{"id":3450,"date":"2014-12-31T16:00:00","date_gmt":"2014-12-31T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3439"},"modified":"2014-12-31T16:00:00","modified_gmt":"2014-12-31T15:00:00","slug":"turn-back-time-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/12\/31\/turn-back-time-9\/","title":{"rendered":"Turn Back Time 9."},"content":{"rendered":"
autor: Izzap<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Nem\u016f\u017ee\u0161 vyjeb\u00e1vat s \u010dasem<\/p>\n

<\/strong> „Oukej, Tome, zase jsi v\u010dera zmizel bez povolen\u00ed a nezvedal jsi sv\u016fj zkurvenej mobil. Te\u010f mi rad\u0161i hned \u0159ekni, kdo je, do h\u00e1je, ten Bill Tr\u00fcmper,“ \u0159ekl hlasit\u011b Georg, kdy\u017e rozrazil dve\u0159e Tomovy lo\u017enice a vnikl dovnit\u0159 bez zaklep\u00e1n\u00ed.<\/div>\n

„Ugh… je\u0161t\u011b p\u011bt minut,“ zamumlal Tom z postele a zachumlal se hloub\u011bji do p\u0159ikr\u00fdvek, aby se skryl p\u0159ed protivn\u00fdm hlasem.<\/div>\n
Geo se zastavil, dal si ruce v bok, nahlas zavzdychal a pohl\u00e9dl na kupu dek a pol\u0161t\u00e1\u0159\u016f. „Ne,“ prohl\u00e1sil jednodu\u0161e. P\u0159e\u0161el ke kamar\u00e1dov\u011b posteli a zatahal za p\u0159ikr\u00fdvky. Odhodil je na stranu a odhalil polonah\u00e9ho Toma spaluj\u00edc\u00edmu odpoledn\u00edmu slunci.<\/div>\n
„Ty jsi… \u010f\u00e1bel,“ zamudroval dred\u00e1\u010d, zakryl si obli\u010dej, p\u0159it\u00e1hl si nohy k hrudn\u00edku a stulil se do klub\u00ed\u010dka na bok, z\u00e1dy k oknu.<\/div>\n
„Tome, ty vole, je to jenom slun\u00ed\u010dko. A nav\u00edc,“ Georg se pod\u00edval na hodinky na sv\u00e9m z\u00e1p\u011bst\u00ed, „je 2:53 odpoledne.“<\/div>\n
Tom zachropt\u011bl: „2:53?“<\/div>\n
„Te\u010f u\u017e 2:54, ale jo,“ op\u00e1\u010dil kamar\u00e1d.<\/div>\n
„Doprdele, \u0161el jsem sp\u00e1t asi… p\u0159ed dvan\u00e1cti hodinama,“ reagoval Tom a unaven\u011b vydechl.<\/div>\n
„Jo. No,“ za\u010dal Georg, zat\u00edmco si p\u0159it\u00e1hl Tomovu \u017eidli, aby se mohl posadit. „P\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee cestov\u00e1n\u00ed \u010dasem ti ub\u00edr\u00e1 hodn\u011b energie.“<\/p>\n

Tom se nad jeho slovy zarazil. P\u0159eto\u010dil se na posteli, aby se na n\u011bj mohl pod\u00edvat, navzdory oslepuj\u00edc\u00edm paprsk\u016fm.<\/div>\n

„Co\u017ee?“ zeptal se a pozdvihl obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
Georg zakoulel o\u010dima.<\/div>\n
„Tome, no tak, ty v\u00ed\u0161, co t\u00edm mysl\u00edm. Nejsi tak hloupej.“<\/div>\n
Tom se u\u0161kl\u00edbl. „Tak\u017ee te\u010f u\u017e mi v\u011b\u0159\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Geo pokr\u010dil rameny. „Nejsp\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„Jenom nejsp\u00ed\u0161?“ op\u00e1\u010dil dred\u00e1\u010d.<\/div>\n
Jeho p\u0159\u00edtel p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Jo, nejd\u0159\u00edv si pot\u0159ebuju zodpov\u011bd\u011bt p\u00e1r ot\u00e1zek.“<\/div>\n
Tom zavzdychal. Nadzvedl se, vsunul si pod z\u00e1da p\u00e1r pol\u0161t\u00e1\u0159\u016f a op\u0159el se o \u010delo postele.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Oukej, taaaaak\u017ee, co bys cht\u011bl v\u011bd\u011bt?“<\/div>\n
„No,“ \u0159ekl Georg a spojil ruce k sob\u011b. „Tak zaprv\u00e9, kdo, do h\u00e1je, je ten Bill Tr\u00fcmper, co s tebou byl v obcho\u010f\u00e1ku?“<\/div>\n
„Jenom kamar\u00e1d,“ odpov\u011bd\u011bl Tom.<\/div>\n
Geo si odfrkl. „Jo, k tomu se dostaneme pozd\u011bji, ale odkud p\u0159esn\u011b je?“<\/div>\n
Tom se nepohodln\u011b zavrt\u011bl.<\/div>\n
„Bydl\u00ed tady pobl\u00ed\u017e,“ \u0159ekl, co\u017e v podstat\u011b nebyla zas takov\u00e1 le\u017e.<\/div>\n
„Tady pobl\u00ed\u017e znamen\u00e1 o p\u00e1r stolet\u00ed v minulosti, \u017ee?“ ujistil se Georg a u\u0161kl\u00edbl se na sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele s vyvalen\u00fdmi o\u010dima. „Oh, no tak, Tome, jako by to nebylo \u00fapln\u011b jasn\u00fd. Zeptal se m\u011b, proboha, jestli jsem jeden z tvejch p\u0159\u00e1tel z jedenadvac\u00e1t\u00e9ho stolet\u00ed! Jako kdybys m\u011bl p\u0159\u00e1tele i z jin\u00fdch stolet\u00ed,“ dokon\u010dil a pak se na Toma t\u00e1zav\u011b zahled\u011bl se zdvi\u017een\u00fdm obo\u010d\u00edm.<\/div>\n
„No, Georgu, potkal jsem tvou babi\u010dku a technicky vzato by mohla b\u00fdt ozna\u010den\u00e1 jako n\u011bkdo z jin\u00e9ho sto-„<\/div>\n
„Tome! Takhle to nemysl\u00edm!“ zvolal druh\u00fd chlapec, \u010d\u00edm\u017e ho utnul.<\/p>\n

