{"id":3554,"date":"2014-11-26T16:00:00","date_gmt":"2014-11-26T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3542"},"modified":"2014-11-26T16:00:00","modified_gmt":"2014-11-26T15:00:00","slug":"turn-back-time-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/11\/26\/turn-back-time-4\/","title":{"rendered":"Turn Back Time 4."},"content":{"rendered":"
autor: Izzap<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Ach, sko\u010dil mi do n\u00e1ru\u010de<\/p>\n

<\/strong> Bill opatrn\u011b otev\u0159el vchodov\u00e9 dve\u0159e, aby nebylo sly\u0161et jejich vrz\u00e1n\u00ed. Nazna\u010dil Tomovi, aby ho n\u00e1sledoval a z\u016fstal potichu. Oba chlapci vstoupili do domu, \u0165apkali po \u0161pi\u010dk\u00e1ch, dokud jejich kroky neztlumil luxusn\u00ed koberec na schodech. Kluci \u0161li do Billova pokoje a Bill prohledal horn\u00ed z\u00e1suvku sv\u00e9ho pr\u00e1deln\u00edku, aby vyt\u00e1hl ty sam\u00e9 kalhoty a ko\u0161ili, je\u017e m\u011bl na sob\u011b Tom p\u0159ed t\u00fddnem.<\/div>\n

„Na, tohle pot\u0159ebuje\u0161,“ \u0159ekl \u010dernovl\u00e1sek ti\u0161e a podal oble\u010den\u00ed Tomovi, zat\u00edmco si m\u011b\u0159il pohledem jeho sou\u010dasn\u00fd od\u011bv.<\/div>\n
„D\u00edky,“ op\u00e1\u010dil dred\u00e1\u010d a v\u011bci si od n\u011bj vzal.<\/div>\n
Beze studu se za\u010dal p\u0159evl\u00e9kat p\u0159\u00edmo uprost\u0159ed Billova pokoje, nec\u00edtil \u017e\u00e1dn\u00fd rozd\u00edl mezi touhle m\u00edstnost\u00ed a \u0161atnou v t\u011blocvi\u010dn\u011b. Nez\u00e1le\u017eelo na tom, co ostatn\u00ed uvid\u00ed, v\u017edy\u0165 na tom konec konc\u016f byli v\u0161ichni stejn\u011b.<\/p>\n

Bill zalapal po dechu, kdy\u017e spat\u0159il, jak si Tom p\u0159etahuje ob\u0159\u00ed tri\u010dko p\u0159es hlavu a odhaluje tak svoje vyr\u00fdsovan\u00e9 t\u011blo. Zrudnul jako bl\u00e1zen, rychle zamrkal a odvr\u00e1til zrak. Nab\u00e1dal s\u00e1m sebe, aby se d\u00edval jinam, a sna\u017eil se soust\u0159edit na z\u00edr\u00e1n\u00ed do zdi, ale nemohl si pomoct a ukradl si je\u0161t\u011b p\u00e1r ohl\u00e9dnut\u00ed, a\u010dkoliv z pohledu na Tomovy b\u0159i\u0161n\u00ed svaly t\u00e9m\u011b\u0159 fialov\u011bl.<\/div>\n

Pot\u00e9, co byl Tom pln\u011b oble\u010den, se Bill oto\u010dil zp\u00e1tky k n\u011bmu a v\u0161iml si, \u017ee p\u016fvodn\u00ed oble\u010den\u00ed le\u017e\u00ed na podlaze. Povzdychl si, sehnul se a zvedl ho. Tri\u010dko i d\u017e\u00edny hezky slo\u017eil.<\/p>\n

„Co je to za… v\u011bci?“<\/em> zeptal se zv\u011bdav\u011b, kdy\u017e bral do rukou Tomovo triko. P\u0159ejel prsty po logu zna\u010dky „Ecko“.<\/div>\n

Tom vzhl\u00e9dl od zap\u00edn\u00e1n\u00ed knofl\u00ed\u010dk\u016f ko\u0161ile k Billovi dr\u017e\u00edc\u00edmu jeho tri\u010dko a lehce se u\u0161kl\u00edbl. Na moment zapomn\u011bl, \u017ee takov\u00e9hle v\u011bci v t\u00e9hle dob\u011b v\u016fbec neexistuj\u00ed.<\/div>\n
„Oh, to je norm\u00e1ln\u00ed oble\u010den\u00ed. Opravdu, tedy… Tam, odkud poch\u00e1z\u00edm, je norm\u00e1ln\u00ed,“ dodal a prostr\u010dil posledn\u00ed knofl\u00ed\u010dek ko\u0161ile pat\u0159i\u010dnou d\u00edrkou.<\/div>\n
„A to je kde, pane Kaulitzi?“ zeptal se Bill la\u0161kovn\u011b a pot\u00e9, co odlo\u017eil oble\u010den\u00ed na postel, na Toma mrkl.<\/div>\n
„N\u011bkde hodn\u011b daleko odsud, to je v\u0161echno, co zat\u00edm m\u016f\u017eu \u0159\u00edct,“ odpov\u011bd\u011bl dred\u00e1\u010d a lehce se usm\u00e1l.<\/div>\n
Bill pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou a pro\u0161el kolem Toma do haly. Ohl\u00e9dl se p\u0159es rameno a hrav\u011b zah\u00fdbal obo\u010d\u00edm.<\/div>\n
„Tak\u017ee vy chcete b\u00fdt z\u00e1hadn\u00fd, pane Kaulitzi?“ zeptal se se zachichot\u00e1n\u00edm hlubok\u00fdm chraplav\u00fdm hlasem. Tom se z Billova t\u00f3nu hlasu m\u00e1lem rozpustil, ta slova mu zp\u016fsobila mrazen\u00ed po cel\u00e9 p\u00e1te\u0159i. A pohled do Billov\u00fdch o\u010d\u00ed… Mo\u017en\u00e1, \u017ee tenhle kluk z roku 1900 prost\u011b nev\u00ed, co je sv\u00e1d\u011bn\u00ed,<\/em> napadlo Toma, kdy\u017e se nepohodln\u011b zasm\u00e1l.<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b, pane Tr\u00fcmpere.“<\/div>\n
\n
\n

