{"id":3415,"date":"2015-01-15T15:00:00","date_gmt":"2015-01-15T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3404"},"modified":"2015-01-15T15:00:00","modified_gmt":"2015-01-15T14:00:00","slug":"autumn-leaves-18","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/01\/15\/autumn-leaves-18\/","title":{"rendered":"Autumn Leaves 18."},"content":{"rendered":"
autor: Catherine<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Oh, Bille, v\u00e1\u017en\u011b mi \u0159ekni, co se d\u011bje,“ zasm\u00e1l se Gustav a zakroutil hlavou. Celou dobu, co \u0161el s kamar\u00e1dem ze \u0161koly, se mu zd\u00e1l jako vym\u011bn\u011bn\u00fd. Po\u0159\u00e1d si n\u011bco \u0165ukal na mobilu, tajemn\u011b se usm\u00edval a m\u011bl v\u00e1\u017en\u011b skv\u011blou n\u00e1ladu.<\/div>\n
„Nic se ned\u011bje, co by?“ zasm\u00e1l se Bill a zakroutil hlavou. Vzal do ruky zase mobil, kdy\u017e sly\u0161el p\u0159\u00edchoz\u00ed zpr\u00e1vu.
„SAMOZREJME. MOC BYCH SI TE PRAL VIDET…“ odepsal a zase se pod\u00edval na kamar\u00e1da, kter\u00fd si ho m\u011b\u0159il podez\u00edrav\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„Bille, usm\u00edv\u00e1\u0161 se.“<\/div>\n
„Gustave… \u0158ekni mi, co je na tom, \u017ee se usm\u00edv\u00e1m?“ Bill se znovu zasm\u00e1l a pokr\u010dil rameny. V\u00e1\u017en\u011b… co bylo na tom, \u017ee se usm\u00edval? On v\u011bd\u011bl svoje, ale pro\u010d to cht\u011bl v\u011bd\u011bt i Gustav? Dob\u0159e, byl zv\u011bdav\u00fd jako opice, byl to jeho nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d. To byla mo\u017en\u00e1 jasn\u00e1 odpov\u011b\u010f a m\u011bl mu \u0159\u00edct, co se mezi n\u00edm a Tomem stalo.<\/div>\n
„Usm\u00edv\u00e1\u0161 se tak jinak, Bille. V\u00ed\u0161, jakoby zamilovan\u011b,“ vyt\u00e1hnul obo\u010d\u00ed. „Jde o Toma, \u017ee?“<\/div>\n
„Umh…“ \u010dernovl\u00e1sek si p\u0159ejel po spodn\u00edm rtu zuby. D\u011blal to te\u010f \u010dast\u011bji ne\u017e kdy d\u0159\u00edv. „Jo, jde o n\u011bj,“ p\u0159iznal a str\u010dil ruce do kapes sv\u00e9ho kab\u00e1tu. „V p\u00e1tek jsme se spolu vyspali.“<\/div>\n
„Co\u017ee jste se?“ Gustav se rozka\u0161lal a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b se na Billa pod\u00edval. Dob\u0159e, radil mu, a\u0165 se chov\u00e1 jako mrcha, ale tohle chov\u00e1n\u00ed mu k n\u011bmu absolutn\u011b nesed\u011blo. Nikdy si takhle neu\u017e\u00edval s \u017eenat\u00fdm klukem, nesnesl by pomy\u0161len\u00ed na to, \u017ee kv\u016fli n\u011bmu n\u011bkdo jin\u00fd trp\u00ed.<\/div>\n
„Jo, p\u0159esn\u011b to. A n\u011bjak m\u011b to ani netr\u00e1p\u00ed, proto\u017ee J\u00c1 jsem si to u\u017eil,“ usm\u00e1l se \u010dernovl\u00e1sek a pohodil trochu vlasy. Na slovo ‚j\u00e1‘ dal po\u0159\u00e1dn\u00fd d\u016fraz. Ol\u00edznul si rty a znovu vyndal mobil, kter\u00fd mu oznamoval p\u0159\u00edchoz\u00ed zpr\u00e1vu.<\/div>\n
„Kde jste to ud\u011blali?“ vypt\u00e1val se Gustav, ale Bill byl ve sv\u00e9m sv\u011bt\u011b a absolutn\u011b ho nevn\u00edmal. Z\u00edral do telefonu a hr\u00e1l si s pram\u00ednkem vlas\u016f. Jak si tak kamar\u00e1da prohl\u00ed\u017eel, celkem ch\u00e1pal, pro\u010d se s n\u00edm Tom pou\u0161t\u011bl do takov\u00e9ho nebezpe\u010d\u00ed. Neb\u00fdt jeho nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d, tak\u00e9 by se o n\u011bj sna\u017eil, takhle pro n\u011bj byl ale zak\u00e1zan\u00fd.<\/p>\n

