{"id":3482,"date":"2014-12-19T15:00:00","date_gmt":"2014-12-19T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3471"},"modified":"2014-12-19T15:00:00","modified_gmt":"2014-12-19T14:00:00","slug":"just-admit-it-15-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/12\/19\/just-admit-it-15-konec\/","title":{"rendered":"Just admit it 15. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Gabby
<\/strong> <\/p>\n

Ty jo, tak je to tady. Konec! Ale \u0161\u0165astn\u00fd konec! Mus\u00edm v\u00e1m k tomu n\u011bco napsat, jak se slu\u0161\u00ed a pat\u0159\u00ed. \ud83d\ude00 Tahle pov\u00eddka m\u011b opravdu prov\u00e1zela od za\u010d\u00e1tku a\u017e do konce. Mus\u00edm p\u0159iznat, \u017ee v\u017edy, kdy\u017e jsem nap\u0159\u00edklad jela do \u0161koly, tak jsem p\u0159em\u00fd\u0161lela, co bych tak mohla d\u00e1t do dal\u0161\u00edho d\u00edlu? \u010c\u00edm Tom p\u0159ekvap\u00ed tentokr\u00e1t? Jak bude Bill ps\u00e1t dal\u0161\u00ed text? Jednodu\u0161e mi tahle pov\u00eddka p\u0159irostla neskute\u010dn\u011b k srdci a k jej\u00edmu vzniku m\u011b vlastn\u011b dovedli kluci sami jejich nejnov\u011bj\u0161\u00edm albem. Kdy\u017e poslouch\u00e1te p\u00edsni\u010dky z toho CD, jen m\u00e1lo koho by nenapadlo, \u017ee se t\u00e9m\u011b\u0159 v ka\u017ed\u00e9 p\u00edsni\u010dce objevuje twincest. Haha nebo snad ne? No, t\u011b\u017eko \u0159\u00edct, ale n\u00e1m to ur\u010dit\u011b nikdo vysv\u011btlovat nemus\u00ed. My to v\u00edme nejl\u00e9pe. \ud83d\ude00
D\u00e1le bych v\u00e1m cht\u011bla moc pod\u011bkovat za va\u0161e koment\u00e1\u0159e. Opravdu jsem na nich z\u00e1visl\u00e1 a v\u017edy oslavuju, kdy\u017e se n\u011bjak\u00fd objev\u00ed, hehe. Tak\u017ee douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m moje pov\u00eddka Just admit it l\u00edbila a prozrad\u00edm, \u017ee po Nov\u00e9m roce se ode m\u011b do\u010dk\u00e1te dal\u0161\u00ed, ale v\u00edc zat\u00edm neprozrad\u00edm.
P.S.: U\u017eijte si sv\u00e1tky! \ud83d\ude42
Va\u0161e Gabby<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
„Billi, poj\u010f sem.“ Tom smysln\u011b zavrn\u011bl a p\u0159it\u00e1hnul si sv\u00e9ho bratra zp\u00e1tky do n\u00e1ru\u010de. „Je\u0161t\u011b mi neut\u00edkej.“ Za\u0161eptal u jeho krku, kter\u00fd pot\u00e9 zasypal n\u011bkolika vroucn\u00fdmi polibky.
„Tome!“ Uculil se Bill a nechal se p\u0159im\u00e1\u010dknout ke zdi. „V\u017edy\u0165 v\u00ed\u0161, \u017ee u\u017e mus\u00edme j\u00edt.“ P\u0159ipomn\u011bl mu a lehce jej od sebe odstr\u010dil, i kdy\u017e velice nerad.
„V\u0161ak oni klidn\u011b je\u0161t\u011b chv\u00edli po\u010dkaj\u00ed.“ Nenechal se v\u0161ak tak jednodu\u0161e odb\u00fdt Tom a hned se k Billovi op\u011bt p\u0159ibl\u00ed\u017eil a p\u0159is\u00e1l se na jeho r\u016f\u017eov\u00e9 rty.
Bill se usm\u00e1l, polibek bratrovi oplatil, ale stejn\u011b jej od sebe pot\u00e9 musel znovu odstr\u010dit. „\u010cekali p\u011bt let, blbe\u010dku.“ Bill se la\u0161kovn\u011b usm\u00e1l a pro\u0161el kolem sv\u00e9ho dvoj\u010dete, p\u0159i\u010dem\u017e jej pohladil po rameni svoj\u00ed dlan\u00ed.<\/p>\n

