{"id":3429,"date":"2015-01-09T16:00:00","date_gmt":"2015-01-09T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3418"},"modified":"2015-01-09T16:00:00","modified_gmt":"2015-01-09T15:00:00","slug":"blue-bird-16-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2015\/01\/09\/blue-bird-16-1-2\/","title":{"rendered":"Blue Bird 16. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Bill i nad\u00e1le sed\u011bl na Tomov\u011b kl\u00edn\u011b. U\u017e to byla del\u0161\u00ed chvilka, co se jeho dech i srdce vr\u00e1tily do sv\u00e9 p\u016fvodn\u00ed frekvence, ale on se odm\u00edtal pohnout. Se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima si vychutn\u00e1val teplo s\u00e1laj\u00edc\u00ed z Tomova objet\u00ed. Vn\u00edmal jeho v\u016fni; hork\u00e9 v\u00fddechy, lechtaj\u00edc\u00ed jej na z\u00e1tylku, mu zp\u016fsobovaly hus\u00ed k\u016f\u017ei a \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc rozechv\u00edvaly ka\u017edou bu\u0148ku v jeho t\u011ble. Nemohl myslet. Nemohl mluvit. I samotn\u00e9 d\u00fdch\u00e1n\u00ed mu d\u011blalo zna\u010dn\u00e9 pot\u00ed\u017ee. P\u0159\u00e1l si b\u00fdt st\u0159\u00edzliv\u00fd, p\u0159\u00e1l si, aby se s n\u00edm pokoj nehoupal v pomal\u00e9m tempu, ale ze v\u0161eho nejv\u00edc si p\u0159\u00e1l m\u00edt dostatek odvahy na to, aby otev\u0159el o\u010di. Aby uv\u011b\u0159il. Proto\u017ee to, co se s n\u00edm d\u011blo, to, co se d\u011blo s ob\u011bma, jeho podnapil\u00e1 mysl nebyla schopna pochopit.<\/p>\n

Tomovi se je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nepoda\u0159ilo zklidnit sv\u016fj dech. Bill c\u00edtil, jak se chv\u011bje, jak mu rychle bije srdce a jak se sev\u0159en\u00ed jeho bok\u016f m\u011bn\u00ed ka\u017edou vte\u0159inou. Tom\u016fv stisk u\u017e nebyl tak pevn\u00fd jako p\u0159ed chv\u00edli, nyn\u00ed m\u011bl ruce nehybn\u011b polo\u017een\u00e9 na Billov\u00fdch boc\u00edch, sotva se jich dot\u00fdkaje. Otev\u0159en\u00fdmi dlan\u011bmi prost\u0159ednictv\u00edm jemn\u00fdch pohlazen\u00ed vn\u00edmal k\u0159ivky Billova t\u011bla, v\u00edc si nedovolil.<\/div>\n

Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee by m\u011bl j\u00edt do sv\u00e9ho pokoje, osprchovat se a p\u0159evl\u00e9knout do n\u011b\u010deho \u010dist\u00e9ho. Vlhko v kalhot\u00e1ch za\u010d\u00ednalo b\u00fdt opravdu nep\u0159\u00edjemn\u00e9 a byl si jist\u00fd, \u017ee Tom to vn\u00edm\u00e1 stejn\u011b. Zhluboka se nadechl, pomalu zamrkal a pootev\u0159el oko, ale okam\u017eit\u011b mu do\u0161lo, \u017ee to nebyl nejlep\u0161\u00ed n\u00e1pad. Stihl zaregistrovat nejasn\u00fd obrys Tomova ramene, tan\u010d\u00edc\u00ed mu p\u0159ed o\u010dima, p\u0159edt\u00edm, ne\u017e ho op\u011bt zav\u0159el a hlavu p\u0159itiskl pod Tom\u016fv krk. \u0160pi\u010dkou nosu pohladil vystouplou kl\u00ed\u010dn\u00ed kost, poslepu k n\u00ed p\u0159ilo\u017eil rty a ochutnal chv\u011bj\u00edc\u00ed se k\u016f\u017ei, ze kter\u00e9 s\u00e1lalo horko. C\u00edtil, jak se pod jeho pootev\u0159en\u00fdmi rty napnula a vz\u00e1p\u011bt\u00ed rozechv\u011bla je\u0161t\u011b v\u00edc. Pousm\u00e1l se, ale hned na to posmutn\u011bl. V\u011bd\u011bl, \u017ee i kdyby jej l\u00edbal cel\u00e9 hodiny, nikdy nevyma\u017ee neviditelnou stopu jej\u00edch polibk\u016f, kter\u00e1 se mu vpila do k\u016f\u017ee a vysm\u00edvala se Billov\u00fdm pokus\u016fm o nevinnou intimitu. Za zav\u0159en\u00fdma o\u010dima vid\u011bl obrysy jej\u00ed tv\u00e1\u0159e. Ukazovala na n\u011bj, vysm\u00edvala se, k\u0159i\u010dela. J\u00e1 byla prvn\u00ed!<\/em><\/p>\n<\/div>\n
\n
Najednou pochopil, \u017ee se m\u011bl vyh\u00fdbat alkoholu, proto\u017ee v n\u011bm probudil v\u0161echno to, na co se sna\u017eil ze v\u0161ech sil zapomenout. P\u0159in\u00e1\u0161el vzpom\u00ednky, vzpom\u00ednky v n\u011bm vzbuzovaly bolest a ta jej nutila myslet pouze na to, jak moc mu Tom ubl\u00ed\u017eil. Bill ho miloval cel\u00fd srdcem, byl ochoten vzd\u00e1t se v\u0161eho na sv\u011bt\u011b. I p\u0159esto\u017ee byl hodn\u011b otev\u0159en\u00fdm \u010dlov\u011bkem, nevadilo by mu ukr\u00fdvat se, pokud by v t\u00e9 skr\u00fd\u0161i byli spolu. Zahaleni rou\u0161kou tajemstv\u00ed, \u017eij\u00edc\u00ed jeden pro druh\u00e9ho p\u0159esn\u011b tak, jak si to kdysi vysnil.<\/div>\n
Ale Tom nesd\u00edlel stejn\u00e9 sny. Odm\u00edtal bojovat a skr\u00fdvat se. Rad\u011bji si vybral jednodu\u0161\u0161\u00ed cestu. \u0158ekl, \u017ee mu nikdy necht\u011bl ubl\u00ed\u017eit, \u017ee jej cht\u011bl pouze chr\u00e1nit. Copak si neuv\u011bdomil, \u017ee mu ubl\u00ed\u017eil pr\u00e1v\u011b sv\u00fdm hloup\u00fdm pokusem o ochranu? P\u0159ed \u010d\u00edm ho cht\u011bl vlastn\u011b chr\u00e1nit? P\u0159ed \u0161t\u011bst\u00edm?<\/div>\n
Pomalu zakroutil hlavou, stiskl rty do \u00fazk\u00e9 \u0161t\u011brbinky a odt\u00e1hl se. Z\u00e1dy se op\u0159el o Tomova kolena, dlan\u011bmi se zap\u0159el o jeho rozp\u00e1len\u00fd hrudn\u00edk a otev\u0159el o\u010di. P\u0159ipadal si jako d\u00edt\u011b, to\u010d\u00edc\u00ed se na d\u011btsk\u00e9m koloto\u010di, dokonce i Tom\u016fv obli\u010dej jemn\u011b poskakoval ze strany na stranu v rytmu neexistuj\u00edc\u00ed hudby. M\u011bl zav\u0159en\u00e9 o\u010di, pootev\u0159en\u00e9 rty a na nich n\u00e1znak mal\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. Byl n\u00e1dhern\u00fd. Bill nat\u00e1hl chv\u011bj\u00edc\u00ed se ruku a kone\u010dky prst\u016f ot\u0159el o bratrovy kr\u00e1tk\u00e9 vousy. C\u00edtil, jak mu do o\u010d\u00ed vystupuj\u00ed slzy. Tak zoufale si p\u0159\u00e1l zapomenout. Vymazat ty dva roky, zapomenout na Riinu tv\u00e1\u0159, zapomenout na v\u0161echno, co mu kdy \u0159ekla. Na jej\u00ed pohledy, \u00fasm\u011bvy, pl\u00e1ny, ve kter\u00fdch pro n\u011bj nebylo m\u00edsto.<\/p>\n

Zhluboka se nadechl, zap\u0159el se rukou o Tomovo rameno, doufaje, \u017ee se mu poda\u0159\u00ed vst\u00e1t. U\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 st\u00e1l, kdy\u017e Tom najednou otev\u0159el o\u010di, chv\u00edli zmaten\u011b t\u00e1pal ve tm\u011b, ne\u017e nad sebou spat\u0159il bratrovo t\u011blo hledaj\u00edc\u00ed balanc.<\/div>\n

