{"id":3417,"date":"2015-01-14T16:00:00","date_gmt":"2015-01-14T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3406"},"modified":"2015-01-14T16:00:00","modified_gmt":"2015-01-14T15:00:00","slug":"turn-back-time-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/01\/14\/turn-back-time-10\/","title":{"rendered":"Turn Back Time 10."},"content":{"rendered":"
autor: Izzap<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Te\u010f to nemohu \u0159e\u0161it, matko!<\/p>\n

<\/strong> Mat\u010dina slova donutila Billa polknout. Jeho pohled se rozost\u0159il, zat\u00edmco z\u00edral do zem\u011b a t\u011bkal o\u010dima. V krku se mu utvo\u0159il hlen a dral se ven. Bill byl chvilku ti\u0161e, v u\u0161\u00edch mu hu\u010delo a jeho srdce bilo \u010d\u00edm d\u00e1l rychleji. Rozhl\u00e9dl se po pokoji, hledal pomoc, n\u011bjak\u00e9ho zachr\u00e1nce \u017eivota, ale nena\u0161el nic. Jeho zrak spo\u010dinul na rodi\u010d\u00edch, konkr\u00e9tn\u011b na matce a jej\u00edm \u0161irok\u00e9m \u00fasm\u011bvu. \u017dena netrp\u011bliv\u011b hled\u011bla na sv\u00e9ho syna a \u010dekala na reakci.<\/p>\n

„J\u00e1… Omlouv\u00e1m se, matko, co pros\u00edm?“ zeptal se chlapec vysok\u00fdm hlasem a vykulen\u00fdma o\u010dima matce opl\u00e1cel pohled.<\/div>\n

<\/div>\n
Mat\u010dina tv\u00e1\u0159 na okam\u017eik povadla, ale pak se \u017eena znovu p\u0159inutila k \u00fasm\u011bvu. Pot\u00e9 odpov\u011bd\u011bla. „Wilhelme, je to opravdu mil\u00e1 d\u00edvka a jej\u00ed rodina m\u00e1 dobr\u00e9 jm\u00e9no-„<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 na mysli, \u017ee je bohat\u00e1, matko, spr\u00e1vn\u011b?“ p\u0159eru\u0161il ji Bill. Jeho t\u00f3n se zm\u011bnil b\u011bhem p\u00e1r vte\u0159in ze \u0161okovan\u00e9ho v \u00fato\u010dn\u00fd.<\/div>\n
<\/div>\n
„Wilhelme, nep\u0159eru\u0161uj svou matku,“ ozval se otec, sv\u00fdm zvu\u010dn\u00fdm hlasem se vlo\u017eil do konverzace a Bill okam\u017eit\u011b zav\u0159el pusu.<\/div>\n
<\/div>\n
Star\u0161\u00ed \u017eena si povzdychla a v nelibosti nad synovou reakc\u00ed semkla rty. Tohle nebylo to, co o\u010dek\u00e1vala. O\u010dek\u00e1vala, \u017ee Bill bude alespo\u0148 trochu vzru\u0161en\u00fd my\u0161lenkou na potenci\u00e1ln\u00ed man\u017eelku.<\/p>\n<\/div>\n
\n
V pokoji se rozhostilo ticho. Ka\u017ed\u00fd \u010dlen rodiny se sna\u017eil potla\u010dit nutk\u00e1n\u00ed k\u0159i\u010det. Billova matka zhruba po minut\u011b promluvila.<\/div>\n
<\/div>\n
„Wilhelme?“ \u0159ekla, aby si z\u00edskala chlapcovu plnou pozornost.<\/div>\n
<\/div>\n
Bill zvedl hlavu a p\u0159eru\u0161il sledov\u00e1n\u00ed podlahy. Pod\u00edval se na matku stoj\u00edc\u00ed u okna.<\/div>\n
<\/div>\n
„Z\u00edtra ve\u010der spolu pove\u010de\u0159\u00edte. Jej\u00ed rodi\u010de se k n\u00e1m i s n\u00ed dostav\u00ed. O\u010dek\u00e1v\u00e1me od tebe, \u017ee se bude\u0161 chovat jako slu\u0161n\u011b vychovan\u00fd mlad\u00fd mu\u017e, tak jak jsme t\u011b to nau\u010dili. Rozum\u00ed\u0161 mi, Wilhelme?“<\/div>\n
<\/div>\n
Bill ti\u0161e vydechl a znovu zask\u0159\u00edpal zuby nad pou\u017eit\u00edm tohoto osloven\u00ed. Nen\u00e1vid\u011bl ho, bylo tak slu\u0161\u0148\u00e1ck\u00e9.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jak\u00e9 je jej\u00ed jm\u00e9no?“ zeptal se t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
„Hmm?“ reagovala matka, o\u010dividn\u011b ot\u00e1zce neporozum\u011bla.<\/div>\n
<\/div>\n
„\u0158ekl jsem,“ pokra\u010doval Bill u\u017e hlasit\u011bji a zav\u0159el o\u010di a zatnul zuby, aby se ovl\u00e1dl a neukousl matce hlavu. „Jak\u00e9 je jej\u00ed jm\u00e9no?“<\/div>\n
<\/div>\n
„Oh, jej\u00ed jm\u00e9no.“ \u017dena se nad tou ot\u00e1zkou pousm\u00e1la, brala ji jako dobr\u00e9 znamen\u00ed. Pokud Bill cht\u011bl zn\u00e1t d\u00edv\u010dino jm\u00e9no, pak mus\u00ed m\u00edt alespo\u0148 n\u011bjak\u00fd z\u00e1jem. Spr\u00e1vn\u011b? „Jej\u00ed jm\u00e9no,“ pokra\u010dovala s \u00fasm\u011bvem, „je Florence Sch-„<\/div>\n
<\/div>\n
„Florence?“ zvolal Bill a vyst\u0159elil ze \u017eidle.<\/div>\n
<\/div>\n
Neznal ji, ale tak n\u011bjak si p\u0159\u00e1l, aby ano, pak by to mo\u017en\u00e1 nebylo tak anonymn\u00ed a divn\u00e9. Moment\u00e1ln\u011b bylo to jm\u00e9no dost na to, aby mu vzalo ve\u0161kerou chu\u0165 se s tou ubohou d\u00edvkou by\u0165 jen setkat.<\/p>\n

