{"id":3478,"date":"2014-12-20T16:00:00","date_gmt":"2014-12-20T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3467"},"modified":"2014-12-20T16:00:00","modified_gmt":"2014-12-20T15:00:00","slug":"ja-nejsem-ja-16","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/12\/20\/ja-nejsem-ja-16\/","title":{"rendered":"J\u00e1 nejsem j\u00e1 16."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
L.A. p\u00e1tek 3. ledna<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Necht\u011bl jsem\u2026“ Dal\u0161\u00ed slova u\u017e nedo\u0159ekl, ztratila se v Billov\u00fdch rtech. A on neuhnul. Neuhnul dokonce ani ve chv\u00edli, kdy se Bill v\u00e1hav\u011b p\u0159itiskl v\u00edc, a dokonce ani tehdy, kdy\u017e uc\u00edtil Billovu ruku za sv\u00fdm krkem, jak si ho p\u0159itahuje, a \u0161pi\u010dku jeho jazyka, jak se nesm\u011ble dob\u00fdv\u00e1 dovnit\u0159. Byl pora\u017een\u00fd. Nemohl se ani hnout. A v\u016fbec netu\u0161il pro\u010d\u2026<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Tohle p\u0159ece nen\u00ed spr\u00e1vn\u00e9, b\u011b\u017eelo v po\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed panice Tomovi hlavou, zat\u00edmco m\u00edstnost\u00ed zn\u011bly t\u00f3ny jeho kytary a Bill\u016fv zp\u00edvaj\u00edc\u00ed d\u011btsk\u00fd hlas. Tehdy se to stalo. Kdy\u017e m\u011bl Bill tenhle hlas. Tehdy se poprv\u00e9 a naposledy l\u00edbali. Bylo jim \u010dtrn\u00e1ct, byli opil\u00ed a bylo to tak v\u00e1\u0161niv\u00e9 a kr\u00e1sn\u00e9, a\u017e se jim z toho ob\u011bma zato\u010dila hlava. Tom se c\u00edtil \u00fapln\u011b stejn\u011b jako tehdy, byl p\u0159ekvapen\u00fd, jak p\u0159esn\u011b si tu situaci najednou vybavuje. Vzpom\u00ednky jako by se n\u00e1hle vyno\u0159ily z podv\u011bdom\u00ed, pocity se vr\u00e1tily v pln\u00e9 s\u00edle, srdce mu tlouklo a\u017e v krku, kdy\u017e opl\u00e1cel sv\u00e9mu dvoj\u010deti polibek, jen\u017ee jeho rozum mu z\u00e1rove\u0148 neodbytn\u011b p\u0159ipom\u00ednal, \u017ee te\u010f jsou o deset let star\u0161\u00ed a tohle by spolu d\u011blat nem\u011bli. Tom by m\u011bl m\u00edt rozum, m\u011bl by to okam\u017eit\u011b ukon\u010dit, jako to ud\u011blal kdysi, jinak si Bill bude myslet, \u017ee s t\u00edm, co te\u010f d\u011blaj\u00ed, souhlas\u00ed. A to nen\u00ed pravda. Nebo se o tom alespo\u0148 s\u00e1m sebe sna\u017eil p\u0159esv\u011bd\u010dit. Ano, je to tak, on to nechce a mus\u00ed to ukon\u010dit. Nebr\u00e1n\u00ed se, proto\u017ee nechce sv\u00e9mu dvoj\u010deti zp\u016fsobit dal\u0161\u00ed zklam\u00e1n\u00ed. Proto op\u011btuje jeho polibek, \u017e\u00e1dn\u00fd jin\u00fd d\u016fvod to nem\u00e1. Jestli to hned te\u010f neukon\u010d\u00ed a nech\u00e1 Billa v\u011b\u0159it, \u017ee to chce taky, neubl\u00ed\u017e\u00ed mu t\u00edm daleko v\u00edc? Mus\u00ed to ukon\u010dit, a to hned.