„Kam jde\u0161?“ zeptal se, chytil Billa za z\u00e1p\u011bst\u00ed a op\u011bt si jej st\u00e1hl na kl\u00edn. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d se s n\u00edm to\u010dil cel\u00fd sv\u011bt p\u0159i pomy\u0161len\u00ed na to, co jen p\u0159ed malou chv\u00edl\u00ed ud\u011blali.<\/div>\n
Bill sklonil hlavu. „Cht\u011bl jsem j\u00edt do sprchy, p\u0159evl\u00e9knout se\u2026 v\u0161ak v\u00ed\u0161\u2026 A ty bys m\u011bl j\u00edt taky.“ Sna\u017eil se mluvit co mo\u017en\u00e1 nejsrozumiteln\u011bji.<\/div>\n
Tom zvedl hlavu, a pokud se do t\u00e9 chv\u00edle nach\u00e1zel ve stavu p\u0159\u00edjemn\u00e9 euforie, okam\u017eit\u011b z n\u00ed byl vytr\u017een Billov\u00fdm pohledem. Uh\u00fdbal jeho o\u010d\u00edm, rychle mrkal, aby zahnal slzy a Tomovi p\u0159i pohledu na n\u011bj pukalo srdce. V\u011bd\u011bl, \u017ee mus\u00ed co nejrychleji ud\u011blat cokoliv, aby jej rozveselil. Jednu ruku omotal kolem Billov\u00fdch bok\u016f, zat\u00edmco tou druhou za\u0161m\u00e1tral v kapse sv\u00fdch kalhot. Jakmile prsty nahmatal kousek alobalu, rozz\u00e1\u0159il se a urychlen\u011b vyt\u00e1hl n\u011bco, co m\u011blo zaru\u010den\u011b zlep\u0161it Billovu n\u00e1ladu.<\/p>\n

„Tady,“ vydechl a hrd\u011b nastavil svou rozev\u0159enou dla\u0148 tak, aby na ni oba vid\u011bli.<\/div>\n

Bill mu rychle pohl\u00e9dl do tv\u00e1\u0159e, ne\u017e sklonil pohled a pod\u00edval se na p\u0159ekvapen\u00ed v Tomov\u011b ruce.<\/div>\n
„To je pro tebe,“ \u0161eptl do ticha Tom a povzbudiv\u011b se na bratra usm\u00e1l.<\/div>\n
Bill pobaven\u011b zakroutil hlavou, zvedl ruku a vzal si od Toma poz\u016fstatky \u010dokol\u00e1dov\u00e9ho Kinder vaj\u00ed\u010dka, kter\u00e9 nestihl zdevastovat sv\u00fdmi prudk\u00fdmi pohyby na bratrov\u011b kl\u00edn\u011b. Na\u0161t\u011bst\u00ed \u017elut\u00e9 plastov\u00e9 vaj\u00ed\u010dko, ukr\u00fdvaj\u00edc\u00ed hra\u010dku, z\u016fstalo nedot\u010den\u00e9.<\/div>\n
„Opravdu m\u016f\u017eu?“ p\u00edpl.<\/div>\n
Tom se naklonil dop\u0159edu a zachytil Billovy rty t\u011bmi sv\u00fdmi, v\u011bnuj\u00edc jim l\u00e1skypln\u00fd polibek. „Je tvoje,“ vydechl mu do \u00fast a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se od n\u011bj odt\u00e1hl, aby se mu mohl pod\u00edvat do o\u010d\u00ed. Nem\u00fdlil se. Billovy o\u010di ji\u017e d\u00e9le nebyly zahaleny st\u00ednem. Op\u011bt v nich spat\u0159il jisk\u0159i\u010dku radosti.<\/div>\n
Bill c\u00edtil, jak se pomalu uvol\u0148uje, op\u011bt mohl klidn\u011b a zhluboka d\u00fdchat, ani\u017e by p\u0159i tom c\u00edtil tupou bolest na hrudi. Kousl se do rtu, ze zbytk\u016f alobalu a kousk\u016f \u010dokol\u00e1dy vyt\u00e1hl \u017elut\u00e9 pouzdro s hra\u010dkou, zav\u0159el o\u010di a jedn\u00edm siln\u00fdm oto\u010den\u00edm, ho otev\u0159el.<\/div>\n
Zatajil dech a vz\u00e1p\u011bt\u00ed nad\u0161en\u011b posko\u010dil. „Skl\u00e1da\u010dka!“<\/p>\n

„Bille, po\u010dkej, po\u010dkej,“ ozval se Tom ve chv\u00edli, kdy bratr slezl z jeho kl\u00edna, p\u0159ekulil se vedle n\u011bj a na podlaze si rozlo\u017eil jednotliv\u00e9 \u010d\u00e1sti mal\u00e9ho aut\u00ed\u010dka. Vzal do rukou nejv\u011bt\u0161\u00ed d\u00edly, ale a\u0165 se sna\u017eil sebev\u00edc, nemohl je spojit dohromady.<\/div>\n