„MYSLIM, ZE SE TI TO ZA CHVILI SPLNI. ;-)“<\/div>\n

„JAK TO SAKRA MYSLIS? :-D“<\/div>\n
„ZA PAR MINUT UVIDIS. :-*“<\/p>\n

Bill nasucho polknul a palcem p\u0159ejel po l\u00edbaj\u00edc\u00edm smajl\u00edku. Pot\u00e9 t\u00edm stejn\u00fdm prstem p\u0159ejel pomalu po sv\u00fdch rtech a p\u0159iv\u0159el o\u010di. P\u0159edstavoval si, \u017ee ho Tom doopravdy pol\u00edbil. Ut\u00edkal do sv\u00e9ho sv\u011bta p\u0159edstav. Jak b\u00e1je\u010dn\u00e9 by bylo, kdyby vedle n\u011bj st\u00e1l Tom, objekt jeho moment\u00e1ln\u00ed touhy, m\u00edsto Gustava? Odpov\u011b\u010f znal dost dob\u0159e. Bylo by to nepopsateln\u011b \u00fa\u017easn\u00e9. Musel ale p\u0159em\u00fd\u0161let, co Tom myslel t\u00edm, \u017ee ho za chvilku uvid\u00ed. Nakr\u010dil obo\u010d\u00ed. Po\u0161le mu t\u0159eba fotku z kancel\u00e1\u0159e? Mo\u017en\u00e9 to bylo. M\u011bl takov\u00fdch fotek za posledn\u00ed dva dny spoustu, p\u0159i\u0161el mu hor\u0161\u00ed ne\u017e n\u011bjak\u00e1 \u017eensk\u00e1. Fotil se snad s ka\u017ed\u00fdm v\u00fdrazem, co nasadil.<\/div>\n

\n
„Hal\u00f3, zem\u011b vol\u00e1 Billa!“ zasm\u00e1l se Gustav a trochu s Billem zat\u0159\u00e1sl.<\/div>\n
„Gustave, co to kurva d\u011bl\u00e1\u0161?“ roz\u010d\u00edlil se \u010dernovl\u00e1sek a zavr\u010del. „Kv\u016fli tob\u011b jsem m\u00e1lem upustil telefon,“ zakroutil hlavou a str\u010dil mobil do kabelky. Nebyl tak na\u0161tvan\u00fd kv\u016fli tomu, \u017ee se lekl, ale sp\u00ed\u0161 kv\u016fli tomu, \u017ee ho kamar\u00e1d probral ze sv\u011bta uvnit\u0159 jeho mozku. To bylo to, co se mu opravdu nel\u00edbilo. Byl tak kr\u00e1sn\u011b zamy\u0161len\u00fd a on to cel\u00e9 pokazil!<\/div>\n
„Sna\u017e\u00edm se zjistit, jestli jsi po\u0159\u00e1d uvnit\u0159 sebe.“<\/div>\n
„Ugh, to v\u00e1\u017en\u011b jsem.“<\/div>\n
„Posledn\u00edch p\u00e1r minut jsi m\u011b ale nevn\u00edmal.“<\/div>\n
„Gustave, p\u0159esta\u0148 b\u00fdt ke mn\u011b takov\u00fd,“ zasm\u00e1l se Bill. „Prost\u011b jsem n\u011bco \u0159e\u0161il, hm? Zamyslel jsem se a tak… P\u0159estal jsi pro m\u011b na chvilku existovat, promi\u0148.“<\/div>\n
„S Tomem jsi n\u011bco \u0159e\u0161il?“ naklonil hlavu Gustav a \u010dekal na odpov\u011b\u010f, kdy\u017e s Billem do\u0161li na zast\u00e1vku m\u011bstsk\u00e9 hromadn\u00e9 dopravy. „Proto\u017ee ses usm\u00edval jako blbe\u010dek.“<\/div>\n
„Jo, p\u00ed\u0161u si s Tomem, cel\u00fd den si spolu p\u00ed\u0161eme,“ zasnil se a ol\u00edznul si rty. Sp\u00ed\u0161 cel\u00fd den a celou noc… A tak\u00e9 v\u010dera a vlastn\u011b i p\u0159edev\u010d\u00edrem. Za cel\u00fd v\u00edkend nedal mobil v\u016fbec z ruky, skoro to u\u017e vypadalo, \u017ee mu k n\u00ed ten \u010f\u00e1belskej p\u0159\u00edstroj p\u0159irostl.<\/div>\n
„Zabouchnul ses do n\u011bj,“ konstatoval Gustav a pod\u00edval se Billovi do o\u010d\u00ed. „Vi\u010f? M\u00e1\u0161 ho r\u00e1d?“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1… Mo\u017en\u00e1 trochu,“ p\u0159iznal \u010dernovl\u00e1sek a k\u00fdvnul. Do tv\u00e1\u0159\u00ed se mu nahrnula \u010derve\u0148 a skousnul si ret. „A te\u010f o tom p\u0159esta\u0148 mluvit, hm?“<\/div>\n
„Nemyslel jsem si, \u017ee zrovna ty se bude\u0161 styd\u011bt,“ zasm\u00e1l se a trochu do kamar\u00e1da \u0161\u0165ouchnul. „Poj\u010f, u\u017e n\u00e1m to jede,“ k\u00fdvnul k p\u0159ij\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00edmu autobusu.<\/p>\n