Oba rodi\u010de odvr\u00e1tili zrak, trochu vyd\u011b\u0161en\u00ed Billov\u00fdm v\u00fdbuchem. Pak se na n\u011bj oba zahled\u011bli s vyvalen\u00fdma o\u010dima.<\/div>\n

<\/div>\n
Bill zlostn\u011b frustrovan\u011b zavr\u010del. Zatnul p\u011bsti. Srdce mu nar\u00e1\u017eelo do hrudn\u00edho ko\u0161e.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tohle nep\u016fjde!“ prohl\u00e1sil a se sebel\u00edtost\u00ed si v hlav\u011b p\u0159edstavil Toma.<\/p>\n

Tom…<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
\n

Na jeho nervy m\u011blo uklid\u0148uj\u00edc\u00ed \u00fa\u010dinek, kdy\u017e si Toma p\u0159ipomn\u011bl. To, jak d\u00edky jeho hlasu c\u00edtil chv\u011bn\u00ed v p\u00e1te\u0159i, a jeho \u00fasm\u011bv… ten mu skoro rozpou\u0161t\u011bl vnit\u0159nosti. Vzpom\u00ednky na prvn\u00ed polibek v t\u00e9 rozpadl\u00e9 chatr\u010di p\u0159ed m\u011bs\u00edcem naplnil jeho my\u0161lenky. Zvuk de\u0161\u0165ov\u00fdch kapek dopadaj\u00edc\u00edch na st\u0159echu, hrom zn\u011bj\u00edc\u00ed v d\u00e1li. Zp\u016fsob, jak Tom stydliv\u011b pustil jeho ruku. Jak se pak Bill c\u00edtil tak ztracen\u00fd bez jeho doteku. Dech se mu zadrhl v krku, jakmile si p\u0159ipomn\u011bl Toma nakl\u00e1n\u011bj\u00edc\u00edho hlavu k t\u00e9 jeho. Jeho rty byly tak neuv\u011b\u0159iteln\u011b m\u011bkk\u00e9, slad\u0161\u00ed ne\u017e v\u0161echny cukrovinky, je\u017e za cel\u00fd sv\u016fj sedmn\u00e1ctilet\u00fd \u017eivot ochutnal.<\/p>\n

Sedmn\u00e1ct…<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
A oni o\u010dek\u00e1vaj\u00ed, \u017ee si vezmu n\u011bjakou d\u00edvku, kterou sotva zn\u00e1m…<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\n

Tak rychle, jak Tom vstoupil do jeho podv\u011bdom\u00ed, dredat\u00fd chlapec zase zmizel. M\u00edsto n\u011bj zaplnilo Billovu mysl milion starost\u00ed. Stahovaly ho dol\u016f jako t\u011b\u017e\u00edtko. St\u00e1l p\u0159ed sv\u00fdmi rodi\u010di a s ka\u017edou uplynulou vte\u0159inou jeho stres rostl.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
„Wilhelme?“ oslovila ho matka n\u00e1hle a zv\u011bdav\u011b na n\u011bj pohl\u00e9dla. Nest\u00e1valo se \u010dasto, aby na rodi\u010de k\u0159i\u010del. Vlastn\u011b nikdy. V\u017edycky se choval tak vychovan\u011b. „Wilhelme, jsi-„<\/div>\n
<\/div>\n
Bill se na matku na moment zad\u00edval. Slzy v jeho o\u010d\u00edch ji uml\u010dely. Pak se chlapec oto\u010dil na podpatku a sp\u011bchal pry\u010d ze studovny, ani\u017e by se ohl\u00e9dl. Nabral rychlost, vyb\u011bhl z m\u00edstnosti a zam\u00ed\u0159il ke vchodov\u00fdm dve\u0159\u00edm a sna\u017eil se ignorovat kroky zn\u011bj\u00edc\u00ed za n\u00edm.<\/div>\n
<\/div>\n
„Wilhelme!“ ozval se mat\u010din hlas, kter\u00fd ho pron\u00e1sledoval chodbou jako st\u00edn, jen\u017e ho odm\u00edt\u00e1 opustit. „Wilhelme!“<\/p>\n

„Matko, nech m\u011b b\u00fdt, pros\u00edm!“ zavolal Bill p\u0159es rameno, kdy\u017e byl u hlavn\u00edch dve\u0159\u00ed.<\/div>\n

<\/div>\n
Chytil kouli pravou rukou a oto\u010dil s n\u00ed. Prsty ji sv\u00edral, jako by mu m\u011bla zachr\u00e1nit \u017eivot, jak se sna\u017eil zbavit frustrace. Otev\u0159el dve\u0159e a nechal je bouchnout o ze\u010f. Vyb\u011bhl z domu, t\u0159emi kroky p\u0159ekonal verandu a zam\u00ed\u0159il na zahradu, p\u0159i\u010dem\u017e se sna\u017eil neposlouchat mat\u010din hlas.<\/p>\n

„Wilhelme! Wilhelme, okam\u017eit\u011b se vra\u0165!“ Jej\u00ed hlas by se dal p\u0159irovnat k p\u00edch\u00e1n\u00ed v boku. „Wilhelme!“ volala st\u00e1le, p\u0159i\u010dem\u017e sp\u011bchala chodbou k hlavn\u00edmu vchodu. Odtud sledovala, jak synova postava miz\u00ed v mlhav\u00e9m sv\u011btle soumraku. Jeho tmav\u00e9 vlasy splynuly s tmavnouc\u00ed oblohou. Po cel\u00e9m pozemku l\u00e9taly sv\u011btlu\u0161ky, kter\u00e9 rozost\u0159ily \u017eenino vid\u011bn\u00ed. „Wilhelme, kam si, u v\u0161ech \u010dert\u016f, mysl\u00ed\u0161, \u017ee jde\u0161?“ zavolala na\u0161tvan\u011b.<\/div>\n