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Po tomhle jasn\u00e9m rozhodnut\u00ed jemn\u011b chytil Billovu ruku, j\u00ed\u017e si ho p\u0159idr\u017eoval za krkem, a st\u00e1hl ji dop\u0159edu, ani\u017e by ji pustil. Opatrn\u011b, aby se Bill nec\u00edtil \u0161patn\u011b, ukon\u010dil jejich polibek. Cel\u00e9 to netrvalo ani deset vte\u0159in, ale jemu ten \u010das p\u0159ipadal jako v\u011b\u010dnost. Chytil Billa jemn\u011b za tv\u00e1\u0159, a ani\u017e by cokoliv \u0159ekl, polo\u017eil si jeho hlavu na sv\u00e9 rameno. Nev\u011bd\u011bl, co by m\u011bl \u0159\u00edct. P\u0159esv\u011bd\u010dovat te\u010f sv\u00e9 dvoj\u010de o tom, \u017ee nen\u00ed spr\u00e1vn\u00e9 se l\u00edbat, a u\u017e v\u016fbec ne t\u00edmhle zp\u016fsobem, nem\u011bl odvahu. V\u011bd\u011bl moc dob\u0159e, jak by to Bill vzal, a to nemohl dovolit. Byl zran\u011bn\u00fd, dezorientovan\u00fd v pro n\u011bj nezn\u00e1m\u00e9m sv\u011bt\u011b, a Tom byl ten jedin\u00fd, koho tu m\u011bl, koho znal a komu d\u016fv\u011b\u0159oval. Kdyby te\u010f za\u010dal mluvit o tom, \u017ee m\u00e1 p\u0159\u00edtelkyni, kterou si hodl\u00e1 vz\u00edt za man\u017eelku, a\u017e se k n\u011bmu vr\u00e1t\u00ed, ur\u010dit\u011b by to Billa rozru\u0161ilo a v\u0161echno by se jen zhor\u0161ilo. Skoro se zastyd\u011bl s\u00e1m p\u0159ed sebou, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee si na ni za celou tu dobu, kdy ho Bill l\u00edbal, ani nevzpomn\u011bl.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Nakopal by se za to, \u017ee se rozhodl ulevit sv\u00e9mu vlastn\u00edmu pocitu ztracenosti a uk\u00e1zal Billovi nahr\u00e1vac\u00ed studio. Co si vlastn\u011b myslel? A\u0165 u\u017e to bylo cokoliv, nenapadlo ho, \u017ee na to bude jeho bratr reagovat takhle. Domn\u00edval se, \u017ee bude m\u00edt radost, co v\u0161echno spolu dok\u00e1zali, jak daleko to dot\u00e1hli, \u017ee si mo\u017en\u00e1 kone\u010dn\u011b na n\u011bco vzpomene, a\u017e usly\u0161\u00ed Monzun, ale ani ve snu nepomyslel na to, \u017ee bude Bill reagovat pl\u00e1\u010dem. Od toho \u00farazu plakal n\u011bjak moc \u010dasto. Musel b\u00fdt zoufal\u00fd.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Miluju t\u011b, Tomi,“ vydechl Bill t\u011bsn\u011b vedle jeho ucha. Zn\u011blo to sp\u00ed\u0161 jako \u0161evelen\u00ed v\u011btru, \u0161ept\u00e1n\u00ed, skoro by se dalo p\u0159eslechnout.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky,“ vzdychl Tom. Nemohl lh\u00e1t, byla to pravda a oba to v\u011bd\u011bli, „ale tohle nem\u016f\u017eeme,“ sebral v sob\u011b ve\u0161kerou odvahu. Zat\u00edmco jeho ruka hladila Billova z\u00e1da, sna\u017e\u00edc se ho udr\u017eet v klidu, d\u00e1l potichu mluvil. „Jsme brat\u0159i, Bille, dvoj\u010data. Nem\u016f\u017eeme\u2026“<\/div>\n
„Ale ano, m\u016f\u017eeme,“ posadil se n\u00e1hle Bill a zad\u00edval se Tomovi do o\u010d\u00ed. „M\u016f\u017eeme, Tomi, a je to to nejlep\u0161\u00ed, co spolu m\u00e1me. Sice nejsme slavn\u00ed, ale m\u00e1me jeden druh\u00e9ho, to n\u00e1m nikdo nem\u016f\u017ee vz\u00edt.“<\/div>\n
„\u017dije\u0161 ve vymy\u0161len\u00e9 realit\u011b, Bille. My jsme slavn\u00ed a to, co si pamatuje\u0161, se nikdy nestalo.“<\/div>\n
