{"id":3590,"date":"2014-11-12T16:00:00","date_gmt":"2014-11-12T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3578"},"modified":"2014-11-12T16:00:00","modified_gmt":"2014-11-12T15:00:00","slug":"turn-back-time-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/11\/12\/turn-back-time-2\/","title":{"rendered":"Turn Back Time 2."},"content":{"rendered":"
autor: Izzap<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Georgu, ty v\u011b\u0159\u00ed\u0161 na cestov\u00e1n\u00ed \u010dasem, \u017ee jo?<\/p>\n

<\/strong> Pan Tr\u00fcmper a pan Kaulitz dorazili na P\u00e1tou ulici v brzk\u00e9m odpoledni. Slunce bylo st\u00e1le vysoko na obloze, ale Tom nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, jak ur\u010dit \u010das podle slunce. Aby zjistil, kolik je hodin, v\u017edycky mu sta\u010dilo vyt\u00e1hnout telefon a mrknout na displej.<\/div>\n

Sakra, ani hodinky, kter\u00e9 m\u011bl z n\u011bjak\u00e9ho nezn\u00e1m\u00e9ho d\u016fvodu v kapse, nefungovaly. Jako by ru\u010di\u010dky prost\u011b\u2026 zamrzly v \u010dase.<\/div>\n
„Tohle je P\u00e1t\u00e1 ulice?“ zeptal se nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b Tom a z\u00edral na budovy p\u0159ed sebou, tedy na to, co z nich zbylo.<\/div>\n
Bill znechucen\u011b k\u00fdvl. „Ano, bohu\u017eel. Diskutovalo se o tom, v co tuhle ulici zm\u011bnit. Jsou n\u011bjak\u00e9 spory ohledn\u011b toho, co by tu m\u011bli postavit v nadch\u00e1zej\u00edc\u00edch m\u011bs\u00edc\u00edch.“<\/div>\n
„Fascinuj\u00edc\u00ed, opravdu,“ op\u00e1\u010dil sarkasticky Tom a proto\u010dil panenky. Jdi do prdele s tou svou spisovnou angli\u010dtinou,<\/em> cht\u011blo se mu zak\u0159i\u010det. „Jsi si stoprocentn\u011b jist\u00fd, \u017ee je tohle P\u00e1t\u00e1 ulice?“ zeptal se je\u0161t\u011b jednou, jenom pro jistotu.<\/div>\n
„Ano, pane Kaulitzi, jsem si jist\u00fd.“<\/p>\n

„Mohl bys mi, kurva, p\u0159estat tak \u0159\u00edkat?!“ zvolal Tom, na\u010de\u017e se za nimi oto\u010dilo n\u011bkolik chodc\u016f.<\/div>\n