Od on\u00e9 noci u Gustava byla dvoj\u010data naprosto nenasytn\u00e1. V\u0161e se kone\u010dn\u011b vr\u00e1tilo do star\u00fdch kolej\u00ed a oni se op\u011bt mohli odd\u00e1vat sv\u00e9 tajn\u00e9 l\u00e1sce. Tedy t\u00e9m\u011b\u0159 tajn\u00e9. Gustav jim dodnes vy\u010d\u00edtal to, \u017ee tenkr\u00e1t dv\u011b hodiny mrznul p\u0159ed vlastn\u00edm bytem, ale p\u0159esto to cel\u00e9 nemyslel v\u00e1\u017en\u011b. Byl \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee se ti dva kone\u010dn\u011b mohli vyhnout hloup\u00fdm v\u00fd\u010ditk\u00e1m a hr\u00e1m, aby si kone\u010dn\u011b uv\u011bdomili, \u017ee maj\u00ed b\u00fdt spolu. A tak\u00e9, \u017ee kone\u010dn\u011b byli\u2026
„J\u00e1 v\u00edm, ale-“ Zkusil to je\u0161t\u011b jednou Tom, ale byl uml\u010den.
„Ne, ne, \u017e\u00e1dn\u00e9 takov\u00e9. Copak ti to jednou nesta\u010dilo?“ Bill kontroloval sv\u016fj vzhled v zrcadle v hotelov\u00e9 koupeln\u011b. Vypadal bo\u017esky.
„Ty v\u00ed\u0161, \u017ee ne.“ Tom ho zezadu chytil za pas a nas\u00e1l jeho v\u016fni. „Chci t\u011b po\u0159\u00e1d.“ Tom sly\u0161el bratrovo vzru\u0161en\u00e9 zamru\u010den\u00ed, ale tu\u0161il, \u017ee znovu bude odm\u00edtnut. P\u0159eci jen bylo 6. b\u0159ezna, co\u017e tak\u00e9 znamenalo prvn\u00ed den velkolep\u00e9ho turn\u00e9 Feel it all. Cel\u00e1 kapela Tokio Hotel u\u017e od v\u010derej\u0161\u00edho ve\u010dera pob\u00fdvala v presti\u017en\u00edm Lond\u00fdnsk\u00e9m hotelu a nemohla se do\u010dkat dne\u0161n\u00edho ve\u010dera. Ten \u00fa\u017easn\u00fd pocit b\u00fdt znovu na p\u00f3diu p\u0159ed fanou\u0161ky byl t\u00e9m\u011b\u0159 na dosah.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„U\u017e jsme na hotelu.“ Gustav, op\u0159en\u00fd o recepci, rychle na\u0165ukal zpr\u00e1vu do sv\u00e9ho telefonu a odeslal ji Billovi. Bylo u\u017e pozd\u011b ve\u010der, ale p\u0159eci jen cht\u011bl sv\u00e9 kamar\u00e1dy obezn\u00e1mit s t\u00edm, \u017ee u\u017e i oni dorazili na m\u00edsto a mo\u017en\u00e1 se s nimi i na chv\u00edli setkat.
„Super, ale uvid\u00edme se z\u00edtra.“ P\u0159i\u0161la t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b odpov\u011b\u010f a Gustav nepot\u0159eboval nic jin\u00e9ho v\u011bd\u011bt. Byl mu jasn\u00fd cel\u00fd v\u00fdznam zpr\u00e1vy.
„D\u00edky!“ Ozvalo se vedle n\u011bj nad\u0161en\u00fdm hlasem. T\u00e9m\u011b\u0159 u\u017e jen perifern\u011b stihnul zaznamenat, jak pobl\u00e1zn\u011bn\u00fd Georg vytrhnul recep\u010dn\u00ed kl\u00ed\u010dek od pokoje z ruky a u\u017e ut\u00edkal chodbou pry\u010d.<\/em> „Tome, Bille, u\u017e jsem tady!“ Rozk\u0159iknul se na cel\u00fd hotel a hnal se jako spla\u0161en\u00fd chodbou za sv\u00fdmi kamar\u00e1dy. Jeho o\u010di z\u00e1\u0159ily jako dv\u011b poskakuj\u00edc\u00ed hv\u011bzdi\u010dky.
„Kam se tak \u017eene\u0161?“ Zeptal se Gustav, kter\u00fd \u0161el kousek za n\u00edm a nikam nesp\u011bchal. Dnes ve\u010der si cht\u011bl jen lehnout, objednat si n\u011bjak\u00e9 pivo a d\u00edvat se v klidu t\u0159eba na n\u011bjak\u00fd film. Rozhodn\u011b m\u011bl v pl\u00e1nu se na z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed koncert po\u0159\u00e1dn\u011b vyspat. U\u017e te\u010f byl trochu nerv\u00f3zn\u00ed.
„Za dvoj\u010daty! Sl\u00edbili mi, \u017ee si na xboxu zahrajeme tu novo hru!“ Zahalekal Georg, ani\u017e by se na buben\u00edka ohl\u00e9dl. Ten v\u0161ak musel okam\u017eit\u011b za\u010d\u00edt jednat, jeliko\u017e mu do\u0161lo, co m\u00e1 jeho opi\u010d\u00ed kamar\u00e1d v pl\u00e1nu.
„No tak to prr, to po\u010dkej.“ Rychle Georga chytnul za batoh, kter\u00fd m\u011bl na z\u00e1dech a p\u0159it\u00e1hnul ho zp\u00e1tky k sob\u011b. „Na to zapome\u0148. Ur\u010dit\u011b u\u017e oba d\u00e1vno sp\u00ed.“ \u0158ekl prvn\u00ed, co ho napadlo a sna\u017eil se kamar\u00e1da odt\u00e1hnout k jejich pokoji.
„Takhle brzo? Bill nikdy nechod\u00ed sp\u00e1t tak brzo.“ Nenechal se lehce obalamutit Georg.
„Ale v\u00ed\u0161, jak to m\u00e1 p\u0159ed koncerty. Pot\u0159ebuje se uklidnit a uvolnit a to mu jde nejl\u00e9pe s Tomem.“ Gustav se nad sv\u00fdmi dvojsmysly lehce pousm\u00e1l, ale hned se sna\u017eil z hlavy vymanit p\u0159edstavu miluj\u00edc\u00edch se dvoj\u010dat.
„Ale Gus\u0165o\u2026“ Zkusil to je\u0161t\u011b jednou Geo.
„\u017d\u00e1dn\u00fd ale. Dokonce mi psali zpr\u00e1vu, \u017ee u\u017e jdou sp\u00e1t.“ Leda spolu; pomyslel si Gustav, ale rychle si v mysli jednu \u0161vihnul, aby se probral. „Tak poj\u010f. P\u016fjdeme na pokoj.“<\/p>\n