„Wilhelme!“ oval se hlas z podla\u017e\u00ed pod nimi, na\u010de\u017e jeden z chlapc\u016f nadsko\u010dil a druh\u00fd se p\u0159ikr\u010dil. Ani\u017e by vte\u0159inu me\u0161kal, Bill se oto\u010dil na podpatku a posp\u00edchal dol\u016f po schodech. A Tom byl v z\u00e1v\u011bsu za n\u00edm. „Wilhelme, kde jsi?“ \u0159ekl hlas.<\/p><\/div>\n

Tom z\u016fstal p\u0159ed vchodem do m\u00edstnosti, odtud v\u0161e sledoval, vykukoval za d\u0159ev\u011bnou z\u00e1rubn\u00ed.<\/div>\n
Hlas pat\u0159il \u017een\u011b stoj\u00edc\u00ed u okna. Ta byla oble\u010den\u00e1 do dlouh\u00fdch kr\u00e9mov\u00fdch \u0161at\u016f, je\u017e sahaly a\u017e na zem a m\u011bly sukni plnou kan\u00fdr\u016f. V\u00fdrazn\u011b se j\u00ed r\u00fdsoval pas, jako by pod t\u011bmi \u0161aty m\u011bla korzet. St\u00e1la vzp\u0159\u00edmen\u011b, jej\u00ed dr\u017een\u00ed t\u011bla bylo stejn\u00e9 jako Billovo – perfektn\u00ed, uk\u00e1zkov\u00e9.<\/div>\n
A jej\u00ed poko\u017eka byla bezchybn\u00e1 – jako ta jej\u00edho syna, \u010deho\u017e si Tom v\u0161iml jako prvn\u00edho. Up\u0159\u00edmn\u011b, Toma a\u017e zarazilo, jak moc si je \u017eena podobn\u00e1 se sv\u00fdm synem stoj\u00edc\u00edm o p\u00e1r metr\u016f d\u00e1l naproti n\u00ed.<\/p>\n

„Ano, matko?“ zeptal se Bill, st\u00e1l zp\u0159\u00edma a d\u00edval se matce do o\u010d\u00ed.<\/div>\n

„Wilhelme, kdo byl ten-„<\/div>\n
„Matko, pros\u00edm, vzpome\u0148 si na minulou diskuzi o tom, jak bych byl r\u00e1d oslovov\u00e1n. Pros\u00edm, matko, Wilhelm je nesnesiteln\u00e9 upjat\u00e9,“ p\u0159eru\u0161il ji chlapec. Jeho matka na p\u00e1r vte\u0159in zav\u0159ela o\u010di a zt\u011b\u017eka vydechla, ne\u017e pokra\u010dovala.<\/div>\n
„Bille, kdo byl ten chlapec, s n\u00edm\u017e jsi mluvil na zahrad\u011b?“<\/div>\n
„Pan Kaulitz.“<\/div>\n
„Ten chlapec nebyl John Kaulitz nebo n\u011bkter\u00e9 z jeho d\u011bt\u00ed,“ zapojil se do hovoru dal\u0161\u00ed hlas. Tom si p\u0159edt\u00edm nev\u0161iml mu\u017ee ve st\u0159edn\u00edch letech sed\u00edc\u00edho v k\u0159esle. Ten polo\u017eil pergamen, jen\u017e mu p\u0159edt\u00edm zakr\u00fdval tv\u00e1\u0159, a odhalil tak br\u00fdle sed\u00edc\u00ed mu na ko\u0159eni nosu.<\/div>\n
„Ano, ot\u010de, to nebyl John nebo n\u011bkter\u00e9 z jeho d\u011bt\u00ed. On nen\u00ed sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00fd s rodinou Kaulitz\u016f,“ pokra\u010doval Bill a jemn\u011b se na rodi\u010de usm\u00e1l.<\/div>\n
„Tak kdo p\u0159esn\u011b je ten chlapec?“ zeptal se jeho otec a nahnul se v k\u0159esle dop\u0159edu.<\/div>\n
„Jeho jm\u00e9no je Tom Kaulitz, je to ten mu\u017e, o kter\u00e9m jsem v\u00e1m \u0159\u00edkal,“ prohl\u00e1sil Bill ti\u0161e s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/p>\n

