{"id":3503,"date":"2014-12-12T16:00:00","date_gmt":"2014-12-12T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3491"},"modified":"2014-12-12T16:00:00","modified_gmt":"2014-12-12T15:00:00","slug":"autumn-leaves-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/12\/12\/autumn-leaves-7\/","title":{"rendered":"Autumn Leaves 7."},"content":{"rendered":"
autor: Catherine<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\u010cas Billova telefonu ukazoval jasn\u011b. Bylo za p\u011bt minut sedm. Vstal z lavi\u010dky, \u010dekal nedalek\u00e9m parku u\u017e p\u016fl hodiny. Samotn\u00e9ho ho p\u0159ekvapilo, \u017ee p\u0159i\u0161el tak v\u010das. Bo\u017ee, jak on<\/em> byl nerv\u00f3zn\u00ed!<\/em> Kdy\u017e byl v autobuse, kter\u00fdm jel dom\u016f z d\u011btsk\u00e9ho domova, \u0159idi\u010de div nepopoh\u00e1n\u011bl, aby jel rychleji. Jakmile vystoupil, t\u00e9m\u011b\u0159 b\u011b\u017eel. Cht\u011bl m\u00edt co nejv\u00edc \u010dasu na p\u0159\u00edpravu a cht\u011bl vypadat skv\u011ble, kdy\u017e u\u017e se m\u011bl s Tomem sej\u00edt. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee v\u0161echno pova\u017eoval jen za pracovn\u00ed sch\u016fzku, i kdy\u017e tak zat\u00edm nevypadala. Nic jin\u00e9ho si ale rad\u011bji nenamlouval, \u0159\u00edkal si, \u017ee nen\u00ed co. P\u0159esto se obl\u00e9kl tak, jak nejl\u00e9pe um\u011bl, kdy\u017e u\u017e byl pozv\u00e1n na ve\u010de\u0159i do takov\u00e9 restaurace. M\u011bl upnut\u00e9 \u010dern\u00e9 kalhoty, kter\u00e9 skv\u011ble obep\u00ednaly jeho \u0161t\u00edhl\u00e9 nohy. K tomu m\u011bl op\u011bt b\u00edlou ko\u0161ili. Ach ano\u2026 B\u00edlou ko\u0161ili.<\/em> Doufal, \u017ee tentokr\u00e1t se mu nestane nic trapn\u00e9ho jako posledn\u011b, proto\u017ee te\u010f by nebylo tak jednoduch\u00e9 p\u0159evl\u00e9knout se. Na krku m\u011bl p\u00e1r mohutn\u00fdch \u0159et\u011bz\u016f, byl nal\u00ed\u010den\u00fd a vlasy m\u011bl typicky vy\u017eehlen\u00e9. K tomu v\u0161emu m\u011bl \u0161ediv\u00fd kab\u00e1t a v ruce ani ne malou, ani ne velkou \u010dernou kabelku psan\u00ed\u010dkov\u00e9ho typu, jen v p\u00e1nsk\u00e9 verzi. Kdy\u017e se prohl\u00ed\u017eel v zrcadle, musel s\u00e1m uznat, \u017ee mu to moc slu\u0161\u00ed.<\/p>\n

