{"id":3572,"date":"2014-11-20T15:00:00","date_gmt":"2014-11-20T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3560"},"modified":"2014-11-20T15:00:00","modified_gmt":"2014-11-20T14:00:00","slug":"blue-bird-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/11\/20\/blue-bird-10\/","title":{"rendered":"Blue Bird 10."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Fajn, mluv, ale m\u00e1\u0161 dv\u011b minuty! Jsem toti\u017e objednan\u00e1 ke kade\u0159nici a na manik\u00faru a nem\u00edn\u00edm to prome\u0161kat kv\u016fli tv\u00fdm v\u00fd\u010ditk\u00e1m sv\u011bdom\u00ed.“<\/em><\/div>\n
Zn\u011bla na\u0161tvan\u011b a Tom se j\u00ed v podstat\u011b nedivil. M\u011bla pr\u00e1vo zlobit se. Nezachoval se k n\u00ed hezky. Pr\u00e1v\u011b naopak. Dalo by se \u0159\u00edct, \u017ee ji sv\u00fdm zp\u016fsobem vyu\u017eil i p\u0159esto, \u017ee to nemyslel v\u016fbec \u0161patn\u011b. Opravdu se up\u0159\u00edmn\u011b sna\u017eil objevit v n\u00ed n\u011bco speci\u00e1ln\u00edho, n\u011bco, co by mu pomohlo zapomenout; ale to n\u011bco ani po dvou letech po\u0159\u00e1d nep\u0159ich\u00e1zelo a on u\u017e d\u00e1vno ztratil v\u00edru, \u017ee se toho n\u011bkdy do\u010dk\u00e1.<\/em> <\/p>\n

Odka\u0161lal si. „Nevol\u00e1m ti kv\u016fli tomu, abych se ti omluvil. Vlastn\u011b jsem cht\u011bl mlu-„<\/em><\/div>\n

K u\u0161\u00edm mu dolehl Riin \u0161\u00edlen\u00fd sm\u00edch. „Tak ty se mi nechce\u0161 omlouvat,“ ud\u011blala dramatickou p\u0159est\u00e1vku a op\u011bt se neup\u0159\u00edmn\u011b zasm\u00e1la. „To bys ale sakra m\u011bl! Nejd\u0159\u00edv m\u011b znemo\u017en\u00ed\u0161 p\u0159ede v\u0161emi p\u0159\u00e1teli t\u00edm, \u017ee beze slova a norm\u00e1ln\u00edho vysv\u011btlen\u00ed ute\u010de\u0161 z chaty, a kdy\u017e se vr\u00e1t\u00edm dom\u016f, unaven\u00e1 a \u0161pinav\u00e1, ty tady nejsi!“<\/em><\/div>\n
Tom siln\u011b stiskl v\u00ed\u010dka a unaven\u011b si povzdechl. Tohle bude nadlouho, pomyslel si a rozvalil se na z\u00e1da, \u0161kr\u00e1baj\u00edc Caliho za uchem. Z\u00edral do stropu a pomalu p\u0159est\u00e1val vn\u00edmat Riino st\u011b\u017eov\u00e1n\u00ed si. Nebyl na vin\u011b jenom on. To ona podstr\u010dila Billovi drogu. Ubl\u00ed\u017eila mu. Ud\u011blala to i p\u0159esto, \u017ee v\u011bd\u011bla, jak moc mu na n\u011bm z\u00e1le\u017e\u00ed. Co \u010dekala? \u017de bude s \u00fasm\u011bvem p\u0159ihl\u00ed\u017eet tomu, jak jej ten kluk osah\u00e1v\u00e1?<\/em> <\/p>\n

Obr\u00e1til se na bok a zad\u00edval se sm\u011brem k oknu. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d pr\u0161elo. Sly\u0161el jemn\u00e9 bubnov\u00e1n\u00ed de\u0161\u0165ov\u00fdch kapek na okenn\u00edm parapetu a vzpomn\u011bl si na bratra. Na jeho zmokl\u00e9 vlasy, na d\u00e9\u0161\u0165 ulp\u011bl\u00fd na dlouh\u00fdch \u0159as\u00e1ch, na to, jak rozko\u0161n\u011b p\u016fsobil, kdy\u017e se sna\u017eil uchr\u00e1nit si p\u0159ed n\u00edm svou zmrzlinu. Mohl se chovat jako d\u00edt\u011b, mohl m\u00edt klidn\u011b i miliony chyb, ale pro Toma byl dokonal\u00fd.<\/em><\/p>\n

„A nejv\u00edc ze v\u0161eho mi leze na nervy, jak ho mus\u00ed\u0161 v\u0161ude tahat s sebou! Je jako tv\u016fj p\u0159\u00edv\u011b\u0161ek! Otravn\u00fd p\u0159\u00edv\u011b\u0161ek, kter\u00e9ho se nem\u016f\u017ee\u0161 nikdy zbavit.“<\/em><\/div>\n

