{"id":3500,"date":"2014-12-13T16:00:00","date_gmt":"2014-12-13T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3488"},"modified":"2014-12-13T16:00:00","modified_gmt":"2014-12-13T15:00:00","slug":"ja-nejsem-ja-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/12\/13\/ja-nejsem-ja-15\/","title":{"rendered":"J\u00e1 nejsem j\u00e1 15."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Loitsche 3. ledna<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
Kdy\u017e se do p\u00e1te\u010dn\u00edho r\u00e1na Bill vzbudil, tentokr\u00e1t v\u00fdjime\u010dn\u011b ne kv\u016fli kohoutovi, byl kr\u00e1sn\u011b vyspal\u00fd. Hlavou mu okam\u017eit\u011b prob\u011bhl v\u010derej\u0161\u00ed ve\u010der a vykouzlil mu na tv\u00e1\u0159i spokojen\u00fd \u00fasm\u011bv. Bylo to \u00fa\u017easn\u00e9. Hned pot\u00e9 usnul, proto\u017ee byl za cel\u00fd den o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed toho, co p\u0159ijde, tak nervov\u011b vypjat\u00fd, \u017ee ho to \u00fapln\u011b vy\u0159\u00eddilo. Ale bylo to v\u00e1\u017en\u011b fam\u00f3zn\u00ed. U\u017eil si to a podle v\u0161eho i Tom byl spokojen\u00fd, co\u017e bylo to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
Vysko\u010dil z postele jako rybi\u010dka, a kdy\u017e zjistil, \u017ee Tom p\u0159ilo\u017eil do kotle, ne\u017e ode\u0161el do pr\u00e1ce, vysprchoval se v \u00fa\u017easn\u011b hork\u00e9 vod\u011b. K sn\u00eddani vyhrabal ve sk\u0159\u00edni star\u0161\u00ed ovesn\u00e9 vlo\u010dky, sm\u00edchal je se sko\u0159ic\u00ed, ml\u00e9kem, rozinkami a k\u0159\u00ed\u017ealami, co jim v\u017edycky su\u0161ila babi\u010dka, a pak si na nich kr\u00e1lovsky pochutnal. Rozhodl se za\u010d\u00edt den n\u011b\u010d\u00edm u\u017eite\u010dn\u00fdm. V\u011bd\u011bl, \u017ee Tom p\u0159ijde z pr\u00e1ce d\u0159\u00edv, v p\u00e1tek kon\u010dili u\u017e ve dv\u011b odpoledne, tak\u017ee nem\u011bl moc \u010dasu nazbyt. Pot\u0159eboval zjistit, co d\u011blaj\u00ed v\u0161ichni \u010dlenov\u00e9 jejich t\u00fdmu, a hlavn\u011b, jak se k nim m\u016f\u017ee dostat. V\u011bd\u011bl o sob\u011b, \u017ee m\u00e1 n\u011bjak\u00fd druh charisma, v\u017edycky mu to v\u0161ichni \u0159\u00edkali, ale tady z\u0159ejm\u011b nefungovalo, nebo ho nepou\u017e\u00edval. Bylo na \u010dase s t\u00edm za\u010d\u00edt.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\u010cas str\u00e1ven\u00fd na internetu let\u011bl rychle, ani se neoto\u010dil a bylo p\u016fl druh\u00e9. V\u00fdsledky hled\u00e1n\u00ed prozat\u00edm nebyly \u0161patn\u00e9, ale samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ani u jednoho z jejich b\u00fdval\u00fdch mana\u017eer\u016f nena\u0161el \u010d\u00edslo mobilu. Pochopiteln\u011b s t\u00edm po\u010d\u00edtal, ale tak n\u011bjak mu za\u010dalo pomalu doch\u00e1zet, \u017ee jeho p\u0159edstavy nebyly moc re\u00e1ln\u00e9. Copak m\u016f\u017ee za nimi j\u00edt, a i kdyby je nakr\u00e1sn\u011b na\u0161el, jim tvrdit, \u017ee m\u00e1 potenci\u00e1l st\u00e1t se slavn\u00fdm? Od kolika lid\u00ed to u\u017e asi za sv\u016fj \u017eivot sly\u0161eli? Nejsp\u00ed\u0161 nebude prvn\u00ed. Ale necht\u011bl to p\u0159edem