Dred\u00e1\u010d na posteli se trochu za\u0161klebil, zat\u00edmco na n\u011bj Georg hled\u011bl plamenn\u00fdma o\u010dima.<\/div>\n

„Ale ty v\u00ed\u0161, kam m\u00ed\u0159\u00edm, Tome. Tak to vyklop.“<\/div>\n
„Fajn fajn,“ \u0159ekl ti\u0161e Tom a v obran\u011b pok\u00fdval hlavou.<\/div>\n
„Bill je z… uhm… minulosti.“<\/div>\n
Georg p\u0159ik\u00fdvl. Tuhle odpov\u011b\u010f o\u010dek\u00e1val.<\/div>\n
„Z jak dalek\u00e9 minulosti?“<\/div>\n
„100 let,“ odpov\u011bd\u011bl dred\u00e1\u010d a pod\u00edval se mu do o\u010d\u00ed. „Z roku 1908.“<\/div>\n
Georg se kousl do spodn\u00edho rtu, pak p\u0159ik\u00fdvl. V podstat\u011b p\u0159edpokl\u00e1dal podobn\u00e9 odpov\u011bdi, tak\u017ee nebyl moc p\u0159ekvapen\u00fd.<\/div>\n
„Co tady d\u011blal?“ zeptal se po chvilce.<\/div>\n
Tom se zachichotal, ne\u017e odpov\u011bd\u011bl: „Sledoval m\u011b.“<\/div>\n
„Sledoval t\u011b? Jak?“<\/div>\n
Druh\u00fd chlapec trhl rameny a pov\u011bd\u011bl sv\u00e9mu kamar\u00e1dovi to, co v\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„Vid\u011bl m\u011b jednu noc mizet v zahrad\u011b a n\u00e1sledoval m\u011b stejn\u00fdm zp\u016fsobem. Je jedna v\u011bc, kter\u00e1 spojuje dv\u011b stolet\u00ed, h\u00e1d\u00e1m. Tedy – je v\u00edc v\u011bc\u00ed, ale z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu je tohle m\u00edsto jako… bo\u017ee, j\u00e1 nev\u00edm…“<\/p>\n

„\u010casov\u00fd port\u00e1l?“ napov\u011bd\u011bl mu Georg.<\/div>\n

Tom se m\u00edrn\u011b u\u0161kl\u00edbl.<\/div>\n
„Jo, asi jo. Bo\u017ee, Georgu, m\u00e1lem jsem zapomn\u011bl, jak moc jsi do cestov\u00e1n\u00ed \u010dasem zap\u00e1lenej,“ prohl\u00e1sil se sm\u00edchem.<\/div>\n
Georg se na n\u011bho p\u0159\u00edsn\u011b zahled\u011bl, ale pak se tak\u00e9 usm\u00e1l.<\/div>\n
Konec konc\u016f to byla pravda.<\/div>\n
„Ka\u017edop\u00e1dn\u011b, jo, sledoval m\u011b tu noc dom\u016f a pak se toulal po m\u011bst\u011b, ne\u017e jsem si ho v\u0161iml, kdy\u017e jsem byl ve \u0161kole,“ pokra\u010doval Tom. P\u0159ipomn\u011bl si ud\u00e1losti toho dne.<\/div>\n
„Tak\u017ee tohle se p\u0159ihodilo ve \u0161kole?“ zeptal se jeho p\u0159\u00edtel.<\/div>\n
„Uh, jo, a moje m\u00e1ma u\u017e mi dala co proto, kdy\u017e zjistila, \u017ee jsem vynechal celou odpoledku,“ \u0159ekl dred\u00e1\u010d nasupen\u011b.<\/div>\n
„To si dovedu p\u0159edstavit,“ op\u00e1\u010dil Georg.<\/p>\n

Oba na chv\u00edli ztichli, ztracen\u00ed ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch. Pak se Geo zv\u011bdav\u011b zeptal: „Kdo p\u0159esn\u011b je?“<\/div>\n