„Takhle o Billovi nemluv!“ zachrapt\u011bl a op\u011bt j\u00ed v\u011bnoval pozornost.<\/em><\/div>\n
„Budu o n\u011bm mluvit, jak se mi zachce. U\u017e m\u00e1m toho toti\u017e dost! Sna\u017eila jsem se to s n\u00edm vydr\u017eet, p\u0159ehl\u00ed\u017eela jsem jeho vrtochy a v\u011b\u010dn\u011b mrzutou n\u00e1ladu, dokonce jsem se s n\u00edm pokou\u0161ela konverzovat, ale co je moc, to je moc. U\u017e m\u011b to p\u0159est\u00e1v\u00e1 bavit!“<\/em><\/div>\n
„Rio, dost!“ zavr\u010del.<\/em><\/div>\n
Opravdu se mu nel\u00edbil sm\u011br, jak\u00fdm se ub\u00edral jejich rozhovor. Bolelo jej srdce, kdy\u017e musel poslouchat takov\u00e9 v\u011bci o \u010dlov\u011bku, pro kter\u00e9ho by byl schopen zem\u0159\u00edt. Bill nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 vrtochy. Nikdy p\u0159edt\u00edm neb\u00fdval mrzut\u00fd a opravdu r\u00e1d si pov\u00eddal. S k\u00fdmkoli o \u010demkoli. Ale jeho nesmysln\u00fd vztah s Riou v\u0161e zni\u010dil. Bill nebyl na vin\u011b. To on byl vinen.<\/em> <\/p>\n<\/div>\n
\n
„Cht\u011bl sis promluvit, tak mluv\u00edme. U\u017e tu otravnou p\u0159ek\u00e1\u017eku nesnesu ani o minutu d\u00e9le! Pro\u010d jsem zrovna j\u00e1 musela potkat kluka, co m\u00e1 dvoj\u010de?! P\u0159edstav si, \u017ee bys byl jedin\u00e1\u010dek. Nebylo by to skv\u011bl\u00e9? V\u0161e by bylo mnohem jednodu\u0161\u0161\u00ed.“<\/em><\/div>\n
„Zbl\u00e1znila ses?! Mluv\u00ed\u0161 o m\u00e9m bratrovi! O lidsk\u00e9 bytosti, ne o nepot\u0159ebn\u00e9m kusu n\u00e1bytku pohozen\u00e9m v rohu pokoje,“ zv\u00fd\u0161il hlas a zhluboka se nadechl p\u0159edt\u00edm, ne\u017e to ze sebe kone\u010dn\u011b dostal. „U\u017e ho v\u00edc nemus\u00ed\u0161 sn\u00e1\u0161et. Nemus\u00ed\u0161 u\u017e dokonce sn\u00e1\u0161et ani m\u011b, proto\u017ee je konec.“<\/em><\/div>\n
V okam\u017eiku kdy to vyslovil, c\u00edtil, jako by z n\u011bj n\u011bco opadlo. N\u011bco hodn\u011b velk\u00e9ho, t\u011b\u017ek\u00e9ho; n\u011bco, co mu nedovolovalo d\u00fdchat a nyn\u00ed se c\u00edtil jako zv\u011b\u0159 zbavuj\u00edc\u00ed se sv\u00fdch okov\u016f, jako pt\u00e1\u010de opou\u0161t\u011bj\u00edc\u00ed klec. C\u00edtil svobodu. C\u00edtil radost. C\u00edtil neuv\u011b\u0159itelnou touhu rozb\u011bhnout se do jeho pokoje, sev\u0159\u00edt jej v n\u00e1ru\u010d\u00ed a u\u017e nikdy ho nepustit. Ta p\u0159edstava byla n\u00e1dhern\u00e1.<\/em> <\/p>\n

„Co\u017ee?“ ozvala se Ria nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b po skute\u010dn\u011b dlouh\u00e9 chv\u00edli ticha. Mo\u017en\u00e1 se jej\u00ed odmlka ani nedala nazvat chv\u00edl\u00ed, pouze jakousi pot\u0159ebou nabrat s\u00edlu a bojovat je\u0161t\u011b zu\u0159iv\u011bji. „Ty se se mnou rozch\u00e1z\u00ed\u0161?“ pobaven\u011b se zasm\u00e1la.<\/em><\/div>\n

