{"id":3488,"date":"2014-12-17T14:00:00","date_gmt":"2014-12-17T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3477"},"modified":"2014-12-17T14:00:00","modified_gmt":"2014-12-17T13:00:00","slug":"lost-to-be-found-14","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/12\/17\/lost-to-be-found-14\/","title":{"rendered":"Lost to be found 14."},"content":{"rendered":"
autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se Bill vzd\u00e1lil od sv\u00e9ho pokoje, se uji\u0161\u0165oval, \u017ee opravdu zamkl.<\/div>\n
Setovi nev\u011b\u0159il.<\/div>\n
V\u011bd\u011bl, \u017ee se bude sna\u017eit \u0161\u0165ourat a za tu dobu, co jej znal, mu bylo jasn\u00e9, \u017ee je schopn\u00fd p\u0159ekro\u010dit i jeho soukrom\u00ed, aby dost\u00e1l sv\u00e9 pravd\u011b. Tu\u0161il, \u017ee jeho malou le\u017e nespolkl \u00fapln\u011b i s navij\u00e1kem. Dok\u00e1zal mu to vy\u010d\u00edst z tv\u00e1\u0159e, kdy\u017e v\u00e1hal, jestli odej\u00edt a t\u00edm riskovat, \u017ee p\u0159ed n\u00edm Bill den\u00edk schov\u00e1 tak, \u017ee u\u017e jej nenajde opravdu nikdy, co\u017e Bill koneckonc\u016f ud\u011blal tak jako tak. A\u0165 u\u017e byly dve\u0159e zamknut\u00e9 nebo nebyly.<\/div>\n
Rozm\u00fd\u0161lel se o m\u00edstech, kam by mohl den\u00edk ukr\u00fdt. \u017d\u00e1dnou uvoln\u011bnou parketu nena\u0161el, trezor zabudovan\u00fd za obrazem tak\u00e9 ne a nic lep\u0161\u00edho ne\u017e obvykl\u00e9 skr\u00fd\u0161e, jako den\u00edk schovat v pr\u00e1dle, pod matraci a na podobn\u00e1 m\u00edsta, nep\u0159i\u0161el. Nakonec se rozhodl knihu nen\u00e1padn\u011b zamotat do t\u011b\u017ek\u00fdch z\u00e1v\u011bs\u016f na okn\u011b, kter\u00e9 potom p\u00e1skem sv\u00e1zal, aby dr\u017eely na stran\u00e1ch a samy se nezatahovaly. Ma\u0161li na prav\u00e9m z\u00e1v\u011bsu, kter\u00fd byl z\u010d\u00e1sti skryt za pracovn\u00edm stolem, ut\u00e1hl mnohem v\u00edce ne\u017e tu na lev\u00e9 stran\u011b. I kdyby ale p\u0159ece jen uzel povolil a kniha ze sev\u0159en\u00ed vyklouzla, dopadla by na zem, kde by z\u016fstala skryta lemem z\u00e1v\u011bsu, kter\u00fd le\u017eel a\u017e na podlaze.<\/p>\n

K den\u00edku se Bill je\u0161t\u011b nedostal, proto\u017ee se v\u017edycky na\u0161lo n\u011bco, co muselo dostat p\u0159ednost, p\u0159esto\u017ee byl napnut\u00fd jako k\u0161andy, co ten den\u00edk mus\u00ed skr\u00fdvat, kdy\u017e o n\u011bj Set tak usilovn\u011b bojoval. Skoro jako by z n\u011bj m\u011bl strach. Ke \u010dten\u00ed se dostal a\u017e pozd\u011bji odpoledne, kdy dostal od m\u00e1my propustku, \u017ee u\u017e nebude pot\u0159ebovat s ni\u010d\u00edm pomoct.<\/div>\n

