{"id":3574,"date":"2014-11-19T16:00:00","date_gmt":"2014-11-19T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3562"},"modified":"2014-11-19T16:00:00","modified_gmt":"2014-11-19T15:00:00","slug":"turn-back-time-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/11\/19\/turn-back-time-3\/","title":{"rendered":"Turn Back Time 3."},"content":{"rendered":"
autor: Izzap<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Jako m\u00edt cel\u00fd sv\u011bt na kone\u010dc\u00edch prst\u016f<\/p>\n

<\/strong> „Tome, ty vole, co to, kurva?“ volal Georg za Tomem a sprintoval, aby dob\u011bhl kamar\u00e1da, kter\u00fd svi\u017en\u011b kr\u00e1\u010del dobr\u00fdch p\u00e1r metr\u016f p\u0159ed n\u00edm. Kluci r\u00e1zovali ulicemi m\u011bsta v brzk\u00e9m odpoledni. „Kam, do h\u00e1je, jdeme?“<\/div>\n

„U\u017e jsem ti to \u0159ekl,“ op\u00e1\u010dil rychle Tom, ani\u017e by se na sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele pod\u00edval.<\/div>\n
„Ne, \u0159\u00edkal jsi mi akor\u00e1t n\u011bjak\u00fd sra\u010dky o parku a pak\u2026 doprdele, nev\u00edm, n\u011bco, co zn\u011blo jako cestov\u00e1n\u00ed \u010dasem.“<\/div>\n
„Jo, p\u0159esn\u011b.“<\/div>\n
„Tome,“ pronesl Georg hroziv\u011b a zakoulel skepticky o\u010dima. „Jedna v\u011bc je p\u0159\u00e1t si vr\u00e1tit \u010das a moct se nau\u010dit na test. Ale to bylo jenom zbo\u017en\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed. \u00dapln\u011b jin\u00e1 v\u011bc je za\u010d\u00edt prohla\u0161ovat, \u017ee jsi \u010dasem opravdu cestoval.“<\/div>\n
„Cestoval jsem \u010dasem,“ \u0159ekl Tom upjat\u011b a jeho ego se tetelilo.<\/div>\n
„Tome, v\u00e1\u017en\u011b?“ odfrkl Geo neschopn\u00fd zabr\u00e1nit proto\u010den\u00ed panenek, je\u017e n\u00e1sledovalo.<\/div>\n
„Jo, v\u00e1\u017en\u011b. \u0158ekl jsem ti cel\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh, ty sis vybral mu nev\u011b\u0159it,“ odpov\u011bd\u011bl jednodu\u0161e Tom, jako by to v\u0161echno vysv\u011btlovalo.<\/p>\n

„Fajn, ale kam m\u011b, do pekla, te\u010f vede\u0161? Ne\u0159\u00edkej mi, \u017ee m\u011b zavra\u017ed\u00ed\u0161 v n\u011bjak\u00fd tmav\u00fd aleji jenom proto, \u017ee nev\u011b\u0159\u00edm t\u00fd tv\u00fd bl\u00e1zniv\u00fd\u2026“<\/div>\n