<\/div>\n
„Te\u010f to nemohu \u0159e\u0161it, matko!“ ozval se nazp\u011bt Bill\u016fv sl\u00e1bnouc\u00ed hlas, v n\u011bm\u017e zn\u011bla v\u0161echna bolest sm\u00edchan\u00e1 se zoufalstv\u00edm a frustrac\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
\u017dena v odpov\u011b\u010f zavzdychala a pot\u0159\u00e1sla hlavou.<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy se stal Bill tak neposlu\u0161n\u00fdm?<\/div>\n
<\/div>\n
„Wilhelme!“ zkusila naposled. Jej\u00ed hlas se nesl noc\u00ed a ru\u0161il vesel\u00e9 sv\u011btlu\u0161ky.<\/div>\n
<\/div>\n
Ale tentokr\u00e1t j\u00ed bylo jedinou odpov\u011bd\u00ed ticho na pr\u00e1zdn\u00e9 zahrad\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
\n

„Vole, prost\u011b kl\u00eddek, dob\u0159e, chlape? Bude to v pohod\u011b, ostatn\u011b jako v\u0161echno kolem tebe,“ \u0159ekl Georg s \u00fa\u0161klebkem.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
Tom se tak nap\u016fl usm\u00e1l a op\u0159el se o otev\u0159en\u00e9 vchodov\u00e9 dve\u0159e, zat\u00edmco sledoval, jak jeho p\u0159\u00edtel zdol\u00e1v\u00e1 schody na verand\u011b. „Jo, fakt douf\u00e1m, \u017ee m\u00e1\u0161 tentokr\u00e1t pravdu, Georgu,“ odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e.<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u00e1m,“ op\u00e1\u010dil Geo, zam\u00e1val mu na rozlou\u010denou a rozb\u011bhl se po tr\u00e1vn\u00edku na ulici sm\u011brem ke sv\u00e9mu domu.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom se ho\u0159ce zasm\u00e1l a pot\u0159\u00e1sl hlavou.<\/div>\n
<\/div>\n
„Rozhodn\u011b douf\u00e1m, \u017ee m\u00e1\u0161,“ zamumlal si pod fousy a zav\u0159el s tich\u00fdm kliknut\u00edm dve\u0159e. Zt\u011b\u017eka vydechl. \u0160el do kuchyn\u011b, kde byla jeho m\u00e1ma s hlavou a rukama pono\u0159en\u00fdma v lednici. „Hej, mami, co bude k ve\u010de\u0159i?“ zeptal se Tom a usadil se na jednu z kuchy\u0148sk\u00fdch \u017eidl\u00ed. Z lednice se ozval povzdech a Simone, Tomova matka, se narovnala. Vlo\u017eila si ruce v bok, oto\u010dila se na sv\u00e9ho syna a mlaskla.<\/div>\n
<\/div>\n
„No, h\u00e1d\u00e1m, \u017ee pizza, pokud se nec\u00edt\u00ed\u0161 na to zab\u011bhnout do obchodu a pak uva\u0159it pro v\u0161echny,“ odpov\u011bd\u011bla na ot\u00e1zku a usm\u00e1la se.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ne, pizza je v pohod\u011b,“ op\u00e1\u010dil Tom.<\/div>\n
<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ \u0159ekla Simone, oto\u010dila se a zav\u0159ela dve\u0159e t\u00e9m\u011b\u0159 pr\u00e1zdn\u00e9 ledni\u010dky. „Chce tu Georg z\u016fstat?“<\/div>\n
<\/div>\n
„Pr\u00e1v\u011b ode\u0161el.“<\/p>\n

„Oh, oukej,“ reagovala m\u00e1ma, otev\u0159ela jednu ze sk\u0159\u00edn\u011bk a vyt\u00e1hla ob\u00e1lku plnou kupon\u016f. Za\u010dala se jimi prob\u00edrat, aby na\u0161la ten do pizzerie, ale zarazila se, jakmile zaslechla povzdech sv\u00e9ho syna. Oto\u010dila se na Toma sed\u00edc\u00edho u kuchy\u0148sk\u00e9ho stolu se sklon\u011bnou hlavou. Vypadal, jako by prohr\u00e1l boj se stresem cel\u00e9ho sv\u011bta. Ramena m\u011bl poklesl\u00e1 a v o\u010d\u00edch naprosto ztracen\u00fd pohled. „Zlat\u00ed\u010dko, jsi v po\u0159\u00e1dku?“ zeptala se Simone mate\u0159sk\u00fdm t\u00f3nem.<\/div>\n

<\/div>\n
Tom ani nezvedl hlavu, kdy\u017e odpov\u00eddal. „Jo, jenom jsem unavenej,“ \u0159ekl s nep\u0159\u00edtomn\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i a nev\u011bdomky p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl nehty po d\u0159ev\u011bn\u00e9 desce stolu.<\/div>\n
<\/div>\n
Simone zavrt\u011bla hlavou a p\u0159e\u0161la k n\u011bmu. Znala ho a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e, aby poznala, \u017ee tohle je n\u011bco v\u00edc ne\u017e jenom \u00fanava.<\/div>\n
<\/div>\n
„Bavil ses s Georgem?“<\/div>\n
<\/div>\n
Tom pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
<\/div>\n
„Doufala jsem, \u017ee jeho n\u00e1v\u0161t\u011bva ti ud\u011bl\u00e1 dob\u0159e,“ \u0159ekla m\u011bkce Simone a postavila se vedle sv\u00e9ho chlapce. Polo\u017eila dla\u0148 ze strany na Tomovu hlavu a jemn\u011b p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bla p\u0159es spleten\u00e9 dredy. Tom v reakci na to klidn\u011b vydechl a op\u0159el se o mat\u010din bok. Zav\u0159el o\u010di a uvolnil t\u011blo. „Jsi posledn\u00edch p\u00e1r dn\u00ed tak vy\u010derpan\u00fd, d\u011bl\u00e1 mi to starosti.“<\/p>\n