Bill u\u017e byl skoro u p\u0159ij\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00edho autobusu, kdy\u017e mu v tom n\u011bkdo p\u0159ilo\u017eil dlan\u011b na o\u010di. Cuknul sebou a sna\u017eil se zamrkat. Pomyslel si, \u017ee m\u00e1 Gustav v\u00e1\u017en\u011b hodn\u011b \u0161patn\u00e9 vtipy. Zakroutil hlavou a s\u00e1hnul na ruce, kter\u00e9 m\u011bl p\u0159ilo\u017een\u00e9 na sv\u00fdch o\u010d\u00edch. Nasucho polknul, proto\u017ee tohle… Nebyly to Gustavovy dlan\u011b. P\u0159ejel po nich znovu, jemn\u011b, pousm\u00e1l se, kdy\u017e se prsty dotknul kor\u00e1lkov\u00e9ho n\u00e1ramku.<\/div>\n

„Tome?“ usm\u00e1l se \u0161\u0165astn\u011b a osloven\u00fd ruce sundal. Rychle se p\u0159esunul p\u0159ed Billa a chytil ho kolem pasu. Jemn\u011b ho pol\u00edbil a pohl\u00e9dl mu do hlubok\u00fdch hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed. Bo\u017ee, jak mu tohle chyb\u011blo!<\/em><\/div>\n
„\u0158\u00edkal jsem ti, \u017ee m\u011b brzo uvid\u00ed\u0161,“ zasm\u00e1l se a pokr\u010dil rameny. „Ale pokud chce\u0161, m\u016f\u017ee\u0161 klidn\u011b se sv\u00fdm kamar\u00e1dem nastoupit do toho autobusu, \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m.“<\/div>\n
„Ne, ne. Mysl\u00ed\u0161, \u017ee Gustav bude v pohod\u011b, kdy\u017e pojede s\u00e1m. Vi\u010f?“ pod\u00edval se na kamar\u00e1da, kter\u00fd st\u00e1l vedle nich a \u0161okovan\u011b si je prohl\u00ed\u017eel. Chv\u00edli se d\u00edval na Toma, pot\u00e9 na Billa. Jak tam tak spolu st\u00e1li… Vypadali jako p\u00e1r. Tom rozhodn\u011b nevypadal jako \u0159editel, \u017eenat\u00fd chlap, kter\u00fd m\u011bl m\u00edt d\u00edt\u011b. Vypadal naprosto stejn\u011b jako on s Billem. P\u0159edstavoval si ho jinak.<\/div>\n
„Jasn\u00fd, kdy\u017e tak se mi ozvi ve\u010der,“ usm\u00e1l se a zakroutil hlavou. Rychle nastoupil do autobusu, kter\u00e9mu u\u017e p\u00edpaly dve\u0159e, \u017ee se budou zav\u00edrat. Necht\u011bl jet dal\u0161\u00edm. Jel by sice do deseti minut, ale i to mu p\u0159i\u0161lo jako dlouh\u00e1 doba.<\/p>\n

