{"id":3467,"date":"2014-12-24T16:00:00","date_gmt":"2014-12-24T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3456"},"modified":"2014-12-24T16:00:00","modified_gmt":"2014-12-24T15:00:00","slug":"turn-back-time-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/12\/24\/turn-back-time-8\/","title":{"rendered":"Turn Back Time 8."},"content":{"rendered":"
autor: Izzap<\/p>\n

<\/strong> P\u0159eju v\u0161em twinces\u0165\u00e1k\u016fm co nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed V\u00e1noce a co nejpoveden\u011bj\u0161\u00ed novej rok. Snad v\u00e1m \u0160t\u011bdr\u00fd den zp\u0159\u00edjemn\u00ed mimo jin\u00e9 dne\u0161n\u00ed d\u00edl kr\u00e1sn\u00e9 pov\u00eddky \ud83d\ude42 Allka<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Nebudu \u017e\u00edt v\u011b\u010dn\u011b<\/p>\n

<\/strong> Tom se n\u00e1sleduj\u00edc\u00edho r\u00e1na vzbudil brzy, vstal z matrace a hned se ozvaly bolav\u00e9 \u00fady, je\u017e mu p\u0159ipomn\u011bly, \u017ee oka nezamhou\u0159il za uplynul\u00fdch zhruba p\u011bt hodin, kdy le\u017eel v posteli. Celou dobu z\u00edral do stropu a hlavou se mu honily my\u0161lenky, je\u017e ho zam\u011bstn\u00e1valy natolik, aby mu nebyla dop\u0159\u00e1na p\u0159\u00edle\u017eitost se vyspat.<\/div>\n

Zkou\u0161el to, v\u00e1\u017en\u011b. Zav\u00edral o\u010di, obracel se ze strany na stranu, zkou\u0161el ve\u0161ker\u00e9 zn\u00e1m\u00e9 odpo\u010dinkov\u00e9 polohy.Ale sp\u00e1nek nikdy nep\u0159i\u0161el. A\u010dkoliv – asi na hodinku se mu povedlo zabrat, nicm\u00e9n\u011b kdy\u017e se vzbudil, odpo\u010dat\u00fd si nep\u0159ipadal.<\/div>\n
Obr\u00e1zek kousku pap\u00edru s Billov\u00fdm jm\u00e9nem se mu otiskl do mysli, vryl se mu na vnit\u0159n\u00ed stranu o\u010dn\u00edch v\u00ed\u010dek.<\/div>\n
Datum \u00famrt\u00ed…<\/div>\n
Vypadalo to tak nere\u00e1ln\u011b.<\/p>\n

Jak by Bill mohl b\u00fdt mrtv\u00fd?<\/div>\n

4. b\u0159ezna 1909… V Billov\u011b dob\u011b je te\u010f rok 1908…<\/div>\n
To by znamenalo, \u017ee Bill zem\u0159e za m\u00e9n\u011b ne\u017e rok, ale jak? Pro\u010d?<\/div>\n
A pro\u010d musel um\u0159\u00edt tak mlad\u00fd?<\/div>\n
V b\u0159eznu n\u00e1sleduj\u00edc\u00edho roku mu bude jenom 18.<\/div>\n
18! To je sakra m\u00e1lo na to, aby zem\u0159el!<\/div>\n
Tom vylezl z postele, p\u0159e\u0161el k hrom\u00e1dce oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 se mu neve\u0161lo do sk\u0159\u00edn\u011b, a poskl\u00e1dal outfit z v\u011bc\u00ed, je\u017e byly navrch. Pohyboval se pomalu a p\u0159ipom\u00ednal p\u0159i tom lenochoda. O\u010di se mu nedostatkem sp\u00e1nku zav\u00edraly.<\/p>\n

Prvn\u00ed paprsky rann\u00edho slunce pronikly p\u0159es \u017ealuzie a v tenk\u00fdch prou\u017ec\u00edch lemovaly Tom\u016fv pokoj. Probouzely na sv\u011bt\u011b \u017eivot. \u00dapln\u011b oble\u010den\u00fd Tom zam\u00ed\u0159il z lo\u017enice dol\u016f po schodech, v ruce zma\u010dkan\u00fd kus pap\u00edru. Ve\u0161el do kuchyn\u011b. Na\u010dm\u00e1ral na ubrousek vzkaz pro m\u00e1mu, v n\u011bm\u017e j\u00ed sd\u011bloval, \u017ee dneska pot\u0159ebuje auto, aby si n\u011bco za\u0159\u00eddil. Nechal ho na kuchy\u0148sk\u00e9m pultu, aby ho ostatn\u00ed, a\u017e se za p\u00e1r hodin vzbud\u00ed, vid\u011bli na prvn\u00ed pohled, vzal z h\u00e1\u010dku kl\u00ed\u010de a \u0161inul si to ke vchodov\u00fdm dve\u0159\u00edm. L\u00edn\u011b se bl\u00ed\u017eil k autu.<\/div>\n

