{"id":3530,"date":"2014-12-03T16:00:00","date_gmt":"2014-12-03T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3518"},"modified":"2014-12-03T16:00:00","modified_gmt":"2014-12-03T15:00:00","slug":"turn-back-time-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/12\/03\/turn-back-time-5\/","title":{"rendered":"Turn Back Time 5."},"content":{"rendered":"
autor: Izzap<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Jako duha za de\u0161tiv\u00e9ho dne<\/p>\n

<\/strong> „Pane Kaulitzi, tyto \u0161aty jsou sm\u011b\u0161n\u00e9!“ vyp\u00edskl Bill, kdy\u017e nakr\u00e1\u010del doprost\u0159ed sv\u00e9 lo\u017enice, aby se p\u0159edvedl Tomovi. Tom sjel sv\u00e9ho kamar\u00e1da pohledem odshora dol\u016f a hystericky se za\u0159ehtal. V\u017edycky ho zaj\u00edmalo, pro\u010d jeho oble\u010den\u00ed vypad\u00e1 tak p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b na komkoliv jin\u00e9m ne\u017e na n\u011bm. A\u010dkoliv musel p\u0159iznat, \u017ee Bill takhle vypadal p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b roztomile.<\/div>\n

Bill ud\u011blal s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i oto\u010dku. Kdy\u017e rozp\u0159\u00e1hl ruce, vypadal jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, kter\u00e9 se navle\u010de do m\u00e1min\u00fdch v\u011bc\u00ed. Tomovo obrovsk\u00e9 tri\u010dko pod zadek na n\u011bm viselo, stejn\u011b jako pr\u00e1dlo vis\u00ed na \u0161\u0148\u016f\u0159e venku na vzduchu. Plandav\u00e9 kalhoty by mu ur\u010dit\u011b hned spadly ke kotn\u00edk\u016fm, kdyby Tom neomotal p\u00e1sek kolem Billov\u00fdch bok\u016f.<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek se nep\u0159est\u00e1val to\u010dit a sm\u00e1t, zat\u00edmco v duchu p\u0159em\u00edtal, jak Tom \u017eije a jestli ka\u017ed\u00fd \u010dlov\u011bk v Tomov\u011b spole\u010dnosti nos\u00ed takov\u00e9hle p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9 oble\u010den\u00ed, nebo to d\u011bl\u00e1 jenom on, aby vy\u010dn\u00edval. Po p\u00e1r dal\u0161\u00edch oto\u010dk\u00e1ch spadl Bill na zem, \u00fasm\u011bv st\u00e1le zdobil jeho tv\u00e1\u0159, zat\u00edmco se sna\u017eil zabr\u00e1nit tomu, aby se mu tak stra\u0161n\u011b motala hlava. Zkou\u0161el znovu zaost\u0159it na sv\u016fj pokoj.<\/p>\n

„Nos\u00ed ka\u017ed\u00fd takov\u00e9to oble\u010den\u00ed?“ zeptal se a vzhl\u00e9dl k Tomovi, jen\u017e st\u00e1l u okna s pa\u017eemi zk\u0159\u00ed\u017een\u00fdmi na hrudi a usm\u00edval se na chlapce oble\u010den\u00e9ho v jeho v\u011bcech.<\/div>\n

„Co t\u00edm mysl\u00ed\u0161?“ zeptal se dred\u00e1\u010d a naklonil hlavu na stranu.<\/div>\n
„Tam, kde \u017eijete, odkud poch\u00e1z\u00edte. A\u0165 u\u017e je to kdekoliv, pane Z\u00e1hadn\u00fd, obl\u00e9k\u00e1 se ka\u017ed\u00fd do takov\u00fdch… p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fdch hadr\u016f, nebo to d\u011bl\u00e1te jenom vy?“ specifikoval ot\u00e1zku Bill a zatahal za tri\u010dko, kter\u00e9 m\u011bl na sob\u011b. Ty v\u011bci byly tak odli\u0161n\u00e9 od jeho tradi\u010dn\u00edch kalhot a ko\u0161ile. Nemohl si pomoct, p\u0159ipadal si jako v \u00fapln\u011b jin\u00e9m sv\u011bt\u011b.<\/div>\n
Tom se u\u0161kl\u00edbl a pak odpov\u011bd\u011bl: „Ne ka\u017ed\u00fd, ale nejsem jedin\u00fd.“<\/div>\n
„Oh,“ reagoval Bill ti\u0161e. Pod\u00edval se do sv\u00e9ho kl\u00edna, kde si jeho ruce bezmy\u0161lenkovit\u011b pohr\u00e1valy s lemem tri\u010dka, kroutily l\u00e1tku mezi prsty.<\/div>\n
Ub\u011bhlo p\u00e1r okam\u017eik\u016f, ne\u017e se zeptal: „R\u00e1d vy\u010dn\u00edv\u00e1\u0161?“<\/div>\n
Tom pokr\u010dil rameny. „N\u011bkdy,“ op\u00e1\u010dil ti\u0161e.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl. Jeho vid\u011bn\u00ed se rozost\u0159ilo, zat\u00edmco pocit v\u00fdjime\u010dnosti za\u010dal kolovat v jeho t\u011ble.<\/div>\n
On v\u017edycky tak n\u011bjak vy\u010duhoval z davu, bez ohledu na to, jak moc se ho on a jeho rodi\u010de sna\u017eili p\u0159ipodobnit k ostatn\u00edm kluk\u016fm jeho v\u011bku. On v\u017edy \u010dn\u011bl jako duha za de\u0161tiv\u00e9ho dne, kontrastuj\u00edc\u00ed s obvykl\u00fdm pozad\u00edm, je\u017e tvo\u0159ili v\u0161ichni ostatn\u00ed. Jeho vlasy byly dlouh\u00e9, ale to nebylo u chlapc\u016f zas tak neobvykl\u00e9, a\u017e na to, \u017ee ostatn\u00ed je obvykle nosili sta\u017een\u00e9 v cul\u00edku.<\/div>\n
Jeho od\u011bv byl stejn\u00fd jako oble\u010den\u00ed ostatn\u00edch, \u010dist\u00fd a slu\u0161n\u00fd. Jeho rodina byla zn\u00e1m\u00e1 a pen\u00edze nebyly probl\u00e9m. Ale jeho poko\u017eka byla a\u017e moc hebk\u00e1 a jeho t\u011blo p\u0159\u00edli\u0161 \u017eensk\u00e9. A to byl jenom zevn\u011bj\u0161ek, kter\u00fd mohl ka\u017ed\u00fd vid\u011bt a zn\u00e1t. To, co bylo uvnit\u0159, byl p\u0159\u00edb\u011bh s\u00e1m o sob\u011b.<\/div>\n
Nikdo nem\u011bl pon\u011bt\u00ed o vnit\u0159n\u00edch rozd\u00edlech, o jeho my\u0161lenk\u00e1ch, o pocitech, je\u017e choval ke \u0161patn\u00fdm lidem. Ale byly to pr\u00e1v\u011b tyto pocity, kv\u016fli kter\u00fdm se bude v t\u00e9hle dob\u011b nav\u017edy li\u0161it od ostatn\u00edch kluk\u016f sv\u00e9ho v\u011bku, jeliko\u017e te\u010f je p\u0159inejmen\u0161\u00edm nekonven\u010dn\u00ed chovat takov\u00e9 city k lidem stejn\u00e9ho pohlav\u00ed.<\/p>\n