„Bill?“ uji\u0161\u0165oval se Tom. Zamra\u010dil se a koncentrovan\u011b se kousl do rtu.<\/div>\n
„Jo.“<\/div>\n
Tom zavzdychal a pod\u00edval se dol\u016f na svoje kolena, jako by byla ta nejzaj\u00edmav\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc na sv\u011bt\u011b. „U\u017e jsem ti to \u0159ekl, je to kamar\u00e1d.“<\/div>\n
Georg si odfrkl, na\u010de\u017e se na n\u011bj Tom pod\u00edval.<\/div>\n
„Oh, bo\u017ee, Tome, pros\u00edm t\u011b, v\u017edy\u0165 jste se dr\u017eeli za ruce. Jsem si jist\u00fd, \u017ee ses nedr\u017eel za ruce s \u017e\u00e1dn\u00fdm klukem od \u0161kolky,“ prohl\u00e1sil se zahih\u0148\u00e1n\u00edm, na\u010de\u017e Tom zrudnul. Dred\u00e1\u010d nedopov\u011bd\u011bl, ale znovu sklonil hlavu. „Tome, chlape, ty se n\u00e1m \u010derven\u00e1\u0161,“ pop\u00edchnul ho Geo a sna\u017eil se potla\u010dit dal\u0161\u00ed vlnu sm\u00edchu.<\/div>\n
Druh\u00fd chlapec se zavrt\u011bl a nat\u00e1hl se pro p\u0159ikr\u00fdvky, kter\u00e9 moment\u00e1ln\u011b byly na kraji postele.<\/div>\n
Chytil roh deky mezi prsty a nadzvedl ji. Vlezl si pod ni a p\u0159et\u00e1hl si ji p\u0159es hlavu. R\u00e1zem byl schovan\u00fd jako ve stanu.<\/p>\n

Jak tak Georg Toma sledoval, v hrudn\u00edku poc\u00edtil osten viny. Povzdechl si, zat\u00edmco jeho ztrapn\u011bn\u00fd p\u0159\u00edtel zmizel pod p\u0159ikr\u00fdvkami.<\/div>\n

„Tome,“ \u0159ekl ti\u0161e. „Tome, no tak, vylez.“<\/div>\n
Velk\u00e1 koule pod dekami se zah\u00fdbala ze strany na stranu na znamen\u00ed negativn\u00ed odpov\u011bdi.<\/div>\n
Georg zavrt\u011bl hlavou nad svou vlastn\u00ed necitlivost\u00ed, pak se postavil a p\u0159e\u0161el k Tomov\u011b posteli.<\/div>\n
Chvilku tam post\u00e1val, nebyl si jist\u00fd, co m\u00e1 d\u011blat, aby se jeho kamar\u00e1d c\u00edtil l\u00edp.<\/div>\n
„Tome,“ ozval se znovu.<\/div>\n
V odpov\u011b\u010f se ozvalo \u0161ust\u011bn\u00ed, to jak se Tom zkou\u0161el schovat pod p\u0159ikr\u00fdvky je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/div>\n
Geo zavzdychal a opatrn\u011b se posadil na kraj postele. Ujistil se, \u017ee Tomovi nep\u0159isedl \u017e\u00e1dnou kon\u010detinu.<\/div>\n
„Tome,“ \u0159ekl znovu m\u011bkce. „No tak, chlape, omlouv\u00e1m se za to, \u017ee jsem se sm\u00e1l, oukej?“<\/div>\n
\n

\u017d\u00e1dn\u00e1 odpov\u011b\u010f.<\/p><\/div>\n

\n

Georg si znovu povzdychl a za\u010dal ukazov\u00e1\u010dkem krou\u017eit po prost\u011bradle, ne\u017e znovu promluvil. „Je Bill…“ za\u010dal a pak se zasekl. „Je jako tv\u016fj… tv\u016fj, uhm, tv\u016fj… ehm, kluk?“<\/p><\/div>\n

\n

Ticho.<\/p><\/div>\n

\n

Georg c\u00edtil, jak mu bu\u0161\u00ed srdce, zat\u00edmco se p\u0159ipravoval na odpov\u011b\u010f. „Je?“ zeptal se znovu ti\u0161e, bez n\u00e1znaku posm\u011bchu.<\/p><\/div>\n

Zpod dek se ozval povzdech a pak byl vid\u011bt velmi, velmi pomal\u00fd pohyb, je\u017e zp\u016fsobila Tomova hlava, kter\u00e1 k\u00fdvla.<\/div>\n
Georgovi se dech zadrhl v hrdle.<\/div>\n
„Je?“ zeptal se, aby si to potvrdil.<\/div>\n
Tom si pomalu st\u00e1hl p\u0159ikr\u00fdvky z hlavy a vykoukl zpoza nich. Znovu se op\u0159el o \u010delo postele.<\/div>\n
Posadil se, shrnul si deky do kl\u00edna a zvedl hlavu, aby se pod\u00edval na sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele a uk\u00e1zal \u010derve\u0148 ve tv\u00e1\u0159\u00edch.<\/div>\n
Znovu p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Jo, je,“ odpov\u011bd\u011bl m\u011bkce.<\/p>\n

