{"id":3460,"date":"2014-12-27T15:00:00","date_gmt":"2014-12-27T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3449"},"modified":"2014-12-27T15:00:00","modified_gmt":"2014-12-27T14:00:00","slug":"lost-to-be-found-16","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/12\/27\/lost-to-be-found-16\/","title":{"rendered":"Lost to be found 16."},"content":{"rendered":"
autor: Muck\u00e1tko :o*
<\/strong> <\/p>\n

Dnes n\u00e1s \u010dek\u00e1 posledn\u00ed v\u00fdlet do Alindina den\u00edku a asi to n\u011bkter\u00fdmi v\u011bcmi je\u0161t\u011b dost zam\u00edch\u00e1. Asi budete muset to nap\u011bt\u00ed je\u0161t\u011b vydr\u017eet. U\u017eijte si d\u00edl. Muck\u00e1tko<\/em> :o*<\/div>\n

<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Nebylo p\u0159ekvapen\u00edm, \u017ee se ke sn\u00eddani jako posledn\u00ed loudal zrovna Bill. Noc str\u00e1ven\u00e1 \u010dten\u00edm a poskytov\u00e1n\u00edm prvn\u00ed pomoci si vybrala sv\u00e9, nav\u00edc kdy\u017e se k tomu je\u0161t\u011b p\u0159ipojily dlouh\u00e9 minuty, kdy se Bill p\u0159evaloval v posteli a sna\u017eil se nad r\u00e1nem usnout.<\/div>\n
Povyt\u00e1hl si nohavice od sv\u00fdch spac\u00edch kalhot, kter\u00e9 si v\u010dera musel nat\u00e1hnout, proto\u017ee v boxerk\u00e1ch mu za\u010d\u00ednalo b\u00fdt v noci chladno. Prohr\u00e1bl si sv\u00e9 vrab\u010d\u00ed hn\u00edzdo, kter\u00e9 tr\u010delo do v\u0161ech stran a vypadalo podle Billa sexy nedbale, a ve\u0161el do kuchyn\u011b.<\/div>\n
„Uhm. Ahoj,“ pozdravil.<\/div>\n
„Tak ono u\u017e se n\u00e1m to u\u017e vyspinkalo?“ zeptal se Gordon j\u00edzliv\u011b, kdy\u017e se pod\u00edval do probouzej\u00edc\u00ed se tv\u00e1\u0159e sv\u00e9ho nevlastn\u00edho syna. Bill proto\u010dil o\u010dima.<\/div>\n
„M\u011bl jsem t\u011b\u017ekou noc a nav\u00edc, pro\u010d bych si nemohl p\u0159ispat, kdy\u017e nen\u00ed kam sp\u011bchat?“ h\u00e1jil se Bill.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 k t\u00e9 ledov\u00e9 sn\u00eddani,“ pohodil Gordon hlavou k hrn\u00ed\u010dku s ledov\u00fdm \u010dajem a studen\u00fdmi s\u00fdrov\u00fdmi tousty.<\/div>\n
„Tu p\u0159e\u017eiju,“ zaculil se Bill v\u00edt\u011bzoslavn\u011b.<\/div>\n
„Co se tu v noci d\u011blo?“ p\u0159ipojila se do konverzace Simone a p\u0159e\u0161la ke stolu. St\u00e1la nad Billem jako b\u016fh pomsty.<\/div>\n
„Hm?“ pozvedl Bill pohled.<\/div>\n
„Na stole le\u017eelo tohle,“ nazna\u010dila a p\u0159istr\u010dila Billovi pod nos kousek pap\u00edru, na kter\u00e9m st\u00e1lo p\u00e1r slov napsan\u00fdch velmi rozklepan\u00fdm rukopisem.<\/div>\n
<\/p>\n

