{"id":3551,"date":"2014-11-27T15:00:00","date_gmt":"2014-11-27T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3539"},"modified":"2014-11-27T15:00:00","modified_gmt":"2014-11-27T14:00:00","slug":"blue-bird-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/11\/27\/blue-bird-11\/","title":{"rendered":"Blue Bird 11."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/p>\n

<\/strong> Vypsala jsem ze sebe \u00fapln\u011b v\u0161echno. \u0160patnou n\u00e1ladu posledn\u00edch dn\u00ed, obavy, ale i radost a nad\u0161en\u00ed pro to, co d\u011bl\u00e1m. A je n\u00e1dhern\u00e9, kdy\u017e je \u010dlov\u011bk za svou pr\u00e1ci odm\u011bn\u011bn, tak\u017ee v\u00e1m mus\u00edm op\u011bt pod\u011bkovat :). Jste \u00fa\u017easn\u00e9 a tohle je jen pro v\u00e1s!<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill tu noc nemohl usnout.<\/div>\n
Neust\u00e1le se p\u0159evaloval za strany na stranu a i p\u0159esto, jak unaven\u00fdm se c\u00edtil b\u00fdt, nedok\u00e1zal udr\u017eet o\u010di zav\u0159en\u00e9 v\u00edc jak p\u016fl minuty. B\u00e1l se, \u017ee pokud se mu nakonec poda\u0159\u00ed usnout, pozd\u011bji se probud\u00ed a zjist\u00ed, \u017ee to v\u0161echno bylo bl\u00e1zniv\u00fdm v\u00fdplodem jeho fantazie. Pouh\u00fdm snem.<\/div>\n
A tak m\u00edsto toho, aby si kone\u010dn\u011b dop\u0159\u00e1l pot\u0159ebn\u00fd odpo\u010dinek, z\u00edral na opr\u0161en\u00e9 okenn\u00ed tabule a neust\u00e1le si v hlav\u011b p\u0159ehr\u00e1val v\u0161e, co mu Tom \u0159ekl. Hled\u011bl z okna a sledoval, jak se noc m\u011bn\u00ed v den, jak se za tmav\u00fdmi mraky probouz\u00ed slunce a zbarvuje oblohu p\u0159\u00edjemn\u00fdm odst\u00ednem oran\u017eov\u00e9. On ale nic z toho skute\u010dn\u011b nevn\u00edmal. D\u00edval se na p\u0159\u00edrodn\u00ed \u017eivly ze zcela jin\u00e9 perspektivy.<\/div>\n
Bou\u0159e symbolizovala jeho minulost<\/em>. V de\u0161\u0165ov\u00fdch kapk\u00e1ch vid\u011bl bolest, strach, osam\u011blost. Vid\u011bl s\u00e1m sebe padat na kolena; ztr\u00e1cet to nejcenn\u011bj\u0161\u00ed, co v \u017eivot\u011b m\u011bl.<\/div>\n
V\u00fdchod slunce byl p\u0159\u00edtomnost\u00ed.<\/em> V\u00e1hav\u00e9 paprsky ukr\u00fdvaj\u00edc\u00ed se za mraky, p\u0159edstavovaly Tomovo n\u00e1hl\u00e9 rozhodnut\u00ed. Dokonal\u00e9 zobrazen\u00ed toho, jak m\u00e1lo sta\u010d\u00ed k tomu, aby se st\u00edny prom\u011bnily ve sv\u011btlo.<\/div>\n
A kdy\u017e jej do o\u010d\u00ed ude\u0159ilo ostr\u00e9 sv\u011btlo, stiskl v\u00ed\u010dka k sob\u011b a jemn\u011b se pousm\u00e1l. V\u011bd\u011bl, \u017ee kdyby otev\u0159el o\u010di, mo\u017en\u00e1 by hled\u011bl do budoucna<\/em>. Spat\u0159il by v\u0161e, o \u010dem tak dlouho snil. Mo\u017en\u00e1\u2026<\/p>\n

Pomalu se posadil a o\u010dima vyhledal sv\u00e9ho ps\u00edho p\u0159\u00edtele. Pumba se pr\u00e1v\u011b probouzel. Protahoval si mali\u010dk\u00e9 kon\u010detiny, z\u00edval, a kdy\u017e si v\u0161iml, \u017ee se na n\u011bj Bill d\u00edv\u00e1, vesele zavrt\u011bl oc\u00e1skem a sko\u010dil mu do kl\u00edna. Nev\u0161\u00edmal si Billova unaven\u00e9ho v\u00fdrazu ani velik\u00fdch kruh\u016f pod o\u010dima. Ke v\u0161\u00ed spokojenosti mu sta\u010dil jeho \u00fasm\u011bv a n\u011b\u017en\u00e1 pohlazen\u00ed.<\/div>\n