„Jdeme do parku,“ odsekl Tom, \u010d\u00edm\u017e utnul sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele. Zabo\u010dil na zn\u00e1mou obl\u00e1zkovou cesti\u010dku do parku.<\/div>\n
„Pro\u010d?“<\/div>\n
„Pro\u010d mysl\u00ed\u0161, Georgu? Poslouchal jsi v\u016fbec tu mou historku?“ zeptal se dred\u00e1\u010d, n\u00e1hle se zastavil, oto\u010dil se a zad\u00edval se sv\u00e9mu p\u0159\u00edteli p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Jo, ale\u2026“<\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00e1 ale. Nev\u011b\u0159il jsi mi, te\u010f ti to uk\u00e1\u017eu.“<\/div>\n
„To nem\u016f\u017ee\u0161 myslet v\u00e1\u017en\u011b,“ zamudroval si Georg pod vousy, zat\u00edmco se Tom oto\u010dil a pokra\u010doval v ch\u016fzi po cesti\u010dce p\u0159\u00edmo ke star\u00e9 zapomenut\u00e9 \u010d\u00e1sti parku, kde obvykle ti dva vysed\u00e1vali po \u0161kole. Geo ti\u0161e Toma n\u00e1sledoval. Oba kluci u\u0161li n\u011bkolik krok\u016f parkem a zastavili se, kdy\u017e dorazili ke zn\u00e1m\u00e9mu d\u0159ev\u011bn\u00e9mu piknikov\u00e9mu stolu, k lavi\u010dce a desce stolu pln\u00e9 t\u0159\u00edsek.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Tom se zastavil a ohl\u00e9dl se na Georga.<\/div>\n
„Oukej, jsme tady. A te\u010f co?“ zeptal se netrp\u011bliv\u011b Geo, zaj\u00edmalo ho, jestli se jeho p\u0159\u00edtel v\u00e1\u017en\u011b zbl\u00e1znil.<\/div>\n
Tom se rozhl\u00e9dl po okol\u00ed.<\/div>\n
Jeho pohled se zastavil na n\u011bjak\u00e9 star\u00e9 rou\u0159e v d\u00e1li.<\/div>\n
„Co to je?“ zeptal se Georg, uv\u011bdomil se, \u017ee si t\u00e9hle v\u011bci nikdy d\u0159\u00edv nev\u0161iml.<\/div>\n
„To je ono,“ op\u00e1\u010dil Tom ti\u0161e, t\u00e9m\u011b\u0159 \u0161eptal, a pomalu se roze\u0161el k t\u00e9 v\u011bci, nohy vl\u00e1\u010del, jako kdyby byl n\u00e1m\u011bs\u00ed\u010dn\u00fd, jako by ho p\u0159itahovala n\u011bjak\u00e1 nadp\u0159irozen\u00e1 s\u00edla.<\/div>\n
„To je ono? Co je to!?“ t\u00e9m\u011b\u0159 zak\u0159i\u010del Georg a sp\u011b\u0161n\u011b Toma n\u00e1sledoval p\u0159es zm\u00edraj\u00edc\u00ed tr\u00e1vu.<\/div>\n
Dva chlapci st\u00e1li u \u010dern\u00e9 roury a z\u00edrali na ni, jako by to bylo um\u011bleck\u00e9 d\u00edlo.<\/div>\n
„Tohle je ono,“ odpov\u011bd\u011bl Tom m\u011bkce, nat\u00e1hl se a kone\u010dky prst\u016f se dotkl chladn\u00e9 oceli.<\/div>\n
Georg zalapal po dechu, kdy\u017e se t\u00e9 v\u011bci dotkla Tomova ruka, z poloviny o\u010dek\u00e1val, \u017ee se stane n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho.<\/div>\n
Ale nestalo se nic.<\/div>\n
V\u0161e z\u016fstalo p\u0159i star\u00e9m a Tom zvedl hlavu, aby se na Georga pod\u00edval, p\u0159i\u010dem\u017e se mu ve tv\u00e1\u0159i objevil lehk\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Nech m\u011b ti to uk\u00e1zat,“ pokra\u010doval dred\u00e1\u010d zast\u0159en\u00fdm snov\u00fdm hlasem.<\/p>\n

Nemohl si pomoct.<\/div>\n

Jak tam tak Tom st\u00e1l s rukou na rou\u0159e, pouh\u00e9 sekundy p\u0159ed cestou, jeho mysl pracovala na pln\u00e9 obr\u00e1tky. V\u0161echny vzpom\u00ednky z p\u0159edchoz\u00edho dne se mu vr\u00e1tily, p\u0159ehr\u00e1valy se mu v hlav\u011b jako film. Kr\u00e1sn\u00fd pozemek, obrovsk\u00fd d\u016fm, v\u0161echno, co vypadalo jako z u\u010debnice d\u011bjepisu, a hlavn\u011b – nikdy by nemohl zapomenout na Billa, nebo na pana Tr\u00fcmpera.<\/div>\n
Ten kluk\u2026<\/div>\n
Bylo na n\u011bm n\u011bco tolik zaj\u00edmav\u00e9ho, n\u011bco, co Toma nutilo se oto\u010dit, aby se na n\u011bj znovu pod\u00edval.<\/div>\n
A Tom nemohl set\u0159\u00e1st ten pocit, to, jak se mu rozbu\u0161ilo srdce, kdy\u017e zauva\u017eoval o n\u00e1vratu zp\u00e1tky, aby ho nav\u0161t\u00edvil. Jenom kr\u00e1tk\u00e1, mal\u00e1 n\u00e1v\u0161t\u011bva, to nem\u016f\u017ee ni\u010demu u\u0161kodit. Konec konc\u016f posledn\u011b ode\u0161el, ani\u017e by \u0159ekl alespo\u0148 „D\u011bkuji“.<\/div>\n
A to je p\u0159ece neslu\u0161n\u00e9, ne?<\/p>\n

„Tome, je to roura,“ prohl\u00e1sil jednodu\u0161e Geo a z\u00edral na sv\u00e9ho kamar\u00e1da se zdvi\u017een\u00fdm obo\u010d\u00edm. „Co p\u0159esn\u011b od n\u00ed \u010dek\u00e1\u0161?“<\/div>\n