vzd\u00e1vat, prozat\u00edm byl r\u00e1d, \u017ee ti lid\u00e9 alespo\u0148 existuj\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom sl\u00edbil, \u017ee a\u017e p\u0159ijde, pom\u016f\u017ee mu s ob\u011bdem, a pak m\u011bli jet na motorce do Magdeburku. Bill nev\u011bd\u011bl pro\u010d p\u0159esn\u011b, ale nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 se v\u010dera nevypt\u00e1val, kdy\u017e se o tom bratr zm\u00ednil, bral to jako p\u0159\u00edjemn\u00e9 zpest\u0159en\u00ed nudn\u00e9ho p\u00e1te\u010dn\u00edho odpoledne. Kdy\u017e se Tom kone\u010dn\u011b objevil ve dve\u0159\u00edch, dozv\u011bd\u011bl se Bill, \u017ee se v\u00fdjime\u010dn\u011b naob\u011bdvaj\u00ed ve m\u011bst\u011b, a \u0161el se rychle obl\u00e9ct na cestu. \u017dalostn\u00fd obsah jeho sk\u0159\u00edn\u011b u\u017e ho nijak nep\u0159ekvapil, vzal to nejlep\u0161\u00ed, co na\u0161el, a nakonec si \u0159ekl, \u017ee je ob\u010das fajn nest\u00e1t p\u016fl hodiny v \u0161atn\u011b pln\u00e9 zna\u010dkov\u00fdch hadr\u016f a nemoci se rozhodnout, jak to zkombinovat. I p\u0159es za\u0165at\u00e9 zuby na sebe nat\u00e1hl ko\u017een\u00e9 kalhoty, jedin\u00e9 tepl\u00e9, kter\u00e9 na\u0161el, proto\u017ee jeho kolena si je\u0161t\u011b pamatovala, jak\u00e9 to je, jet proti v\u011btru na motorce v tenk\u00fdch d\u017e\u00edn\u00e1ch. Je\u0161t\u011b ne\u017e si obl\u00e9kl p\u00e9\u0159ovku a zimn\u00ed boty, nad\u0161en\u011b v p\u0159eds\u00edni sko\u010dil na Toma a l\u00edbal ho, jako by ho dva t\u00fddny nevid\u011bl. U\u017e\u00edval si, \u017ee m\u016f\u017ee a \u017ee je mu v\u0161echna ta nekone\u010dn\u00e1 l\u00e1ska, kterou ke sv\u00e9mu dvoj\u010deti c\u00edt\u00ed, n\u00e1le\u017eit\u011b op\u011btov\u00e1na. S \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i vyrazil za Tomem ze dve\u0159\u00ed, zat\u00edmco Scotty si zalezl do sv\u00e9ho tepl\u00e9ho pelechu.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Kdy\u017e u\u017e se bl\u00ed\u017eili k Magdeburku, zastavil Tom na benz\u00ednce, za p\u00e1r eur na\u010depoval benz\u00edn, zaparkoval a k Billovu p\u0159ekvapen\u00ed prohl\u00e1sil, \u017ee u\u017e m\u00e1 hlad jako herec. Vydali se do nedalek\u00e9ho bistra. Ne, \u017ee by Bill o\u010dek\u00e1val n\u011bjak\u00e9 opulentn\u00ed hody v luxusn\u00ed restauraci, moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee maj\u00ed m\u00e1lo pen\u011bz, ale \u017ee si daj\u00ed na stoj\u00e1ka bu\u0159ta, to ho ani ve snu nenapadlo. Nakonec skon\u010dil m\u00edsto bu\u0159ta s bagetou, ze kter\u00e9 vyt\u00e1hl \u0161unku a nacpal ji sv\u00e9mu dvoj\u010deti do pusy. Vzhledem k tomu, \u017ee se Tom zat\u00edm nijak neprojevil, co se t\u00fd\u010de sv\u00e9ho budouc\u00edho vegetari\u00e1nstv\u00ed, skv\u011bla se p\u0159ed n\u00edm na tal\u00ed\u0159i ope\u010den\u00e1 klob\u00e1sa s ho\u0159\u010dic\u00ed a chlebem. Bill sice ud\u011blal znechucen\u00fd \u0161kleb, kdy\u017e si svou lah\u016fdku bratr p\u0159inesl ke stolku, ale d\u00e1l to nekomentoval. Nem\u011blo cenu Toma l\u00e1mat, pokud na n\u011bj nezabral film, nech\u00e1 tomu \u010das. Mo\u017en\u00e1, a\u017e se proslav\u00ed, v co\u017e Bill v\u011b\u0159il cel\u00fdm sv\u00fdm srdcem, k tomu dojde s\u00e1m.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e byli oba se sv\u00fdm ob\u011bdem hotovi, nasedli zp\u00e1tky na motorku a pokra\u010dovali do Magdeburku.<\/div>\n