<\/div>\n

Bill ve\u0161el do drah\u00e9 restaurace. Rozhl\u00e9dl se kolem sebe, u\u017e v chodb\u011b to bylo tak kr\u00e1sn\u00e9 a tak\u2026 Luxusn\u00ed!<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, dovol\u00edte?“ k Billovi p\u0159istoupil mu\u017e, kter\u00fd byl oble\u010den v kv\u00e1dru. Natahoval se pro jeho kab\u00e1t, aby mu ho pov\u011bsil na v\u011b\u0161\u00e1k.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, oh\u2026 Samoz\u0159ejm\u011b,“ pok\u00fdval a usm\u00e1l se. Z kab\u00e1tu se vysvl\u00e9kl a mu\u017ei ho podal. „M\u00e1me tady rezervaci na jm\u00e9no Tom Tr\u00fcmper.“<\/div>\n
„Dob\u0159e, pan Tr\u00fcmper tady u\u017e je, pov\u011bs\u00edm v\u00e1\u0161 kab\u00e1t k jeho. Budete odch\u00e1zet spole\u010dn\u011b?“<\/div>\n
„No\u2026“ vyt\u00e1hl Bill obo\u010d\u00ed. Nev\u011bd\u011bl, jestli budou odch\u00e1zet spolu, ale myslel si, \u017ee asi ano. Doufal v to.<\/em> „Asi ano, budeme.“<\/div>\n
„Dob\u0159e, kolega v\u00e1s odvede ke stolu,“ pokynul ke sv\u00e9mu kolegovi, kter\u00fd st\u00e1l u vysok\u00e9ho stolu obalen\u00e9ho b\u00edl\u00fdm ubrusem.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Tak tady je v\u00e1\u0161 st\u016fl, p\u0159eji p\u011bkn\u00fd ve\u010der,“ pop\u0159\u00e1l \u010d\u00ed\u0161n\u00edk, odsunul Billovi \u017eidli a ten se posadil.<\/div>\n
„D\u011bkuji,“ k\u00fdvnul Bill a posadil se, pod\u00edval se na Toma. „Ahoj, Tome,“ pozdravil ho, usm\u00e1l se a odlo\u017eil si kabelku do kl\u00edna. Dal si za ucho pramen vlas\u016f, kter\u00fd mu spadl do obli\u010deje. Tom si ho prohl\u00ed\u017eel. Bill vypadal tak nebezpe\u010dn\u011b kr\u00e1sn\u011b.<\/em><\/div>\n
„Ahoj, uh\u2026 Hodn\u011b ti to slu\u0161\u00ed, opravdu,“ usm\u00e1l se Tom. Byl oble\u010den podobn\u011b jako Bill, proto\u017ee \u0161el rovnou z pr\u00e1ce. Vedle stolu st\u00e1la jeho aktovka, ve kter\u00e9 m\u011bl dokumenty, kter\u00fdmi se cht\u011bl probrat je\u0161t\u011b doma. Ashley \u0159ekl, \u017ee m\u00e1 pracovn\u00ed ve\u010de\u0159i. Ta se ni\u010demu nedivila, proto\u017ee ob\u010das takov\u00e9 ve\u010de\u0159e<\/em> Tom m\u011bl. Jednou ji nav\u0161t\u00edvila s n\u00edm, a kdy\u017e zjistila, jak\u00e1 je tam, nuda, tak se za\u0159ekla, \u017ee u\u017e to nikdy nebude absolvovat znovu.<\/div>\n
„D\u011bkuju, taky ti to slu\u0161\u00ed,“ naklonil Bill trochu hlavu a Toma si prohl\u00e9dl. Vypadal jako p\u0159\u00edkladn\u00fd man\u017eel.<\/em><\/div>\n
„Asi tu\u0161\u00ed\u0161, pro\u010d jsem t\u011b sem pozval, vi\u010f?“<\/div>\n
„Up\u0159\u00edmn\u011b?“ vyt\u00e1hl \u010dernovl\u00e1sek obo\u010d\u00ed. „Ne. Nev\u00edm, co je tak tajn\u00e9ho na Lau\u0159e, \u017ee si nep\u0159eje\u0161, aby u toho byla tvoje \u017eena.“<\/div>\n
„Oh, bo\u017ee, ne,“ promnul si Tom ko\u0159en nosu. Moment\u00e1ln\u011b necht\u011bl o Lau\u0159e sly\u0161et ani slovo. Teda\u2026 Ne, \u017ee by se na ni net\u011b\u0161il, ale doma toho m\u011bl v\u00edc ne\u017e dost. Ashley se do n\u00ed zamilovala takov\u00fdm zp\u016fsobem, \u017ee nemluvila snad o ni\u010dem jin\u00e9m, u\u017e cht\u011bla vymalovat i pokoj\u00ed\u010dek nar\u016f\u017eovo, p\u0159esto\u017ee nev\u011bd\u011bla, jestli jim adopce vyjde. To j\u00ed na\u0161t\u011bst\u00ed Tom ale vymluvil a p\u0159esv\u011bd\u010dil ji, \u017ee je je\u0161t\u011b ur\u010dit\u011b dost \u010dasu.<\/div>\n
„A o \u010dem chce\u0161 teda mluvit?“ Bill si skousnul ret. Tak p\u0159eci to nem\u011bl b\u00fdt \u010dist\u011b pracovn\u00ed rozhovor.<\/em><\/div>\n
„Bille, j\u00e1\u2026 Ur\u010dit\u011b sis v\u0161iml, jak na tebe kouk\u00e1m, v\u0161ak ses m\u011b na to i ptal. Opravdu mi p\u0159ipom\u00edn\u00e1\u0161 m\u00e9ho t\u00e1tu, kter\u00fd um\u0159el p\u0159i autonehod\u011b. Mn\u011b jenom napadlo, jestli n\u00e1hodou nezn\u00e1\u0161 alespo\u0148 sv\u00e9ho t\u00e1tu?“<\/p>\n