Nikdy nesly\u0161el o podobn\u00fdch situac\u00edch v re\u00e1ln\u00e9m \u017eivot\u011b a zaj\u00edmalo ho, jestli je prvn\u00ed kluk, kter\u00e9mu se kdy l\u00edbil jin\u00fd chlapec. A\u010dkoliv – matn\u011b si vybavoval, \u017ee jednou sly\u0161el \u0159e\u010di o tom, \u017ee se stalo n\u011bco podobn\u00e9ho. Nicm\u00e9n\u011b toho chlapce nevid\u011bl ani o n\u011bm nesly\u0161el od t\u00e9 doby, co to vy\u0161lo najevo. My\u0161lenka na to, \u017ee by se n\u011bco takov\u00e9ho mohlo st\u00e1t i Billovi, sta\u010dila na to, aby dr\u017eel jazyk za zuby.<\/div>\n

U\u017e takhle vy\u010dn\u00edval a\u017e a\u017e. Nebyl d\u016fvod p\u0159id\u00e1vat dal\u0161\u00ed z\u00e1va\u017e\u00ed na \u0161ikmou v\u011b\u017e v Pise.<\/p>\n

„Hej, Bille, jsi oukej?“ zeptal se Tom, zam\u00ed\u0159il k Billovi, klekl si k n\u011bmu a zam\u00e1val mu rukou p\u0159ed obli\u010dejem, \u010d\u00edm\u017e vytrhl mlad\u00e9ho mu\u017ee z p\u0159em\u00edt\u00e1n\u00ed. Bill lehce zavrt\u011bl hlavou, aby odehnal v\u0161echny my\u0161lenky, a usm\u00e1l se na sv\u00e9ho kamar\u00e1da.<\/div>\n

„Ano, jsem v po\u0159\u00e1dku, pane Kaulitzi,“ odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e a svou nejistotu zakryl \u00fasm\u011bvem a z\u00e1\u0159iv\u00fdm pohledem.<\/div>\n
Tom mohl \u0159\u00edct, \u017ee je s t\u00edm mlad\u00fdm mu\u017eem n\u011bco v nepo\u0159\u00e1dku, ale ignoroval to, jeliko\u017e to sam\u00e9 ud\u011blal i Bill. \u010cernovl\u00e1sek odehnal v\u0161echno problematick\u00e9 a postavil se. Jeho z\u00e1vra\u0165 u\u017e odezn\u011bla. Zam\u00ed\u0159il do pr\u00e1deln\u00edku pro sv\u00e9 norm\u00e1ln\u00ed oble\u010den\u00ed. P\u0159esto\u017ee si p\u0159ipadal trochu nebezpe\u010dn\u011b, p\u0159im\u011bl se k tomu, aby se p\u0159evl\u00e9kl tam, kde byl. Koneckonc\u016f – stejn\u011b to byl jeho pokoj. St\u00e1hl si Tomovy v\u011bci z huben\u00e9ho t\u011bla. Uc\u00edtil na k\u016f\u017ei polibek jarn\u00edho vzduchu. Nebyl schopn\u00fd ignorovat p\u00e1r o\u0159\u00ed\u0161kov\u011b hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 ulp\u011bly na jeho poko\u017ece a sledovaly ka\u017ed\u00fd jeho pohyb jako ko\u010dka, je\u017e chce ulovit my\u0161. Pousm\u00e1l se nad my\u0161lenkou, \u017ee ho Tom pozoruje. Ale pocit \u0161t\u011bst\u00ed zmizel, jakmile si uv\u011bdomil, \u017ee z toho nem\u016f\u017ee nic b\u00fdt. Stejn\u011b pochyboval, \u017ee by jeho city mohl n\u011bkdy op\u011btovat n\u011bkdo tak kr\u00e1sn\u00fd jako Tom.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Tak\u017ee, pane Kaulitzi, \u010d\u00edm se \u017eiv\u00edte?“ zeptal se Bill le\u017e\u00edc\u00ed v tr\u00e1v\u011b, oto\u010dil hlavu na stranu a usm\u00e1l se na dredat\u00e9ho chlapce, jen\u017e sed\u011bl v tureck\u00e9m sedu asi metr od n\u011bj. Bylo brzk\u00e9 sobotn\u00ed odpoledne a Bill vzal Toma na louku nedaleko Tr\u00fcmperovic rezidence. Slunce bylo vysoko na obloze, jeho paprsky dopadaly na zem a prosv\u011bcovaly den skrz mraky na obloze, je\u017e ob\u010das sv\u011btlo zast\u00ednily a zatemnily plochu pod sebou.<\/p><\/div>\n