„Kam jedeme?“ zak\u0159i\u010del Bill p\u0159es helmu do ucha Tomovi, kdy\u017e zastavili na prvn\u00ed sv\u011bteln\u00e9 k\u0159i\u017eovatce na \u010dervenou. Dr\u017eel se ho kolem pasu jako kl\u00ed\u0161t\u011b, ruce vra\u017een\u00e9 v kaps\u00e1ch jeho bundy, byla mu p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e1 zima.<\/div>\n
„Do zku\u0161ebny,“ za\u0159val zp\u00e1tky Tom a vzhledem k zelen\u00e9 na semaforu se rozjel. Bill netu\u0161il, kde maj\u00ed zku\u0161ebnu, ale brzy za\u010dal pozn\u00e1vat okol\u00ed Gustavova domu. Jejich buben\u00edk bydlel hned vedle poh\u0159ebn\u00edho \u00fastavu, a proto\u017ee nebo\u017et\u00edk\u016fm jeho ml\u00e1cen\u00ed do bubn\u016f nikdy nevadilo, zjistil posl\u00e9ze Bill, \u017ee si ud\u011blali zku\u0161ebnu ze Sch\u00e4ferovic sklepa. Gustav se vyklonil z okna, kdy\u017e Tom dvakr\u00e1t kr\u00e1tce zatroubil, hodil mu kl\u00ed\u010de od br\u00e1ny a zase zmizel. Tom zajel s motorkou na dv\u016fr, odemkl d\u0159ev\u011bn\u00e9 ot\u0159\u00edskan\u00e9 dve\u0159e a Bill jen u\u017easle z\u00edral, kdy\u017e ve\u0161li do m\u00edstnosti zevnit\u0159 polepen\u00e9 pap\u00edrov\u00fdmi kartony od vaj\u00ed\u010dek. Bylo to tu rozhodn\u011b hez\u010d\u00ed ne\u017e tam, kde zkou\u0161eli je\u0161t\u011b jako Devilish. Vypadalo to pohodln\u011b, a ani tu nebyl takov\u00fd \u0161\u00edlen\u00fd bordel, na jak\u00fd byl zvykl\u00fd. Asi zest\u00e1rli a zmoud\u0159eli. Nebo jim tady Gustavova maminka ukl\u00edzela, to byla dal\u0161\u00ed mo\u017enost.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e chvilku pokecali s Gustavem, p\u0159i\u0161la \u0159e\u010d na ve\u010dern\u00ed zkou\u0161ku kapely, m\u011bli se tu sej\u00edt v sedm jako v\u017edycky. Billa polilo horko. P\u0159edt\u00edm ho v\u016fbec nenapadlo, \u017ee se od n\u011bj vlastn\u011b o\u010dek\u00e1v\u00e1 zp\u011bv. Probl\u00e9m byl, \u017ee si vzpomn\u011bl, jakou hudbu Devils vlastn\u011b hraj\u00ed. V duchu se pl\u00e1cl do \u010dela a byl s\u00e1m na sebe na\u0161tvan\u00fd, \u017ee na tak d\u016fle\u017eitou v\u011bc zapomn\u011bl. Hlavn\u011b, \u017ee hledal Josta a ostatn\u00ed. I kdyby se s n\u00edm nakr\u00e1sn\u011b se\u0161el, nem\u011bl by mu co p\u0159edv\u00e9st. To, co Devils hraj\u00ed, se nedalo nab\u00edzet nikomu, pokud cht\u011bl, aby ho brali v\u00e1\u017en\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Je ti n\u011bco?“ v\u0161iml si Tom jeho n\u00e1hl\u00e9 zamlklosti, kdy\u017e se ho na n\u011bco zeptal a on nereagoval.<\/div>\n
„Ne, nic, jen m\u011b trochu bol\u00ed hlava,“ zalhal Bill, nemohl \u0159\u00edct pravdu. Krom toho, mohl by ho Tom dne\u0161n\u00ed zkou\u0161ky u\u0161et\u0159it, kdy\u017e si bude myslet, \u017ee mu nen\u00ed dob\u0159e. Za pokus nic ned\u00e1.<\/div>\n
„Aha,“ reagoval k\u00fdvnut\u00edm Tom.<\/div>\n
