{"id":3486,"date":"2014-12-17T16:00:00","date_gmt":"2014-12-17T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3475"},"modified":"2014-12-17T16:00:00","modified_gmt":"2014-12-17T15:00:00","slug":"turn-back-time-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/12\/17\/turn-back-time-7\/","title":{"rendered":"Turn Back Time 7."},"content":{"rendered":"
autor: Izzap<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Ne\u0159\u00edkej mi, \u017ees zapomn\u011bl jej\u00ed d\u00edv\u010d\u00ed jm\u00e9no<\/p>\n

<\/strong> „Vy v\u0161ichni jste dost divn\u00ed, pane Kaulitzi,“ prohl\u00e1sil Bill se zasm\u00e1n\u00edm, zat\u00edmco kr\u00e1\u010del za svitu slunce po Tomov\u011b boku a p\u0159i\u0161lo mu, jako by chodil po pe\u0159\u00ed m\u00edsto po kamenech v t\u011bchto… jak \u017ee se jim \u0159\u00edk\u00e1? Tenisky? Ano, „tenisky“, tak je Tom nazval. Byly tak lehounk\u00e9 v porovn\u00e1n\u00ed s Billovou obvyklou obuv\u00ed – nale\u0161t\u011bnou a na noze t\u011b\u017ekou.<\/div>\n

„Nemus\u00edme b\u00fdt nutn\u011b divn\u00ed<\/em>, Bille. Jsme prost\u011b v\u00edc… rozvinut\u00ed, ne\u017e kdy\u017e jsi byl d\u00edt\u011b,“ op\u00e1\u010dil Tom a pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou, zat\u00edmco oba po chodn\u00edku m\u00ed\u0159ili k tajn\u00e9mu m\u00edstu, o n\u011bm\u017e Tom prohl\u00e1sil, \u017ee ho Bill mus\u00ed vid\u011bt, aby tomu uv\u011b\u0159il.<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek potla\u010dil dal\u0161\u00ed uchechtnut\u00ed, u\u0161kl\u00edbl se a naklonil hlavu na stranu, lehce se za\u010dervenal, kdy\u017e si uv\u011bdomil, kde te\u010f je. A pokud Tom nen\u00ed \u00fapln\u011b \u0161\u00edlen\u00fd, pak jeho pozn\u00e1mka „kdy\u017e jsi byl d\u00edt\u011b“, byla docela k popuk\u00e1n\u00ed, jak se nad t\u00edm tak \u010dlov\u011bk zamysl\u00ed.<\/div>\n
Kdy\u017e Bill byl d\u00edt\u011b… bylo to na za\u010d\u00e1tku dvac\u00e1t\u00e9ho stolet\u00ed.<\/div>\n
A pokud Tom nel\u017ee, te\u010f je o sto let v\u00edc.<\/p>\n

„Tomi?“ promluvil \u010dernovl\u00e1sek po chv\u00edli, kdy ned\u011blal nic jin\u00e9ho, ne\u017e Toma n\u00e1sledoval.<\/div>\n

„Hmm?“<\/div>\n
„Kam m\u011b to bere\u0161?“<\/div>\n
Tom se zasm\u00e1l a trochu pevn\u011bji sev\u0159el Billovu dla\u0148. Z kone\u010dk\u016f jeho prst\u016f pronikl z\u00e1chv\u011bv vzru\u0161en\u00ed do cel\u00e9ho Billova t\u011bla.<\/div>\n
„U\u017e jsme prakticky tam, jenom po\u010dkej, a\u017e zahneme za roh,“ \u0159ekl dred\u00e1\u010d a zazubil se zmaten\u00e9mu v\u00fdrazu ve tv\u00e1\u0159i mlad\u00e9ho mu\u017ee vedle n\u011bj.<\/div>\n
Bill k\u00fdvl a ti\u0161e odpov\u011bd\u011bl: „Oukej.“<\/div>\n
Zase se za\u010dervenal, trochu se zastyd\u011bl za svou netrp\u011blivost. Matka v\u017edycky \u0159\u00edkala, \u017ee p\u0159\u00edli\u0161n\u00e1 zv\u011bdavost a netrp\u011blivost jsou \u0161patn\u00fdmi vlastnostmi. Pohl\u00e9dl na ji\u017e zm\u00edn\u011bn\u00fd roh bloku, jen\u017e byl je\u0161t\u011b spoustu metr\u016f p\u0159ed n\u00edm a pak se znovu pod\u00edval dol\u016f a v\u011bnoval pozornost sv\u00e9mu oble\u010den\u00ed. Zatahal za lem \u010dern\u00e9ho tri\u010dka, promnul l\u00e1tku mezi prsty a p\u0159ejel p\u0159es nezn\u00e1m\u00fd povrch. Zvedl ruku k hrudn\u00edku a ohmatal potisk jak\u00e9hosi loga. Bylo to tak… jin\u00e9 ne\u017e jeho obvykl\u00fd outfit.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Oukej, tohle<\/em> je na\u0161e m\u00edsto,“ ozn\u00e1mil Tom, \u010d\u00edm\u017e p\u0159eru\u0161il tok Billov\u00fdch my\u0161lenek.<\/div>\n
Zastavili, jakmile do\u0161li za roh, a chlapec s havran\u00edmi vlasy zvedl hlavu.<\/div>\n
Tom pobaven\u011b sledoval Billovu reakci a za\u010dal se chichotat, kdy\u017e vid\u011bl, jak Bill vykulil o\u010di na budovu, u n\u00ed\u017e st\u00e1li.<\/div>\n
„C-co je to?“ zeptal se \u010dernovl\u00e1sek a n\u011bkolika kroky se p\u0159ibl\u00ed\u017eil k obrovsk\u00e9, b\u00edl\u00e9 prosklen\u00e9 budov\u011b, je\u017e ho k sob\u011b l\u00e1kala.<\/div>\n
Tom se zasm\u00e1l a rozhl\u00e9dl se na ob\u011b strany, ne\u017e vstoupil do silnice a ujistil Billa, \u017ee nic nejede, a tud\u00ed\u017e je to bezpe\u010dn\u00e9.<\/div>\n
„To je to, co my, bl\u00e1zni z jedenadvac\u00e1t\u00e9ho stolet\u00ed, naz\u00fdv\u00e1me obcho\u010f\u00e1k,“ op\u00e1\u010dil a znovu se rozesm\u00e1l.<\/div>\n
„Ob-obcho\u010f\u00e1k?“ vyslovil Bill a sna\u017eil se si to slovo v\u0161t\u00edpit opakov\u00e1n\u00edm pro sebe.<\/div>\n
„Hmmm,“ reagoval dred\u00e1\u010d. Kluci se dostali na druhou stranu ulice a ve\u0161li na pln\u00e9 parkovi\u0161t\u011b pat\u0159\u00edc\u00ed k obchodn\u00edmu centru a st\u00e1le ruku v ruce si razili cestu mezi zaparkovan\u00fdmi auty. Bill byl opravdu vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee ty smrt\u00edc\u00ed stroje stoj\u00ed m\u00edsto toho, aby krou\u017eily kolem a sna\u017eily se ho srazit – jako se o to pokou\u0161ely nes\u010detn\u011bkr\u00e1t p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e Bill na\u0161el toho dne Toma.<\/p>\n