Tom mrknul dol\u016f na mlad\u00e9ho mu\u017ee le\u017e\u00edc\u00edho vedle n\u011bj a m\u011bkce se usm\u00e1l. B\u011bhem uplynul\u00e9ho plus m\u00ednus m\u011bs\u00edce se nau\u010dil, \u017ee neusm\u00edvat se je s panem Billem Tr\u00fcmperem t\u00e9m\u011b\u0159 nemo\u017en\u00e9.<\/div>\n
B\u00fdt s Billem a nesm\u00e1t se bylo stejn\u00e9 jako nebavit se na karnevalu.<\/div>\n
„No, j\u00e1 nem\u00e1m pr\u00e1ci, jestli m\u00e1\u0161 na mysli tohle,“ odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e dred\u00e1\u010d a na chvilku za\u0161ilhal do slunce. Zaj\u00edmalo ho, jestli je to to sam\u00e9 slunce, do kter\u00e9ho se d\u00edv\u00e1 doma, 100 let v budoucnosti.<\/div>\n
„Oh, tak\u017ee chod\u00ed\u0161 do \u0161koly, nebo se u\u010d\u00ed\u0161 n\u011bjak\u00e9mu \u0159emeslu?“ zeptal se Bill a tak\u00e9 se zad\u00edval na \u0161ednouc\u00ed oblohu. Nakr\u010dil \u010delo smutkem z toho, \u017ee se slunce schovalo za zlov\u011bstn\u00fd mrak.<\/p>\n

Tom se pousm\u00e1l nad druhou \u010d\u00e1st\u00ed ot\u00e1zky. P\u0159ipomn\u011bl si, \u017ee zat\u00edmco v jeho dob\u011b nejsou u\u010d\u0148ovsk\u00e9 obory moc popul\u00e1rn\u00ed, v Billov\u011b dob\u011b je vyu\u010den\u00ed se b\u011b\u017en\u00e9. „Jsem student,“ odpov\u011bd\u011bl, a\u010dkoliv rozhodn\u011b nebyl milovn\u00edk \u0161koly a v\u0161ech t\u011bch horor\u016f, kter\u00e9 s n\u00ed p\u0159ich\u00e1zely.<\/div>\n

„J\u00e1 t\u00e9\u017e,“ \u0159ekl s \u00fasm\u011bvem Bill. Miloval, \u017ee byl jedn\u00edm ze \u0161\u0165astlivc\u016f, ji\u017e mohli nav\u0161t\u011bvovat \u0161kolu. „\u0160kola je tak fascinuj\u00edc\u00ed, \u017ee?“ poznamenal horliv\u011b.<\/div>\n
Tom se za\u0161klebil. „Ani ne.“<\/div>\n
„Nerad se u\u010d\u00edte, pane Kaulitzi?“ ot\u00e1zal se skepticky \u010dernovl\u00e1sek.<\/div>\n
„U\u010den\u00ed nen\u00ed ten probl\u00e9m. Dom\u00e1c\u00ed \u00fakoly ano,“ objasnil Tom.<\/div>\n
„Dom\u00e1c\u00ed \u00fakoly… t\u011bch moc nem\u00e1me.“<\/div>\n
Tom se zachechtal a pobaven\u011b zat\u0159epal hlavou.<\/div>\n
„Ne, to pravd\u011bpodobn\u011b nem\u00e1te. To je prost\u011b nov\u00e1 forma mu\u010den\u00ed, kter\u00e9 u\u010ditel\u00e9 a profeso\u0159i uvaluj\u00ed na studenty v moj\u00ed \u0161kole.“<\/div>\n
„Oh, ch\u00e1pu,“ reagoval Bill, i kdy\u017e ve skute\u010dnosti mu to jasn\u00e9 nebylo. „Tv\u00e1 \u0161kola zn\u00ed stra\u0161liv\u011b.“<\/div>\n
„Taky je,“ op\u00e1\u010dil se sm\u00edchem dred\u00e1\u010d.<\/div>\n
„Tak\u017ee… chce tv\u016fj otec, abys kr\u00e1\u010del v jeho stop\u00e1ch, co se t\u00fd\u010de kari\u00e9ry?“ ptal se d\u00e1l Bill a p\u0159edstavil si, jak on bude n\u00e1sledovat sv\u00e9ho otce v obchodn\u00ed sf\u00e9\u0159e.<\/div>\n
„Uh, ne,“ \u0159ekl Tom a sklonil hlavu.<\/div>\n
„Ne? Myslel jsem, \u017ee v\u0161ichni rodi\u010de usiluj\u00ed o to, aby jejich synov\u00e9 n\u00e1sledovali jejich p\u0159\u00edkladu v obch-„<\/p>\n

„M\u016fj t\u00e1ta u\u017e s n\u00e1mi ne\u017eije,“ p\u0159eru\u0161il ho Tom, utnul to, o \u010dem v\u011bd\u011bl, \u017ee je jen jednou z Billov\u00fdch odbo\u010dek.<\/div>\n