„Chce\u0161 pr\u00e1\u0161ek?“ pohotov\u011b nab\u00eddl Gustav, ale Bill zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„To je dobr\u00fd, snad to brzy p\u0159ejde,“ zatv\u00e1\u0159il se jako mu\u010dedn\u00edk. V\u011bd\u011bl, \u017ee to na Toma zab\u00edr\u00e1 ze v\u0161eho nejv\u00edc.<\/div>\n
„Zvl\u00e1dne\u0161 ve\u010der zkou\u0161ku?“ hned se jeho dvoj\u010de zaj\u00edmalo, ale Bill jen pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„Nev\u00edm, n\u011bjak na m\u011b padla \u00fanava,“ roz\u0161i\u0159oval d\u00e1l svou z\u00e1chrannou le\u017e.<\/div>\n
„Tak to dneska zru\u0161\u00edme,“ navrhl Gustav a Billovi spadl k\u00e1men ze srdce. „Brnknu Geovi, stejn\u011b o v\u00edkendu nem\u00e1me \u017e\u00e1dnej k\u0161eft.“<\/div>\n
„No\u2026“ zav\u00e1hal Tom, je\u0161t\u011b jednou mrkl na Billa, a kdy\u017e vid\u011bl jeho utr\u00e1pen\u00fd pohled, nakonec souhlasil. „Tak jo, zavol\u00e1me si, t\u0159eba se m\u016f\u017eem vid\u011bt v ned\u011bli,“ uzav\u0159el prozat\u00edm p\u0159\u00edpad zkou\u0161ka. Zp\u011bv\u00e1k byl zachr\u00e1n\u011bn a do ned\u011ble se uvid\u00ed. Za vysvobozen\u00ed mohl pod\u011bkovat jejich starostliv\u00e9mu buben\u00edkovi. <\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Kam te\u010f?“ zeptal se, kdy\u017e nasedal za Toma na motorku.<\/div>\n
„Uvid\u00ed\u0161,“ mrkl na n\u011bj dozadu bratr a zvednut\u00edm ruky se rozlou\u010dil s Gustavem, kdy\u017e okolo n\u011bj proj\u00ed\u017ed\u011bli. Bill u\u017e se d\u00e1l neptal a p\u0159itiskl se Tomovi na z\u00e1da, aby se kryl p\u0159ed studen\u00fdm v\u011btrem. Hlavu zvedl, a\u017e kdy\u017e zastavili a udiven\u011b z\u00edral na budovu m\u011bstsk\u00e9 nemocnice. Co tady proboha budou d\u011blat?<\/div>\n
„N\u011bkdo tu le\u017e\u00ed?“ zeptal se nejist\u011b, kdy\u017e slezl z motorky a sund\u00e1val si helmu. „Je n\u011bco s babi\u010dkou? Nebo s d\u011bdou?“ Vzpomn\u011bl si na jejich sto \u010dty\u0159let\u00e9ho prad\u011bde\u010dka Paula.<\/div>\n
„Ne, nikdo tu nele\u017e\u00ed, neboj,“ hned ho ujistil Tom, kdy\u017e vid\u011bl v Billov\u00fdch o\u010d\u00edch strach. „Jen si jdeme n\u011bco ov\u011b\u0159it,“ dodal.<\/div>\n
„Ov\u011b\u0159it?“ zopakoval po n\u011bm zkoprn\u011ble Bill, na v\u00edc se nezmohl. Tom u\u017e ale nic ne\u0159\u00edkal a roze\u0161el se sm\u011brem k nemocnici. Po chvilce v\u00e1h\u00e1n\u00ed se mlad\u0161\u00ed dvoj\u010de vydalo za n\u00edm.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill to tady nikdy nem\u011bl r\u00e1d. V\u0161echno vypadalo po\u0159\u00e1d stejn\u011b nesympaticky, smrd\u011blo to tu dezinfekc\u00ed, z \u010deho\u017e se mu zvedal \u017ealudek. \u0160el sice za Tomem, ale nejrad\u0161i by se oto\u010dil a utekl ven. Ani si nev\u0161iml, kam p\u0159esn\u011b ho Tom vede, ale cestou pomalu ale jist\u011b z\u00edsk\u00e1val ur\u010dit\u00e9 podez\u0159en\u00ed, \u017ee jeho bratr pr\u00e1v\u011b te\u010f dosp\u011bl k rozhodnut\u00ed ho nechat vy\u0161et\u0159it. V tu samou chv\u00edli, kdy mu to do\u0161lo, se prudce zastavil. Tom \u0161el chvilku d\u00e1l, nemaje pon\u011bt\u00ed o jeho vzpou\u0159e, a oto\u010dil se a\u017e po chv\u00edli, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee za sebou nesly\u0161\u00ed kroky.<\/div>\n