Samoz\u0159ejm\u011b – u\u017e o autech p\u00e1rkr\u00e1t sly\u0161el, ale nikdy nedostal \u0161anci b\u00fdt n\u011bkter\u00e9mu bl\u00edzko, nebo dokonce v n\u011bjak\u00e9m sed\u011bt. Vozidla byla v jeho m\u011bst\u011b vz\u00e1cn\u00e1 a pouze ti nejbohat\u0161\u00ed \u0161\u0165astlivci je mohli vlastnit. A nav\u00edc, auta v jeho dob\u011b byla tolik, tolik, tolik jin\u00e1 v porovn\u00e1n\u00ed s v\u011bcmi, s nimi\u017e se Bill setkal zde. Nemluv\u011b o tom, \u017ee p\u00e1r aut, kter\u00e9 zaslechl doma, nem\u011blo z\u00e1vratnou rychlost, zat\u00edmco pro rychl\u00e9 vozy v t\u00e9to dob\u011b bylo o\u010dividn\u011b b\u011b\u017en\u00e9 se n\u011bkam \u0159\u00edtit a prakticky vlastnit ulice.<\/div>\n

„Co je obcho\u010f\u00e1k?“ zeptal se Bill stydliv\u011b, kdy\u017e kluci do\u0161li p\u0159\u00edmo k obrovsk\u00e9 budov\u011b, jej\u00ed\u017e velikost je zasti\u0148ovala.<\/div>\n
Tom se usm\u00e1l a s pocitem, \u017ee je n\u011bco jako pr\u016fvodce pro mal\u00e9 d\u011bti, vysv\u011btlil: „Obcho\u010f\u00e1k je jako… no, m\u00e1 spoustu obchod\u016f, oh! A tenhle m\u00e1 \u00fa\u017easnej j\u00eddeln\u00ed kout,“ dokon\u010dil se zvol\u00e1n\u00edm.<\/div>\n
Bill se zaculil nad Tomov\u00fdm nad\u0161en\u00edm a jeho vlastn\u00ed \u017ealudek zakru\u010del p\u0159i p\u0159edstav\u011b j\u00eddla a v\u00fdhledem na n\u00e1pis nad dve\u0159mi nedaleko od nich. Kurz\u00edvou tam byla naps\u00e1na slova: „J\u00eddeln\u00ed kout.“<\/div>\n
„Ah, um\u00edr\u00e1m hlady,“ prohl\u00e1sil dred\u00e1\u010d drsn\u00fdm hlasem, popadl kovovou kliku a podr\u017eel dve\u0159e otev\u0159en\u00e9 pro Billa, kter\u00e9ho pustil do vchodu prvn\u00edho a s\u00e1m ho hned n\u00e1sledoval.<\/p>\n

Oba vstoupili do obrovsk\u00e9 otev\u0159en\u00e9 m\u00edstnosti s n\u00e1hodn\u011b rozm\u00edst\u011bn\u00fdmi sv\u011btl\u00edky, jimi\u017e dovnit\u0159 pronikalo slune\u010dn\u00ed sv\u011btlo, kter\u00e9 oza\u0159ovalo stoly a spoustu a spoustu j\u00eddla. Hlasit\u00fd hovor jim plnil u\u0161i a t\u011blem jim stoupala hore\u010dka z nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edch fast-food st\u00e1nk\u016f.<\/div>\n

Tom po o\u010dku mrknul na Billa a u\u0161kl\u00edbl se, kdy\u017e spat\u0159il jeho vyvalen\u00e9 o\u010di a zasko\u010den\u00fd pohled.<\/div>\n
Samoz\u0159ejm\u011b, poch\u00e1zel z roku 1908, nikdy za 17 let sv\u00e9ho \u017eivota nevid\u011bl takov\u00e9 m\u00edsto.<\/div>\n
Dred\u00e1\u010d znovu pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou a konej\u0161iv\u011b stiskl jeho dla\u0148, \u010d\u00edm\u017e k sob\u011b st\u00e1hl i jeho pozornost. „Poj\u010f,“ \u0159ekl a pot\u00e9 zavedl sv\u00e9ho spole\u010dn\u00edka k r\u016fzn\u00fdm j\u00eddeln\u00edm pult\u016fm. Zastavil se p\u00e1r krok\u016f od fronty u Wendy\u00b4s.<\/div>\n
Bill se pod\u00edval na stranu a n\u00e1sledoval Tom\u016fv pohled na menu vyv\u011b\u0161en\u00e9 u pultu.<\/div>\n
Po chvilce se Tom na Billa oto\u010dil a hloup\u011b se zeptal: „Co bys cht\u011bl?“<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek odvr\u00e1til pohled od nab\u00eddky a zmaten\u011b se na Toma zad\u00edval.<\/div>\n
„J\u00e1… nejsem si jist\u00fd, pane Kaulitzi,“ \u0159ekl t\u00e9m\u011b\u0159 \u0161eptem a o\u010dima znovu vyhledal menu, p\u0159i\u010dem\u017e m\u011bl ve tv\u00e1\u0159i zmaten\u00fd v\u00fdraz.<\/div>\n
Tom pot\u0159\u00e1sl hlavou, kdy\u017e si uv\u011bdomil, jak stupidn\u011b se zachoval, kdy\u017e p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee Bill bude v\u011bd\u011bt, co m\u00e1 te\u010f d\u011blat. „No, co takhle, kdybych ti prost\u011b n\u011bco objednal, oukej?“ navrhl m\u011bkce a usm\u00e1l se.<\/div>\n
Bill to p\u00e1r vte\u0159in zva\u017eoval, ale pak souhlasn\u011b k\u00fdvl. Oba postupovali ve front\u011b a Tom pot\u00e9 objednal dvakr\u00e1t to sam\u00e9: Jr. Bacon Cheeseburger, hranolky a kolu.<\/p>\n