Vklouzl do pokoje a zav\u0159el za sebou. Za\u0161klebil se, kdy\u017e jej do nosu ude\u0159il podivn\u00fd pach.<\/div>\n
Kdy\u017e odsud r\u00e1no odch\u00e1zel, nepamatoval si, \u017ee by n\u011bco c\u00edtil, ale nejsp\u00ed\u0161 si na to jeho nos zvykl a teprve a\u017e po zm\u011bn\u011b vzduchu si uv\u011bdomil, co celou noc d\u00fdchal. Otev\u0159el proto okno, aby dovnit\u0159 proudil \u010derstv\u00fd vzduch, kter\u00e9ho bylo kolem dosti, proto\u017ee v\u0161udy p\u0159\u00edtomn\u00e9 rozlehl\u00e9 lesy s v\u00fdrobou kysl\u00edku opravdu nezah\u00e1lely.<\/div>\n
S den\u00edkem v lev\u00e9 ruce odsunul stranou p\u0159ikr\u00fdvku, posadil se na matraci a pohodln\u011b se op\u0159el o d\u0159ev\u011bnou pelest postele, hromad\u00edc za sv\u00e1 z\u00e1da pol\u0161t\u00e1\u0159e, aby jej nic netla\u010dilo. Polo\u017eil si den\u00edk na stehna a nejd\u0159\u00edv nalistoval prvn\u00ed popsanou str\u00e1nku. Teprve pak kn\u00ed\u017ee\u010dku zvedl a p\u0159it\u00e1hl si ji k obli\u010deji, aby se mohl pohodln\u011b za\u010d\u00edst do obsahu.<\/p>\n

P\u0159edch\u016fdci tohoto den\u00edku jsou v\u00fdznamn\u00ed pouze pro zaryt\u00e9 milovn\u00edky historie, kte\u0159\u00ed jednou budou cht\u00edt zkoumat z\u00e1\u017eitky star\u00fdch lid\u00ed, kte\u0159\u00ed pro\u017eili n\u011bco, co pominulo d\u0159\u00edve, ne\u017e se oni narodili. V\u00edce ne\u017e o historick\u00fdch faktech v\u0161ak pojedn\u00e1vaj\u00ed o m\u00e9m \u017eivot\u011b a o v\u0161em, co jej kdy zk\u0159\u00ed\u017eilo. Mnoho z nich se v\u0161ak zatoulalo, nebo poslou\u017eily jako krmen\u00ed pro kni\u017en\u00ed moly.<\/em><\/div>\n

Prvn\u00ed ofici\u00e1ln\u00ed z\u00e1pis do tohoto den\u00edku za\u010d\u00edn\u00e1 v m\u011bs\u00edci z\u00e1\u0159\u00ed roku 1989.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\n

3. z\u00e1\u0159\u00ed 1989<\/em><\/div>\n
ned\u011ble<\/p>\n

Kronika, kter\u00e1 zaznamen\u00e1v\u00e1 ve\u0161ker\u00e9 ud\u00e1losti, kter\u00e9 se stanou na \u00fazem\u00ed vesnice Schalbach nebo jej\u00edm bl\u00edzk\u00e9m okol\u00ed, jsou zevrubn\u00e9 a psan\u00e9 tak, aby byly p\u0159\u00edstupn\u00e9 v\u0161em, kte\u0159\u00ed do n\u00ed budou cht\u00edt nahl\u00e9dnout. V\u0161ak ve\u0161ker\u00e9 informace, zatajen\u00e1 fakta a tajemstv\u00ed p\u00ed\u0161i na tyto str\u00e1nky, ke kter\u00fdm se jen tak n\u011bkdo nedostane, proto\u017ee den\u00edk po ka\u017ed\u00e9m z\u00e1pisu pe\u010dliv\u011b ukr\u00fdv\u00e1m. Skr\u00fd\u0161 mi poskytla tajn\u00e1 schr\u00e1nka v d\u0159ev\u011bn\u00e9 sk\u0159\u00edni v hale.<\/em><\/div>\n

V\u00edm, \u017ee tu nebudu v\u011b\u010dn\u011b. Tajemstv\u00ed, kter\u00e9 ukr\u00fdv\u00e1m a kter\u00e9 jsem se rozhodla vtisknout do slov, kter\u00fdmi zapln\u00edm tyto str\u00e1nky, v\u00ed jen velmi m\u00e1lo lid\u00ed a v t\u00e9to nesnadn\u00e9 dob\u011b to tak mus\u00ed i z\u016fstat. Pokud v\u0161ak den\u00edk najde n\u011bkdo, komu do rukou nen\u00e1le\u017e\u00ed, mohu pouze doufat, \u017ee j\u00e1 ji\u017e nebudu mezi \u017eiv\u00fdmi, aby na m\u011b nepadl \u017e\u00e1dn\u00fd trest, a z\u00e1rove\u0148 si moc p\u0159eji, aby byl den\u00edk objeven v okam\u017eiku, kdy se sv\u011bt zm\u011bnil a ta zm\u011bna dorazila i do na\u0161\u00ed vesnice. M\u011bl by jej naj\u00edt n\u011bkdo, kdo to tajemstv\u00ed zvl\u00e1dne, a z\u00e1rove\u0148 si bude v\u011bd\u011bt rady, jak s n\u00edm nalo\u017eit.<\/p>\n