Zvuk zav\u00edraj\u00edc\u00edch se dve\u0159\u00ed a startov\u00e1n\u00ed motoru protnul rann\u00ed ticho a sm\u00edchal se s cvrlik\u00e1n\u00edm pt\u00e1\u010dk\u016f. Tom nechal chv\u00edli b\u011b\u017eet motor a jenom sed\u011bl. H\u0159betem ruky si p\u0159ejel p\u0159es o\u010di, aby zahnal \u00fanavu. Vyt\u00e1hl zma\u010dkan\u00fd list pap\u00edru z kapsy a na palubn\u00ed desce ho uhladil, p\u0159ejel dlan\u011bmi p\u0159es hrbolky. Text na pap\u00ed\u0159e napsal minulou noc. Na tom pap\u00ed\u0159e, naps\u00e1no Tomov\u00fdm kudrnat\u00fdm p\u00edsmem, byla adresa h\u0159bitova ne p\u0159\u00edli\u0161 daleko odsud, a\u010dkoliv st\u00e1le to byl kus cesty.<\/div>\n
Tom nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b z\u00edral na p\u00edsmena a \u010d\u00edslice.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Vyhledal si adresu na internetu v noci, pot\u00e9, co se mu vr\u00e1tila schopnost d\u00fdchat a mohl odej\u00edt z j\u00eddelny, kde le\u017eel Avyin rodokmen p\u0159\u00edstupn\u00fd pohled\u016fm cel\u00e9ho sv\u011bta. Objevil konkr\u00e9tn\u00ed \u010d\u00e1st h\u0159bitova, v n\u00ed\u017e by m\u011bl naj\u00edt hrobku mlad\u00e9ho mu\u017ee z po\u010d\u00e1tku dvac\u00e1t\u00e9ho stolet\u00ed, Wilhelma Tr\u00fcmpera, jak mu bylo sd\u011bleno na webov\u00e9 str\u00e1nce. Znovu si p\u0159e\u010detl adresu, sev\u0159elo se mu hrdlo a o\u010di mu zase zvlhly.<\/div>\n
To nem\u016f\u017ee b\u00fdt pravda, nebo ano?<\/div>\n
No, to proto tam jede, aby zkusil dok\u00e1zat sv\u011btu, \u017ee je to omyl.<\/div>\n
Bill nem\u016f\u017ee b\u00fdt mrtv\u00fd, prost\u011b nem\u016f\u017ee.<\/div>\n
Kus pap\u00edru nechal Tom le\u017eet na palubn\u00ed desce, pak um\u00edstil ruce na volant a vycouval z p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cesty.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Po sedmat\u0159icetiminutov\u00e9 j\u00edzd\u011b, kter\u00e1 mu p\u0159ipadala sp\u00ed\u0161 jako p\u011btihodinov\u00e1, Tom projel m\u00e1min\u00fdm autem vraty p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9ho h\u0159bitova pln\u00e9ho n\u00e1hrobn\u00edch kamen\u016f ozna\u010duj\u00edc\u00edch mrtv\u00e9, ji\u017e odpo\u010d\u00edvaj\u00ed v miluj\u00edc\u00edm objet\u00ed zem\u011b. Dred\u00e1\u010d bezc\u00edln\u011b bloumal kolem a pak se pod\u00edval na mal\u00e1 ozna\u010den\u00ed, kter\u00e1 mu napov\u00eddala, v jak\u00e9 sekci se zrovna nach\u00e1z\u00ed. Nakonec jeho o\u010di padly na \u010d\u00edslo 7 v tmav\u011b zelen\u00e9m kruhu, napsan\u00e9 b\u00edlou barvou. Zaparkoval auto stranou od cesty, oto\u010dil kl\u00ed\u010dky a vyndal je ze zapalov\u00e1n\u00ed. Nakonec je str\u010dil do kapsy, p\u0159i\u010dem\u017e zacinkaly.<\/p><\/div>\n

P\u00e1r vte\u0159in tam jen tak s rozepnut\u00fdm p\u00e1sem sed\u011bl a z\u00edral na bezpo\u010det hrob\u016f. Dlan\u011b se mu potily a srdce se mu zb\u011bsile rozbu\u0161ilo, jakmile si uv\u011bdomil, \u017ee na jednom z kamen\u016f je Billovo jm\u00e9no. Zhluboka se nadechl, opustil v\u016fz a roze\u0161el se jasn\u011b zelenou tr\u00e1vou. Jeho o\u010di za\u010daly prohled\u00e1vat jm\u00e9na na n\u00e1hrobc\u00edch stoj\u00edc\u00edch u cesty.<\/p>\n

A nedaleko Tom zahl\u00e9dl jm\u00e9no Tr\u00fcmperovi vytes\u00e1no do star\u00e9ho \u0161ed\u00e9ho kamene. Jak\u00e1si s\u00edla ho p\u0159itahovala bl\u00ed\u017e a ne\u017e si v\u016fbec sta\u010dil uv\u011bdomit pohyb sv\u00fdch nohou, st\u00e1l p\u0159\u00edmo p\u0159ed hrobkou cel\u00e9ho rodu Tr\u00fcmper\u016f.<\/p>\n<\/div>\n

Mark a Eleanor Tr\u00fcmperovi<\/em><\/div>\n
Ve vzpom\u00ednce na zbo\u017e\u0148ovan\u00e9 rodi\u010de…<\/p>\n

<\/em><\/div>\n


Billovi rodi\u010de,<\/em> pomyslel si Tom s rukama vra\u017een\u00fdma v kaps\u00e1ch, zat\u00edmco se d\u00edval na data. Oba rodi\u010de zem\u0159eli dlouho po roce 1909.<\/div>\n
Chlapec se pod\u00edval do strany, kde uvid\u011bl r\u016fzn\u00e1 jm\u00e9na, o nich\u017e usoudil, \u017ee pat\u0159\u00ed prarodi\u010d\u016fm, bratranc\u016fm a podobn\u011b.<\/div>\n
Ale pak jeho o\u010di na\u0161ly to, co bylo nevyhnuteln\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
Wilhelm Tr\u00fcmper<\/em><\/div>\n
Milovan\u00fd syn a bratr<\/em><\/div>\n
Narozen 1. z\u00e1\u0159\u00ed roku 1890<\/em><\/div>\n
Zem\u0159el 4. b\u0159ezna roku 1909<\/p>\n