„Ne, to nen\u00ed pravda. J\u00e1 sice nev\u00edm, co se stalo, ale v\u00edm stoprocentn\u011b, \u017ee to, co si pamatuju, jsem taky v\u0161echno pro\u017eil,“ Bill te\u010f vypadal odhodlan\u011b, jako by se kone\u010dn\u011b rozhodl bojovat za svou pravdu. „Nezapomn\u011bl jsem nic, Tomi, ani to, jak t\u011b b\u011bhem p\u00e1r vte\u0159in dostat do postele, kdy\u017e zrovna nem\u00e1\u0161 po pr\u00e1ci n\u00e1ladu,“ sklonil se k Tomovu uchu, „nebo kam t\u011b l\u00edbat, abys byl pro m\u011b okam\u017eit\u011b p\u0159ipraven\u00fd,“ p\u0159itiskl rty p\u0159esn\u011b na stejn\u00e9 m\u00edsto jako v nemocnici, ol\u00edzl ho jazykem a lehce se p\u0159is\u00e1l. P\u0159esn\u011b tohle Tom miloval, a reakce p\u0159i\u0161la z\u00e1hy, uc\u00edtil nap\u011bt\u00ed v rozkroku\u2026 ale o tom v\u011bd\u011bla jen\u2026<\/div>\n
„To ti \u0159ekla Ria,“ za\u0161eptal, musel potla\u010dit zast\u00e9n\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Ne!“ odtrhl se od n\u011bj v tu r\u00e1nu Bill, kdy\u017e mu do\u0161lo, co Tom \u0159ekl. „\u017d\u00e1dn\u00e1 pitom\u00e1 \u017eensk\u00e1 mi nemus\u00ed \u0159\u00edkat, kam m\u00e1m l\u00edbat sv\u00fdho kluka, kdy\u017e ho chci vzru\u0161it,“ t\u00e9m\u011b\u0159 k\u0159i\u010del Bill, v o\u010d\u00edch blesky.<\/div>\n
„Uklidni se, Bille,“ chytil Tom duchap\u0159\u00edtomn\u011b bratrovy ruce, kter\u00e9 se ho co nevid\u011bt chystaly uhodit, nebo to tak alespo\u0148 vypadalo.<\/div>\n
„Nechci se uklidnit,“ odsekl Bill vztekle a zavr\u00e1voral, kdy\u017e se sna\u017eil Tomovi vytrhnout, aby se zvedl. „M\u00e1m toho dost!“ vyk\u0159ikl, ale hlava ho v tu chv\u00edli zradila a donutila ho se posadit zp\u00e1tky na seda\u010dku vedle Toma, a\u010dkoliv by byl v tu chv\u00edli nejrad\u0161i co nejd\u00e1l. „J\u00e1 chci dom\u016f,“ vzlykl zoufale, hlavu v dlan\u00edch. „J\u00e1 chci zp\u00e1tky sv\u016fj star\u00fd \u017eivot.“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom jen zkoprn\u011ble sledoval sv\u00e9 op\u011bt vzlykaj\u00edc\u00ed dvoj\u010de, jak se mu hrout\u00ed p\u0159ed o\u010dima. Sakra. Cel\u00e9 to pod\u011blal. Co te\u010f? Pot\u0159eboval by pomoc, radu, cokoliv\u2026 nev\u011bd\u011bl si rady s t\u00edmhle emocion\u00e1ln\u00edm uzl\u00ed\u010dkem nerv\u016f, kter\u00fd se t\u0159\u00e1sl a plakal. Nebyl \u017e\u00e1dn\u00fd psycholog, aby v\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct, jak se chovat. Jejich dvoj\u010dec\u00ed spojen\u00ed, kter\u00e9 spolu jako d\u011bti m\u00edvali, se pr\u00e1v\u011b kv\u016fli t\u00e9 ne\u0161\u0165astn\u00e9 ud\u00e1losti p\u0159ed deseti lety rozpojilo, a on te\u010f mohl jenom odhadovat, jak se jeho dvoj\u010de asi c\u00edt\u00ed. N\u011bco ale ud\u011blat mus\u00ed, nem\u016f\u017ee jen tak sed\u011bt a z\u00edrat, co zp\u016fsobil. Opatrn\u011b se k Billovi naklonil a p\u0159es jeho po\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed odpor si ho p\u0159it\u00e1hl zp\u00e1tky do n\u00e1ru\u010de.<\/div>\n
„Nebre\u010d,“ zahu\u010del do bratrova ucha. „To se sprav\u00ed,“ ut\u011b\u0161oval ho.<\/div>\n
„Ne,“ zavrt\u011bl Bill ne\u0161\u0165astn\u011b hlavou. „Nesprav\u00ed.“<\/div>\n
„Ale ano,“ sna\u017eil se Tom. „Poj\u010f, p\u016fjde\u0161 si lehnout, pot\u0159ebuje\u0161 si odpo\u010dinout,“ zkusil to jedin\u00e9, co pova\u017eoval moment\u00e1ln\u011b za spr\u00e1vn\u00e9.<\/div>\n