Prvn\u00edho z\u00e1\u0159\u00ed roku 1989 se Anabele Wienerov\u00e9 narodil syn. Situace, kter\u00e1 panovala ve vesnici, byla pro ni jako pro samo\u017eivitelku s neman\u017eelsk\u00fdm d\u00edt\u011btem ne\u00fanosn\u00e1. V\u011bd\u011bla, \u017ee jakmile se vesnice dozv\u00ed, \u017ee porodila chlapce, okam\u017eit\u011b se objev\u00ed na \u010dern\u00e9 listin\u011b. Lid\u00e9 j\u00ed budou opovrhovat, odstrkovat, a\u017e ji nakonec psychick\u00fdm n\u00e1tlakem donut\u00ed vesnici opustit, na co\u017e ale Anabel nem\u011bla pen\u00edze. Nem\u011bla prost\u0159edky, aby sbalila sebe i sv\u00e9 d\u00edt\u011b a odjela pry\u010d. Nem\u011bla kam. Ne jako ty ostatn\u00ed rodiny, kter\u00e9 se pro za\u010d\u00e1tek mohly uch\u00fdlit u sv\u00fdch p\u0159\u00edbuzn\u00fdch, ne\u017e si najdou jin\u00e9 bydlen\u00ed. Anabel nem\u011bla nikoho, kdo by j\u00ed pomohl.<\/em><\/div>\n

A\u010dkoli byla velmi samot\u00e1\u0159sk\u00e1 a je\u0161t\u011b jako bezd\u011btn\u00e1 se lid\u00ed sp\u00ed\u0161e stranila, byly i doby, kdy se posadila na m\u0161i vedle m\u011b a vym\u011bnila si se mnou p\u00e1r slov, co\u017e se v jist\u00e9 m\u00ed\u0159e mohlo pova\u017eovat za za\u010d\u00e1tek podivn\u00e9ho p\u0159\u00e1telstv\u00ed a d\u016fv\u011bry ke mn\u011b.<\/p>\n

Dnes, 3. z\u00e1\u0159\u00ed, se domem rozezn\u011bl zvuk zvonku. Birgit, m\u00e1 pomocnice, se ujala \u00falohy majordoma a \u0161la se pod\u00edvat, kdo se do\u017eaduje pozornosti. O to p\u0159ekvapen\u011bj\u0161\u00ed byla, kdy\u017e p\u0159ed domem nena\u0161la ani \u017eiv\u00e1\u010dka. Tedy – t\u00e9m\u011b\u0159. Na schodech p\u0159ede dve\u0159mi le\u017eel sv\u011btl\u00fd prout\u011bn\u00fd ko\u0161\u00edk, ve kter\u00e9m byla zmuchlan\u00e1 bled\u011b modr\u00e1 de\u010dka, a v n\u00ed se h\u00fdbalo mal\u00e9 novorozen\u011b. Birgit jej vzala dovnit\u0159 a s rozpaky vetknut\u00fdmi v tv\u00e1\u0159i pro m\u011b p\u0159i\u0161la do pokoje, proto\u017ee v ko\u0161\u00edku byla ob\u00e1lka, je\u017e byla adresov\u00e1na p\u0159\u00edmo mn\u011b. Na slova, kter\u00e1 jsem si v dopise p\u0159e\u010detla, pravd\u011bpodobn\u011b nikdy nezapomenu.<\/p>\n

<\/em> Bill oto\u010dil str\u00e1nku, kdy\u017e z den\u00edku vyklouzl pap\u00edr, kter\u00fd v n\u011bm byl zalo\u017een\u00fd. Odlo\u017eil den\u00edk stranou a rozlo\u017eil dopis, kter\u00fd byl na dvakr\u00e1t slo\u017een\u00fd, aby se ve\u0161el do mal\u00e9 ob\u00e1lky. Za\u010detl se.<\/p>\n