„Oh, ano, Tom, Tom, Tom, Tom, Tom!“ ozval se mlad\u0161\u00ed hlas a Tom te\u010f zaznamenal, \u017ee James sed\u00ed na podlaze vedle k\u0159esla tak, \u017ee slune\u010dn\u00ed sv\u011btlo p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed skrz okno oz\u00e1\u0159ilo d\u0159ev\u011bn\u00e9 hra\u010dky v jeho rukou. „To je ten kluk, o n\u011bm\u017e Bill po\u0159\u00e1d mluv\u00ed. Tom tohle, Tom tamto, bla bla,“ dokon\u010dil James s nelibost\u00ed v hlase, kter\u00fdm napodoboval ten bratr\u016fv. P\u0159edv\u00e1d\u011bl, \u017ee je vysok\u00fd a\u017e hol\u010di\u010d\u00ed.<\/div>\n

Bill otev\u0159el pusu, aby protestoval, ale jeho matka mu do toho sko\u010dila.<\/div>\n
„Jamesi, pozor na jazyk,“ varovala chlapce.<\/div>\n
„Ano, matko,“ op\u00e1\u010dil James s povzdychnut\u00edm a um\u00edstil jednu kostku na vrchol jin\u00e9.<\/div>\n
„Te\u010f k tob\u011b, Wilhelme – tedy Bille – tv\u016fj bratr m\u00e1 v podstat\u011b pravdu. Mluvil jsi b\u011bhem minul\u00e9ho t\u00fddne o tom chlapci v\u00edc ne\u017e dost. Co o n\u011bm v\u00ed\u0161?“ zeptala se matka a ovila se v\u011bj\u00ed\u0159em, aby rozv\u00ed\u0159ila hork\u00fd vzduch v m\u00edstnosti.<\/div>\n
Bill p\u0159e\u0161l\u00e1pl z nohy na nohu, pod\u00edval se do zem\u011b a nerv\u00f3zn\u011b si \u017emoulal ruce.<\/div>\n
„Ne mnoho, matko,“ odpov\u011bd\u011bl up\u0159\u00edmn\u011b tich\u00fdm hlasem.<\/div>\n
Jeho matka vydechla a zklaman\u011b zamlaskala.<\/div>\n
„Wilhelme, v\u00ed\u0161, \u017ee ti neschvaluji paktov\u00e1n\u00ed se s cizinci,“ prohl\u00e1sila \u00fase\u010dn\u011b.<\/div>\n
„Matko, on nen\u00ed cizinec,“ op\u00e1\u010dil Bill zbyte\u010dn\u011b – byl si jist\u00fd, \u017ee sv\u016fj postoj nem\u016f\u017ee obh\u00e1jit.<\/div>\n
Opravdu o Tomovi moc nev\u011bd\u011bl – a nepat\u0159\u00ed t\u00edm p\u00e1dem do kategorie cizinc\u016f?<\/div>\n
„Wilhelme-„<\/p>\n

„Matko, ty jsi v\u017edy ta, kter\u00e1 \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee bychom m\u011bli b\u00fdt k ostatn\u00edm velkorys\u00ed. Pan Kaulitz pot\u0159eboval st\u0159echu nad hlavou, tud\u00ed\u017e jsem mu nab\u00eddl m\u00edsto u n\u00e1s. Ud\u011blala bys to sam\u00e9,“ p\u0159eru\u0161il ji Bill a nafoukl hru\u010f. Star\u0161\u00ed \u017eena byla chv\u00edli zticha, zasko\u010dena synov\u00fdmi slovy.<\/div>\n

Konec konc\u016f – byla pravdiv\u00e1.<\/div>\n
„Ne, dokud bych si n\u011bco o dan\u00e9m \u010dlov\u011bku nezjistila, Wilhelme. Neotv\u00edr\u00e1m dve\u0159e ka\u017ed\u00e9mu cizinci,“ prohl\u00e1sila nakonec.<\/div>\n
Bill na to nem\u011bl odpov\u011b\u010f, tak jen pora\u017een\u011b sklonil hlavu.<\/div>\n
„Byla bych r\u00e1da, kdyby sis o tom chlapci zjistil v\u00edce, ne\u017e se s n\u00edm bude\u0161 courat po m\u011bst\u011b. Mohl by to b\u00fdt podo-„<\/div>\n
„Matko, nen\u00ed to podomn\u00ed prodejce. To v\u00edm,“ sko\u010dil j\u00ed do \u0159e\u010di Bill.<\/div>\n
Jeho matka semkla rty, ne\u017e odpov\u011bd\u011bla.<\/div>\n
„Ano, nu\u017ee, bude nejlep\u0161\u00ed, kdy\u017e se o tom ujist\u00ed\u0161, Wilhelme.“<\/div>\n
„Ano, matko.“<\/div>\n
\u017dena se dlouze zad\u00edvala z okna, ne\u017e uzav\u0159ela konverzaci slovy: „Nyn\u00ed m\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt, Wilhelme.“<\/p>\n

Bill k\u00fdvl a vycouval z m\u00edstnosti do hlavn\u00ed haly, pry\u010d z dohledu kohokoliv v ob\u00fdvac\u00edm pokoji. Pohl\u00e9dl na Toma a usm\u00e1l se.<\/div>\n