N\u011bco v Georgov\u011b \u017ealudku se pohnulo a on se odvr\u00e1til od sv\u00e9ho kamar\u00e1da ke zdi.
„Nev\u011bd\u011bl jsem, \u017ee jsi… gay,“ \u0159ekl ti\u0161e a p\u0159ekvapen\u011b.<\/div>\n

„Ani j\u00e1 ne,“ op\u00e1\u010dil dred\u00e1\u010d. Pokr\u010dil rameny a trochu se zasm\u00e1l, kdy\u017e si v\u0161iml Georgovy n\u00e1hl\u00e9 nervozity.<\/div>\n
Geo se oto\u010dil zp\u011bt na Toma. „Ne?“<\/div>\n
Tom se u\u0161kl\u00edbl a zavrt\u011bl hlavou. „Ne, nem\u011bl jsem o tom tu\u0161en\u00ed, ale pak… pak jsem potkal Billa.“<\/div>\n
Georg na srozum\u011bnou p\u0159ik\u00fdvl, a\u010dkoliv up\u0159\u00edmn\u011b to \u00fapln\u011b nech\u00e1pal.<\/div>\n
„Tak\u017ee je tv\u016fj kluk?“ zeptal se je\u0161t\u011b jednou, jen tak pro jistotu.<\/div>\n
Tom znovu k\u00fdvl a pousm\u00e1l se.<\/div>\n
„Jo, jo, je,“ odpov\u011bd\u011bl a kone\u010dn\u011b se naplno usm\u00e1l.<\/p>\n

„Uhm, ale vy dva \u017eijete… 100 let od sebe,“ pronesl Geo po minut\u011b ticha.<\/div>\n

„J\u00e1 v\u00edm, nejsem blbej, Georgu,“ ohradil se trochu nazloben\u011b Tom a zad\u00edval se sv\u00e9mu p\u0159\u00edteli do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Tome,“ \u0159ekl varovn\u011b Geo a nasupen\u011b zav\u0159el o\u010di. „\u0158\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee m\u00e1\u0161 vztah s klukem, co \u017eije 100 let v minulosti. Pros\u00edm, \u0159ekni mi, \u017ee ses nezamiloval,“ dokon\u010dil. Pod\u00edval se na Toma a \u010dekal na odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
Tom uhnul pohledem.<\/div>\n
„Kurva, Tome!“ zvolal Georg, postavil se a oto\u010dil se k n\u011bmu z\u00e1dy.<\/div>\n
„Te\u010f mi \u0159\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee ses zamiloval do kluka z minul\u00fdho stolet\u00ed? Tome, jak m\u016f\u017ee\u0161 bejt tak blbej?“<\/div>\n
Tom zamrkal a znovu se chytil sv\u00fdch p\u0159ikr\u00fdvek, sna\u017eil se je pou\u017e\u00edt jako ochranu p\u0159ed Georgov\u00fdm spravedliv\u00fdm hn\u011bvem.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se?“ zkusil ti\u0161e a pod\u00edval se na sv\u00e9ho kamar\u00e1da, aby zjistil, jestli prost\u00e1 omluva na jeho hloupost sta\u010d\u00ed.<\/div>\n
O\u010dividn\u011b ne.<\/p>\n

„Tome, ty sis v podstat\u011b s\u00e1m pod sebou pod\u0159ezal v\u011btev. A uv\u011bdomuje\u0161 si, \u017ee \u0161ance, \u017ee by dneska \u017eil, jsou mal\u00e9, a i kdyby jo, bude mu asi tak 120 let. Bo\u017ee, Tome, 100 let! A ty se zamiluje\u0161? Ne\u0159\u00edkej mi, \u017ee pl\u00e1nuje\u0161 pokra\u010dovat v tomhle riskantn\u00edm vztahu, pros\u00edm,“ zasku\u010del Georg, oto\u010dil se a shl\u00e9dl na Toma le\u017e\u00edc\u00edho na posteli.<\/div>\n

Dred\u00e1\u010d se kousl do spodn\u00edho rtu, aby zvl\u00e1dl udr\u017eet jazyk za zuby. Jenom by Georga zklamal je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/div>\n
„Kurva, miluje\u0161 toho kr\u00e1sn\u00fdho kluka, kterej \u017eije 100 let v minulosti. Jestli tohle nen\u00ed ide\u00e1ln\u00ed situace pro depresi a n\u00e1slednou sebevra\u017edu, pak u\u017e nev\u00edm, co,“ prohl\u00e1sil Georg a pl\u00e1cnul sebou zp\u011bt na Tomovu \u017eidli.<\/div>\n
Tom se zachichotal.<\/div>\n
„Gorgu, nepl\u00e1nuju depka\u0159it ani p\u00e1chat sebevra\u017edu. Jsem \u0161\u0165astnej, ty troubo.“<\/div>\n
„Jo, \u0161\u0165astnej s n\u011bk\u00fdm, s k\u00fdm nem\u016f\u017ee\u0161 ani opravdu b\u00fdt. Nikdy.“<\/div>\n
Tom si zamy\u0161len\u011b skousnul ret.<\/div>\n
„Pro\u010d ne?“ zeptal se.<\/p>\n