„Promi\u0148te, \u0159\u00edkat v\u00e1m jak, pane Kaulitzi?“ zeptal se Bill a sna\u017eil se ignorovat pohledy, je\u017e na nich spo\u010d\u00edvaly. Oh, bo\u017ee, copak si nev\u0161iml, \u017ee u\u017e takhle se na n\u00e1s d\u00edv\u00e1 dost lid\u00ed kv\u016fli t\u011bm jeho p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fdm vlas\u016fm?<\/em><\/div>\n
„TAKHLE! Bo\u017ee m\u016fj, zn\u00ed\u0161 jako n\u011bjakej starej u\u010ditel z roku 1900- Oh\u2026“ zarazil se Tom. Uv\u011bdomil si, \u017ee jestli se \u00fapln\u011b nezbl\u00e1znil, opravdu se nach\u00e1zeli na za\u010d\u00e1tku dvac\u00e1t\u00e9ho stolet\u00ed. „Prost\u011b\u2026 \u0159\u00edkej mi Tome, pros\u00edm.“<\/div>\n
Bill se nap\u016fl up\u0159\u00edmn\u011b usm\u00e1l. „Oh, pro\u010d jsi to ne\u0159ekl hned?“<\/div>\n
Tom neodpov\u011bd\u011bl, pouze pokra\u010doval v z\u00edr\u00e1n\u00ed na pr\u00e1zdnou ulici p\u0159ed sebou, sledoval ji tak tou\u017eebn\u011b, jako by se, kdy\u017e se bude po\u0159\u00e1dn\u011b soust\u0159edit, jeho domov m\u011bl z\u00e1zra\u010dn\u011b objevit p\u0159\u00edmo p\u0159ed n\u00edm.<\/div>\n
Ale to se nestalo.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Tome? Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ zeptal se Bill, kdy\u017e si v\u0161iml smutn\u00e9ho v\u00fdrazu v chlapcov\u011b tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
Tom p\u0159eru\u0161il tok sv\u00fdch my\u0161lenek a zam\u011b\u0159il pozornost na Billa. „J\u00e1\u2026 Nemysl\u00edm si, \u017ee te\u010f m\u016f\u017eu j\u00edt dom\u016f,“ odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e.<\/div>\n
„Oh\u2026“ reagoval Bill. Nev\u011bd\u011bl, pro\u010d se ten chlapec je\u0161t\u011b nem\u016f\u017ee vr\u00e1tit dom\u016f. Ale zahnal svoje zmaten\u00ed a sko\u010dil do sv\u00e9ho m\u00f3du ,v\u017edy slu\u0161n\u00fd\u00b4. „Cht\u011bl bys z\u016fstat u n\u00e1s doma, dokud se nebude\u0161 moci vr\u00e1tit? Matka a otec jsou pry\u010d, jeli nav\u0161t\u00edvit pratetu Ednu,“ \u0159ekl povzbudiv\u00fdm hlasem a zazubil se.<\/div>\n
Tom uvid\u011bl Bill\u016fv up\u0159\u00edmn\u00fd \u00fasm\u011bv a zkr\u00e1tka nemohl jeho nab\u00eddku odm\u00edtnout. Co jin\u00e9ho vlastn\u011b m\u016f\u017eu d\u011blat?<\/em> „Jenom pokud nebudu obt\u011b\u017eovat.“<\/div>\n
„Oh, samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ne,“ odpov\u011bd\u011bl Bill a u\u017e se obracel zp\u011bt k domovu. Tom za n\u00edm pel\u00e1\u0161il, m\u00e1lem klop\u00fdtal, jeho nohy nebyly zvykl\u00e9 na takov\u00e9hle n\u00f3bl boty. „Spole\u010dnost je v na\u0161em dom\u011b v\u017edy v\u00edt\u00e1na,“ dokon\u010dil Bill vesel\u00fdm t\u00f3nem, kdy\u017e ho Tom do\u0161el.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Oh, James je doma!“ konstatoval Bill s nad\u0161en\u00edm, jakmile s Tomem pro\u0161li vchodov\u00fdmi dve\u0159mi do obrovsk\u00e9ho domu po n\u00e1vratu ze sv\u00e9 mal\u00e9 proch\u00e1zky po m\u011bst\u011b – z proch\u00e1zky, kter\u00e1 zamotala Tomovi hlavu.<\/p><\/div>\n

„Kdo?“ zeptal se ti\u0161e dred\u00e1\u010d. Rozhl\u00e9dl se kolem a nevid\u011bl \u017e\u00e1dnou zm\u011bnu.<\/div>\n
Oh, po\u010dkat, u dve\u0159\u00ed spo\u010d\u00edval p\u00e1r mal\u00fdch boti\u010dek.<\/div>\n
„Jamesi!“ zavolal Bill do tich\u00e9ho domu, naprosto ignoroval Tomovu ot\u00e1zku.<\/div>\n
Tom n\u00e1sledoval sv\u00e9ho spole\u010dn\u00edka do n\u011b\u010deho, co vypadalo jako ob\u00fdvac\u00ed pokoj z p\u0159elomu stolet\u00ed, nebo sal\u00f3nek, nebo jak tomu v t\u00e9hle dob\u011b \u0159\u00edkali. Zkr\u00e1tka pokoj s l\u00e1kav\u011b vypadaj\u00edc\u00ed pohovkou a p\u00e1r k\u0159esly roztrou\u0161en\u00fdmi kolem, kter\u00e1 vypadala\u2026 pon\u011bkud sta\u0159e z Tomova pohledu.<\/p>\n