Alindo,<\/p>\n

v\u00edm, \u017ee nem\u00e1m nejmen\u0161\u00ed pr\u00e1vo T\u011b o n\u011bco \u017e\u00e1dat \u010di prosit, ale \u010dlov\u011bk ze zoufalosti ud\u011bl\u00e1 mnoho v\u011bc\u00ed, aby se zachr\u00e1nil. Porodila jsem syna. Chlapce. N\u011bkoho, kdo bude trnem v oku cel\u00e9 vesnici. Na koho se budou v\u0161ichni d\u00edvat skrze prsty, dokud se jim nepoda\u0159\u00ed n\u00e1s oba z vesnice vyhnat.<\/em><\/div>\n

Nem\u00e1m nikoho. Nikoho, na koho bych se mohla obr\u00e1tit, kam bych se mohla uch\u00fdlit.<\/em><\/div>\n
Sna\u017en\u011b T\u011b pros\u00edm, ukryj m\u00e9 jedin\u00e9 d\u00edt\u011b, aby se alespo\u0148 jemu dostalo klidn\u00e9ho d\u011btstv\u00ed, ani\u017e by musel proj\u00edt v\u0161\u00edm, \u010d\u00edm musely proj\u00edt v\u0161echny rodiny, kter\u00fdm se narodili chlapci. Nebude to lehk\u00e9. V\u00edm to. Ale nedok\u00e1\u017eu si p\u0159edstavit, \u017ee bych pro sv\u00e9ho syna na\u0161la lep\u0161\u00ed n\u00e1hradn\u00ed m\u00e1mu, ne\u017e jsi Ty. Jen o jedno T\u011b je\u0161t\u011b po\u017e\u00e1d\u00e1m, i kdy\u017e u\u017e te\u010f \u017e\u00e1d\u00e1m p\u0159esp\u0159\u00edli\u0161, pojmenuj jej Tom. Alespo\u0148 tohle jedin\u00e9 si p\u0159eji, aby dostal od sv\u00e9 prav\u00e9 m\u00e1my, kdy\u017e mu v\u00edc nab\u00eddnout nemohu.<\/p>\n

Zachra\u0148 pros\u00edm m\u00e9ho syna!<\/p>\n

A. W.<\/p>\n

<\/em> Bill vzhl\u00e9dl od autentick\u00e9ho dopisu s otev\u0159en\u00fdmi \u00fasty. Tak\u017ee to d\u00edt\u011b nezem\u0159elo, jak se domn\u00edvala policie. P\u0159e\u017eilo, jak tvrdili vesni\u010dan\u00e9, kdy\u017e vyho\u0159el ten archiv, a\u010dkoli to bylo nesmysln\u00e9 spojovat nehodu s jeho narozen\u00edm. Dostal se sem do domu a Alinda jej m\u011bla vychovat.<\/div>\n

S touhou po dal\u0161\u00edch informac\u00edch se pono\u0159il do dal\u0161\u00edch stran.<\/p>\n

5. z\u00e1\u0159\u00ed 1989<\/em><\/div>\n

\u00fater\u00fd<\/p>\n

Zd\u00e1nliv\u011b utajen\u00e9 p\u0159ed\u00e1n\u00ed d\u00edt\u011bte se v\u0161ak rozplynulo jako p\u00e1ra nad hrncem. N\u011bkdo z vesnice se o Anabelin\u011b porodu dozv\u011bd\u011bl a rychle se to rozneslo po cel\u00e9 vesnici. \u0160\u00ed\u0159ilo se to jako mor. Okam\u017eit\u011b se v\u0161ichni za\u010dali zaj\u00edmat, kam Anabel d\u00edt\u011b ukryla, proto\u017ee poka\u017ed\u00e9, co vy\u0161la z domu, s sebou sv\u00e9ho syna nem\u011bla. Podez\u0159en\u00ed p\u0159i\u0161lo okam\u017eit\u011b. Skr\u00fdv\u00e1 sv\u00e9 d\u00edt\u011b, proto\u017ee jde o chlapce. S touto variantou se v\u0161ak mnoz\u00ed nespokojili a \u0161li d\u00e1l. Obvinili Anabel, \u017ee sv\u00e9 d\u00edt\u011b zabila, aby se jej ti\u0161e zbavila, aby nemusela \u010delit opovr\u017een\u00ed a aby uchr\u00e1nila vesnici p\u0159ed dal\u0161\u00edm ne\u0161t\u011bst\u00edm.<\/p>\n