„Sly\u0161el jste v\u0161echno, pane Kaulitzi?“ zeptal se zahanben\u011b.<\/div>\n
Tom pokr\u010dil rameny. „Jenom n\u011bco,“ zalhal.<\/div>\n
Bill zam\u00ed\u0159il do zadn\u00ed \u010d\u00e1sti domu, p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee ho Tom bude n\u00e1sledovat. Co\u017e ud\u011blal, st\u00e1le jako \u0161t\u011b\u0148\u00e1tko sleduj\u00edc\u00ed sv\u00e9ho p\u00e1na. Oba kluci opustili d\u016fm n\u011b\u010d\u00edm, co vypadalo jako zadn\u00ed v\u00fdchod, a objevili se op\u011bt na slune\u010dn\u00edm sv\u011btle.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, jestli jsi sly\u0161el v\u00edc, ne\u017e jsi m\u011bl,“ \u0159ekl Bill pot\u00e9, co chv\u00edli kr\u00e1\u010deli bok po boku po pozemku. „Matka je… n\u011bkdy a\u017e moc ochran\u00e1\u0159sk\u00e1.“<\/div>\n
Tom trhl rameny a konej\u0161iv\u011b odpov\u011bd\u011bl: „V\u0161echny matky jsou.“<\/div>\n
„M\u00e1 obavy z toho, \u017ee jsi podomn\u00ed prodejce nebo n\u011bjak\u00fd \u0161patn\u00fd \u010dlov\u011bk, jako bys tu byl jen proto, abys vyplenil n\u00e1\u0161 d\u016fm a nechal n\u00e1s tu \u010dekat na smrt,“ prohl\u00e1sil Bill se zachecht\u00e1n\u00edm. Tom se tak\u00e9 musel zasm\u00e1t. „Nejste nikdo takov\u00fd, \u017ee, pane Kaulitzi?“ Bill si nemohl pomoct, pro jistotu se zeptal.<\/p>\n

„Oh, ne, nikdo takov\u00fd, jsem jenom norm\u00e1ln\u00ed teenager,“ dokon\u010dil Tom hloup\u011b, zaj\u00edmalo ho, kde se v n\u011bm berou takov\u00e9 fr\u00e1ze.<\/div>\n

„Hmm,“ reagoval Bill. Mezi chlapci se rozhostilo ticho, jak tak kr\u00e1\u010deli po tr\u00e1vn\u00edku. Do\u0161li k lavi\u010dce stoj\u00edc\u00ed ve stinn\u00e9m kout\u011b pod velk\u00fdm stromem. Bill si sedl a nazna\u010dil Tomovi, aby ho napodobil. „Odkud p\u0159esn\u011b jste, pane Kaulitzi?“ zeptal se po p\u00e1r minut\u00e1ch, aby dost\u00e1l mat\u010din\u00fdm slov\u016fm. Tom vydechl a zam\u017eoural do slun\u00ed\u010dka.<\/div>\n
„Nev\u011b\u0159il bys mi.“<\/div>\n
Bill se zahih\u0148al a odpov\u011bd\u011bl: „Vyzkou\u0161ejte m\u011b, pane Z\u00e1hadn\u00fd.“<\/div>\n
Tom zat\u0159epal hlavou. „Ne, v\u00e1\u017en\u011b, Bille, nev\u011b\u0159il bys mi.“<\/div>\n
„Nu\u017ee, nem\u016f\u017ee to b\u00fdt nic hor\u0161\u00edho, ne\u017e co navrhoval James. V\u00edm, \u017ee nejsi lesn\u00ed mu\u017e, tud\u00ed\u017e to nem\u016f\u017ee b\u00fdt tak \u0161patn\u00e9, pokud nejsi-„<\/div>\n
„J\u00e1,“ p\u0159eru\u0161il ho Tom. Ale nic dal\u0161\u00edho ne\u0159ekl.<\/div>\n
„Ty co, Tome?“ zeptal se Bill, pob\u00eddl ho, aby pokra\u010doval.<\/div>\n
Tom si znovu povzdechl a zad\u00edval se do zem\u011b.<\/div>\n
„Jsem z budoucnosti,“ pov\u011bd\u011bl ti\u0161e slab\u00fdm a nep\u0159esv\u011bd\u010div\u00fdm hlasem.<\/p>\n

Nadsko\u010dil, kdy\u017e zaslechl, jak se Bill nahlas sm\u011bje. Ohl\u00e9dl se a spat\u0159il, jak se \u010dernovl\u00e1skovo t\u011blo ot\u0159\u00e1s\u00e1 v z\u00e1chvatu sm\u00edchu, jeho ramena se cel\u00e1 chv\u011bla a on lapal po dechu, tv\u00e1\u0159e mu poskakovaly nahoru a dol\u016f, jeho o\u010di se z\u00fa\u017eily do mal\u00fdch \u0161kv\u00edrek a slzy mu za\u010daly t\u00e9ct zpod v\u00ed\u010dek.<\/div>\n

„Oh, oh, oh, m\u016fj bo\u017ee,“ koktal, zat\u00edmco se sna\u017eil znovu uklidnit. Zhluboka d\u00fdchal a mrkal. Ve tv\u00e1\u0159i m\u011bl st\u00e1le \u0161irok\u00fd \u00fasm\u011bv. Rozko\u0161n\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ zeptal se Tom, dlan\u00ed krou\u017eil po Billov\u00fdch z\u00e1dech a nemohl zastavit n\u011bkolik z\u00e1chv\u011bv\u016f sm\u00edchu vych\u00e1zej\u00edc\u00edch z jeho vlastn\u00edho t\u011bla.<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl a vydechl.<\/div>\n
„Ano, ano, jsem v po\u0159\u00e1dku,“ odpov\u011bd\u011bl po chvilce.<\/div>\n
„Oh, bo\u017ee, pane Kaulitzi,“ pokra\u010doval, pod\u00edval se p\u0159\u00edmo na Toma, jeho hlubok\u00e9 hn\u011bd\u00e9 o\u010di spoutal s t\u011bmi Tomov\u00fdmi. „Ne\u0159\u00edkejte mi, \u017ee jste jeden z t\u011bch tv\u016frc\u016f konspira\u010dn\u00edch teori\u00ed o \u010dase.“<\/div>\n
Tom uhnul pohledem a n\u011bkolikr\u00e1t zamrkal.<\/div>\n
Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee mi nev\u011b\u0159\u00ed, kdo by to taky d\u011blal?<\/em><\/div>\n
Je to \u0161\u00edlen\u00fd.<\/em><\/div>\n
J\u00e1 jsem \u0161\u00edlenec.<\/p>\n