<\/em><\/div>\n


<\/em> „Bill…“ za\u0161eptal Tom a dlan\u00ed se dotkl vrcholu kamene. Sev\u0159el ho ve stejn\u00e9m okam\u017eiku, kdy se mu do o\u010d\u00ed za\u010daly tla\u010dit slzy, a bylo jen ot\u00e1zkou \u010dasu, kdy se p\u0159ehoupnou p\u0159es hradbu \u0159as.<\/div>\n
Billova… smrt…<\/em><\/div>\n
„Bill…“ za\u0161eptal znovu. Slovo mu uniklo ze rt\u016f a hned ho odnesl lehk\u00fd v\u00e1nek. Slunce stoupalo na obloze a na sv\u011bt pod n\u00edm, i na h\u0159bitov, na n\u011bm\u017e se Tom te\u010f nach\u00e1zel, dopadaly jeho zlat\u00e9 paprsky. A navzdory tekouc\u00edm slz\u00e1m a zlomen\u00e9mu srdci dredat\u00e9ho chlapce slunce sv\u00edtilo d\u00e1l.<\/div>\n
Tom zavzlykal, zvuk se mu zarazil v hrdle a nakonec jeho t\u011blo opustil t\u00e9m\u011b\u0159 k\u0159ik. O\u010di m\u011bl zav\u0159en\u00e9 a slzy unikaly zpod v\u00ed\u010dek, tekly mu po tv\u00e1\u0159\u00edch jako pot\u016f\u010dky a zanech\u00e1valy za sebou vlhk\u00e9 stopy, aby ty na slunci zase uschly. Tomovo t\u011blo se siln\u011b chv\u011blo pod n\u00e1porem vzlyk\u016f, kter\u00e9 rezonovaly v klidn\u00e9m tichu h\u0159bitova. T\u0159esouc\u00ed se chlapec padl na kolena, sev\u0159el rukama poklop hrobky a ignoroval rann\u00ed rosu, je\u017e mu sm\u00e1\u010dela d\u017e\u00edny.<\/p>\n

„Bill… m\u016fj Bill… pro\u010d?“ zeptal se. Jeho slova zkreslil pl\u00e1\u010d. Sv\u011bt je nesly\u0161el, ale do Tomovy mysli se vryla. „Pro\u010d?… Pro\u010d!“<\/em> zak\u0159i\u010del, zvr\u00e1til hlavu dozadu a volal k nebi, jako by vz\u00fdval v\u0161echny bohy nad sebou. Jeho t\u011blo ovl\u00e1dly je\u0161t\u011b siln\u011bj\u0161\u00ed vzlyky. Sklonil hlavu, vt\u00e1hl ji mezi ramena. Dredy se rozvlnily kolem n\u011bj a vytvo\u0159ily mu p\u0159ed obli\u010dejem n\u011bco jako z\u00e1v\u011bs. S dal\u0161\u00edm za\u0161tk\u00e1n\u00edm se zeptal tich\u00fdm, t\u0159esouc\u00edm se hlasem sv\u011bta kolem sebe. „Pro\u010d mi ho bere\u0161?“<\/div>\n

Proti Tomov\u011b v\u016fli mu d\u00e1l tekly slzy – to bylo n\u011bco pro n\u011bj tak netypick\u00e9, ale bylo mu to te\u010f jedno. Bylo by to jedno ka\u017ed\u00e9mu, komu hroz\u00ed, \u017ee p\u0159ijde o milovan\u00e9ho \u010dlov\u011bka. Nem\u016f\u017eete bojovat proti slz\u00e1m, je\u017e doprov\u00e1z\u00ed va\u0161e zlomen\u00e9 srdce.<\/div>\n
Se sklon\u011bnou hlavou a ob\u011bma rukama polo\u017een\u00fdma na kameni tak, \u017ee to vypadalo, \u017ee hrobku skoro obj\u00edm\u00e1, ze sebe mezi vzlyky dostal: „Bille… neopou\u0161t\u011bj m\u011b, j\u00e1… j\u00e1 t\u011b miluju, prost\u011b m\u011b neopou\u0161t\u011bj, pros\u00edm… pros\u00edm, ned\u011blej to…“<\/div>\n
Bre\u010del tak jako asi nikdy v \u017eivot\u011b, dokonce v\u00edc, ne\u017e kdy\u017e mu v jeho p\u011bti letech um\u0159ela zlat\u00e1 rybi\u010dka.<\/div>\n
Ale pak si p\u0159ipomn\u011bl, \u017ee st\u00e1le m\u016f\u017ee Billa nav\u0161t\u011bvovat…<\/div>\n
V paraleln\u00edm vesm\u00edru, \u010di jak to nazvat, Bill je\u0161t\u011b nen\u00ed mrtv\u00fd.<\/div>\n
Ale znamen\u00e1 to, \u017ee je Tom schopn\u00fd zabr\u00e1nit jeho smrti?<\/div>\n
M\u016f\u017ee obelst\u00edt osud a hr\u00e1t proti \u010dasu?<\/div>\n
P\u0159ejel si p\u0159edlokt\u00edm po tv\u00e1\u0159i. Nev\u011bd\u011bl, ale byl si sakra jist\u00fd, \u017ee to alespo\u0148 zkus\u00ed.<\/p>\n

Vzal si p\u00e1r minut na uklidn\u011bn\u00ed a osu\u0161en\u00ed slz a pak se z kleku postavil a pohl\u00e9dl na n\u00e1hrobn\u00ed k\u00e1men p\u0159ed sebou. P\u0159e\u010detl si je\u0161t\u011b jednou to jm\u00e9no i s daty, aby se ujistil, \u017ee si celou v\u011bc jenom nep\u0159edstavoval, \u017ee to nebyla jenom n\u011bjak\u00e1 no\u010dn\u00ed m\u016fra. Ale bohu\u017eel – v\u0161echno bylo st\u00e1le tak jako p\u0159edt\u00edm, stejn\u00e9 datum smrti u stejn\u00e9ho jm\u00e9na.<\/div>\n