\u00dasm\u011bv na Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i se roz\u0161\u00ed\u0159il, jeho rty se sto\u010dily do \u00fa\u0161klebku, jako kdyby Tom skr\u00fdval na kone\u010dc\u00edch prst\u016f nejtajn\u011bj\u0161\u00ed sv\u011btov\u00e9 tajemstv\u00ed.<\/div>\n
„Je to v\u00edc ne\u017e jen n\u011bjak\u00e1 roura,“ za\u0161eptal dred\u00e1\u010d. Jeho slova odnesl lehk\u00fd v\u00e1nek. Paprsky jarn\u00edho slunce dopadaly na t\u011bla obou chlapc\u016f.<\/div>\n
Georg zk\u0159\u00ed\u017eil ruce na prsou a minutu p\u0159em\u00fd\u0161lel, ne\u017e vydechl a pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Oh, dob\u0159e,“ \u0159ekl, „je to, hm, \u010dasovej port\u00e1l, spr\u00e1vn\u011b?“<\/div>\n
Tom se usm\u00e1l a p\u0159ik\u00fdvl. „Uh-huh.“<\/div>\n
„Tome, mysl\u00edm, \u017ee jsi m\u011bl pravdu. V\u00e1\u017en\u011b pomalu p\u0159ich\u00e1z\u00ed\u0161 o rozum. Chlape, co se stalo?“<\/div>\n
Tom na\u0161tvan\u011b vydechl a pod\u00edval se Geovi p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Pod\u00edvej, j\u00e1 nel\u017eu. A nejsem bl\u00e1zen. Uk\u00e1\u017eu ti to,“ odpov\u011bd\u011bl vzpurn\u011b, necht\u011bl se vzd\u00e1t bez boje.<\/p>\n

Georg byl na moment zticha, ale pak u n\u011bj zv\u00edt\u011bzila zv\u011bdavost a on se zeptal: „Jak?“<\/div>\n

Tom mrkl dol\u016f na rouru a na chvilku se zamyslel.<\/div>\n
„Vezmi m\u011b za ruku,“ \u0159ekl, pod\u00edval se zp\u011bt na Georga a nat\u00e1hl svou ruku dlan\u00ed vzh\u016fru.<\/div>\n
„Vole\u2026“ reagoval Geo, z\u00edral na Tomovu ruku jako na jedovat\u00e9ho pavouka, u n\u011bho\u017e \u010dekal, a\u017e se zuby zahryzne do jeho masa.<\/div>\n
Kluci se chv\u00edli navz\u00e1jem pozorovali, \u017e\u00e1dn\u00fd z nich se nehnul ani o centimetr navzdory v\u011btru, jen\u017e se op\u00edral do jejich t\u011bl. Tom zkou\u0161el pohledem Georga p\u0159esv\u011bd\u010dit a Georg pouze p\u00e1trat po tom bl\u00e1znovi, jen\u017e Tomovi vlezl do mozku.<\/div>\n
„Ne, Tome, jsi bl\u00e1zen! Tohle je prost\u011b \u0161\u00edlen\u00fd. Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it, \u017ee jsem to nechal zaj\u00edt takhle daleko. Tedy, kurva, myslel jsem, \u017ee j\u00e1 jsem ten bl\u00e1znivej z n\u00e1s dvou, a te\u010f p\u0159ijde\u0161 s t\u00edm, \u017ee ses dostal 100 let zp\u00e1tky jenom d\u00edky tomu, \u017ee jsi s\u00e1hnul na n\u011bjakou p\u011bk\u0148ou\u010dkou starou rouru, a o\u010dek\u00e1v\u00e1\u0161, \u017ee ti budu v\u011b\u0159it? Co jsi hulil za crack, chlape? Proto\u017ee v\u00e1\u017en\u011b, nen\u00ed to pro tebe moc dobr\u00fd, zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e to zp\u016fsobuje, \u017ee jsi v\u011bt\u0161\u00ed \u0161\u00edlenec ne\u017e j\u00e1. Tedy, Tome, tohle je prost\u011b bl\u00e1zniv\u00fd\u2026“<\/p>\n

Georg se zarazil a zvedl pohled od zem\u011b, vzhl\u00e9dl pot\u00e9, co poc\u00edtil siln\u00fd z\u00e1van v\u011btru proti sv\u00e9mu t\u011blu. Vzhl\u00e9dl a o\u010dek\u00e1val, \u017ee se setk\u00e1 s Tomov\u00fdm na\u0161tvan\u00fdm obli\u010dejem, Tom se v\u017edycky tak na\u0161tval, kdy\u017e se Georg trochu moc rozpov\u00eddal.<\/div>\n

Ale nevid\u011bl nic ne\u017e k\u0159ov\u00ed n\u011bkolik metr\u016f od n\u011bj. \u017d\u00e1dn\u00fd Tom v dohledu.<\/div>\n
„Tome?“ ozval se pokorn\u011b a marn\u011b kroutil hlavou ze strany na stranu. „Tome, no tak, vole, tohle nen\u00ed sranda. Kam jsi, sakra, \u0161el?“<\/div>\n
\u017d\u00e1dn\u00e1 odpov\u011b\u010f, sly\u0161et bylo jen lehk\u00fd v\u00e1nek a \u0161ust\u011bn\u00ed list\u016f nedalek\u00fdch dub\u016f.<\/div>\n
„To-ome!“ zvolal Georg nazloben\u011b. „Omlouv\u00e1m se?“ zkusil m\u00edrn\u011bj\u0161\u00edm t\u00f3nem, jako by omluva vr\u00e1tila jeho kamar\u00e1da zp\u011bt z\u2026 z toho zatracen\u00e9ho m\u00edsta, kam zmizel. „K \u010dertu s tebou, Tome,“ zamudroval si Georg pod vousy, zat\u00edmco obe\u0161el piknikov\u00fd st\u016fl a sk\u00e1cel se na lavi\u010dku, nat\u00e1hl se dozadu a z\u00edral na \u010d\u00e1st parku, v n\u00ed\u017e se nach\u00e1zela roura. Ra\u0161ila ze zem\u011b dobr\u00fd metr do vzduchu a jej\u00ed \u010derstv\u00fd n\u00e1t\u011br se leskl ve slune\u010dn\u00edm svitu.<\/p>\n