„Jak ses vyspal, zlat\u00ed\u010dko?“ Bill se hlavou p\u0159itulil k jeho drobn\u00e9mu t\u011bl\u00ed\u010dku a i p\u0159es nep\u0159\u00edjemn\u00fd pocit v \u017ealudku se nep\u0159est\u00e1val usm\u00edvat. Tv\u00e1\u0159\u00ed se ot\u00edral o Pumbovu jemnou srst, jako by se z n\u011bj sna\u017eil na\u010derpat alespo\u0148 n\u011bjak\u00e9 mno\u017estv\u00ed energie. Odpov\u011bd\u00ed mu bylo dal\u0161\u00ed zavrt\u011bn\u00ed ocasem a hrav\u00e9 \u0161t\u011bknut\u00ed.<\/div>\n
„Zd\u00e1 se, \u017ee mnohem l\u00e9pe ne\u017e j\u00e1.“ Pobaven\u011b zakroutil hlavou a po\u0161imral pejska za uchem. „Nebo se snad m\u00fdl\u00edm?“ za\u0161i\u0161lal, vzal jej do n\u00e1ru\u010de a p\u0159itulil jej k sob\u011b jako milovanou ply\u0161ovou hra\u010dku. Pumba se mu na rukou nad\u0161en\u011b vrt\u011bl a sna\u017eil se jej kousnout do prst\u016f.<\/div>\n
„M\u00e1m n\u00e1pad,“ za\u0161eptal, o\u010dima p\u0159itom ani na vte\u0159inu neopou\u0161t\u011bl Pumb\u016fv zv\u011bdav\u00fd pohled. „P\u016fjdeme na proch\u00e1zku, jsi pro?“ zeptal se, a kdy\u017e jeho \u0161t\u011b\u0148\u00e1tko souhlasn\u011b za\u0161t\u011bkalo, polo\u017eil jej vedle sebe a vysko\u010dil z postele.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Hned, jak se ocitl na nohou, mu ale do\u0161lo, \u017ee m\u011bl b\u00fdt opatrn\u011bj\u0161\u00ed. V posledn\u00ed chv\u00edli se stihl zachytit dve\u0159\u00ed sk\u0159\u00edn\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e mu obraz p\u0159ed o\u010dima ztmavl a jeho t\u011blo zcela p\u0159irozen\u011b ochablo. Prsty siln\u011b sv\u00edral d\u0159ev\u011bn\u00e9 dve\u0159e tak dlouho, dokud op\u011bt neza\u010dal vid\u011bt jasn\u011b a sv\u011bt kolem n\u011bj se nep\u0159estal kroutit. Trvalo to jen n\u011bkolik vte\u0159in, proto tomu nep\u0159ipisoval \u017e\u00e1dnou d\u016fle\u017eitost. Na ob\u010dasn\u00e9 nevolnosti si b\u011bhem posledn\u00edch dvou let zvykl. Mo\u017en\u00e1 za to mohl nedostatek sp\u00e1nku, mo\u017en\u00e1 pr\u00e1zdn\u00fd \u017ealudek nebo bolest, kter\u00e1 mu nedovolovala po\u0159\u00e1dn\u011b d\u00fdchat, nato\u017e j\u00edst a sp\u00e1t. A mo\u017en\u00e1 v\u0161e dohromady.<\/div>\n
Zhluboka se nadechl a ohl\u00e9dl se. Pumba sed\u011bl na posteli, hlavu nakl\u00e1n\u011bl na stranu a ustaran\u011b si jej prohl\u00ed\u017eel. Vypadal p\u0159esn\u011b jako Tom, kdy\u017e se sna\u017eil p\u0159ij\u00edt na to, co mu je.<\/div>\n
„Jsem v po\u0159\u00e1dku,“ \u0161eptl a na obranu zvedl ruce do vzduchu. „P\u0159evl\u00e9knu se, vezmeme Caliho a p\u016fjdeme, ano?“<\/p>\n

Po zazn\u011bn\u00ed jm\u00e9na Tomova pejska Pumba nad\u0161en\u011b posko\u010dil a po s\u00e9rii n\u011bkolika nevyda\u0159en\u00fdch kotrmelc\u016f slet\u011bl z postele. Bill na sebe v rychlosti h\u00e1zel kalhoty a tri\u010dko a nemohl se p\u0159estat sm\u00e1t. Pokud jej v\u010detn\u011b Toma n\u011bkdo um\u011bl rozesm\u00e1t i ve chv\u00edl\u00edch, kdy mu bylo nejh\u016f\u0159, byl to pr\u00e1v\u011b Pumba. Mo\u017en\u00e1 mu jej Tom daroval pr\u00e1v\u011b z tohohle d\u016fvodu.<\/div>\n

Kdy\u017e byl oble\u010den\u00fd, odb\u011bhl si je\u0161t\u011b do koupelny. Cht\u011bl si vy\u010distit zuby a opl\u00e1chnout obli\u010dej. Jakmile byl hotov, zvedl hlavu. P\u0159i pohledu do zrcadla poc\u00edtil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed \u00fazkost. Tri\u010dko, kter\u00e9 mu bylo je\u0161t\u011b p\u0159ed n\u011bkolika m\u011bs\u00edci t\u011bsn\u00e9 z d\u016fvodu \u0161patn\u00e9 velikosti a kter\u00e9 si nechal jen pro p\u0159\u00edpad, \u017ee by se mu n\u011bkdy mohlo hodit, na n\u011bm nyn\u00ed viselo a je\u0161t\u011b v\u00edce podtrhovalo jeho huben\u00e1 ramena. Jeho k\u016f\u017ee byla v\u017edy sp\u00ed\u0161 sv\u011btlej\u0161\u00ed, ale nyn\u00ed byla t\u00e9m\u011b\u0159 pr\u016fsvitn\u00e1 a je\u0161t\u011b v\u00edce zv\u00fdraz\u0148ovala u\u017e tak dost vystoupl\u00e9 kruhy pod o\u010dima. Posledn\u00ed dobou se na sebe nerad d\u00edval do zrcadla. Nerad se d\u00edval na poz\u016fstatky sv\u00e9 star\u00e9 osobnosti. Na to, co z n\u011bj zbylo pot\u00e9, co mu Tom roztrhal srdce na mal\u00e9 kousky.
Odvr\u00e1til pohled, opustil koupelnu a s Pumbou v pat\u00e1ch rychle zam\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm. Cestou do Tomova pokoje p\u0159em\u00fd\u0161lel pouze nad t\u00edm, co v\u0161echno by se mohlo zm\u011bnit, pokud by splnil to, o co jej Tom prosil. Pokud by \u0159ekl ano<\/em> jejich sbl\u00ed\u017een\u00ed.<\/p>\n