Tom si p\u0159ilo\u017eil ukazov\u00e1\u010dek a prost\u0159edn\u00ed\u010dek ke rt\u016fm a vtiskl na n\u011b malou pusu. Pot\u00e9 prsty s nov\u00fdmi slzami v o\u010d\u00edch um\u00edstil na vrcholek kamene.<\/div>\n
P\u0159edstavil si t\u011blo chlapce s havran\u00edmi vlasy le\u017e\u00edc\u00ed pod jeho nohama a odhodlan\u011b za\u0161eptal sm\u011brem k hrobce: „Nenech\u00e1m t\u011b um\u0159\u00edt, Bille.“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

<\/span> Tom nechal auto doma na p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cest\u011b a ani se nezastavil uvnit\u0159, hned se rozeb\u011bhl opa\u010dn\u00fdm sm\u011brem, nech\u00e1vaje sv\u016fj d\u016fm daleko za sebou. Sprintoval do parku, p\u0159i\u010dem\u017e si p\u0159idr\u017eoval naho\u0159e sv\u00e9 plandav\u00e9 kalhoty. Zam\u00ed\u0159il do star\u00e9 \u010d\u00e1sti parku. Nutil pl\u00edce pumpovat vzduch dovnit\u0159 a ven a nohy kmitat. Dob\u011bhl na zn\u00e1m\u00e9 m\u00edsto, ovinul prsty kolem dr\u017eadla a jemn\u011b s n\u00edm pohnul. Kolem n\u011bj se zvedl v\u00edtr a Tom byl bez zav\u00e1h\u00e1n\u00ed p\u0159enesen do minulosti.<\/div>\n

Slunce bylo vysoko na obloze, bylo brzk\u00e9 odpoledne. Tom se oto\u010dil, aby stanul tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 obrovsk\u00e9 kamenn\u00e9 Tr\u00fcmperovic rezidenci, kter\u00e1 vrhala p\u0159\u00edjemn\u00fd st\u00edn na pozemek, na n\u011bm\u017e chlapec st\u00e1l.<\/div>\n
Tom nest\u00e1l na m\u00edst\u011b ani p\u00e1r vte\u0159in, kdy\u017e se otev\u0159ely vchodov\u00e9 dve\u0159e a ven vylet\u011bl Bill. Seb\u011bhl po schodech a uh\u00e1n\u011bl p\u0159es zahradu k dredat\u00e9mu chlapci p\u0159ed sebou, p\u0159i\u010dem\u017e se na n\u011bj z\u00e1\u0159iv\u011b usm\u00edval.<\/div>\n
Tom tak\u00e9 jen tak nest\u00e1l na m\u00edst\u011b, rozb\u011bhl se mu v \u00fastrety.<\/div>\n
Kdy\u017e byli chlapci u sebe, Tom omotal kolem Billa pa\u017ee v tolik pot\u0159ebn\u00e9m objet\u00ed. Tiskl Billovo t\u011blo proti sv\u00e9mu a p\u0159\u00e1l si, aby ho nikdy nemusel pustit.<\/p>\n

\u010cernovl\u00e1sek mu objet\u00ed oplatil, miloval tu bl\u00edzkost a intimitu, kterou postr\u00e1dal, kdy\u017e Tom nebyl pobl\u00ed\u017e. Uv\u011bdomil si, \u017ee Tom je jedin\u00fd \u010dlov\u011bk, jen\u017e m\u016f\u017ee zaplnit pr\u00e1zdno v jeho srdci, pr\u00e1zdno, o kter\u00e9m p\u0159edpokl\u00e1daj\u00ed jeho rodi\u010de, \u017ee ho v nadch\u00e1zej\u00edc\u00edch letech zapln\u00ed n\u011bjak\u00e1 kr\u00e1sn\u00e1 mlad\u00e1 \u017eena.<\/div>\n

„Bille,“ vydechl Tom a pevn\u011b zav\u0159el v\u00ed\u010dka, aby zadr\u017eel nov\u00fd p\u0159\u00edval slz. Nicm\u00e9n\u011b se mu to nepovedlo a slzy se mu hned za\u010daly koulet po tv\u00e1\u0159\u00edch a sm\u00e1\u010dely na rameni Billovu ko\u0161ili.<\/div>\n
„U\u017e jsem se za\u010d\u00ednal ob\u00e1vat o to, jestli dnes doraz\u00edte,“ \u0159ekl \u010dernovl\u00e1sek norm\u00e1ln\u00edm hlasem a usm\u00e1l se, zat\u00edmco zabo\u0159il hlavu do Tomova ramene. Jeho ruce spo\u010d\u00edvaly p\u0159irozen\u011b na Tomov\u00fdch z\u00e1dech.<\/div>\n
Po p\u00e1r sekund\u00e1ch zaznamenal na sv\u00e9m t\u011ble vlhkost, jako by…<\/div>\n
„Pane Kaulitzi, vy… vy pl\u00e1\u010dete?“ zeptal se m\u011bkce a ustaran\u011b.<\/div>\n
Tom neodpov\u011bd\u011bl, ale zavrt\u011bl hlavou, jako by t\u00edm mohl Billa p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee nebre\u010d\u00ed. Necht\u011bl p\u0159ed n\u00edm vypadat jako slaboch. V Billov\u00fdch o\u010d\u00edch cht\u011bl b\u00fdt ten siln\u00fd, ne ten, kdo se jen tak rozbul\u00ed.<\/p>\n

„Pane Kaulitzi,“ oslovil ho \u010dernovl\u00e1sek, jen\u017e se zamra\u010dil, kdy\u017e Tom zavrt\u011bl hlavou. „Pane Kaulitzi… Tome… Tomi,“ pokra\u010doval, sna\u017eil se zn\u00edt konej\u0161iv\u011b. Slzy sm\u00e1\u010dely l\u00e1tku jeho ko\u0161ile a za\u010daly prosakovat na k\u016f\u017ei na rameni.<\/div>\n