<\/em> „Uh, ne,“ op\u00e1\u010dil za moment. Rozhodl se, \u017ee pro tuto chv\u00edli jedna mal\u00e1 le\u017e nem\u016f\u017ee u\u0161kodit.<\/div>\n

„Dob\u0159e,“ reagoval Bill m\u011bkce a zad\u00edval se na pozemek.<\/div>\n
„Dost z nich bylo posl\u00e1no na l\u00e9\u010den\u00ed. Byli ozna\u010deni za \u0161\u00edlence, jako by p\u0159i\u0161li o rozum. Chud\u00e1ci… n\u011bkte\u0159\u00ed z nich skute\u010dn\u011b tvrdili, \u017ee cestovali \u010dasem,“ zasm\u00e1l se \u010dernovl\u00e1sek.<\/div>\n
Tom se tak\u00e9 zasm\u00e1l, a\u010dkoliv si nemohl pomoct, uc\u00edtil z\u00e1van strachu.<\/div>\n
„Jo, bl\u00e1zni,“ dodal ti\u0161e.<\/div>\n
„Tak\u017ee, odkud tedy opravdu jsi?“ zeptal se Bill po dal\u0161\u00edch p\u00e1r okam\u017eic\u00edch ticha.<\/div>\n
„Oh, z mal\u00e9ho m\u011bsta daleko odsud,“ op\u00e1\u010dil Tom m\u011bkce.<\/div>\n
„Oh, dob\u0159e,“ reagoval druh\u00fd chlapec, nem\u011bl pot\u0159ebu na n\u011bj d\u00e1l tla\u010dit. Tom je dobr\u00fd \u010dlov\u011bk, on to c\u00edtil.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

„Jse\u0161 si jistej, \u017ee bys tam naho\u0159e m\u011bl b\u00fdt?“ zeptal se Tom rozechv\u011bl\u00fdm hlasem, zat\u00edmco vzhl\u00ed\u017eel k v\u011btv\u00edm stromu. Jeho o\u010di sledovaly Billa na vrcholku kmene a on st\u00e1l na str\u00e1\u017ei pro p\u0159\u00edpad, kdyby se stalo to nejhor\u0161\u00ed a on musel zbrzdit n\u011b\u010d\u00ed p\u00e1d. Byl slune\u010dn\u00fd den v polovin\u011b dubna a Tom byl znovu zp\u011bt na za\u010d\u00e1tku dvac\u00e1t\u00e9ho stolet\u00ed. P\u0159ich\u00e1zel zhruba jednou t\u00fddn\u011b, odskakoval si sem na n\u00e1v\u0161t\u011bvy. Zat\u00edmco doma tvrdil, \u017ee je s kamar\u00e1dy v n\u011bjak\u00e9m klubu, ve skute\u010dnosti podnikal sv\u00e9 mal\u00e9 cesty \u010dasem.<\/p><\/div>\n

Georg byl ohledn\u011b cel\u00e9 v\u011bci po\u0159\u00e1d skeptick\u00fd, a\u010dkoliv Tomovi za\u010d\u00ednal v\u011b\u0159it t\u00edm v\u00edc, \u010d\u00edm \u010dast\u011bji vid\u011bl sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele mizet u roury v parku.<\/p>\n

Bill byl ohromen\u00fd t\u00edm, \u017ee Tom odj\u00ed\u017ed\u00ed dom\u016f a vrac\u00ed se zp\u011bt do m\u011bsta hned dal\u0161\u00ed v\u00edkend, aby spolu str\u00e1vili den. Pro\u010d? Nebyl si jist\u00fd, ale jejich p\u0159\u00e1telstv\u00ed rostlo a Bill konec konc\u016f nem\u011bl p\u0159\u00e1tel na rozd\u00e1v\u00e1n\u00ed. No dob\u0159e, up\u0159\u00edmn\u011b si p\u0159\u00e1l, aby v tom bylo n\u011bco v\u00edc ne\u017e jen p\u0159\u00e1telstv\u00ed, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee takov\u00e9 sny jsou hloup\u00e9.<\/div>\n