Jakmile obdr\u017eeli objedn\u00e1vku, kluci se p\u0159esunuli k pr\u00e1zdn\u00e9mu stolu, jen\u017e m\u011bl takovou pozici, \u017ee jim slunce, kter\u00e9 sem pronikalo skrz okno, nesv\u00edtilo p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed, zat\u00edmco jedli. Tom polo\u017eil t\u00e1c a posunul p\u0159ed Billa jeho j\u00eddlo.<\/div>\n

Chlapec s havran\u00edmi vlasy z\u00edral na kulat\u00fd p\u0159edm\u011bt zabalen\u00fd ve st\u0159\u00edb\u0159it\u00e9 f\u00f3lii a v ot\u00e1zce trochu naklonil hlavu na stranu.<\/div>\n
Tom si u\u017e u\u017e kousnul do sv\u00e9ho burgeru, kdy\u017e si v\u0161iml zmaten\u00e9ho chlapce naproti sob\u011b a srde\u010dn\u011b se zasm\u00e1l. Odd\u00e1lil si hamburger od pusy a vlo\u017eil ho zp\u011bt do obalu.<\/div>\n
„Bille, tady,“ \u0159ekl se sm\u00edchem, nat\u00e1hl se p\u0159es st\u016fl a rozbalil Billovo j\u00eddlo. Vyndal burger z obalu, aby ten le\u017eel otev\u0159en\u00fd na stole a j\u00eddlo bylo na n\u011bm, a sledoval Billovu reakci.<\/div>\n
Bill st\u00e1le t\u00e1zav\u011b sledoval svoje j\u00eddlo.<\/div>\n
„V roce 1908 jste nem\u011bli burgery?“ zeptal se Tom a p\u0159\u00e1telsky se za\u0161klebil.<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„Zn\u00ed to m\u00edrn\u011b pov\u011bdom\u011b, ale rozhodn\u011b to pov\u011bdom\u011b nevypad\u00e1, pane Kaulitzi,“ prohl\u00e1sil a pod\u00edval se na maso v bulce s nakr\u010den\u00fdm obo\u010d\u00edm.<\/div>\n
„No, zkus to, jsem si jist\u00fd, \u017ee si to zamiluje\u0161,“ \u0159ekl druh\u00fd chlapec, ne\u017e vzal znovu do ruky svou porci. U\u017e se chystal str\u010dit do pusy prvn\u00ed sousto mlet\u00e9ho, kdy\u017e jeho pohled op\u011bt padl na nerv\u00f3zn\u00edho Billa. „Co te\u010f?“ zeptal se a povzdechl si.<\/p>\n

Bill vzhl\u00e9dl od sv\u00e9ho j\u00eddla na Toma a stydliv\u011b se usm\u00e1l.<\/div>\n

„Nev\u00ed\u0161, jestli zde maj\u00ed n\u011bjak\u00fd\u2026 p\u0159\u00edbor?“ zeptal se ti\u0161e.<\/div>\n
Dred\u00e1\u010d se zasm\u00e1l a zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Ne, ne na burgery. Ty j\u00ed\u0161 rukama,“ odpov\u011bd\u011bl jednodu\u0161e.<\/div>\n
Billovi poskakoval ohryzek, zat\u00edmco nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b kmital o\u010dima z burgeru na sv\u00e9ho spole\u010dn\u00edka.<\/div>\n
„Ru-rukama?“<\/div>\n
Tom k\u00fdvl.<\/div>\n
„Ne, ne, ne, matka v\u017edycky \u0159\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee j\u00edst rukama je jednodu\u0161e barbarsk\u00e9!“<\/div>\n
„No, tvoje matka se taky nikdy v \u017eivot\u011b nedotkla burgeru. Te\u010f ho prost\u011b zvedni, nebo nebude\u0161 v\u011bd\u011bt, o co p\u0159ich\u00e1z\u00ed\u0161,“ prohl\u00e1sil Tom, je\u0161t\u011b jednou zat\u0159epal pobaven\u011b hlavou a pak se kone\u010dn\u011b zakousnul do j\u00eddla.<\/p>\n

Bill zaznamenal v Tomov\u011b hlase r\u00e1znost, tak\u017ee mu vyhov\u011bl a souhlasil s t\u00edm j\u00edt proti standard\u016fm, kter\u00e9 mu v\u0161t\u00edpila matka. Konec konc\u016f – co se matka nedozv\u00ed, to j\u00ed neubl\u00ed\u017e\u00ed, \u017ee?<\/div>\n