„Nechci odpo\u010d\u00edvat, chci dom\u016f,“ vzlykl ne\u0161\u0165astn\u011b Bill. „Chci k n\u00e1m do Loitsche, za Scottym, za\u2026“ chvilku se zarazil, „za m\u00fdm Tomem,“ kone\u010dn\u011b do\u0159ekl, a\u010dkoliv v\u011bd\u011bl, jak absurdn\u011b to zn\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Na tohle u\u017e Tom nem\u011bl co \u0159\u00edct. Bylo mu Billa tak l\u00edto, \u017ee mu skoro vyhrkly do o\u010d\u00ed slzy. \u010c\u00edm si tohle zaslou\u017eili? Co komu, proboha, ud\u011blali tak stra\u0161n\u00e9ho, \u017ee je muselo tohle potkat? Byla to da\u0148 za jejich sl\u00e1vu? Nebo za pen\u00edze, kter\u00e9 jim ta sl\u00e1va p\u0159inesla? Byla tohle n\u011bjak\u00e1 zvrhl\u00e1 spravedlnost? Tom nev\u011bd\u011bl. Mohl se jen modlit, aby to bylo co nejrychleji za nimi. Hned z\u00edtra objedn\u00e1 Billa k tomu doporu\u010den\u00e9mu psychologovi, snad jim alespo\u0148 trochu pom\u016f\u017ee. Tohle on s\u00e1m nem\u016f\u017ee zvl\u00e1dnout.<\/div>\n
Zat\u00edmco p\u0159em\u00fd\u0161lel, Bill se v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed pomalu uklid\u0148oval, zvolna a pravideln\u011b d\u00fdchal, zat\u00edmco m\u00edstnost\u00ed zn\u011bl jeho d\u011btsk\u00fd hlas \u00fap\u011bnliv\u011b \u017e\u00e1daj\u00edc\u00ed, aby ho n\u011bkdo zachr\u00e1nil. Jak kr\u00e1sn\u00e1 p\u00edsni\u010dka a jak moc te\u010f platil jej\u00ed text. Pot\u0159ebovali zachr\u00e1nit. Oba.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Cel\u00fd zbytek dne byl Tom zav\u0159en\u00fd v nahr\u00e1vac\u00edm studiu, zat\u00edmco Bill naho\u0159e spal. Usnul celkem brzy pot\u00e9, co ho Tom doprovodil do lo\u017enice, byl jak fyzicky, tak emocion\u00e1ln\u011b unaven\u00fd. Chv\u00edli pot\u00e9, co se Bill ulo\u017eil do postele, volala m\u00e1ma a Tom se musel hodn\u011b p\u0159etva\u0159ovat, kdy\u017e j\u00ed sd\u011bloval optimistick\u00e9 progn\u00f3zy, co se t\u00fd\u010de bratrova zdrav\u00ed. Nelhal, ale taky ne\u0159\u00edkal celou pravdu. Na\u0161t\u011bst\u00ed mu uv\u011b\u0159ila a sl\u00edbila, \u017ee brzy zavol\u00e1, aby mohla mluvit i s Billem. Toho se Tom b\u00e1l ze v\u0161eho nejv\u00edc. Kdy\u017e u\u017e byl vyru\u0161en od pr\u00e1ce, zavolal nejd\u0159\u00edv Andreasovi, kter\u00fd se vr\u00e1til do Berl\u00edna kv\u016fli n\u011bjak\u00e9 lukrativn\u00ed zak\u00e1zce, a pak Gustavovi. Ob\u011bma \u0159ekl o Billov\u011b pam\u011bti pravdu a m\u011bl pocit, \u017ee \u010d\u00e1st t\u00e9 t\u00edhy z jeho ramen spadla, u\u017e v tom nebyl s\u00e1m. Andreas se po prvotn\u00edm \u0161oku vypt\u00e1val na podrobnosti Billova fiktivn\u00edho sv\u011bta a stejn\u011b jako Tom nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee se n\u011bco takov\u00e9ho m\u016f\u017ee st\u00e1t. Pikantn\u00ed podrobnosti o jejich vyb\u00e1jen\u00e9m sexu\u00e1ln\u00edm vztahu Tom samoz\u0159ejm\u011b vynechal, i vzhledem k tomu, jak re\u00e1ln\u00fd m\u011bl v jejich minulosti z\u00e1klad, ale i tak to bylo na jejich nejlep\u0161\u00edho kamar\u00e1da a\u017e dost. Sl\u00edbil, \u017ee hned jakmile bude m\u00edt zak\u00e1zku hotovou, sko\u010d\u00ed na prvn\u00ed letadlo a vr\u00e1t\u00ed se zp\u00e1tky, aby byl Billovi nabl\u00edzku. Bohu\u017eel, d\u0159\u00edv jak za dva m\u011bs\u00edce to b\u00fdt nemohlo.