„Ano, rozch\u00e1z\u00edm!“ Tom by nikdy nev\u011b\u0159il, jak odhodlan\u011b budou ta slova zn\u00edt, kdy\u017e kone\u010dn\u011b opust\u00ed jeho \u00fasta. „Oba dva v\u00edme, \u017ee n\u00e1\u0161 vztah byl od za\u010d\u00e1tku fra\u0161kou. Neklapalo n\u00e1m to. Jenom jsme si n\u011bco nalh\u00e1vali a-„<\/em><\/div>\n
Ria z\u0159ejm\u011b zapomn\u011bla na sv\u00e9 zkr\u00e1\u0161lovac\u00ed procedury a op\u011bt Toma p\u0159eru\u0161ila. Pot\u0159ebovala m\u00edt navrch.<\/em><\/div>\n
„Ty se se mnou nem\u016f\u017ee\u0161 rozej\u00edt! Ne te\u010f! Cel\u00e9 t\u00fddny \u010dek\u00e1m na to, a\u017e se kone\u010dn\u011b odst\u011bhuje a te\u010f, kdy\u017e u\u017e v\u0161echno vypadalo tak nad\u011bjn\u011b, \u0159ekne\u0161, \u017ee je konec?!“ zaje\u010dela.<\/em><\/div>\n
Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee je jej\u00ed hysterie pouze p\u0159edst\u00edran\u00e1. Ani jej\u00ed slzy nebyly nikdy opravdov\u00e9. Na rozd\u00edl od Billov\u00fdch, ve kter\u00fdch vid\u011bl ve\u0161kerou bolest sv\u011bta. Hodn\u011b r\u00e1da na sebe upozor\u0148ovala a podobn\u00e9 hysterick\u00e9 z\u00e1chvaty vyu\u017e\u00edvala k tomu, aby dos\u00e1hla sv\u00e9ho.<\/em> <\/p>\n

Posadil se a zahled\u011bl se na Caliho, kter\u00fd zv\u011bdav\u011b o\u010dich\u00e1val kapsu jeho py\u017eamov\u00fdch kalhot, v n\u00ed\u017e m\u011bl n\u011bkolik \u010dokol\u00e1dov\u00fdch su\u0161enek od Billa. A tehdy mu to do\u0161lo.<\/em><\/div>\n

Sev\u0159el mobil o n\u011bco pevn\u011bji. Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zavrt\u011bl hlavou. „Tys to v\u011bd\u011bla.“ Neptal se. Pouze konstatoval zjevnou skute\u010dnost.<\/em><\/div>\n
„Co?“<\/em><\/div>\n
„V\u0161echno. V\u011bd\u011blas o jeho st\u011bhov\u00e1n\u00ed. O tom, \u017ee se chyst\u00e1 odej\u00edt. \u017de se cel\u00e9 t\u00fddny p\u0159ehrab\u00e1v\u00e1 v t\u011bch pitom\u00fdch inzer\u00e1tech. A nezkus to pop\u0159\u00edt!“<\/em><\/div>\n
Sly\u0161el, jak Ria na druh\u00e9 stran\u011b hlasit\u011b vydechla. Z\u0159ejm\u011b znepokojen\u00e1 t\u00edm, \u017ee to v\u011bd\u011bl i on. „Jist\u011b\u017ee jsem to v\u011bd\u011bla! Nemohla jsem se do\u010dkat toho, a\u017e kone\u010dn\u011b vypadne a nech\u00e1 n\u00e1s na pokoji!“<\/em> <\/p>\n

Tom u\u017e to d\u00e9le nedok\u00e1zal poslouchat. St\u00e1lo ho opravdu hodn\u011b, aby j\u00ed zvl\u00e1dl relativn\u011b klidn\u011b poprosit, aby si vyst\u011bhovala sv\u00e9 v\u011bci a ode\u0161la je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e se vr\u00e1t\u00ed. Stihl si vyslechnout je\u0161t\u011b n\u011bkolik \u0161tiplav\u00fdch nad\u00e1vek na svou i Billovu adresu p\u0159edt\u00edm, ne\u017e ukon\u010dil hovor a odhodil mobil co nejd\u00e1l od sebe. T\u0159\u00e1sl se, zhluboka d\u00fdchal nosem a sna\u017eil se uklidnit. Marn\u011b. Jeho srdce tlouklo jako spla\u0161en\u00e9. C\u00edtil neuv\u011b\u0159itelnou zlost a odpor. Nedok\u00e1zal se soust\u0159edit na to, co d\u011bl\u00e1, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee mus\u00ed n\u011bco ud\u011blat.<\/em><\/div>\n

Vstal, p\u0159ib\u011bhl ke dve\u0159\u00edm a uv\u011bzn\u011bn ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch opustil sv\u016fj pokoj a do\u0161el k vedlej\u0161\u00edm dve\u0159\u00edm. Nen\u00e1vid\u011bl se za to, co v\u0161echno zp\u016fsobil. Za to, co mu ud\u011blal. Pomalu je otev\u0159el a ve\u0161el dovnit\u0159. Kdy\u017e na posteli spat\u0159il pod hromadou p\u0159ikr\u00fdvek sp\u00edc\u00ed klub\u00ed\u010dko, v\u0161echno bylo najednou jin\u00e9.<\/em><\/div>\n
\u0160patn\u00e1 n\u00e1lada se rozplynula, jiskra \u0161t\u011bst\u00ed vytla\u010dila ve\u0161ker\u00e9 zl\u00e9 my\u0161lenky a nahradila je jedinou.<\/em><\/div>\n
Jsem voln\u00fd.<\/em><\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