<\/em> Dvoj\u010data zrovna sed\u011bla v \u0161atn\u011b v z\u00e1kulis\u00ed a pop\u00edjela n\u011bjak\u00fd nealkoholick\u00fd drink ze sklen\u011bn\u00e9 l\u00e1hve. Byli nerv\u00f3zn\u00ed ji\u017e od brzk\u00e9ho r\u00e1na, av\u0161ak te\u010f u\u017e se to na nich za\u010dalo lehce podepisovat.
„Nechce\u0161 si j\u00edt je\u0161t\u011b zap\u00e1lit?“ Zeptal se Bill, kdy\u017e upil ze sv\u00e9 l\u00e1hve. Jej\u00ed etiketa byla nap\u016fl str\u017een\u00e1.
„Mysl\u00edm, \u017ee u\u017e bychom nem\u011bli. A ty v\u00ed\u0161, \u017ee te\u010f to mus\u00ed omezit kv\u016fli hlasivk\u00e1m.“ Sna\u017eil se mu domluvit Tom, i p\u0159esto, \u017ee te\u010f m\u011bl na cigaretu docela chu\u0165, ale cht\u011bl dr\u017eet basu se sv\u00fdm bratrem.
„Jo, to m\u00e1\u0161 asi pravdu.“ Uznal nakonec zp\u011bv\u00e1k a pod\u00edval se ke dve\u0159\u00edm. „Kde jsou v\u016fbec G\u00e9\u010dka? Myslel jsem, \u017ee to budeme my, kdo p\u0159ijde pozd\u011b.“ Bill se musel u\u0161kl\u00edbnout, kdy\u017e si vzpomn\u011bl na dne\u0161n\u00ed v\u00e1\u0161niv\u00e9 probuzen\u00ed.
Tom lehce z jeho v\u00fdrazu vy\u010detl, na co mysl\u00ed a tak\u00e9 se pousm\u00e1l. „T\u0159eba maj\u00ed taky takov\u00e9 d\u016fle\u017eit\u00e9 v\u011bci na pr\u00e1ci.“ Pomalu se p\u0159esunul na seda\u010dce ke sv\u00e9mu bratrovi a vt\u00e1hnul ho do objet\u00ed. „Ale ur\u010dit\u011b ne tak d\u016fle\u017eit\u00e9 jako my.“ L\u00edbnul jemn\u011b Billa na \u010delo a pot\u00e9 se k n\u011bmu p\u0159itulil.
„Hmm, to ur\u010dit\u011b ne.“ A zrovna, kdy\u017e se Bill k Tomovi natahoval, aby jej mohl pol\u00edbit, se rozrazily dve\u0159e od \u0161atny. Dvoj\u010data od sebe b\u011bhem sekundy hbit\u011b odsko\u010dila.<\/p>\n

„Ahoj.“ Zamumlal Bill jakoby nic, kdy\u017e se zad\u00edval na zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed \u010dleny kapely Tokio Hotel.
„\u010cau.“ P\u00edpnul Tom. V tu chv\u00edli si p\u0159\u00e1l, aby se propadl do zem\u011b.
„Jak jste se vyspali?“ Sna\u017eil se hned navazovat konverzaci Bill a b\u00e1zliv\u011b se na Gustava s Georgem pod\u00edval. Napadlo ho, \u017ee je najednou atmosf\u00e9ra lehce napnut\u00e1, ale ur\u010dit\u011b nebylo mo\u017en\u00e9, aby jim do\u0161lo, co se p\u0159ed chv\u00edl\u00ed d\u011blo. Tedy Gustavovi u\u017e to mohlo b\u00fdt jedno, ale Georgovi ne. Ten p\u0159eci nic nev\u011bd\u011bl. Ani nemohl. Jak by to p\u0159ece zjistil?
A v ten moment Billa napadlo, \u017ee tohle muselo b\u00fdt snad poprv\u00e9, kdy je n\u011bkdo m\u00e1lem nachytal. Nebo ne? Nevzpom\u00ednal si, \u017ee by je n\u011bkdy n\u011bkdo v minulosti vid\u011bl nebo jen p\u0159istihnul v podobn\u00e9 situaci.<\/p>\n

„Zd\u00e1r!“ Pozdravil nahlas Georg a rychle p\u0159isp\u011bchal k seda\u010dce, na kterou se pot\u00e9 posadil. P\u0159\u00edmo mezi dvoj\u010data. Gustav mezit\u00edm st\u00e1le st\u00e1l u dve\u0159\u00ed. Zd\u00e1l se b\u00fdt tro\u0161ku rozpa\u010dit\u00fd.
„U\u017e jste tady.“ P\u00edpnul hloup\u011b Tom.
„Jo, to jsme.“ Zasm\u00e1l se Georg a rychle p\u0159ehodil sv\u00e9 dlouh\u00e9 ruce kolem op\u011bradla, tud\u00ed\u017e i kolem ramen dvoj\u010data. „A spalo se n\u00e1m dob\u0159e. Skoro v\u016fbec jsme v\u00e1s nesly\u0161eli.“ V tu chv\u00edli se dvoj\u010dat\u016fm zastavila krev v \u017eil\u00e1ch.
„Georgu!“ Ok\u0159iknul kamar\u00e1da Gustav.
„Co je?“ Zeptal se neomalen\u011b Geo a Tom s Billem se na sebe pod\u00edvali s hr\u016fzou v o\u010d\u00edch.
„Gustave?“ Bill se zara\u017een\u011b pod\u00edval na mlad\u00edka s br\u00fdlemi, kter\u00fd nasupen\u011b post\u00e1val opod\u00e1l a zara\u017een\u011b sledoval baskytaristu. „Co to m\u00e1 znamenat?“ Gustav jen napr\u00e1zdno otev\u0159el \u00fasta a zakroutil hlavou.<\/p>\n

„Tak poj\u010f. P\u016fjdeme na pokoj.“ G\u00e9\u010dka se tedy vydali k jejich pokoji, kter\u00fd byl na stejn\u00e9m pat\u0159e jako ten dvoj\u010dat. „Jsem docela unavenej.“ Prohodil jen tak mimo \u0159e\u010d Gustav, kdy\u017e od Georga vzal kl\u00ed\u010de a strkal je do z\u00e1mku. „Asi p\u016fjdu hned sp\u00e1t.“ Mumlal si d\u00e1l, p\u0159i\u010dem\u017e ani nemohl zaznamenat zamra\u010den\u00fd v\u00fdraz sv\u00e9ho kamar\u00e1da.
„Hmmm.“ Zamru\u010del Geo a hodil sv\u016fj batoh na postel. Gustav si mezit\u00edm z mini baru vyt\u00e1hnul pivo a i s n\u00edm se nat\u00e1hnul na svoji hotelovou postel. „Gustave.“ Za\u010dal znovu Georg.
„Co je, Geo? Jestli jde zas o ten blbej xbox, tak-„
„Ne, ne, o to nejde.“ Zastavil ho rychle Georg. „Chci se jen na n\u011bco zeptat.“ Up\u0159esnil posl\u00e9ze.
„Aha.“ Gustav se uvelebil na posteli a zad\u00edval se na kamar\u00e1da naproti. „O co jde?“ Georg se z ni\u010deho nic zd\u00e1l b\u00fdt nesv\u00fdm. Naprosto zmizelo jeho vysm\u00e1t\u00ed a typick\u00e1 pobl\u00e1zn\u011bnost.
„Jde o dvoj\u010data.“ Odpov\u011bd\u011bl jednodu\u0161e, p\u0159i\u010dem\u017e v\u0161ak nespou\u0161t\u011bl pohled z Gustava, jeho\u017e stisk kolem studen\u00e9 l\u00e1hve s pivem znateln\u011b zpevn\u011bl, a\u017e mu zb\u011blaly klouby.
„Co s nimi?“ Zeptal se Gustav. Sna\u017eil se zn\u00edt moc nezaujat\u011b Georgovou ot\u00e1zkou, ale tu\u0161il, \u017ee jeho hlas nebyl siln\u00fd jako obvykle.<\/p>\n