Vzal do rukou bulku posypanou sem\u00ednky a omotal kolem n\u00ed sv\u00e9 jemn\u00e9 prsty, uchopil ji jen lehce, aby se nezamazal mastn\u00fdm masem. V duchu se omluvil sv\u00e9 matce, zav\u0159el o\u010di a lehce si kousnul najednou do bulky i masa. Jeho zuby si utrhly kousek z vrstvy s\u00fdru, slaniny a r\u016fzn\u00fdch om\u00e1\u010dek a ko\u0159en\u00ed. R\u00e1zem se ocitly na horsk\u00e9 dr\u00e1ze a vzaly s sebou i jazyk. Billovy chu\u0165ov\u00e9 poh\u00e1rky o\u017eily vlivem ke\u010dupu a ho\u0159\u010dice, kter\u00e9 na n\u011b za\u00fato\u010dily.<\/div>\n
Chlapec \u017ev\u00fdkal a polykal a neotev\u0159el o\u010di, dokud nezaslechl sm\u00edch z Tomov\u00fdch \u00fast.<\/div>\n
Otev\u0159el v\u00ed\u010dka, pohl\u00e9dl na rud\u00e9ho Toma sed\u00edc\u00edho naproti n\u011bmu a nerv\u00f3zn\u011b a nepohodln\u011b se zachichotal. Tv\u00e1\u0159e mu zr\u016f\u017eov\u011bly, zat\u00edmco si uv\u011bdomil, \u017ee se jeho spole\u010dn\u00edk sm\u011bje jemu, ne s n\u00edm.<\/div>\n
„C-co?“ zeptal se s nervozitou, popadl jeden z ubrousk\u016f a ut\u0159el si pusu.<\/div>\n
Tom se nep\u0159est\u00e1val chechtat a vrt\u011bl hlavou, dokonce mu z o\u010d\u00ed za\u010daly t\u00e9ct slzy.<\/div>\n
„T-tvoje reakce!“ dostal ze sebe, p\u0159i\u010dem\u017e se sna\u017eil uklidnit. „Bo\u017ee, k\u00e9\u017e by ses mohl vid\u011bt, bylo to k nezaplacen\u00ed, chlape, prost\u011b k nezaplacen\u00ed. Vypadal jsi jako… bo\u017ee, vypadal jsi, jako by sis u\u017e\u00edval dobrej \u0161uk,“ prohl\u00e1sil. Nad jeho slovy Bill svra\u0161til \u010delo. „Chutn\u00e1 ti?“<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek pochopil, \u017ee se Tom pt\u00e1 na burger v jeho rukou, a jemn\u011b p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Je v\u00e1\u017en\u011b dobr\u00fd, pane Kaulitzi,“ odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

Pot\u00e9, co si u\u017eili ne zrovna p\u0159epychov\u00fd ob\u011bd, Tom vzal Billa do hlavn\u00ed \u010d\u00e1sti obchodn\u00edho centra. Vedl toho od p\u0159\u00edrody kr\u00e1sn\u00e9ho mlad\u00e9ho mu\u017ee do n\u00e1kupn\u00ed utopie, do m\u00edsta, kde si lid\u00e9 objedn\u00e1vaj\u00ed nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed zbo\u017e\u00ed a slu\u017eby a do toho chod\u00ed na mas\u00e1\u017ee. Neust\u00e1le kluci museli p\u0159eru\u0161ovat hovor, jeliko\u017e si razili cestu davem p\u0159edev\u0161\u00edm dal\u0161\u00edch teenager\u016f a mlad\u00fdch mu\u017e\u016f a \u017een.<\/span><\/div>\n

Bill m\u011bl celou dobu vyvalen\u00e9 o\u010di a rad\u011bji se dr\u017eel co nejbl\u00ed\u017e u Toma, tiskl se k n\u011bmu jako k posledn\u00ed \u017eivotn\u00ed nad\u011bji, jako kdyby vzd\u00e1len\u00ed se m\u011blo znamenat, \u017ee ho smete oce\u00e1n kr\u00e1\u010dej\u00edc\u00edch a mluv\u00edc\u00edch lid\u00ed, kter\u00e9 v\u0161echny Bill ohodnotil jako nevychovance. Nesna\u017ete se s n\u00edm h\u00e1dat, jenom byste ztr\u00e1celi \u010das. Kdy\u017e do v\u00e1s n\u011bkolikr\u00e1t vraz\u00ed a nedo\u010dk\u00e1te se ani n\u00e1znaku omluvy, dokonce ani jak\u00e9koliv reakce na to, \u017ee n\u011bkdo str\u010dil do jin\u00e9 lidsk\u00e9 bytosti\u2026 P\u011bkn\u011b nevychovan\u00e9,<\/em> pomyslel si Bill. Co by si jejich matky pomyslely o takov\u00fdch nedostatc\u00edch ve slu\u0161n\u00e9m chov\u00e1n\u00ed?<\/em><\/span><\/div>\n
V\u011bt\u0161ina \u010dasu v obcho\u010f\u00e1ku byla v\u011bnov\u00e1na tomu, \u017ee Bill ukazoval na v\u011bci a pokl\u00e1dal ot\u00e1zky a od Toma dost\u00e1val odpov\u011bdi, obvykle doprov\u00e1zen\u00e9 sm\u00edchem nebo alespo\u0148 u\u0161kl\u00edbnut\u00edm.<\/p>\n

„Existuj\u00ed dnes klany, pane Kaulitzi?“ zeptal se v jednu chv\u00edli \u010dernovl\u00e1sek.Tom se zamra\u010dil, mrknul na chlapce vedle sebe a p\u0159em\u00fd\u0161lel, odkud se tenhle dotaz vzal.<\/span><\/div>\n

