{"id":3507,"date":"2014-12-10T16:00:00","date_gmt":"2014-12-10T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3495"},"modified":"2014-12-10T16:00:00","modified_gmt":"2014-12-10T15:00:00","slug":"turn-back-time-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/12\/10\/turn-back-time-6\/","title":{"rendered":"Turn Back Time 6."},"content":{"rendered":"
autor: Izzap<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
„Vypr\u00e1v\u011bj mi o sv\u00e9 rodin\u011b, Tomi,“ za\u0161eptal Bill. Jeho hlas se klepal \u00fanavou. Zaz\u00edval a sna\u017eil se zakr\u00fdt si pusu rukou. Tom se usm\u00e1l – a\u010dkoliv nem\u011bl na v\u00fdb\u011br, v\u017edycky se s Billem musel usm\u00edvat.<\/div>\n
Dva chlapci odpo\u010d\u00edvali v Billov\u011b posteli, le\u017eeli ka\u017ed\u00fd na jedn\u00e9 stran\u011b tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 a s rukama pod hlavou a sna\u017eili se udr\u017eet o\u010di otev\u0159en\u00e9. Bojovali proti posledn\u00edmu dni, jen\u017e mohli str\u00e1vit spolu, ne\u017e Tomovi znovu za\u010dne \u0161kola.<\/div>\n
Tom se sem vracel \u010dasto, a\u010dkoliv kv\u016fli tomu musel lh\u00e1t m\u00e1m\u011b a tvrdit j\u00ed, \u017ee p\u00e1r noc\u00ed p\u0159esp\u00ed u Georga. Samoz\u0159ejm\u011b nebyl v\u016fbec pobl\u00ed\u017e Georga nebo jeho domu. M\u00edsto toho se schov\u00e1val 100 let v minulosti a vyu\u017e\u00edval pohostinstv\u00ed rodiny Tr\u00fcmper\u016f. Bill s Tomem se st\u00e1le v\u00edc sbli\u017eovali, zat\u00edmco spolu tr\u00e1vili dlouh\u00e9 dny. Proch\u00e1zeli se po m\u011bst\u011b, u\u017e\u00edvali si spole\u010dnost toho druh\u00e9ho a Bill uk\u00e1zal Tomovi i v\u0161echny ty mal\u00e9 les\u00edky a pole, je\u017e se nach\u00e1zely nep\u0159\u00edli\u0161 daleko od domu, lid\u00e9 je nijak nevyu\u017e\u00edvali a byly tak perfektn\u00ed pro tajn\u00e9 polibky.<\/p>\n

„Co bys cht\u011bl v\u011bd\u011bt?“ zeptal se Tom m\u011bkce. I v jeho chraptiv\u00e9m hlase byla zn\u00e1t \u00fanava. Nat\u00e1hl se p\u0159es mezeru mezi nimi a pohladil Billa teplou dlan\u00ed po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n

„Hmm, m\u00e1\u0161 n\u011bjak\u00e9 sourozence, Tomi?“ up\u0159esnil \u010dernovl\u00e1sek. Proti jeho v\u016fli se mu zav\u00edrala v\u00ed\u010dka.<\/div>\n
Tom zadr\u017eel sm\u00edch, nicm\u00e9n\u011b u\u0161kl\u00edbl se nad novou p\u0159ezd\u00edvkou, kterou mu Bill rychle dal.<\/div>\n
Z\u00edvl a odpov\u011bd\u011bl: „M\u00e1m malou sest\u0159i\u010dku, ne o moc star\u0161\u00ed ne\u017e James.“<\/div>\n
„Hmm,“ reagoval Bill sotva sly\u0161iteln\u011b. Jeho dech se prodlou\u017eil a hrudn\u00edk se mu za\u010dal zvedat zp\u016fsobem, jen\u017e zna\u010dil, \u017ee usnul.<\/div>\n
Tom ti\u0161e vydechl. Nen\u00e1vid\u011bl, \u017ee u\u017e mus\u00ed j\u00edt, ale r\u00e1no \u0161el do \u0161koly a pot\u0159eboval si odpo\u010dinout ve sv\u00e9 posteli. Nahnul se dop\u0159edu a um\u00edstil mot\u00fdl\u00ed polibek na Billovy hebk\u00e9 rty. „Sladk\u00e9 sny,“ \u0161eptl a za\u010dal vst\u00e1vat z postele, p\u0159i\u010dem\u017e se sna\u017eil, aby sv\u00e9ho spole\u010dn\u00edka nevzbudil.<\/div>\n
Povedlo se. Vklouzl do sv\u00e9ho norm\u00e1ln\u00edho oble\u010den\u00ed. Naposledy se pod\u00edval na sp\u00edc\u00edho chlapce, usm\u00e1l se a pomalu otev\u0159el dve\u0159e lo\u017enice.<\/p>\n

Hala byla tmav\u00e1, ale Tom u\u017e si zvykl pl\u00ed\u017eit se dlouhou chodbou uprost\u0159ed noci. Se\u0161el dol\u016f po schodi\u0161ti a zam\u00ed\u0159il ven hlavn\u00edmi dve\u0159mi. Byl tak soust\u0159ed\u011bn\u00fd na to z\u016fstat ti\u0161e, \u017ee si nev\u0161iml chlapce s havran\u00edmi vlasy, jen\u017e se po \u0161pi\u010dk\u00e1ch pl\u00ed\u017eil chodbou za n\u00edm a zv\u011bdav\u011b ho sledoval, zat\u00edmco kroky jeho bos\u00fdch chodidel tlumil luxusn\u00ed koberec. Tom vy\u0161el do tmy a rozb\u011bhl se po tr\u00e1v\u011b. Zastavil se u zn\u00e1m\u00e9ho m\u00edsta v zemi. Chytil se dr\u017eadla jako obvykle a v\u011bnoval posledn\u00ed dlouh\u00fd pohled domu za sebou.<\/p>\n<\/div>\n