B\u011bhem minuty se ozvaly hlasit\u00e9 kroky po schodech a mal\u00fd chlapec, ne v\u00edc ne\u017e osmilet\u00fd, vb\u011bhl do pokoje a smykem zabrzdil p\u0159\u00edmo p\u0159ed Billem.<\/div>\n

Bill se srde\u010dn\u011b na d\u00edt\u011b usm\u00e1l a pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou, p\u0159it\u00e1hl si chlapce do objet\u00ed a p\u0159itiskl si ho proti sv\u00e9mu t\u011blu.<\/div>\n
„Jamesi, co ti matka a otec \u0159\u00edkali o b\u011bh\u00e1n\u00ed po dom\u011b?“ zeptal se v\u00fdhru\u017en\u00fdm t\u00f3nem, odt\u00e1hl se od mlad\u0161\u00edho chlapce a pod\u00edval se do jeho sm\u011bj\u00edc\u00ed se tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
James se zachichotal a odpov\u011bd\u011bl: „Oh, sm\u016fla, nejsou tady.“<\/div>\n
Bill jemn\u011b cvrnkl d\u00edt\u011b do nosu a oplatil mu \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
James se vykroutil z Billova sev\u0159en\u00ed a o\u017eil, jakmile spat\u0159il Toma stoj\u00edc\u00edho o p\u00e1r metr\u016f d\u00e1l, kter\u00fd p\u0159e\u0161lapoval z nohy na nohu a sledoval sc\u00e9nu p\u0159ed sebou s pocitem, \u017ee je p\u00e1t\u00e9 kolo u vozu.<\/p>\n

„Kdo jsi?“ zeptal se James horliv\u011b, jeho d\u011btsk\u00fd hl\u00e1sek p\u0159ekypoval vzru\u0161en\u00edm a jeho o\u010di lustrovaly star\u0161\u00edho chlapce naproti.<\/div>\n

„Uh, jsem Tom.“<\/div>\n
James vzhl\u00e9dl k Billovi a podez\u00edrav\u011b zdvihl obo\u010d\u00ed. Bill se ti\u0161e zasm\u00e1l a p\u0159e\u0161el k Tomovi.<\/div>\n
„Jamesi, tohle je Tom, z\u016fstane tu\u2026 dokud se nebude moct vr\u00e1tit dom\u016f,“ dokon\u010dil rozpa\u010dit\u011b, jeliko\u017e up\u0159\u00edmn\u011b neznal odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Jsi jeden z t\u011bch podomn\u00edch prodejc\u016f, o kter\u00fdch mluvila matka?“ zeptal se mal\u00fd kluk a pohledl na Toma s vykulen\u00fdma o\u010dima.<\/div>\n
„Jamesi!“<\/div>\n
„Co?“<\/div>\n
„Nen\u00ed to podomn\u00ed prodejce,“ prohl\u00e1sil Bill. Mrkl na Toma a najednou si uv\u011bdomil, \u017ee to vlastn\u011b nev\u00ed jist\u011b. „Nebo jsi?“ zeptal se opatrn\u011b, p\u0159i\u010dem\u017e mu hled\u011bl do o\u010d\u00ed.<\/p>\n

Tom vyvalil o\u010di a sna\u017eil se rozpomenout, co v\u016fbec znamen\u00e1 podomn\u00ed prodejce. Jist\u011b to nebylo slovn\u00ed spojen\u00ed, kter\u00e9 kdy ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b pou\u017eil.<\/div>\n