V\u00edm, \u017ee to m\u016f\u017eu napravit.<\/em><\/p>\n

Opatrn\u011b otev\u0159el dve\u0159e vedlej\u0161\u00edho pokoje a ti\u0161e proklouzl dovnit\u0159. V\u016fbec jej nep\u0159ekvapilo, kdy\u017e mu vz\u00e1p\u011bt\u00ed Cali p\u0159ist\u00e1l na z\u00e1dech a za\u010dal kolem n\u011bj poskakovat ve snaze ol\u00edznout mu tv\u00e1\u0159. Bill si klekl na kolena, l\u00e1skypln\u011b jej pohladil po hlav\u011b a nechal se j\u00edm n\u011bkolikr\u00e1t ol\u00edznout. Byli na sv\u00e9 rann\u00ed ritu\u00e1ly tak zvykl\u00ed, \u017ee v\u0161e prob\u011bhlo v naprost\u00e9 tichosti. Kdy\u017e se Cali p\u0159estal v\u011bnovat jemu a v\u0161iml si \u0161t\u011bn\u011bte za Billov\u00fdmi z\u00e1dy, Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee je \u010das vst\u00e1t. Narovnal se, opr\u00e1\u0161il si tmav\u00e9 kalhoty a zad\u00edval se sm\u011brem k posteli.<\/p>\n

V\u0161e m\u016f\u017ee b\u00fdt jin\u00e9.<\/em><\/p>\n

Toma spat\u0159il ve stejn\u00e9 poloze, jakou u n\u011bj v\u00edd\u00e1val cel\u00e1 l\u00e9ta. P\u0159ikr\u00fdvku m\u011bl skopnutou na podlaze a s\u00e1m p\u0159itom zab\u00edral v\u011bt\u0161inu postele. Ruce a nohy rozta\u017een\u00e9 kolem t\u011bla; pol\u0161t\u00e1\u0159e chaoticky rozh\u00e1zen\u00e9 v\u0161ude kolem. Nechr\u00e1pal, nemluvil ze span\u00ed. A v\u017edy vypadal tak n\u00e1dhern\u011b, \u017ee Bill zapom\u00ednal d\u00fdchat. I tentokr\u00e1t mu srdce tlouklo tak rychle, a\u017e m\u00edsty lapal po dechu. S drobn\u00fdm, nesm\u011bl\u00fdm \u00fasm\u011bvem pomalu zkracoval vzd\u00e1lenost mezi n\u00edm a postel\u00ed. P\u0159edt\u00edm, ne\u017e se sklonil a do rukou vzal Tomovu p\u0159ikr\u00fdvku, se je\u0161t\u011b ohl\u00e9dl a o\u010dima rychle zkontroloval d\u011bn\u00ed za sv\u00fdmi z\u00e1dy. Pumba se sna\u017eil dos\u00e1hnout na Caliho ocas a kousnout ho do n\u011bj, ten ho jen zv\u011bdav\u011b pozoroval, a kdy\u017e se dostal a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 bl\u00edzko, hlavou ho jemn\u011b odstr\u010dil.<\/p>\n

Ud\u011bl\u00e1m t\u011b \u0161\u0165astn\u00fdm, Bille.<\/em><\/div>\n

\n

Drobn\u00fd \u00fasm\u011bv povyrostl a zalil se n\u011bhou. Pohled se mu jako m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9 h\u016flky rozz\u00e1\u0159il. Pomalu p\u0159ikr\u00fdval Tomovo sp\u00edc\u00ed t\u011blo, a kdy\u017e dos\u00e1hl \u00farovn\u011b krku, neodpustil si jemn\u00e9 pohlazen\u00ed tmav\u00fdch vous\u016f. Pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou. Kdysi je<\/em> nen\u00e1vid\u011bl. M\u011bl r\u00e1d Tomovu hladkou poko\u017eku, kr\u00e1sn\u00e9 rysy a zlobil se, kdy\u017e mu najednou n\u011bco br\u00e1nilo ve v\u00fdhledu a zakr\u00fdvalo t\u00e9m\u011b\u0159 polovinu jeho obli\u010deje. \u010clov\u011bk je ale od p\u0159\u00edrody tvorem neuv\u011b\u0159iteln\u011b p\u0159izp\u016fsobiv\u00fdm a s t\u00edm, co nem\u016f\u017ee zm\u011bnit, se postupn\u011b sm\u00ed\u0159\u00ed. \u010casem si zvyknul a te\u010f se c\u00edtil za sv\u00e9 d\u011btinsk\u00e9 chov\u00e1n\u00ed hloup\u011b.<\/p>\n

\u0158ekni ano. Pros\u00edm, \u0159ekni to.<\/em><\/p>\n

Pozoroval Tomovu sp\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159. Nepatrn\u00e9 zak\u0159iven\u00ed rt\u016f symbolizuj\u00edc\u00ed \u00fasm\u011bv, chv\u011bj\u00edc\u00ed se \u0159asy, a je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm mu nep\u0159i\u0161el kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed. Najednou mu slu\u0161ely i ty hloup\u00e9 vousy. Kousl se do rtu, nat\u00e1hl ruku a kone\u010dky prst\u016f Toma jemn\u011b pohladil po l\u00edci.<\/p>\n

U\u017e mu nikdy neubl\u00ed\u017e\u00edm.<\/em><\/p>\n

Naklonil se nad n\u011bj, zoufale vdechuj\u00edc milovanou v\u016fni.<\/p>\n

P\u0159\u00edsah\u00e1m.<\/em><\/p>\n

„Vezmu Caliho na proch\u00e1zku,“ za\u0161eptal mu do ucha, p\u0159i\u010dem\u017e se spodn\u00edm rtem ot\u00edral o jeho u\u0161n\u00ed lal\u016f\u010dek. Lapal po dechu, c\u00edtil, \u017ee se o n\u011bj op\u011bt pokou\u0161ej\u00ed mdloby, p\u0159esto p\u0159itiskl sv\u00e1 pootev\u0159en\u00e1 \u00fasta na Tomovo ucho a t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b zast\u00e9nal.<\/p>\n