Bill nasucho polknul a zakroutil hlavou. Tom si opravdu myslel, \u017ee jsou sourozenci? V\u017edy\u0165 to je \u0161\u00edlen\u00e9, nebyli si v\u016fbec podobn\u00ed! O\u010di m\u011bl prost\u011b hn\u011bd\u00e9, n\u00e1hodou stejn\u011b hn\u011bd\u00e9 jako jeho t\u00e1ta. A co m\u011blo b\u00fdt? Spousta lid\u00ed m\u00e1 hn\u011bd\u00e9 o\u010di a nejsou p\u0159\u00edbuzn\u00ed.<\/div>\n

„Nezn\u00e1m. Biologi\u010dt\u00ed rodi\u010de m\u011b dali k adopci hned, jak jsem se narodil. Nikdy jsem je nepoznal, nikdy za mnou nep\u0159i\u0161li. A kdy\u017e jsem z d\u011btsk\u00e9ho domova ode\u0161el, tak jsem nep\u00e1tral po tom, co se stalo a pro\u010d. Mysl\u00edm si, \u017ee n\u011bkdo, kdo u\u017e d\u00edt\u011b nos\u00ed v sob\u011b, nen\u00ed norm\u00e1ln\u00ed, kdy\u017e ho d\u00e1 jen tak pry\u010d. Ch\u00e1pe\u0161, jak to mysl\u00edm, ne?“<\/div>\n
Tom k\u00fdvnul hlavou. Bill\u016fv p\u0159\u00edb\u011bh byl opravdu siln\u00fd. A s jak\u00fdm klidem o tom mluvil\u2026 Nav\u00edc s ciz\u00edm \u010dlov\u011bkem. Byl si jist, \u017ee on by to nezvl\u00e1dl.<\/div>\n
„Nech\u00e1pe\u0161, pro\u010d s tebou o tom mluv\u00edm, vi\u010f? Kdy\u017e se vlastn\u011b v\u016fbec nezn\u00e1me\u2026 A nic takov\u00e9ho.“<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b tak, j\u00e1 bych se nezvl\u00e1dl takhle n\u011bkomu otev\u0159\u00edt.“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, postupem \u010dasu si na to zvykne\u0161. A kdy\u017e se t\u011b na to ka\u017ed\u00fd pt\u00e1, \u0159\u00edk\u00e1\u0161 to jako norm\u00e1ln\u00ed v\u011bc, jako t\u0159eba sv\u016fj v\u011bk. Beru to jako sou\u010d\u00e1st sebe a nestyd\u00edm se za to. J\u00e1 nejsem ten, kdo se za to styd\u00ed, proto\u017ee jsem si nevybral, komu se narod\u00edm.“<\/div>\n
„Bille, nemus\u00ed\u0161 o tom mluvit, ano? Sice \u0159\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee tob\u011b to nevad\u00ed, ale mn\u011b se to neposlouch\u00e1 moc dob\u0159e, proto\u017ee\u2026 Prost\u011b mi z toho nen\u00ed p\u0159\u00edjemn\u011b,“ zakroutil Tom hlavou. Jakej m\u011bl vlastn\u011b d\u016fvod, \u017ee to necht\u011bl sly\u0161et?<\/em> S\u00e1m nev\u011bd\u011bl, ale nebylo mu z toho p\u0159\u00edjemn\u011b uvnit\u0159 t\u011bla.<\/div>\n