„Bille.“<\/p><\/div>\n

Tom se opatrn\u011b p\u0159isunul bl\u00ed\u017e a smutn\u00fdm pohledem sledoval b\u00edlou p\u0159ikr\u00fdvku, pod n\u00ed\u017e se ukr\u00fdval jeho bratr a odm\u00edtal vyl\u00e9zt ven. Nebylo by na tom nic neobvykl\u00e9ho; jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b to d\u011blal t\u00e9m\u011b\u0159 po\u0159\u00e1d. Kdy\u017e byl nerv\u00f3zn\u00ed, kdy\u017e m\u011bl strach, kdy\u017e nem\u011bl na nikoho n\u00e1ladu nebo necht\u011bl, aby n\u011bkdo vid\u011bl jeho slzy. Tom by dal v t\u00e9 chv\u00edli cokoli za to, aby se Bill ukr\u00fdval z d\u016fvodu prvn\u00ed ze t\u0159\u00ed mo\u017enost\u00ed, ale soud\u011b podle pravideln\u00e9ho chv\u011bn\u00ed p\u0159ikr\u00fdvky si byl jist\u00fd, \u017ee se jednalo pr\u00e1v\u011b o tu posledn\u00ed.<\/div>\n
„Bille,“ \u0159ekl jemn\u011b, nat\u00e1hl ruku a pomalu ji p\u0159ilo\u017eil na jedno t\u0159esouc\u00ed se rameno. „M\u016f\u017eu j\u00edt k tob\u011b?“ zeptal se ti\u0161e. Odpov\u011bd\u00ed mu bylo siln\u011bj\u0161\u00ed zachv\u011bn\u00ed p\u0159ikr\u00fdvky, jak Bill zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Pro\u010d?“<\/div>\n
„Proto\u017ee chci b\u00fdt s\u00e1m. Nechci, abys m\u011b takhle vid\u011bl. Jsem jako mal\u00e1 holka. Po\u0159\u00e1d jenom bre\u010d\u00edm,“ zamumlal a hlasit\u011b popot\u00e1hl nosem.<\/div>\n
„Za chvilku se tam zadus\u00ed\u0161. Pros\u00edm, vylez ven.“ Tom se smutn\u011b pousm\u00e1l a pokusil se zatahat za c\u00edp p\u0159ikr\u00fdvky, ale Bill ho pohotov\u011b zachytil a d\u00e1l tlumil ve\u0161ker\u00e9 vzlyky ve sv\u00fdch dlan\u00edch.<\/p>\n

C\u00edtil se jako opil\u00fd. Nedok\u00e1zal si srovnat my\u0161lenky. Nedok\u00e1zal porozum\u011bt tomu, co se mu Tom sna\u017eil \u0159\u00edct. Bylo to tak nepravd\u011bpodobn\u00e9. Tak nesmysln\u00e9. Ria byla sou\u010d\u00e1st\u00ed jejich \u017eivot\u016f v\u00edc jak dva roky. Jejich m\u00e1ma jim je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed nen\u00e1padn\u011b pl\u00e1novala svatbu a pom\u00fd\u0161lela na vnou\u010data a Tom se u n\u011bj najednou zjev\u00ed uprost\u0159ed noci s t\u00edm, \u017ee je v\u0161echno jinak.<\/div>\n

Bill nikdy nev\u011b\u0159il, \u017ee se n\u011b\u010deho takov\u00e9ho do\u010dk\u00e1, ale lhal by, kdyby \u0159ekl, \u017ee po tom netou\u017eil. Snil o tom od toho dne, co ji p\u0159ivedl k nim dom\u016f. Od chv\u00edle, co od sv\u00e9ho bratra dostal ten nejo\u0161kliv\u011bj\u0161\u00ed d\u00e1rek k narozenin\u00e1m. Tehdy si myslel, \u017ee um\u00edr\u00e1. Le\u017eel na podlaze, dr\u017eel se za hrudn\u00edk a bre\u010del z pln\u00fdch plic. Bolelo jej cel\u00e9 t\u011blo, ale nejintenzivn\u011bj\u0161\u00ed bolest vych\u00e1zela pr\u00e1v\u011b z jeho hrudn\u00edku. Ta, na kterou je\u0161t\u011b nebyl vymy\u0161len \u017e\u00e1dn\u00fd l\u00e9k. Bylo to \u0161\u00edlen\u00e9. Myslel si, \u017ee je konec. M\u011bl to b\u00fdt jejich konec.<\/p>\n

A najednou byl Tom u n\u011bj a nab\u00edzel mu l\u00e9k, po n\u011bm\u017e tak zoufale tou\u017eil cel\u00e9 m\u011bs\u00edce a on nedok\u00e1zal d\u011blat nic jin\u00e9ho, ne\u017e dr\u017eet se za hrudn\u00edk a op\u011bt bre\u010det z pln\u00fdch plic. Ty dva roky z n\u011bj vys\u00e1ly ve\u0161kerou s\u00edlu a energii a on m\u011bl tendenci rozbre\u010det se kv\u016fli ka\u017ed\u00e9 hlouposti.<\/div>\n