Georg si povzdechl, o\u010dividn\u011b byl na\u0161tvan\u00fd.<\/div>\n

Ne ze \u017e\u00e1rlivosti nebo n\u011b\u010deho podobn\u00e9ho. Jestli byl Tom \u0161\u0165astn\u00fd, on byl \u0161\u0165astn\u00fd tak\u00e9.<\/div>\n
Ale no tak, kdy\u017e je tv\u016fj nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d zamilovan\u00fd do n\u011bkoho z minul\u00e9ho stolet\u00ed a m\u00e1 s n\u00edm vztah, o n\u011bm\u017e v\u00ed\u0161, \u017ee nikdy nem\u016f\u017ee fungovat…<\/div>\n
Ano, m\u00e1 pr\u00e1vo b\u00fdt na\u0161tvan\u00fd na Tomovu hloupost.<\/div>\n
„Co pro\u010d, Tome?“ zeptal se a zt\u011b\u017eka vydechl.<\/div>\n
„Pro\u010d bychom opravdu nemohli b\u00fdt spolu, ha? Kdo \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee nem\u016f\u017eeme?“ pronesl dred\u00e1\u010d kousav\u011b.<\/div>\n
„Pro\u010d? Pro\u010d?“ prskl Georg a cynicky se zasm\u00e1l. „Je\u017e\u00ed\u0161i, Tome, ty si ze m\u011b norm\u00e1ln\u011b d\u011bl\u00e1\u0161 srandu! Kdo \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee nem\u016f\u017eete? Hm, co t\u0159eba v\u0161echen ten \u010das?“<\/div>\n
„Na \u010das seru,“ zamumlal Tom a obrann\u011b si zk\u0159\u00ed\u017eil ruce na prsou.<\/div>\n
Georg se znovu zasm\u00e1l a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b pot\u0159\u00e1sl hlavou.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b, Tome? Sere\u0161 na \u010das? Ty vole, je mi l\u00edto, \u017ee ti beru iluze, ale nem\u016f\u017ee\u0161 vyjeb\u00e1vat s \u010dasem, v\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Tom v\u011bnoval sv\u00e9mu p\u0159\u00edteli jedno neslu\u0161n\u00e9 gesto.<\/div>\n
„A jak bys, do h\u00e1je, nazval to, co u\u017e te\u010f proti \u010dasu d\u011bl\u00e1m, ha? Co bys \u0159ekl na celou tu v\u011bc s cestov\u00e1n\u00edm do minulosti a Billovou cestou do budoucnosti, aha? Jak\u00e9 pro to m\u00e1te vysv\u011btlen\u00ed, pane profesore?“<\/p>\n

Georg otev\u0159el \u00fasta, aby n\u011bco odpov\u011bd\u011bl, ale pak jenom semkl rty.<\/div>\n

Tom vydechl a pak se mezi kluky rozhostilo ticho. Dred\u00e1\u010d vstal z postele, aby na sebe nat\u00e1hl n\u011bjak\u00e9 oble\u010den\u00ed. P\u0159e\u0161el k hromad\u011b v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 byl l\u00edn\u00fd pov\u011bsit do sk\u0159\u00edn\u011b, a vyt\u00e1hl z n\u00ed tri\u010dko a d\u017e\u00edny.<\/div>\n
„Tome, nikdy to nebude fungovat,“ \u0159ekl ti\u0161e Geo.<\/div>\n
Tom se na moment zarazil, ale neodpov\u011bd\u011bl. Jestli si Georg mysl\u00ed, \u017ee vztah s Billem nebude fungovat… a\u0165 jde k \u010dertu. Pak se Tom vr\u00e1til k uhlazov\u00e1n\u00ed zna\u010dn\u011b zma\u010dkan\u00e9ho ob\u0159\u00edho tri\u010dka.<\/div>\n
„Um\u0159e,“ ozn\u00e1mil jednodu\u0161e Georg.<\/div>\n
Tom pod vlivem t\u011bch slov zamrzl.<\/div>\n
A Georg vyu\u017eil p\u0159\u00edle\u017eitosti pokra\u010dovat ve sv\u00e9m projevu.<\/div>\n
„Tome, nechci bejt krutej nebo tak, ale je to nevyhnuteln\u00fd. Bill um\u0159e, pravd\u011bpodobn\u011b d\u00e1vno p\u0159ed tebou. V jeho dob\u011b nemaj\u00ed tak pokro\u010dilou medic\u00ednu jako dneska a lidi um\u00edraj\u00ed mlad\u0161\u00ed… A Tome, \u0161ance, \u017ee Bill um\u0159e ml-„<\/div>\n
Dredat\u00fd chlapec se oto\u010dil na podpatku, upustil tri\u010dko, je\u017e m\u011bl dote\u010f v rukou, a vztekle zatnul dlan\u011b v p\u011bst.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee to nev\u00edm?“ k\u0159iknul a zam\u011b\u0159il pohled na sv\u00e9ho kamar\u00e1da.<\/p>\n