„\u0158\u00edk\u00e1m ano<\/em>.“<\/p>\n

Pla\u0161e se usm\u00edvaj\u00edc, mu v\u011bnoval je\u0161t\u011b jedno pohlazen\u00ed p\u0159edt\u00edm, ne\u017e vstal a op\u011bt se m\u00edrn\u011b zakol\u00edsal. Za\u010d\u00ednala jej bolet hlava, v \u017ealudku c\u00edtil tupou bolest a opravdu se nec\u00edtil nejl\u00e9pe, ale sna\u017eil se tomu nev\u011bnovat pozornost a u\u017e\u00edt si je\u0161t\u011b posledn\u00ed vte\u0159inky v Tomov\u011b bl\u00edzkosti.<\/div>\n

Pot\u00e9 se oto\u010dil a do\u0161el k pejsk\u016fm zrovna ve chv\u00edli, kdy Pumba kone\u010dn\u011b dos\u00e1hl sv\u00e9ho v\u00edt\u011bzstv\u00ed. Vyu\u017eil Caliho chvilkov\u00e9 nepozornosti a nad\u0161en\u011b se mu zakousl do ocasu.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Andreas si vykra\u010doval pr\u00e1zdnou ulic\u00ed s mrzut\u00fdm v\u00fdrazem na tv\u00e1\u0159i a opravdu hodn\u011b \u0161patnou n\u00e1ladou. M\u00e1ma jej poslala do nedalek\u00e9ho peka\u0159stv\u00ed pro sn\u00eddani, ale on na n\u011bco takov\u00e9ho, jako bylo j\u00eddlo, nedok\u00e1zal ani pomyslet. Byl nerv\u00f3zn\u00ed a neust\u00e1le myslel pouze na to, jestli se Bill stihne v\u010das pod\u00edvat do sv\u00e9 mailov\u00e9 schr\u00e1nky a doraz\u00ed na jeho z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed oslavu narozenin. Kdov\u00ed, mo\u017en\u00e1 se zdr\u017e\u00ed d\u00e9le a budou tak moct spole\u010dn\u011b oslavit i Billovy narozeniny. U\u017e jenom p\u0159edstava, \u017ee by spolu str\u00e1vili cel\u00fdch sedm dn\u00ed, jej p\u0159\u00edjemn\u011b zah\u0159\u00edvala u srdce. Pak se ale vr\u00e1tily p\u016fvodn\u00ed pocity. Nejistota, strach, obavy. C\u00edtil, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku. Byl to takov\u00fd ten zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit, kdy v\u00edte, \u017ee se v\u00e1m n\u011bco vymyk\u00e1 zpod kontroly, ale ani za nic nem\u016f\u017eete p\u0159ij\u00edt na to, co to je. Nem\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e n\u011bco ne\u0161lo podle pl\u00e1nu. A opravdu moc se b\u00e1l toho, \u017ee by to n\u011bco mohlo n\u011bjak souviset s Billem.<\/p><\/div>\n

Otr\u00e1ven\u011b kopnul do kam\u00ednku uprost\u0159ed chodn\u00edku a se sklon\u011bnou hlavou pro\u0161el kolem rozko\u0161n\u00e9ho kv\u011btin\u00e1\u0159stv\u00ed. My\u0161lenkami po\u0159\u00e1d z\u016fst\u00e1val na stejn\u00e9m bod\u011b. Nevid\u011bli se u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 t\u0159i m\u011bs\u00edce. Zaj\u00edmalo jej, jak se asi m\u00e1. Jestli jej poslechl a za\u010dal si sh\u00e1n\u011bt bydlen\u00ed, nebo se rozhodl i nad\u00e1le trp\u011bt a \u017e\u00edt v p\u0159\u00edtomnosti Toma a jeho p\u0159\u00edtelkyn\u011b. Jist\u011b za ty m\u011bs\u00edce je\u0161t\u011b v\u00edc zkr\u00e1sn\u011bl.<\/p>\n

Pousm\u00e1l se a pomalu zvedl hlavu. Zasekl se. Jeho srdce jako by se zastavilo a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se roztlouklo jako o z\u00e1vod. V\u017edy m\u011bl skv\u011bl\u00fd zrak, proto okam\u017eit\u011b zahnal pochybnost, \u017ee se jedn\u00e1 pouze o n\u00e1padnou podobu nebo jak\u00fdsi p\u0159elud. P\u0159\u00edmo naproti n\u011bmu kr\u00e1\u010del vysok\u00fd kluk se sv\u011btl\u00fdmi vlasy a \u010dernou \u010dapkou, kterou m\u011bl na hlav\u011b nara\u017eenou tak, \u017ee mu z n\u00ed tr\u010dela pouze ofina. Na sob\u011b \u00fazk\u00e9, tmav\u00e9 kalhoty a b\u00edlou, t\u00e9m\u011b\u0159 pr\u016fsvitnou ko\u0161ili. Nev\u0161iml si jej, proto\u017ee ve\u0161kerou pozornost v\u011bnoval pejsk\u016fm, pob\u00edhaj\u00edc\u00edm kolem n\u011bj. Usm\u00edval se, n\u011bco jim \u0159ekl a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se rozesm\u00e1l naplno. Byl p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd.<\/div>\n

Andreas i nad\u00e1le z\u016fst\u00e1val na m\u00edst\u011b bez pohnut\u00ed.<\/div>\n
„Bille,“ vyklouzlo mu z otev\u0159en\u00fdch \u00fast t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b.<\/div>\n
Nemohl tomu uv\u011b\u0159it. Poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b za\u010d\u00ednal o sv\u00e9m zraku pochybovat. Mo\u017en\u00e1 se mu to opravdu pouze zd\u00e1lo. Mo\u017en\u00e1 z n\u011bj u\u017e za\u010d\u00ednal \u0161\u00edlet. Bude jako ti bl\u00e1zni ve filmech a bude se se sv\u00fdm p\u0159eludem potk\u00e1vat na ka\u017ed\u00e9m kroku. Ne, musel se ujistit, \u017ee si nevym\u00fd\u0161l\u00ed.<\/p>\n