Na Billov\u011b tv\u00e1\u0159i se objevil zmaten\u00fd v\u00fdraz. „Co t\u00edm mysl\u00edte, pane Kaulitzi?“<\/div>\n
Tom si povzdychl. Nesn\u00e1\u0161el mluvit o takov\u00fdch v\u011bcech, ale necht\u011bl se tomu t\u00e9matu vyh\u00fdbat a vypadat jako zbab\u011blec. „M\u00ed rodi\u010de jsou rozveden\u00ed, to je v\u0161e,“ odpov\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„Rozveden\u00ed? To znamen\u00e1, kdy\u017e-„<\/div>\n
„Kdy\u017e jsou rodi\u010de podle pr\u00e1va odlou\u010deni a u\u017e nejsou d\u00e1l v\u00e1zan\u00ed man\u017eelstv\u00edm. Jo. Tohle,“ \u0159ekl Tom.<\/div>\n
„Oh,“ reagoval \u010dernovl\u00e1sek, a jeliko\u017e zaslechl v Tomov\u011b hlase bolest, dodal: „To je mi l\u00edto.“<\/div>\n
„Nemus\u00ed. Ode\u0161el u\u017e p\u0159ed lety,“ dokon\u010dil dred\u00e1\u010d, pod\u00edval se na sv\u00e9ho spole\u010dn\u00edka a cht\u011b necht\u011b se musel usm\u00e1t.<\/div>\n
Za n\u011bkolik minut obloha potemn\u011bla \u00fapln\u011b. Mraky na obloze jako by p\u0159ibyly na velikosti i mno\u017estv\u00ed.<\/div>\n
„Neum\u00edm si p\u0159edstavit, \u017ee bych vyr\u016fstal bez otce,“ \u0159ekl Bill m\u011bkce, \u010d\u00edm\u017e p\u0159eru\u0161il ticho, je\u017e na chlapce dol\u00e9halo.<\/div>\n
Tom na to nic ne\u0159ekl, proto\u017ee nem\u011bl co dodat. Na pa\u017ei uc\u00edtil stopy de\u0161t\u011b a vzhl\u00e9dl k obloze, aby dostal z\u00e1sah kapkou p\u0159\u00edmo do oka.<\/p>\n

„Ah, kurva, ne,“ zamumlal si pod vousy, zat\u00edmco z nebe spadly dal\u0161\u00ed de\u0161\u0165ov\u00e9 kapky – jako kdyby obloha bre\u010dela.<\/div>\n

Bill vyp\u00edskl jako holka a rychle vysko\u010dil na nohy. Nesn\u00e1\u0161el, kdy\u017e mu de\u0161t\u011bm nas\u00e1klo oble\u010den\u00ed.<\/div>\n
„Oh, nesn\u00e1\u0161\u00edm d\u00e9\u0161\u0165!“ t\u00e9m\u011b\u0159 zak\u0159i\u010del a mrkl na nebe, jako by jeho pohled mohl padaj\u00edc\u00ed vodu zastavit. Navzdory Billovu pohledu za\u010dalo pr\u0161et je\u0161t\u011b v\u00edc, d\u00e9\u0161\u0165 okam\u017eit\u011b pronikl do oble\u010den\u00ed obou chlapc\u016f a zm\u00e1\u010del jim vlasy.<\/div>\n
Kdy\u017e se rozhl\u00ed\u017eel po n\u011bjak\u00e9m p\u0159\u00edst\u0159e\u0161ku, kter\u00fd by je schoval a ochr\u00e1nil p\u0159ed n\u00e1hl\u00fdm lij\u00e1kem, zahl\u00e9dl Tom n\u011bco v d\u00e1li. Popadl Billa za ruku a t\u00e1hl ho s sebou. Byli jako dv\u011b d\u011bti, je\u017e se \u017eenou loukou ruku v ruce.<\/div>\n
„Poj\u010f,“ \u0159ekl dred\u00e1\u010d, dal se do b\u011bhu a p\u0159inutil Billa b\u011b\u017eet s n\u00edm zplihlou tr\u00e1vou, zat\u00edmco d\u00e9\u0161\u0165 bi\u010doval jejich t\u011bla.<\/div>\n
„Pane Kaulitzi, kam m\u011b to vedete?“ volal druh\u00fd chlapec za Tomem, kter\u00fd byl p\u00e1r krok\u016f p\u0159ed n\u00edm. Jeho hlas sout\u011b\u017eil s hlasit\u00fdm h\u0159m\u011bn\u00edm.<\/div>\n
„Uvid\u00ed\u0161!“ odpov\u011bd\u011bl mu Tom a ohl\u00e9dl se na Billa p\u0159es rameno. Usm\u00e1l se a pokra\u010doval v b\u011bhu po travnat\u00e9m pozemku. Pod\u00edval se zp\u011bt p\u0159ed sebe a nespou\u0161t\u011bl o\u010di z toho m\u00edsta v d\u00e1li.<\/p>\n

Po tom, co vypadalo jako maratonsk\u00fd b\u011bh, dva chlapci dorazili k b\u00edl\u00e9 d\u0159ev\u011bn\u00e9 k\u016fln\u011b mezi stromy na kraji pozemku, zapomenut\u00e9 zbytkem sv\u011bta a ponechan\u00e9 tu pro chv\u00edle, jako je tato.<\/div>\n