„No\u2026“ Georg najednou vlastn\u011b nev\u011bd\u011bl, co v\u016fbec chce \u0159\u00edct a v\u0161e mu za\u010d\u00ednalo p\u0159ipadat naprosto absurdn\u00ed. „Nep\u0159ijdou ti dvoj\u010data divn\u00fd?“ Vy\u0161lo z n\u011bj nakonec. V tu chv\u00edli se cht\u011bl pl\u00e1cnout do \u010dela.
„Eh?“ Gustav na n\u011bj zara\u017een\u011b civ\u011bl.
„J\u00e1 v\u00edm, jsou divn\u00fd po\u0159\u00e1d, ale mysl\u00edm to jinak\u2026“ Zkusil to tedy znovu Georg. „U\u017e jsem se t\u011b na to cht\u011bl zeptat asi tis\u00edckr\u00e1t, ale nikdy jsem nem\u011bl odvahu. B\u00e1l jsem se, \u017ee by sis myslel, \u017ee jsem po\u0161ahanej. Prost\u011b\u2026 nep\u0159ijde ti, \u017ee ty na\u0161e fanynky maj\u00ed pravdu? Jako\u2026 \u017ee spolu fakt n\u011bco maj\u00ed.“ Gustav se okam\u017eit\u011b zakuckal a vylil na sebe \u010d\u00e1st piva.
„Jak t\u011b tohle napadlo?“ Nyn\u00ed to byl Georg, kter\u00fd se na kamar\u00e1da nech\u00e1pav\u011b d\u00edval. Jeho reakce ho docela zarazila. \u010cekal pravd\u011bpodobn\u011b sm\u00edch, ale ne tohle.
„Pozoroval jsi je n\u011bkdy? Je to tak o\u010dividn\u00fd.“ Georg si nerv\u00f3zn\u011b \u017emoulal c\u00edp sv\u00e9 mikiny a t\u00e9m\u011b\u0159 se a\u017e b\u00e1l na Gustava pod\u00edvat. Ten zat\u00edm prudce uva\u017eoval. Jist\u011b, \u017ee dvoj\u010data pozoroval. V\u017edy\u0165 je p\u0159ed n\u011bkolika m\u011bs\u00edci s\u00e1m odhalil. Ale nikdy by ho ani ve snu nenapadlo, \u017ee nad n\u011b\u010d\u00edm takov\u00fdm mohl uva\u017eovat i od pohledu zabedn\u011bn\u00fd Georg. Tedy ne zabedn\u011bn\u00fd, Gustav ho m\u011bl r\u00e1d, jen byl ob\u010das docela pomal\u00fd. Co te\u010f m\u011bl jen d\u011blat? \u0158\u00edct mu pravdu? Ale v\u017edy\u0165 p\u0159eci dvoj\u010dat\u016fm sl\u00edbil, \u017ee to nikomu neprozrad\u00ed. Ale Georg byl \u010dlen kapely, byl jako rodina!<\/p>\n

„Jo\u2026 pozoroval.“ Vyku\u0148kal ze sebe nakonec Gustav.
„A?“ Georg za\u010dal nal\u00e9hat a Gustav si zase jednou p\u0159ipadal jako v pasti.
„Co ti na to m\u00e1m \u0159\u00edct?“ Odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e.
Zat\u00edm co Georg m\u00e1lem vyk\u0159iknul. „No to si d\u011bl\u00e1\u0161 prdel. Ona je to jako pravda? Co\u017ee? Gustave, co\u017ee?“ Jako spla\u0161en\u00fd se prudce zvednul a rychle p\u0159e\u0161el k balk\u00f3nu, kter\u00fd otev\u0159el a vy\u0161el ven. Pot\u0159eboval na vzduch. Cel\u00e9 tohle nem\u011bla b\u00fdt pravda. By\u0165 nad t\u00edm ji\u017e n\u011bkolikr\u00e1t p\u0159em\u00fd\u0161lel, ale myslel si, \u017ee za v\u0161echno m\u016f\u017eou jen m\u00e9dia a \u0159e\u010di\u010dky, kter\u00fdmi se nechal zviklat. Pot\u0159eboval se jen ujistit o opaku. Ale tohle? Ona to byla opravdu pravda. „D\u011bl\u00e1\u0161 si prdel, \u017ee jo?“ K\u0159iknul je\u0161t\u011b jednou na kamar\u00e1da, kter\u00fd st\u00e1le sed\u011bl na posteli s l\u00e1hv\u00ed piva v ruce. „Gustave, \u0159ekni mi, \u017ee to nen\u00ed pravda!“ Zamumlal je\u0161t\u011b jednou Georg, tentokr\u00e1t sp\u00ed\u0161e k ru\u0161n\u00e9mu, no\u010dn\u00edmu Lond\u00fdnu.
„Je\u2026“ Gustav do\u0161el na balk\u00f3n, kde se op\u0159el o z\u00e1bradl\u00ed vedle Georga. „Ale jak jsi na to v\u016fbec p\u0159i\u0161el?“ T\u00e1zal se zmaten\u00e9ho kamar\u00e1da, kter\u00fd p\u0159ed sebe nep\u0159irozen\u011b t\u0159e\u0161til o\u010di.
„V\u00ed\u0161, mo\u017en\u00e1 nebudu tak pitomej, jak si o m\u011b v\u0161ichni mysl\u00edte. Nav\u00edc\u2026 v\u0161ak se na n\u011b pod\u00edvej!“ Georg zn\u011bl lehce hystericky. Pravd\u011bpodobn\u011b byl ze zji\u0161t\u011bn\u00ed st\u00e1le lehce v \u0161oku.
„Jo, no\u2026“
„Ale po\u010dkej, ty to v\u00ed\u0161? Ty to v\u00ed\u0161! Gustave, ty to v\u00ed\u0161! Jak to, \u017ee to v\u00ed\u0161?!“ Georg za\u010d\u00ednal blednout a Gustav netu\u0161il, co d\u011blat.
„Na, ku\u0159.“ Nakonec vyt\u00e1hnul krabi\u010dku cigaret a jednu Georgovi nab\u00eddnul. „Jo, v\u00edm to. V\u00edm to u\u017e n\u011bjakou dobu a ty to te\u010f v\u00ed\u0161 taky, tak mus\u00ed\u0161 p\u0159\u00edsahat, \u017ee to nikomu ne\u0159ekne\u0161, jasn\u00fd?“ D\u00edval se baskytaristovi zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed, ale ten se zd\u00e1l b\u00fdt st\u00e1le mimo. „Jasn\u00fd?“ Lehce do n\u011bj dloubnul. Georg nakonec p\u0159ik\u00fdvnul.
„Ale\u2026 je to divn\u00fd.“ Dodal nakonec p\u0159i\u0161krcen\u00fdm hlasem.
„Jo, j\u00e1 v\u00edm, ale po\u0159\u00e1d je to Bill a Tom.“
Georg chv\u00edli ml\u010del a nakonec p\u0159ik\u00fdvnul. „Jo, nikomu to ne\u0159eknu\u2026“<\/p>\n