„BILLE!“ vyk\u0159ikl z pln\u00fdch plic.<\/div>\n

Chlapec naproti n\u011bmu zvedl hlavu, p\u0159ekvapen\u011b pozvedl obo\u010d\u00ed a d\u00edval se p\u0159\u00edmo na n\u011bj, ani\u017e by odpov\u011bd\u011bl. Andreas v\u011bd\u011bl pro\u010d. Jist\u011b si zase zapomn\u011bl vz\u00edt \u010do\u010dky a sna\u017eil se zaost\u0159it. Nakonec se mu to poda\u0159ilo. Zastavil, rozz\u00e1\u0159il se a nad\u0161en\u011b na n\u011bj zam\u00e1val.<\/div>\n
Andreasovo srdce posko\u010dilo radost\u00ed; po \u0161patn\u00e9 n\u00e1lad\u011b n\u00e1hle nebylo ani stopy. Kone\u010dn\u011b p\u0159inutil sv\u00e9 strnul\u00e9 kon\u010detiny k pohybu a roze\u0161el se k n\u011bmu rychl\u00fdm krokem. Bill se nep\u0159est\u00e1val usm\u00edvat a i p\u0159esto, \u017ee p\u016fsobil pon\u011bkud unaven\u00fdm dojmem, byl po\u0159\u00e1d p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd. Kr\u00e1\u010del naproti n\u011bmu o trochu pomaleji.<\/div>\n
„Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“ zeptal se Andreas vzru\u0161en\u011b, zru\u0161il i tu malou mezeru mezi nimi a p\u0159itiskl jej na sv\u00e9 t\u011blo. Ne\u010dekal na odpov\u011b\u010f. Nepot\u0159eboval ji. Nepot\u0159eboval nic krom\u011b jeho bl\u00edzkosti. Bezmocn\u011b nas\u00e1l opar sladk\u00e9 v\u016fn\u011b, rukama sklouzl na Billovy boky a p\u0159itulil jej k sob\u011b je\u0161t\u011b siln\u011bji. Musel se ujistit, \u017ee je opravdov\u00fd.<\/div>\n
„P\u00e1ni, taky t\u011b r\u00e1d vid\u00edm,“ \u0159ekl Bill se sm\u00edchem a pon\u011bkud ost\u00fdchav\u011b oplatil Andyho objet\u00ed. Byl chov\u00e1n\u00edm sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele p\u0159ekvapen\u00fd. Na n\u011bco takov\u00e9ho nebyl zvykl\u00fd. Andyho pohled, slova, zp\u016fsob, jak\u00fdm se jej dot\u00fdkal, se mu zd\u00e1l pon\u011bkud jin\u00fd a nemohl p\u0159ij\u00edt na to, jestli je to dob\u0159e nebo ne.<\/p>\n

„Nem\u016f\u017eu tomu uv\u011b\u0159it. P\u0159ijde mi to jako sen. Zrovna p\u0159ed chv\u00edl\u00ed jsem ti poslal mailem pozv\u00e1nku na oslavu a ty\u2026 ty jsi tady,“ dostal ze sebe bez dechu a tro\u0161ku se od Billa odsunul, aby mu mohl pohl\u00e9dnout do o\u010d\u00ed. N\u011bco bylo jinak.<\/div>\n

„Tvoje narozeniny!“ pl\u00e1cl se Bill rukou po \u010dele a vyu\u017eil tu chv\u00edli k tomu, aby se \u00fapln\u011b vymanil z Andreasova sev\u0159en\u00ed. „M\u00e1lem bych zapomn\u011bl. To abych za\u010dal p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, co ti koup\u00edm.“<\/div>\n
„Bille, s t\u00edm si ned\u011blej starosti. \u00dapln\u011b mi posta\u010d\u00ed, kdy\u017e p\u0159ijde\u0161. Z\u00edtra v osm u m\u011b. Bude tam p\u00e1r m\u00fdch zn\u00e1m\u00fdch, kopa skv\u011bl\u00e9ho j\u00eddla a pit\u00ed. Jist\u011b bude legrace.“ Sna\u017eil se zachytit Bill\u016fv pohled, ale ten jeho o\u010d\u00edm podv\u011bdom\u011b unikal.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 tady nej-„<\/div>\n
„Jak dlouho se vlastn\u011b zdr\u017e\u00ed\u0161? Co tady v\u016fbec d\u011bl\u00e1\u0161? Simone ne\u0159\u00edkala, \u017ee by ses chystal dom\u016f. Cht\u011bls m\u011b p\u0159ekvapit?“ Andreas si v\u016fbec ned\u00e1val pozor. Automaticky nat\u00e1hl ruku a pohladil Billa po l\u00edci. Teprve kdy\u017e mu v\u011bnoval p\u0159ekvapen\u00fd pohled, uv\u011bdomil si, co d\u011bl\u00e1.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ p\u00edpl. „J\u00e1 jen\u2026 jsem moc r\u00e1d, \u017ee jsi tady.“<\/p>\n

„To je v po\u0159\u00e1dku,“ Bill mu v\u011bnoval mil\u00fd \u00fasm\u011bv a ohl\u00e9dl se, aby zkontroloval ty dva. Cali horliv\u011b vyhrab\u00e1val j\u00e1mu a v\u0161echnu hl\u00ednu sypal Pumbovi na hlavu. Uchechtl se. „Taky jsem r\u00e1d, \u017ee jsem tady. Ale nej-„<\/div>\n