Tom si dovolil jeden pohled na Billa a spat\u0159il vd\u011b\u010dn\u00fd v\u00fdraz v jeho tv\u00e1\u0159i. Nev\u00e1hal ani vte\u0159inu, popo\u0161el dal\u0161\u00edch p\u00e1r krok\u016f a otev\u0159el dve\u0159e, je\u017e bolestn\u011b zast\u00e9naly, jako by je nikdo neotv\u00edral u\u017e dobr\u00fdch p\u00e1r let. Kluci vrazili dovnit\u0159, aby se dostali z de\u0161t\u011b, p\u0159i\u010dem\u017e se st\u00e1le dr\u017eeli za ruce. Byli vd\u011b\u010dn\u00ed za tuhle barabiznu, kter\u00e1 nebyla dobr\u00e1 k \u017e\u00e1dn\u00e9mu jin\u00e9mu \u00fa\u010delu, ale pro ukryt\u00ed p\u0159ed \u0161patn\u00fdm po\u010das\u00edm byla perfektn\u00ed. Oba chlapci zt\u011b\u017eka oddechovali. Rozhl\u00ed\u017eeli se kolem sebe. V\u0161imli si n\u011bkolika kousk\u016f zahradn\u00edho n\u00e1\u0159ad\u00ed, je\u017e tu bylo zapomenuto. Cel\u00e1 konstrukce k\u016flny byla vratk\u00e1 a ve st\u0159e\u0161e se nach\u00e1zelo hodn\u011b d\u011br, tak\u017ee i uvnit\u0159 na Toma s Billem trochu pr\u0161elo. Pot\u00e9, co chytil dech, se \u010dernovl\u00e1sek pod\u00edval dol\u016f a zaznamenal, \u017ee jeho dla\u0148 je st\u00e1le schovan\u00e1 v t\u00e9 Tomov\u011b, jejich prsty byly propleten\u00e9 a Bill nemohl zabr\u00e1nit tomu, \u017ee mu z\u010dervenaly tv\u00e1\u0159e.<\/p>\n

Tom sledoval mlad\u00e9ho mu\u017ee proti sob\u011b a pak si uv\u011bdomil, \u017ee po\u0159\u00e1d n\u011bco sv\u00edr\u00e1 v ruce.<\/div>\n

Tak\u00e9 lehce zrudnul a rychle ucuknul pa\u017e\u00ed, nech\u00e1vaje Billovu ruku viset ve vzduchu. „Promi\u0148,“ omluvil se.<\/div>\n
Bill vzhl\u00e9dl a o\u010dima se vpil do Tomov\u00fdch. V jeho tv\u00e1\u0159i se objevil v\u00fdraz nepopirateln\u00e9 bolesti, zat\u00edmco st\u00e1hl svou ruku k t\u011blu. Zvuk de\u0161t\u011b odr\u00e1\u017eej\u00edc\u00edho se od st\u0159echy plnil jejich u\u0161i a zaml\u017eil jejich vlastn\u00ed my\u0161lenky. Dva mlad\u00ed mu\u017ei st\u00e1li tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159, jejich o\u010di bloudily po rysech toho druh\u00e9ho a vst\u0159eb\u00e1valy z\u00e1\u0159i k\u016f\u017ee.<\/div>\n
Jeho my\u0161lenky p\u0159ehlu\u0161il d\u00e9\u0161\u0165. Ve\u0161kerou logiku nechal v 21. stolet\u00ed. Tom se nahnul dop\u0159edu a po centimetrech se p\u0159ibli\u017eoval k Billovi. Ka\u017edou milisekundu opatrn\u011b zkracoval vzd\u00e1lenost mezi n\u00edm a t\u011bmi m\u011bkk\u00fdmi rty.<\/div>\n
Vte\u0159ina \u00fadivu oba chlapce zarazila, tak\u017ee na moment ztuhli. Ani jeden nev\u011bd\u011bl, co d\u011blat, dokud je bu\u0161\u00edc\u00ed srdce v jejich hrud\u00edch nep\u0159esv\u011bd\u010dila, aby pokra\u010dovali.<\/div>\n
Tom lehce pohnul rty a nato\u010dil hlavu do lep\u0161\u00edho \u00falu. Ten polibek byl m\u011bkk\u00fd a jemn\u00fd, nebyl v n\u011bm velk\u00fd tlak, p\u0159esto byl napln\u011bn\u00fd emocemi.<\/p>\n

Po minut\u011b se Bill odt\u00e1hl, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed byl natla\u010den\u00fd na st\u011bnu k\u016flny.<\/div>\n