„Kam to jdeme?“ zeptal se malinko v\u00fdhr\u016f\u017en\u011b Bill. M\u011bl obavy, \u017ee ho jeho dvoj\u010de sv\u011b\u0159\u00ed do rukou n\u011bjak\u00e9ho \u0161\u00edlence s klad\u00edvkem a nech\u00e1 ho tu napospas osudu. V nemoc\u00edch obecn\u011b ho v\u011bt\u0161inou napadaly podobn\u00e9 nesmysly, ale nemohl si pomoct. Strach byl v\u011bt\u0161\u00ed ne\u017e rozum.<\/div>\n
„Bille,“ konej\u0161iv\u011b k n\u011bmu promluvil Tom, kdy\u017e se k n\u011bmu pomalu vracel. Chytil sv\u00e9 dvoj\u010de za ruku, jist\u00edc si tak, \u017ee mu neute\u010de. „Neboj se, jen m\u00e1m pocit, \u017ee by se m\u011bl n\u011bkdo pod\u00edvat na tvoje zran\u011bn\u00ed,“ kone\u010dn\u011b p\u0159iznal barvu. „Mus\u00ed\u0161 uznat, \u017ee to byla \u0161lupka, a hlava je stra\u0161n\u011b citliv\u00fd m\u00edsto\u2026 zvl\u00e1\u0161\u0165 sp\u00e1nek,“ sna\u017eil se, mluvil podobn\u00fdm t\u00f3nem jako doktor, kter\u00fd v\u00e1s uklid\u0148uje, aby odpoutal va\u0161i pozornost a vz\u00e1p\u011bt\u00ed v\u00e1m zcela neciteln\u011b vrazil do zadku bolestivou injekci. Aspo\u0148 tak to vn\u00edmal Bill.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Nic mi nen\u00ed, Tome. K \u017e\u00e1dn\u00fdmu cvoka\u0159ovi nejdu!“ skoro na bratra zak\u0159i\u010del, vytrhl se mu a rychlou ch\u016fz\u00ed si to nam\u00ed\u0159il zp\u00e1tky k v\u00fdtahu, ze kter\u00e9ho p\u0159ed chvilkou vystoupili. Nane\u0161t\u011bst\u00ed byl podle displeje n\u011bkde v p\u00e1t\u00e9m pat\u0159e, tud\u00ed\u017e hrozilo, \u017ee ho Tom do\u017eene a n\u00e1sil\u00edm odt\u00e1hne zp\u00e1tky. Na to ov\u0161em Bill nehodlal \u010dekat, tak\u017ee se rozeb\u011bhl tam, kde v\u011bd\u011bl, \u017ee jsou schody. Ne\u017e ale stihl seb\u011bhnout jedno patro, cosi ho chytilo vzadu za bundu a zastavilo. Tom byl v\u017edycky v b\u011bh\u00e1n\u00ed rychlej\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Pus\u0165 m\u011b!“ zak\u0148u\u010del ne\u0161\u0165astn\u011b Bill. „Nesn\u00e1\u0161\u00edm nemocnice a doktory, ty to v\u00ed\u0161!“ vy\u010d\u00edtav\u011b dodal sm\u011brem k Tomovi.<\/div>\n
„Jo, v\u00edm, ale tohle je v\u00e1\u017en\u00e1 v\u011bc, Bille,“ objal ho Tom a sev\u0159el ho v n\u00e1ru\u010d\u00ed. „Sleduju t\u011b od Silvestra a stalo se tolik zvl\u00e1\u0161tn\u00edch v\u011bc\u00ed, \u017ee u\u017e to nem\u016f\u017eu ignorovat.“<\/div>\n
„J\u00e1 tam nechci\u2026“ nic jin\u00e9ho Billa nenapadlo. Co na to m\u011bl taky \u0159\u00edct? Tom m\u011bl pravdu. Z jeho pohledu se d\u011bly divn\u00e9 v\u011bci, kter\u00e9 nem\u011bly vysv\u011btlen\u00ed\u2026 ale mohl mu Bill \u0159\u00edct pravdu? Jak by se Tom tv\u00e1\u0159il na to, kdyby mu \u0159ekl, \u017ee nen\u00ed jeho star\u00fd Bill, ale n\u011bjak\u00fd \u00fapln\u011b ciz\u00ed, kter\u00fd mu jeho bratra vlastn\u011b ukradl. I kdyby mu takov\u00fd nesmysl uv\u011b\u0159il, jak by se na to tv\u00e1\u0159il? Miloval by ho i tak?