Billa nikdy nep\u0159itahovaly \u017eeny. Jist\u011b, u\u017e vid\u011bl n\u011bkter\u00e9 velmi kr\u00e1sn\u00e9, ale ani jedna d\u00edvka nebo \u017eena nezas\u00e1hla jeho srdce tak, jako toho byli schopni n\u011bkte\u0159\u00ed mu\u017ei. Byl si naprosto v\u011bdom sv\u00fdch pocit\u016f a toho, jak jin\u00e9 jsou oproti norm\u00e1lu, ale nemohl si je pln\u011b p\u0159ipustit.<\/div>\n
Ne, to nebylo p\u0159ijateln\u00e9. S nejv\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost\u00ed to bude pop\u00edrat. Sv\u00e9 my\u0161lenky nikdy nebude cht\u00edt odhalit. A jeliko\u017e mu bylo 17, jeho rodi\u010de se ho u\u017e p\u00e1rkr\u00e1t pokusili o\u017eenit. K jejich p\u0159ekvapen\u00ed Bill odm\u00edtl ka\u017edou z t\u011bch bohat\u00fdch kr\u00e1sn\u00fdch mlad\u00fdch dam. Mezit\u00edm jeho srdce tou\u017eilo po n\u011bkom jin\u00e9m, konkr\u00e9tn\u011b po jednom dredat\u00e9m mlad\u00e9m mu\u017ei, kdyby to m\u011bl Bill v\u00edce specifikovat.<\/p>\n

Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e zahl\u00e9dl na jejich pozemku ty zn\u00e1m\u00e9 d\u011bsn\u00e9 vlasy a oble\u010den\u00ed, jeho srdci narostla k\u0159\u00eddla a za\u010dalo se t\u0159epotat v jeho hrudi a bylo dost t\u011b\u017ek\u00e9 z\u016fstat v klidu, dr\u017eet se zp\u00e1tky a nerozb\u011bhnout se tomu chlapci v \u00fastrety.<\/div>\n

„Bille, jsi tam naho\u0159e v pohod\u011b?“ Tom\u016fv hlas se nesl vzduchem a\u017e k Billov\u00fdm u\u0161\u00edm, zat\u00edmco ten se dr\u017eel v\u011btve jednoho z obrovsk\u00fdch strom\u016f u domu. \u010cernovl\u00e1sek mrkl dol\u016f a jeho o\u010di pohl\u00e9dly na Toma pod n\u00edm. Dred\u00e1\u010d tam st\u00e1l, hled\u011bl p\u0159\u00edmo na Billa a ve tv\u00e1\u0159i m\u011bl starostliv\u00fd v\u00fdraz. No, v\u011btev, na n\u00ed\u017e Bill st\u00e1l, nebyla zase tak vysoko, ale po\u0159\u00e1d by se mohl dost potlouct, kdyby ztratil balanc a spadl na zem.<\/div>\n
„Ano, Tome, jsem v po\u0159\u00e1dku,“ zavolal Bill v odpov\u011b\u010f. Pod\u00edval se p\u0159ed sebe na sv\u016fj c\u00edl: Jamesova draka. S t\u0159esouc\u00edma rukama se posouval po v\u011btvi, jeho oble\u010den\u00ed se zachyt\u00e1valo o k\u016fru, ale on si toho nev\u0161\u00edmal. U\u017e byl naho\u0159e, bylo by nesmysln\u00e9 se vr\u00e1tit na zem bez draka. Z dostate\u010dn\u00e9 vzd\u00e1lenosti nat\u00e1hl levou ruku a zat\u0159epal drakem, aby ho uvolnil, uvolnil jeho ocas z list\u00ed a v\u011btvi\u010dek. Drak se b\u011bhem p\u00e1r vte\u0159in snesl k zemi a Bill sledoval, jak p\u0159ib\u011bhl James a zvedl ho. Pozoroval jeho \u0161irok\u00fd \u00fasm\u011bv, jak se rozeb\u011bhl po pozemku i s drakem, pustil ho a sna\u017eil se ho udr\u017eet ve vzduchu navzdory slab\u00e9mu v\u011btru.<\/p>\n

Odvr\u00e1til o\u010di od bratra a pohl\u00e9dl zp\u011bt na Toma pod sebou.<\/div>\n

„Tak\u017ee te\u010f budete d\u011blat co, pane Tr\u00fcmpere?“ zeptal se dred\u00e1\u010d se zachichot\u00e1n\u00edm, p\u0159i\u010dem\u017e pou\u017eil jeden ze sv\u00fdch nejlep\u0161\u00edch ciz\u00edch p\u0159\u00edzvuk\u016f, kter\u00fdm, jak to tak vypadalo, mluvili lid\u00e9 ve filmech na p\u0159elomu stolet\u00ed.<\/div>\n
Bill se jenom zasm\u00e1l p\u0159\u00edtelovu vtipn\u00e9mu hlasu. Koho to v\u016fbec napodobuje?<\/div>\n
„Nu\u017ee, pl\u00e1nuji sl\u00e9zt dol\u016f, pane Kaulitzi,“ odpov\u011bd\u011bl s \u00fa\u0161klebkem.<\/div>\n
„A jak p\u0159esn\u011b to chcete ud\u011blat?“<\/div>\n
Bill se rozhl\u00e9dl kolem sebe a pak shl\u00e9dl na zem, v \u017ealudku n\u00e1hle uc\u00edtil strach, jen\u017e ho za\u010dal pohlcovat. Tomovi neodpov\u011bd\u011bl, ale za\u010dal se pohybovat po v\u011btvi sm\u011brem ke kmeni stromu, p\u0159i\u010dem\u017e se mu celou dobu t\u0159\u00e1sly ruce. Ne\u017e si uv\u011bdomil, co se d\u011bje, smekla se mu noha, ruka mu sklouzla a on r\u00e1zem s hol\u010di\u010d\u00edm v\u00fdk\u0159ikem let\u011bl vzduchem. Zav\u0159el o\u010di strachy z p\u00e1du na zem, a byl tud\u00ed\u017e p\u0159ekvapen\u00fd, kdy\u017e uc\u00edtil na z\u00e1dech dv\u011b kosti m\u00edsto tvrd\u00e9 hl\u00edny. Otev\u0159el v\u00ed\u010dka a pohl\u00e9dl do stejn\u00fdch hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/p>\n