„Pane Kaulitzi…“ D\u00fdchal zt\u011b\u017eka, jeho n\u00e1dechy i v\u00fddechy byly sly\u0161et i p\u0159es d\u00e9\u0161\u0165 a h\u0159m\u011bn\u00ed.<\/div>\n
Tom se lehce usm\u00e1l a zdvihl prav\u00fd koutek \u00fast v tom sv\u00e9m typick\u00e9m \u00fa\u0161klebku. Bez dal\u0161\u00edho slova se znovu naklonil dop\u0159edu a p\u0159itiskl sv\u00e9 rty na Billovy – tam, kam pat\u0159ily. Nikdy p\u0159edt\u00edm si p\u0159i l\u00edb\u00e1n\u00ed nep\u0159ipadal tak spr\u00e1vn\u011b. Nikdy p\u0159edt\u00edm mu p\u0159i l\u00edb\u00e1n\u00ed nev\u00ed\u0159ilo hlavou tolik my\u0161lenek a jeho t\u011blo nenapl\u0148ovalo tolik pocit\u016f.<\/div>\n
Polibek byl tentokr\u00e1t hlub\u0161\u00ed. Jejich rty se odlou\u010dily, jenom aby oba ti\u0161e prosili o v\u00edc.<\/div>\n
Pevn\u011b se k sob\u011b tiskli. Perfektn\u011b do sebe zapadali. Jejich ruce zb\u011bsile bloudily po t\u011ble toho druh\u00e9ho a p\u0159itahovaly si druh\u00e9 t\u011blo bl\u00ed\u017e a bl\u00ed\u017e, cht\u011bly zru\u0161it ve\u0161ker\u00fd prostor mezi nimi, ale nezd\u00e1lo se, \u017ee by mezi nimi n\u011bjak\u00fd je\u0161t\u011b existoval.<\/div>\n
Bill se znovu odt\u00e1hl. Nemohl uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee tohle je skute\u010dnost. St\u00e1hl se dozadu, hled\u011bl Tomovi p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed a hledal jak\u00e9koliv zn\u00e1mky toho, \u017ee je to jenom fantazie nebo p\u0159inejlep\u0161\u00edm sen.<\/div>\n
Kdy\u017e nic nena\u0161el, zeptal se ti\u0161e: „Sn\u00edm, pane Kaulitzi?“
Tom se m\u00edrn\u011b zasm\u00e1l a polo\u017eil dla\u0148 na Billovu tv\u00e1\u0159. Studoval jeho obli\u010dej, jako by ho vid\u011bl poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b. Vst\u0159eb\u00e1val \u010dernovl\u00e1skovy lehce pootev\u0159en\u00e9 rty, om\u00e1men\u00fd lesk v o\u010d\u00edch a de\u0161\u0165ov\u00e9 kapky, je\u017e mu ulp\u011bly na \u010dele a st\u00e9kaly mu po nose. Samoz\u0159ejm\u011b – nemohl si pomoct, jeho rty se rozt\u00e1hly do \u00fasm\u011bvu. Zavrt\u011bl hlavou a odpov\u011bd\u011bl: „Ne, pane Tr\u00fcmpere, nesn\u00edte.“
Ne\u017e Bill stihl zareagovat, dokonce i ne\u017e se sta\u010dil zaculit, jeho rty u\u017e byly znovu bombardov\u00e1ny Tomov\u00fdmi horliv\u00fdmi polibky.<\/p>\n

Pak dred\u00e1\u010d pootev\u0159el o\u010di, jenom aby zjistil, \u017ee je to najednou on, kdo je p\u0159itla\u010den\u00fd ke st\u011bn\u011b. Jeho z\u00e1da byla lisovan\u00e1 do hnij\u00edc\u00edho d\u0159eva, jak se k n\u011bmu Bill cel\u00fdm t\u011blem tisknul. O\u010dividn\u011b nad n\u00edm p\u0159evzal kontrolu – co\u017e bylo pro dredat\u00e9ho chlapce n\u011bco naprosto nov\u00e9ho. To on byl v\u017edycky ve vztahu dominantn\u00ed.<\/div>\n

Oba chlapci se v t\u00e9 sam\u00e9 chv\u00edli odt\u00e1hli – horn\u00ed polovinou t\u011bla, tou doln\u00ed z\u016fstali p\u0159itisknut\u00ed. Tom m\u011bl pa\u017ee omotan\u00e9 kolem Billova pasu, prsty spojen\u00e9 a dlan\u011b spo\u010d\u00edvaj\u00edc\u00ed na spodn\u00ed \u010d\u00e1sti \u010dernovl\u00e1skov\u00fdch zad. Bill sv\u00edral Tomovy bicepsy schovan\u00e9 pod promo\u010den\u00fdmi pr\u016fhledn\u00fdmi ruk\u00e1vy z b\u00edl\u00e9 l\u00e1tky. Jejich b\u00edl\u00e9 ko\u0161ile byly \u00fapln\u011b nas\u00e1kl\u00e9 de\u0161t\u011bm, jemu\u017e byli kluci vystaveni p\u0159ed p\u00e1r minutami, mokr\u00fd materi\u00e1l se jim lepil na t\u011bla a vypadalo to, jako by byli naz\u00ed.<\/div>\n
Chlapci tak st\u00e1li n\u011bkolik minut, ochranitelsky obj\u00edmali jeden druh\u00e9ho. \u010cela m\u011bli op\u0159en\u00e1 o sebe a p\u0159er\u00fdvan\u011b d\u00fdchali, zat\u00edmco se sna\u017eili uklidnit zb\u011bsile bu\u0161\u00edc\u00ed srdce. Prostor mezi nimi byl jako diamant – vzd\u00e1len\u00ed hrudn\u00edky, ale dot\u00fdkaj\u00edc\u00ed se boky a \u010dely.<\/p>\n

„Pane Kaulitzi…“ dostal ze sebe Bill zt\u011b\u017eka. To jm\u00e9no vyslovil sv\u00fdmi rty s takovou l\u00e1skou.<\/div>\n

Aby pot\u011b\u0161il sv\u00e9 poskakuj\u00edc\u00ed srdce, se zazuben\u00edm to zopakoval. „Pane Kaulitzi…“<\/div>\n
Tom se zachichotal a trochu uvolnil sev\u0159en\u00ed kolem Billova pasu, ov\u0161em st\u00e1le ho nepou\u0161t\u011bl.<\/div>\n
„L\u00edb\u00ed se v\u00e1m vyslovovat m\u00e9 jm\u00e9no, pane Tr\u00fcmpere?“ zeptal se s \u00fa\u0161klebkem.<\/div>\n
„Tak trochu, ano, pane Kaulitzi,“ odpov\u011bd\u011bl \u010dernovl\u00e1sek a uhnul pohledem, proto\u017ee u\u017e se zase \u010dervenal.<\/div>\n
Op\u011bt se mezi nimi rozhostilo ticho. D\u00e9\u0161\u0165 st\u00e1le bubnoval na st\u0159echu a oz\u00fdvaly se i mal\u00e9 kapky, je\u017e st\u00e9kaly po stran\u00e1ch k\u016flny a dopadaly na zem, kde tvo\u0159ily \u010d\u00edm d\u00e1l v\u011bt\u0161\u00ed kalu\u017ee.<\/div>\n
„Pane Kaulitzi?“ vyslovil Bill je\u0161t\u011b jednou, tentokr\u00e1t zvedl hlas na znamen\u00ed ot\u00e1zky.<\/div>\n
Tom nakr\u010dil \u010delo, naklonil hlavu na stranu a odpov\u011bd\u011bl: „Ano, Bille?“<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek se zhluboka nadechl, zav\u0159el o\u010di, aby nabral s\u00edlu, ne\u017e otev\u0159el \u00fasta, aby se zeptal: „Vy… m\u00e1te ve mn\u011b zal\u00edben\u00ed, pane Kaulitzi?“<\/div>\n
Tom se usm\u00e1l, jeho zuby se bl\u00fdskly v \u0161eru k\u016flny. Nahnul se dop\u0159edu a p\u0159ibl\u00ed\u017eil tv\u00e1\u0159 k Billovu uchu. Otev\u0159el \u00fasta a za\u0161eptal: „Jestli to znamen\u00e1, \u017ee se mi l\u00edb\u00ed\u0161, pak ano.“<\/p>\n