Ode\u0161el jsem k doktorovi.<\/em><\/div>\n

Vr\u00e1t\u00edm se k ob\u011bdu.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\n
„Hmmm,“ zamumlal Bill a odstr\u010dil matce ruku, aby vid\u011bl do sv\u00e9ho tal\u00ed\u0159e.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161 o tom n\u011bco?“<\/div>\n
„Jo. V noci jsem tu sly\u0161el n\u011bjak\u00fd \u0161ramot, a kdy\u017e jsem se\u0161el dol\u016f, na\u0161el jsem Seta v koupeln\u011b s po\u0159ezanou dlan\u00ed, tak jsem mu to vy\u010distil a obv\u00e1zal, ale asi m\u00fdm zdravotnick\u00fdm schopnostem nev\u011b\u0159il, a tak si do\u0161el k n\u011bjak\u00e9mu m\u00edstn\u00edmu \u0161amanovi,“ pokr\u010dil ramenem.<\/div>\n
„Bylo to v\u00e1\u017en\u00e9?“<\/div>\n
„Bylo to \u0161kr\u00e1bnut\u00ed. Sice trochu hlub\u0161\u00ed, ale na \u0161it\u00ed to nevypadalo. Co ten z\u00e1jem?“ uv\u011bdomil si Bill najednou.<\/div>\n
„B\u00e1la jsem se, \u017ee se ti n\u011bco stalo, proto\u017ee jsem venku na dvorku na\u0161la pod truhl\u00edkem kousek g\u00e1zy a na n\u00ed byla krev.“<\/div>\n
„Ta byla Setova. Mn\u011b nic nen\u00ed,“ ujistil ji.<\/div>\n
„Co d\u011blal Set v noci venku?“<\/div>\n
„Mami, j\u00e1 nev\u00edm. Je to podiv\u00edn. A podiv\u00edn znamen\u00e1 d\u011blat divn\u00fd v\u011bci.“ Bill se zamra\u010dil.<\/div>\n
„Asi… mo\u017en\u00e1,“ p\u0159ipustila Simone. Bill upustil zbytek nedojeden\u00e9ho toustu a op\u0159el se o \u017eidli.<\/div>\n
„Okey, tak co se d\u011bje? Chov\u00e1te se divn\u011b,“ obvinil rodi\u010de.<\/div>\n
„To nic… jen\u2026“<\/div>\n
„Mami!“ oslovil ji Bill d\u016frazn\u011b, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee se matka sna\u017e\u00ed vyhnout odpov\u011bdi.<\/div>\n
„Zd\u00e1lo\u2026 r\u00e1no se mi zd\u00e1lo, \u017ee jsem sly\u0161ela n\u011bjak\u00e9 zvuky ze z\u00e1padn\u00edho k\u0159\u00eddla,“ pronesla opatrn\u011b, proto\u017ee si nebyla jist\u00e1, jak na takovou zpr\u00e1vu bude jej\u00ed syn reagovat.<\/div>\n
„Musely to b\u00fdt krysy nebo zatoulan\u00e1 ko\u010dka, nic jin\u00e9ho,“ zam\u00edtl.<\/div>\n
„Jak to m\u016f\u017ee\u0161 v\u011bd\u011bt?“<\/div>\n
„Proto\u017ee\u2026 proto\u017ee jsem Setovi ukradl kl\u00ed\u010d a byl jsem tam. Je to tam pr\u00e1zdn\u00e9 a opu\u0161t\u011bn\u00e9.“<\/div>\n
„Bille!“<\/div>\n
„Co?“<\/div>\n
„Kdy jsi mu ten kl\u00ed\u010de vzal?“<\/div>\n
„Kdy\u017e jste byli ve Freiburgu.“<\/div>\n
„Dej mi ten kl\u00ed\u010d, kdy\u017e u\u017e ho m\u00e1\u0161, pod\u00edv\u00e1me se tam v\u0161ichni,“ rozhodl Gordon.<\/div>\n
„U\u017e ho nem\u00e1m,“ zalhal Bill.<\/div>\n
„Jak to?“<\/div>\n
„M\u011bl jsem strach, \u017ee na to p\u0159ijde, tak jsem ho vr\u00e1til,“ pokra\u010doval Bill ve l\u017ei. Z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu necht\u011bl, aby rodi\u010de ten kl\u00ed\u010d dostali do rukou, a\u010dkoli le\u017eel u Billa v pokoji. Dote\u010f se o z\u00e1padn\u00ed k\u0159\u00eddlo nezaj\u00edmali, a te\u010f najednou se tam cht\u011bj\u00ed vydat? Bill z toho m\u011bl podivn\u00fd pocit.<\/p>\n

„Uhm co je dneska v pl\u00e1nu?“ zavedl \u0159e\u010d jinam.<\/div>\n

„Odpoledne m\u00e1me sch\u016fzku s m\u00edstostarostou, jinak nic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho.“<\/div>\n
„Uhu a co bude k ob\u011bdu?“ vyzv\u00eddal d\u00e1l. Sna\u017eil se pokl\u00e1dat ot\u00e1zky z \u00fapln\u011b jin\u00e9ho soudku, aby matku nenapadlo udr\u017eet v hlav\u011b my\u0161lenku, \u017ee by si kl\u00ed\u010d od Seta vy\u017e\u00e1dali.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b nejsi ani po sn\u00eddani,“ p\u0159ipomn\u011bl mu Gordon<\/div>\n
„Jen chci b\u00fdt informovan\u00fd.“<\/div>\n
„Zape\u010den\u00e9 brambory,“ odpov\u011bd\u011bla Simone.<\/div>\n
„M\u0148am!“ mlaskl Bill a dopil zbytek ledov\u00e9ho \u010daje. Vstal od stolu a odklidil \u0161pinav\u00e9 n\u00e1dob\u00ed. „P\u016fjdu k sob\u011b,“ zm\u00ednil se a vypochodoval z kuchyn\u011b ven.<\/div>\n
Zav\u0159el se v pokoji, sko\u010dil na postel a labu\u017enicky se zavrt\u011bl. Jeho mysl na chv\u00edli zk\u0159\u00ed\u017eila my\u0161lenka, \u017ee by si je\u0161t\u011b na chv\u00edli zd\u0159\u00edmnul, ale jednak by byl po probuzen\u00ed je\u0161t\u011b unaven\u011bj\u0161\u00ed a pak by ve\u010der zase nemohl usnout, proto\u017ee by byl p\u0159espan\u00fd.<\/div>\n
Zavrtal se do je\u0161t\u011b vla\u017en\u00e9 matrace, p\u0159ikryl se do pasu a nat\u00e1hl se pro den\u00edk, kter\u00fd r\u00e1no vyndal zpoza sk\u0159\u00edn\u011b. Nalistoval p\u0159\u00edslu\u0161nou str\u00e1nku a bez sebemen\u0161\u00edho zav\u00e1h\u00e1n\u00ed, jestli se do \u010dten\u00ed chce v\u016fbec pou\u0161t\u011bt, se za\u010detl do dal\u0161\u00edch z\u00e1pis\u016f.<\/p>\n