Georg otev\u0159el a zav\u0159el pusu, hledal vhodnou odpov\u011b\u010f, ale nakonec z\u016fstal zticha.<\/div>\n

„No, h\u00e1dej co, Georgu, j\u00e1 to v\u00edm! Jsem obezn\u00e1men s faktem, \u017ee um\u0159e. A ano, um\u0159e mlad\u00fd. Um\u0159e za necel\u00fd rok, Georgu, za jeden zkurvenej rok! Nav\u0161t\u00edvil jsem jeho zasranej hrob, proboha!“ Tom na Georga p\u0159\u00edmo \u0159val a rozru\u0161en\u011b rozhazoval rukama. „A v\u00ed\u0161, jak bezv\u00fdznamn\u011b a bezmocn\u011b se kv\u016fli tomu c\u00edt\u00edm?“ zeptal se u\u017e ti\u0161eji. Dla\u0148 si p\u0159it\u00e1hl k hrudn\u00edku. „V\u00ed\u0161, Georgu? Um\u0159e za m\u00ed\u0148 ne\u017e rok a nen\u00ed, kurva, nic, co bych s t\u00edm mohl d\u011blat…“<\/div>\n
Kluci na sebe zhruba minutu jen z\u00edrali. Tomova posledn\u00ed za\u0161eptan\u00e1 slova z\u016fstala viset ve vzduchu. Po chvilce Tom sklonil hlavu a za\u0161tkal. Cel\u00fd se kv\u016fli tomu ot\u0159\u00e1sl a jeho \u00fasta opustil vzlyk.<\/div>\n
\n

„T-Tome?“ ozval se Geo a pod\u00edval se na n\u011bj.<\/p><\/div>\n

On pl\u00e1\u010de?<\/div>\n
Ne, to nem\u016f\u017ee b\u00fdt pravda. Za cel\u00fdch 13 let, co jsou p\u0159\u00e1teli, Georg vid\u011bl Toma bre\u010det jenom dvakr\u00e1t. Poprv\u00e9 to bylo bolest\u00ed. Tomovi bylo p\u011bt let a zlomil si ruku, kdy\u017e spadl z prol\u00e9za\u010dky na \u0161koln\u00edm h\u0159i\u0161ti. Podruh\u00e9 mu bylo t\u0159in\u00e1ct a na cest\u011b z rodinn\u00e9 dovolen\u00e9 se mu na leti\u0161ti ztratila jeho prvn\u00ed a jedin\u00e1 kytara. Dvakr\u00e1t, jenom dvakr\u00e1t, a nikdy to nebylo kv\u016fli n\u011b\u010d\u00ed smrti.<\/div>\n
N\u011bkolikr\u00e1t byl Tom na poh\u0159bu, ale nikdy d\u0159\u00edv ho Georg nevid\u011bl uronit ani slzu nad ztr\u00e1tou milovan\u00e9 osoby.<\/div>\n
„Tome?“ oslovil ho Georg znovu. P\u0159i\u0161el k n\u011bmu bl\u00ed\u017e, tak, \u017ee mohl sly\u0161et tich\u00e9 vzlyky unikaj\u00edc\u00ed z Tomova t\u011bla, kter\u00e9 zn\u011bly, jako kdy\u017e pl\u00e1\u010de jeho mal\u00e1 sestra. Tomova ramena se t\u0159\u00e1sla a hlava byla sklon\u011bn\u00e1. Oz\u00fdvalo se popotahov\u00e1n\u00ed. Cel\u00e9 to bylo tak neobvykl\u00e9, \u017ee m\u011bl Georg pocit, jako by tu m\u00edsto Toma byl n\u011bjak\u00fd mimozem\u0161\u0165an.<\/div>\n
Tom zavrt\u011bl hlavou, dredy se mu bimbaly ze strany na stranu a nat\u0159\u00e1saly se kolem jeho sklon\u011bn\u00e9 hlavy. Zvedl pravou ruku, aby Georga zastavil, a p\u0159e\u0161el k posteli. Bez jak\u00fdchkoliv dal\u0161\u00edch zvuk\u016f krom\u011b popotahov\u00e1n\u00ed a potla\u010dovan\u00fdch vzlyk\u016f se Tom posadil na kraj postele, vlo\u017eil hlavu do dlan\u00ed a nov\u00e1 vlna pl\u00e1\u010de rozechv\u011bla jeho ramena.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Geo na n\u011bj chv\u00edli jen p\u0159ihlouple z\u00edral, ned\u011blal nic krom\u011b sledov\u00e1n\u00ed zlomen\u00e9ho kamar\u00e1da.<\/div>\n
Ale pak ho rozum nakopnul a on si p\u0159ed Toma klekl, nat\u00e1hl ruku k jeho t\u0159esouc\u00edm se ramen\u016fm a polo\u017eil na n\u011b dla\u0148 v uklid\u0148uj\u00edc\u00edm gestu.<\/div>\n
„Tome, ty vole… ne… nepla\u010d, to je prost\u011b smrt, je p\u0159irozen\u00e1,“ zkusil to.<\/div>\n
Selhal.<\/div>\n
P\u0159irozen\u00e1? Kurva, v uklid\u0148ov\u00e1n\u00ed lid\u00ed stoj\u00edm za hovno,<\/em> pomyslel si a pot\u0159\u00e1sl hlavou.<\/div>\n
U\u010dinil druh\u00fd pokus.<\/div>\n
„No tak, Tome, bude to v po\u0159\u00e1dku, p\u0159\u00edsah\u00e1m,“ \u0159ekl ti\u0161e.<\/div>\n
Tom si ot\u0159el tv\u00e1\u0159 a zvedl hlavu jenom o trochu. Sledoval sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele koutkem oka.<\/div>\n
„Jak to m\u016f\u017ee b\u00fdt v po\u0159\u00e1dku, Georgu. Pr\u00e1v\u011b jsi s\u00e1m \u0159ekl, \u017ee to nikdy nebude fungovat. Nikdy,“ op\u00e1\u010dil a znovu vzlykl.<\/div>\n
„Ale bude to oukej,“ uji\u0161\u0165oval ho Geo.<\/div>\n
Tom zavrt\u011bl hlavou, a zat\u00edmco popotahoval, aby zastavil slzy, dostal ze sebe: „Ty to prost\u011b nech\u00e1pe\u0161, Georgu. On um\u0159e a nen\u00ed nic, co bych s t\u00edm mohl d\u011blat, nic, Georgu, nic!“<\/p>\n

