm v\u00fdjime\u010dn\u00fdm.<\/p>\n

<\/em> autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Bill beze slova hled\u011bl p\u0159ed sebe a o\u010dima hypnotizoval tmav\u00fd obrys Tomov\u00fdch dve\u0159\u00ed. Soust\u0159edil se na sv\u00e9 m\u011blk\u00e9 d\u00fdch\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 posl\u00e9ze p\u0159ech\u00e1zelo v rozt\u0159esen\u00e9, a\u017e m\u011bl nakonec pocit, \u017ee se nem\u016f\u017ee nadechnout. Tom ho prosil, aby ho nep\u0159eru\u0161oval a jeliko\u017e<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[599],"tags":[],"class_list":["post-3412","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-blue-bird"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3412","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3412"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3412\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3412"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3412"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3412"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}