Tom odm\u00edtal promluvit, ale slzy mu nep\u0159est\u00e1valy t\u00e9ct. Prozradily jej sly\u0161iteln\u00e9 vzlyky.<\/div>\n
Jakmile je Bill zaslechl, odt\u00e1hl se, aby si sv\u00e9ho spole\u010dn\u00edka mohl prohl\u00e9dnout. Dr\u017eel ho na vzd\u00e1lenost pa\u017ee, aby nemohl schov\u00e1vat svou tv\u00e1\u0159 v jeho rameni.<\/div>\n
Tom m\u011bl sklon\u011bnou hlavu a kousal se do spodn\u00edho rtu. Sna\u017eil se skr\u00fdt slzy pod svou k\u0161iltovkou, ale Bill se jen nat\u00e1hl dop\u0159edu, uchopil ho za bradu a hlavu mu zvedl. T\u00e9m\u011b\u0159 zalapal po dechu, kdy\u017e spat\u0159il slzy na Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i, byl p\u0159ekvapen\u00fd t\u00edm v\u00fdrazem bolesti.<\/div>\n
C\u00edtil, jak se mu do vlastn\u00edch o\u010d\u00ed za\u010d\u00ednaj\u00ed tla\u010dit slzy, zat\u00edmco pozoroval, jak se Tomovi chv\u011bje spodn\u00ed ret.<\/p>\n

„Tomi… copak je, co se d\u011bje?“ zeptal se ti\u0161e, nat\u00e1hl ruku a ot\u0159el sv\u00e9mu spole\u010dn\u00edkovi vlhk\u00e9 cesti\u010dky, nicm\u00e9n\u011b t\u00edm zp\u016fsobil dal\u0161\u00ed vlnu vzlyk\u016f.<\/div>\n

„J\u00e1…“ dostal ze sebe Tom, ale pak za\u0161tkal a ztichl.<\/div>\n
Bill ho nechal chv\u00edli plakat, pak k n\u011bmu p\u0159e\u0161el a odvedl ho na lavi\u010dku, je\u017e se nach\u00e1zela na kraji zahrady ve st\u00ednu strom\u016f. Toma posadil a nahnul se, aby na n\u011bj dob\u0159e vid\u011bl.<\/div>\n
Pot\u00e9, co se dred\u00e1\u010d trochu uklidnil, Bill za\u0161eptal: „Tomi?“<\/div>\n
Tom oto\u010dil hlavu a pohl\u00e9dl mu do o\u010d\u00ed. Slzy mu kone\u010dn\u011b p\u0159estaly t\u00e9ct.<\/div>\n
„Tomi… co se d\u011bje, pro\u010d jsi tak rozru\u0161en\u00fd?“ zeptal se Bill, nat\u00e1hl ruku, ot\u0159el Tomovi vlhk\u00e9 pot\u016f\u010dky na tv\u00e1\u0159i a p\u0159ehodil mu jeden z dred\u016f p\u0159es rameno.<\/div>\n
Tom hledal spr\u00e1vn\u00e1 slova. Zadr\u017eel nov\u00e9 slzy a za\u010dal: „J\u00e1… Bille, j\u00e1… j\u00e1 t\u011b miluju.“<\/div>\n
Bill ztuhnul, jeho ruka visela ve vzduchu nad Tomov\u00fdm ramenem z toho, jak p\u0159edt\u00edm d\u00e1val na stranu jeho dredy. P\u0159esunul pohled od Tomov\u00fdch vlas\u016f do jeho tv\u00e1\u0159e a sv\u00fdma o\u010dima se zabodl to t\u011bch jeho.<\/div>\n
„Pane Kau-Tomi, c-co\u017ee?“ vykoktal. Nemohl v\u011b\u0159it vlastn\u00edm u\u0161\u00edm.<\/div>\n
Tom se m\u00edrn\u011b usm\u00e1l, ale pak se jeho spodn\u00ed ret op\u011bt rozechv\u011bl. Zvedl ruku a chytil tu Billovu. Propletl s n\u00edm prsty. Perfektn\u011b do sebe zapadaly.<\/p>\n

„\u0158ekl jsem, \u017ee t\u011b miluju,“ zopakoval, ale tentokr\u00e1t bez kokt\u00e1n\u00ed a trochu v\u00edc proc\u00edt\u011bn\u011b a sebev\u011bdom\u011b.<\/div>\n

Bill se p\u0159inutil zav\u0159\u00edt pusu, kterou m\u011bl dote\u010f doko\u0159\u00e1n, a usm\u00e1l se, ale nemohl si pomoct, z\u00e1rove\u0148 zmaten\u011b svra\u0161til \u010delo.<\/div>\n
„Pokud \u0159\u00edk\u00e1\u0161 toto, pro\u010d tedy pl\u00e1\u010de\u0161?“ zeptal se nech\u00e1pav\u011b.<\/div>\n
Tom zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Nerozum\u011bl bys tomu.“
„Zkus mne, Tomi. Chci tomu rozum\u011bt.“<\/div>\n
Dredat\u00fd chlapec vzhl\u00e9dl a p\u00e1tral v Billov\u00fdch o\u010d\u00edch, jako by v nich hledal ta spr\u00e1vn\u00e1 slova.<\/div>\n
„Nechci, abys m\u011b opustil,“ \u0159ekl nakonec ti\u0161e.<\/div>\n
„Opustit v\u00e1s? Pane Kaulitzi, pro\u010d bych v\u00e1s opou\u0161t\u011bl?“ zeptal se \u010dernovl\u00e1sek a zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Taky t\u011b miluji, Tomi…“<\/div>\n
Tom pot\u0159\u00e1sl hlavou. „Ne, ty to nech\u00e1pe\u0161. J\u00e1… J\u00e1 nechci, abys… abys um\u0159el,“ vykoktal ze sebe a sklonil hlavu.<\/p>\n