„Bille, pros\u00edm,“ zkusil Tom je\u0161t\u011b jednou, op\u011bt se nat\u00e1hl po c\u00edpu p\u0159ikr\u00fdvky a p\u0159ekvapen\u011b svra\u0161til obo\u010d\u00ed, jakmile jej nyn\u00ed bez protest\u016f nadzvedl nahoru a p\u0159ehodil p\u0159es Billovu hlavu. Pot\u00e9 se nat\u00e1hl a rozsv\u00edtil stoln\u00ed lampi\u010dku. Bill sed\u011bl v tureck\u00e9m sedu se sklon\u011bnou hlavou a tv\u00e1\u0159\u00ed ukrytou v dlan\u00edch. Jeho t\u011blo se po\u0159\u00e1d ot\u0159\u00e1salo siln\u00fdmi vzlyky a Tom m\u011bl chu\u0165 zem\u0159\u00edt. Ji\u017e podruh\u00e9 v \u017eivot\u011b jej vystavil situaci, na kterou nebyl p\u0159ipraven. Ji\u017e podruh\u00e9 v \u017eivot\u011b se musel d\u00edvat na naprostou bezmocnost v jeho tv\u00e1\u0159i. „Necht\u011bl jsem t\u011b rozplakat. Myslel jsem, \u017ee bude\u0161 r\u00e1d, proto jsem ti to musel \u0159\u00edct hned. Kdybych m\u011bl \u010dekat a\u017e do r\u00e1na, z\u0159ejm\u011b bych se zbl\u00e1znil.“<\/div>\n
\n

Bill popot\u00e1hl a pomalu spustil dlan\u011b pod\u00e9l sv\u00e9ho t\u011bla. „Ty bys nevydr\u017eel \u010dekat do r\u00e1na. A co j\u00e1, Tome?“ Zvedl hlavu a uplakan\u00fdma o\u010dima se zabodnul do t\u011bch Tomov\u00fdch. „Co m\u00e1m \u0159\u00edct j\u00e1, kdy\u017e jsem na tuhle chv\u00edli musel \u010dekat cel\u00e9 dva roky. Mysl\u00ed\u0161, \u017ee je to pro m\u011b lehk\u00e9? \u017de se ti po tom v\u0161em vrhnu do n\u00e1ru\u010de a budu ti d\u011bkovat? Sotva tomu m\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it. Je to snad dal\u0161\u00ed z tv\u00fdch her? Op\u011bt jsem ti jen pro sm\u00edch?“<\/p><\/div>\n

Tom p\u0159ekvapen\u011b zamrkal. Nerozum\u011bl, o jak\u00fdch hr\u00e1ch to Bill mluv\u00ed. „J-j\u00e1 v\u00edm, jak moc jsem ti ubl\u00ed\u017eil. A v\u00edm i to, \u017ee bude pro tebe hodn\u011b t\u011b\u017ek\u00e9 mi odpustit, ale pros\u00edm-„<\/div>\n
„Nebude t\u011b\u017ek\u00e9 ti odpustit. Jako bratrovi jsem ti odpustil u\u017e d\u00e1vno,“ p\u0159eru\u0161il ho Bill chv\u011bj\u00edc\u00edm se hlasem. „Ale tys pro m\u011b znamenal mnohem v\u00edc ne\u017e to. C\u00edtil jsem k tob\u011b mnohem v\u00edc a o\u010dima toho \u010dlov\u011bka, ti nedok\u00e1\u017eu odpustit tak lehce. J-j\u00e1 ti v\u011b\u0159il. Znamenals pro m\u011b v\u0161echno a naivn\u011b jsem doufal, \u017ee i j\u00e1 pro tebe.“<\/div>\n
„Jist\u011b\u017ee znamenal, Bille. Po\u0159\u00e1d znamen\u00e1\u0161. Neum\u00ed\u0161 si ani p\u0159edstavit, jak \u0161\u00edlen\u00e9 to bez tebe bylo,“ vydechl a bezmocn\u011b zchytil Billovu tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed, \u010d\u00edm\u017e jej donutil op\u011btovat jeho pohled. „Copak to nevid\u00ed\u0161? Nevid\u00ed\u0161, co se mnou d\u011bl\u00e1\u0161? Ud\u011blal jsem to kv\u016fli tob\u011b. V\u0161echno, co jsem kdy ud\u011blal, jsem ud\u011blal jenom pro tebe. Mo\u017en\u00e1 se ne v\u017edy jednalo o spr\u00e1vn\u00e1 rozhodnut\u00ed, ale nikdy jsem ti necht\u011bl ubl\u00ed\u017eit.“<\/p>\n

Bill se sna\u017eil zhluboka d\u00fdchat a nepodlehnout panice. Tom byl tak bl\u00edzko, \u017ee sta\u010dilo mali\u010dko nat\u00e1hnout krk, zachytit jeho rty t\u011bmi sv\u00fdmi a prost\u0159ednictv\u00edm zoufal\u00fdch polibk\u016f vyj\u00e1d\u0159it v\u0161e, co nedok\u00e1zal \u0159\u00edct. Om\u00e1men\u011b mu hled\u011bl do o\u010d\u00ed. Tom sjel jednou rukou a\u017e k jeho bok\u016fm a p\u0159itiskl si jej na sv\u016fj hrudn\u00edk. Jejich nosy se srazily, kon\u010detiny zapletly; Bill op\u011bt p\u0159est\u00e1val d\u00fdchat. \u010celem se op\u0159el o to Tomovo a ti\u0161e zak\u0148u\u010del, jakmile mu za\u010dal t\u0159esouc\u00edmi se prsty ut\u00edrat uplakan\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Cht\u011bl ho zastavit. Cht\u011bl ho poprosit, aby ode\u0161el, ale poka\u017ed\u00e9 kdy\u017e otev\u0159el \u00fasta, z\u016fstal n\u011bm\u011b z\u00edrat do hlubin Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/p>\n