Georg vydechl a p\u00e1r minut tu v\u011bc jenom sledoval, ne\u017e za\u010dal mluvit do pr\u00e1zdna, jako by ho Tom mohl sly\u0161et – jako kdyby neud\u011blal nic jin\u00e9ho, ne\u017e \u017ee si obl\u00e9kl neviditeln\u00fd pl\u00e1\u0161\u0165.<\/div>\n

„No tak, Tome, tedy, v\u00edm, \u017ee jsem pl\u00e1cal a tak, ale nen\u00ed tu \u017e\u00e1dn\u00fd d\u016fvod k tomu takhle zasran\u011b\u2026 mi zmizet. V\u00edm, \u017ee um\u00edm bejt hlasitej, kdy\u017e \u017evan\u00edm, ale v\u00e1\u017en\u011b, nebyl jsem zas tak hlasitej, abych si nev\u0161iml, \u017ee jsi ode\u0161el nebo abych nesly\u0161el n\u011bkoho, kdo p\u0159i\u0161el a odnesl t\u011b pry\u010d p\u0159\u00edmo v moj\u00ed p\u0159\u00edtomnosti. Nejsem slepej nebo hluchej\u2026 Ty jsi, prost\u011b, zmizel, chlape. Vole, to nen\u00ed cool. V\u016fbec to nen\u00ed cool, Tome!“ zak\u0159i\u010del ve chv\u00edli, kdy se znovu zvedl v\u00edtr, ostr\u00fd v\u00e1nek se op\u0159el do jeho k\u016f\u017ee a zp\u016fsobil, \u017ee se Geo zachv\u011bl.<\/div>\n
Georg vyvalil o\u010di a \u010delist mu spadla m\u00e1lem a\u017e na zem, jakmile spat\u0159il Toma objeviv\u0161\u00edho se u roury. Jeho ruka ji st\u00e1le sv\u00edrala, zat\u00edmco znovu z\u00edsk\u00e1val balanc a rozhl\u00ed\u017eel se po parku t\u00e9m\u011b\u0159 om\u00e1men\u011b.<\/div>\n
„T-Tome?“ ozval se slab\u011b Georg.<\/p>\n

Tom se oto\u010dil na sv\u00e9ho kamar\u00e1da, pustil se roury a zam\u00ed\u0159il k n\u011bmu s obrovsk\u00fdm \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n

„\u0158\u00edkal jsem ti to,“ bylo v\u0161echno, co Tom pov\u011bd\u011bl samolib\u00fdm t\u00f3nem. Pak se posadil na lavi\u010dku vedle Gea.<\/div>\n
Georg si nemohl pomoct, usm\u00e1l se Tomovu ob\u0159\u00edmu egu. „K-kam jsi, do h\u00e1je, \u0161el?“<\/div>\n
„Do roku 1908.“<\/div>\n
Georg se nepohodln\u011b zasm\u00e1l a oto\u010dil se na Toma se skeptick\u00fdm v\u00fdrazem.<\/div>\n
„Ne, m\u00e1m na mysli, kam jsi \u0161el doopravdy, kamar\u00e1de? Ty jsi prost\u011b\u2026 jako bys zmizel,“ zkusil znovu.<\/div>\n
Tom se zahih\u0148al a p\u0159\u00e1telsky pra\u0161til Georga do pa\u017ee. „Dal jsem ti svou verzi pravdy,“ odpov\u011bd\u011bl jednodu\u0161e s up\u0159\u00edmn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech.<\/div>\n
Georg si asi pot\u0159ic\u00e1t\u00e9 za dne\u0161n\u00ed den povzdychl a zad\u00edval se sv\u00e9mu p\u0159\u00edteli do o\u010d\u00ed. „Opravdu o\u010dek\u00e1v\u00e1\u0161, \u017ee budu v\u011b\u0159it, \u017ee ses vr\u00e1til v \u010dase o 100 let zp\u00e1tky?“<\/div>\n
„Jo, to teda jo.“<\/div>\n
„O\u010dek\u00e1v\u00e1\u0161, \u017ee tomu budu jen tak v\u011b\u0159it, ani\u017e bych se na n\u011bco ptal?“<\/div>\n
Tom si nemohl pomoct, rozesm\u00e1l se. Postavil se a Georg ud\u011blal to sam\u00e9. „Cht\u011bl jsem t\u011b vz\u00edt s sebou, ale odm\u00edtl jsi.“<\/div>\n
„Proto\u017ee jsem si myslel, \u017ee l\u017ee\u0161,“ \u0159ekl Georg ti\u0161e, nicm\u00e9n\u011b up\u0159\u00edmn\u011b.<\/div>\n
„Ale te\u010f u\u017e mi v\u011b\u0159\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„No\u2026 ne.“<\/p>\n