6. z\u00e1\u0159\u00ed 2004<\/em><\/div>\n

pond\u011bl\u00ed<\/p>\n

P\u0159ed p\u00e1r dny Tom oslavil sv\u00e9 patn\u00e1ct\u00e9 narozeniny, ale stejn\u011b jako ty p\u0159ede\u0161l\u00e9 pro n\u011bj t\u00e9m\u011b\u0159 nic neznamenaly. Rozbalil si d\u00e1rky, prohl\u00eddl si je a slu\u0161n\u011b za n\u011b pod\u011bkoval, ale \u017e\u00e1dn\u00e9 v\u011bt\u0161\u00ed nad\u0161en\u00ed se bohu\u017eel nekonalo. Ch\u00e1pu to. Tom dosp\u00edv\u00e1 a tr\u00e1vit \u010das se t\u0159emi o tolik star\u0161\u00edmi lidmi, kte\u0159\u00ed na n\u011bj pohl\u00ed\u017eeli po v\u011bt\u0161inu \u010dasu sp\u00ed\u0161e nevrle, nebylo lehk\u00e9, proto\u017ee nebyli ani jeho rodina a u\u017e v\u016fbec ne jeho p\u0159\u00e1tel\u00e9. A pak jsem tu tak\u00e9 j\u00e1. Jeho n\u00e1hradn\u00ed matka, kter\u00e1 by mohla b\u00fdt sp\u00ed\u0161e jeho babi\u010dkou.<\/em><\/div>\n

V\u011bt\u0161inu \u010dasu tr\u00e1v\u00ed v z\u00e1padn\u00edm k\u0159\u00eddle a t\u00e9m\u011b\u0159 nechod\u00ed do toho v\u00fdchodn\u00edho. Uzav\u0159el se do sebe, s nik\u00fdm nemluv\u00ed, ale uvnit\u0159 n\u011bj to nejsp\u00ed\u0161 v\u0159e.<\/em><\/div>\n
M\u00e1 rozum. Ne v tom vysp\u011bl\u00e9m slova smyslu, proto\u017ee je to p\u0159ece jen je\u0161t\u011b mal\u00fd kluk, ale mysl\u00edm, \u017ee je spr\u00e1vn\u00fd \u010das na to Tomovi \u0159\u00edct pravdu. Mysl\u00edm, \u017ee by zvl\u00e1dl sed\u011bt na jednom m\u00edst\u011b, soust\u0159edit se na jednu v\u011bc a vyslechnout m\u011b, proto\u017ee to je to, po \u010dem celou dobu tou\u017e\u00ed. Po pravd\u011b a po vysv\u011btlen\u00ed.<\/p>\n

16. z\u00e1\u0159\u00ed 2004<\/em><\/div>\n

\u010dtvrtek<\/p>\n

Tom byl velice zasko\u010den\u00fd a trouf\u00e1m si \u0159\u00edct i na\u0161tvan\u00fd, kdy\u017e jsem jej vyru\u0161ila od n\u011b\u010deho, na \u010dem pracuje v z\u00e1padn\u00edm k\u0159\u00eddle u\u017e n\u011bkolik t\u00fddn\u016f, a co prozat\u00edm z\u016fst\u00e1v\u00e1 v\u0161em ukryto. Na prvn\u00ed pohled bylo vid\u011bt, jak nepohodln\u011b se c\u00edt\u00ed, kdy\u017e se usadil v knihovn\u011b do k\u0159esla se mnou naproti n\u011bmu. Nejsp\u00ed\u0161 \u010dekal dal\u0161\u00ed k\u00e1z\u00e1n\u00ed, dal\u0161\u00ed plan\u00e9 \u0159e\u010di, obch\u00e1zen\u00ed pravdy, nemastn\u00e9 neslan\u00e9 odpov\u011bdi, nebo dokonce zaryt\u00e9 ml\u010den\u00ed, kdy\u017e n\u00e1pad na vyh\u00fdbavou odpov\u011b\u010f nep\u0159ich\u00e1zel.<\/em><\/div>\n