„Uhm\u2026 ne, vlastn\u011b ne. Pro\u010d?“<\/span><\/div>\n
„Nu, t\u00e1mhle ten chlapec m\u00e1 n\u011bjak\u00fd druh piercingu ve sv\u00e9m nose. A tahle skupina, p\u0159\u00edmo tam, jej\u00ed \u010dlenov\u00e9 maj\u00ed jak\u00e9si zvl\u00e1\u0161tn\u00ed barvy vlas\u016f – jako by to byly v\u00e1le\u010dn\u00e9 barvy nebo tak podobn\u011b. Sly\u0161el jsem, \u017ee takov\u00e9 v\u011bci se d\u011bly pouze ve starobyl\u00fdch kmenech a klanech, je\u017e m\u011bly takov\u00e9 zvyky,“ \u0159ekl Bill a ukazoval na r\u016fzn\u00e9 teenagery s piercingy, kter\u00e9 m\u00edjeli. „Oh, a v\u0161ichni tihle maj\u00ed r\u016fzn\u00e9 barvy kolem o\u010d\u00ed – jako v\u00e1le\u010dn\u00e9 malov\u00e1n\u00ed. James se to v\u017edycky sna\u017e\u00ed napodobit, b\u011bh\u00e1 kolem domu s bl\u00e1tem na tv\u00e1\u0159\u00edch a \u0159ve jako p\u0159i bitv\u011b… oh, to matku tolik roz\u010diluje.“<\/span><\/div>\n
Tom nemohl zastavit z\u00e1chvat sm\u00edchu, kter\u00fd po tomhle vysv\u011btlen\u00ed n\u00e1sledoval. Nemohl uv\u011b\u0159it, jak odli\u0161n\u00e9 jsou v\u011bci tady a v Billov\u011b dob\u011b a s jak bl\u00e1zniv\u00fdmi vysv\u011btlen\u00edmi Bill p\u0159ich\u00e1z\u00ed.<\/span><\/div>\n
„Tak zaprv\u00e9, ne, neznamen\u00e1 to, \u017ee jsou \u010dleny n\u011bjak\u00e9ho klanu,“ odpov\u011bd\u011bl a zase se kr\u00e1tce zasm\u00e1l a pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou. „Tuny lid\u00ed maj\u00ed piercingy. A obarven\u00e9 vlasy – tomu se \u0159\u00edk\u00e1 p\u0159eliv. V\u00e1le\u010dn\u00e9 malov\u00e1n\u00ed – jak tomu \u0159\u00edk\u00e1\u0161 ty – na obli\u010deji, to nen\u00ed nic jin\u00e9ho ne\u017e make-up.“<\/span><\/div>\n
„Oh,“ reagoval Bill. Poklesla mu ramena. Byl si jist\u00fd, \u017ee v\u00e1le\u010dn\u00e9 malov\u00e1n\u00ed uhodl spr\u00e1vn\u011b, ale bohu\u017eel se zase jednou zm\u00fdlil.<\/p>\n

„Make-up? Takov\u00fd, jak\u00fd nos\u00ed herci?“<\/span><\/div>\n

„Hmmm, dneska ho lid\u00e9 pou\u017e\u00edvaj\u00ed, aby vylep\u0161ili sv\u016fj zevn\u011bj\u0161ek,“ \u0159ekl m\u011bkce Tom.<\/span><\/div>\n
Bill vydal tich\u00fd zvuk na znamen\u00ed, \u017ee rozum\u00ed, a pokra\u010doval v chozen\u00ed po r\u016fzn\u00fdch obchodech.<\/span><\/div>\n
Po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b obchodn\u00ed d\u016fm za\u010dal tmavnout, to jak slunce sestupovalo po obloze a um\u011bl\u00e9 osv\u011btlen\u00ed se stalo uvnit\u0159 jedin\u00fdm zdrojem sv\u011btla.<\/span><\/div>\n
„Poj\u010f, m\u011bl bych t\u011b dostat dom\u016f,“ \u0159ekl dred\u00e1\u010d, kdy\u017e si v\u0161iml, jak Bill zaz\u00edval, zat\u00edmco opou\u0161t\u011bli jeden z obchod\u016f.<\/span><\/div>\n
Bill se skrz z\u00edvnut usm\u00e1l a pod\u00edval se na n\u011bj.<\/span><\/div>\n
„Dom\u016f?“ zeptal se jednodu\u0161e.<\/span><\/div>\n
Tom k\u00fdvl a odpov\u011bd\u011bl: „Jo, dom\u016f.“<\/span><\/div>\n
Vedl je k jednomu z nes\u010detn\u00fdch v\u00fdchod\u016f z centra a jeho dla\u0148 automaticky vklouzla do Billovy hebk\u00e9. L\u00e1skypln\u00fdm zp\u016fsobem chlapci propletli prsty.<\/p>\n

„Hej, Tome, kamar\u00e1de!“ zvolal hlas n\u011bkolik metr\u016f od nich, \u010d\u00edm\u017e kluky vytrhl z oparu \u00fanavy.<\/span><\/div>\n

Tom se za t\u00edm zn\u00e1m\u00fdm hlasem oto\u010dil. P\u0159ed n\u00edm se v davu objevil Georg, jen\u017e si k nim rekordn\u00ed rychlost\u00ed razil cestu.<\/span><\/div>\n
Tom se zarazil, Bill ud\u011blal to sam\u00e9 a zamra\u010dil se na mlad\u00e9ho mu\u017ee, kter\u00fd k nim m\u00ed\u0159il.<\/span><\/div>\n
Georg k nim p\u0159i\u0161el s velk\u00fdm \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i, a\u010dkoliv ten zmizel, jakmile jeho o\u010di zaznamenaly spojen\u00e9 ruce Toma a nezn\u00e1m\u00e9ho kluka.<\/span><\/div>\n
„Uh… ahoj, Tome… kdo je tv\u016fj… uh… kamar\u00e1d?“ zeptal se a nep\u0159est\u00e1val z\u00edrat na ty propleten\u00e9 prsty.<\/span><\/div>\n
Tom vyvalil o\u010di, kdy\u017e vysledoval Georg\u016fv pohled, a rychle pustil Billovu ruku, nech\u00e1vaje ji jako padaj\u00edc\u00ed list. Bill se znovu zamra\u010dil kv\u016fli t\u00e9 podivn\u00e9 reakci a zv\u011bdav\u011b se na Toma d\u00edval, ne\u017e se zam\u011b\u0159il na \u010dlov\u011bka, o n\u011bm\u017e p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee je Tom\u016fv p\u0159\u00edtel.<\/span><\/div>\n
„Oh, um, Georgu, tohle je Bill, m\u016fj… uh… kamar\u00e1d,“ dostal ze sebe Tom. C\u00edtil, \u017ee je pro te\u010f bezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00ed ozna\u010dit Billa za nic v\u00edc ne\u017e kamar\u00e1da.<\/p>\n