Tom zt\u011b\u017eka vydechl a vr\u00e1til se zp\u011bt k rou\u0159e. Nazna\u010dil Georgovi, aby ho n\u00e1sledoval, co\u017e on ud\u011blal.<\/div>\n

„Oukej, tak to zkusme znovu, Georgu,“ instruoval Tom a shl\u00e9dl na \u010dernou rouru.<\/div>\n
„Co\u2026 co t\u00edm mysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Kdy\u017e mi nev\u011b\u0159\u00ed\u0161, holt ti to mus\u00edm uk\u00e1zat,“ prohl\u00e1sil Tom jednodu\u0161e, jako by se cestov\u00e1n\u00ed \u010dasem stalo najednou nejzn\u00e1m\u011bj\u0161\u00ed a nejjednodu\u0161\u0161\u00ed formou cestov\u00e1n\u00ed v\u0161ech dob.<\/div>\n
Sm\u00e1l se, zat\u00edmco sledoval v\u00fdraz vnit\u0159n\u00edho boje na Geov\u011b tv\u00e1\u0159i. Obli\u010dej jeho p\u0159\u00edtele drasticky zbledl, zat\u00edmco Georg z\u00edral na rouru v zemi s vyvalen\u00fdma o\u010dima a m\u00edrn\u011b kroutil hlavou.<\/div>\n
„Georgu, vole, no tak, ani si neuv\u011bdom\u00ed\u0161, \u017ee se n\u011bco zm\u011bnilo, dokud se nepod\u00edv\u00e1\u0161 a nev\u0161imne\u0161 si, \u017ee je v\u0161echno jinak. Nen\u00ed d\u016fvod se pod\u011blat strachy, jo? Neum\u0159e\u0161 a tvoje molekuly se nep\u0159eskup\u00ed nebo tak n\u011bco.“<\/div>\n
„Jak to v\u00ed\u0161?“ zeptal se Geo vyd\u011b\u0161en\u011b.<\/div>\n
Tom nafoukl tv\u00e1\u0159e a vydechl, pak up\u0159\u00edmn\u011b odpov\u011bd\u011bl: „Oukej, nev\u00edm, co se d\u011bje s tv\u00fdmi molekulami b\u011bhem cesty, ale neum\u0159e\u0161, to v\u00edm jist\u011b. A nijak nezmutuje\u0161, tak\u017ee opravdu nen\u00ed \u010deho se b\u00e1t. No tak, mus\u00ed\u0161 se aspo\u0148 trochu porozhl\u00eddnout po minulosti\u2026 V\u00ed\u0161, vypad\u00e1 to tam jako na obr\u00e1zc\u00edch z u\u010debnice d\u011bjepisu, jenom je to\u2026 re\u00e1ln\u011bj\u0161\u00ed.“<\/div>\n
Georg moment uva\u017eoval nad kamar\u00e1dov\u00fdmi slovy, zva\u017eoval pro a proti, p\u0159edstavoval si v\u0161echny mo\u017enosti, jak by to mohlo skon\u010dit, co by se mohlo zvrtnout.<\/div>\n
Jeden hlavn\u00ed argument p\u0159eva\u017eoval: Mohli bychom z\u016fstat zaseknut\u00ed v roce 1908.<\/em><\/div>\n
Tedy za p\u0159edpokladu, \u017ee Tom nel\u017ee.<\/div>\n
V\u0161echna mo\u017en\u00e1 ALE ho p\u0159emohla. Zat\u0159epal hlavou a o krok ustoupil, pod\u00edval se nejd\u0159\u00edv na rouru a pak do Tomovy zmaten\u00e9, t\u00e9m\u011b\u0159 zklaman\u00e9 tv\u00e1\u0159e.<\/p>\n

„Ne,“ \u0159ekl nejd\u0159\u00edve a ud\u011blal dal\u0161\u00edch p\u00e1r krok\u016f vzad. „Ne, Tome, mo\u017en\u00e1 nel\u017ee\u0161, ale po\u0159\u00e1d… Za p\u0159edpokladu, \u017ee ne, nem\u016f\u017ee\u0161 se prost\u011b vr\u00e1tit v \u010dase, kdykoliv si zamane\u0161! Mysli na \u010dasoprostorov\u00e9 kontinuum nebo jak se tomu \u0159\u00edk\u00e1! Nem\u016f\u017ee\u0161 sk\u00e1kat dop\u0159edu a zp\u00e1tky a br\u00e1t s sebou ty sv\u00fd gangstersk\u00fd hadry a mluvu z 21. stolet\u00ed, mysli na to, jak bys mohl zpackat historii cel\u00fdho sv\u011bta! M\u00e1m na mysli, m\u016fj bo\u017ee, mohl bys vz\u00edt n\u011bco z p\u0159\u00edtomnosti do minulosti, \u0159\u00edct jim, jak to funguje, jak se to vyr\u00e1b\u00ed, a bum! Ne\u017e bys \u0159ekl \u0161vec, budou m\u00edt najednou mobily v roce 1910! Tome, nem\u016f\u017ee\u0161 to d\u011blat! P\u0159em\u00fd\u0161lej o tom, jak moc riskuje\u0161, v\u00edme, \u017ee bys mohl zruinovat historii! Zatracen\u011b, mluv\u00edm jako bl\u00e1zen, ale up\u0159\u00edmn\u011b, jestli nel\u017ee\u0161, a j\u00e1 za\u010d\u00edn\u00e1m c\u00edtit, \u017ee ne. A za p\u0159edpokladu, \u017ee nejsi tot\u00e1ln\u00ed \u0161\u00edlenec, pak bys mohl zm\u011bnit historii, ani\u017e bys o tom v\u011bd\u011bl!“<\/div>\n