P\u0159ekvapen\u00ed a nefal\u0161ovan\u00fd z\u00e1jem dov\u011bd\u011bt se v\u00edc se pomalu rozprost\u00edral po jeho obli\u010deji, kdy\u017e jsem mu za\u010dala vypr\u00e1v\u011bt o historii na\u0161\u00ed vesnice, o tom, jak p\u0159i\u0161el na sv\u011bt, i to, co se stalo jeho prav\u00e9 mamince a pro\u010d \u017eije tak, jak \u017eije.<\/em><\/div>\n
V jeho tv\u00e1\u0159i jsem nena\u0161la souhlas, ale sp\u00ed\u0161e pochopen\u00ed. Vyza\u0159oval z n\u011bj klid, \u017ee kone\u010dn\u011b v\u00ed v\u0161e, co pot\u0159ebuje. Ml\u010del, ale z\u00e1chv\u011bvy jeho t\u011bla mluvily jasn\u011b. Sna\u017eila jsem se mu d\u00e1t prostor, aby v\u0161e vst\u0159ebal a pokud by se cht\u011bl na n\u011bco zeptat, mohl kdykoli p\u0159ij\u00edt, proto\u017ee te\u010f u\u017e nem\u011blo smysl zap\u00edrat nebo skr\u00fdvat, ale Tomovo odhodl\u00e1n\u00ed skon\u010dit s celou v\u011bc\u00ed tady a te\u010f n\u00e1s donutily sed\u011bt v knihovn\u011b dlouh\u00e9 hodiny a mluvit. Tak dlouho, jak dlouho jsme nemohli naj\u00edt spole\u010dnou \u0159e\u010d.<\/em><\/div>\n
Tom s kaj\u00edcn\u00fdm v\u00fdrazem p\u0159\u00edsahal, \u017ee te\u010f u\u017e to v\u0161e ch\u00e1pe a \u017ee se nebude sna\u017eit o \u00fat\u011bk. Ptal se, pro\u010d tohle cel\u00e9 neukon\u010d\u00edme a on se nebude moct uk\u00e1zat venku. Na to jsem m\u011bla jen t\u0159i odpov\u011bdi.<\/em><\/div>\n
Strach.<\/em><\/div>\n
Sobeckost.<\/em><\/div>\n
Ned\u016fv\u011bra.<\/em><\/div>\n
B\u00e1la jsem se, \u017ee by m\u011b stihl trest za to, \u017ee jsem Toma ukr\u00fdvala, a\u010dkoli bylo jasn\u00e9, \u017ee po n\u011bm p\u00e1tr\u00e1 policie a spr\u00e1vn\u00e9 bylo p\u0159iznat se, \u017ee je d\u00edt\u011b v m\u00e9m dom\u011b. J\u00e1 ud\u011blala opak a te\u010f u\u017e je p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b p\u0159em\u00fd\u0161let, co by bylo, kdyby n\u011bco bylo jinak.<\/em><\/div>\n
Tom nem\u011bl nic. Nem\u011bl skute\u010dnou rodinu, nem\u011bl osobn\u00ed doklady, pro sv\u011bt neexistoval.<\/em><\/div>\n
Co by se stalo, kdyby musel b\u00fdt p\u0159evezen do nemocnice a tam by zjistili, \u017ee je to chlapec beze jm\u00e9na? M\u00edstn\u00ed l\u00e9ka\u0159 si v\u017edy zvl\u00e1dl poradit s t\u00edm, co znal a co um\u011bl. \u017d\u00e1dn\u00e1 v\u00e1\u017en\u00e1 nemoc Toma d\u00edky bohu nikdy nepotkala a nikdy nemusel b\u00fdt p\u0159evezen do nemocnice, tak\u017ee tajemstv\u00ed z\u016fstalo v bezpe\u010d\u00ed,<\/em><\/div>\n
ale co by se stalo, kdyby n\u011bkdo vid\u011bl Toma toulat se samotn\u00e9ho po vesnici? N\u011bkdo, kdo byl dobr\u00fd pozorovatel a zachytil by Tomovy zd\u011bd\u011bn\u00e9 rysy po matce?<\/em><\/div>\n
P\u0159\u00edli\u0161 mnoho ot\u00e1zek, kter\u00e9 nem\u011bly jednoduch\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed. P\u0159\u00edli\u0161 mnoho p\u0159ek\u00e1\u017eek, na kter\u00e9 j\u00e1 u\u017e nem\u00e1m dost sil.<\/p>\n

27. listopad 2004<\/em><\/div>\n

sobota<\/p>\n

Bylo pom\u011brn\u011b pozd\u011b ve\u010der, kdy\u017e jsem se ulo\u017eila ke sp\u00e1nku. Toma jsem za cel\u00fd den potkala jen u ob\u011bda a jinak byl st\u00e1le schovan\u00fd. Na\u0161la jsem si p\u0159ed span\u00edm je\u0161t\u011b chvilku, abych zaznamenala p\u0159ede\u0161l\u00e9 ud\u00e1losti do den\u00edku.<\/em><\/div>\n