„A co to tvoje st\u011bhov\u00e1n\u00ed?“ Andreas jej op\u011bt p\u0159eru\u0161il. „Dal jsi na mou radu? Na\u0161el sis n\u011bco jin\u00e9ho?“<\/div>\n
„Na\u0161el,“ odpov\u011bd\u011bl Bill popravd\u011b. „Ale nakonec nebylo pot\u0159eba.“<\/div>\n
„Tomu nerozum\u00edm,“ Andreas svra\u0161til obo\u010d\u00ed a zad\u00edval se Billovi do o\u010d\u00ed. Kone\u010dn\u011b pochopil, co bylo jinak. Byly zraniteln\u00e9. Ale ne zran\u011bn\u00e9<\/em>.<\/div>\n
„Z\u016fst\u00e1v\u00e1m v na\u0161em dom\u011b.“<\/div>\n
„Aha,“ povzdechl si Andreas, p\u0159i\u010dem\u017e se sna\u017eil p\u016fsobit vyrovnan\u011b. „Tak\u017ee ty a Tom\u2026 zase spolu mluv\u00edte?“<\/p>\n

Bill neodpov\u00eddal. Mohl mu \u0159\u00edct v\u0161echno. O Tomov\u011b rozchodu, o nov\u011b nalezen\u00e9 nad\u011bji, o druh\u00e9 \u0161anci. Ale z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu necht\u011bl. To, co bylo mezi n\u00edm a Tomem, bylo a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 k\u0159ehk\u00e9, a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 choulostiv\u00e9 a on o to tentokr\u00e1t opravdu necht\u011bl p\u0159ij\u00edt.<\/div>\n

Zhluboka se nadechl. „Je\u0161t\u011b to po\u0159\u00e1d nen\u00ed takov\u00e9 jako p\u0159edt\u00edm, ale je to na dobr\u00e9 cest\u011b. Vlastn\u011b\u2026 jsme se vr\u00e1tili spole\u010dn\u011b.“<\/div>\n
Andreas p\u0159ekvapen\u011b pootev\u0159el \u00fasta a doslova na Billa z\u00edral. „Tom je tady? V N\u011bmecku?“<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl a opravdu se musel hodn\u011b p\u0159em\u00e1hat, aby se zamilovan\u011b nepousm\u00e1l. „Ano. Kdy\u017e jsem odch\u00e1zel, je\u0161t\u011b spal, proto jsem se \u0161el proj\u00edt s\u00e1m.“<\/div>\n
„P\u00e1ni, to je\u2026 velk\u00e1 zm\u011bna.“ Andreas nepozn\u00e1val vlastn\u00ed hlas. C\u00edtil slabost v kolenou a z\u00e1rove\u0148 zu\u0159iv\u011b tiskl p\u011bsti. „Jsem r\u00e1d, opravdu. Tak\u017ee\u2026 hm\u2026 p\u0159ijdete z\u00edtra spolu?“<\/div>\n
„R\u00e1di,“ Bill se na n\u011bj mile usm\u00e1l. „Koup\u00edme ti n\u011bco hezk\u00e9ho,“ p\u0159\u00e1telsky jej popl\u00e1cal po rameni.<\/div>\n
„To je mil\u00e9, ale opravdu si nemus\u00edte d\u011blat starosti,“ \u0159ekl chv\u011bj\u00edc\u00edm se hlasem. C\u00edtil, jak mu do tv\u00e1\u0159\u00ed stoup\u00e1 \u010derve\u0148. „J\u00e1 u\u017e budu muset j\u00edt. Sl\u00edbil jsem m\u00e1m\u011b, \u017ee jsem hned zp\u00e1tky,“ pousm\u00e1l se, nat\u00e1hl ruce a polo\u017eil je na Billovy boky ve snaze op\u011bt jej k sob\u011b p\u0159itulit.<\/p>\n

V t\u00e9 chv\u00edli Cali dokon\u010dil sv\u00e9 mistrovsk\u00e9 d\u00edlo v podob\u011b ob\u0159\u00ed j\u00e1my, narovnal se a spokojen se svou prac\u00ed v\u011bt\u0159il nezn\u00e1m\u00e9 v\u016fn\u011b. Jakmile zachytil Andrease p\u0159ibli\u017euj\u00edc\u00edho se k jeho p\u00e1n\u00ed\u010dkovi, nespokojen\u011b zavr\u010del a rozb\u011bhl se sm\u011brem k nim.<\/div>\n

„Panebo\u017ee,“ vydechl Bill a vyd\u011b\u0161en\u011b ustoupil, jakmile p\u0159ed n\u011bj sko\u010dil Cali a varovn\u011b na Andrease zavr\u010del. „Cali, no tak, to je Andy. Copak si ho nepamatuje\u0161?“<\/div>\n
Andreas se na n\u011bj v\u00e1hav\u011b pousm\u00e1l a sna\u017eil se rozd\u00fdchat leknut\u00ed. Jednou rukou se dr\u017eel za bok, zat\u00edmco tu druhou si p\u0159itiskal na hrudn\u00edk. „Ahoj, tys ale vyrostl.“ P\u0159istoupil bl\u00ed\u017e ve snaze pohladit ho, ale Cali se pustil do tak zu\u0159iv\u00e9ho \u0161t\u011bk\u00e1n\u00ed, \u017ee si to nakonec rozmyslel. Kdy\u017e se Bill ned\u00edval, probodl jej nen\u00e1vistn\u00fdm pohledem. Byl to Tom\u016fv<\/em> pes a Tom<\/em> mohl za v\u0161echny \u0161patn\u00e9 pocity, kter\u00e9 v tu chv\u00edli c\u00edtil.<\/div>\n
„Cali, ty bl\u00e1z\u00ednku, co to d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
Bill k n\u011bmu opatrn\u011b p\u0159istoupil a p\u0159ipnul mu vod\u00edtko. B\u00e1l se, \u017ee by snad mohl ubl\u00ed\u017eit i jemu, ale Cali se jen obr\u00e1til a l\u00e1skypln\u011b mu ol\u00edzl ruku. Nechal si p\u0159ipnout vod\u00edtko bez nejmen\u0161\u00edch protest\u016f. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed se op\u011bt oto\u010dil a na\u0161tvan\u011b zavr\u010del. T\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b se k n\u011bmu p\u0159idal i zabl\u00e1cen\u00fd Pumba. Zapletl se mu pod nohy a za\u010dal zav\u00edjet.<\/p>\n