„Dob\u0159e, zm\u011bn\u00edme t\u00e9ma. Kolik ti je let?“<\/div>\n
„21. Tob\u011b?“<\/div>\n
„Taky mi je 21!“ zasm\u00e1l se Bill. „Jsem ve t\u0159e\u0165\u00e1ku bakal\u00e1\u0159sk\u00e9ho studia.“<\/div>\n
„Opravdu? Tak\u2026 To je p\u011bkn\u00e9,“ Tom si prohl\u00e9dl Billa pozorn\u011bji a usm\u00e1l se. N\u011bco se mu na n\u011bm hodn\u011b l\u00edbilo a \u0161\u00edlen\u011b ho to p\u0159itahovalo. D\u011bsilo ho to o to v\u00edc, \u017ee nebyl na kluky. V\u017edycky byl jenom na holky a necht\u011bl na tom nic m\u011bnit. Ale te\u010f\u2026 Ol\u00edzl si rty a zakroutil hlavou. Ani te\u010f, m\u011bl doma man\u017eelku, kterou miloval.<\/div>\n
\n

*<\/p><\/div>\n

\n

„Pane Tr\u00fcmpere, d\u011bkujeme za va\u0161i n\u00e1v\u0161t\u011bvu a budeme se t\u011b\u0161it zase p\u0159\u00ed\u0161t\u011b,“ usm\u00e1l se \u010d\u00ed\u0161n\u00edk a podal mu jeho a Bill\u016fv kab\u00e1t.<\/p><\/div>\n

„Tak\u00e9 d\u011bkujeme,“ k\u00fdvnul Tom a nasoukal se do sv\u00e9ho kab\u00e1tu. Vzal Bill\u016fv a p\u0159idr\u017eel mu ho, aby se obl\u00e9kl.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ usm\u00e1l se \u010dernovl\u00e1sek a pod\u00edval se Tomovi zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed. Kab\u00e1t si zapnul.<\/div>\n
„Za m\u00e1lo,“ zakroutil hlavou Tom a je\u0161t\u011b Billovi podr\u017eel dve\u0159e. P\u0159i\u0161lo mu slu\u0161n\u00e9, aby se k Billovi choval hezky, obzvl\u00e1\u0161\u0165, kdy\u017e si spolu tak hezky popov\u00eddali.<\/em> P\u0159\u00e1l si, aby ho mohl doprovodit, ale netu\u0161il, jak se na to zeptat. Za norm\u00e1ln\u00edch okolnost\u00ed by mu nab\u00eddl odvoz autem, ale jeliko\u017e spolu vypili dv\u011b lahve drah\u00e9ho v\u00edna, na auto mohl zapomenout. Leda\u017ee by objednal taxi.<\/p>\n