\n
B\u011bhem toho Bill pomalu kr\u00e1\u010del po tr\u00e1vn\u00edku k Tomovi s hlavou naklon\u011bnou na stranu. Zaj\u00edmalo ho, co Tom d\u011bl\u00e1 s tou v\u011bc\u00ed, kterou jeho otec, jak vid\u011bl, pou\u017e\u00edv\u00e1 k v\u00fdvodu vody ze zem\u011b.<\/div>\n
Dred\u00e1\u010d, p\u0159ipraven\u00fd na n\u00e1vrat dom\u016f, zah\u00fdbal dr\u017eadlem, kdy\u017e zaslechl hlas.<\/div>\n
„Tome, co to d\u011bl\u00e1\u0161-„<\/div>\n
Oto\u010dil hlavu a spat\u0159il Billa s vyvalen\u00fdma o\u010dima. Ale to u\u017e byl ta\u017een do budoucnosti a p\u0159ed jeho zrakem doslova mizel obraz domu z po\u010d\u00e1tku dvac\u00e1t\u00e9ho stolet\u00ed i s Billem. Rychle se p\u0159em\u00edstil ke zm\u00edraj\u00edc\u00edm ke\u0159\u016fm, otlu\u010den\u00e9mu piknikov\u00e9mu stolu a mrtvou tr\u00e1vou pod nohama.<\/div>\n
V\u0161echno zapadlo na sv\u00e9 m\u00edsto, v\u00edtr se zklidnil a kolem se rozhostilo no\u010dn\u00ed ticho. Tomova kukadla pomalu nab\u00fdvala norm\u00e1ln\u00edch rozm\u011br\u016f, zat\u00edmco chlapec klesl k zemi a op\u0159el se o rouru.<\/div>\n
„Kurva,“ zasy\u010del a slo\u017eil hlavu do dlan\u00ed, aby zastavil slzy, kter\u00e9 mu vytryskly z o\u010d\u00ed pot\u00e9, co si p\u0159edstavil Billa stoj\u00edc\u00edho na pozemku v no\u010dn\u00edm \u00faboru a maj\u00edc\u00edho ve tv\u00e1\u0159i v\u00fdraz naprost\u00e9ho zd\u011b\u0161en\u00ed, kdy\u017e vid\u011bl Toma, jak… pravd\u011bpodobn\u011b zmizel. Tom p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee to vypad\u00e1, jako by prost\u011b zmizel, a\u010dkoliv to nev\u011bd\u011bl jist\u011b. V\u017edycky byl ten, jen\u017e miz\u00ed. Mo\u017en\u00e1 se m\u011bnil v prach nebo tak n\u011bco, kdo v\u00ed.<\/div>\n
N\u011bkolikr\u00e1t se zhluboka nadechl a p\u0159esv\u011bd\u010dil s\u00e1m sebe, \u017ee si Bill ur\u010dit\u011b bude myslet, \u017ee se mu to jenom zd\u00e1lo. Postavil se a opustil park, m\u00ed\u0159il rozt\u0159esen\u00fdm krokem dom\u016f – do jedenadvac\u00e1t\u00e9ho stolet\u00ed.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Prvn\u00ed den ve \u0161kole po t\u00fddenn\u00ed p\u0159est\u00e1vce je v\u017edycky po studenty velmi vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00ed. Nez\u00e1le\u017e\u00ed na tom, jako moc jste b\u011bhem volna odpo\u010d\u00edvali, stejn\u011b jste v pond\u011bl\u00ed r\u00e1no mrtv\u00ed a \u0161koln\u00ed budova je jako d\u016fm pln\u00fd zombies. A pro Toma to r\u00e1no nebylo jin\u00e9. Posouval se ze t\u0159\u00eddy do t\u0159\u00eddy v jak\u00e9msi oparu, b\u011bhem dne se \u010dasto zasnil a z\u00edral v r\u016fzn\u00fdch m\u00edstnostech z okna. Byl to jedin\u00fd \u010das, kdy p\u0159\u00edroda vypadala opravdu zaj\u00edmav\u011b.<\/p><\/div>\n

P\u0159i p\u00e1t\u00e9 vyu\u010dovac\u00ed hodin\u011b – hodin\u011b Sv\u011btov\u00fdch kultur – sed\u011bl Tom za stolem, rukou si podp\u00edral tv\u00e1\u0159, m\u011bl pootev\u0159enou pusu a jeho o\u010di sledovaly auta m\u00edhaj\u00edc\u00ed se na hlavn\u00ed ulici p\u0159ed \u0161kolou. Jeho my\u0161lenky byly na hony vzd\u00e1len\u00e9 od \u010dehokoliv, co vykl\u00e1dal vyu\u010duj\u00edc\u00ed.<\/div>\n
Hlasit\u00e9 trouben\u00ed ho trochu vr\u00e1tilo do reality. Sedl si vzp\u0159\u00edmen\u011b, zamrkal a zav\u0159el \u00fasta.<\/div>\n
Mrknul ven a zjistil, \u017ee auto troubilo na k\u0159i\u017eovatce p\u0159\u00edmo u \u0161koly. Pohledem zachytil i p\u0159\u00ed\u010dinu n\u011bkolika opo\u017ed\u011bn\u00fdch zatrouben\u00ed, kter\u00e1 n\u00e1sledovala. Cestu se pokou\u0161el p\u0159ej\u00edt mlad\u00fd mu\u017e, ne star\u0161\u00ed ne\u017e Tom, s havran\u00edmi vlasy a oble\u010den\u00fd do re\u017en\u00e9 b\u00edl\u00e9 ko\u0161ile a hn\u011bd\u00fdch kalhot.<\/p>\n