Tom si s Billem propletl prsty a ruku mu stiskl. H\u0159betem dlan\u011b druh\u00e9 ruky ho pohladil opatrn\u011b po tv\u00e1\u0159i a spokojen\u011b vydechnul. V\u00e1\u017en\u011b mu chyb\u011bl. Tak stra\u0161n\u011b moc, \u017ee si to ani s\u00e1m nedok\u00e1zal p\u0159edstavit, dokud to te\u010f nec\u00edtil.<\/div>\n

„Moc jsi mi chyb\u011bl, panenko,“ za\u0161eptal Tom a pol\u00edbil Billa na rty. Ten zamrkal a trochu se usm\u00e1l, nakr\u010dil nos nad t\u00edm osloven\u00edm.<\/div>\n
„Panenko? V\u00e1\u017en\u011b?“ pobaven\u011b se zasm\u00e1l. P\u0159ipadal snad Tomovi jako n\u011bjak\u00e1 \u017eensk\u00e1? Tom zakroutil hlavou a dal mu prst na rty, aby ho uml\u010del. Bill mu na n\u011bj dal malou pusu a p\u00e1rkr\u00e1t polknul. V krku mu vyschlo, proto\u017ee si vzpomn\u011bl na p\u00e1te\u010dn\u00ed spole\u010dn\u00fd \u010das. \u0160pi\u010dkou jazyka po prstu p\u0159ejel.<\/div>\n
„Jo, vypad\u00e1\u0161 tak k\u0159ehce jako porcel\u00e1nov\u00e1 panenka. A Bille, varuju t\u011b. Tohle, co jsi pr\u00e1v\u011b ud\u011blal, bys d\u011blat nem\u011bl, nebo…“ Tomovy o\u010di ztmavly v\u00e1\u0161n\u00ed, stejn\u011b jako ty Billovy. Ten znovu Tom\u016fv prst provokativn\u011b ol\u00edznul.<\/div>\n
„Nebo?“<\/div>\n
„Nebo se oto\u010d\u00edm a p\u016fjdu pry\u010d,“ zasm\u00e1l se Tom v\u00fdhru\u017en\u011b a na znamen\u00ed sv\u00fdch slov k\u00fdvnul hlavou. Sundal prst z Billov\u00fdch rt\u016f. „Tak\u017ee?“<\/div>\n
„Tak\u017ee si mysl\u00edm, \u017ee t\u011b nebudu zbyte\u010dn\u011b provokovat,“ zasm\u00e1l se \u010dernovl\u00e1sek a Toma l\u00edbnul na rty. „Cht\u011bli jsme j\u00edt, ne?“<\/div>\n
„Jo, jasn\u011b, jdem,“ k\u00fdvnul Tom a dal se s Billem do kroku. „Dneska m\u00e1m pro tebe p\u0159ekvapen\u00ed j\u00e1,“ \u0159ekl tajemn\u011b a spokojen\u011b se usm\u00e1l. A\u010dkoliv Bill vyzv\u00eddal, co to asi tak bude, on se state\u010dn\u011b dr\u017eel a neprozradil ani slovo.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Bill sed\u011bl na houpa\u010dce, dr\u017eel se \u0159et\u00edzk\u016f a d\u00edval se na Toma, kter\u00fd st\u00e1l nad n\u00edm. Bylo teprve p\u011bt hodin a u\u017e se stm\u00edvalo. D\u011btsk\u00e9 h\u0159i\u0161t\u011b ale bylo osv\u011btlen\u00e9, tak\u017ee ti dva nem\u011bli d\u016fvod sp\u011bchat dom\u016f. Mo\u017en\u00e1 by ho nem\u011bli, ani kdyby tam sv\u011btlo nebylo, proto\u017ee jim na tom nez\u00e1le\u017eelo. U\u017e\u00edvali si vz\u00e1jemnou bl\u00edzkost. Ani jeden nem\u011bl odvahu promluvit a \u0159\u00edct, kdy tohle zase skon\u010d\u00ed. Oba by byli nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed, kdyby se od sebe nemuseli na moc dlouhou dobu odlou\u010dit.<\/p>\n