„Bille?“<\/div>\n

„Ano?“ oto\u010dil se t\u00e1zan\u00fd za hlasem, v\u00edc se zachumlal do kab\u00e1tu. Netu\u0161il, kolik je hodin, ale venku byla po\u0159\u00e1dn\u00e1 tma a hlavn\u011b zima.<\/div>\n
„Nechce\u0161 si j\u00edt je\u0161t\u011b n\u011bkam sednout? Ur\u010dit\u011b je\u0161t\u011b nen\u00ed tolik hodin, abys musel do postele,“ zasm\u00e1l se Tom a pod\u00edval se na hodinky. Vyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed. Opravdu u\u017e byla\u2026 P\u016flnoc? Nep\u0159i\u0161lo mu, \u017ee by tam sed\u011bli tak zatracen\u011b dlouho. Byl tot\u00e1ln\u011b v prdeli. Ashley si o n\u011bj u\u017e d\u011blala ur\u010dit\u011b starosti, takhle pozd\u011b dom\u016f nechodil. No nic, byl rozhodnut\u00fd, \u017ee j\u00ed zal\u017ee. \u0158ekne j\u00ed, \u017ee zapomn\u011bl telefon v pr\u00e1ci na stole. U\u017e se to p\u00e1rkr\u00e1t stalo, nebude na tom nic divn\u00e9ho.<\/em><\/div>\n
„Ne, mus\u00edm r\u00e1no na praxi, ale d\u011bkuju za pozv\u00e1n\u00ed,“ usm\u00e1l se Bill a zakroutil hlavou. Bylo mu zatracen\u011b p\u0159\u00edjemn\u011b z Tomovy pozornosti. V\u00e1\u017en\u011b, hrozn\u011b si to v\u0161echno u\u017e\u00edval, byl st\u0159edem jeho pozornosti. Tom se o Ashley za cel\u00fd ve\u010der ani nezm\u00ednil, v\u011bnoval se jen jemu. P\u0159i\u0161lo mu to p\u011bkn\u00e9, ale z\u00e1rove\u0148 hrozn\u011b nef\u00e9r v\u016f\u010di n\u00ed. Kdyby byl na jej\u00edm m\u00edst\u011b\u2026 Kdyby byl na jej\u00edm m\u00edst\u011b, nebyl by tady. Byl r\u00e1d, \u017ee nen\u00ed na jej\u00edm m\u00edst\u011b, ale na sv\u00e9m. Na sv\u00e9m tady s Tomem.<\/p>\n

<\/em> „Dob\u0159e, nevad\u00ed, tak t\u0159eba p\u0159\u00ed\u0161t\u011b. M\u016f\u017eu t\u011b je\u0161t\u011b doprovodit, pros\u00edm?“<\/div>\n