Popravd\u011b \u0159e\u010deno vypadal \u00fapln\u011b jako…<\/p>\n

Tom vykulil o\u010di a vyst\u0159elil ze sv\u00e9ho m\u00edsta. Jeho \u017eidle hlasit\u011b bouchla o st\u016fl. Up\u0159ely se na n\u011bj pohledy jeho u\u010ditele i vrstevn\u00edk\u016f, ale on si toho nev\u0161iml. Ani\u017e by n\u011bco \u0159ekl, popadl batoh a vyb\u011bhl ze t\u0159\u00eddy, nech\u00e1vaje za sebou m\u00edstnost plnou ot\u00e1zek.<\/p>\n

B\u011bhem n\u011bkolika vte\u0159in Tom prob\u011bhl chodbou k v\u00fdchodu ze \u0161koly a vyrazil na denn\u00ed sv\u011btlo navzdory dozoru. Rozhl\u00e9dl se a ke sv\u00e9mu zmaten\u00ed zjistil, \u017ee doprava zase poklidn\u011b funguje. Ale nedaleko st\u00e1l ten sam\u00fd chlapec a to\u010dil se dokola jako ztracen\u00e9 \u0161t\u011b\u0148\u00e1tko.<\/div>\n

„Ztratil jste se, pane Tr\u00fcmpere?“ zvolal dred\u00e1\u010d, aby ho sly\u0161el ten dezorientovan\u00fd \u010dlov\u011bk.<\/div>\n
Mlad\u00fd mu\u017e se p\u0159estal ot\u00e1\u010det a zam\u011b\u0159il svou pozornost na Toma. Po chvilce zmaten\u00ed se mu na tv\u00e1\u0159i rozlil \u00falevn\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Tomi!“ k\u0159iknul a sprintoval p\u0159es \u0161koln\u00ed tr\u00e1vn\u00edk s obrovsk\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech. Zdolal vzd\u00e1lenost mezi n\u00edm a jemu zn\u00e1mou tv\u00e1\u0159\u00ed, omotal pa\u017ee kolem Tomov\u00fdch zad a hlavu zabo\u0159il do jeho hrudn\u00edku, aby se schoval p\u0159ed krut\u00fdm sv\u011btem, jen\u017e ho obklopoval.<\/p>\n

Tom chytil Billa kolem pasu a automaticky si op\u0159el hlavu o vrcholek t\u00e9 Billovy. Vtiskl na \u010dernovl\u00e1skovo temeno jemnou pusu. Bill zvedl hlavu a ti\u0161e \u017e\u00e1dal o polibek, bez ohledu na to, kde se nach\u00e1zeli. Byl vyd\u011b\u0161en\u00fd a uklid\u0148uj\u00edc\u00ed polibek mohl b\u00fdt ten spr\u00e1vn\u00fd l\u00e9k na jeho pocuchan\u00e9 nervy.<\/div>\n

Tom mu vyhov\u011bl. Nahnul se dop\u0159edu a m\u011bkce p\u0159itiskl sv\u00e9 rty na Billovy, aby ho ujistil, \u017ee je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku. Kdy\u017e se odt\u00e1hl, Bill se mu op\u011bt stulil do n\u00e1ru\u010de a pevn\u011b se k n\u011bmu p\u0159itiskl.<\/div>\n
„Bille… Co tu d\u011bl\u00e1\u0161?“ zeptal se nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b dred\u00e1\u010d po p\u00e1r minut\u00e1ch. Bylo nemo\u017en\u00e9, aby mluvil s n\u011bk\u00fdm narozen\u00fdm roku… 1890 v roce 2008. Nemo\u017en\u00e9.<\/div>\n
„Kde to jsem?“ byla ve\u0161ker\u00e1 Billova reakce. Tom se lehce zasm\u00e1l a p\u0159em\u00fd\u0161lel o odpov\u011bdi, kter\u00e1 by Billa tot\u00e1ln\u011b nevyd\u011bsila, ale nic ho nenapadlo. „Tomi, kde to jsem?“ zopakoval \u010dernovl\u00e1sek a na jeho hlase bylo zn\u00e1t, \u017ee nem\u00e1 daleko k pl\u00e1\u010di, jak se tam tak choulil v Tomov\u011b n\u00e1ru\u010di a prosil o ochranu.<\/div>\n
„Nev\u011b\u0159il bys mi,“ op\u00e1\u010dil ti\u0161e dred\u00e1\u010d.<\/div>\n
„Moment\u00e1ln\u011b jsem schopen v\u011b\u0159it hodn\u011b v\u011bcem, pane Kaulitzi,“ prohl\u00e1sil Bill, p\u0159i\u010dem\u017e pou\u017eil Tomovo p\u0159\u00edjmen\u00ed, aby uk\u00e1zal, \u017ee je to v\u00e1\u017en\u00e9.<\/div>\n
Tom si povzdychl a ti\u0161e zodpov\u011bd\u011bl jeho ot\u00e1zku. „No… Tohle je m\u016fj domov.“<\/p>\n

Bill se odt\u00e1hl, pod\u00edval se mu do tv\u00e1\u0159e a pak pohl\u00e9dl na budovu za n\u00edm, o\u010dividn\u011b zneklidn\u011bn\u00fd jeho slovy.<\/div>\n