Tom se pomalu nadechl, zat\u00edmco se mat\u010dina ruka pe\u010dliv\u011b prob\u00edrala jeho vlasy. Necht\u011bl m\u00e1m\u011b p\u0159id\u011bl\u00e1vat starosti. Cht\u011bl j\u00ed d\u00e1t najevo, \u017ee je v pohod\u011b. Ale nedok\u00e1zal se p\u0159im\u011bt to \u0159\u00edct.<\/div>\n

<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee mi m\u016f\u017ee\u0161 v\u0161echno \u0159\u00edct a j\u00e1 ud\u011bl\u00e1m v\u0161echno pro to, abych ti pomohla,“ \u0159ekla Simone. Doufala, \u017ee Tom protentokr\u00e1t nebude uzav\u0159en\u00fd jako obvykle.<\/div>\n
<\/div>\n
„Nic to nen\u00ed, v\u00e1\u017en\u011b,“ zkusil chlapec.<\/div>\n
<\/div>\n
Simone se zahih\u0148ala a ovinula kolem sv\u00e9ho syna pa\u017ee. Klekla si, aby ho mohla po\u0159\u00e1dn\u011b obejmout.<\/div>\n
<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee ti nev\u011b\u0159\u00edm, ale pokud na tom trv\u00e1\u0161,“ op\u00e1\u010dila s \u00fa\u0161klebkem – stejn\u00fdm, jako m\u00edval Tom.<\/div>\n
<\/div>\n
Ten si znovu povzdechl a op\u0159el se o m\u00e1mu. Hlavu si polo\u017eil na jej\u00ed rameno.<\/div>\n
<\/div>\n
Oba byli chvilku zticha. Pak Tom p\u00edpnul: „Hej, mami?“<\/div>\n
<\/div>\n
„Ano, srd\u00ed\u010dko?“ reagovala m\u00e1ma a naposledy sv\u00e9ho syna objala, ne\u017e \u00fapln\u011b uvolnila sev\u0159en\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 tu velkou kn\u00ed\u017eku s rodokmenem, co ti dala babi\u010dka?“ zeptal se Tom a pod\u00edval se s nad\u011bj\u00ed v o\u010d\u00edch na matku.<\/div>\n
<\/div>\n
Simone nakr\u010dila zmaten\u011b \u010delo nad tou ot\u00e1zkou, ale pak p\u0159ik\u00fdvla.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ano, samoz\u0159ejm\u011b \u017ee m\u00e1m. Mysl\u00edm, \u017ee je po\u0159\u00e1d vyndan\u00e1 v j\u00eddeln\u011b, tenhle t\u00fdden ji Ava-„<\/p>\n

Tom vb\u011bhl do j\u00eddelny, p\u0159i\u010dem\u017e nechal svou zmatenou matku st\u00e1t v kuchyni, zat\u00edmco sledovala, jak jej\u00ed syn prchnul do jin\u00e9ho pokoje. O p\u00e1r sekund pozd\u011bji se Tom vr\u00e1til, znovu se posadil a otev\u0159el po\u0159ada\u010d pln\u00fd jmen, dat a rodinn\u00fdch strom\u016f – historii sv\u00e9ho rodu. \u017dv\u00fdkal si spodn\u00ed ret a prob\u00edral se jednotliv\u00fdmi str\u00e1nkami, rychle v\u0161echno pro\u010d\u00edtal, hledal jedno konkr\u00e9tn\u00ed jm\u00e9no.<\/div>\n

<\/div>\n
„Zlato… co to, proboha, d\u011bl\u00e1\u0161?“ zeptala se Simone, sedla si na \u017eidli vedle Toma a sledovala, jak rychle ot\u00e1\u010d\u00ed listy s histori\u00ed sv\u00e9 rodiny, kterou dala dohromady jej\u00ed matka. Tomova babi\u010dka byla do historie bl\u00e1zen – \u00fapln\u00fd opak Simone, a\u010dkoliv ta si musela p\u0159iznat, \u017ee n\u011bkter\u00e9 vlastnosti po n\u00ed zd\u011bdila. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b tuhle knihu rodokmen\u016f schov\u00e1vala a starala se o ni, m\u00edsto aby ji vyhodila.<\/p>\n

Tom matce neodpov\u011bd\u011bl, vlastn\u011b ot\u00e1zku ani nevn\u00edmal. Pokra\u010doval listov\u00e1n\u00edm, nezastavil se, dokud nenarazil na str\u00e1nku s n\u011bkolika okop\u00edrovan\u00fdmi fotografiemi. Nade v\u0161\u00ed pochybnost se na n\u011bj z obr\u00e1zk\u016f nep\u0159irozen\u011b usm\u00edvala jeho rodina z po\u010d\u00e1tku dvac\u00e1t\u00e9ho stolet\u00ed. Lustroval fotografie a o\u010di mu zvlhly, kdy\u017e jeho pohled padl na sm\u011bj\u00edc\u00edho se chlapce s havran\u00edmi vlasy ustrojen\u00e9ho v hezk\u00e9m obleku ur\u010den\u00e9m pro rodinn\u00e9 fotografie. Chlapec m\u011bl stejn\u00fd \u00fasm\u011bv – p\u0159i n\u011bm\u017e odhaloval b\u011blostn\u00e9 zuby – do kter\u00e9ho se Tom b\u011bhem uplynul\u00fdch m\u011bs\u00edc\u016f zamiloval.<\/div>\n