„Tome, poj\u010f ke mn\u011b bl\u00ed\u017e,“ vydechnul po chv\u00edli \u010dernovl\u00e1sek a nat\u00e1hl k Tomovi ruku. Ten ho za ni chytil a m\u011bkce se pousm\u00e1l.<\/div>\n

„Jak bl\u00ed\u017e? Jsem p\u0159\u00edmo u tebe,“ zakroutil hlavou a vtiskl mal\u00fd polibek na Bill\u016fv h\u0159bet dlan\u011b. Spokojen\u011b vydechnul a ud\u011blal je\u0161t\u011b jeden krok. „Takhle bl\u00edzko?“ za\u0161eptal. Byl na Billovi t\u00e9m\u011b\u0159 nam\u00e1\u010dknut\u00fd, neprob\u011bhla by mezi nimi my\u0161. \u010cernovl\u00e1sek v\u0161ak po\u0159\u00e1d nebyl spokojen\u00fd. Cht\u011bl Toma je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e.<\/em><\/div>\n
„Polib m\u011b,“ \u0159ekl roztou\u017een\u011b a navlh\u010dil si nar\u016f\u017eov\u011bl\u00e9 rty \u0161pi\u010dkou jazyka. P\u0159iv\u0159el o\u010di a na\u0161pulil rty, o\u010dek\u00e1vaj\u00edc polibek. Tom mu p\u0159\u00e1n\u00ed p\u0159eochotn\u011b splnil. Sklonil se, dal Billovi neposlu\u0161n\u00fd pramen havran\u00edch vlas\u016f za ucho a p\u00e1rkr\u00e1t ho pol\u00edbil na rty.<\/p>\n

Bill spokojen\u011b vydechnul proti Tomov\u00fdm rt\u016fm. Omotal mu sv\u00e9 dlouh\u00e9 pa\u017ee kolem krku a ot\u0159el se o jeho hrudn\u00edk. P\u0159esto, \u017ee m\u011bli oba kab\u00e1t, dotyk c\u00edtili a potichu si vzdychli do rt\u016f. Tom pohladil Billa po vlasech a jemn\u011b mu skousnul ret. P\u0159ejel svou dlan\u00ed na \u010dernovl\u00e1skovu pa\u017ei a opatrn\u011b ho za ni zvednul. Jakmile se tak stalo, dal mu ruce kolem pasu a \u0161pi\u010dkou jazyka \u0161\u0165ouchnul do Billov\u00fdch pootev\u0159en\u00fdch \u00fast, ve snaze dostat se d\u00e1l. \u010cernovl\u00e1sek mu ochotn\u011b vyhov\u011bl a \u0161el naproti sv\u00fdm jazykem. Jakmile se takhle dotkli, jejich t\u011bla byla jako v ext\u00e1zi. Tom zes\u00edlil sv\u00e9 objet\u00ed Billa a jednou dlan\u00ed sjel na jeho zadek, kter\u00fd stisknul. P\u0159irazil ho na ty\u010d u houpa\u010dky a pohladil ho po boku.<\/div>\n

„Tome, ned\u011blej to,“ vydechnul Bill roztou\u017een\u011b proti Tomov\u00fdm rt\u016fm. C\u00edtil, \u017ee ho t\u011blo neposlouch\u00e1 tak, jak by si p\u0159\u00e1l, a pokud budou takhle pokra\u010dovat, rychle se vzru\u0161\u00ed. Co\u017e by asi nebylo zrovna dvakr\u00e1t ide\u00e1ln\u00ed. Ne te\u010f a tady.<\/div>\n
„Ned\u011blej co?“ zamru\u010del Tom a jemn\u011b vzal mezi zuby Bill\u016fv spodn\u00ed ret, se kter\u00fdm si hr\u00e1l. Narazil sv\u00fdm kl\u00ednem do jeho a potichu vzdychnul. „Bo\u017ee, Bille… Ty jsi tak neuv\u011b\u0159iteln\u011b sexy,“ za\u0161eptal a pod\u00edval se do Billov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 byly t\u00e9m\u011b\u0159 \u010dern\u00e9.<\/p>\n