„Vy tu \u017eijete?“ zeptal se zv\u011bdav\u011b. Tom mrkl na \u0161kolu a do\u0161lo mu, jak to Billovi vyzn\u011blo. Zachichotal se a z\u00e1porn\u011b zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Ne, tak jsem to nemyslel. Mysl\u00edm t\u00edm… tohle je moje… doba,“<\/em> vysv\u011btlil ti\u0161e a pohl\u00e9dl Billovi do o\u010d\u00ed, jako by t\u00edm mohl pomoci \u010dernovl\u00e1skov\u011b porozum\u011bn\u00ed.<\/div>\n
Bill zmaten\u011b nakr\u010dil \u010delo a zeptal se: „Va\u0161e doba? Co t\u00edm mysl\u00edte, pane Kaulizi? A co jsou v\u0161echny tyto… tyto, oh, j\u00e1 nev\u00edm, co jsou, ale p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee se m\u011b sna\u017eily zab\u00edt alespo\u0148 dvacetkr\u00e1t od t\u00e9 doby, co jsem sem zav\u00edtal!“ Tom se u\u0161kl\u00edbl, kdy\u017e sledoval sv\u00e9ho spole\u010dn\u00edka, jak pl\u00e1c\u00e1 p\u00e1t\u00e9 p\u0159es dev\u00e1t\u00e9 a ukazuje na silnici na jedouc\u00ed auta – z jeho pohledu to byly sp\u00ed\u0161e smrteln\u00e9 pasti. „A nikdo mi nepomohl, ptal jsem se na cestu a tak podobn\u011b a v\u0161ichni se na m\u011b jen sm\u00e1li, jako bych byl n\u011bjak\u00fd bl\u00e1zen, jen\u017e p\u0159i\u0161el o rozum! Jsou v\u0161ichni p\u011bkn\u011b neslu\u0161n\u00ed! A p\u0159edt\u00edm kdy\u017e-„<\/div>\n
„Bille,“ p\u0159eru\u0161il ho Tom.<\/div>\n
„… kdy\u017e jsem se tu proch\u00e1zel, tento \u010dlov\u011bk zkr\u00e1tka-„<\/div>\n
„Bille!“<\/p>\n

\u010cernovl\u00e1sek vydechl a p\u0159estal mluvit. Oto\u010dil hlavu zp\u00e1tky z ulice na Toma.<\/div>\n

„Copak?“<\/div>\n
„Bille, pot\u0159ebuju, abys m\u011b poslouchal, oukej?“ Bill ti\u0161e k\u00fdvl a nervozitou se kousl do rtu. „Te\u010f to bude zn\u00edt \u0161\u00edlen\u011b, ale pot\u0159ebuju, abys m\u011b prost\u011b… vyslechl, dob\u0159e?“<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek op\u011bt ti\u0161e p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Bille, tohle…“ Tom uk\u00e1zal na sv\u011bt kolem nich, pohyboval rukama, zat\u00edmco mluvil, ale st\u00e1le m\u011bl pa\u017ee omotan\u00e9 kolem Billova pasu. „Tohle v\u0161echno je… bo\u017ee, jak bych to \u0159ekl? Jsi v jin\u00e9 dob\u011b, Bille. V jin\u00e9m stolet\u00ed.“<\/div>\n
„V… v jin\u00e9m s-stolet\u00ed?“ zaj\u00edkl se druh\u00fd chlapec a nerv\u00f3zn\u011b zalapal po dechu.<\/div>\n
Tom k\u00fdvl. „Ano.“<\/div>\n
„Ty m\u00e1\u0161 na mysli, \u017ee j-j\u00e1 jsem…“ nedokon\u010dil Bill. Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b a zmaten\u011b se zamra\u010dil.<\/div>\n
Dred\u00e1\u010d se pousm\u00e1l, pomyslel si, \u017ee ho p\u0159im\u011bl mu v\u011b\u0159it, i kdy\u017e jenom trochu.<\/div>\n
„Ano, jsi v budoucnosti, Bille.“<\/p>\n

N\u00e1sledovala pauza, mo\u017en\u00e1 pro dramatick\u00fd efekt nebo mo\u017en\u00e1 m\u011bla pomoci porozum\u011bn\u00ed, nicm\u00e9n\u011b tak \u010di onak Billova tv\u00e1\u0159 bledla, zat\u00edmco chlapec vst\u0159eb\u00e1val ta slova, a jak si tak v\u0161echno uv\u011bdomoval, byl \u010d\u00edm d\u00e1l b\u011blej\u0161\u00ed.<\/p>\n

„Jsi jeden z nich!“ zak\u0159i\u010del najednou a vymanil se z Tomova objet\u00ed.<\/div>\n

„Hej, hej, hej, po\u010dkej, Bille, co\u017ee?“ zeptal se chvatn\u011b Tom a poc\u00edtil n\u00e1hlou ztr\u00e1tu, kdy\u017e se od n\u011bj Bill odt\u00e1hl a z\u00edral na n\u011bj, jako by se zbl\u00e1znil.<\/div>\n
Ale pak… mo\u017en\u00e1 to tak opravdu bylo.<\/div>\n
„Jste jeden z nich, jeden z t\u011bch tv\u016frc\u016f konspira\u010dn\u00edch teori\u00ed o cestov\u00e1n\u00ed \u010dasem, \u017ee, pane Kaulitzi, \u017ee?“ ot\u00e1zal se \u010dernovl\u00e1sek a st\u00e1le si dr\u017eel p\u00e1r krok\u016f odstup.<\/div>\n
„Ne, Bille, mus\u00ed\u0161 mi v\u011b\u0159it, j\u00e1 nel\u017eu!“ sna\u017eil se mu odpov\u011bd\u011bt Tom, a\u010dkoliv pohled v Billov\u00fdch o\u010d\u00edch byl odm\u00edtav\u00fd.<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek zavrt\u011bl hlavou a d\u00e1l ustupoval dozadu, ka\u017ed\u00fdm krokem se od Toma v\u00edc vzdaloval.<\/div>\n
„Ne, opravdu nem\u016f\u017eete o\u010dek\u00e1vat, \u017ee v\u00e1m budu v\u011b\u0159it, pane Kaulitzi.“<\/div>\n
„Bille, pros\u00edm, j\u00e1 ti nel\u017eu.“ Dred\u00e1\u010d t\u00e9m\u011b\u0159 \u0161kemral.<\/div>\n
„Ne,“ opakoval pali\u010dat\u011b Bill a d\u00e1l vyd\u011b\u0161en\u011b t\u0159epal hlavou.<\/p>\n

P\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00edsk!<\/p>\n

<\/em> „Bille!“ za\u0159val Tom. Strachy vyvalil o\u010di a vrhnul se dop\u0159edu, p\u0159ekonal vzd\u00e1lenost mezi n\u00edm a Billem a srazil druh\u00e9ho chlapce k zemi, jen kous\u00ed\u010dek od m\u00edsta, kam Bill skepticky po\u0159\u00e1d ustupoval.<\/div>\n