C\u00edt\u00edm \u00fanavu.<\/em><\/div>\n
Nejen na du\u0161i, ale i na t\u011ble.<\/em><\/div>\n
\u010c\u00edm d\u00e1l \u010dast\u011bji se zdr\u017euji ve sv\u00e9 lo\u017enici. Sna\u017e\u00edm se z\u016fstat v pohybu, ale jsou dny, kdy zkr\u00e1tka mus\u00edm poprosit Elenor, aby mi j\u00eddlo na st\u0159\u00edbrn\u00e9m t\u00e1cu donesla do lo\u017enice. Doktor \u0159\u00edkal, \u017ee je to p\u0159edev\u0161\u00edm n\u00e1sledek starost\u00ed, po\u010das\u00ed, ale i v\u011bku, kter\u00fd m\u011b ne\u00faprosn\u011b doh\u00e1n\u00ed a ub\u00edr\u00e1 sil.<\/em><\/div>\n
Pr\u00e1v\u011b kdy\u017e jsem dokon\u010dila posledn\u00ed v\u011btu z\u00e1pisu z p\u0159ede\u0161l\u00e9ho dne, ozvalo se tich\u00e9 klep\u00e1n\u00ed. Byla jsem si t\u00e9m\u011b\u0159 jist\u00e1, \u017ee je to Elenor. P\u0159i\u0161la se m\u011b jist\u011b zeptat, zda m\u00e1m v\u0161e u sebe a jestli n\u011bco nepot\u0159ebuji. V\u017edy pak s p\u0159\u00e1n\u00edm klidn\u00e9 noci opust\u00ed pokoj, ale tentokr\u00e1t se v pootev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00edch objevil n\u011bkdo jin\u00fd.<\/em><\/div>\n
Tom.<\/em><\/div>\n
Ptal se, jestli m\u016f\u017ee je\u0161t\u011b dovnit\u0159, nebo chci u\u017e odpo\u010d\u00edvat. Samoz\u0159ejm\u011b jsem jej pozvala d\u00e1l. Na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i jsem rozprost\u0159ela \u00fasm\u011bv, kter\u00fd m\u011bl skr\u00fdt starosti a \u00fanavu, abych jej neodradila. Vid\u011bla jsem jej v posledn\u00ed dob\u011b tak m\u00e1lo. V jednom dom\u011b a p\u0159ece jsme na sebe nenarazili.<\/em><\/div>\n
U\u017e kdy\u017e p\u0159ich\u00e1zel pomal\u00fdm krokem k m\u00e9 posteli, aby se na kraj\u00ed\u010dek matrace posadil, jsem v\u011bd\u011bla, \u017ee p\u0159ich\u00e1z\u00ed s n\u011b\u010d\u00edm, \u010d\u00edm jsme si pro\u0161li u\u017e nespo\u010detn\u011bkr\u00e1t.<\/em><\/div>\n
Opakoval m\u00e1 slova, prosby i sv\u00e9 vlastn\u00ed sliby, kter\u00e9 mi dal, kdy\u017e se dozv\u011bd\u011bl pravdu, ale nad v\u0161\u00edm t\u00edm viselo jedno velk\u00e9 ALE, kter\u00e9 vyslovil z\u00e1hy, kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee nem\u00e1m s\u00edlu jej p\u0159eru\u0161it a zam\u00edtnout to n\u011bco, ani\u017e bych jej p\u0159edem vyslechla.<\/em><\/div>\n
Cht\u011bl ven.<\/em><\/div>\n
\u017d\u00e1dn\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed.<\/em><\/div>\n
Venku byla tma, pokro\u010dil\u00e1 ve\u010dern\u00ed hodina a to bylo n\u011bco, co Tomovi poslou\u017eilo jako argument, pro\u010d svolit.<\/em><\/div>\n
Nikdo ho neuvid\u00ed.<\/em><\/div>\n
Nikdo v noci venku nechod\u00ed.<\/em><\/div>\n
Bude v bezpe\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
Sliboval.<\/em><\/div>\n
A j\u00e1 to dovolila.<\/p>\n

5. leden 2005<\/em><\/div>\n

st\u0159eda<\/p>\n

T\u00fddny a t\u00fddny strachu, nap\u011bt\u00ed a obav pomalu pom\u00edjely. Tomovo no\u010dn\u00ed toul\u00e1n\u00ed vesnic\u00ed se stalo tradic\u00ed a on t\u00e9m\u011b\u0159 denn\u011b opou\u0161t\u011bl d\u016fm, aby se nad\u00fdchal \u010derstv\u00e9ho vzduchu a c\u00edtil se alespo\u0148 na n\u011bkolik hodin svobodn\u00fd, ne\u017e prvn\u00ed paprsky rann\u00edho slunce oz\u00e1\u0159\u00ed \u0161pi\u010dku kostela, postupn\u011b zav\u00edt\u00e1 do v\u0161ech kout\u016f vesnice a za\u017eene Toma zp\u011bt do jeho \u00fakrytu.<\/em><\/div>\n

S ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm Tomov\u00fdm v\u00fdletem jsem byla klidn\u011bj\u0161\u00ed a klidn\u011bj\u0161\u00ed, proto\u017ee dote\u010f se nic nestalo. Nikdy v noci nepotkal ani \u017eiv\u00e1\u010dka, nikdy se neobjevil nikdo u m\u00e9ho prahu, \u017ee Toma vid\u011bl z okna, jak se bezc\u00edln\u011b potuluje kolem.<\/em><\/div>\n
Myslela jsem, \u017ee tento mal\u00fd \u00fastupek n\u00e1s s Tomem zase stmel\u00ed, \u017ee si op\u011bt budeme m\u00edt co \u0159\u00edct, \u017ee p\u0159ijde, aby mi povypr\u00e1v\u011bl o sv\u00e9m no\u010dn\u00edm dobrodru\u017estv\u00ed, ale \u010d\u00edm \u010dast\u011bji chodit ven, t\u00edm v\u00edce se mi vzdaloval.<\/em><\/div>\n
On rychle dosp\u00edval a j\u00e1 rychle st\u00e1rla.<\/em><\/div>\n
Co si m\u016f\u017ee mlad\u00fd dosp\u00edvaj\u00edc\u00ed mu\u017e pov\u00eddat se starou b\u00e1bou, a\u010dkoli jej vychovala?<\/em><\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 to byl jeden z d\u016fvod\u016f, ale pak tu byla ta v\u011bc s no\u010dn\u00edmi vych\u00e1zkami, kdy se st\u00e1val jedn\u00edm ze st\u00edn\u016f, aby dovolil sv\u00fdm plic\u00edm nabrat dostate\u010dnou d\u00e1vku \u010dist\u00e9ho vzduchu, ze kter\u00e9ho Tom c\u00edtil svobodu a volnost. Nejsp\u00ed\u0161 si uv\u011bdomoval, jak\u00e9 by to bylo, kdyby nemusel tr\u00e1vit cel\u00e9 dny mezi \u010dty\u0159mi zdmi.<\/em><\/div>\n
M\u011bla jsem za to, \u017ee se mi ulev\u00ed, kdy\u017e bude Tom alespo\u0148 trochu spokojen\u00fd, ale starosti se s ka\u017ed\u00fdm dnem hrnuly ke mn\u011b jako lavina. Padaly na m\u00e1 ramena, tiskly m\u016fj krk a sv\u00edraly moji hru\u010f.<\/em><\/div>\n
\u010cas b\u011b\u017e\u00ed a j\u00e1 mu p\u0159est\u00e1v\u00e1m sta\u010dit.<\/p>\n

<\/em> \u010cten\u00ed d\u00e1valo Billovi s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm z\u00e1pisem \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc zabrat. N\u011bkter\u00e1 slova byla skoro ne\u010diteln\u00e1, ob\u010das vynechan\u00e1 p\u00edsmenka, nebo naopak dv\u011b stejn\u00e1 slova zopakovan\u00e1 hned za sebou. Rychle si v hlav\u011b spo\u010d\u00edtal, \u017ee v dob\u011b z\u00e1pisu, u kter\u00e9ho se zastavil, bylo Alind\u011b u\u017e 83 let, co\u017e vysv\u011btlovalo t\u0159as v jej\u00ed ruce i kr\u00e1tk\u00e9 p\u00edsemn\u00e9 indispozice. St\u00e1le ale dok\u00e1zal dal\u0161\u00ed text p\u0159elouskat.<\/p>\n

19. \u010dervenec 2005<\/em><\/div>\n

\u00fater\u00fd<\/p>\n

M\u016fj rukopis za\u010d\u00edn\u00e1 b\u00fdt rozt\u0159esen\u00fd. V\u0161\u00edm\u00e1m si toho u\u017e posledn\u00edch n\u011bkolik z\u00e1pis\u016f. \u0160krt\u00e1m slova, zapom\u00edn\u00e1m v\u011bty, nedok\u00e1\u017eu dokon\u010dit my\u0161lenky tak, jak bych cht\u011bla. Nad ka\u017ed\u00fdm slovem p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm dlouh\u00e9 minuty, abych jej napsala spr\u00e1vn\u011b a v\u011bty je\u0161t\u011b d\u00e1valy smysl.<\/em><\/div>\n

V\u010derej\u0161\u00ed den dal co proto nejen mn\u011b, ale i v\u0161em, kte\u0159\u00ed \u017eili v tomto dom\u011b. Pamatuji si, \u017ee jsem vych\u00e1zela ze sv\u00e9 lo\u017enice a pak jsem se probudila v posteli. Skl\u00e1n\u011bl se nade mnou doktor a kontroloval tep na m\u00e9m z\u00e1p\u011bst\u00ed.<\/em><\/div>\n
Podle Birgit jsem upadla na tvrdou podlahu a uhodila se do hlavy. Podle slov doktora mi nic nebylo. Jen oby\u010dejn\u00e1 boule, kter\u00e1 se sice bude vzhledem k m\u00e9mu st\u00e1\u0159\u00ed hojit pomaleji, ale nic v\u00e1\u017en\u00e9ho mi nehroz\u00ed.<\/em><\/div>\n
To vych\u00e1zelo z jeho \u00fast, ale o\u010di \u0159\u00edkaly n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho.<\/em><\/div>\n
A\u017e po m\u00e9m nal\u00e9h\u00e1n\u00ed mi vysv\u011btlil, \u017ee mi nedoporu\u010duje, abych d\u011blala v\u011bci st\u00e1le jako p\u0159edt\u00edm. Kladl mi na srdce, abych co nejv\u00edce odpo\u010d\u00edvala a chodila na kr\u00e1tk\u00e9 proch\u00e1zky s doprovodem, aby m\u00e9 kosti a svaly nezapomn\u011bly, jak pracovat.<\/em><\/div>\n
Verdikt byl v\u0161ak jasn\u00fd.<\/em><\/div>\n
P\u0159e\u0161la jsem do f\u00e1ze \u017eivota, kdy by\u0165 jen oby\u010dejn\u00e9 nachlazen\u00ed m\u016f\u017ee b\u00fdt pro \u010dlov\u011bka m\u00e9ho v\u011bku smrteln\u00e9.<\/em><\/div>\n
Te\u010f u\u017e si nemohu b\u00fdt jist\u00e1 jedin\u00fdm dnem, jedinou minutou ani vte\u0159inou, \u017ee po\u010dkaj\u00ed na m\u00e9 rozhodnut\u00ed. Dokud mi zb\u00fdvala je\u0161t\u011b \u0161petka zdrav\u00e9ho rozumu, musela jsem jednat.<\/em><\/div>\n
U\u017e nebyl \u010das n\u011bco odkl\u00e1dat.<\/p>\n