7. z\u00e1\u0159\u00ed 1989<\/em><\/div>\n

\u010dtvrtek<\/p>\n

Dne\u0161n\u00edm dnem bylo zah\u00e1jeno policejn\u00ed vy\u0161et\u0159ov\u00e1n\u00ed tak, jak je popsan\u00e9 v kronice. Byli se pt\u00e1t i tady. Pozvala jsem vy\u0161et\u0159ovatele dovnit\u0159 a chovala se tak, jako bych nem\u011bla co skr\u00fdvat. Vypt\u00e1vali se, co v\u00edm o Anabel, jak dob\u0159e ji zn\u00e1m. V\u00edc ne\u017e pravdu jsem jim ani \u0159\u00edct nemohla, proto\u017ee t\u011bch p\u00e1r slov, kter\u00e9 jsme si spolu vym\u011bnily p\u0159i m\u0161\u00edch, se nedalo naz\u00fdvat p\u0159\u00e1telstv\u00edm. Ode\u0161li bez \u017e\u00e1dn\u00e9 p\u0159\u00ednosn\u00e9 informace se sklon\u011bnou hlavou a pr\u00e1zdn\u00fdm v\u00fdrazem.<\/em><\/div>\n

Bylo mi jasn\u00e9, \u017ee vy\u0161et\u0159ov\u00e1n\u00ed jen tak neskon\u010d\u00ed, dokud se policie nedopracuje k n\u011bjak\u00e9mu v\u00fdsledku, proto bylo t\u0159eba u\u010dinit n\u011bkolik bezpe\u010dnostn\u00edch opat\u0159en\u00ed. Dnes to byla ot\u00e1zka p\u00e1r sekund, ne\u017e Birgit otev\u0159ela dve\u0159e n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b, j\u00e1 usly\u0161ela kr\u00e1tk\u00e9 stroh\u00e9 p\u0159edstaven\u00ed kapit\u00e1na a rychle dala povel Elenor, aby d\u00edt\u011b i s ko\u0161\u00edkem ukryla v z\u00e1padn\u00edm k\u0159\u00eddle. Nemohu dopustit, aby se podobn\u00e1 p\u0159ekvapen\u00ed opakovala a \u0161t\u011bst\u00ed n\u00e1s po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b zradilo.<\/em><\/div>\n
Set dostal jasn\u00e9 povely. Bylo t\u0159eba d\u00e1t do po\u0159\u00e1dku alespo\u0148 jeden jedin\u00fd pokoj v z\u00e1padn\u00edm k\u0159\u00eddle, kter\u00fd by pozd\u011bji d\u00edt\u011bti poslou\u017eil jako \u00fato\u010di\u0161t\u011b. Mohl bydlet v jednom z pokoj\u016f pro hosty v tom v\u00fdchodn\u00edm, ale kdyby snad do\u0161lo na domovn\u00ed prohl\u00eddky, ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee v ten okam\u017eik by byl Tom nalezen b\u011bhem chv\u00edle.<\/em><\/div>\n
Po Setov\u00fdch oprav\u00e1ch n\u00e1bytku se pustila Birgit s Elenor do kompletn\u00edho \u00faklidu jedn\u00e9 m\u00edstnosti. Z\u00e1m\u011brn\u011b ponech\u00e1valy v\u0161echny ostatn\u00ed lo\u017enice \u0161pinav\u00e9 a neudr\u017eovan\u00e9. Bylo to ned\u016fstojn\u00e9, ale jin\u00e1 mo\u017enost, kam chlapce ukr\u00fdt, nebyla.<\/p>\n

14. z\u00e1\u0159\u00ed 1989<\/em><\/div>\n

\u010dtvrtek<\/p>\n

P\u00e1tr\u00e1n\u00ed po \u00fadajn\u011b mrtv\u00e9m d\u00edt\u011bti bylo pro ne\u00fasp\u011bch ukon\u010deno a z\u00e1rove\u0148 m\u011bla b\u00fdt z vazby propu\u0161t\u011bna Anabel, jej\u00ed\u017e du\u0161evn\u00ed stav se za dobu pobytu ve vy\u0161et\u0159ovac\u00ed vazb\u011b rapidn\u011b zhor\u0161il. Myslela jsem, \u017ee by po \u010dase, mohla zmizet stejn\u011b jako jej\u00ed potomek. Mohla by se uprost\u0159ed noci dostat sem do domu a z\u016fstat tak se svoj\u00ed jedinou rodinou, kterou na\u0161la ve sv\u00e9m synovi.<\/em><\/div>\n