„Tak\u017ee\u2026 Georg v\u00ed?“ Vykoktal ze sebe t\u00e9m\u011b\u0159 bez dechu Tom a lehce se od kamar\u00e1da, kter\u00fd vedle n\u011bj st\u00e1le sed\u011bl na seda\u010dce, odt\u00e1hnul.
„To teda v\u00edm!“ Usm\u00e1l se od ucha k uchu Georg. Vypadal t\u00e9m\u011b\u0159 a\u017e py\u0161n\u00fd na to, \u017ee u\u017e kone\u010dn\u011b i on v\u00ed tajemstv\u00ed dvoj\u010dat.
„Aha\u2026“ Vydechla svorn\u011b dvoj\u010data. Ani jeden z nich nev\u011bd\u011bl, jak se ohledn\u011b toho c\u00edtit a popravd\u011b byli zd\u011b\u0161en\u00ed. \u010c\u00edm v\u00edce lid\u00ed o tom v\u00ed, t\u00edm je v\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost, \u017ee se to dostane na povrch.
Georg se pod\u00edval kolem sebe a vid\u011bl jen posmutn\u011bl\u00e9 a ustaran\u00e9 v\u00fdrazy. To p\u0159eci ale necht\u011bl! Dnes m\u011bli b\u00fdt v\u0161ichni \u0161\u0165astn\u00ed a nad\u0161en\u00ed z nadch\u00e1zej\u00edc\u00edho koncertu. Takhle to b\u00fdt nem\u011blo. Dokonce i Gustav se c\u00edtil provinile. P\u0159ipadal si jako zr\u00e1dce, kter\u00fd cht\u011b, necht\u011b, prozradil to nejv\u011bt\u0161\u00ed tajemstv\u00ed, kter\u00e9 mu kdy bylo sv\u011b\u0159eno. „Ale j\u00e1 nic nepov\u00edm.“ Prolomil nep\u0159\u00edjemn\u00e9 ticho Georg a povzbudiv\u011b se zad\u00edval na dvoj\u010data. „V\u011b\u0159te mi. Aspo\u0148 v tomhle. V\u00edm, \u017ee m\u011b m\u00e1te ob\u010das za blbce, ale tohle je p\u0159ece n\u011bco jin\u00e9ho. Jsem v\u00e1\u0161 kamar\u00e1d\u2026 a kamar\u00e1di p\u0159eci um\u00ed dr\u017eet tajemstv\u00ed, no ne?“ S nad\u011bj\u00ed v o\u010d\u00edch se zad\u00edval na Gustava, ale ten m\u011bl o\u010di sklopen\u00e9 k zemi. „Nikomu tohle nikdy nepov\u00edm. Moc dob\u0159e v\u00edm, co by to znamenalo. Je to va\u0161e v\u011bc\u2026 je to sice docela ujet\u00fd\u2026 ty vole, je to h\u00f3dn\u011b ujet\u00fd, ehm, chci \u0159\u00edct, prost\u011b si d\u011blejte, co chcete, co\u017e jste d\u011blali poka\u017ed\u00e9. V\u017edycky jste byli jako jeden, ale jste dva, tak byste m\u011bli b\u00fdt spolu\u2026“ Oba brat\u0159i se na Georga pod\u00edvali s prota\u017een\u00fdmi v\u00fdrazy. Byli opravdu p\u0159ekvapeni t\u00edm, co pr\u00e1v\u011b \u0159ekl. I Gustav se divil.
„Wow.“ \u017dasnul Bill.
„Jo, to jsi v\u00e1\u017en\u011b \u0159ekl ty?“ P\u0159idal se i Tom.
„Jen to, pros\u00edm v\u00e1s, ned\u011blejte p\u0159ede mnou\u2026“ Dodal je\u0161t\u011b Georg s naoko zhnusen\u00fdm v\u00fdrazem, ale hned na to se za\u010dal hlasit\u011b sm\u00e1t. Ostatn\u00ed se rychle p\u0159idali.
<\/em><\/p>\n