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Gustav, kter\u00fd norm\u00e1ln\u011b ne\u0159e\u0161\u00ed skoro nic a v\u0161echno bere s klidem, zn\u011bl v telefonu po Tomov\u011b ozn\u00e1men\u00ed dost vyd\u011b\u0161en\u011b. Sl\u00edbil, \u017ee Georgovi v\u0161echno \u0159ekne, aby to Tom nemusel znovu opakovat, a stejn\u011b jako Andy se sna\u017eil kytaristu vyzpov\u00eddat a sou\u010dasn\u011b podpo\u0159it slovy a slibem brzk\u00e9ho p\u0159\u00edletu. P\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee by mohli b\u011bhem m\u011bs\u00edce s Georgem v\u0161echno za\u0159\u00eddit a na p\u00e1r t\u00fddn\u016f p\u0159ilet\u011bt a str\u00e1vit tak s Billem \u010das, kter\u00fd by mu m\u011bl pomoci se vzpom\u00ednkami. Pokud cht\u011bli je\u0161t\u011b n\u011bkdy vzk\u0159\u00edsit Tokio Hotel a vydat album, museli b\u00fdt pohromad\u011b. Jen tak se mohl Bill nau\u010dit znovu v\u0161echny p\u00edsni\u010dky. Oni \u010dty\u0159i byli pohromad\u011b v\u017edycky siln\u00ed a te\u010f nastal \u010das se znovu spojit.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Ria nevolala. Tom nev\u011bd\u011bl, co d\u011blat. Kdy\u017e ji vezl v\u010dera ke Katie, skoro nemluvili. Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee a\u0165 u\u017e by \u0159ekl cokoliv, v\u00fdsledkem by byla h\u00e1dka. Nic jin\u00e9ho si v t\u00e9hle situaci neum\u011bl p\u0159edstavit. Sed\u011bla na sedadle spolujezdce ti\u0161e, bylo na n\u00ed vid\u011bt, \u017ee o h\u00e1dku taky nestoj\u00ed, tak nakonec probrali jen technick\u00e9 detaily vypl\u00fdvaj\u00edc\u00ed z jej\u00edho st\u011bhov\u00e1n\u00ed. Auto, kter\u00e9 j\u00ed Tom koupil k narozenin\u00e1m, m\u011bla zrovna v servisu na garan\u010dn\u00ed prohl\u00eddce, proto ji musel odv\u00e9zt. Jinak by se v\u016fbec neobt\u011b\u017eovala ho o to \u017e\u00e1dat, byla samostatn\u00e1. Kl\u00ed\u010de od domu si na jeho \u017e\u00e1dost nechala, aby mohla kdykoliv p\u0159ij\u00edt, ale Tom z jej\u00edho chov\u00e1n\u00ed c\u00edtil, \u017ee se tomu bude sna\u017eit prozat\u00edm vyhnout. \u0158ekla to jasn\u011b. Nechce Billa n\u011bjak\u00fd \u010das ani vid\u011bt. Kdy\u017e se lou\u010dili, nechala se sice pol\u00edbit, ale vzhledem k tomu, \u017ee opod\u00e1l byli Alex a Katie, nem\u011bl Tom \u0161anci na cokoliv v\u00fdznamn\u011bj\u0161\u00edho. Kdy\u017e j\u00ed dnes r\u00e1no vezl Pretty, m\u011bl v pl\u00e1nu ji n\u011bkam odt\u00e1hnout do soukrom\u00ed a probrat situaci v klidn\u011bj\u0161\u00ed atmosf\u00e9\u0159e, ne\u017e byla v\u010dera, ale nedostal \u0161anci. D\u00e1my byly zrovna na odchodu, jely vyzvednout Riino auto a na n\u00e1kupy.