V tom sv\u00e9m couv\u00e1n\u00ed \u010dernovl\u00e1sek slezl z chodn\u00edku a m\u00ed\u0159il do silnice, tam ho vedly jeho kroky.<\/div>\n
Te\u010f dva chlapci le\u017eeli v bezpe\u010d\u00ed na tr\u00e1vn\u00edku na druh\u00e9 stran\u011b \u00fazk\u00e9 cesty – Tom na Billovi – a trhan\u011b oddechovali.<\/div>\n
„Bl\u00e1zniv\u00fd d\u011bcka, pod\u00edvejte se, kudy, do h\u00e1je, chod\u00edte!“ zavolal \u0159idi\u010d ze sta\u017een\u00e9ho ok\u00fdnka v aut\u011b a vrhl na dva kluky na zemi znechucen\u00fd pohled, ne\u017e se rozjel pry\u010d.<\/div>\n
Bill nic ne\u0159\u00edkal, dokonce se na Toma ani ned\u00edval. Pouze se vyhrabal zpod dredat\u00e9ho chlapce, posadil se a p\u0159it\u00e1hl si kolena k hrudn\u00edku.<\/div>\n
„Po jedenadvac\u00e1t\u00e9 m\u00e1lem zabit,“ zamumlal si pod vousy.<\/div>\n
Tom to chv\u00edli nech\u00e1pal, ale pak si p\u0159ipomn\u011bl, jak se Bill p\u0159ed chv\u00edl\u00ed motal po ulici. A nemohl si pomoct, rozesm\u00e1l se.<\/div>\n
„Poj\u010f sem,“ \u0159ekl se zachichot\u00e1n\u00edm, posadil se, posunul se ke sv\u00e9mu spole\u010dn\u00edkovi a omotal mu pa\u017ee kolem ramen – navzdory jeho odporu.<\/p>\n

Bill z\u016fstal v jeho n\u00e1ru\u010di strnul\u00fd, p\u0159i\u010dem\u017e si neust\u00e1le p\u0159ipom\u00ednal, aby se mu nepodd\u00e1val, jeliko\u017e Tom musel b\u00fdt zkr\u00e1tka \u0161\u00edlen\u00fd.<\/div>\n

„Mus\u00ed\u0161 d\u00e1vat pozor, kam \u0161lape\u0161,“ poradil mu dred\u00e1\u010d a ignoroval fakt, \u017ee se Bill sna\u017e\u00ed vymanit z jeho objet\u00ed.<\/div>\n
„Co jsou tyto… v\u011bci<\/em>?“ zeptal se Bill, kdy\u017e vyhodnotil, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku, kdy\u017e s t\u00edm pomatencem bude alespo\u0148 konverzovat.<\/div>\n
Tom se zasm\u00e1l a odt\u00e1hl se, aby se na n\u011bj mohl pod\u00edvat.<\/div>\n
„T\u011bmhle, pane Tr\u00fcmpere, \u0159\u00edk\u00e1me auta.“<\/div>\n
„Auta?“<\/div>\n
„Ano, auta,“ potvrdil Tom.<\/div>\n
„A k \u010demu ta auta slou\u017e\u00ed?“ vypt\u00e1val se zv\u011bdav\u011b \u010dernovl\u00e1sek a nato\u010dil hlavu tak, aby mohl sledovat, jak kolem nich doslova l\u00e9taj\u00ed auta z\u00e1vratnou rychlost\u00ed.<\/div>\n
„No, pou\u017e\u00edv\u00e1me je, abychom se dostali z m\u00edsta na m\u00edsto – m\u00edsto toho, abychom museli po\u0159\u00e1d chodit,“ vysv\u011btlil Tom a za\u010dal vytrh\u00e1vat trsy tr\u00e1vy, je\u017e byla kolem nich, vytahoval cel\u00e9 hrsti ze zem\u011b.<\/div>\n
„Oh…“ reagoval Bill a pok\u00fdval hlavou. „Jak legra\u010dn\u00ed, nekaz\u00ed to n\u00e1hodou po\u017eitek z dlouh\u00fdch proch\u00e1zek a podobn\u011b?“<\/div>\n
Tom se zasm\u00e1l. „Lidi po\u0159\u00e1d chod\u00ed, auta pou\u017e\u00edv\u00e1me na dlouh\u00e9 vzd\u00e1lenosti – jako z m\u011bsta do m\u011bsta nebo ze st\u00e1tu do st\u00e1tu.“<\/div>\n
„Oh,“ \u0159ekl ti\u0161e Bill. St\u00e1le to \u00fapln\u011b nech\u00e1pal, ale byl ochotn\u00fd to p\u0159ijmout.<\/p>\n

Na moment se mezi chlapci rozhostilo ticho, nicm\u00e9n\u011b jedna ot\u00e1zka vytanula Billovi na mysli.<\/div>\n