Bill byl na okam\u017eik zticha, jen stiskl Tomovu dla\u0148.<\/div>\n

„Nebu\u010f bl\u00e1z\u00ednek, Tomi, jsem mlad\u00fd… ty jsi mlad\u00fd. Nezem\u0159u je\u0161t\u011b hodn\u011b dlouho a stejn\u011b tak i ty,“ prohl\u00e1sil bezstarostn\u011b, zn\u011bl sp\u00ed\u0161 vesele, ne\u017e jako by se staral o to, pro\u010d Tom p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed o smrti m\u00edsto toho, aby si l\u00e1mal hlavu dal\u0161\u00edmi p\u0159ek\u00e1\u017ekami, kter\u00fdm mus\u00ed \u010delit.<\/div>\n
Dred\u00e1\u010d vydechl, uv\u011bdomil si, \u017ee Bill nem\u016f\u017ee zn\u00e1t prav\u00fd d\u016fvod toho, pro\u010d je tak rozru\u0161en\u00fd.<\/div>\n
\u0158\u00edct mu, \u017ee zem\u0159e za necel\u00fd rok?
To by pravd\u011bpodobn\u011b Billa zabilo – te\u010f a tady.<\/div>\n
„Prost\u011b nechci, abys um\u0159el,“ \u0159ekl m\u011bkce, p\u0159i\u010dem\u017e se sna\u017eil zapla\u0161it my\u0161lenky na Bill\u016fv hrob. Hrob kluka, jen\u017e sed\u00ed vedle n\u011bj, stejn\u00e9ho kluka, kter\u00e9ho pr\u00e1v\u011b te\u010f dr\u017e\u00ed za ruku.<\/div>\n
Bill se pokusil o \u00fasm\u011bv, zat\u00edmco op\u00e1\u010dil: „Nu, Tomi, v\u00ed\u0161, \u017ee nebudu \u017e\u00edt v\u011b\u010dn\u011b. Ani to nen\u00ed mo\u017en\u00e9.“<\/div>\n
Tom k\u00fdvl.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, j\u00e1 v\u00edm, nen\u00ed to jako v Tuck Everlasting (Tajemstv\u00ed nesmrteln\u00fdch)<\/em>, neexistuje font\u00e1na ml\u00e1d\u00ed.“<\/p>\n

Bill se zamra\u010dil. „Tuck Everlasting,<\/em> co je to?“<\/div>\n

Druh\u00fd chlapec se usm\u00e1l, na chv\u00edli zapomn\u011bl, \u017ee nen\u00ed mo\u017en\u00e9, aby znal Bill tuhle knihu.<\/div>\n
„Je to kn\u00ed\u017eka… no, to je jedno, nez\u00e1le\u017e\u00ed na tom.“<\/div>\n
„Oh, dob\u0159e…“ reagoval ti\u0161e Bill.<\/div>\n
Na p\u00e1r minut se rozhostilo ticho. Pak op\u011bt promluvil \u010dernovl\u00e1sek, p\u0159i\u010dem\u017e jemn\u011b zm\u00e1\u010dkl Tomovu ruku.<\/div>\n
„Pro\u010d se tolik star\u00e1\u0161 o smrt, Tomi? Chov\u00e1\u0161 se, jako bys vid\u011bl ducha.“<\/div>\n
Tom se pokusil o \u00fasm\u011bv. „Ne tak docela, j\u00e1 jenom… m\u011bl jsem \u0161patn\u00fd sen.“<\/div>\n
„Oh,“ zareagoval Bill, pod\u00edval se na jejich spojen\u00e9 ruce a na moment zap\u0159em\u00fd\u0161lel. „Zem\u0159el jsem ve tv\u00e9m snu? To je d\u016fvod tv\u00fdch obav?“<\/div>\n
Tom m\u00edrn\u011b p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Jo, d\u00e1 se to tak \u0159\u00edct,“ op\u00e1\u010dil a p\u0159\u00e1l si, aby to opravdu nebylo nic jin\u00e9ho ne\u017e sen.<\/div>\n
Sen – s n\u00edm by se mohl vyrovnat. Ale s t\u00edmhle? Tohle byl zatracen\u00fd n\u00e1hrobn\u00ed k\u00e1men, kter\u00e9ho se, proboha, skute\u010dn\u011b dot\u00fdkal.<\/div>\n
Vzhl\u00e9dl, kdy\u017e uc\u00edtil, \u017ee mu Bill znovu stiskl ruku, a pohl\u00e9dl sv\u00e9mu sm\u011bj\u00edc\u00edmu se spole\u010dn\u00edkovi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Ale hej, te\u010f jsem tady, Tomi, nejsem mrtv\u00fd,“ \u0159ekl Bill se zazuben\u00edm a roztomile naklonil hlavu na stranu.<\/p>\n

Dred\u00e1\u010d nemohl zadr\u017eet \u00fasm\u011bv, jen\u017e zv\u00edt\u011bzil nad pocity bolesti a rychle zapla\u0161il problematick\u00e9 my\u0161lenky. Sta\u010dilo k tomu jenom Billovo culen\u00ed.<\/div>\n