O n\u011bkolik des\u00edtek minut pozd\u011bji u\u017e kapela st\u00e1la na p\u00f3diu a bo\u0159ila cel\u00fd klub sv\u00fdmi nov\u00fdmi p\u00edsn\u011bmi. V\u0161emi proudila skv\u011bl\u00e1 n\u00e1lada a o\u017eivuj\u00edc\u00ed energie. Bylo to jednodu\u0161e \u00fa\u017easn\u00e9 op\u011bt st\u00e1t na p\u00f3diu p\u0159ed sv\u00fdmi fanou\u0161ky.
Bill b\u011bhal po p\u00f3diu jako spla\u0161en\u00fd. Chv\u00edli zp\u00edval u Georga, chv\u00edli u Toma a pot\u00e9 u\u017e zase byl uprost\u0159ed a zplna hrdla zp\u00edval u Gustavov\u00fdch bubn\u016f. Naprosto si v\u0161e u\u017e\u00edval, jak jen mohl.
„We are young with open eyes, blinded by the city light. Lose control to feel alive. Just another day in paradise.“ (Jsme mlad\u00ed a m\u00e1me otev\u0159en\u00e9 o\u010di, kter\u00e9 jsou oslepov\u00e1ny sv\u011btly z m\u011bst. Ztr\u00e1c\u00edme kontrolu, abychom se c\u00edtili na\u017eivu. Je to jen dal\u0161\u00ed den v r\u00e1ji.)<\/em> Cel\u00fdm klubem se rozezn\u011bly t\u00f3ny p\u00edsn\u011b Kings of suburbia, za nimi\u017e okam\u017eit\u011b n\u00e1sledovala nad\u0161en\u00e1 salva fanou\u0161k\u016f. „Diamond sky, diamond sky, you and I, you and I.“ (Diamantov\u00e9 nebe, jen ty a j\u00e1.)<\/em> Bill se v tu chv\u00edli zad\u00edval na bratra, kter\u00fd hr\u00e1l na kytaru a jako v\u017edy k n\u00ed byl sklon\u011bn\u00fd, av\u0161ak na mal\u00fd, t\u00e9m\u011b\u0159 a\u017e prchav\u00fd moment se zad\u00edval Billov\u00fdm sm\u011brem a jemu bylo jasn\u00e9, \u017ee se i Tomovi vybavilo dne\u0161n\u00ed v\u00e1\u0161niv\u00e9 r\u00e1no.<\/p>\n

Have you heard the silent scream (Sly\u0161el jsi ten tich\u00fd v\u00fdk\u0159ik?)
Boys and girls born to be free (Kluci i holky se narodili proto, aby byli voln\u00ed)
Love is our gasoline (L\u00e1ska je na\u0161\u00edm palivem)
Livin‘ on this endless dream (\u017dijeme v nekon\u010d\u00edc\u00edm snu)<\/p>\n

<\/em> Tom se u\u0161kl\u00edbnul lehce samolib\u00fdm \u00fasm\u011bvem a sklonil se zp\u00e1tky ke kyta\u0159e a Bill mezit\u00edm odsk\u00e1kal zp\u00e1tky ke Georgovi, kter\u00fd je pozoroval s lehce semknut\u00fdmi rty. Po\u0159\u00e1d nev\u011bd\u011bl, jak na n\u011b dva te\u010f m\u00e1 reagovat a jak zji\u0161\u0165oval, velik\u00e9 probl\u00e9my mu to bude d\u011blat hlavn\u011b na p\u00f3diu, kdy\u017e te\u010f v\u011bd\u011bl, co v\u0161echny ty pohledy vlastn\u011b znamenaj\u00ed. S obavami v o\u010d\u00edch se ohl\u00e9dnul ke Gustavovi, ale ten byl velice zabran\u00fd do ml\u00e1cen\u00ed do bubn\u016f, tud\u00ed\u017e mu nijak nepomohl. Nezb\u00fdvalo mu tud\u00ed\u017e nic jin\u00e9ho, ne\u017e aby se i on vr\u00e1til ke hran\u00ed.
„We are the kings and queens of suburbia, somewhere in time we don’t know where we are.“ (Jsme kr\u00e1lov\u00e9 a kr\u00e1lovny p\u0159edm\u011bst\u00ed, n\u011bkde v \u010dase a netu\u0161\u00edme, kde jsme te\u010f.)<\/em> Bill p\u0159ejel cel\u00e9 publikum rozjasn\u011bn\u00fdm pohledem a m\u00e1lem nedok\u00e1zal udr\u017eet v\u0161echen ten adrenalin, kter\u00fd mu proplouval v \u017eil\u00e1ch. Byli zp\u00e1tky, byli na vrcholu, op\u011bt u toho, co v\u017edycky cht\u011bli. Zhluboka se nadechnul a s v\u00fddechem se vydal op\u011bt ke sv\u00e9mu bratrovi, kter\u00e9ho pozoroval s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i. Nemohl ani vyj\u00e1d\u0159it, jak moc Toma miloval. Byl pro n\u011bj d\u016fle\u017eit\u00fd ve v\u0161ech sm\u011brech. Bez n\u011bj by tohle nikdy nedok\u00e1zal. Byl jeho lep\u0161\u00ed polovinou a te\u010f jim u\u017e nemohlo nic br\u00e1nit. Te\u010f u\u017e byli neohro\u017een\u00ed a Bill to v\u011bd\u011bl.
Join me under diamond skies (P\u0159idej se ke mn\u011b pod diamantov\u00fdm nebem)
Everything will be alright (a v\u0161echno bude v po\u0159\u00e1dku)<\/p>\n