Pan Tr\u00fcmper se nad t\u011bmi slovy usm\u00e1l a p\u0159it\u00e1hl si Toma zp\u011bt, tak\u017ee jeho tv\u00e1\u0159 byla p\u0159\u00edmo proti t\u00e9 jeho, v kl\u00ed\u010dov\u00e9 pozici pro dal\u0161\u00ed polibek. Jejich rty se setkaly a o\u017eivily mot\u00fdlky v jejich \u017ealudc\u00edch, ji\u017e za\u010dali vys\u00edlat lecht\u00e1n\u00ed do cel\u00e9ho t\u011bla, a jejich srdce bila nebezpe\u010dn\u011b rychle.<\/div>\n

Pot\u00e9, co polibek ukon\u010dili, Bill, p\u0159emo\u017een\u00fd v\u0161emi pocity rezonuj\u00edc\u00edmi mu v t\u011ble, se o Toma op\u0159el, omotal pa\u017ee kolem jeho zad a v\u011bnoval mu pevn\u00e9 objet\u00ed, kter\u00e9 volalo po ochran\u011b a op\u011btovan\u00e9 l\u00e1sce.<\/div>\n
S Billovou hlavou spo\u010d\u00edvaj\u00edc\u00ed na jeho hrudi zesl\u00e1bla touha po dal\u0161\u00edm polibku. Tom pevn\u011bji sev\u0159el \u010dernovl\u00e1sk\u016fv pas, jako by ho uji\u0161\u0165oval, \u017ee je tady. Lehce si op\u0159el hlavu o tu Billovu a nato\u010dil ji do podivn\u00e9ho \u00fahlu, aby mohl um\u00edstit mot\u00fdl\u00ed pusu na vrcholek t\u00e9 hlavy pod jeho bradou. Jeho rty se dotkly hebk\u00fdch havran\u00edch vlas\u016f.<\/div>\n
\u010cas ub\u00edhal. Nic nebylo \u0159e\u010deno a neoz\u00fdvaly se \u017e\u00e1dn\u00e9 zvuky krom\u011b de\u0161\u0165ov\u00fdch kapek venku. Jejich zvuk se v\u00edc a v\u00edc vzdaloval, jak d\u00e9\u0161\u0165 sl\u00e1bnul, a slune\u010dn\u00ed paprsky za\u010daly prosv\u00edtat v mezer\u00e1ch mezi d\u0159ev\u011bn\u00fdmi pla\u0148kami k\u016flny, dopadaly na oba chlapce a zlatem oza\u0159ovaly jejich n\u00e1klonnost.<\/p>\n

Tom se pod\u00edval na sv\u011btlo, je\u017e se objevilo na podlaze k\u016flny, a pohnul se.<\/div>\n

Bill ho na protest d\u00e1l pevn\u011b dr\u017eel, v\u011bd\u011bl, \u017ee jakmile vyjdou ven, p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed se k n\u00e1vratu dom\u016f.<\/div>\n
V ten moment, kdy se ocitnou ve venkovn\u00edm sv\u011bt\u011b, se p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed odlou\u010den\u00ed. Bill se p\u0159imknul je\u0161t\u011b v\u00edc, poh\u0159bil svou tv\u00e1\u0159 v Tomov\u011b hrudn\u00edku a ignoroval vlhkou l\u00e1tku, kter\u00e1 se mu nep\u0159\u00edjemn\u011b lepila na obli\u010dej. V\u011bd\u011bl, \u017ee jakmile se rozlou\u010d\u00ed, Tom se vr\u00e1t\u00ed dom\u016f a Bill ho neuvid\u00ed cel\u00fd dal\u0161\u00ed t\u00fdden.<\/p>\n

„Bude\u0161 cel\u00fd p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed t\u00fdden pry\u010d?“ zeptal se ti\u0161e, zn\u011bl jako d\u00edt\u011b se zlomen\u00fdm srdcem.<\/div>\n