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Byl zklaman\u00fd. Nikdy by ho nenapadlo, \u017ee kdy\u017e kone\u010dn\u011b sebere ve\u0161kerou svou odvahu a po\u017e\u00e1d\u00e1 Riu o ruku, ona ho takhle lehce odstr\u010d\u00ed kv\u016fli jedn\u00e9 pitom\u00e9 h\u00e1dce s Billem. Uv\u011bdomoval si, o co p\u0159esn\u011b Rie jde, ale stejn\u011b se c\u00edtil jako kus hadru. Tak n\u011bjak bylo asi v\u0161em t\u011bm holk\u00e1m, co mu kdy v \u017eivot\u011b pro\u0161ly postel\u00ed. Kolikr\u00e1t sly\u0161el to proklat\u00e9 „miluju t\u011b“, a nesn\u00e1\u0161el to. Znamenalo to, \u017ee se zase spletl a m\u00edsto sebev\u011bdom\u00e9 coury si do postele vybral fanynku, kter\u00e1 do n\u011bj byla bezhlav\u011b zamilovan\u00e1. Nem\u011bl tyhle holky r\u00e1d, proto\u017ee v n\u011bm vzbuzovaly pocit viny. Byly zmalovan\u00e9 a oble\u010den\u00e9 skoro stejn\u011b jako holky z v\u00fdloh v hambursk\u00e9m St. Pauli, a a\u010dkoliv se sna\u017eil nevyb\u00edrat si ty, kter\u00e9 to evidentn\u011b p\u0159edst\u00edraly, v\u011bt\u0161inou m\u011bl \u0161patnou ruku. Hr\u00e1l si sice na tvr\u010f\u00e1ka, ale poka\u017ed\u00e9 mu jich bylo sv\u00fdm zp\u016fsobem l\u00edto, kdy\u017e je vyprov\u00e1zel z hotelov\u00e9ho pokoje. Jejich pohledy byly v\u011bt\u0161inou smutn\u00e9 a vy\u010d\u00edtav\u00e9 a on se proto nau\u010dil ned\u00edvat se jim do o\u010d\u00ed. A\u017e Ria ho dostala, kdy\u017e ho n\u011bkolikr\u00e1t po sob\u011b odm\u00edtla. Sm\u00e1la se mu. \u0158\u00edkala mu \u0161t\u011bn\u011b, kdy\u017e za n\u00ed b\u011bhal jako posedl\u00fd. To byl p\u0159esn\u011b zp\u016fsob, jak sbalit Toma Kaulitze. Nevrhnout se mu hned do postele a d\u011blat se vz\u00e1cnou. Byla neuv\u011b\u0159iteln\u011b kr\u00e1sn\u00e1, ale nejen to, byla taky chytr\u00e1, a to byla kombinace, kter\u00e9 podlehl. Kdy\u017e mu kone\u010dn\u011b po dvou m\u011bs\u00edc\u00edch sna\u017een\u00ed dovolila ji pol\u00edbit, c\u00edtil se jako v\u00edt\u011bz. Byla jeho. Kr\u00e1lovna kr\u00e1sy. A te\u010f bylo v\u0161echno v h\u00e1ji.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Trhnul sebou, kdy\u017e mu zazvonil telefon. Alex. Dal\u0161\u00ed probl\u00e9m na obzoru. „Ahoj, Lexi,“ pozdravil, kdy\u017e p\u0159ijal hovor. „Bill sp\u00ed,“ rovnou dodal, aby bylo jasno, \u017ee je moment\u00e1ln\u011b nedostupn\u00fd. „Jo, nen\u00ed mu je\u0161t\u011b moc dob\u0159e,“ odpov\u00eddal v\u00edcem\u00e9n\u011b mechanicky na kamar\u00e1dovy ot\u00e1zky. „J\u00e1 nev\u00edm,“ reagoval v\u00e1hav\u011b na mo\u017enost n\u00e1v\u0161t\u011bvy. „\u0158\u00edkala ti Ria, co se mu stalo, ne? On t\u011b v\u016fbec nepozn\u00e1v\u00e1, ukazoval jsem mu fotku.“ Chvilku poslouchal Alexovo na\u0159\u00edk\u00e1n\u00ed, dovedl si p\u0159edstavit, jak na n\u011bj takov\u00e1hle zpr\u00e1va musela zap\u016fsobit. „Ne, v\u00e1\u017en\u011b ne, Lexi, on \u00fapln\u011b zapomn\u011bl anglicky. Ani by ti nerozum\u011bl,“ zd\u016fvod\u0148oval sv\u00e9 odm\u00edtnut\u00ed. „A\u017e mu bude l\u00edp, tak se ur\u010dit\u011b potk\u00e1te, ale prozat\u00edm to v\u00e1\u017en\u011b nejde.“ Ukon\u010dil hovor. Nem\u011bl n\u00e1ladu na zamilovan\u00e9ho n\u00e1vrh\u00e1\u0159e, co vypadal jako medv\u011bd brtn\u00edk. Sice byl fajn, ale jeho o\u010dividn\u00e1 l\u00e1ska k Billovi lezla Tomovi ob\u010das na nervy. Byl u nich posledn\u00ed dobou navezen\u00fd \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm \u010dast\u011bji, a to, jak na Billa zbo\u017en\u011b z\u00edral, se prost\u011b nedalo p\u0159ehl\u00e9dnout. Nech\u00e1pal, \u017ee to Bill nevid\u011bl, pokud to teda nep\u0159edst\u00edral. „Tak co, Barone, p\u016fjdeme se ven prob\u011bhnout, ne?