„Georgu… chlape, uklidni se… Nesna\u017e\u00edm se zm\u011bnit historii,“ \u0159ekl Tom m\u011bkce, p\u0159i\u010dem\u017e ustupoval od roury sm\u011brem ke sv\u00e9mu p\u0159\u00edteli.<\/div>\n
„No, to je dob\u0159e! Proto\u017ee bys to ani nem\u011bl zkou\u0161et! Historie se naz\u00fdv\u00e1 histori\u00ed z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu, Tome, u\u017e se stala, je hotov\u00e1, ukon\u010den\u00e1, kompletn\u00ed, prost\u011b jakkoliv tomu chce\u0161 \u0159\u00edkat! Ale pointou je, \u017ee historie nem\u00e1 b\u00fdt m\u011bn\u011bn\u00e1!“<\/p>\n

Georgova posledn\u00ed slova na okam\u017eik visela ve vzduchu, ne\u017e byla rozpt\u00fdlena lehk\u00fdm v\u00e1nkem.<\/div>\n

Dva chlapci z\u00edrali jeden na druh\u00e9ho, Georgova \u00fasta z\u016fstala otev\u0159en\u00e1, jak chlapec z\u00edsk\u00e1val zp\u011bt sv\u016fj klid po dal\u0161\u00edm projevu, a Tom tam st\u00e1l t\u00e9m\u011b\u0159 zara\u017een\u011b.<\/div>\n
„Budu opatrnej,“ byla nakonec jedin\u00e1 odpov\u011b\u010f, k n\u00ed\u017e se Tom p\u0159im\u011bl, \u0159ekl to ti\u0161e, jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b uji\u0161\u0165uj\u00edc\u00ed svou maminku, kter\u00e1 ho vypl\u00edsnila za to, \u017ee vb\u011bhlo do silnice pro m\u00ed\u010d, ani\u017e by se nejprve rozhl\u00e9dlo na ob\u011b strany.<\/div>\n
„Chce\u0161 nazna\u010dit, \u017ee se v\u00e1\u017en\u011b vr\u00e1t\u00ed\u0161 zp\u011bt?“ zeptal se nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b Geo. „R\u00e1no jsi vypadal vyd\u011b\u0161en\u011b a te\u010f mluv\u00ed\u0161 o n\u00e1vratu?“<\/div>\n
Tom pouze pokr\u010dil rameny. „Mo\u017en\u00e1 ne dneska, ale n\u011bkdy.“<\/div>\n
„Pro\u010d?“ p\u00edpl po chvilce Georg.<\/div>\n
Tom byl na moment zticha, pohl\u00e9dl na rouru a pak zp\u011bt na sv\u00e9ho kamar\u00e1da.<\/div>\n
Rty zformoval do drz\u00e9ho \u00fa\u0161klebku, zat\u00edmco odpov\u011bd\u011bl: „Je to jako m\u00edt cel\u00fd sv\u011bt na kone\u010dc\u00edch prst\u016f.“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Ub\u011bhla n\u011bjak\u00e1 doba a Tom byl hodn\u00fd chlape\u010dek, z\u016fstal v jedenadvac\u00e1t\u00e9m stolet\u00ed, kam pat\u0159il. Kdyby to bylo na n\u011bm, vykradl by se na mal\u00fd v\u00fdlet \u010dasem hned dal\u0161\u00ed noc, ale Georg na n\u011bj uvalil m\u00e1lem dom\u00e1c\u00ed v\u011bzen\u00ed. Skute\u010dn\u011b, poka\u017ed\u00e9 kdy\u017e Tom zam\u00fd\u0161lel n\u011bkam j\u00edt, byl podroben\u00fd drsn\u00e9mu v\u00fdslechu.<\/p><\/div>\n