„Tome, m\u011bl bys j\u00edt dom\u016f za man\u017eelkou, ur\u010dit\u011b se na tebe moc t\u011b\u0161\u00ed, hm? Nevid\u011bli jste se cel\u00fd den.“<\/div>\n
„Ne,“ zakroutil Tom hlavou. „Chci doprovodit tebe a ujistit se, \u017ee dojde\u0161 dom\u016f v po\u0159\u00e1dku. Jak jsem \u0159\u00edkal, stra\u0161n\u011b moc ti to slu\u0161\u00ed a n\u011bjakej \u00fachyl se ur\u010dit\u011b t\u0159ese na to, jak\u2026“<\/div>\n
„Nech toho!“ zasm\u00e1l se Bill a zakroutil hlavou, do tv\u00e1\u0159\u00ed se mu nahrnula \u010derve\u0148. Od Toma z\u00edskal za jeden ve\u010der tolik lichotek, jako snad za cel\u00fd \u017eivot nedostal dohromady.<\/div>\n
„\u010ceho m\u00e1m nechat?“ naklonil Tom hlavu a prohl\u00e9dl si ho zezadu. Skousnul si ret, tak r\u00e1d by se ho dotknul. Alespo\u0148 trochu. Dostal n\u00e1pad. Bill se klepal zimou, ne? M\u016f\u017ee ho perfektn\u011b zah\u0159\u00e1t. Dal mu ruku kolem pasu a p\u0159it\u00e1hl si ho ke sv\u00e9mu boku.<\/div>\n
„Co to…?“ \u010dernovl\u00e1sek se nech\u00e1pav\u011b pod\u00edval. Tomova ruka na jeho boku byla p\u0159\u00edjemn\u00e1, ale nebylo to spr\u00e1vn\u00e9. Ov\u0161em nesundal ji, dal ji tam p\u0159eci on, ne? Neprosil se o to, tak\u017ee on je v tom vlastn\u011b nevinn\u011b.<\/div>\n
„Klepe\u0161 se zimou, nevezmu si na sv\u011bdom\u00ed, \u017ee kv\u016fli jednomu ve\u010deru se mnou se nachlad\u00ed\u0161, hm? Tak to nech b\u00fdt,“ pohladil Billa po boku. Je\u0161t\u011b rad\u0161i by ho pohladil pod tou jeho b\u00edlou ko\u0161il\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e, tak\u2026 D\u011bkuju.“<\/div>\n
„Ned\u011bkuj a dej mi taky ruku kolem pasu, a\u0165 se n\u00e1m jde l\u00e9pe,“ pousm\u00e1l se Tom a Billa tak vyzval, aby ud\u011blal dal\u0161\u00ed krok. V tom klubu mu nep\u0159i\u0161el tak nesm\u011bl\u00fd. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ho cel\u00fd ve\u010der pozoroval. T\u00edm p\u00e1dem si jednodu\u0161e v\u0161iml, \u017ee odch\u00e1zel s n\u011bjak\u00fdm klukem. Ani trochu se mu to nel\u00edbilo, snad \u017e\u00e1rlil? To si necht\u011bl p\u0159ipustit, nemohl p\u0159eci \u017e\u00e1rlit.<\/em><\/div>\n
Bill to beze slov ud\u011blal a Toma pohladil, stejn\u011b tak, jako on hladil jeho. V jednom m\u011bl Tom pravdu, bylo mu o trochu tepleji. Pod\u00edval se na n\u011bj a skousnul si ret, byl by z nich\u2026 dokonal\u00fd p\u00e1r. Ur\u010dit\u011b by jim to takhle spolu slu\u0161elo.<\/p>\n

Celou cestu, co \u0161li k domu, kde bydlel Bill, ani jeden nepromluvili. U\u017e\u00edvali si chladn\u00fd listopadov\u00fd ve\u010der a i p\u0159\u00edtomnost toho druh\u00e9ho. Nevypadali jako p\u0159\u00e1tel\u00e9, to rozhodn\u011b ne. A Tom se jako kamar\u00e1d ani c\u00edtit necht\u011bl. Alespo\u0148 chv\u00edli, ne\u017e se vr\u00e1t\u00ed do sv\u00e9ho stereotypu.<\/div>\n

„Tak tady bydl\u00edm,“ zastavil se Bill p\u0159ed star\u0161\u00edm domem. Stoupnul si p\u0159ed Toma a pod\u00edval se mu do o\u010d\u00ed. Najednou se mu necht\u011blo pry\u010d, litoval, \u017ee nep\u0159ijal pozv\u00e1n\u00ed je\u0161t\u011b n\u011bkam jinam.<\/div>\n
„\u0160koda, \u017ee to bylo tak bl\u00edzko.“<\/div>\n
„To m\u00e1\u0161 pravdu.“<\/div>\n
„Bille, slib mi, \u017ee jsme se nevid\u011bli naposled,“ za\u0161eptal Tom a jemn\u011b jeho bradu chytl a trochu mu zaklonil hlavu.<\/div>\n
„Slibuju,“ odpov\u011bd\u011bl stejn\u011b tich\u00fdm hlasem Bill a pomalu si ol\u00edzl rty.<\/div>\n
„Dobrou noc,“ Tom pohladil Billa po tv\u00e1\u0159i a vtiskl mu malou pusu do koutku \u00fast. \u010cernovl\u00e1sek nasucho polknul, dostal pusu? Cel\u00fd se zachv\u011bl, tohle byl skv\u011bl\u00fd z\u00e1v\u011br spole\u010dn\u00e9ho ve\u010dera.<\/div>\n
„Dobrou noc,“ odt\u00e1hnul se \u010dernovl\u00e1sek a Tomovi je\u0161t\u011b zam\u00e1val, ne\u017e ve\u0161el do domu. Po\u0159\u00e1d nemohl uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee dostal od Toma pusu. Sice malou, ale i to se po\u010d\u00edt\u00e1.<\/p>\n