Rozhodnut\u00ed soudu o jej\u00edm propu\u0161t\u011bn\u00ed byla ot\u00e1zka n\u011bkolika dn\u016f, v\u0161ak Anabel tak dlouho \u010dekat nedovedla.<\/p>\n

15. z\u00e1\u0159\u00ed 1989<\/em><\/div>\n

p\u00e1tek<\/p>\n

Dnes v brzk\u00fdch rann\u00edch hodin\u00e1ch na\u0161li Tomovu biologickou matku v jej\u00ed cele mrtvou. Nep\u0159\u00edli\u0161 dokonale vytvo\u0159en\u00e1 smy\u010dka z b\u00edl\u00e9ho prost\u011bradla, je\u017e byla omot\u00e1na kolem jej\u00edho krku, se postarala o ztr\u00e1tu dal\u0161\u00edho ob\u010dana t\u00e9to vesnice. Str\u00e1\u017en\u00edk, kter\u00fd m\u011bl v noci slu\u017ebu a byl povinen obch\u00e1zet cely ka\u017edou hodinu kv\u016fli kontrole, byl vzat do vazby a bude podroben vy\u0161et\u0159ov\u00e1n\u00ed, a\u010dkoli si nemysl\u00edm, \u017ee bude z n\u011b\u010deho obvin\u011bn. I kdyby dodr\u017eel sv\u00e9 povinnosti, ne\u0161t\u011bst\u00ed by nezabr\u00e1nil. Ne\u017e by se b\u011bhem dal\u0161\u00ed hodiny k Anabel do cely dostal, stihla by se ob\u011bsit hned n\u011bkolikr\u00e1t.<\/em><\/div>\n

Zb\u00fdv\u00e1 jen h\u00e1dat, s jak\u00fdm od\u016fvodn\u011bn\u00edm bude p\u0159\u00edpad uzav\u0159en.<\/em><\/div>\n
Nebude mo\u017en\u00e9 pokra\u010dovat pro ztr\u00e1tu jedin\u00e9ho sv\u011bdka?<\/em><\/div>\n
Nebo p\u0159eci jen vinu sval\u00ed na Anabel, \u017ee neunesla t\u00edhu sv\u00fdch hr\u016fzn\u00fdch \u010din\u016f a rad\u011bji sp\u00e1chala sebevra\u017edu?<\/em><\/div>\n
Nebo to bude kv\u016fli absenci mrtvoly jako d\u016fkazu, \u017ee chlapec opravdu zem\u0159el n\u00e1silnou smrt\u00ed?<\/em><\/div>\n
Jedna z t\u011bchto verz\u00ed to bude jist\u011b a j\u00e1 se modl\u00edm, aby jako d\u016fvod uvedli tu prvn\u00ed variantu, kter\u00e1 by nepo\u0161pinila Anabelinu pov\u011bst ani pam\u00e1tku, kdy\u017e u\u017e nen\u00ed schopna br\u00e1nit ji sama.<\/p>\n

25. z\u00e1\u0159\u00ed 1989<\/em><\/div>\n

pond\u011bl\u00ed<\/p>\n

Dal\u0161\u00ed z\u00e1pis p\u0159ib\u00fdv\u00e1 a\u017e deset dn\u00ed po tom posledn\u00edm, jeliko\u017e je Tom neuv\u011b\u0159iteln\u011b \u017eiv\u00e9 miminko. Jeden mal\u00fd \u010dlov\u00ed\u010dek, a p\u0159esto dok\u00e1\u017ee beze zbytku zam\u011bstnat 4 dosp\u011bl\u00e9 osoby. Mysl\u00edm, \u017ee z n\u011bj jednou vyroste mlad\u00fd mu\u017e, kter\u00fd bude v\u011bd\u011bt, co chce a tvrd\u011b si za t\u00edm p\u016fjde. Sta\u010d\u00ed, kdy\u017e mu upadne dudl\u00edk z pusinky. Dok\u00e1\u017ee k\u0159i\u010det a plakat tak dlouho, dokud si nez\u00edsk\u00e1 n\u011b\u010d\u00ed pozornost a pomoc.<\/em><\/div>\n