Tom si nemohl pomoct, na to konto pevn\u011b sev\u0159el sv\u00e9ho spole\u010dn\u00edka v n\u00e1ru\u010d\u00ed. On si tak\u00e9 nep\u0159\u00e1l odej\u00edt tak brzy, ale nemohl v minulosti z\u016fstat nav\u017edy. M\u011bl doma sv\u016fj \u017eivot, rodinu, kamar\u00e1dy, \u0161kolu…<\/div>\n
„Ne,“ odpov\u011bd\u011bl m\u011bkce. „Vlastn\u011b to nebude cel\u00fd t\u00fdden. Vr\u00e1t\u00edm se d\u0159\u00edv, ne\u017e by sis myslel.“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b? Co ta n\u00e1hl\u00e1 zm\u011bna?“ vyzv\u00eddal \u010dernovl\u00e1sek.<\/div>\n
„Ve \u0161kole m\u00e1me jarn\u00ed pr\u00e1zdniny,“ op\u00e1\u010dil Tom \u0161\u0165astn\u011b, p\u0159ipomn\u011bl si ten po\u017eehnan\u00fd t\u00fdden, kter\u00fd si v kalend\u00e1\u0159i ozna\u010dil velk\u00fdmi \u010derven\u00fdmi X.<\/div>\n
„Jarn\u00ed pr\u00e1zdniny? Na co? Na v\u00fdsadbu a podobn\u011b? \u017dijete na farm\u011b, pane Kaulitzi?“ ptal se Bill zv\u011bdav\u011b a st\u00e1le se odm\u00edtal od Toma odt\u00e1hnout ze strachu z toho, co bude, a\u017e se jeho den vr\u00e1t\u00ed do norm\u00e1lu.<\/div>\n
„Ne, ne, nic takov\u00fdho. Prost\u011b m\u00e1me t\u00fdden volna na odpo\u010d\u00edv\u00e1n\u00ed a k n\u00e1bo\u017eensk\u00fdm \u00fa\u010del\u016fm a tak. Ne\u017eiju na farm\u011b,“ osv\u011btlil mu dred\u00e1\u010d a za\u0161klebil se, kdy\u017e si p\u0159edstavil s\u00e1m sebe, jak v mont\u00e9rk\u00e1ch p\u0159ehazuje vidlemi sl\u00e1mu.<\/div>\n
„Hmm,“ reagoval Bill, nem\u011bl, co v\u00edc by k tomu \u0159ekl.<\/p>\n

V tichu, kter\u00e9 n\u00e1sledovalo, zav\u0159el o\u010di a naslouchal, jak mu pod uchem bu\u0161\u00ed Tomovo srdce. Usm\u00e1l se. Po chvilce poslouch\u00e1n\u00ed monot\u00f3nn\u00edch \u00fader\u016f srdce se ti\u0161e zeptal: „Mohl bych n\u011bkdy nav\u0161t\u00edvit v\u00e1\u0161 domov, pane Kaulitzi?“<\/div>\n

Tom zamy\u0161len\u011b vydechl, sna\u017eil se p\u0159edstavit si Billa, jak vkro\u010d\u00ed do jeho domu. A pak na n\u011bj za\u010dala p\u016fsobit realita t\u00e9 my\u0161lenky.<\/div>\n
„Nev\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl pochybova\u010dn\u011b. Byl by nad\u0161en\u00fd, kdyby s n\u00edm Bill mohl j\u00edt dom\u016f, ale bylo to… 100 let v budoucnosti. „Mo\u017en\u00e1,“ dodal.<\/div>\n
Bill se usm\u00e1l a zkou\u0161el si p\u0159edstavit, jak vypad\u00e1 Tomova rodina. Zaj\u00edmalo ho, jestli se jeho rodi\u010de a sourozenci obl\u00e9kaj\u00ed stejn\u011b jako Tom, nebo jestli jsou jako ostatn\u00ed norm\u00e1ln\u00ed \u010dlenov\u00e9 spole\u010dnosti a obl\u00e9kaj\u00ed se a chovaj\u00ed tak, aby na ostatn\u00ed zap\u016fsobili.<\/div>\n
Dred\u00e1\u010d se op\u011bt pokusil dostat jejich t\u011bla od st\u011bny k\u016flny a tentokr\u00e1t se nesetkal s odporem. Je\u0161t\u011b jednou pol\u00edbil Billa na vrcholek hlavy, ne\u017e sundal ruce z jeho pasu a m\u00edsto toho vzal do sv\u00e9 Billovu ruku.<\/p>\n

„Poj\u010f,“ pob\u00eddl \u010dernovl\u00e1ska m\u011bkce a kopl \u0161pi\u010dkou boty do dve\u0159\u00ed k\u016flny, aby se otev\u0159ely. „M\u00e1ma chce, abych byl doma p\u0159ed ve\u010de\u0159\u00ed,“ dodal, zat\u00edmco kluci vy\u0161li na denn\u00ed sv\u011btlo. Slunce je oslepilo, kdy\u017e nahl\u00e9dli do vn\u011bj\u0161\u00edho sv\u011bta, jen\u017e byl po bou\u0159ce zalit\u00fd sluncem, jako by byl obnoven\u00fd pouh\u00fdm slune\u010dn\u00edm svitem.<\/div>\n

Kr\u00e1\u010deli zp\u011bt po louce ruku v ruce. Jejich oble\u010den\u00ed za\u010dalo na oslepuj\u00edc\u00edm slunci schnout a jejich srdce bu\u0161ila pod n\u00e1porem my\u0161lenky, co vzejde z jejich nov\u011b objeven\u00e9ho vztahu.<\/p>\n

autor: Izzap<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Allka<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Izzap Jako duha za de\u0161tiv\u00e9ho dne „Pane Kaulitzi, tyto \u0161aty jsou sm\u011b\u0161n\u00e9!“ vyp\u00edskl Bill, kdy\u017e nakr\u00e1\u010del doprost\u0159ed sv\u00e9 lo\u017enice, aby se p\u0159edvedl Tomovi. Tom sjel sv\u00e9ho kamar\u00e1da pohledem odshora dol\u016f a hystericky se za\u0159ehtal. V\u017edycky ho zaj\u00edmalo, pro\u010d jeho oble\u010den\u00ed vypad\u00e1<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[606],"tags":[],"class_list":["post-3530","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-turn-back-time"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3530","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3530"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3530\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3530"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3530"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3530"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}