<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Billi,“ p\u0159itiskl si Tom dvoj\u010de k sob\u011b, jak nejt\u011bsn\u011bji to \u0161lo. „Miluju t\u011b, a d\u011bs\u00ed m\u011b, \u017ee se ti na tom p\u00f3diu n\u011bco v\u00e1\u017en\u00e9ho stalo. Poj\u010f se mnou, zept\u00e1me se doktora, jak je na tom tvoje hlava, chci m\u00edt jistotu,“ p\u0159emlouval ho d\u00e1l a Bill za\u010d\u00ednal podl\u00e9hat jeho l\u00e1skypln\u00e9mu t\u00f3nu, s jak\u00fdm ta starostliv\u00e1 slova pron\u00e1\u0161el. „Nechci, abys mi\u2026 t\u0159eba um\u0159el,“ pou\u017eil Tom ten nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed kalibr, a\u010dkoliv se mu to slovo \u0159\u00edkalo t\u011b\u017ece. „V\u00ed\u0161, \u017ee bych tady bez tebe nemohl \u017e\u00edt, m\u00e1m o tebe strach.“<\/div>\n
„Tomi,“ kn\u00edkl Bill. Tohle byla paradoxn\u011b ta nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed slova, kter\u00e1 kdy z Tomov\u00fdch \u00fast sly\u0161el, a zahrnoval do toho i Toma z L.A. „Taky t\u011b moc miluju,“ za\u0161eptal star\u0161\u00edmu dvoj\u010deti do ucha. St\u00e1li v mezipat\u0159e, op\u00edrali se o ze\u010f, kdokoliv mohl j\u00edt kolem, ale ob\u011bma to te\u010f bylo jedno. V Magdeburku je znal m\u00e1lokdo, tady nehrozilo, \u017ee by je n\u011bkdo odhalil. „V\u00edm jist\u011b, \u017ee se mi nic v\u00e1\u017en\u00e9ho nestalo,“ vzdychl Bill. „Je to jenom boule,“ sna\u017eil se, ale vid\u011bl Tomovi v o\u010d\u00edch, \u017ee mu to nesta\u010d\u00ed. „Dob\u0159e,“ malinko p\u0159ik\u00fdvl. „P\u016fjdu tam, ale jenom kv\u016fli tob\u011b,“ rezignoval.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161, \u0159\u00edkal jsem ti to,“ v\u00edt\u011bzn\u011b prohl\u00e1sil Bill, kdy\u017e opustili ordinaci. Fyziologick\u00fd n\u00e1lez hlavy byl negativn\u00ed, ale Tom byl stejn\u011b po\u0159\u00e1d v opozici. N\u011bjak se mu necht\u011blo v\u011b\u0159it, \u017ee je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku.<\/div>\n
„Fyzicky mo\u017en\u00e1, ale co jinak?“ zeptal se, kdy\u017e nastoupili do v\u00fdtahu a m\u00ed\u0159ili do p\u0159\u00edzem\u00ed.<\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161? Jako \u017ee jsem magor?“ urazil se t\u00e9m\u011b\u0159 Bill, po vy\u0161et\u0159en\u00ed mu trochu narostl h\u0159eb\u00ednek.<\/div>\n
„To jsi \u0159ekl ty,“ odsekl na to Tom, dve\u0159e v\u00fdtahu se s cinknut\u00edm otev\u0159ely a oni se ocitli v p\u0159\u00edzemn\u00ed hale. „Probereme to doma,“ ukon\u010dil Tom prozat\u00edm jejich debatu, te\u010f museli nasednout na motorku a vyrazit na cestu. Byl sice r\u00e1d, \u017ee fyzicky je Bill v po\u0159\u00e1dku, ale to mu opravdu nesta\u010dilo.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Cestou zp\u00e1tky se stavili v supermarketu, a kdy\u017e proch\u00e1zeli kolem mraz\u00e1k\u016f, Tom si automaticky hodil do ko\u0161\u00edku mra\u017een\u00e9 kuli\u010dky z mlet\u00e9ho masa, kter\u00e9 m\u011bli v\u017edycky oba r\u00e1di. Bill jen pokr\u010dil nos, ale necht\u011bl provokovat, rad\u0161i nic ne\u0159\u00edkal. Do ko\u0161\u00edku p\u0159idal velk\u00e9 balen\u00ed hranolek do trouby, proto\u017ee si nemohl vzpomenout, \u017ee by n\u011bkde v kuchyni spat\u0159il fri\u0165\u00e1k. Nen\u00e1padn\u011b pak