„Nepasuj\u00ed k sob\u011b,“ st\u011b\u017eoval si ne\u0161\u0165astn\u011b.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee bys to m\u011bl nechat na z\u00edtra. V tomhle stavu to asi t\u011b\u017eko slo\u017e\u00edme,“ \u0159ekl Tom se sm\u00edchem, svalil se na podlahu vedle n\u011bj a n\u011b\u017en\u00fdm pohledem se d\u00edval na to, jak Bill pe\u010dliv\u011b ukl\u00e1d\u00e1 \u010d\u00e1sti zp\u00e1tky do vaj\u00ed\u010dka a spokojen\u011b se p\u0159itom usm\u00edv\u00e1.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ za\u0161eptal, kdy\u017e byl hotov, p\u0159evalil se na z\u00e1da a z\u016fstal nehybn\u011b le\u017eet na podlaze, zat\u00edmco Tom se, op\u00edraje o lokty, skl\u00e1n\u011bl nad n\u00edm.<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 za co,“ dloubl mu do \u0161pi\u010dky nosu o\u010dek\u00e1vaje \u00fasm\u011bv, ale Bill se op\u011bt tv\u00e1\u0159il pon\u011bkud v\u00e1\u017en\u011b. „Co je prvn\u00edm bodem na na\u0161em seznamu, hm? Mohli bychom se pustit do jeho pln\u011bn\u00ed hned z\u00edtra, co ty na to?“<\/p>\n

Tak moc si p\u0159\u00e1l okam\u017eit\u011b vyst\u0159\u00edzliv\u011bt a p\u0159ij\u00edt na d\u016fvod Billov\u00fdch zm\u011bn n\u00e1lad. V dan\u00e9 situaci mohl b\u00fdt jen r\u00e1d, \u017ee jej je\u0161t\u011b dok\u00e1\u017ee vn\u00edmat. Nerozum\u011bl tomu. Nikdy by ne\u0159ekl, \u017ee mu jednoho dne posta\u010d\u00ed k opit\u00ed se jedna lahev v\u00edna, o kterou se je\u0161t\u011b ke v\u0161emu pod\u011blil s Billem. Mo\u017en\u00e1 to zp\u016fsobil dlouhodob\u00fd stres a hromada probd\u011bl\u00fdch noc\u00ed. Ani jeden z nich na tom posledn\u00ed dobou nebyl nejl\u00e9pe a tak sta\u010dilo opravdu minim\u00e1ln\u00ed mno\u017estv\u00ed alkoholu, a oba byli na pokraji sv\u00fdch sil.<\/div>\n

Bill se vedle n\u011bj zamlel. Na \u010dele mu vystoupila jemn\u00e1 vr\u00e1ska, jak siln\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lel.<\/div>\n
Kdy\u017e odpov\u00eddal, ned\u00edval se na Toma, ale na Caliho tlapu vis\u00edc\u00ed z postele. „Reonstruk-ce\u2026 rekons\u2026,“ pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou. N\u011bco takov\u00e9ho se mu je\u0161t\u011b nestalo.<\/div>\n
„Rekonstrukce?“ pomohl mu Tom se sm\u00edchem a Bill o n\u011bco veseleji p\u0159ik\u00fdvl. Kone\u010dn\u011b mu op\u011btoval pohled.<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem p\u0159ed\u011blat n\u00e1\u0161 lipov\u00fd dome\u010dek. Mohli bychom\u2026 mohli bychom koupit barvu, opravit st\u0159echu a mo\u017en\u00e1 tam pozd\u011bji str\u00e1vit i noc,“ \u0161eptal. „P\u0159esn\u011b jako kdy\u017e jsme byli d\u011bti.“ Do o\u010d\u00ed mu op\u011bt vystoupily slzy. Nat\u00e1hl ruku a prsty pohladil Toma po l\u00edci.<\/div>\n
„Ud\u011bl\u00e1me to,“ Tom chytil jeho ruku do sv\u00e9 a na ka\u017ed\u00fd prst mu vlo\u017eil malou pusinku. „Ud\u011bl\u00e1m v\u0161e, co bude\u0161 cht\u00edt.“<\/div>\n
„Nejd\u0159\u00edv bychom m\u011bli ale zaj\u00edt k Andreasovi a pomoct mu uklidit.“ Jazyk se mu za\u010d\u00ednal lepit na patro a jemu to z nezn\u00e1m\u00fdch d\u016fvod\u016f p\u0159i\u0161lo legra\u010dn\u00ed.<\/div>\n
„Bille-„<\/div>\n
„Ne kv\u016fli n\u011bmu, ale kv\u016fli Ann\u011b.“<\/div>\n
„Bille, j\u00e1 ne-„<\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee byl opil\u00fd a \u0159\u00edkal o\u0161kliv\u00e9 v\u011bci, ale jsem si jist\u00fd, \u017ee to tak nemyslel. Je to n\u00e1\u0161 p\u0159\u00edtel. M\u00e1 n\u00e1s r\u00e1d.“<\/p>\n