<\/div>\n
„Tome, mil\u00e1\u010dku…“ oslovila ho Simone starostliv\u011b. Pozorovala sv\u00e9ho syna, jen\u017e vypadal pohlcen\u00fd fotografi\u00ed sv\u00fdch vzd\u00e1len\u00fdch p\u0159\u00edbuzn\u00fdch.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom se na ni pod\u00edval a z\u00edral na ni, jako by si a\u017e te\u010f v\u0161iml jej\u00ed p\u0159\u00edtomnosti v m\u00edstnosti. Kousl se do rtu a znovu obr\u00e1til pozornost ke str\u00e1nce s okop\u00edrovan\u00fdmi fotografiemi p\u0159ed sebou. Cht\u011bl odpov\u011bdi. Polo\u017eil otev\u0159enou knihu na st\u016fl a posunul ji k matce.<\/p>\n

Simone shl\u00e9dla na str\u00e1nku knihy, kterou p\u0159ed ni jej\u00ed syn polo\u017eil, a m\u011bkce se usm\u00e1la p\u0159i pohledu na tv\u00e1\u0159 sv\u00e9ho, tenkr\u00e1t mlad\u00e9ho, d\u011bde\u010dka Jamese. Vypadal tak jinak jako mal\u00fd chlapec, a\u010dkoliv jeho um\u00edn\u011bn\u00fd v\u00fdraz se nezm\u011bnil. Simone si nemohla pomoct, trochu se zachichotala.<\/div>\n

<\/div>\n
Tom poklepal ukazov\u00e1\u010dkem na fotografii, uk\u00e1zal p\u0159\u00edmo na Billa.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co se mu stalo?“<\/div>\n
<\/div>\n
Simone zat\u0159epala hlavou, aby odehnala svoje my\u0161lenky a mohla vn\u00edmat synovu ot\u00e1zku. A\u010dkoliv j\u00ed tak \u00fapln\u011b nerozum\u011bla. Mrkla na seznam jmen pod fotografi\u00ed a p\u0159e\u010detla si „Wilhelm“, napsan\u00e9 vedle toho d\u011bde\u010dkova.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co t\u00edm mysl\u00ed\u0161, zlat\u00ed\u010dko?“ zeptala se a zmaten\u011b se na Toma zahled\u011bla.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom si povzdechl, o\u010dividn\u011b podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd mat\u010dinou neschopnost\u00ed ch\u00e1pat trajektorii jeho my\u0161lenek.<\/div>\n
<\/div>\n
„No, tak zaprv\u00e9, nikdy d\u0159\u00edv jsi o n\u011bm nemluvila. Pro\u010d?“<\/div>\n
<\/div>\n
Simone se je\u0161t\u011b jednou pod\u00edvala na obr\u00e1zek.<\/div>\n
<\/div>\n
„Je to tv\u016fj pra pra str\u00fd\u010dek, bratr tv\u00e9ho prad\u011bde\u010dka,“ vysv\u011btlila.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom zakoulel o\u010dima. To u\u017e zjistil s\u00e1m.<\/div>\n
<\/div>\n
„Avin rodinn\u00fd strom…“ \u0159ekl ti\u0161e, nechal v\u011btu nedokon\u010denou.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co s n\u00edm?“ p\u00eddila se Simone a opl\u00e1cela sv\u00e9mu chlapci pohled.<\/div>\n
<\/div>\n
„Bylo v n\u011bm, \u017ee Bill, teda Wilhelm, um\u0159el, kdy\u017e mu bylo osmn\u00e1ct. Jak? M\u00e1m na mysli, pro\u010d um\u0159el tak mlad\u00fd?“ zeptal se Tom s v\u011bt\u0161\u00ed zv\u011bdavost\u00ed, ne\u017e jakou u n\u011bj kdy jeho matka vid\u011bla. Z\u00edral na ni, tou\u017e\u00edc\u00ed po odpov\u011bd\u00edch.<\/p>\n

„No…“ za\u010dala Simone. Dlouze se zad\u00edvala na fotografii a bezmy\u0161lenkovit\u011b p\u0159ejela prstem po zv\u011b\u010dn\u011bn\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch. „Babi\u010dka a d\u011bde\u010dek, moji prarodi\u010de, o n\u011bm nikdy moc nemluvili. Vlastn\u011b se tomu sna\u017eili vyhnout, jak jen to bylo mo\u017en\u00e9.“ Tom matku sledoval a ti\u0161e prosil o to, aby mu podala podrobn\u011bj\u0161\u00ed vysv\u011btlen\u00ed. „Up\u0159\u00edmn\u011b, ani se nev\u00ed jist\u011b, \u017ee zem\u0159el v tomhle v\u011bku…“<\/div>\n

<\/div>\n
Tom zamrkal a zmaten\u011b se zamra\u010dil.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co mysl\u00ed\u0161 t\u00edm, \u017ee se to nev\u00ed jist\u011b?“<\/div>\n
<\/div>\n
„Nikdy nena\u0161li jeho t\u011blo,“ odpov\u011bd\u011bla Simone, zvedla o\u010di od fotografie a pod\u00edvala se na sv\u00e9ho syna, jen\u017e j\u00ed doslova visel na rtech. „Utekl, kdy\u017e mu bylo osmn\u00e1ct, a nikdo u\u017e ho nikdy nevid\u011bl.“<\/div>\n
<\/div>\n
Tom ch\u00e1pav\u011b p\u0159ik\u00fdvl a z\u016fstal na moment ti\u0161e. Zkou\u0161el se nad mat\u010din\u00fdmi slovy zamyslet, a\u010dkoliv hlavn\u011b se dr\u017eel zp\u00e1tky, aby m\u00e1mu nezasypal dal\u0161\u00edmi dotazy, na n\u011b\u017e by pravd\u011bpodobn\u011b neznala odpov\u011b\u010f.<\/p>\n