Georg si nemohl pomoct, v\u0161iml si \u010derven\u011b na Tomov\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch a zran\u011bn\u00e9ho v\u00fdrazu na Billov\u011b obli\u010deji. O\u010dividn\u011b – „kamar\u00e1di“ nebyl spr\u00e1vn\u00fd term\u00edn pro jejich vztah. Nicm\u00e9n\u011b pokud Tom necht\u011bl, aby to v\u011bd\u011bl, pak to te\u010f nech\u00e1 b\u00fdt. Konec konc\u016f, od \u010deho jsou p\u0159\u00e1tel\u00e9?<\/span><\/div>\n

Geo se zdvo\u0159ile usm\u00e1l na \u010dernovlas\u00e9ho chlapce a nap\u0159\u00e1hl ruku.<\/span><\/div>\n
„Ahoj, jsem Georg.“<\/span><\/div>\n
Bill se v odpov\u011b\u010f usm\u00e1l tak, jako ho to u\u010dila matka.<\/span><\/div>\n
„R\u00e1d t\u011b pozn\u00e1v\u00e1m, Georgu, j\u00e1 jsem Bill Tr\u00fcmper,“ prohl\u00e1sil a pevn\u011b pot\u0159\u00e1sl Geovi rukou.<\/span><\/div>\n
Divnej kluk,<\/span><\/em> pomyslel si Georg, kdy\u017e si v\u0161iml striktn\u011b slu\u0161n\u00e9 mluvy.<\/span><\/div>\n
„Ty mus\u00ed\u0161 b\u00fdt jeden z Tomov\u00fdch p\u0159\u00e1tel z jedenadvac\u00e1t\u00e9ho stolet\u00ed,“ pokra\u010doval Bill dychtiv\u011b.<\/span><\/div>\n
Oukej, v\u00edc ne\u017e divnej,<\/span><\/em> prob\u011bhlo Geovi hlavou, kdy\u017e nad t\u011bmi slovy vykulil o\u010di. Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b z\u00edral na Toma a vzpomn\u011bl si na ten hloup\u00fd n\u00e1pad s cestov\u00e1n\u00edm \u010dasem, s n\u00edm\u017e Tom p\u0159i\u0161el n\u011bkdy p\u0159ed m\u011bs\u00edcem. Nejd\u0159\u00edv ten n\u00e1pad, pak zmizen\u00ed v parku a te\u010f… tohle?<\/em><\/span><\/div>\n
„Uhm, jo,“ odpov\u011bd\u011bl a st\u00e1le pozoroval sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele. Tom nen\u00e1padn\u011b pokr\u010dil rameny a u\u0161kl\u00edbl se.<\/span><\/div>\n
„Oukej, no, wow, ten \u010das let\u00ed,“ prohl\u00e1sil dred\u00e1\u010d, vyt\u00e1hl telefon a zkontroloval displej. „Jo, m\u011bli bychom j\u00edt.“<\/p>\n

<\/span><\/div>\n

<\/div>\n
Georg se jen tak nedal. K\u00fdvl a t\u00e9m\u011b\u0159 v\u00fdhr\u016f\u017en\u011b op\u00e1\u010dil: „Jo, dob\u0159e, popov\u00edd\u00e1me<\/em> si pozd\u011bji.“<\/span><\/div>\n
A s prost\u00fdm „\u010dau“ k Billovi a mal\u00fdm zam\u00e1v\u00e1n\u00edm se vydal opa\u010dn\u00fdm sm\u011brem.<\/span><\/div>\n
Bill se t\u00e1zav\u011b pod\u00edval na Toma, hlavu naklonil na stranu a \u017e\u00e1dal vysv\u011btlen\u00ed.<\/span><\/div>\n
„Kdo to byl, pane Kaulitzi?“<\/span><\/div>\n
„Georg? Jenom kamar\u00e1d,“ odpov\u011bd\u011bl dred\u00e1\u010d a znovu se roze\u0161el k v\u00fdchodu. Nelhal o tom, \u017ee m\u011bli nasp\u011bch.<\/span><\/div>\n
„Jenom kamar\u00e1d?“ p\u00eddil se zv\u011bdav\u011b Bill. Up\u0159\u00edmn\u011b nemohl si pomoct, ale v\u0161iml si Georgova vyvalen\u00e9ho pohledu, kter\u00fd Tomovi pos\u00edlal, a tak trochu \u017e\u00e1rlil.<\/span><\/div>\n
Tom se zarazil a oto\u010dil se na n\u011bj. Usm\u00e1l se.<\/span><\/div>\n
„Vy… vy \u017e\u00e1rl\u00edte, pane Tr\u00fcmpere?“ zeptal se hrav\u011b a zahih\u0148al se.<\/span><\/div>\n
Bill otev\u0159el pusu.<\/span><\/div>\n
„Ne<\/em>\u017e\u00e1rl\u00edm, jak m\u016f\u017eete n\u011bco takov\u00e9ho v\u016fbec \u0159\u00edct, pane Kaulitzi!“ op\u00e1\u010dil na\u0161tvan\u011b.<\/span><\/div>\n
Tom pobaven\u011b pot\u0159\u00e1sl hlavou. Miloval lehk\u00fd rum\u011bnec, jen\u017e se objevil na Billov\u011b bled\u00e9 tv\u00e1\u0159i a dodal j\u00ed trochu barvy. Nezaj\u00edmal se o dav lid\u00ed proud\u00edc\u00edch ven a dovnit\u0159 nebo o mo\u017enost, \u017ee n\u011bkdo, koho zn\u00e1, se d\u00edv\u00e1. Tom se nat\u00e1hl a um\u00edstil polibek pln\u00fd up\u0159\u00edmnosti na \u010dernovl\u00e1skovy rty. Ten polibek odehnal ve\u0161ker\u00e9 pochybnosti, kter\u00e9 Billa mohly by\u0165 jen na vte\u0159inu napadnout.<\/p>\n