„Pane Kaulitzi?“<\/div>\n
„Ano, Bille?“ reagoval dred\u00e1\u010d, zvedl pohled od tr\u00e1vy a pod\u00edval se do tv\u00e1\u0159e sv\u00e9mu spole\u010dn\u00edkovi.<\/div>\n
„Jak\u00fd… jak\u00fd je rok?“ zeptal se Bill zt\u011b\u017eka. St\u00e1le tomu \u00fapln\u011b nev\u011b\u0159il, ale po tom v\u0161em byl zkr\u00e1tka trochu zv\u011bdav\u00fd.<\/div>\n
„2008, m\u016fj p\u0159\u00edteli, 2008,“ odpov\u011bd\u011bl Tom se zahih\u0148\u00e1n\u00edm a pozoroval, jak Bill vykulil o\u010di.<\/div>\n
„2008!“ zvolal \u010dernovl\u00e1sek.<\/div>\n
„A ty \u0159\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee nel\u017ee\u0161, Tomi?“<\/div>\n
Tom se trochu uvolnil, kdy\u017e zaslechl, \u017ee ho Bill oslovil jm\u00e9nem m\u00edsto p\u0159\u00edjmen\u00edm.<\/div>\n
„Jak\u00e9 jin\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed m\u00e1\u0161, Bille?“<\/div>\n
Druh\u00fd chlapec byl na moment zticha, p\u0159em\u00fd\u0161lel nad tou ot\u00e1zkou a rozhl\u00ed\u017eel se kolem sebe, sledoval auta a budovy, v\u0161echno, co v jeho o\u010d\u00edch vypadalo tak ciz\u00ed.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 sn\u00edm?“ zkusil odpov\u011bd\u011bt.<\/div>\n
Dred\u00e1\u010d se op\u011bt zasm\u00e1l. „Nic proti, Bille, ale mysl\u00edm si, \u017ee dokonce ani tvoje brilantn\u00ed mysl by nedok\u00e1zala vysn\u00edt takov\u00fd sv\u011bt.“<\/div>\n
Bill pokr\u010dil rameny. „Nikdy nev\u00ed\u0161, Tomi.“<\/p>\n

Tom se postavil, opr\u00e1\u0161il si kolena a zadek od tr\u00e1vy a nat\u00e1hl ruku k Billovi.<\/div>\n

„Poj\u010f,“ \u0159ekl l\u00e1kaj\u00edc\u00edm hlasem.<\/div>\n
Bill chvilku z\u00edral na jeho ruku jako na ur\u010dit\u00fd druh pozv\u00e1nky do t\u00e9to bizarn\u00ed zem\u011b a pak ji pevn\u011b sev\u0159el, \u017e\u00e1daje o veden\u00ed a ochranu.<\/div>\n
Tom ho vyt\u00e1hl nahoru a postavil ho proti sob\u011b.<\/div>\n
„No, jako \u00fapln\u011b prvn\u00ed v\u011bc ti poj\u010fme sehnat n\u011bjak\u00e9… vhodn\u011bj\u0161\u00ed<\/em> oble\u010den\u00ed,“ prohl\u00e1sil a roze\u0161el se pry\u010d.<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek posp\u00edchal za n\u00edm, necht\u011bl z\u016fstat moc pozadu.<\/div>\n
„A co p\u0159esn\u011b je \u0161patn\u011b s m\u00fdmi \u0161aty, pane Kaulitzi?“<\/div>\n
Tom se zastavil a oto\u010dil se na n\u011bj s p\u0159\u00e1telsk\u00fdm \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Pane Tr\u00fcmpere, pod\u00edvejte se na to takhle. Jestli je moje oble\u010den\u00ed p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9 ve va\u0161\u00ed dob\u011b, to va\u0161e je rozhodn\u011b p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9 dnes.“<\/div>\n
Bill se na Toma u\u0161kl\u00edbl a popuzen\u011b otev\u0159el pusu.<\/div>\n
„To si vypro\u0161uji, pane Kaulitzi!“<\/div>\n
Tom se zasm\u00e1l a vzal Billovu ruku do sv\u00e9. Odv\u00e1d\u011bl ho po chodn\u00edku pry\u010d od \u0161koly – a od aut.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Tady, zkus si tohle,“ \u0159ekl Tom a podal d\u017e\u00edny a o trochu men\u0161\u00ed tri\u010dko, ne\u017e je jeho obvykl\u00e1 velikost, chlapci, kter\u00fd chodil po jeho po pokoji s vyvalen\u00fdma zv\u011bdav\u00fdma o\u010dima, dot\u00fdkal se ka\u017ed\u00e9 v\u011bci, jako by se nach\u00e1zel na M\u011bs\u00edci a nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee nen\u00ed vyroben\u00fd ze s\u00fdru.<\/p><\/div>\n

Bill p\u0159estal prsty hladit zav\u0159en\u00fd notebook a odvr\u00e1til se o n\u011bj k v\u011bcem v Tomov\u00fdch rukou – o\u010di m\u011bl st\u00e1le vykulen\u00e9. Z\u00edral na moment na tri\u010dko a d\u017e\u00edny, ne\u017e si je vzal. Dr\u017eel je naho\u0159e a porovn\u00e1val je s Tomov\u00fdm oble\u010den\u00edm.Usm\u00e1l se.<\/div>\n
„D\u011bkuji,“ \u0159ekl ti\u0161e, sna\u017eil se b\u00fdt slu\u0161n\u00fd, a\u010dkoliv se mu p\u0159\u00ed\u010dila p\u0159edstava, \u017ee se do takov\u00fdch v\u011bc\u00ed obl\u00e9k\u00e1.<\/div>\n
Tom si v\u0161iml studu sv\u00e9ho spole\u010dn\u00edka, tak\u017ee se odvr\u00e1til, aby se mohl v klidu p\u0159evl\u00e9ct. Svou pozornost zam\u011b\u0159il na z\u00edr\u00e1n\u00ed do slunce za oknem. Naprosto ignoroval fakt, \u017ee tot\u00e1ln\u011b zazdil \u0161kolu.<\/p>\n

„Tak\u017ee, jak jsi tady skon\u010dil?“ zeptal se, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee o tomhle se Bill je\u0161t\u011b nezm\u00ednil.<\/div>\n