„Rad\u011bji p\u016fjdu, ne\u017e se do tebe oba pust\u00ed,“ \u0159ekl Bill se sm\u00edchem a musel Andrease obej\u00edt opravdu velik\u00fdm obloukem, proto\u017ee Cali mu nedovolil se k n\u011bmu ani p\u0159ibl\u00ed\u017eit. „Uvid\u00edme se z\u00edtra. Nebo si zavol\u00e1me a m\u016f\u017eeme si n\u011bkam vyj\u00edt i dnes.“ Usm\u00e1l se na n\u011bj a zam\u00e1val mu.<\/div>\n

„Jo\u2026 to by bylo fajn,“ odpov\u011bd\u011bl Andreas nucen\u00fdm t\u00f3nem a sledoval Billova vzdaluj\u00edc\u00ed se z\u00e1da, a\u017e dokud nezabo\u010dil do uli\u010dky a nezmizel mu z dohledu.<\/div>\n
Se zlostn\u00fdm zavr\u010den\u00edm kopnul do nejbli\u017e\u0161\u00ed v\u011bci, kter\u00e1 mu st\u00e1la v cest\u011b – do star\u00e9ho, rezav\u00e9ho odpadkov\u00e9ho ko\u0161e, jeho\u017e obsah se vz\u00e1p\u011bt\u00ed rozsypal po chodn\u00edku.<\/div>\n
Oto\u010dil se a prokl\u00ednaje svou hnusnou sm\u016flu, zam\u00ed\u0159il rovnou dom\u016f. Na peka\u0159stv\u00ed a sn\u00eddani \u00fapln\u011b zapomn\u011bl.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Jakmile zaslechl bouchnut\u00ed vchodov\u00fdch dve\u0159\u00ed, vyst\u0159elil z gau\u010de a rychle se rozb\u011bhl do p\u0159eds\u00edn\u011b. U\u017e jen pohled na Billa zp\u016fsobil, \u017ee se mu rozt\u0159\u00e1sla kolena. Nemohl si pomoct. P\u0159ib\u011bhl k n\u011bmu a nehled\u011b na to, co si o n\u011bm musel myslet, jej objal kolem bok\u016f a nal\u00e9hav\u011b p\u0159itiskl na sv\u00e9 t\u011blo.<\/p><\/div>\n

„Kde jsi byl? M\u011bl jsem takov\u00fd strach,“ \u0161eptal mu do vlas\u016f.<\/div>\n
Tohle objet\u00ed Billovi nep\u0159i\u0161lo v\u016fbec zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Nec\u00edtil se nep\u0159\u00edjemn\u011b jako p\u0159ed chv\u00edl\u00ed. Pr\u00e1v\u011b naopak. Zav\u0159el o\u010di, spustil ruce pod\u00e9l t\u011bla a hlavou se op\u0159el o Tomovo rameno.<\/div>\n
„Jsem v po\u0159\u00e1dku. Vzal jsem je na proch\u00e1zku,“ \u0161eptl a hlavou uk\u00e1zal sm\u011brem k pejsk\u016fm.<\/div>\n
„M\u011bls m\u011b vzbudit, \u0161el bych s tebou. V\u00ed\u0161, \u017ee nem\u00e1m r\u00e1d, kdy\u017e se toul\u00e1\u0161 s\u00e1m.“ Dlan\u011bmi t\u0159el Billovy huben\u00e9 pa\u017ee, sna\u017eil se jej zah\u0159\u00e1t, proto\u017ee c\u00edtil, jak se chv\u011bje.<\/div>\n
„Kde jsou m\u00e1ma s Gordonem?“ zeptal se Bill ti\u0161e, ani\u017e by otev\u00edral o\u010di. Dok\u00e1zal by tam st\u00e1t a nech\u00e1vat se obj\u00edmat klidn\u011b cel\u00e9 hodiny.<\/div>\n
„\u0160li do pr\u00e1ce. Zme\u0161kal jsi sn\u00eddani. Gordon\u016fv v\u00fdraz, kdy\u017e pro n\u011bj m\u00e1ma vyt\u00e1hla tykvovou om\u00e1\u010dku, byl k nezaplacen\u00ed,“ tlumen\u011b se zachichotal a pol\u00edbil bratra do vlas\u016f.<\/div>\n
Bill se pousm\u00e1l, pomalu zvedal hlavu, p\u0159i\u010dem\u017e \u0161pi\u010dkou nosu pohladil Tomovu kl\u00ed\u010dn\u00ed kost. Zahled\u011bl se mu do o\u010d\u00ed.<\/p>\n

„Potkal jsem Andrease,“ vyslovil chv\u011bj\u00edc\u00edm se hlasem, lapaje po dechu. Tom\u016fv obli\u010dej byl pouze n\u011bkolik centimetr\u016f od toho jeho. Najednou vypadal v\u00e1\u017en\u011b. „Pozval n\u00e1s na z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed oslavu narozenin. V\u00ed\u0161, co to znamen\u00e1?“<\/div>\n