P\u0159ed p\u00e1r dny musel Set zajet do m\u011bsta, aby nakoupil v\u011bci, kter\u00e9 miminka pot\u0159ebuj\u00ed. Nikdy jsem nedostala mo\u017enost b\u00fdt matkou, ale h\u00e1d\u00e1m, \u017ee p\u00e9\u010de o d\u00edt\u011b pat\u0159\u00ed mezi z\u00e1kladn\u00ed instinkty ka\u017ed\u00e9 \u017eeny, proto nebylo tak t\u011b\u017ek\u00e9 uh\u00e1dnout, co v\u0161e bude t\u0159eba nakoupit, aby mal\u00fd Tom nestr\u00e1dal. Pochopiteln\u011b nemohl Set nakoupit ve vesnici, kde se ka\u017ed\u00fd zn\u00e1 s ka\u017ed\u00fdm. Jedna z prodava\u010dek velmi \u0161ikovn\u00fdmi a mazan\u00fdmi ot\u00e1zkami dok\u00e1\u017ee z \u010dlov\u011bka vyt\u00e1hnout v\u0161e, co pot\u0159ebuje, a nev\u00edm, jak by Set vysv\u011btlovat, pro\u010d kupuje dudl\u00edky, d\u011btskou stravu a dal\u0161\u00ed v\u011bci.<\/em><\/div>\n
Po jeho n\u00e1vratu jsem za\u010dala v\u011b\u0159it, \u017ee bude v\u0161e dobr\u00e9 a \u017ee v\u0161e zvl\u00e1dneme, proto\u017ee te\u010f u\u017e jsem m\u011bla po ruce v\u011bci, kter\u00e9 mi s Tomem pomohou. Kdy\u017e mi jej Anabel nechal u dve\u0159\u00ed jen v ko\u0161\u00edku s de\u010dkou, nemyslela jsem si, \u017ee to zvl\u00e1dnu, ale dnes vid\u00edm v d\u00e1lce slunce symbolizuj\u00edc\u00ed nad\u011bji.<\/p>\n

1. \u0159\u00edjen 1989<\/em><\/div>\n

ned\u011ble<\/p>\n

Dnes m\u00e1 Tom jeden m\u011bs\u00edc. K\u0159ik, pl\u00e1\u010d a d\u011btsk\u00e9 \u017evatl\u00e1n\u00ed napl\u0148ovalo ka\u017ed\u00fd kout domu, a i kdy\u017e vid\u00edm nepohodl\u00ed v Setov\u00fdch nebo Birgitin\u00fdch o\u010d\u00edch, jsem za to r\u00e1da, proto\u017ee i kdy\u017e je Toma pln\u00fd d\u016fm, nen\u00ed v n\u011bm tak smutno a mrtvo. Jako by v\u0161echny star\u00e9 v\u011bci z\u00edskaly nov\u00fd leskl\u00fd n\u00e1t\u011br, obrazy dostaly zp\u011bt z\u00e1\u0159iv\u00e9 barvy a ka\u017edou m\u00edstnost\u00ed proudil \u010derstv\u00fd vzduch.<\/em><\/div>\n

Nad d\u0159ev\u011bnou post\u00fdlkou vis\u00ed n\u011bkolik ply\u0161ov\u00fdch hra\u010dek ve tvaru hv\u011bzdi\u010dek nebo slunce a slzy dojet\u00ed se mi ob\u010das derou do o\u010d\u00ed, kdy\u017e vid\u00edm, jak se na n\u011b Tom d\u00edv\u00e1, ani\u017e by jim rozum\u011bl, nebo po nich natahuje drobn\u00e9 ru\u010di\u010dky, i kdy\u017e ve sv\u00fdch dlan\u00edch je\u0161t\u011b nic dlouho neudr\u017e\u00ed.<\/em><\/div>\n
Moc r\u00e1d se chov\u00e1. V\u017edycky polo\u017e\u00ed hlavi\u010dku na m\u00e9 rameno, str\u010d\u00ed p\u011bsti\u010dku do \u00fast a t\u011bk\u00e1 o\u010dima kolem dokola po nov\u00e9m prost\u0159ed\u00ed.<\/em><\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 nen\u00ed m\u016fj vlastn\u00ed, ale d\u00edky n\u011bmu se mi da\u0159\u00ed uti\u0161it m\u00e9 mate\u0159sk\u00e9 pudy i v tak pokro\u010dil\u00e9m v\u011bku.<\/p>\n