Okam\u017eik, kter\u00fd si chlapci dop\u0159\u00e1vali, vyru\u0161ila Tomova zvon\u00edc\u00ed kapsa. Tom se neochotn\u011b odt\u00e1hl od objektu sv\u00e9 touhy a mobil z kapsy vyndal. Byl to jeho, kter\u00fd slou\u017eil pro komunikaci se v\u0161ema ostatn\u00edma krom\u011b Billa. Chvilku zauva\u017eoval nad t\u00edm, \u017ee by si mohl koupit n\u011bjak\u00fd na dv\u011b simkarty. N\u00e1pad hned zavrhnul, byl spokojen\u00fd s iPhonem, necht\u011bl si zvykat na n\u011bco jin\u00e9ho. Pod\u00edval se, kdo mu vol\u00e1 a nasucho polknul. Byla to Ashley, jeho man\u017eelka. P\u0159em\u00fd\u0161lel… Asi nebylo rozumn\u00e9 nezvednout to, \u017ee?<\/p>\n

„Kdo vol\u00e1?“ \u0159ekl \u010dernovl\u00e1sek potichu, o\u010dek\u00e1val nejhor\u0161\u00ed. Pod\u00edval se Tomovi do o\u010d\u00ed a objal si s\u00e1m sv\u00e9 t\u011blo pa\u017eemi. Dala se do n\u011bj najednou zima, kdy\u017e se Tom odt\u00e1hnul.<\/div>\n

„Ashley,“ zakroutil Tom hlavou. To jm\u00e9no bylo pro Billa jak r\u00e1na do srdce. Za cel\u00e9 odpoledne si na ni ani jednou nevzpomn\u011bl, skoro zapomn\u011bl, \u017ee je Tom vlastn\u011b \u017eenat\u00fd. Bohu\u017eel… Realita byla krut\u00e1.<\/div>\n
„M\u011bl bys to p\u0159ijmout,“ trochu se u\u0161kl\u00edbnul a proto\u010dil o\u010di. Vyndal z kabelky cigarety a zap\u00e1lil si. Pot\u0159eboval se uklidnit a s t\u00edm mu mohla nikotinov\u00e1 ty\u010dinka docela dob\u0159e pomoct.<\/div>\n
„Bille…“ zakroutil Tom hlavou. „Nebu\u010f na\u0161tvan\u00fd, j\u00e1 nem\u016f\u017eu za to, \u017ee jsem \u017eenat\u00fd,“ \u0159ekl m\u011bkce a pohladil Billa po pa\u017ei. Znovu se pod\u00edval na displej a u\u0161kl\u00edbnul se. Ashley byla ne\u00fanavn\u00e1.<\/div>\n
„Jo, za to m\u016f\u017eu asi j\u00e1, vi\u010f?“ \u0159ekl \u010dernovl\u00e1sek ironicky a pot\u00e1hl si. Trochu zaklonil hlavu a vydechnul kou\u0159. „Vy\u0159i\u010f si to, j\u00e1 jsem v pohod\u011b.“<\/p>\n

Tom v\u00e1hav\u011b p\u0159ik\u00fdvl a kousek poode\u0161el. V\u011bd\u011bl, \u017ee je Bill mo\u017en\u00e1 v\u0161echno, ale rozhodn\u011b ne v pohod\u011b. Hovor p\u0159ijal a kopal do mal\u00e9ho kam\u00ednku. Dal si telefon od ucha, to kdyby jeho man\u017eelka n\u00e1hodou k\u0159i\u010dela. Ale ona… mluvila klidn\u011b. A\u017e p\u0159ekvapiv\u011b klidn\u011b.<\/div>\n