vman\u00e9vroval Toma do odd\u011blen\u00ed ovoce a zeleniny, kde se mu i p\u0159es jeho lehk\u00fd odpor poda\u0159ilo do ko\u0161\u00edku p\u0159idat dva ban\u00e1ny, p\u011bt jablek, dva pomeran\u010de, papriku, bal\u00ed\u010dek raj\u010dat a v zim\u011b ne zrovna nejlacin\u011bj\u0161\u00ed kv\u011bt\u00e1k. Sice nev\u011bd\u011bl, jak ho uva\u0159it, ale i kdyby ho m\u011bl schroupat syrov\u00fd, prosadil si ho. D\u00e1l u\u017e mu Tom nic nedovolil s t\u00edm, \u017ee by to na motorce neuvezli. <\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„D\u00e1\u0161 si hranolky?“ zeptal se Toma, kdy\u017e n\u00e1kup doma vybalili. Studoval n\u00e1vod na pytl\u00edku, zd\u00e1lo se to celkem jednoduch\u00e9. Pokud mu tedy Tom uk\u00e1\u017ee, jak se zap\u00edn\u00e1 trouba.<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee si d\u00e1me ty kuli\u010dky,“ reagoval Tom, „ale zapomn\u011bl jsem, \u017ee milostp\u00e1novi u\u017e nechutnaj,“ dodal trochu podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b. Billovo n\u00e1hl\u00e9 vegetari\u00e1nstv\u00ed ho nep\u0159est\u00e1valo udivovat a z\u00e1rove\u0148 i trochu popuzovat. „Jak je mo\u017en\u00fd, \u017ees je\u0161t\u011b ned\u00e1vno do sebe futroval gul\u00e1\u0161, a\u017e se ti d\u011blaly boule za u\u0161ima, a najednou to nechce\u0161 j\u00edst?“ zeptal se, zat\u00edmco vyndal z mraz\u00e1ku krabi\u010dku s mra\u017een\u00fdmi kuli\u010dkami, vyt\u00e1hl hrnec, ve kter\u00e9m je obvykle va\u0159ili, a pustil se do pr\u00e1ce. Kdy\u017e Bill ml\u010del, p\u0159idal dal\u0161\u00ed ot\u00e1zku, kter\u00e1 ho p\u00e1lila. „A jak to, \u017ee jsi najednou ze dne na den zapomn\u011bl va\u0159it? A taky topit v kotli?“ zvedl o\u010di k Billovi, kter\u00fd se sna\u017eil tv\u00e1\u0159it, jako kdy\u017e tam nen\u00ed. „Taky mi nen\u00ed jasn\u00fd, pro\u010d ses m\u011b v\u010dera ptal, jestli ses p\u0159edt\u00edm holil nebo ne,“ p\u0159id\u00e1val Tom dal\u0161\u00ed p\u0159esn\u011b m\u00ed\u0159en\u00e9 st\u0159ely. „M\u016f\u017ee\u0161 mi to n\u011bjak rozumn\u011b vysv\u011btlit?“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill d\u00e1l z\u00edral na pytel hranolek, aby se nemusel pod\u00edvat Tomovi do o\u010d\u00ed. Ani si neuv\u011bdomoval, \u017ee za tu kr\u00e1tkou dobu dal sv\u00e9mu dvoj\u010deti do ruky tolik munice, kterou ho bude schopen zahnat do kouta. Jen\u017ee to bylo moc t\u011b\u017ek\u00e9, kdy\u017e neznal jejich spole\u010dnou minulost. Te\u010f ale musel reagovat. Jinak ho Tom popadne a odveze k psychiatrovi, to mu bylo v\u00edc ne\u017e jasn\u00e9.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026“ za\u010dal pomalu, rozm\u00fd\u0161lel ka\u017ed\u00e9 slovo, kter\u00e9 \u0159ekne. „J\u00e1 jsem asi t\u00edm \u00farazem trochu\u2026“<\/div>\n
„Cos trochu?“ povzbudil ho Tom, kdy\u017e d\u00e1l nepokra\u010doval. Nechal hrnec s kuli\u010dkami sv\u00e9mu osudu a popo\u0161el k Billovi. Vzal mu z rukou studen\u00e9 hranolky, odlo\u017eil je na linku a schoval zk\u0159ehl\u00e9 ruce sv\u00e9ho dvoj\u010dete do sv\u00fdch. „Neboj se, Billi,“ usm\u00e1l se na n\u011bj, aby ho povzbudil. Bylo jasn\u00e9, \u017ee se mu Bill sna\u017e\u00ed \u0159\u00edct n\u011bco d\u016fle\u017eit\u00e9ho.<\/div>\n