30. \u0159\u00edjen<\/em><\/div>\n

ned\u011ble<\/p>\n

Rok se p\u0159eklenul tak rychle a byl tu dal\u0161\u00ed podzim. Klid na l\u016f\u017eku a ozdravn\u00e9 proch\u00e1zky v zahrad\u011b mi pom\u00e1haly, ale p\u0159esto jsem doktora v\u00eddala u sv\u00e9 postele \u010dast\u011bji ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm. Rutinn\u011b mi zkontroloval tlak, poslechl srdce a pl\u00edce a odch\u00e1zel, aby se za p\u00e1r dn\u00ed mohl zase vr\u00e1tit. M\u016fj stav se nezhor\u0161il. Nemohu v\u0161ak \u0159\u00edct, \u017ee se zlep\u0161il, proto\u017ee v 84 letech u\u017e \u017e\u00e1dn\u00e9 zlep\u0161en\u00ed nelze o\u010dek\u00e1vat.<\/em><\/div>\n

P\u0159ed p\u00e1r dny jsem obdr\u017eela odpov\u011b\u010f na sv\u016fj dopis, kter\u00fd mi Elenor pomohla sepsat. Daleko odtud \u017eije rodina, kter\u00e1 se mi zav\u00e1zala pomoct, kdy\u017e to budu pot\u0159ebovat.<\/em><\/div>\n
Za druh\u00e9 sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky jsem pomohla jejich d\u011btem ut\u00e9ct z N\u011bmecka, aby kv\u016fli sv\u00e9mu \u017eidovsk\u00e9mu p\u016fvodu neskon\u010dily v koncentra\u010dn\u00edm t\u00e1bo\u0159e. Kdy\u017e se po letech v\u0161ichni z\u00e1zrakem \u0161\u0165astn\u011b shledali \u017eiv\u00ed a zdrav\u00ed, p\u0159\u00edsahala matka d\u011bt\u00ed na sv\u016fj \u017eivot, \u017ee najde zp\u016fsob, jak mi m\u016fj skutek oplatit. A mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b te\u010f ta p\u0159\u00edle\u017eitost nastala.<\/em><\/div>\n
Nemohu se radovat z chv\u00edle, kdy se c\u00edt\u00edm dob\u0159e, a bl\u00e1hov\u011b si namlouvat, \u017ee p\u0159esv\u011bd\u010d\u00edm \u010das, aby m\u011b tu je\u0161t\u011b nechal.<\/em><\/div>\n
Ne.<\/em><\/div>\n
Moji du\u0161i pomalu obaluje klid, ale z\u00e1rove\u0148 smutek a stesk.<\/em><\/div>\n
Tato rodina poskytne Tomovi nov\u00fd domov a snad bude siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1 a najde zp\u016fsob, jak jej vr\u00e1tit zp\u011bt do \u017eivota se v\u0161\u00edm v\u0161udy.<\/em><\/div>\n
Rozhodnut\u00ed padlo.<\/em><\/div>\n
Rodina jej p\u0159ijme s otev\u0159enou n\u00e1ru\u010d\u00ed jako sv\u00e9ho, abych j\u00e1 mohla s klidem v du\u0161i odej\u00edt.<\/em><\/div>\n
Z\u00edtra, za noci \u010dern\u00e9, Tom nav\u017edy opust\u00ed tento d\u016fm.<\/em><\/div>\n
D\u016fm, kter\u00fd se m\u011bl st\u00e1t jeho domovem, av\u0161ak stal se jeho v\u011bzen\u00edm.<\/p>\n