„U\u017e t\u011b nikdy nechci vid\u011bt plakat,“ zaslechl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 bl\u00edzko sv\u00fdm \u00fast\u016fm. „Ne kv\u016fli mn\u011b.“<\/div>\n

„M\u00e1m strach,“ p\u0159iznal Bill ti\u0161e, z o\u010d\u00ed mu op\u011bt sklouzlo n\u011bkolik slz. Nemluvili spolu jako dva brat\u0159i. Jejich zoufal\u00e9 hlasy, t\u0159esouc\u00ed se t\u011bla, om\u00e1men\u00e9 pohledy, v\u0161e tolik typick\u00e9 pro dva milence. „Tak moc se boj\u00edm uv\u011b\u0159it ti. Tohle v\u0161echno je a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 kr\u00e1sn\u00e9. P\u0159edstava, \u017ee bys byl zase voln\u00fd\u2026 \u017ee to skon\u010dilo\u2026 Nem\u016f\u017eu, Tome. J\u00e1 u\u017e nechci trp\u011bt.“<\/div>\n
„Bille,“ Tom jej \u0161pi\u010dkou nosu dloubl do brady, na kterou vz\u00e1p\u011bt\u00ed vtiskl jemn\u00fd polibek. Billova k\u016f\u017ee chutnala slan\u011b po slz\u00e1ch „V\u00edm, \u017ee mi nev\u011b\u0159\u00ed\u0161. V\u00edm, \u017ee m\u00e1\u0161 strach a \u017ee je to pro tebe t\u011b\u017ek\u00e9, ale j\u00e1 \u017e\u00e1d\u00e1m pouze o druhou \u0161anci.“<\/div>\n
Bill stiskl ruku v p\u011bst a p\u0159ilo\u017eil si ji k hrudn\u00edku v m\u00edst\u011b, kde hluboko pod k\u016f\u017e\u00ed bilo jeho srdce. Slou\u017eila mu jako ochr\u00e1nce a Bill m\u011bl pocit, \u017ee pokud ji d\u00e1 pry\u010d, op\u011bt jej otev\u0159e, vpust\u00ed Toma dovnit\u0159 a zapomene na v\u0161e, co se mu sna\u017eil Andreas v\u0161t\u011bpit. Z toho<\/em> ve\u010dera si toho mo\u017en\u00e1 p\u0159\u00edli\u0161 nepamatoval, ale po\u0159\u00e1d mu v u\u0161\u00edch zn\u011bla ozv\u011bna jeho slov.<\/div>\n
Byla to pro n\u011bj jen hra. Nic to neznamenalo. Jen si hr\u00e1l.<\/em><\/div>\n
Bill pomalu zavrt\u011bl hlavou a za\u010dal se od Toma odtahovat, ale v t\u00e9 chv\u00edli se Tom p\u0159itiskl na jeho rty a zoufale jej pol\u00edbil.<\/p>\n

„V\u00edm, \u017ee to m\u016f\u017eu napravit. V\u0161e m\u016f\u017ee b\u00fdt jin\u00e9. Ud\u011bl\u00e1m t\u011b \u0161\u0165astn\u00fdm, Bille. Tohle m\u016f\u017ee b\u00fdt naposled, co kv\u016fli mn\u011b pl\u00e1\u010de\u0161,“ st\u00e9nal proti jeho \u00fast\u016fm a ka\u017ed\u00e9 slovo zpe\u010detil kr\u00e1tk\u00fdm polibkem. „\u0158ekni ano. Pros\u00edm, \u0159ekni to.“<\/div>\n