Kdy\u017e se odt\u00e1hnul, zasm\u00e1l se Billov\u00fdm tv\u00e1\u0159\u00edm, kter\u00e9 te\u010f byly p\u0159\u00edmo rud\u00e9. \u010cernovlas\u00fd chlapec naprosto p\u0159ekvapen\u00fd. L\u00edbat se s jin\u00fdm klukem na ve\u0159ejnosti? To bylo v jeho o\u010d\u00edch naprosto skand\u00e1ln\u00ed.<\/span><\/div>\n

„Tomi…“ za\u0161eptal Bill. Hlas se mu zadrhl v hrdle, zat\u00edmco hled\u011bl do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed a nedok\u00e1zal se ubr\u00e1nit \u00fasm\u011bvu. D\u00edval se do o\u010d\u00ed sv\u00e9ho spole\u010dn\u00edka, v nich\u017e by se mohl nadobro ztratit. Nav\u017edy plavat v mo\u0159i o\u0159\u00ed\u0161kov\u00e9 hn\u011bdi a c\u00edtit se doma, c\u00edtit se tak, jako je\u0161t\u011b nikdy ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b.<\/span><\/div>\n
Tom se jenom usm\u00edval a pak popadl Billa za ruku a vyvedl ho ven z obchodn\u00edho centra bez dal\u0161\u00edch slov. Dva chlapci ti\u0161e kr\u00e1\u010deli noc\u00ed vst\u0159\u00edc rozd\u011blen\u00ed.<\/span><\/div>\n
<\/p>\n

***<\/span><\/div>\n

<\/p>\n

Pot\u00e9, co se ujistil, \u017ee se Bill dostal v po\u0159\u00e1dku dom\u016f, do sv\u00e9 doby, bez jak\u00e9hokoliv d\u016fkazu o budoucnosti, se i Tom kone\u010dn\u011b vr\u00e1til dom\u016f z pr\u00e1zdn\u00e9ho parku, neskute\u010dn\u011b rozesmutn\u011bn\u00fd z pr\u00e1zdnoty, kterou c\u00edtil ve sv\u00e9m srdci pot\u00e9, co vid\u011bl, jak Bill miz\u00ed z povrchu zemsk\u00e9ho a m\u00ed\u0159\u00ed dom\u016f jen d\u00edky jednoduch\u00e9mu h\u00fdbnut\u00ed dr\u017eadlem.<\/span><\/div>\n

Jak ta v\u011bc vlastn\u011b funguje? Jenom n\u011bkdo tam naho\u0159e, kter\u00fd zn\u00e1 v\u0161echny odpov\u011bdi, by v\u00e1m to mohl \u0159\u00edct. Pro\u0161el vchodov\u00fdmi dve\u0159mi do domu, postr\u00e1dal kus sv\u00e9ho srdce. Tom \u0161el s rameny vta\u017een\u00fdmi a s \u017e\u00e1dnou chut\u00ed s n\u011bk\u00fdm komunikovat – ani s vlastn\u00ed rodinou. Skrz ob\u00fdv\u00e1k zam\u00ed\u0159il do kuchyn\u011b, otev\u0159el ledni\u010dku a vyndal si vychlazenou plechovky coly. Otev\u0159el ji a zhluboka se napil, ne\u017e zase kuchyni opustil. Jak m\u00ed\u0159il z kuchyn\u011b zp\u011bt do ob\u00fdv\u00e1ku, n\u011bjak\u00e9 barevn\u00e9 str\u00e1nky rozprost\u0159en\u00e9 v j\u00eddeln\u011b upoutaly jeho pozornost. Zastavil se a pod\u00edval se na n\u011b. Zjistil, \u017ee je to jak\u00fdsi rodokmen.<\/span><\/div>\n
Dole, na konci, byla jeho sestra Ava a on. Nad nimi se nach\u00e1zeli jejich rodi\u010de, pak prarodi\u010de, praprarodi\u010de a tak d\u00e1l a d\u00e1l do minulosti. Zkr\u00e1tka typick\u00fd rodokmen jdouc\u00ed p\u0159es n\u011bkolik generac\u00ed, je\u017e sta\u010dily na to vytvo\u0159it si dostate\u010dn\u00e9 pov\u011bdom\u00ed o rodin\u011b.<\/p>\n

„L\u00edb\u00ed se ti?“ zeptala se Ava, kter\u00e1 ve\u0161la do j\u00eddelny s lepidlem v ruce, p\u0159ipraven\u00e1 nalepit jm\u00e9na a p\u00e1r fotek na tabuli.<\/span><\/div>\n

„Na co to je?“ zeptal se Tom, znovu se napil coly a pak odd\u00e1lil plechovku od \u00fast.<\/span><\/div>\n
Ava vydechla a pot\u0159\u00e1sla hlavou, p\u0159i\u010dem\u017e j\u00ed kolem hlavy poskakovaly \u0161pinav\u011b blon\u010fat\u00e9 vlasy.<\/span><\/div>\n
„Je to na hodinu rodinn\u00e9 historie. D\u011blal jsi p\u0159esn\u011b tu samou v\u011bc, kdy\u017e jsi byl na druh\u00e9m stupni, spole\u010dn\u011b s m\u00e1mou. \u0158\u00edkala, \u017ee si pamatuje, \u017ee vytahovala tu samou knihu o genealogii, kterou j\u00ed dala p\u0159ed lety babi\u010dka, kdy\u017e jsi musel rodokmen vyr\u00e1b\u011bt ty, vzpom\u00edn\u00e1\u0161?“ prohl\u00e1sila a odfrkla si. Nalepila svoje jm\u00e9no a svou posledn\u00ed \u0161koln\u00ed fotografii.<\/span><\/div>\n
„Oh, jo, vzpom\u00edn\u00e1m si,“ \u0159ekl ti\u0161e jej\u00ed bratr, a\u010dkoliv up\u0159\u00edmn\u011b \u0159e\u010deno, to nebyla tak \u00fapln\u011b pravda. P\u0159i\u0161el trochu bl\u00ed\u017e a o\u010dima prolustroval tabuli. Jeho srdce zrychlilo, kdy\u017e jeho pohled padl na jm\u00e9na, je\u017e se nach\u00e1zela a\u017e naho\u0159e na str\u00e1nce.<\/p>\n