„V\u00ed\u0161, pro\u010d utekl?“ ozval se pot\u00e9, co dle jeho n\u00e1zoru utekl dostatek \u010dasu. Simone semkla rty, pod\u00edvala se na fotografii a pak zav\u0159ela celou knihu. Zavrt\u011bla hlavou.<\/div>\n

<\/div>\n
„Ne, nezn\u00e1m cel\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh. To nejkonkr\u00e9tn\u011bj\u0161\u00ed, co mi kdy \u0159ekli, bylo, \u017ee se nestal ni\u010d\u00edm jin\u00fdm ne\u017e ostudou cel\u00e9 rodiny.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Oh,“ zareagoval Tom. Kousl se p\u0159em\u00fd\u0161liv\u011b do spodn\u00edho rtu a nev\u011bdomky propletl prsty. „Tak\u017ee on teda neum\u0159el takhle mlad\u00fd?“<\/div>\n
<\/div>\n
Simone se lehce zasm\u00e1la, pobaven\u011b zavrt\u011bla hlavou, postavila se a vr\u00e1tila se k hled\u00e1n\u00ed kuponu.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co my v\u00edme,“ op\u00e1\u010dila se sm\u00edchem. „Ale h\u00e1d\u00e1m, \u017ee to z\u016fstane nav\u017edy tajemstv\u00edm.“<\/div>\n
<\/div>\n
Tom se zahih\u0148al. Sna\u017eil se zn\u00edt v pohod\u011b, ale bylo to dost obt\u00ed\u017en\u00e9, kdy\u017e se mu necht\u011blo nic jin\u00e9ho, ne\u017e se vysm\u00e1t \u010dasu. Nicm\u00e9n\u011b… pokud Bill neum\u0159el takhle mlad\u00fd, co se s n\u00edm tedy stalo? A co to m\u00e1 spole\u010dn\u00e9ho s tou ostudou cel\u00e9 rodiny?<\/p>\n

Simone se mrkla p\u0159es rameno na sv\u00e9ho moment\u00e1ln\u011b se usm\u00edvaj\u00edc\u00edho syna. Zm\u011bna jeho n\u00e1lady vykouzlila i j\u00ed samotn\u00e9 \u00fasm\u011bv na tv\u00e1\u0159i. Pak jej\u00ed pohled padl na po\u0159ada\u010d pln\u00fd rodinn\u00e9 minulosti, kter\u00fd st\u00e1le le\u017eel na stole, a jej\u00ed \u00fasm\u011bv mali\u010dko povadl. „Tome?“ ozvala se.<\/div>\n

<\/div>\n
„Jo, mami?“<\/div>\n
<\/div>\n
M\u00e1ma se oto\u010dila a op\u0159ela se o pult. Zmaten\u011b nakr\u010dila \u010delo.<\/div>\n
<\/div>\n
„Pro\u010d m\u00e1\u0161 najedou ohledn\u011b rodokmenu tolik ot\u00e1zek? A pro\u010d ze v\u0161ech lid\u00ed zrovna ohledn\u011b sv\u00e9ho pra pra str\u00fdce?“ zeptala se a pon\u011bkud napjat\u011b se usm\u00e1la.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom trhl rameny a vstal ze \u017eidle.<\/div>\n
<\/div>\n
„Nem\u00e1m \u017e\u00e1dn\u00fd opravdov\u00fd d\u016fvod. Prost\u011b jsem o tom tak p\u0159em\u00fd\u0161lel,“ odpov\u011bd\u011bl p\u0159es rameno, zat\u00edmco m\u00ed\u0159il pry\u010d z kuchyn\u011b ke schod\u016fm do sv\u00e9ho pokoje, nech\u00e1vaje v kuchyni svou matku a mo\u0159e zmaten\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
Ding-Dong!<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Din-din-ding-din-din-dong!<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Netrp\u011bliv\u00e9 zvon\u011bn\u00ed se rozl\u00e9halo domem Kaulitzov\u00fdch pozd\u011bji ve\u010der, ne tak dlouho pot\u00e9, co Tom opustil kuchyni a zav\u0159el se do bezpe\u010dn\u00e9ho nebe sv\u00e9 lo\u017enice, aby byl uchr\u00e1n\u011bn\u00fd od dal\u0161\u00edch ot\u00e1zek sv\u00e9 zmaten\u00e9 matky.<\/div>\n
<\/div>\n
„U\u017e jdu!“<\/div>\n
<\/div>\n
Din-din-ding-dong!<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„Bo\u017ee, u\u017e jdu, to snad ho\u0159\u00ed, nebo co?!“ pronesla podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b Ava, kdy\u017e do\u0161la ke vchodov\u00fdm dve\u0159\u00edm a otev\u0159ela je, na\u0161tvan\u00e1 na toho neo\u010dek\u00e1van\u00e9ho hosta, kter\u00fd je tak neuv\u011b\u0159iteln\u011b netrp\u011bliv\u00fd. Zarazila se a trochu vykulila o\u010di, kdy\u017e spat\u0159ila, kdo je ten n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edk.<\/p>\n

P\u0159\u00edmo p\u0159ed n\u00ed st\u00e1l vysok\u00fd chlapec s havran\u00edmi vlasy, jen\u017e vypadal, \u017ee by mohl b\u00fdt stejn\u011b star\u00fd jako jej\u00ed star\u0161\u00ed bratr.<\/div>\n