Ale nemohl si pomoct, zv\u011bdavost a dychtivost se vr\u00e1tily. My\u0161lenka na n\u00e1vrat zp\u00e1tky mu zp\u016fsobila, \u017ee mu poletovali v b\u0159i\u0161e mot\u00fdlci jako zb\u011bsil\u00ed. Kdy\u017e Tom v noci us\u00ednal, v\u011bt\u0161ina jeho sn\u016f se skl\u00e1dala z jeho osoby nach\u00e1zej\u00edc\u00ed se na po\u010d\u00e1tku dvac\u00e1t\u00e9ho stolet\u00ed. A nej\u010dast\u011bji jeho sny zahrnovaly Billa. Ano, snil o Billovi, nebo o panu Tr\u00fcmperovi, kr\u00e1sn\u00e9m mlad\u00e9m mu\u017ei, s n\u00edm\u017e se Tom setkal b\u011bhem sv\u00e9 prvn\u00ed cesty do minulosti.<\/div>\n
Pro\u010d?<\/div>\n
Nebyl si jist\u00fd. N\u011bco zkr\u00e1tka na Billovi bylo, n\u011bco, d\u00edky \u010demu\u017e na n\u011bj Tom myslel, n\u011bco krom\u011b toho, \u017ee \u017eije v minul\u00e9m stolet\u00ed, n\u011bco, co Tom nemohl ignorovat. C\u00edtil se, jako by pot\u0159eboval vid\u011bt jeho \u00fasm\u011bv, jako kdyby d\u00edky tomu, \u017ee uvid\u00ed Bill\u016fv z\u00e1\u0159iv\u00fd \u00fasm\u011bv, mohl rozt\u00e1t v hromad\u011b pudinku. Mo\u017en\u00e1 to takhle je, kdy\u017e si najdete kamar\u00e1da, alespo\u0148 pokud ho nem\u016f\u017eete vid\u011bt ka\u017ed\u00fd den. Mo\u017en\u00e1 je va\u0161e mysl zanepr\u00e1zdn\u011bn\u00e1 zp\u016fsoby, jak toho \u010dlov\u011bka ohromit, zp\u016fsoby, jak se s n\u00edm sp\u0159\u00e1telit.<\/p>\n

Jo, to mus\u00ed b\u00fdt ono, rozhodl se Tom.<\/div>\n

A Bill byl jedin\u00e1 v\u011bc, na kterou mohl myslet, zat\u00edmco za sv\u00edt\u00e1n\u00ed vych\u00e1zel z hlavn\u00edch dve\u0159\u00ed sv\u00e9ho domu. Tentokr\u00e1t byl dost chytr\u00fd na to, aby zanechal rodin\u011b vzkaz, prost\u0159ednictv\u00edm n\u011bho\u017e oznamoval, \u017ee bude pry\u010d v\u011bt\u0161inu dne. P\u0159esko\u010dil posledn\u00ed schod a vlet\u011bl na chodn\u00edk, uh\u00e1n\u011bl do parku a neust\u00e1l\u00fdm vytahov\u00e1n\u00edm kalhot bojoval proti gravitaci. Samoz\u0159ejm\u011b op\u011bt musel cestovat \u010dasem ve sv\u00e9m obvykl\u00e9m gangstersk\u00e9m oble\u010den\u00ed – nem\u011bl nic, co by alespo\u0148 p\u0159ipom\u00ednalo od\u011bv z po\u010d\u00e1tku dvac\u00e1t\u00e9ho stolet\u00ed.<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 si bude muset znovu p\u016fj\u010dit n\u011bco od Billa.<\/div>\n
Zaj\u00edmalo by m\u011b, jestli bude v\u0161echno stejn\u00e9,<\/em> zamyslel se v duchu, jakmile vkro\u010dil na obl\u00e1zkovou cesti\u010dku. Pro sebe se usm\u00e1l, kdy\u017e dorazil do zn\u00e1m\u00e9 star\u00e9 \u010d\u00e1sti parku, jeho o\u010di okam\u017eit\u011b vyhledaly \u010dernou rouru. P\u0159e\u0161el k n\u00ed, chv\u00edli st\u00e1l na m\u00edst\u011b, jenom se d\u00edval do pr\u00e1zdna, zat\u00edmco si p\u0159edstavoval, co na n\u011bj \u010dek\u00e1 na druh\u00e9m konci. Popadl pravou rukou dr\u017eadlo a sp\u011b\u0161n\u011b s n\u00edm zah\u00fdbal, co\u017e byl jedin\u00fd zp\u016fsob, jak\u00fdm to minule uv\u00e1d\u011bl do chodu. Jeho \u00fasm\u011bv se roz\u0161\u00ed\u0159il, jakmile uc\u00edtil zn\u00e1m\u00fd obrovsk\u00fd poryv v\u011btru, a pak se rozhl\u00e9dl po okol\u00ed.<\/p>\n