S \u00fasm\u011bvem Tom nat\u00e1hl volnou ruku a hrav\u011b cvnknul druh\u00e9ho chlapce do nosu.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 pravdu, te\u010f jsi tady. A v\u00ed\u0161, co?“<\/div>\n
Bill se zahih\u0148al a op\u00e1\u010dil: „Co, pane Kaulitzi?“<\/div>\n
„J\u00e1 t\u011b miluju,“ \u0159ekl Tom up\u0159\u00edmn\u011b.<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek se znovu zahih\u0148al a sklonil hlavu. Zrudnul jako bl\u00e1zen pod Tomov\u00fdm intenzivn\u00edm pohledem, tv\u00e1\u0159e mu ho\u0159ely, jako by m\u011bl hore\u010dku. Tohle v\u0161echno zp\u016fsobila pouh\u00e1 t\u0159i slova.<\/div>\n
Jak m\u016f\u017ee jedna fr\u00e1ze znamenat tak moc?<\/div>\n
Bill s \u00fasm\u011bvem vzhl\u00e9dl, tv\u00e1\u0159e m\u011bl \u010derven\u00e9 jako Rudolf\u016fv nos, a zeptal se: „Mysl\u00edte to v\u00e1\u017en\u011b, pane Kaulitzi?“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, jak o tom m\u016f\u017eete pochybovat, pane Tr\u00fcmpere?“ op\u00e1\u010dil Tom a t\u00e1zav\u011b naklonil hlavu na stranu.<\/div>\n
Bill pokr\u010dil rameny a odpov\u011bd\u011bl: „Zn\u00e1me se jen m\u011bs\u00edc a kousek a toto… tato intimn\u011bj\u0161\u00ed f\u00e1ze na\u0161eho vztahu trv\u00e1 sotva dva t\u00fddny. Nen\u00ed l\u00e1ska trochu siln\u00e9 slovo takhle brzy v na\u0161em… na\u0161em vztahu, pane Kaulitzi?“ Styd\u011bl se a koktal.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom se zachichotal. „Velmi dobr\u00e1 pozn\u00e1mka, ale nejsem si jist\u00fd, jak jinak nazvat ten pocit.“<\/div>\n
Bill ch\u00e1pav\u011b p\u0159ik\u00fdvl a pak se mezi nimi zase rozhostilo ticho.<\/div>\n
„Je to jako mot\u00fdlci ve va\u0161em b\u0159i\u0161e, pane Kaulitzi?“ zeptal se \u0161eptem \u010dernovl\u00e1sek, \u010d\u00edm\u017e odkazoval k pocitu, kter\u00e9mu Tom nedok\u00e1zal d\u00e1t jm\u00e9no.<\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Obrov\u0161t\u00ed mot\u00fdlci,“ specifikoval.<\/div>\n
„A va\u0161e srdce zrychl\u00ed, kdy\u017e… kdy\u017e na m\u011b mysl\u00edte nebo m\u011b vid\u00edte?“ ptal se d\u00e1l Bill nesm\u011ble.<\/div>\n
Tom se zahih\u0148al. „M\u00e9mu srdci narostou k\u0159\u00eddla a vzn\u00e1\u0161\u00ed se, kdy\u017e t\u011b vid\u00edm, nato\u017e kdy\u017e na tebe mysl\u00edm.“<\/div>\n
Bill se sna\u017eil zakr\u00fdt \u010derve\u0148 ve tv\u00e1\u0159\u00edch, nicm\u00e9n\u011b se mu obli\u010dej zbarvil do \u0161arlatova a on stydliv\u011b sklonil hlavu. Tom mu zm\u00e1\u010dknul ruku a potla\u010dil \u00fa\u0161klebek nad Billov\u00fdm studem.<\/div>\n
„Za\u010dnou se v\u00e1m potit dlan\u011b, kdy\u017e jsem pobl\u00ed\u017e?“ pokra\u010doval \u010dernovl\u00e1sek.<\/div>\n
Tom stiskl jeho ruku a srde\u010dn\u011b se rozesm\u00e1l.<\/div>\n
„Co mysl\u00edte, pane Tr\u00fcmpere?“<\/div>\n
Evidentn\u011b byla odpov\u011b\u010f ano, Bill si v\u0161iml, jak proti sob\u011b jejich dlan\u011b klou\u017eou, ob\u011b pokryt\u00e9 tenkou vrstvou potu nervozity.<\/div>\n
Bill se zahih\u0148al a na minutu ztichnul.<\/p>\n

„Na koho mysl\u00edte, kdy\u017e v noci us\u00edn\u00e1te, pane Kaulitzi?“ zeptal se po chv\u00edli a pod\u00edval se Tomovi do o\u010d\u00ed. U\u017e nezkou\u0161el schovat \u010derven\u00e9 tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n

Dred\u00e1\u010d se usm\u00e1l a ti\u0161e odpov\u011bd\u011bl: „Na tebe.“<\/div>\n
Bill byl te\u010f p\u0159\u00edmo rud\u00fd. Usm\u00e1l se a zamrkal. D\u00edky dv\u011bma Tomov\u00fdm slov\u016fm. Jeho o\u010di studovaly na moment tv\u00e1\u0159 jeho spole\u010dn\u00edka a nakonec se us\u00eddlily na dred\u00e1\u010dov\u00fdch pootev\u0159en\u00fdch rtech.<\/div>\n
„Pane Kaulitzi?“ za\u0161eptal chlapec.<\/div>\n
„Ano, pane Tr\u00fcmpere?“<\/div>\n
„Mohl… mohl bych v\u00e1s pol\u00edbit, pane Kaulitzi?“ zeptal se Bill se zaculen\u00edm.<\/div>\n
Tom se u\u0161kl\u00edbl.<\/div>\n
„Na to se nemus\u00ed\u0161 pt\u00e1t.“<\/div>\n
Bill se usm\u00e1l, nahnul se a p\u0159itiskl sv\u00e9 rty na Tomovy. Bylo to m\u011bkk\u00e9 a nevinn\u00e9, schovan\u00e9 ve st\u00ednu strom\u016f a chr\u00e1n\u011bn\u00e9 p\u0159ed zrakem kohokoliv, kdo by se d\u00edval z okna Tr\u00fcmperovic domu.<\/p>\n

Pot\u00e9, co se odt\u00e1hli, Bill se na Toma pod\u00edval a pousm\u00e1l se.<\/div>\n