<\/div>\n
Oukej, hlavn\u011b to byl roztomil\u00fd<\/em> chlapec, jen\u017e byl zhruba stejn\u00e9ho v\u011bku jako jej\u00ed star\u0161\u00ed bratr.<\/div>\n
<\/div>\n
Ava zrudla a usm\u00e1la se.<\/div>\n
<\/div>\n
„Uhm, ahoj,“ vykoktala nerv\u00f3zn\u011b, c\u00edtila se je\u0161t\u011b mlad\u0161\u00ed ne\u017e ve skute\u010dnosti.<\/div>\n
<\/div>\n
St\u00e1l p\u0159ed n\u00ed s pa\u017eemi p\u0159ek\u0159\u00ed\u017een\u00fdmi na prsou, s\u00e1m sebe obj\u00edmal a sna\u017eil se nebre\u010det. Kdy\u017e mu otev\u0159el n\u011bkdo jin\u00fd ne\u017e jeho Tomi, pokusil se odehnat rozru\u0161en\u00fd v\u00fdraz ze sv\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Usm\u00e1l se na mladou d\u00edvku.<\/div>\n
<\/div>\n
„Oh, zdrav\u00edm,“ \u0159ekl ti\u0161e. „Ty mus\u00ed\u0161 b\u00fdt… Ava?“ zeptal se, nebyl si jist\u00fd, jestli \u0159ekl spr\u00e1vn\u011b jej\u00ed jm\u00e9no.<\/div>\n
<\/div>\n
Ava je\u0161t\u011b v\u00edc zrudla a jen silou v\u016fle k\u00fdvla.<\/div>\n
<\/div>\n
„Uhm, jo, jak to v\u00ed\u0161?“<\/div>\n
<\/div>\n
Mlad\u00fd mu\u017e se zazubil.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tv\u016fj bratr mi toho o tob\u011b hodn\u011b vypr\u00e1v\u011bl,“ odpov\u011bd\u011bl. „Kdy\u017e u\u017e o n\u011bm mluv\u00edme, nach\u00e1z\u00ed se zde pr\u00e1v\u011b te\u010f?“<\/p>\n

Ava se kousla do rtu a mrkla dovnit\u0159, ne\u017e p\u0159ik\u00fdvla.<\/div>\n

<\/div>\n
„Hm, jo, mysl\u00edm, \u017ee je naho\u0159e. Po\u010dkat, kdo p\u0159esn\u011b jsi?“ zeptala se a prohl\u00e9dla si n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edka odshora dol\u016f. Zadr\u017eela sm\u00edch nad starom\u00f3dn\u00edm oble\u010den\u00edm.<\/div>\n
<\/div>\n
„Oh, j\u00e1 jsem Bill, Tom\u016fv…“ nedo\u0159ekl Bill. „P\u0159\u00edtel,“ dokon\u010dil po chvilce, kdy\u017e vyhodnotil, \u017ee bude lep\u0161\u00ed neuv\u00e1d\u011bt jejich vztah na pravou m\u00edru.<\/div>\n
<\/div>\n
„Oh, oukej,“ prohl\u00e1sila Ava a uhnula na stranu, aby Billovi umo\u017enila vstup do domu Kaulitzov\u00fdch. „M\u011bl by b\u00fdt ve sv\u00e9m pokoji,“ dodala a zav\u0159ela za chlapcem dve\u0159e. Pot\u00e9 zam\u00ed\u0159ila do jin\u00e9 m\u00edstnosti.<\/div>\n
<\/div>\n
„D\u011bkuji,“ zavolal za n\u00ed \u010dernovl\u00e1sek a sledoval, jak odch\u00e1z\u00ed, ne\u017e se vydal po schodech. Jednou popot\u00e1hl a kdy\u017e si p\u0159edstavil Tomovo objet\u00ed, vyb\u011bhl nahoru tak rychle, jak to bylo mo\u017en\u00e9. Vzpomn\u011bl si, \u017ee Tom\u016fv pokoj je ten napravo.<\/p>\n

Ani se neobt\u011b\u017eoval klep\u00e1n\u00edm, rozrazil dve\u0159e do lo\u017enice a popo\u0161el p\u00e1r krok\u016f, aby se mohl oto\u010dit a zav\u0159\u00edt za sebou. Dve\u0159e se ti\u0161e zaklaply a Bill se obr\u00e1til sm\u011brem do m\u00edstnosti.<\/div>\n

<\/div>\n
Tom sed\u011bl na posteli s kytarou na kl\u00edn\u011b a vybrnk\u00e1val melodii p\u00edsn\u011b, je\u017e byla Billovi naprosto nezn\u00e1m\u00e1.<\/div>\n
<\/div>\n
Dred\u00e1\u010d vzhl\u00e9dl ke dve\u0159\u00edm o\u010dek\u00e1vaje, \u017ee uvid\u00ed m\u00e1mu nebo Avu, kter\u00e1 p\u0159i\u0161la, aby ho otravovala. Kdy\u017e spat\u0159il Billa, jedin\u00e9ho \u010dlov\u011bka, u n\u011bho\u017e by nikdy ne\u010dekal, \u017ee se zjev\u00ed v jeho pokoji, vyvalil o\u010di.<\/div>\n
<\/div>\n
„B-Bille?“ vykoktal, aby se ujistil, \u017ee to nen\u00ed jenom n\u011bjak\u00fd p\u0159elud.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tomi…“ vzlykl ti\u0161e Bill. Hlas se mu zlomil a z o\u010d\u00ed mu za\u010daly t\u00e9ct slzy, frustrace a stres kone\u010dn\u011b zv\u00edt\u011bzily. Slzy mu st\u00e9kaly po tv\u00e1\u0159\u00edch a po brad\u011b a dopadaly na zem.<\/p>\n

„Oh, m\u016fj bo\u017ee, Bille,“ \u0159ekl Tom, shodil kytaru z kl\u00edna a nechal ji na matraci. Zvedl se ze sv\u00e9ho m\u00edsta a n\u011bkolika skoky byl u dve\u0159\u00ed u Billa. Okam\u017eit\u011b omotal pa\u017ee kolem jeho t\u0159esouc\u00edho se t\u011bla. Billovy vzlyky trochu utichly, kdy\u017e se Tom \u010dernovl\u00e1ska dotkl. Bill se o n\u011bj op\u0159el a uvolnil se. Slzy mu d\u00e1l tekly jako proud \u0159eky, je\u017e prorazila hr\u00e1z. Bill zabo\u0159il hlavu hluboko do ohb\u00ed Tomova krku.<\/div>\n