Tom st\u00e1l p\u0159ed domem a d\u00edval se na sv\u00e9ho kamar\u00e1da. Po\u0159\u00e1d kolem sebe c\u00edtil jeho parf\u00e9m, vid\u011bl p\u0159ed o\u010dima jeho pohled. Ach bo\u017ee, on mu opravdu dal pusu! Neud\u011blal to schv\u00e1ln\u011b, prost\u011b\u2026 C\u00edtil, \u017ee to m\u00e1 ud\u011blat, tak to ud\u011blal. Nic v\u00edc, nic m\u00ed\u0148.<\/p>\n

„DEKUJI TI ZA PRIJEMNY VECER. DOBROU NOC A PEKNE SE VYSPI – AT MAS ZITRA DOST SILY NA TY MALY ZLOBIDLA. :-P“<\/p>\n

Tom se rozhodl, \u017ee Billovi je\u0161t\u011b nap\u00ed\u0161e alespo\u0148 smsku. Z\u00e1rove\u0148 smazal celou konverzaci a v telefonu si ho p\u0159ejmenoval. Napsal si k n\u011bmu ‚Horst‘<\/em>. Kdyby mu n\u00e1hodou p\u0159i\u0161la zpr\u00e1va a vid\u011bla to Ashley, nebude si muset nic vym\u00fd\u0161let.<\/p>\n

„TAKE TI DEKUJI. PO DLOUHE DOBE JSEM SE OPRAVDU SKVELE BAVIL. DOBROU NOC I TOBE. A TESIM SE NA PRISTE, TEDY\u2026 POKUD NEJAKE BUDE.<\/div>\n

;-)“<\/p>\n

Bill se pod\u00edval z okna, kdy\u017e tam vid\u011bl Toma\u2026 Napadlo ho, \u017ee by ho mohl pozvat d\u00e1l. Mohli by si je\u0161t\u011b pov\u00eddat, ur\u010dit\u011b si toho m\u011bli dost co \u0159\u00edct. Odhrnul z\u00e1clonu, aby na n\u011bj zavolal. Kdy\u017e u\u017e m\u011bl okno otev\u0159en\u00e9, Tom se oto\u010dil a pomalu odch\u00e1zel dom\u016f, ale p\u0159i\u0161la mu dal\u0161\u00ed zpr\u00e1va.<\/p>\n

„MYSLIM SI, ZE BUDE DOSTATECNE BRZO.“<\/p>\n

autor: Catherine<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Catherine \u010cas Billova telefonu ukazoval jasn\u011b. Bylo za p\u011bt minut sedm. Vstal z lavi\u010dky, \u010dekal nedalek\u00e9m parku u\u017e p\u016fl hodiny. Samotn\u00e9ho ho p\u0159ekvapilo, \u017ee p\u0159i\u0161el tak v\u010das. Bo\u017ee, jak on byl nerv\u00f3zn\u00ed! Kdy\u017e byl v autobuse, kter\u00fdm jel dom\u016f z d\u011btsk\u00e9ho<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[607],"tags":[],"class_list":["post-3503","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-autumn-leaves"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3503","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3503"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3503\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3503"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3503"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3503"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}