\u010cernovl\u00e1sek vydechl, zat\u00edmco si sund\u00e1val ko\u0161ili a kalhoty a vym\u011bnil je za rifle, je\u017e byly docela pohodln\u00e9, a tri\u010dko, kter\u00e9 d\u00edky bohu nebylo tak ob\u0159\u00ed jako Tomovo.<\/div>\n
„Nu, j\u00e1… V podstat\u011b jsem t\u011b minulou noc sledoval,“ odpov\u011bd\u011bl up\u0159\u00edmn\u011b Bill, zat\u00edmco bojoval se zipem rifl\u00ed. Jak s n\u00edm jel nahoru, kalhoty se utahovaly kolem jeho bok\u016f.<\/div>\n
Tom se oto\u010dil a spat\u0159il ho, jak se sna\u017e\u00ed zapnout knofl\u00edk, p\u0159i\u010dem\u017e urputn\u011b nakl\u00e1n\u011bl hlavu na stranu, nebyl zvykl\u00fd na tvrdou d\u017e\u00ednovinu.<\/div>\n
„Sledoval jsi m\u011b?“ zeptal se dred\u00e1\u010d a p\u0159e\u0161el ke sv\u00e9mu spole\u010dn\u00edkovi s havran\u00edmi vlasy. Nat\u00e1hl ruce a odstr\u010dil Billovy dlan\u011b, aby s\u00e1m bez jak\u00fdchkoliv probl\u00e9m\u016f prostr\u010dil knofl\u00edk d\u00edrkou.<\/div>\n
Bill k n\u011bmu vzhl\u00e9dl s vd\u011b\u010dn\u00fdm \u00fasm\u011bvem ve tv\u00e1\u0159i. Lehce zrudnul rozpaky z toho, \u017ee mu ne\u0161lo n\u011bco, co pro Toma vypadalo tak jednodu\u0161e.<\/div>\n
„Ano, sledoval jsem t\u011b celou cestu p\u0159es n\u00e1\u0161 pozemek minulou noc a pot\u00e9 jsi st\u00e1l s rukou na t\u00e9 ty\u010di, \u010di co to bylo, a pot\u00e9 jsi…“ nedokon\u010dil. D\u00edval se na Toma trochu vyd\u011b\u0161en\u011b p\u0159i t\u00e9 vzpom\u00ednce.<\/div>\n
„Jsem co?“<\/p>\n

„Ty jsi… zmizel, Tomi. Myslel jsem, \u017ee sn\u00edm, a b\u011b\u017eel jsem tam, kde jsi byl, a za\u010dal jsem h\u00fdbat s dr\u017eadlem, jako jsem to spat\u0159il u tebe, a ne\u017e jsem si uv\u011bdomil, co se d\u011bje, skon\u010dil jsem zde…“ vysv\u011btlil \u010dernovl\u00e1sek a vydechl a o\u010di mu za\u010daly vlhnout, zat\u00edmco vzpom\u00ednal na park s mrtvou tr\u00e1vou a na d\u011bsiv\u00fd sv\u011bt, jen\u017e tu poznal.<\/div>\n

Tom vzt\u00e1hl ruku a lehce pohladil jeho tv\u00e1\u0159, kv\u016fli \u010demu\u017e Bill zrudnul.<\/div>\n
„Hej, to je v pohod\u011b, ty jsi… jsi te\u010f v bezpe\u010d\u00ed, Bille,“ konej\u0161il ho Tom. Dred\u00e1\u010d si v\u0161iml, \u017ee se Billovy o\u010di lesknou d\u00edky slune\u010dn\u00edmu sv\u011btlu, je\u017e do m\u00edstnosti vnikalo skrz okno.<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek jednou popot\u00e1hnul a zru\u0161il vzd\u00e1lenost mezi n\u00edm a Tomem. P\u0159itiskl se s vervou k jeho t\u011blu a sv\u00edral ho, jako by na tom z\u00e1visel jeho \u017eivot, p\u0159i\u010dem\u017e se sna\u017eil zbavit v\u0161ech hororov\u00fdch v\u00fdjev\u016f, kter\u00fdch byl sv\u011bdkem v tomhle podivn\u00e9m sv\u011bt\u011b – auta, neslu\u0161n\u00ed lid\u00e9… v\u0161echno bylo zkr\u00e1tka tolik ciz\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Kluci takhle st\u00e1li p\u00e1r minut a spo\u010d\u00edvali si v n\u00e1ru\u010d\u00ed, chr\u00e1nili se p\u0159ed sv\u011btem a p\u0159edev\u0161\u00edm p\u0159ed \u010dasem. Dokud se obj\u00edmali, byli chr\u00e1n\u011bni p\u0159ed vlivem \u010dasu. Nez\u00e1le\u017eelo na tom, v jak\u00e9 dob\u011b se nach\u00e1zeli nebo kolik rok\u016f, desetilet\u00ed \u010di dokonce stolet\u00ed je d\u011blilo. Pro te\u010f – obj\u00edmat se bylo v\u0161echno, co pot\u0159ebovali, navzdory ot\u00e1zk\u00e1m, kter\u00e9 nem\u011bly odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
Najednou se odn\u011bkud ozvala hlasit\u00e1 p\u00edse\u0148 a n\u011bkdo za\u010dal rapovat, vyplnilo to ticho v m\u00edstnosti a zp\u016fsobilo, \u017ee Bill odsko\u010dil snad m\u00edli od Tomovy n\u00e1ru\u010de a vyp\u00edskl tak, jak to obvykle d\u011bl\u00e1val.<\/div>\n
Tom ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f a zvedl ze stolu mobil. Otev\u0159el ho a zkontroloval displej.<\/div>\n
„Hal\u00f3?“ ozval se. „Oh, jo, ahoj, Georgu… Jsem doma… Jo, tak trochu jsem se vytratil a je tu n\u011bkdo, o koho se mus\u00edm postarat… Jo… Ne, to nem\u016f\u017eu, promi\u0148,“ \u0159ekl do telefonu. Trochu v\u0161echny informace zaobalil.<\/p>\n