<\/em> Konec v\u011bty, konec z\u00e1pisu, konec den\u00edku.<\/div>\n

Bill zb\u011bsile listoval kn\u00ed\u017ee\u010dkou, ale zbyl\u00e9 strany byly \u010dist\u00e9, b\u00edl\u00e9, nepopsan\u00e9.<\/div>\n
To p\u0159ece\u2026<\/div>\n
Ned\u00e1valo to smysl.<\/div>\n
Alinda zem\u0159ela a\u017e letos a byl rok 2014.<\/div>\n
Kde jsou z\u00e1pisy z t\u011bch zbyl\u00fdch dev\u00edti let, kter\u00e9 je\u0161t\u011b \u017eila? Kde je zaznamen\u00e1no, jak prob\u011bhl Tom\u016fv odjezd, lou\u010den\u00ed a pops\u00e1n\u00ed jej\u00edho stesku i za tu cenu, \u017ee by to Bill obre\u010del?<\/div>\n
Nikde ani zm\u00ednka. Ani p\u00edsmenko, kter\u00e9 by popisovalo dobu od posledn\u00edho z\u00e1pisu z \u0159\u00edjna 2005 dosud.<\/div>\n
Bill nechal den\u00edk klesnout dol\u016f a pomalu se smi\u0159uj\u00edc, \u017ee v\u00edc mu den\u00edk neprozrad\u00ed, se zahled\u011bl do zdi.<\/div>\n
Ze zaml\u017een\u00e9 mysli mu pomalu za\u010daly vyvst\u00e1vat d\u016fvody, pro\u010d Alinda v psan\u00ed d\u00e1l nepokra\u010dovala.<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 ztratila chu\u0165 ps\u00e1t, kdy\u017e jej\u00ed jedin\u00e1 radost – Tom, byla pry\u010d.<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 byla tak nemocn\u00e1, \u017ee u\u017e nebyla schopna udr\u017eet pero v ruce, proto den\u00edk po posledn\u00edm z\u00e1pise ukryla a tak le\u017eel ve sv\u00e9m \u00fakrytu, dokud jej nena\u0161el Bill o dev\u011bt let pozd\u011bji. V\u017edy\u0165 i z\u00e1pisy v kronice kon\u010dily v roce 2004. V\u0161e napov\u00eddalo, \u017ee jej\u00ed ruce byly ji\u017e p\u0159\u00edli\u0161 slab\u00e9.<\/p>\n

Bill se zad\u00edval na kn\u00ed\u017ee\u010dku a pohladil jej\u00ed povrch. Te\u010f u\u017e bylo jedno, kdo den\u00edk najde, o Toma se postarala. Poslala jej n\u011bkam, kde se o n\u011bj postaraj\u00ed, tak\u017ee u\u017e nemusela m\u00edt strach, \u017ee se jednoho dne n\u011bkdo objev\u00ed v jej\u00edch dve\u0159\u00edch a bude se do\u017eadovat nejen vysv\u011btlen\u00ed, ale i p\u0159izn\u00e1n\u00ed a spravedlnosti.<\/div>\n

Z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu Bill cht\u011bl zjistit, kam jej Alinda poslala. Po tolika z\u00e1pisech, kter\u00e9 byly jen a jen o n\u011bm, m\u011bl pocit, jako by jej znal odjak\u017eiva. R\u00e1d by jej poznal, nebo mo\u017en\u00e1 jen \u0159ekl ahoj.<\/div>\n
Cokoliv.<\/div>\n
I hloup\u00e1 fotka by sta\u010dila, aby Bill v\u011bd\u011bl, jak Tom vypadal, ale v den\u00edku nic vlo\u017eeno nebylo.<\/div>\n
Pokud neexistovala dal\u0161\u00ed tajn\u00e1 schr\u00e1nka s Tomov\u00fdmi fotkami, pak byl Tom pro Billa nav\u017edy ztracen.<\/div>\n
V \u010dase i prostoru.<\/p>\n

***<\/p>\n

v \u010dase a prostoru m\u00edn\u011bno ve v\u00fdznamu, \u017ee Tom\u016fv \u017eivot poznal b\u011bhem p\u00e1r dn\u00ed, kdy o n\u011bm ve skute\u010dnosti je\u0161t\u011b nem\u011bl ani tu\u0161en\u00ed, proto\u017ee byli t\u00e9m\u011b\u0159 stejn\u011b sta\u0159\u00ed, a proto m\u00e1 pocit jako by byl Tom z jin\u00e9 doby, a v prostoru m\u00edn\u011bno tak, \u017ee v dobu, kdy Bill do\u010detl z\u00e1pisy o jeho \u017eivot\u011b v dom\u011b, u\u017e je Tom n\u011bkde jinde. Ne \u017ee by se opravdu jednalo o n\u011bjak\u00e9 cestov\u00e1n\u00ed \u010dasem a prostorem<\/em> \ud83d\ude42 Jde jen o jakousi metaforu. M.<\/em> :o*<\/p>\n

autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Muck\u00e1tko :o* Dnes n\u00e1s \u010dek\u00e1 posledn\u00ed v\u00fdlet do Alindina den\u00edku a asi to n\u011bkter\u00fdmi v\u011bcmi je\u0161t\u011b dost zam\u00edch\u00e1. Asi budete muset to nap\u011bt\u00ed je\u0161t\u011b vydr\u017eet. U\u017eijte si d\u00edl. Muck\u00e1tko :o* Nebylo p\u0159ekvapen\u00edm, \u017ee se ke sn\u00eddani jako posledn\u00ed loudal zrovna Bill.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[600],"tags":[],"class_list":["post-3460","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lost-to-be-found"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3460","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3460"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3460\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3460"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3460"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3460"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}