Palcem jej pohladil po spodn\u00edm rtu, kter\u00fd vz\u00e1p\u011bt\u00ed vs\u00e1l do pusy a jemn\u011b po n\u011bm p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl t\u011bmi sv\u00fdmi. Po\u0159\u00e1d si nedovoloval zaj\u00edt d\u00e1l. Byl naprosto zoufal\u00fd. Billova rozpolcenost byla do o\u010d\u00ed bij\u00edc\u00ed a v\u011bd\u011bl, \u017ee pokud n\u011bco neud\u011bl\u00e1, ztrat\u00ed jej. Mohl by mu \u0159\u00edct, \u017ee jej do toho nep\u0159\u00edmo navedl Andreas, ale na druhou stranu to jist\u011b myslel dob\u0159e a necht\u011bl jim ubl\u00ed\u017eit. Od toho dne se v\u0161ak na n\u011bj d\u00edval pon\u011bkud jin\u00fdm pohledem a nerozum\u011bl tomu, pro\u010d. Nem\u011bl z n\u011bj dobr\u00fd pocit. M\u011bl dokonce strach z p\u0159edstavy, \u017ee by se m\u011bl p\u0159ibl\u00ed\u017eit k Billovi a to bylo v jejich p\u0159\u00edpad\u011b doslova nemysliteln\u00e9.<\/div>\n
Bill zalapal po dechu a zaklonil hlavu. Om\u00e1men\u011b stiskl v\u00ed\u010dka, pootev\u0159el rty a prom\u011bnil se v panenku, se kterou si Tom mohl d\u011blat, co se mu zacht\u011blo. Jeho rozcuchan\u00e9 vlasy \u0161imraly Toma na tv\u00e1\u0159i, kdy\u017e se nad n\u00edm skl\u00e1n\u011bl a polibky pokr\u00fdval jeho \u010delist. Chytil Billovu sev\u0159enou p\u011bst, rty p\u0159itiskl k jeho uchu. Bylo to, jako by v ruce sv\u00edral jeho srdce.<\/div>\n
„U\u017e mu nikdy neubl\u00ed\u017e\u00edm, Bille,“ \u0161eptl. „P\u0159\u00edsah\u00e1m.“<\/div>\n
Ukradl si je\u0161t\u011b jeden polibek p\u0159edt\u00edm, ne\u017e vstal a nechal Billa samotn\u00e9ho. Byl si jist\u00fd, \u017ee m\u00e1 o \u010dem p\u0159em\u00fd\u0161let. Oba m\u011bli.<\/p>\n

Bill sledoval jeho vzdaluj\u00edc\u00ed se z\u00e1da, a kdy\u017e se za n\u00edm zav\u0159ely dve\u0159e, opatrn\u011b se dotkl sv\u00fdch pootev\u0159en\u00fdch rt\u016f. Tehdy jej to zas\u00e1hlo jako blesk z jasn\u00e9ho nebe. Pohled se rozz\u00e1\u0159il, t\u011blo se rozt\u0159\u00e1slo a rty se zkroutily do z\u00e1\u0159iv\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. Po tv\u00e1\u0159i mu neust\u00e1le st\u00e9kaly slzy a dopadaly na pol\u0161t\u00e1\u0159 v rytmu bubnov\u00e1n\u00ed de\u0161t\u011b, ale nyn\u00ed to byl zcela jin\u00fd druh slz, ne\u017e na jak\u00e9 byl zvykl\u00fd.<\/div>\n

U\u017e mu nikdy neubl\u00ed\u017e\u00edm, Bille, p\u0159\u00edsah\u00e1m\u2026<\/em>
„V\u011b\u0159\u00edm ti,“ \u0161eptl zesl\u00e1ble a o\u010dima hypnotizoval zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e. „V\u011b\u0159\u00edm ti\u2026 l\u00e1sko moje,“ dodal tichounce a zamotal se do p\u0159ikr\u00fdvky. Bylo to v\u00e1hav\u00e9 a opatrn\u00e9. Ta slova v t\u00e9 chv\u00edli pat\u0159ila jen jemu. Rezonovala mu mysl\u00ed a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dlouho. Tou\u017eila b\u00fdt vyslovena.<\/div>\n
Bill miloval sp\u00e1nek, a i kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee se mu tentokr\u00e1t nepoda\u0159\u00ed usnout, netr\u00e1pil se t\u00edm. D\u00edval se ven z okna, na bou\u0159ku a stromy houpaj\u00edc\u00ed se v poryvech v\u011btru a i p\u0159esto, \u017ee na n\u011b d\u00edky chyb\u011bj\u00edc\u00edm \u010do\u010dk\u00e1m nevid\u011bl ost\u0159e, m\u011bl dojem, \u017ee se i ony usm\u00edvaj\u00ed.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