Bill sledoval s neskr\u00fdvanou zv\u011bdavost\u00ed p\u0159edm\u011bt, kter\u00fd Tom dr\u017eel u ucha a do n\u011bho\u017e vedl konverzaci s n\u011bk\u00fdm, kdo… ani nebyl v m\u00edstnosti. Zdvihl obo\u010d\u00ed a p\u0159e\u0161el bl\u00ed\u017e ke sv\u00e9mu spole\u010dn\u00edkovi. Vyvalil o\u010di, zat\u00edmco Tom pokra\u010doval v mluven\u00ed, a\u010dkoliv jeho slova s Billem nem\u011bla co d\u011blat. \u010cernovl\u00e1sek se p\u0159ibl\u00ed\u017eil, zam\u011b\u0159il svou pozornost na tenk\u00fd \u010dern\u00fd p\u0159edm\u011bt v Tomov\u011b dlani, nahnul se dop\u0159edu a zv\u011bdav\u011b na n\u011bj z\u00edral.<\/div>\n

Tom se oto\u010dil a m\u00e1lem do Billa vrazil, dostal se jenom na centimetry od jeho obli\u010deje a vykulen\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
Zasm\u00e1l se, ne\u017e znovu promluvil do telefonu.<\/div>\n
„Heh, jo, no, mus\u00edm let\u011bt, promluv\u00edme si pozd\u011bji… Mhmmm, jo, \u010dau.“<\/div>\n
Dred\u00e1\u010d si odt\u00e1hl mobil od ucha a ukon\u010dil hovor. Zav\u0159el p\u0159\u00edstroj a podr\u017eel ho v ruce, zat\u00edmco zam\u011b\u0159il pozornost na zmaten\u00e9ho Billa. Sna\u017eil se nesm\u00e1t, kdy\u017e sledoval naprost\u00e9 nepochopen\u00ed v chlapcov\u011b obli\u010deji.<\/p>\n

„Co… c-co je to, pane Kaulitzi?“ zeptal se \u010dernovl\u00e1sek a shl\u00e9dl na \u010dern\u00fd plastov\u00fd apar\u00e1t schov\u00e1vaj\u00edc\u00ed se v Tomov\u011b dlani.<\/div>\n

Druh\u00fd chlapec se zachichotal, nejen nad tou ot\u00e1zkou, ale sp\u00ed\u0161e d\u00edky Billovi, jen\u017e pou\u017e\u00edval svou slu\u0161nou mluvu, zat\u00edmco byl oble\u010den\u00fd v ni\u010dem v\u00edc ne\u017e v tri\u010dku a rifl\u00edch, tak\u017ee to p\u016fsobilo tolik nem\u00edstn\u011b.<\/div>\n
„Tohle je mobil, nebo teda mobiln\u00ed telefon,“ vysv\u011btlil Tom a rozev\u0159el dla\u0148, aby se Bill mohl pod\u00edvat.<\/div>\n
Bill nat\u00e1hl ruku a ukazov\u00e1\u010dkem do p\u0159\u00edstroje \u0165uknul, jako by testoval vodu p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e do n\u00ed vleze. Jako by se b\u00e1l, \u017ee by t\u00e9 v\u011bci mohly nar\u016fst zuby a ona by ho pokousala.<\/div>\n
„A co je… mobil?“ zeptal se rozpa\u010dit\u011b, c\u00edtil se trapn\u011b za to, \u017ee nezn\u00e1 odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Pou\u017e\u00edv\u00e1\u0161 ho k tomu, abys mluvil s lidmi. M\u016f\u017ee\u0161 konverzovat s n\u011bk\u00fdm, kdo je od tebe daleko, v\u0161echno, co mus\u00ed\u0161, je zm\u00e1\u010dknout p\u00e1r kouzeln\u00fdch tla\u010d\u00edtek, a spoj\u00ed\u0161 se se sv\u00fdm kamar\u00e1dem na druh\u00e9m konci,“ vysv\u011btlil dred\u00e1\u010d a usm\u00e1l se, zat\u00edmco pozoroval, jak Bill vzal mobil do rukou, pomalu ho otev\u0159el a je\u0161t\u011b v\u00edc vyvalil o\u010di, kdy\u017e se obrazovka rozsv\u00edtila a p\u0159\u00edmo p\u0159ed jeho zraky se na n\u00ed objevil obr\u00e1zek.<\/div>\n
Nemohl bojovat se zazuben\u00edm, kter\u00e9 se mu objevilo na tv\u00e1\u0159i, kdy\u017e pozoroval, jak se jeho spole\u010dn\u00edk dot\u00fdkal telefonu jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, je\u017e poprv\u00e9 vid\u00ed oce\u00e1n – absolutn\u011b fascinovan\u00e9, \u017ee m\u00e1 dosah takovouhle v\u011bc.<\/p>\n

Bill vzhl\u00e9dl s \u00fasm\u011bvem od mobilu, vr\u00e1til ho Tomovi a rozhl\u00e9dl se po lo\u017enici. Oto\u010dil se jednou kolem dokola, aby mohl zachytit v\u0161echno ze sv\u00e9ho nov\u00e9ho okol\u00ed a ti\u0161e, t\u00e9m\u011b\u0159 \u0161eptem, \u0159ekl: „Pane Kaulitzi, v\u0161echno je tak… jin\u00e9.“<\/div>\n

Tom se zahih\u0148al, str\u010dil si mobil do kapsy a pod\u00edval se p\u0159\u00edmo do Billov\u00fdch naivn\u00edch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
A pak mu s naprosto v\u00e1\u017enou tv\u00e1\u0159\u00ed dychtiv\u011b odv\u011btil: „A to jsi ani zdaleka nevid\u011bl v\u0161echno.“<\/p>\n

autor: Izzap<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Allka<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Izzap „Vypr\u00e1v\u011bj mi o sv\u00e9 rodin\u011b, Tomi,“ za\u0161eptal Bill. Jeho hlas se klepal \u00fanavou. Zaz\u00edval a sna\u017eil se zakr\u00fdt si pusu rukou. Tom se usm\u00e1l – a\u010dkoliv nem\u011bl na v\u00fdb\u011br, v\u017edycky se s Billem musel usm\u00edvat. Dva chlapci odpo\u010d\u00edvali v Billov\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[606],"tags":[],"class_list":["post-3507","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-turn-back-time"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3507","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3507"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3507\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3507"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3507"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3507"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}