Tom nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zakroutil hlavou a odfrkl si. Cht\u011bl, aby Bill okam\u017eit\u011b p\u0159estal mluvit o tom \u010dlov\u011bku, proto\u017ee se d\u00edky tomu m\u011bnil v \u010dasovanou bombu, kter\u00e9 z\u016fst\u00e1valy posledn\u00ed vte\u0159iny p\u0159ed v\u00fdbuchem. C\u00edtil, jak mu v hrudi mocn\u011b bije srdce. Tich\u00fd hl\u00e1sek v jeho mysli mu na\u0161ept\u00e1val, aby Billovi \u0159ekl pravdu. Aby obh\u00e1jil sv\u00e9 chov\u00e1n\u00ed, o\u010distil se v jeho o\u010d\u00edch, ale druh\u00fd hlas, ten dominantn\u011bj\u0161\u00ed, na n\u011bj k\u0159i\u010del, aby byl zticha. To, \u017ee poslechl, nebyla Andreasova chyba. M\u011bl na v\u00fdb\u011br. A on si vybral.<\/div>\n

„Nechci, abys tam chodil,“ vydechl nakonec. T\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u00e1 slova vzbudila v Billovi p\u0159ekvapen\u00ed.<\/div>\n
„C-co\u017ee?“ Zamrkal, op\u0159el se o lokty a nat\u00e1hl hlavu tak, \u017ee si hled\u011bli do o\u010d\u00ed, rozd\u011bleni pouh\u00fdmi milimetry. „Pro\u010d?“<\/div>\n
„Prost\u011b nechci. Nechci, abys za n\u00edm chodil. Aby ses s n\u00edm st\u00fdkal, abys s n\u00edm mluvil. Nechci\u2026 nechci o tebe znovu p\u0159ij\u00edt.“ Tentokr\u00e1t Tom uh\u00fdbal Billovu pohledu.<\/p>\n

Billova alkoholem povzbuzen\u00e1 mysl se sna\u017eila zpracovat to, co se mu sna\u017eil \u0159\u00edct, ale po\u0159\u00e1d tomu nerozum\u011bl. Ano, Andreas se zachoval opravdu hnusn\u011b a nem\u011bl \u0159\u00edkat to, co \u0159ekl, ale to snad je\u0161t\u011b nebyl d\u016fvod k tomu, aby s n\u00edm p\u0159eru\u0161ili ve\u0161ker\u00fd kontakt. Mo\u017en\u00e1 nebyl vzorem v\u0161ech ctnost\u00ed, ale kdo z nich byl? Ka\u017ed\u00fd m\u011bl sv\u00e9 dobr\u00e9 i \u0161patn\u00e9 str\u00e1nky, ka\u017ed\u00fd m\u011bl v sob\u011b n\u011bco, za co ho lid\u00e9 mohli milovat, ale i nen\u00e1vid\u011bt. A Andreas mu opravdu pomohl. Byl jeho oporou v dob\u011b, kdy se mu z\u0159\u00edtil cel\u00fd sv\u011bt. Byl s n\u00edm, poslouchal ho a sna\u017eil se ud\u011blat v\u0161e pro to, aby to co nejd\u0159\u00edve p\u0159ekonal. Byl ramenem, na n\u011bm\u017e se mohl v p\u0159\u00edpad\u011b nouze vyplakat, zpov\u011bdn\u00ed vrbou, kter\u00e9 mohl \u0159\u00edct v\u0161echno beze strachu, \u017ee by to bylo pozd\u011bji zneu\u017eito proti n\u011bmu. Mo\u017en\u00e1 se mu nikdy nepoda\u0159ilo nahradit Tomovo m\u00edsto, ale d\u00edky n\u011bmu nec\u00edtil a\u017e takovou pr\u00e1zdnotu, jakou by mo\u017en\u00e1 c\u00edtil bez n\u011bj.<\/div>\n

M\u011bl mu b\u00fdt za co vd\u011b\u010dn\u00fd. Nemohl b\u00fdt na n\u011bj na\u0161tvan\u00fd a vyh\u00fdbat se mu. Ne kv\u016fli takov\u00e9 hlouposti.<\/p>\n