Georg byl ti\u0161e, jeliko\u017e mu do\u0161la slova \u00fat\u011bchy.<\/div>\n

Tom ovl\u00e1dl pl\u00e1\u010d, set\u0159el si slzy a p\u0159im\u011bl sv\u016fj dech, aby se vr\u00e1til do norm\u00e1lu.<\/div>\n
Po chvilce se Georg m\u00edrn\u011b usm\u00e1l a popl\u00e1cal ho po z\u00e1dech.<\/div>\n
„Hej, v\u00ed\u0161 co, Tome?“<\/div>\n
„Co?“ zeptal se rozt\u0159esen\u011b dred\u00e1\u010d.<\/div>\n
A Georg s jistotou odpov\u011bd\u011bl: „Ty n\u011bco vymysl\u00ed\u0161. Jako v\u017edycky.“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Wilhelme!“ Hlas Billovy matky se rozezn\u011bl domem Tr\u00fcmperov\u00fdch toho sam\u00e9ho dne, kdy prob\u011bhla Tomova a Billova konverzace – samoz\u0159ejm\u011b 100 let v minulosti.<\/p><\/div>\n

Ozvaly se kroky a Bill se objevil na schodech. Mat\u010din hlas p\u0159ich\u00e1zel odn\u011bkud z prvn\u00edho patra. Bill stoupl na posledn\u00ed schod a zavolal: „Kde jsi, matko?“<\/div>\n
„Wilhelme, skv\u011ble, jsme ve studovn\u011b,“ odpov\u011bd\u011bla hlasit\u011b \u017eena. D\u011blala, jako kdyby byl jej\u00ed syn hluch\u00fd, zat\u00edmco on byl p\u0159itom jen v hale, p\u00e1r metr\u016f od n\u00ed.<\/div>\n
Bill zavzdychal nad pou\u017eit\u00edm spisovn\u00e9 podoby sv\u00e9ho jm\u00e9na a zam\u00ed\u0159il do studovny. Opr\u00e1\u0161il se, ne\u017e vstoupil do m\u00edstnosti, a pak se zp\u0159\u00edma postavil – tak, jak to m\u011bla jeho matka r\u00e1da.<\/div>\n
Ve\u0161el do studovny. Jeho otec sed\u011bl za psac\u00edm stolem, p\u0159ed n\u00edm st\u00e1la sklenice s n\u011bjakou sv\u011btle zbarvenou lihovinou. Matka st\u00e1la u okna \u010delem do m\u00edstnosti.<\/p>\n

„Ano, matko?“ oslovil ji Bill, spojil ruce a dr\u017eel je zhruba ve v\u00fd\u0161ce bok\u016f.<\/div>\n