“ oslovil psa, kter\u00fd okam\u017eit\u011b zvedl hlavu, kdy\u017e zaslechl sl\u016fvko ven. „Pot\u0159ebujem oba na vzduch.“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill nespal. Nemohl usnout, a\u010dkoliv by tak stra\u0161n\u011b cht\u011bl. Nejrad\u0161i by usnul a probudil se doma v Loitsche, ale hlava mu t\u0159e\u0161tila jako bl\u00e1zen, a\u010dkoliv si vzal u\u017e dva pr\u00e1\u0161ky proti bolesti. Nebyly k ni\u010demu. Kdy\u017e Tom nakoukl do lo\u017enice, p\u0159edst\u00edral sp\u00e1nek, aby s n\u00edm nemusel mluvit. Tom ho odm\u00edtl, a to Billa mrzelo. U\u017e to vypadalo tak nad\u011bjn\u011b, kdy\u017e ho pol\u00edbil, ale pak p\u0159i\u0161la studen\u00e1 sprcha. Sna\u017eil se pochopit jeho postoj, ale po\u0159\u00e1d se nemohl sm\u00ed\u0159it s t\u00edm, jak moc jin\u00fd je. Jeho Tom v Loitsche byl tak l\u00e1skypln\u00fd, staral se o n\u011bj, aby mu v \u017eivot\u011b nic nechyb\u011blo, a\u010dkoliv mu to dalo sakra pr\u00e1ci vyd\u011blat pen\u00edze pro n\u011b oba, a on mu to tak r\u00e1d vracel nejen v posteli, ale i v tom, jak se zase on staral o Toma. Milovali se a Bill si myslel, \u017ee je to a\u017e do konce jejich spole\u010dn\u00fdch \u017eivot\u016f. Jen\u017ee to se zm\u011bnilo jako m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9ho proutku. Tenhle Tom m\u011bl v\u0161echno, na co si uk\u00e1zal, drah\u00e1 auta, d\u016fm, mobil, j\u00eddla plnou lednici, ale stejn\u011b jako ta lednice byl taky chladn\u00fd. Je mo\u017en\u00e9, \u017ee je pravda, co se \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee pen\u00edze a sl\u00e1va \u010dlov\u011bka zkaz\u00ed? Byl by takov\u00fd i jeho Tom, kdyby se jim poda\u0159ilo proslavit? T\u011b\u017eko \u0159\u00edct.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Dole bouchly dve\u0159e. Tom ode\u0161el, ani\u017e by mu n\u011bco \u0159ekl. Ale myslel si, \u017ee Bill sp\u00ed, tak je to pochopiteln\u00e9. Nejsp\u00ed\u0161 \u0161el jen vyven\u010dit Barona. Byl to mil\u00fd pes, uva\u017eoval Bill, ale Scotty to nen\u00ed. To byl k\u0159\u00ed\u017eenec chytr\u00fd jako li\u0161ka. A to \u0161t\u011bn\u011b, co si pr\u00fd pro n\u011bj pojedou v \u00fanoru, je sice na fotk\u00e1ch hezk\u00e1 hn\u011bdob\u00edl\u00e1 kuli\u010dka, ale taky to nen\u00ed ono. M\u011bl spl\u00edn. Pot\u0159eboval n\u00e1ru\u010d, kter\u00e1 by ho ut\u011b\u0161ila, kam by se mohl schoulit pro trochu l\u00e1sky. Pot\u0159eboval sv\u00e9ho Toma.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Zazvonil domovn\u00ed zvonek. Bill otev\u0159el o\u010di. Kdo to mohl b\u00fdt? Tom je pry\u010d, je tady \u00fapln\u011b s\u00e1m. M\u011bl by j\u00edt otev\u0159\u00edt? Nebo rad\u0161i ne? Posadil se na posteli. Zvonek se po chv\u00edli ozval znovu. Co kdy\u017e je to n\u011bco d\u016fle\u017eit\u00e9ho? Co kdy\u017e si Tom zapomn\u011bl kl\u00ed\u010de? Zvedl se z postele a vydal se po schodech dol\u016f. Mezit\u00edm se zvonek ozval je\u0161t\u011b dvakr\u00e1t, n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edk byl netrp\u011bliv\u00fd. Bill vzal v\u00e1hav\u011b za kliku a otev\u0159el dve\u0159e. Za nimi nikdo nest\u00e1l. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. A\u017e kdy\u017e zvedl o\u010di, uvid\u011bl za br\u00e1nou poskakovat vysok\u00e9ho vousat\u00e9ho mu\u017ee. M\u00e1val na n\u011bj a n\u011bco volal, ale Bill na tu d\u00e1lku nerozum\u011bl. V\u0161iml si vpravo vedle dve\u0159\u00ed dom\u00e1c\u00edho telefonu s obrazovkou. Blikalo \u010derven\u00e9 sv\u011bt\u00fdlko. Zkusmo na n\u011bj p\u0159itla\u010dil prst, a v tom se branka se bzu\u010den\u00edm otev\u0159ela. Aha. P\u0159i\u0161el na to, jak pustit hosta do domu. To byl celkem \u00fasp\u011bch. Branka za vysok\u00fdm mu\u017eem zaklapla a a\u017e v tu chv\u00edli Billovi do\u0161lo, co provedl. V\u017edy\u0165 to m\u016f\u017ee b\u00fdt \u00fapln\u011b ciz\u00ed \u010dlov\u011bk. Co kdy\u017e ho p\u0159i\u0161el okr\u00e1st nebo rovnou zab\u00edt?<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Ne\u017e se sta\u010dil Bill vzpamatovat, doklusal vysok\u00fd vous\u00e1\u010d a\u017e k n\u011bmu a popadl ho do n\u00e1ru\u010de, p\u0159i\u010dem\u017e celou dobu opakoval jeho jm\u00e9no a p\u00e1r dal\u0161\u00edch anglick\u00fdch slov, kter\u00fdm Bill ani za m\u00e1k nerozum\u011bl. Nevypadal nep\u0159\u00e1telsky, na to byl jeho \u00fasm\u011bv na tv\u00e1\u0159i moc nad\u0161en\u00fd. A hezky von\u00ed<\/em>, pomyslel si Bill, kdy\u017e se ocitl v jeho tepl\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed. Tohle ur\u010dit\u011b nebyl ani zlod\u011bj ani vrah. A evidentn\u011b o n\u011bj st\u00e1l v\u00edc ne\u017e jeho vlastn\u00ed dvoj\u010de. To nebyl \u0161patn\u00fd za\u010d\u00e1tek, problesklo Billovi hlavou. Tom byl odjak\u017eiva na v\u0161echny chlapy, co se kolem Billa kdy \u0161ustli, \u017e\u00e1rliv\u00fd. Mo\u017en\u00e1 ten zdej\u0161\u00ed bude podobn\u00fd. To se je\u0161t\u011b uvid\u00ed\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
betaread: Allka<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule L.A. p\u00e1tek 3. ledna „Necht\u011bl jsem\u2026“ Dal\u0161\u00ed slova u\u017e nedo\u0159ekl, ztratila se v Billov\u00fdch rtech. A on neuhnul. Neuhnul dokonce ani ve chv\u00edli, kdy se Bill v\u00e1hav\u011b p\u0159itiskl v\u00edc, a dokonce ani tehdy, kdy\u017e uc\u00edtil Billovu ruku za sv\u00fdm krkem,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[598],"tags":[],"class_list":["post-3478","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ja-nejsem-ja"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3478","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3478"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3478\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3478"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3478"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3478"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}