„J-j\u00e1\u2026 promi\u0148, nem\u011bl jsem s t\u00edm za\u010d\u00ednat. Jsem opil\u00fd, \u0159\u00edk\u00e1m hlouposti,“ Tom se od n\u011bj odsunul a vr\u00e1til se do sv\u00e9 p\u016fvodn\u00ed polohy. Z\u00e1dy se op\u0159el o postel, tentokr\u00e1t v\u0161ak slo\u017eil tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a t\u011b\u017ece vydechl. \u0158ekl toho a\u017e p\u0159\u00edli\u0161.<\/em> „M\u00e1\u0161 pravdu, m\u011bli bychom se j\u00edt um\u00fdt a sp\u00e1t.“<\/div>\n

Bill se vyhoupl do sedu, klekl si naproti n\u011bmu a s divoce bu\u0161\u00edc\u00edm srdcem jemn\u011b zah\u00e1kl prsty za Tomova z\u00e1p\u011bst\u00ed a odt\u00e1hl mu je z obli\u010deje. Tom siln\u011b d\u00fdchal nosem, ruce slo\u017een\u00e9 pod\u00e9l bok\u016f tiskl v p\u011bst. P\u0159\u00e1l si, aby Bill ode\u0161el, a z\u00e1rove\u0148 by nep\u0159e\u017eil, kdyby tak opravdu ud\u011blal. O\u010dima propaloval \u017elut\u00e9 plastov\u00e9 vaj\u00ed\u010dko, kter\u00e9 Bill sv\u00edral v lev\u00e9 ruce, zat\u00edmco pravou si jeho tv\u00e1\u0159 p\u0159ibli\u017eoval k t\u00e9 sv\u00e9.<\/div>\n
„M\u011bl bys odej\u00edt,“ vydechl Tom, ani\u017e by zvedal o\u010di k Billov\u011b tv\u00e1\u0159i. „Pros\u00edm jdi.“<\/div>\n
„P\u016fjdu.“ Na rtech c\u00edtil Bill\u016fv hork\u00fd dech. „A\u017e kdy\u017e se na m\u011b pod\u00edv\u00e1\u0161.“<\/p>\n

Kdy\u017e kone\u010dn\u011b poslechl a op\u011btoval Bill\u016fv pohled, umo\u017enil Billovi nahl\u00e9dnout do sv\u00e9ho nitra. Dovolil, aby si v jeho o\u010d\u00edch p\u0159e\u010detl v\u0161e, co nemohlo b\u00fdt vysloveno, a Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee i p\u0159esto, \u017ee byli oba opil\u00ed, strach a bolest zaryt\u00e9 v hloubce jeho o\u010d\u00ed byly krut\u011b st\u0159\u00edzliv\u00e9. D\u00edval se na n\u011bj stejn\u00fdm pohledem, jako kdy\u017e Bill p\u0159ich\u00e1zel ze \u0161koly s nov\u00fdm monoklem a ledva se dr\u017eel na nohou, nebo kdy\u017e jej vyt\u00e1hl z baz\u00e9nu pot\u00e9, co se v n\u011bm Bill m\u00e1lem utopil. Ten pohled vid\u011bl tolikr\u00e1t, \u017ee by to nedok\u00e1zal spo\u010d\u00edtat, pamatoval si pouze to, jak moc se c\u00edtil v\u017edy vinen za smutek a strach, kter\u00e9 v jeho o\u010d\u00edch spat\u0159il, proto\u017ee byl jejich p\u0159\u00ed\u010dinou.<\/p>\n

„Co se to d\u011bje?“ zeptal se, jeho hlas se nesl na hranici \u0161epotu.<\/div>\n