\u017dena se usm\u00e1la.<\/div>\n
„Oh, Wilhelme,“ \u0159ekla, pot\u011b\u0161en\u00e1 z toho, \u017ee vid\u00ed sv\u00e9ho syna.<\/div>\n
Bill se pokusil \u00fasm\u011bv oplatit, a\u010dkoliv ho mat\u010din horliv\u00fd t\u00f3n hlasu sp\u00ed\u0161 d\u011bsil.<\/div>\n
„Co pro tebe mohu ud\u011blat, matko?“ zeptal se. Usoudil, \u017ee za t\u00edm, \u017ee sem byl zavol\u00e1n, se skr\u00fdv\u00e1 n\u011bjak\u00fd mistrovsk\u00fd pl\u00e1n.<\/div>\n
Matka se znovu usm\u00e1la.<\/div>\n
„Pros\u00edm, sedni si, Wilhelme,“ \u0159ekla m\u011bkce a uk\u00e1zala na pr\u00e1zdnou \u017eidli u otcova stolu. Bill j\u00ed vyhov\u011bl a posadil se. Trochu \u017eidli nato\u010dil, aby mohl vid\u011bt na oba rodi\u010de z\u00e1rove\u0148 a nemusel se na matku ot\u00e1\u010det.<\/div>\n
„Nu\u017ee?“ pob\u00eddl svou matku a slo\u017eil ruce do kl\u00edna. Na okam\u017eik se zad\u00edval i na otce, kter\u00fd se tak\u00e9 usm\u00edval.<\/div>\n
„Wilhelme, tv\u016fj otec a j\u00e1 jsme diskutovali,“ promluvila nakonec matka.<\/div>\n
Bill zadr\u017eel povzdech. Diskutovali? No, tohle nikdy nekon\u010d\u00ed dob\u0159e.<\/div>\n
„O \u010dem?“ zeptal se slu\u0161n\u011b. Sna\u017eil se zn\u00edt tak, jako \u017ee m\u00e1 opravdu z\u00e1jem, i kdy\u017e to dalo docela pr\u00e1ci.<\/div>\n
„V\u0161imli jsme si, \u017ee ty a ten Kaulitz\u016fv kluk spolu posledn\u00ed dobou tr\u00e1v\u00edte hodn\u011b \u010dasu,“ \u0159ekla \u017eena.<\/div>\n
Bill polkl a pokusil se potla\u010dit zrudnut\u00ed.<\/div>\n
„Ano, a?“ zareagoval. Sna\u017eil se matku popohnat sm\u011brem k point\u011b.<\/p>\n

„Nu, Wilhelme, kdy\u017e srovn\u00e1me mno\u017estv\u00ed \u010dasu, je\u017e tr\u00e1v\u00ed\u0161 s t\u00edm hrozn\u00fdm klukem, a \u010das, je\u017e v\u011bnuje\u0161 socializaci s ostatn\u00edmi chlapci tv\u00e9ho v\u011bku…“ nedokon\u010dila. Zn\u011bla m\u00edrn\u011b rozru\u0161en\u011b. „M\u011bl by ses v\u00edce setk\u00e1vat s mlad\u00fdmi mu\u017ei odsud, Wilhelme, a ne s jedn\u00edm klukem, kter\u00fd p\u0159ij\u00ed\u017ed\u00ed do m\u011bsta ka\u017ed\u00fd v\u00edkend.“<\/div>\n

Billovi posko\u010dil ohryzek. Kdyby jen rodi\u010de v\u011bd\u011bli, co Tom pro Billa znamen\u00e1, mo\u017en\u00e1 by se matka vyvarovala toho \u0159\u00edkat takov\u00e9 v\u011bci.<\/div>\n
„Matko, pros\u00edm, jak\u00e1 je pointa?“ zeptal se \u010dernovl\u00e1sek.<\/div>\n
Jeho matka na n\u011bj pohl\u00e9dla a stydliv\u011b sklonila hlavu.<\/div>\n
„Wilhelme, kdy naposledy jsi by\u0165 jen ve\u010de\u0159el s n\u011bjakou mladou d\u00e1mou?“<\/div>\n
Bill k n\u00ed vzhl\u00e9dl a zmaten\u011b nakr\u010dil \u010delo.<\/div>\n
„To nev\u00edm, matko. Pro\u010d?“<\/div>\n
„Toto je to, kam tv\u00e1 matka m\u00ed\u0159\u00ed, Wilhelme,“ vlo\u017eil se do konverzace otec, jeliko\u017e ho roz\u010dilovalo, jak dlouho jeho \u017een\u011b trv\u00e1 dobrat se k j\u00e1dru v\u011bci.<\/div>\n
Bill pot\u0159\u00e1sl hlavou.<\/div>\n
„J\u00e1… j\u00e1 tomu nerozum\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl, up\u0159\u00edmn\u011b zmaten\u00fd, a\u010dkoliv byl zaslepen\u00fd hlavn\u011b svou tvrdohlavost\u00ed.<\/div>\n
„Wilhelme, tv\u016fj otec a j\u00e1 jsme o tom diskutovali posledn\u00edch n\u011bkolik t\u00fddn\u016f,“ ozvala se znovu matka. Ujistila se, \u017ee m\u00e1 Billovu plnou pozornost, a pak pokra\u010dovala: „A na\u0161li jsme ti skv\u011blou, sladkou, p\u0159ekr\u00e1snou mladou \u017eenu, kter\u00e1 se v\u00edce ne\u017e hod\u00ed pro to, aby ses s n\u00ed o\u017eenil.“<\/p>\n

autor: Izzap<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Allka<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Izzap Nem\u016f\u017ee\u0161 vyjeb\u00e1vat s \u010dasem „Oukej, Tome, zase jsi v\u010dera zmizel bez povolen\u00ed a nezvedal jsi sv\u016fj zkurvenej mobil. Te\u010f mi rad\u0161i hned \u0159ekni, kdo je, do h\u00e1je, ten Bill Tr\u00fcmper,“ \u0159ekl hlasit\u011b Georg, kdy\u017e rozrazil dve\u0159e Tomovy lo\u017enice a vnikl<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[606],"tags":[],"class_list":["post-3450","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-turn-back-time"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3450","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3450"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3450\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3450"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3450"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3450"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}