„Bille, po\u010dkej na m\u011b! Kam tak b\u011b\u017e\u00ed\u0161?“ Kdy\u017e dnes mlad\u00e1 dvoj\u010data do\u0161la dom\u016f, ten mlad\u0161\u00ed jen hodil svoji ta\u0161ku do kouta na chodb\u011b a znovu vyb\u011bhnul ven do podzimn\u00edho odpoledne. „Bille!“ Star\u0161\u00ed z dvoj\u010dat, Tom, kter\u00fd m\u011bl sv\u00e9 dlouh\u00e9 vlasy \u010derstv\u011b spleten\u00e9 do dred\u016f, se za n\u00edm okam\u017eit\u011b rozb\u011bhnul. Nev\u011bd\u011bl, co se stalo, ale tu\u0161il, \u017ee se Billovi zase n\u011bkdo vysm\u00edval. Bohu\u017eel to bylo t\u00e9m\u011b\u0159 na denn\u00edm programu a Tom v\u011bd\u011bl, jak se t\u00edm c\u00edt\u00ed Bill ubl\u00ed\u017een\u00fd, by\u0165 v\u011bd\u011bl, \u017ee je jeho bratr siln\u00fd, ob\u010das se zd\u00e1lo, \u017ee i on na tohle nesta\u010d\u00ed. Proto se v\u017edy sna\u017eil b\u00fdt po jeho boku.
„Kam to b\u011b\u017e\u00edte? Poj\u010fte se alespo\u0148 naob\u011bdvat!“ Simone vykoukla ze dve\u0159\u00ed na sv\u00e9 dva syny, kte\u0159\u00ed ut\u00edkali ulic\u00ed pry\u010d. Jak se zd\u00e1lo, tak k nedalek\u00e9mu s\u00eddli\u0161ti. Ob\u010das si s nimi nev\u011bd\u011bla rady, i kdy\u017e byli hodn\u00ed, ale m\u011bli ur\u010dit\u00e9 probl\u00e9my, kter\u00e9 necht\u011bli \u0159e\u0161it s nik\u00fdm jin\u00fdm, ne\u017e mezi sebou.
„My hned p\u0159ijdeme, mami.“ Houknul na ni sp\u011b\u0161n\u011b Tom.<\/p>\n

Bill b\u011b\u017eel d\u00e1l, dokud nedorazil do st\u0159edu s\u00eddli\u0161t\u011b, kde mezi panelov\u00fdmi domy byl jeden star\u00fd, opr\u00fdskan\u00fd pingpongov\u00fd st\u016fl. Sednul si na n\u011bj a p\u0159it\u00e1hnul si nohy k t\u011blu.
Tom k n\u011bmu b\u011bhem n\u011bkolik vte\u0159in ud\u00fdchan\u011b dob\u011bhnul. „Co se zas stalo?“ Zeptal se rovnou. V\u011bd\u011bl, \u017ee to muselo b\u00fdt n\u011bco zl\u00e9ho, jeliko\u017e sem Bill chodil bu\u010f trucovat, anebo se vychladit z toho, \u017ee ho n\u011bkdo ve \u0161kole op\u011bt na\u0161tval a d\u011blal si z n\u011bho srandu.
„Nic\u2026“ Odpov\u011bd\u011bl nabrou\u0161en\u011b a lehce se od bratra odvr\u00e1til.
„Ale no tak, Bille. V\u017edy\u0165 mi to nakonec stejn\u011b \u0159ekne\u0161.“ Tom se vyhoupnul na pingpongov\u00fd st\u016fl vedle sv\u00e9ho mlad\u0161\u00edho dvoj\u010dete a zp\u0159\u00edma se na n\u011bj zad\u00edval. „Ubl\u00ed\u017eil ti n\u011bkdo?“ Zeptal se, kdy\u017e si vzpomn\u011bl na to, jak si na Billa kdysi dovoloval jeden buran z vy\u0161\u0161\u00edho ro\u010dn\u00edku.
„Ne, to ne.“ Zazn\u011bla jednoduch\u00e1 odpov\u011b\u010f.
„Ale kdyby jo, tak bych se o to postaral, jasn\u00fd?“ Uji\u0161\u0165oval jo pohotov\u011b ten star\u0161\u00ed. Nedovedl si p\u0159edstavit, \u017ee by n\u011bkdo ubl\u00ed\u017eil jeho milovan\u00e9mu dvoj\u010deti. Bill pro n\u011bj byl nejen bratrem, ale i nejlep\u0161\u00edm p\u0159\u00edtelem. Postavil by se za n\u011bj v jak\u00e9koliv situaci.
„J\u00e1 v\u00edm, d\u00edky, Tomi\u2026“ Bill se kone\u010dn\u011b trochu uklidnil, odt\u00e1hnul si nohy od t\u011bla a pod\u00edval se na sv\u00e9ho bratra. „Jen si ze m\u011b zas utahovali.“ Vy\u0161el nakonec s pravdou ven.
„Pro\u010d?“ Zaj\u00edmal se Tom.
„Kv\u016fli t\u00e9 pr\u00e1ci, co jsme m\u011bli ps\u00e1t. V\u00ed\u0161 kter\u00e1, ne? Ta, co bychom cht\u011bli d\u011blat do budoucna.“ Vysv\u011btloval sp\u011b\u0161n\u011b Bill a p\u0159isunul se k bratrovi je\u0161t\u011b o n\u011bco bl\u00ed\u017e.
„A co se jim jako nezd\u00e1lo? V\u017edy\u0165 jsi v\u017edycky dob\u0159e psal. A dostal jsi z toho pln\u00fd po\u010det bod\u016f, ne?“ Tom za\u010d\u00ednal b\u00fdt na\u0161tvan\u00fd. Nesn\u00e1\u0161el, jak musel m\u00edt jin\u00e9 hodiny ne\u017e Bill, tud\u00ed\u017e s n\u00edm nemohl b\u00fdt celou dobu ve \u0161kole a bylo jasn\u00e9, \u017ee kdy\u017e s n\u00edm zrovna nen\u00ed, tak si na n\u011bj ti pitomci dovol\u00ed \u00fapln\u011b v\u0161echno.<\/p>\n