<\/em> Bill se usm\u00e1l. Nikdy nebyl ten typ, kter\u00fd by se b\u016fhv\u00edjak rozn\u011b\u017e\u0148oval nad d\u011btmi, ale to, jak\u00fdm zp\u016fsobem bylo v\u0161e pops\u00e1no v den\u00edku, jej nutilo k \u00fasm\u011bvu. Mo\u017en\u00e1 tak\u00e9 proto, \u017ee tam byly sam\u00e9 hezk\u00e9 v\u011bci. Bylo sice zvl\u00e1\u0161tn\u00ed p\u0159edstavovat si Alindu, jak se ve sv\u00fdch 67 letech star\u00e1 o mal\u00e9 miminko, ale byl r\u00e1d, \u017ee se Tom dostal do dobr\u00fdch rukou a nez\u016fstal n\u011bkde napospas sv\u00e9mu osudu.<\/div>\n

Sklonil se ke str\u00e1nk\u00e1m, kdy\u017e se ozvalo klep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e.<\/div>\n
Zazmatkoval a rychle str\u010dil den\u00edk pod pol\u0161t\u00e1\u0159, o kter\u00fd se op\u00edral a vrazil si do u\u0161\u00ed sluch\u00e1tka od vypnut\u00e9ho I-Podu. Za\u0161klebil se, kdy\u017e si sluch\u00e1tka zatla\u010dil do u\u0161\u00ed opa\u010dn\u011b a lev\u00e9 jej tla\u010dilo v prav\u00e9m uchu.<\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
„Bille?“ nakoukl do pokoje Gordon.<\/div>\n
„No?“ vyndal si Bill z u\u0161\u00ed sluch\u00e1tka, i kdy\u017e v nich nic nehr\u00e1lo a pod\u00edval se na nevlastn\u00edho t\u00e1tu.<\/div>\n
„M\u00e1ma d\u011bl\u00e1 n\u011bco mezi pozdn\u00ed sva\u010dinkou a brzkou ve\u010de\u0159\u00ed a cht\u011bla, abych pro tebe do\u0161el.“<\/div>\n
„Hned jsem tam. D\u00edky,“ pod\u011bkoval a za\u010dal se hrabat z postele. Gordon pouze p\u0159ik\u00fdvl a k Billovu \u0161t\u011bst\u00ed zav\u0159el dve\u0159e a ode\u0161el. Bill pot\u0159eboval den\u00edk ukr\u00fdt a to by s Gordonem mezi futry asi ne\u0161lo ud\u011blat tajn\u011b.<\/div>\n
Polo\u017eil I-Pod na no\u010dn\u00ed stolek a s\u00e1hl pod pol\u0161t\u00e1\u0159, aby vylovil den\u00edk. Jako v\u017edy p\u0159e\u0161el k z\u00e1v\u011bsu, den\u00edk do n\u011bj zamotal a zav\u00e1zal ma\u0161li.<\/div>\n
Ujistil se, \u017ee jej nikdo tajn\u011b nepozoroval t\u0159eba ze zahrady a teprve potom opustil zamknut\u00fd pokoj, aby mohl rychle nakrmit j\u00eddlem sv\u016fj \u017ealudek a pak za\u010d\u00edt krmit svoji zv\u011bdavost z\u00e1pisy z den\u00edku.<\/p>\n

autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
***<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Muck\u00e1tko :o* Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se Bill vzd\u00e1lil od sv\u00e9ho pokoje, se uji\u0161\u0165oval, \u017ee opravdu zamkl. Setovi nev\u011b\u0159il. V\u011bd\u011bl, \u017ee se bude sna\u017eit \u0161\u0165ourat a za tu dobu, co jej znal, mu bylo jasn\u00e9, \u017ee je schopn\u00fd p\u0159ekro\u010dit i jeho soukrom\u00ed, aby<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[600],"tags":[],"class_list":["post-3488","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lost-to-be-found"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3488","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3488"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3488\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3488"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3488"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3488"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}