„Asi jsem trochu to\u2026 no\u2026 ztratil pam\u011b\u0165,“ do\u0159ekl Bill. A bylo to venku. V podstat\u011b zas tak moc nelhal. Sice pam\u011b\u0165 neztratil, proto\u017ee ji nikdy nem\u011bl, ale pro Toma to mohlo b\u00fdt logick\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed jeho zm\u011bny.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Co\u017ee?“ vykulil o\u010di Tom. Tohle opravdu ne\u010dekal. „To jako \u00fapln\u011b?“ nev\u011b\u0159il sv\u00fdm u\u0161\u00edm Tom.<\/div>\n
„No\u2026 asi ne \u00fapln\u011b,“ vysv\u011btloval Bill. „Nem\u016f\u017eu si vzpomenout jen na n\u011bco. T\u0159eba na to va\u0159en\u00ed, nebo na texty\u2026“ t\u00e9m\u011b\u0159 \u0161eptem dodal n\u011bco, o \u010dem v\u011bd\u011bl, \u017ee Toma nepot\u011b\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Texty? To jako mysl\u00ed\u0161 texty na\u0161ich p\u00edsni\u010dek?“<\/div>\n
„Jo,“ p\u0159ik\u00fdvl ne\u0161\u0165astn\u011b Bill. „A taky melodie,“ dodal s je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed obavou, ale tohle byla p\u0159\u00edle\u017eitost, jak Toma uv\u00e9st do obrazu. Pot\u0159eboval n\u011bjak\u00fd \u010das, aby se jejich hudbu nau\u010dil, a s\u00e1m to nemohl zvl\u00e1dnout, to si uv\u011bdomoval moc dob\u0159e. Tom \u00fapln\u011b zkoprn\u011bl.<\/div>\n
„To nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b,“ t\u00e9m\u011b\u0159 vyk\u0159ikl Tom. „A kdys mi to jako cht\u011bl \u0159\u00edct, proboha?“<\/div>\n
„J\u00e1\u00ad\u2026 jsem se b\u00e1l, \u017ee se bude\u0161 zlobit,“ p\u0159iznal Bill se sklopen\u00fdma o\u010dima.<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161ikriste\u2026“ vzdychl si nahlas Tom. „Ty troubo, jak dlouho u\u017e to m\u00e1\u0161? Od Silvestra?“<\/div>\n
„Jo,“ potvrdil Bill a do o\u010d\u00ed mu vyhrkly slzy.<\/div>\n
„Poj\u010f sem, ty trdlo,“ vt\u00e1hl si ho Tom do n\u00e1ru\u010de, „a nebul, n\u011bjak to vy\u0159e\u0161\u00edme.“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
betaread: Allka<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule Loitsche 3. ledna Kdy\u017e se do p\u00e1te\u010dn\u00edho r\u00e1na Bill vzbudil, tentokr\u00e1t v\u00fdjime\u010dn\u011b ne kv\u016fli kohoutovi, byl kr\u00e1sn\u011b vyspal\u00fd. Hlavou mu okam\u017eit\u011b prob\u011bhl v\u010derej\u0161\u00ed ve\u010der a vykouzlil mu na tv\u00e1\u0159i spokojen\u00fd \u00fasm\u011bv. Bylo to \u00fa\u017easn\u00e9. Hned pot\u00e9 usnul, proto\u017ee byl za<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[598],"tags":[],"class_list":["post-3500","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ja-nejsem-ja"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3500","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3500"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3500\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3500"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3500"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3500"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}