Bill p\u0159ejel pohledem po obli\u010deji sv\u00e9ho zachr\u00e1nce, po\u010d\u00ednaje jeho rysy a kon\u010de zam\u011b\u0159en\u00edm na lehk\u00fd \u00fasm\u011bv na chlapcov\u00fdch rtech. Jeho srdce bilo rychleji, ne\u017e kdy\u017e padal. Musel se p\u0159inutit uhnout pohledem od Tomov\u00fdch rt\u016f.<\/div>\n

„Jste v po\u0159\u00e1dku, pane Tr\u00fcmpere?“ zeptal se klidn\u00fdm, a\u017e hrav\u00fdm hlasem.<\/div>\n
Miloval hr\u00e1t to, \u017ee je opravdu z tohohle stolet\u00ed, t\u0159eba t\u00edm, \u017ee \u0159\u00edkal sv\u00e9mu kamar\u00e1dovi p\u0159\u00edjmen\u00edm m\u00edsto k\u0159estn\u00edm jm\u00e9nem. C\u00edtil se d\u00edky tomu… autenticky.<\/div>\n
Bill k\u00fdvl a tv\u00e1\u0159e mu zrudly, jak na Toma z\u00edral, kousnul se do rtu a sna\u017eil se zklidnit b\u011bsn\u00edc\u00ed srdce. Jeho srdce se asi v\u017edycky rozbu\u0161\u00ed p\u0159i jak\u00e9mkoliv z\u00e1chv\u011bvu nad\u011bje.<\/div>\n
„Ano, jsem… te\u010f v bezpe\u010d\u00ed, pane Kaulitzi, d\u011bkuji v\u00e1m,“ odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e, jeho o\u010di bezmy\u0161lenkovit\u011b p\u0159eb\u011bhly znovu p\u0159es Tomovu tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ reagoval dred\u00e1\u010d m\u011bkce. Usm\u00e1l se, jeho o\u010di se topily v Billov\u011b obli\u010deji, pozorovaly ka\u017ed\u00fd rys, jeho srdce se z\u0159ejm\u011b odst\u0159ihlo od mozku, jak Tom dr\u017eel Billa bezpe\u010dn\u011b ve sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di – tak jako \u017eenich p\u0159en\u00e1\u0161\u00ed nev\u011bstu.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Minutu ned\u011blali oba nic jin\u00e9ho, ne\u017e \u017ee studovali tv\u00e1\u0159 toho druh\u00e9ho, jako by se navz\u00e1jem \u010detli.<\/div>\n
„Tome, u\u017e m\u011b m\u016f\u017ee\u0161 d\u00e1t dol\u016f,“ \u0159ekl po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b m\u011bkce Bill, odvr\u00e1til se pohledem od Toma a rozhl\u00e9dl se m\u00edsto toho po pozemku.<\/div>\n
„Oh, jo, spr\u00e1vn\u011b, spr\u00e1vn\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl dred\u00e1\u010d sp\u011b\u0161n\u011b a hned postavil druh\u00e9ho chlapce na nohy a pustil jeho t\u011blo.<\/div>\n
Bill se postavil zp\u0159\u00edma a urovnal si oble\u010den\u00ed, zatahal za ko\u0161ili a opr\u00e1\u0161il tu a tam p\u00e1r neexistuj\u00edc\u00edch sm\u00edtek. Obda\u0159il Toma m\u011bkk\u00fdm up\u0159\u00edmn\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„D\u011bkuji za to, \u017ees… m\u011b chytil,“ prohl\u00e1sil ti\u0161e.<\/div>\n
Tom mu oplatil \u00fasm\u011bv a se zahih\u0148\u00e1n\u00edm odpov\u011bd\u011bl: „Kdykoliv.“<\/div>\n
Ach, sko\u010dil mi do n\u00e1ru\u010de,<\/em> pomyslel si automaticky a sna\u017eil se skr\u00fdt \u00fa\u0161klebek.<\/div>\n
Po chvilce si Bill odka\u0161lal a slu\u0161n\u011b se optal: „Cht\u011bl byste dnes z\u016fstat na ve\u010de\u0159i, pane Kaulitzi?“<\/div>\n
Tom se pod\u00edval na oblohu, v\u0161iml si, \u017ee slunce pomalu zapad\u00e1. V\u011bd\u011bl, \u017ee se brzy schov\u00e1 za horizontem a ulo\u017e\u00ed se ke sp\u00e1nku.<\/div>\n
„Promi\u0148, moc r\u00e1d bych, opravdu, ale moje m\u00e1ma by vy\u0161ilovala, kdybych dneska nedorazil dom\u016f brzy,“ \u0159ekl, pou\u017e\u00edvaje svou matku jako v\u00fdmluvu.<\/div>\n
„Oh, dob\u0159e,“ odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e \u010dernovl\u00e1sek, st\u00e1le zmaten\u00fd podivnou mluvou sv\u00e9ho spole\u010dn\u00edka.<\/div>\n
Vy\u0161ilovat? Co to v\u016fbec znamen\u00e1?<\/p>\n