„Nerozum\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl Tom vyh\u00fdbav\u011b a cht\u011bl op\u011bt odvr\u00e1tit hlavu, ale Bill mu to nedovolil.<\/div>\n
„Co se d\u011bje mezi tebou a Andym? Myslel jsem, \u017ee jste p\u0159\u00e1tel\u00e9, \u017ee si rozum\u00edte. A te\u010f nechce\u0161, abych se s n\u00edm bavil. Pro\u010d?“ Po kolenou se p\u0159isunul bl\u00ed\u017e. „Pro\u010d bys m\u011b m\u011bl ztratit?“<\/div>\n
„Proto\u017ee u\u017e to jednou ud\u011blal,“ vydechl, a kdy\u017e Bill p\u0159ekvapen\u011b spustil ruce dol\u016f, vyu\u017eil toho okam\u017eiku a sklonil hlavu. Nemohl se na n\u011bj d\u00edvat.<\/div>\n
„Co ud\u011blal?“ zeptal se Bill slab\u00fdm hl\u00e1skem a naklonil se k Tomovi, aby zachytil jeho p\u0159\u00edpadnou odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
Tom siln\u011b nas\u00e1l vzduch nosem, nerv\u00f3zn\u011b se zavrt\u011bl a zvedl o\u010di k Billov\u011b tv\u00e1\u0159i. Bill v nich spat\u0159il touhu \u0159\u00edct mu to, ale z\u00e1rove\u0148 poznal i to, jak moc se sna\u017e\u00ed odd\u00e1lit ten okam\u017eik. Reagoval zcela p\u0159irozen\u011b. Chytil Toma za ruku a v\u011bnoval mu drobn\u00fd \u00fasm\u011bv. „V\u017edy jsme si \u0159\u00edkali v\u0161echno, nebo ne?“<\/div>\n
Tom nepatrn\u011b k\u00fdvl hlavou, p\u0159it\u00e1hl si Billovu ruku ke sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i a l\u00e1skypln\u011b ji pol\u00edbil. „Vzal mi t\u011b,“ zast\u00e9nal proti Billov\u011b k\u016f\u017ei.<\/div>\n
Bill rychle zamrkal a stiskl rty. „V\u00edm, \u017ee by sis to tak mo\u017en\u00e1 p\u0159\u00e1l, ale on to nebyl.“<\/div>\n
„Vzal mi t\u011b,“ zopakoval Tom ne\u0161\u0165astn\u011b, jako by nesly\u0161el Billova p\u0159edchoz\u00ed slova. „Rozd\u011blil n\u00e1s.“<\/div>\n
Bill vyt\u00e1hl ruku z Tomova sev\u0159en\u00ed. Byl nejvy\u0161\u0161\u00ed \u010das ukon\u010dit jejich malou oslavu ni\u010deho<\/em> a j\u00edt do sv\u00e9ho pokoje.<\/div>\n
„T-ty mi nev\u011b\u0159\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„M\u011bl jsi pravdu. Jsi opil\u00fd, nev\u00ed\u0161, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161.“<\/p>\n

S vyp\u011bt\u00edm ve\u0161ker\u00fdch sil se mu poda\u0159ilo postavit se na nohy, nem\u011bl jich v\u0161ak tolik, aby jimi odehnal p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed pl\u00e1\u010d.<\/div>\n

Pro\u010d to Tom d\u011blal? Pro\u010d si vym\u00fd\u0161lel l\u017ei, kdy\u017e dob\u0159e v\u011bd\u011bl, jak to bylo? Opravdu to cht\u011bl te\u010f v\u0161echno hodit na jejich nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele? Na \u010dlov\u011bka, kter\u00e9mu Bill v t\u00e9 dob\u011b jako jedin\u00e9mu d\u016fv\u011b\u0159oval? Cht\u011bl se mu snad vysm\u00edvat, \u017ee byl naivn\u00ed a v\u011b\u0159il nespr\u00e1vn\u00e9 osob\u011b?<\/div>\n
Ano, byl naivn\u00ed, v\u011b\u0159il nespr\u00e1vn\u00e9mu \u010dlov\u011bku, ale Andreas to nebyl.<\/p>\n