„Bille, pros\u00edm vylez.“<\/em><\/div>\n

Bill, ukr\u00fdvaj\u00edc\u00ed se pod p\u0159ikr\u00fdvkou u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 nemohl d\u00fdchat, ale po\u0159\u00e1d vytrvale odm\u00edtal opustit sv\u016fj \u00fakryt. „Vypad\u00e1m jako stra\u0161idlo,“ zamumlal ne\u0161\u0165astn\u011b a s hr\u016fzou se zad\u00edval na fialov\u00e9 prameny sv\u00fdch vlas\u016f. Nyn\u00ed u\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee se nevyplat\u00ed experimentovat s hromadou krepov\u00e9ho pap\u00edru podivn\u00e9 barvy a u\u017e v\u016fbec ne, pokud jste d\u00edt\u011b a v podstat\u011b netu\u0161\u00edte, co m\u00e1te d\u011blat. Op\u011bt se rozvzlykal.<\/em><\/div>\n
Tom nedok\u00e1zal poslouchat jeho pl\u00e1\u010d. Fakt, \u017ee se jeho mal\u00fd br\u00e1\u0161ka tr\u00e1p\u00ed, mu l\u00e1mal srdce na malinkat\u00e9 kous\u00ed\u010dky. Ale jedin\u011b on je zase dok\u00e1zal slepit dohromady.<\/em><\/div>\n
„Pros\u00edm, vylez. Uvid\u00ed\u0161, stoj\u00ed to za to. U\u017e nejsi jedin\u00e9 stra\u0161idlo v tomhle dom\u011b.“<\/em><\/div>\n
Bill poodhrnul p\u0159ikr\u00fdvku. Nakonec si to ale rozmyslel. „Ne, z\u016fstanu tady,“ \u0161pitl.<\/em><\/div>\n
„Ty mi snad nev\u011b\u0159\u00ed\u0161?“ Tom mal\u00fdm palcem dloubl do vypoukl\u00e9 p\u0159ikr\u00fdvky. „No tak, pod\u00edvej se.“<\/em><\/div>\n
Bill si rychle ut\u0159el uplakanou tv\u00e1\u0159 a zv\u011bdav\u011b vykoukl ze sv\u00e9ho \u00fakrytu. Jakmile spat\u0159il sv\u00e9ho bratra, nejd\u0159\u00edv zd\u011b\u0161en\u011b vykulil o\u010di a pot\u00e9 se rozesm\u00e1l. Tom vypadal mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b h\u016f\u0159 ne\u017e on. Jeho del\u0161\u00ed vlasy m\u011bly o\u0161kliv\u011b zelen\u00fd odst\u00edn, a kdy\u017e se k tomu p\u0159idal legra\u010dn\u00ed obli\u010dej, kter\u00fd vyst\u0159ihl hned, jak se na n\u011bj Bill pod\u00edval, p\u0159ipom\u00ednal sv\u00fdm zjevem vodn\u00edka nebo \u017e\u00e1bu.<\/em> <\/p>\n

„Cos to provedl?“ zeptal se se sm\u00edchem, opustil sv\u016fj \u00fakryt a doplazil se k Tomovi, kter\u00fd sv\u016fj vzhled doplnil syt\u011b zelen\u00fdm tri\u010dkem. Nat\u00e1hl ruku a opatrn\u011b se dotkl zelen\u00e9ho pramenu vlas\u016f.<\/em><\/div>\n

„Necht\u011bl jsem, aby ses tr\u00e1pil,“ p\u0159iznal Tom ti\u0161e, pot\u011b\u0161en Billov\u00fdm rozz\u00e1\u0159en\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/em><\/div>\n
„Tos ud\u011blal jen kv\u016fli mn\u011b?“ p\u00edpl a prsty sklouzl na bratrovu tv\u00e1\u0159. Jemn\u011b jej pohladil po l\u00edci. „Tomi,“ vydechl, neschopen slova.<\/em><\/div>\n
„To byla mali\u010dkost,“ usm\u00e1l se na n\u011bj Tom a po\u0161imral jej na b\u0159i\u0161e. „U\u017e t\u011b nikdy nechci vid\u011bt plakat,“ \u0159ekl naoko v\u00fdhru\u017en\u011b a pot\u00e9 Billa povalil do pe\u0159in a za\u010dal jej \u0161imrat po cel\u00e9m t\u011ble. Ten se pod n\u00edm chud\u00e1\u010dek sv\u00edjel, pi\u0161t\u011bl, sna\u017eil se uniknout dob\u0159e m\u00ed\u0159en\u00fdm dotek\u016fm a Tom se musel sm\u00e1t v\u0161em t\u011bm krkolomn\u00fdm pokus\u016fm.<\/em><\/div>\n
Naslouchal Billovu sm\u00edchu, rukama mu pulzoval \u017eivot toho drobn\u00e9ho t\u011bl\u00ed\u010dka a on si nedok\u00e1zal p\u0159edstavit nic kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edho. Slzy byly pry\u010d, nahradil je sm\u00edch. V\u0161e bylo v po\u0159\u00e1dku.<\/em> <\/p>\n

P.S Nebyla jsem si jist\u00e1 jm\u00e9nem Tomova pejska. U jedn\u00e9 fotky jsem ned\u00e1vno spat\u0159ila ozna\u010den\u00ed Cali, mo\u017en\u00e1 to ani nebylo my\u0161leno jako jeho jm\u00e9no, ale v t\u00e9hle pov\u00eddce to bude Cali. Nebudeme to zbyte\u010dn\u011b komplikovat \ud83d\ude42<\/p>\n

<\/em> autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay „Fajn, mluv, ale m\u00e1\u0161 dv\u011b minuty! Jsem toti\u017e objednan\u00e1 ke kade\u0159nici a na manik\u00faru a nem\u00edn\u00edm to prome\u0161kat kv\u016fli tv\u00fdm v\u00fd\u010ditk\u00e1m sv\u011bdom\u00ed.“ Zn\u011bla na\u0161tvan\u011b a Tom se j\u00ed v podstat\u011b nedivil. M\u011bla pr\u00e1vo zlobit se. Nezachoval se k n\u00ed hezky.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[599],"tags":[],"class_list":["post-3572","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-blue-bird"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3572","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3572"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3572\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3572"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3572"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3572"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}