Rodokmen Kaulitz\u016f a Tr\u00fcmper\u016f<\/p>\n

<\/em> „Kaulitz\u016f… a T-T-Tr\u00fcmper\u016f?“ za\u0161eptal, ani\u017e by svou ot\u00e1zku sm\u011b\u0159oval n\u011bkomu konkr\u00e9tn\u00edmu, sp\u00ed\u0161 pat\u0159ila tichu v dom\u011b.<\/span><\/div>\n

Ava se pod\u00edvala do jeho bled\u00e9ho obli\u010deje.<\/span><\/div>\n
„Uh… jo, Kaulitzov\u00e9 z t\u00e1tovy strany, Tr\u00fcmperov\u00e9 z m\u00e1miny. Ne\u0159\u00edkej mi, \u017ees zapomn\u011bl jej\u00ed d\u00edv\u010d\u00ed jm\u00e9no,“ \u0159ekla a zakoulela o\u010dima, ohromen\u00e1 bratrovou zapomn\u011btlivost\u00ed.<\/span><\/div>\n
Tom nedopov\u011bd\u011bl, m\u00edsto toho si za\u010dal pro\u010d\u00edtat jm\u00e9na a data a vyt\u00e1hl pap\u00edry se jm\u00e9ny, kter\u00e1 mu zn\u011bla a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 pov\u011bdom\u011b.<\/p>\n

James Tr\u00fcmper…<\/p>\n

Bill Tr\u00fcmper…<\/p>\n

<\/em> Zastavilo se mu srdce. Dr\u017eel kousek pap\u00edru v rukou a jm\u00e9na napsan\u00e1 sest\u0159in\u00fdm p\u00edsmem na n\u011bj z\u00edrala t\u00e9m\u011b\u0159 zlov\u011bstn\u011b.<\/span><\/div>\n

Za\u010dal se potit. Dech se mu zadrhl v hrdle, nedost\u00e1valo se mu vzduchu. V \u00fastech m\u011bl najednou sucho jako na pou\u0161ti, jazyk byl jako kaktus. Mysl mu vypov\u011bd\u011bla slu\u017ebu a mrtv\u00fd mozek mu zt\u011b\u017ekl v hlav\u011b. Pak mu za\u010dalo srdce bu\u0161it zb\u011bsil\u00fdm tempem, zat\u00edmco st\u00e1le z\u00edral na jm\u00e9no ve sv\u00fdch rukou.<\/p>\n

Bill Tr\u00fcmper…<\/p>\n

Dobr\u00fd bo\u017ee, \u0159ekni mi, \u017ee existuje v\u00edc Bill\u016f Tr\u00fcmper\u016f s bratrem jm\u00e9nem James,<\/em> modlil se v duchu, a\u010dkoliv v\u011bd\u011bl, \u017ee \u0161ance je velmi, velmi mal\u00e1.<\/span><\/div>\n

A datum narozen\u00ed napsan\u00e9 pod jm\u00e9nem nad\u011bj\u00edm nepom\u00e1halo.<\/p>\n

Bill Tr\u00fcmper<\/em><\/span><\/div>\n

N. 1. z\u00e1\u0159\u00ed roku 1890<\/p>\n

<\/span><\/em> Tomovi z tv\u00e1\u0159e vymizela ve\u0161ker\u00e1 barva a za\u010daly se mu t\u0159\u00e1st ruce, kdy\u017e pap\u00edr pokl\u00e1dal. V\u011bdom\u00ed, \u017ee je s Billem p\u0159\u00edbuzn\u00fd, ho zas\u00e1hlo jako blesk z \u010dist\u00e9ho nebe. Srazilo ho to k zemi a rozbilo mu to srdce na milion mal\u00fdch kousk\u016f.<\/span><\/div>\n

Ale pak si v\u0161iml je\u0161t\u011b jednoho data. A d\u00edky n\u011bmu \u00fapln\u011b zapomn\u011bl na tu hroznou informaci o p\u0159\u00edbuzenstv\u00ed.<\/span><\/div>\n
Srdce se mu spla\u0161ilo a hlavou mu prol\u00e9tla spousta my\u0161lenek, kdy\u017e si to datum p\u0159e\u010detl. Bylo to, jako by stanul tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 smrtce.<\/p>\n

Bill Tr\u00fcmper<\/em><\/span><\/div>\n

N. 1. z\u00e1\u0159\u00ed roku 1890<\/span><\/em><\/div>\n
Z. 4. b\u0159ezna roku 1909<\/p>\n

<\/span><\/em> Datum \u00famrt\u00ed…<\/p>\n

autor: Izzap<\/strong><\/span><\/div>\n

p\u0159eklad: Allka<\/span><\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/span><\/strong> original<\/strong><\/a><\/span><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Izzap Ne\u0159\u00edkej mi, \u017ees zapomn\u011bl jej\u00ed d\u00edv\u010d\u00ed jm\u00e9no „Vy v\u0161ichni jste dost divn\u00ed, pane Kaulitzi,“ prohl\u00e1sil Bill se zasm\u00e1n\u00edm, zat\u00edmco kr\u00e1\u010del za svitu slunce po Tomov\u011b boku a p\u0159i\u0161lo mu, jako by chodil po pe\u0159\u00ed m\u00edsto po kamenech v t\u011bchto… jak<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[606],"tags":[],"class_list":["post-3486","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-turn-back-time"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3486","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3486"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3486\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3486"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3486"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3486"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}