„Bille, po\u010dkej!“<\/div>\n

Tom jej na posledn\u00ed chv\u00edli dob\u011bhl u dve\u0159\u00ed, a i p\u0159esto, \u017ee se Bill br\u00e1nil a odm\u00edtal se nechat vt\u00e1hnout do jeho n\u00e1ru\u010de, nep\u0159est\u00e1val jej k sob\u011b tisknout a tak mezi sebou m\u011bli men\u0161\u00ed souboj. Stisk ani jednoho v\u0161ak nebyl natolik siln\u00fd, aby tomu druh\u00e9mu ubl\u00ed\u017eili.<\/div>\n
Cali rozespale otev\u0159el o\u010di, a kdy\u017e nad sebou spat\u0159il sv\u00e9 p\u00e1n\u00ed\u010dky v tak nezvykl\u00e9 pozici, nebyl si jist\u00fd, jestli m\u00e1 spustit \u0161t\u011bkot, nebo hrav\u011b vrt\u011bt ocasem. Pumba to vy\u0159e\u0161il po sv\u00e9m. P\u0159evalil se na druh\u00fd bok, hlavou se zavrtal do Caliho b\u0159icha a v\u00edc jim nev\u011bnoval pozornost.<\/div>\n
„Pros\u00edm, pus\u0165 m\u011b,“ \u0161eptal Bill a po\u0159\u00e1d se sna\u017eil vytrhnout se z Tomova sev\u0159en\u00ed. „To\u010d\u00ed se mi hlava, chci j\u00edt sp\u00e1t.“<\/div>\n
„Bille, mus\u00ed\u0161 m\u011b vyslechnout. Andreas-„<\/div>\n
„Ne! Tohle nebudu poslouchat. Andreas nic neud\u011blal! Nikdy n\u00e1s nerozd\u011blil! V\u0161echno to byla jen tvoje chyba! Tys p\u0159ivedl Riu! P\u0159ivedls ji v den na\u0161ich narozenin! Tys to v\u0161echno zni\u010dil! Tohle jsi cht\u011bl sly\u0161et?! Pro\u010d m\u011b nut\u00ed\u0161 nad t\u00edm po\u0159\u00e1d p\u0159em\u00fd\u0161let?! Sna\u017e\u00edm se zapomenout. Dal jsem ti druhou \u0161anci, tak pro\u010d mi tohle ksakru d\u011bl\u00e1\u0161?!“ vzlykl.<\/div>\n
V\u0161\u00ed silou sebou trhl a kone\u010dn\u011b se osvobodil z Tomova objet\u00ed. Ne\u010dekal na odpov\u011b\u010f; ani\u017e by mu v\u011bnoval jedin\u00fd pohled, nejistou ch\u016fz\u00ed zam\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm.<\/p>\n

„\u0158ekl, \u017ee si se mnou u\u017eije\u0161 a pak m\u011b odkopne\u0161,“ ozvalo se za Billov\u00fdmi z\u00e1dy smutn\u00fdm hlasem a Bill zamrzl s rukou na klice. Pooto\u010dil hlavu a pod\u00edval se na Toma stoj\u00edc\u00edho u okna. D\u00edval se do zahrady, zaujat stromy, houpaj\u00edc\u00edmi se v divok\u00fdch poryvech v\u011btru a hust\u00e9ho de\u0161t\u011b. „\u0158ekl, \u017ee t\u011b p\u0159estanu bavit. \u017de jsem nudn\u00fd a nikdy se ti nevyrovn\u00e1m. \u017de t\u011b ztrat\u00edm nejenom jako partnera, ale i jako bratra. Proto\u017ee ty jsi hv\u011bzda, jsi speci\u00e1ln\u00ed, zat\u00edmco j\u00e1\u2026,“ odml\u010del se a o\u010dima zabloudil ke sp\u00edc\u00edm pejsk\u016fm. Byl ochoten d\u00edvat se kamkoliv, jen aby nemusel hled\u011bt do o\u010d\u00ed sv\u00e9ho dvoj\u010dete. „J\u00e1 nejsem nic.“<\/div>\n

„Co to \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“ zeptal se Bill bez dechu. Najednou bylo obt\u00ed\u017en\u00e9 mluvit, proto\u017ee skrz ob\u0159\u00ed knedl\u00edk v krku se sotva dok\u00e1zal nadechnout, nato\u017e n\u011bco v\u00edc.<\/div>\n
Tom se unaven\u011b po\u0161kr\u00e1bal ve vlasech, zastr\u010dil ruce do kapes a pomalu obe\u0161el postel. Do\u0161el k bratrovi, ale zastavil se v dostate\u010dn\u00e9 bl\u00edzkosti na to, aby m\u011bli ka\u017ed\u00fd sv\u016fj vlastn\u00ed prostor.<\/div>\n
„Vyd\u011bsilo m\u011b to. Ta p\u0159edstava\u2026 byla \u0161\u00edlen\u00e1,“ nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zakroutil hlavou a p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka bolest\u00ed. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed o\u010di otev\u0159el a zahled\u011bl se do t\u011bch Billov\u00fdch. „Tak jsem ho poslechl.“<\/div>\n
Bill zmaten\u011b zamrkal. Ni\u010demu nerozum\u011bl. A p\u0159i pohledu na Toma si nebyl jist\u00fd, jestli chce zn\u00e1t pokra\u010dov\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Bill i nad\u00e1le sed\u011bl na Tomov\u011b kl\u00edn\u011b. U\u017e to byla del\u0161\u00ed chvilka, co se jeho dech i srdce vr\u00e1tily do sv\u00e9 p\u016fvodn\u00ed frekvence, ale on se odm\u00edtal pohnout. Se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima si vychutn\u00e1val teplo s\u00e1laj\u00edc\u00ed z Tomova objet\u00ed. Vn\u00edmal jeho<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[599],"tags":[],"class_list":["post-3429","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-blue-bird"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3429","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3429"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3429\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3429"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3429"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3429"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}