„Jestli jsou tyto pocity l\u00e1ska, pak v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee v\u00e1s miluji v\u00edc, ne\u017e jsem si p\u0159edstavoval, pane Kaulitzi,“ \u0159ekl.<\/div>\n
Tom mu \u00fasm\u011bv op\u011btoval a znovu stiskl Billovi ruku, ale nemohl si pomoct, v\u0161iml si ustaran\u00e9ho v\u00fdrazu na jeho tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Vypad\u00e1\u0161 ustaran\u011b, Bille, co je \u0161patn\u011b?“ zeptal se, p\u0159ekvapen\u00fd t\u00edm starostliv\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i chlapce s havran\u00edmi vlasy.<\/div>\n
Bill uhnul pohledem.<\/div>\n
„Nikdy p\u0159edt\u00edm jsem se ohledn\u011b nikoho takto nec\u00edtil, pane Kaulitzi,“ \u0159ekl zraniteln\u011b.<\/div>\n
„Ani j\u00e1 ne, ne opravdu,“ op\u00e1\u010dil Tom. P\u0159ipomn\u011bl si, \u017ee jednou \u0159ekl tahle slova n\u011bjak\u00e9 n\u00e1hodn\u00e9 d\u00edvce, a\u010dkoliv se ohledn\u011b n\u00ed nikdy takhle nec\u00edtil.<\/div>\n
„Ale… ale m\u00ed rodi\u010de p\u0159edpokl\u00e1daj\u00ed, \u017ee se zamiluji do n\u011bjak\u00e9 oslniv\u00e9 mlad\u00e9 \u017eeny a o\u017een\u00edm se s n\u00ed, abych zachoval rod. U\u017e d\u0159\u00edv se mne sna\u017eili o\u017eenit a ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee by nebyli p\u0159\u00edli\u0161 pot\u011b\u0161en\u00ed, kdyby v\u011bd\u011bli… toto,“ prohl\u00e1sil \u010dernovl\u00e1sek a uk\u00e1zal prstem na sebe a Toma, aby bylo jasn\u00e9, \u017ee mluv\u00ed o jejich vztahu.<\/p>\n

„Oh,“ zareagoval ti\u0161e Tom, zasa\u017een\u00fd Billov\u00fdmi slovy. Do\u0161lo mu, v jak\u00e9m stolet\u00ed se nach\u00e1z\u00ed a co se v t\u00e9hle dob\u011b o\u010dek\u00e1v\u00e1 od mlad\u00fdch mu\u017e\u016f. M\u00edsto toho, aby byli posl\u00e1ni na \u010dty\u0159i roky na vysokou a pak z\u00edskali pr\u00e1ci, je o\u010dek\u00e1v\u00e1no, \u017ee si najdou adekv\u00e1tn\u00ed man\u017eelku a zalo\u017e\u00ed vlastn\u00ed rodinu, co\u017e je odli\u0161n\u00e9 od \u017eivota v jedenadvac\u00e1t\u00e9m stolet\u00ed.<\/div>\n

„Mus\u00ed to v\u011bd\u011bt?“ zeptal se Tom po chvilce a vzhl\u00e9dl od sv\u00e9ho kl\u00edna k Billovi.<\/div>\n
Ten okam\u017eik neodpov\u00eddal, p\u0159em\u00fd\u0161liv\u011b se kousal do rtu, zat\u00edmco zva\u017eoval pro a proti, co se t\u00fd\u010de udr\u017een\u00ed jejich vztahu v tajnosti. „P\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee ne,“ \u0159ekl nakonec ti\u0161e. U\u017e te\u010f byl vlastn\u011b jejich vztah zbytku sv\u011bta skryt\u00fd.<\/div>\n
Tom se usm\u00e1l a ovinul pa\u017ee kolem \u010dernovl\u00e1skova \u0161t\u00edhl\u00e9ho t\u011bla. Dr\u017eel ho v t\u011bsn\u00e9m objet\u00ed. Jejich intimn\u00ed doteky byly st\u00e1le schovan\u00e9 ve st\u00ednu strom\u016f kolem nich.<\/div>\n
Bill se ke sv\u00e9mu spole\u010dn\u00edkovi p\u0159itulil, uvelebil se tak, aby se o n\u011bj mohl op\u0159\u00edt, a hlavu schoval v k\u0159ivce Tomova krku. Usm\u00e1l se nad t\u00edm pocitem ochrann\u00e9ho z\u00e1voje, jen\u017e ho obklopoval a skr\u00fdval p\u0159ed vn\u011bj\u0161\u00edm sv\u011btem. Na druhou stranu, Tom si p\u0159\u00e1l, aby byl schopn\u00fd vyhodit si z hlavy obraz \u0161ed\u00e9ho n\u00e1hrobn\u00edho kamene. Po z\u00e1dech mu p\u0159eb\u011bhl mr\u00e1z p\u0159i vzpom\u00ednce na h\u0159bitov, kter\u00fd nav\u0161t\u00edvil p\u0159ed necelou hodinou. Zav\u0159el o\u010di, ale hned se mu vybavilo Billovo jm\u00e9no vytesan\u00e9 do \u017euly a on se zachv\u011bl navzdory tepl\u00e9mu po\u010das\u00ed.<\/p>\n

„Ochr\u00e1n\u00edm t\u011b, slibuju,“ za\u0161eptal. Tahle v\u011bta znamenala pro Billa cel\u00fd sv\u011bt, i kdy\u017e p\u0159edstavovala velkou v\u00fdzvu.<\/p>\n

autor: Izzap<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Allka<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Izzap P\u0159eju v\u0161em twinces\u0165\u00e1k\u016fm co nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed V\u00e1noce a co nejpoveden\u011bj\u0161\u00ed novej rok. Snad v\u00e1m \u0160t\u011bdr\u00fd den zp\u0159\u00edjemn\u00ed mimo jin\u00e9 dne\u0161n\u00ed d\u00edl kr\u00e1sn\u00e9 pov\u00eddky \ud83d\ude42 Allka Nebudu \u017e\u00edt v\u011b\u010dn\u011b Tom se n\u00e1sleduj\u00edc\u00edho r\u00e1na vzbudil brzy, vstal z matrace a hned se ozvaly<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[606],"tags":[],"class_list":["post-3467","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-turn-back-time"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3467","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3467"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3467\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3467"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3467"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3467"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}