„P\u0159ijde\u0161 dom\u016f na ve\u010de\u0159i?“<\/div>\n
„Ashley, j\u00e1… N\u011bco se mi prot\u00e1hlo, nev\u00edm, jestli to stihnu,“ p\u0159ejel si zuby po rtu a pod\u00edval se na Billa, kter\u00fd st\u00e1l opod\u00e1l. „Ale mohl bych se utrhnout, co ty na to?“<\/div>\n
„Dob\u0159e, j\u00e1 jenom… Abych v\u011bd\u011bla, jestli m\u00e1m s tebou po\u010d\u00edtat. M\u00e1m n\u011bco, o \u010dem bych s tebou cht\u011bla mluvit,“ pousm\u00e1la se. Tom vyt\u00e1hnul obo\u010d\u00ed. Z Ashleyina hlasu… nesly\u0161el \u017e\u00e1dn\u00e9 v\u00fd\u010ditky, nic? Dokonce s n\u00edm cht\u011bla mluvit? To bylo v\u00e1\u017en\u011b d\u011bsiv\u00e9.<\/div>\n
„Do hodiny budu doma, jo?“<\/div>\n
„Super, po\u010dk\u00e1m s j\u00eddlem na tebe. Tak zat\u00edm…“ Ashley se rozlou\u010dila a hovor ukon\u010dila. Tom zakroutil nech\u00e1pav\u011b hlavou a uklidil mobil zp\u00e1tky do kapsy sv\u00fdch kalhot. Vr\u00e1til se k Billovi, kter\u00fd u\u017e dokou\u0159il svou cigaretu. Sjel ho pohledem a nadechl se. Ne\u017e ale stihl cokoliv \u0159\u00edct, Bill ho p\u0159ilo\u017een\u00edm dlan\u011b na hrudn\u00edk zastavil.<\/p>\n

„Ne\u0159\u00edkej mi nic. Nemus\u00ed\u0161 se mi s t\u00edm sv\u011b\u0159ovat. Prost\u011b o tom nemluvme, okey?“ d\u00edval se mu do o\u010d\u00ed. Ve skute\u010dnosti byl zv\u011bdav\u00fd, co mu Ashley cht\u011bla, ale necht\u011bl to p\u0159iznat nahlas. \u017d\u00e1rlil, neskute\u010dn\u011b ho to uvnit\u0159 u\u017e\u00edralo.<\/div>\n

„Jo…“<\/div>\n
„Nap\u00ed\u0161em si?“ vydechnul a trochu se pousm\u00e1l. Kouknul Tomovi do o\u010d\u00ed, p\u0159\u00e1l si sly\u0161et kladnou odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Nap\u00ed\u0161u ti hned, jak to p\u016fjde, ale… M\u016f\u017eu t\u011b doprovodit?“ Tom pohladil Billa po tv\u00e1\u0159i a jemn\u011b ho pol\u00edbil.<\/div>\n
„Dojdu dom\u016f s\u00e1m, m\u00e1m to kousek,“ zakroutil \u010dernovl\u00e1sek hlavou a odt\u00e1hnul se. „T\u011b\u0161\u00edm se, a\u017e mi nap\u00ed\u0161e\u0161.“<\/div>\n
„Tak\u00e9 se t\u011b\u0161\u00edm…“ pousm\u00e1l se Tom a Billa si prohl\u00e9dl. Bylo mu \u0161patn\u011b ze sebe sam\u00e9ho. Ranil Billa a je\u0161t\u011b se divil n\u00e1hl\u00e9 zm\u011bn\u011b jeho chov\u00e1n\u00ed? Dost dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee kdyby byl na jeho m\u00edst\u011b, nechoval by se o moc l\u00e9pe.<\/p>\n

Tom se d\u00edval za odch\u00e1zej\u00edc\u00edm \u010dernovl\u00e1skem. Zakroutil hlavou a musel se pousm\u00e1t, kdy\u017e si vybavoval cel\u00e9 spole\u010dn\u00e9 odpoledne. P\u0159i\u0161lo mu to cel\u00e9 tak kr\u00e1sn\u00e9! Dokon\u010dovali za sebe v\u011bty, spole\u010dn\u011b se sm\u00e1li, l\u00edbali se… V\u00e1\u017en\u011b byli jak zamilovan\u00fd p\u00e1r. Te\u010f ale, kdy\u017e se Bill vzdaloval, Tom c\u00edtil podivnou bolest u srdce. Bylo mu, jako by odch\u00e1zel kus jeho samotn\u00e9ho.<\/p>\n

autor: Catherine<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Catherine „Oh, Bille, v\u00e1\u017en\u011b mi \u0159ekni, co se d\u011bje,“ zasm\u00e1l se Gustav a zakroutil hlavou. Celou dobu, co \u0161el s kamar\u00e1dem ze \u0161koly, se mu zd\u00e1l jako vym\u011bn\u011bn\u00fd. Po\u0159\u00e1d si n\u011bco \u0165ukal na mobilu, tajemn\u011b se usm\u00edval a m\u011bl v\u00e1\u017en\u011b skv\u011blou<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[607],"tags":[],"class_list":["post-3415","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-autumn-leaves"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3415","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3415"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3415\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3415"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3415"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3415"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}