Tom pomalu zavrt\u011bl hlavou, je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d p\u0159ekvapen t\u00edm, \u017ee pozval i jeho. V krku c\u00edtil ob\u0159\u00ed knedl\u00edk, dech se mu s ka\u017ed\u00fdm zachv\u011bn\u00edm Billov\u00fdch dlouh\u00fdch \u0159as zadrh\u00e1val po\u0159\u00e1d v\u00edc a v\u00edc. Bylo mu nevolno, c\u00edtil, jak se mu do tv\u00e1\u0159e hrne horko.<\/div>\n
„Budeme muset j\u00edt nakupovat a vybrat mu n\u011bco p\u011bkn\u00e9ho,“ pousm\u00e1l se a vz\u00e1p\u011bt\u00ed unaven\u011b stiskl v\u00ed\u010dka. Zase to bylo tady. Podlomily se mu nohy, zato\u010dila se mu hlava a neb\u00fdt Tomov\u00fdch reflex\u016f, z\u0159ejm\u011b by skon\u010dil na podlaze.<\/div>\n
„Bille,“ Tom jej rychle podep\u0159el a prohl\u00ed\u017eel si jej ustaran\u00fdm pohledem. „Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ Zapomn\u011bl na Andrease. Mysl mu zaplnila pouze jedin\u00e1 emoce – strach.<\/div>\n
I p\u0159esto, \u017ee bratr okam\u017eit\u011b p\u0159ik\u00fdvl a sna\u017eil se v\u0161e zamaskovat \u00fasm\u011bvem, nev\u011b\u0159il mu. Jeho vzhled nevypov\u00eddal o tom, \u017ee by se c\u00edtil dob\u0159e.<\/div>\n
„Jen se mi zato\u010dila hlava. To nic nen\u00ed. Jsem v po\u0159\u00e1dku. Neboj,“ Bill se zhluboka nadechl a vd\u011b\u010dn\u011b Toma pohladil po tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n

Cht\u011bl odv\u00e9st rozhovor jinam, proto se zm\u00ednil o Caliho zvl\u00e1\u0161tn\u00edm chov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n

Tom se p\u0159i jeho slovech nemohl ubr\u00e1nit \u00fasm\u011bvu. Hodn\u00fd kluk<\/em>, pomyslel si, kdy\u017e mu Bill vypr\u00e1v\u011bl o tom, jak nedovolil Andymu se k n\u011bmu p\u0159ibl\u00ed\u017eit.<\/div>\n
„Jsem r\u00e1d, \u017ee na tebe d\u00e1v\u00e1 pozor,“ \u0159ekl, kdy\u017e se spole\u010dn\u011b p\u0159esunuli do kuchyn\u011b; Bill se posadil na st\u016fl a on m\u011bl v pl\u00e1nu podat mu tal\u00ed\u0159 se sn\u00eddan\u00ed.<\/div>\n
Jakmile v\u0161ak ud\u011blal krok sm\u011brem ke kuchy\u0148sk\u00e9 lince, byl zastaven v\u00e1hav\u00fdm stiskem Billovy ruky na z\u00e1p\u011bst\u00ed. Oto\u010dil se a nechal se p\u0159it\u00e1hnout a\u017e ke stolu. T\u0159esouc\u00ed se ruce polo\u017eil na st\u016fl po obou stran\u00e1ch Billova t\u011bla a nesm\u011ble sklopil pohled. M\u011bl pocit, \u017ee se okam\u017eit\u011b rozlet\u00ed na miliony kousk\u016f. \u017de praskne jako balon. Byl toho v\u0161eho tak pln\u00fd. Za\u010d\u00ednalo jej to dusit. Opravdu to<\/em> cht\u011blo ven. C\u00edtil, jak se Bill dot\u00fdk\u00e1 jeho tv\u00e1\u0159e. Jako by se j\u00ed dot\u00fdkal poprv\u00e9. Kone\u010dky prst\u016f n\u011b\u017en\u011b mapoval jeho \u010delo, oblast kolem o\u010d\u00ed, linii nosu, a kdy\u017e sklouzl a\u017e ke rt\u016fm, zav\u00e1hal. Spustil dlan\u011b dol\u016f, \u010delem se op\u0159el o to Tomovo a t\u011b\u017ece vydechl.<\/p>\n

Oba mocn\u011b d\u00fdchali nosem, jejich srdce tloukla na poplach. Ve stejnou chv\u00edli vzali do dlan\u00ed tv\u00e1\u0159 toho druh\u00e9ho; nato\u010dili ji do spr\u00e1vn\u00e9ho \u00fahlu. Jejich stisknut\u00e9 rty se spojily ale d\u0159\u00edv, ne\u017e sta\u010dil jeden z nich p\u0159eru\u0161it polibek, v\u00e1hav\u011b pootev\u0159eli \u00fasta a ta pohltila om\u00e1men\u00fd sten obou. Bill Tomovi omotal ruce kolem krku, Tom jej objal kolem bok\u016f a p\u0159itiskl se na n\u011bj sv\u00fdm hrudn\u00edkem.<\/div>\n

Pomalu pohybovali rty.<\/div>\n
Pomalu p\u0159ekra\u010dovali hranici.<\/div>\n
Pomalu si plnili celo\u017eivotn\u00ed sen.<\/div>\n
Dv\u011b zlomen\u00e1 srdce se pomalu st\u00e1vala jedn\u00edm.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Vypsala jsem ze sebe \u00fapln\u011b v\u0161echno. \u0160patnou n\u00e1ladu posledn\u00edch dn\u00ed, obavy, ale i radost a nad\u0161en\u00ed pro to, co d\u011bl\u00e1m. A je n\u00e1dhern\u00e9, kdy\u017e je \u010dlov\u011bk za svou pr\u00e1ci odm\u011bn\u011bn, tak\u017ee v\u00e1m mus\u00edm op\u011bt pod\u011bkovat :). Jste \u00fa\u017easn\u00e9 a tohle<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[599],"tags":[],"class_list":["post-3551","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-blue-bird"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3551","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3551"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3551\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3551"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3551"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3551"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}