<\/div>\n
„Tomi,“ za\u0161eptal mezi vzlyky, je\u017e tlumilo Tomovo rameno.<\/div>\n
<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161, Bille, zlato, v\u0161echno je v po\u0159\u00e1dku,“ zamumlal Tom do Billov\u00fdch vlas\u016f. Sna\u017eil se<\/div>\n
<\/div>\n
\u010dernovl\u00e1ska ut\u011b\u0161it sv\u00fdm objet\u00edm.<\/div>\n
<\/div>\n
Bill mu v n\u00e1ru\u010d\u00ed ztuhnul.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ne\u0159\u00edkej mi zlato,“ zamudroval do Tomova krku.<\/div>\n
<\/div>\n
Dred\u00e1\u010d se zachichotal a hladil ho krou\u017eiv\u00fdmi pohyby po z\u00e1dech, zat\u00edmco pobaven\u011b vrt\u011bl<\/div>\n
<\/div>\n
hlavou. Samoz\u0159ejm\u011b, pravd\u011bpodobn\u011b tohle osloven\u00ed v\u016fbec nezn\u00e1,<\/em> pomyslel si, zase zapomn\u011bl, \u017ee jsou ka\u017ed\u00fd jin\u00e1 generace.<\/div>\n
<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ za\u0161eptal Billovi do vlas\u016f a sna\u017eil se nesm\u00e1t, zat\u00edmco jeho spole\u010dn\u00edk d\u00e1l<\/div>\n
<\/div>\n
popotahoval.<\/p>\n

„Tomi!“ vydechl Bill a je\u0161t\u011b v\u00edc Toma sev\u0159el. T\u00e9m\u011b\u0159 nehty prosekl Tomovo bavln\u011bn\u00e9 tri\u010dko a<\/div>\n

<\/div>\n
po\u0161kr\u00e1bal ho na ramenou. Tom si povzdychl a dovedl ho k posteli, p\u0159i\u010dem\u017e cestou ho st\u00e1le obj\u00edmal. Posadil se a st\u00e1hl si Billa do kl\u00edna. Ten se p\u0159itulil k jeho hrudi a d\u00e1l si vyplak\u00e1val o\u010di s hlavou bezpe\u010dn\u011b schovanou pod Tomovou bradou. Dred\u00e1\u010d si ho pevn\u011b tiskl k t\u011blu, kol\u00e9bal ho jako miminko a tiskl uklid\u0148uj\u00edc\u00ed pusinky na temeno jeho hlavy. Bo\u0159il nos do jeho kade\u0159\u00ed a d\u00fdchal ve stejn\u00e9m rytmu.<\/div>\n
<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161, Bille… co je \u0161patn\u011b, co se stalo?“ zeptal se ti\u0161e, jakmile si v\u0161iml, \u017ee se Bill trochu uklidnil – jeho vzlyky se staly m\u00e9n\u011b intenzivn\u00edmi a um\u00edraly utlumen\u00e9 Tomov\u00fdm t\u011blem. \u010cernovl\u00e1sek popot\u00e1hnul a ot\u0159el si tv\u00e1\u0159. Kv\u016fli slz\u00e1m po\u0159\u00e1d vid\u011bl rozmazan\u011b a o\u010di m\u011bl otekl\u00e9. Sna\u017eil se promluvit norm\u00e1ln\u00edm hlasem.<\/div>\n
<\/div>\n
„Moji rodi\u010de,“ zamumlal. Jeho hlas byl napln\u011bn\u00fd nechut\u00ed a po tv\u00e1\u0159\u00edch mu steklo p\u00e1r dal\u0161\u00edch slz.<\/div>\n
<\/div>\n
S Billovou hlavou st\u00e1le spo\u010d\u00edvaj\u00edc\u00ed na jeho hrudi se Tom zeptal: „Co s nimi?“<\/div>\n
<\/div>\n
„Oni… oni…“ za\u010dal druh\u00fd chlapec, ale p\u0159eru\u0161ilo ho dal\u0161\u00ed popot\u00e1hnut\u00ed. Sna\u017eil se zadr\u017eet nov\u00e9 slzy.<\/div>\n
<\/div>\n
„Oni co?“ postrkoval ho Tom a byl \u010d\u00edm d\u00e1l znepokojen\u011bj\u0161\u00ed, hlavou mu prolet\u011bla stovka r\u016fzn\u00fdch sc\u00e9n\u00e1\u0159\u016f, p\u0159i\u010dem\u017e v\u0161echny zahrnovaly hroznou nehodu s krv\u00ed a vnit\u0159nostmi. Ale Bill pronesl n\u011bco, co Toma v\u016fbec nenapadlo.<\/div>\n
<\/div>\n
„Cht\u011bj\u00ed m\u011b o\u017eenit,“ \u0159ekl ti\u0161e. V jeho hlase bylo patrn\u00e9 nap\u011bt\u00ed a ztracenost. Frustrovan\u011b zav\u0159el o\u010di a znovu se zabo\u0159il do Tomova hrudn\u00edku, kde hledal \u00fanik.<\/p>\n

autor: Izzap<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Allka<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Izzap Te\u010f to nemohu \u0159e\u0161it, matko! Mat\u010dina slova donutila Billa polknout. Jeho pohled se rozost\u0159il, zat\u00edmco z\u00edral do zem\u011b a t\u011bkal o\u010dima. V krku se mu utvo\u0159il hlen a dral se ven. Bill byl chvilku ti\u0161e, v u\u0161\u00edch mu hu\u010delo a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[606],"tags":[],"class_list":["post-3417","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-turn-back-time"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3417","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3417"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3417\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3417"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3417"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3417"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}