„Jo, to jo, ale ten blbe\u010dek Carl Fritz, v\u00ed\u0161 kterej, ne? Ten vysokej, co m\u00e1 v\u0161ude be\u010fary.“ Tom zhnusen\u011b p\u0159ik\u00fdvnul a Bill mohl pokra\u010dovat. „Tak on mi vzal se\u0161it a za\u010dal to \u010d\u00edst p\u0159ed celou t\u0159\u00eddou. Psal jsem tam o Devilish, v\u0161ak v\u00ed\u0161\u2026 a o n\u00e1s a G\u00e9\u010dk\u00e1ch, \u017ee jednou budeme slavn\u00ed. No\u2026 a v\u0161ichni se mi samoz\u0159ejm\u011b za\u010dali hrozn\u011b sm\u00e1t. Pro\u010d prost\u011b\u2026 ach jo, Tome.“ Bill si povzdechnul a znovu se k Tomovi o n\u011bco p\u0159ibl\u00ed\u017eil. Ten ho nakonec vt\u00e1hnul do sv\u00e9 n\u00e1ru\u010de.
„Ka\u0161li na n\u011b, Bille. Jsou to idioti!“ Lehce bratra hladil ve vlasech a m\u011bl vztek kv\u016fli v\u0161em t\u011bm, kte\u0159\u00ed neust\u00e1le Billovi podkop\u00e1vali nohy. Zd\u00e1l se pro n\u011b b\u00fdt snadn\u00fdm ter\u010dem, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee Bill se jen tak ned\u00e1. Kdy\u017e se pro n\u011bco rozhodnul, v\u017edy si za t\u00edm \u0161el, hlava nehlava! „V\u0161ak ty jim je\u0161t\u011b jednou uk\u00e1\u017ee\u0161, a\u017e bude\u0161 st\u00e1t na p\u00f3diu p\u0159ed tis\u00edci lidmi, Bille!“ Sna\u017eil se ho n\u011bjak povzbudit, jeliko\u017e zaslechnul, jak jeho dvoj\u010de lehce popotahuje. „Jasn\u00fd? Ty se p\u0159ece jen tak ned\u00e1\u0161, ne?“ Bill se na n\u011bj pod\u00edval s uslzen\u00fdma o\u010dima a lehce p\u0159ik\u00fdvnul. „P\u0159esta\u0148 bulet, Bille!“ Tom se zasm\u00e1l. „Co je ti v\u016fbec po n\u011bjak\u00fdch k\u0159upanech z vesnice?! Ty jsi Bill Kaulitz! Ty bude\u0161 n\u011bkdo, br\u00e1\u0161ko!“ Tom netu\u0161il, jestli chce bratra jen ut\u011b\u0161it, nebo \u0159\u00edkal pravdu, kter\u00e9 s\u00e1m v\u011b\u0159il. Jedin\u00e9, po \u010dem v tu chv\u00edli tou\u017eil, bylo to, aby se znovu usm\u00edval. To pro n\u011bj bylo to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed. „Okay, Bille?“<\/p>\n

„Okay\u2026“ Bill si malou ru\u010dkou ot\u0159el slzy z o\u010d\u00ed a nap\u0159\u00edmil se. „Ale ne jen j\u00e1, i ty, Tomi! Bez tebe j\u00e1 nic nezvl\u00e1dnu.“ Tom Billa dloubnul do \u017eeber a pot\u00e9 mu pomohl si stoupnout. Oba te\u010f st\u00e1li na pingpongov\u00e9m stole a rozhl\u00ed\u017eeli se kolem sebe.
„Jsi siln\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e si mysl\u00ed\u0161, Billi, ale ano, spole\u010dn\u011b to dok\u00e1\u017eeme.“ Pot\u00e9 se na Billa usm\u00e1l a nepou\u0161t\u011bl jeho ruku z t\u00e9 svoj\u00ed. Z ni\u010deho nic se Bill za\u010dal culit, a\u017e se Tom tv\u00e1\u0159il nech\u00e1pav\u011b. „Co je?“ Zeptal se.
„WIR SIND DIE K\u00d6NIGE DER VORSTADT!!!“ (My jsme kr\u00e1lov\u00e9 p\u0159edm\u011bst\u00ed!) Bill se rozk\u0159i\u010del z plna hrdla na cel\u00e9 s\u00eddli\u0161t\u011b, ale muselo ho j\u00edt sly\u0161et i do dal\u0161\u00edch \u010d\u00e1st\u00ed m\u011bsta. Nad\u0161en\u011b se pod\u00edval na bratra, kter\u00fd se za\u010dal okam\u017eit\u011b sm\u00e1t.
„Wir sind die K\u00f6nige der Vorstadt!“ K\u0159ikl pot\u00e9 i Tom a Bill se k n\u011bmu okam\u017eit\u011b p\u0159idal.
Pot\u00e9 se op\u011bt svalili do sedu a nep\u0159est\u00e1vali se sm\u00e1t.
„Ale Bille\u2026 fakt si mysl\u00ed\u0161, \u017ee Devilish je dobr\u00fd n\u00e1pad pro kapelu? Je to takov\u00fd moc temn\u00fd.“ \u0158ekl po chv\u00edli Tom, kdy\u017e se brat\u0159i kone\u010dn\u011b uklidnili.
„Jo, pro\u010d ne?“ Nech\u00e1pal Bill. C\u00edtil se lehce ubl\u00ed\u017een\u011b, jeliko\u017e tento n\u00e1zev m\u011bl velice r\u00e1d.
„Je to prost\u011b divn\u00fd.“ Zasm\u00e1l se Tom. On s t\u00edmto jm\u00e9nem moc spokojen\u00fd nebyl, ale Billovi ho jednodu\u0161e odk\u00fdval.
„Hmm\u2026 a co t\u0159eba Tokio Hotel?“<\/p>\n

<\/em> KONEC<\/p>\n

autor: Gabby<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Gabby Ty jo, tak je to tady. Konec! Ale \u0161\u0165astn\u00fd konec! Mus\u00edm v\u00e1m k tomu n\u011bco napsat, jak se slu\u0161\u00ed a pat\u0159\u00ed. \ud83d\ude00 Tahle pov\u00eddka m\u011b opravdu prov\u00e1zela od za\u010d\u00e1tku a\u017e do konce. Mus\u00edm p\u0159iznat, \u017ee v\u017edy, kdy\u017e jsem nap\u0159\u00edklad jela<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[602],"tags":[],"class_list":["post-3482","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-just-admit-it"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3482","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3482"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3482\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3482"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3482"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3482"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}