<\/em> A jako na zavolanou se venku ozval hlas Billovy matky: „Jamesi! Wilhelme! \u010cas na hygienu p\u0159ed ve\u010de\u0159\u00ed!“<\/div>\n

Bill pohl\u00e9dl na d\u016fm a pak zp\u011bt na Toma s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech.<\/div>\n
„Nu, m\u011bl bych j\u00edt,“ prohl\u00e1sil s povzdechem. Nesn\u00e1\u0161el my\u0161lenku na tak brzk\u00e9 rozlou\u010den\u00ed se sv\u00fdm p\u0159\u00edtelem. „Nav\u0161t\u00edv\u00ed\u0161 m\u011b brzy, Tome?“<\/div>\n
Tom se usm\u00e1l a p\u0159ik\u00fdvl. „Samoz\u0159ejm\u011b.“<\/div>\n
Bill se zaculil, nahnul se dop\u0159edu a vtiskl tu nejjemn\u011bj\u0161\u00ed pusu na Tomovu tv\u00e1\u0159, jeho rty se jen lehounce ot\u0159ely o hebkou k\u016f\u017ei.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b jednou d\u011bkuji za to, \u017ees m\u011b chytil,“ \u0159ekl, kdy\u017e se odt\u00e1hl.<\/div>\n
Bez dal\u0161\u00edho slova se oto\u010dil a odkr\u00e1\u010del sm\u011brem k domu Tr\u00fcmperov\u00fdch.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Tom vstoupil do domu Kaulitzov\u00fdch o n\u011bjakou chv\u00edli pozd\u011bji. Jeho srdce vynechalo \u00fader, jakmile si p\u0159ipomn\u011bl pocit Billov\u00fdch rt\u016f na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i v d\u011bkovn\u00e9m gestu. Kdy\u017e dred\u00e1\u010d vstoupil do ob\u00fdvac\u00edho pokoje, usm\u00edval se jako blbe\u010dek. Naprosto nevn\u00edmal svoje okol\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Tome?“<\/div>\n
Zarazil se v p\u016fli pohybu a pod\u00edval se nalevo, kde spat\u0159il svou mlad\u0161\u00ed sestru Avu sed\u00edc\u00ed na gau\u010di, v ruce d\u011btsk\u00fd \u010dasopis.<\/div>\n
„Hmm?“ Na jej\u00ed p\u0159\u00edtomnost reagoval pouze zabru\u010den\u00edm.<\/div>\n
V\u0161iml si, \u017ee na n\u011bj sestra z\u00edr\u00e1 se zdvi\u017een\u00fdm obo\u010d\u00edm, jej\u00ed pohled lustroval jeho t\u011blo od hlavy a\u017e k pat\u011b.<\/div>\n
„Co to m\u00e1\u0161 na sob\u011b?“ zeptala se, neschopn\u00e1 zadr\u017eet zachichot\u00e1n\u00ed, zat\u00edmco od sv\u00e9ho star\u0161\u00edho bratra nemohla odtrhnout pohled.<\/div>\n
„Heh?“ zeptal se Tom, ne\u017e shl\u00e9dl na svoje t\u011blo.<\/div>\n
Vyvalil o\u010di. Zjistil, \u017ee je po\u0159\u00e1d oble\u010den\u00fd v Billov\u00fdch kalhot\u00e1ch a ko\u0161ili.<\/div>\n
„Oh, kurva!“ zvolal a pak sprintoval po schodech do sv\u00e9ho pokoje, p\u0159ipraven\u00fd um\u0159\u00edt trapnost\u00ed a hloupost\u00ed.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Jeden chlapec us\u00ednal tu noc s ustaran\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i, v my\u0161lenk\u00e1ch se zaob\u00edral t\u00edm, co by se mohlo st\u00e1t s jeho oble\u010den\u00edm, je\u017e se nach\u00e1zelo v dom\u011b v jin\u00e9m \u010dase, zat\u00edmco druh\u00fd vstupoval do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f naprosto spokojen\u00fd.<\/p><\/div>\n

Bill Tr\u00fcmper le\u017eel tu noc v posteli zavrtan\u00fd v p\u0159ikr\u00fdvk\u00e1ch s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i. M\u00edsto aby p\u011bvn\u011b obj\u00edmal deku, dr\u017eel tri\u010dko z 21. stolet\u00ed a zat\u00edmco us\u00ednal, hebkou l\u00e1tku si tiskl k tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
Us\u00ednal s kouskem budoucnosti ve sv\u00fdch rukou a s v\u016fn\u00ed Toma Kaulitze pln\u00edc\u00ed jeho nos s ka\u017ed\u00fdm m\u011blk\u00fdm n\u00e1dechem.<\/p>\n

autor: Izzap<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Allka<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Izzap Ach, sko\u010dil mi do n\u00e1ru\u010de Bill opatrn\u011b otev\u0159el vchodov\u00e9 dve\u0159e, aby nebylo sly\u0161et jejich vrz\u00e1n\u00ed. Nazna\u010dil Tomovi, aby ho n\u00e1sledoval a z\u016fstal potichu. Oba chlapci vstoupili do domu, \u0165apkali po \u0161pi\u010dk\u00e1ch, dokud jejich kroky neztlumil luxusn\u00ed koberec na schodech. Kluci<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[606],"tags":[],"class_list":["post-3554","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-turn-back-time"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3554","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3554"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3554\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3554"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3554"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3554"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}