Piknikov\u00fd st\u016fl pln\u00fd t\u0159\u00edsek byl pry\u010d, obrovsk\u00e9 duby zmizely a um\u00edraj\u00edc\u00ed tr\u00e1va byla \u010derstv\u00e1 a mlad\u00e1. Tom se op\u011bt nach\u00e1zel uprost\u0159ed obrovsk\u00e9ho pozemku a obklopovala ho zelen\u00e1 k\u0159oviska a pestr\u00e9 odst\u00edny r\u016f\u017eov\u00fdch, b\u00edl\u00fdch a fialov\u00fdch kv\u011btin. Jeho tv\u00e1\u0159 se rozz\u00e1\u0159ila, jak se tak rozhl\u00ed\u017eel po pozemku jako ztracen\u00fd chlapec kone\u010dn\u011b se navracej\u00edc\u00ed dom\u016f. Zd\u00e1lo se spr\u00e1vn\u00e9 tady b\u00fdt a Tomovo t\u011blo ho do minulosti t\u00e1hlo, jako by mu napov\u00eddalo, \u017ee sem pat\u0159\u00ed, bez ohledu na to, \u017ee tu \u010dn\u00ed jako bolav\u00fd prst.<\/p>\n

„Promi\u0148te, pane,“ ozval se za Tomem zn\u00e1m\u00fd hlas, zn\u011bl na\u0161tvan\u011b, ne\u017e se mluv\u010d\u00ed zarazil. „T-Tome?“ zeptal se hlas po chvilce ticha.<\/div>\n

Tom se pomalu oto\u010dil, vychutn\u00e1val si moment, kdy stanul tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 Billovi stoj\u00edc\u00edmu o p\u00e1r metr\u016f d\u00e1l a pod\u00edval se tomu kr\u00e1sn\u00e9mu chlapci do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Oh, m\u016fj bo\u017ee, Tome!“ zvolal Bill \u0161\u0165astn\u011b, rozeb\u011bhl se a objal Toma jako ztracen\u00e9ho p\u0159\u00edtele.<\/div>\n
Tom na moment ztuhnul, ale pak kolem n\u011bj tak\u00e9 omotal pa\u017ee a objet\u00ed oplatil.<\/div>\n
„Ahoj,“ bylo v\u0161echno, co byl schopn\u00fd pov\u011bd\u011bt, kdy\u017e se od sebe odt\u00e1hli.<\/div>\n
\u00dasm\u011bv na Billov\u011b tv\u00e1\u0159i byl k nezaplacen\u00ed, vypadal jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, je\u017e dostalo s p\u0159edstihem d\u00e1rek k narozenin\u00e1m.<\/div>\n
A Tom\u016fv v\u00fdraz byl, up\u0159\u00edmn\u011b \u0159e\u010deno, podobn\u00fd.<\/div>\n
„Jsi zp\u011bt! Je to, oh, nejsem si jist\u00fd, ale skoro sedm dn\u00ed, m\u00e1m pravdu? U\u017e jsem si myslel, \u017ees ode\u0161el nav\u017edy, ale James m\u011bl o\u010dividn\u011b pravdu. \u0158\u00edkal, \u017ee se vr\u00e1t\u00ed\u0161,“ prohl\u00e1sil Bill ti\u0161e.<\/div>\n
„Jo, no, tady jsem,“ odpov\u011bd\u011bl chab\u011b Tom, neschopn\u00fd p\u0159ij\u00edt s lep\u0161\u00ed fr\u00e1z\u00ed.<\/div>\n
Bill se zachichotal, ne\u017e odpov\u011bd\u011bl: „Ano, tady jsi, zp\u011bt ve sv\u00e9m p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9m oble\u010den\u00ed, jak vid\u00edm. S t\u00edm mus\u00edme n\u011bco ud\u011blat.“<\/p>\n

Bez dal\u0161\u00edch slov se Bill oto\u010dil na podpatku a kr\u00e1\u010del zp\u011bt do obrovsk\u00e9ho kamenn\u00e9ho domu, p\u0159i\u010dem\u017e nazna\u010dil Tomovi, aby ho n\u00e1sledoval, co\u017e Tom ochotn\u011b ud\u011blal.<\/div>\n

Nicm\u00e9n\u011b tentokr\u00e1t Bill a Tom nebyli sami jako poprv\u00e9, kdy\u017e se setkali.<\/div>\n
Mal\u00e9 p\u0159edstaven\u00ed uprost\u0159ed tr\u00e1vn\u00edku nebylo jenom pro n\u011b.<\/div>\n
Ne, pr\u00e1v\u011b naopak, dva p\u00e1ry star\u0161\u00edch o\u010d\u00ed sledovaly p\u0159ehl\u00eddku p\u0159\u00e1telstv\u00ed oknem v ob\u00fdvac\u00edm pokoji.<\/p>\n

autor: Izzap<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Allka<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/p>\n

original<\/a><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Izzap Jako m\u00edt cel\u00fd sv\u011bt na kone\u010dc\u00edch prst\u016f „Tome, ty vole, co to, kurva?“ volal Georg za Tomem a sprintoval, aby dob\u011bhl kamar\u00e1da, kter\u00fd svi\u017en\u011b kr\u00e1\u010del dobr\u00fdch p\u00e1r metr\u016f p\u0159ed n\u00edm. Kluci r\u00e1zovali ulicemi m\u011bsta v brzk\u00e9m odpoledni. „Kam, do h\u00e1je,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[606],"tags":[],"class_list":["post-3574","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-turn-back-time"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3574","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3574"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3574\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3574"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3574"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3574"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}