„Ehm c-co\u017ee?“ zeptal se nevinn\u011b.<\/div>\n
„Podomn\u00ed\u2026 oh, nevad\u00ed, o\u010dividn\u011b nejsi. Stejn\u011b jsi na to moc mlad\u00fd. Mimochodem, Tome, kolik je ti let?“<\/div>\n
„17.“<\/div>\n
„Wow, mn\u011b taky!“ zvolal \u010dernovlas\u00fd mlad\u00edk, jeho hlas se drasticky zm\u011bnil a on te\u010f t\u00e9m\u011b\u0159 pi\u0161t\u011bl nad\u0161en\u00edm. „Oh, a tady Jamesovi, m\u00e9mu bratrovi, je osm,“ pokra\u010doval, stoupl si vedle mal\u00e9ho chlapce a usm\u00edval se.<\/div>\n
„Vid\u00edm tu podobu,“ \u0159ekl Tom m\u011bkce.<\/div>\n
„Tak\u017ee\u2026 jestli nejsi podomn\u00ed prodejce, co m\u00e1\u0161 s t\u011bmi vlasy?“ zeptal se James, p\u0159ibl\u00ed\u017eil se k Tomovi a vzhl\u00e9dl k n\u011bmu, na\u010de\u017e se nat\u00e1hl pro jeden z dred\u016f.<\/div>\n
Tom odstr\u010dil chlapcovu ruku a pod\u00edval se na n\u011bj.<\/div>\n
„Nedot\u00fdkej se m\u00fdch vlas\u016f,“ sd\u011blil mu \u00fase\u010dn\u011b. „A \u0159\u00edk\u00e1 se jim dredy. Nev\u00edm, pro\u010d se, vy lidi, chov\u00e1te, jako kdybyste nic takov\u00fdho p\u0159edt\u00edm nevid\u011bli.“<\/div>\n
„Proto\u017ee jsme to taky nevid\u011bli,“ op\u00e1\u010dil James jednodu\u0161e. „Kdy\u017e pominu ty dobrodru\u017en\u00e9 p\u0159\u00edb\u011bhy, kter\u00fdch jsem p\u00e1r p\u0159e\u010detl. Tamti lesn\u00ed mu\u017ei m\u011bli v\u017edycky takov\u00e9hle bl\u00e1zniv\u00e9 \u00fa\u010desy.“<\/p>\n

Tom zakoulel o\u010dima a popuzen\u011b odpov\u011bd\u011bl: „Nejsem lesn\u00ed mu\u017e.“<\/div>\n

Bl\u00e1zniv\u00fd mal\u00fd d\u00edt\u011b,<\/em> pomyslel si s \u00fa\u0161klebkem.<\/div>\n
„Tak\u017ee, Tome, jak dlouho bude\u0161 ve m\u011bst\u011b?“ zeptal se Bill a zam\u00ed\u0159il z ob\u00fdvac\u00edho pokoje do kuchyn\u011b. Tom a James ho n\u00e1sledovali, jako kdy\u017e pejsci b\u011bhaj\u00ed za sv\u00fdmi majiteli a \u017eebraj\u00ed o trochu pozornosti.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 j\u00e1 nev\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl Tom.<\/div>\n
Opravdu to nev\u011bd\u011bl.<\/div>\n
A fakt, \u017ee nev\u011bd\u011bl, jak se vr\u00e1tit dom\u016f, ho za\u010d\u00ednal d\u011bsit.<\/div>\n
„Hmm, nu\u017ee, jsi tu v\u00edt\u00e1n na tak dlouho, jak bude\u0161 cht\u00edt,“ \u0159ekl Bill s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Obloha tmavla, slune\u010dn\u00ed paprsky za\u010d\u00ednaly mizet za horizontem, jak se Zem\u011b ukl\u00e1dala k sp\u00e1nku.<\/p><\/div>\n

Tom z\u00edral z okna pokoje pro hosty, sledoval, jak se na ztemn\u011bl\u00e9m nebi objevuje m\u011bs\u00edc, a obj\u00edmal si kolena p\u0159ita\u017een\u00e1 k hrudn\u00edku. \u010cichal zatuchl\u00fd pach pumpek, pravd\u011bpodobn\u011b podom\u00e1cku vyroben\u00fdch<\/em>, pomyslel si, zat\u00edmco lehce zatahal za kousavou l\u00e1tku.<\/div>\n
Tohle je, kurva, \u0161\u00edlen\u00fd,<\/em> byla jedin\u00e1 my\u0161lenka krou\u017e\u00edc\u00ed neust\u00e1le jeho hlavou, kdy\u017e se rozhl\u00ed\u017eel kolem sebe, nicm\u00e9n\u011b ka\u017ed\u00e1 v\u011bc v m\u00edstnosti si dovolovala s n\u00edm nesouhlasit.<\/div>\n
Musel sn\u00edt, nemohlo to b\u00fdt nic v\u00edc ne\u017e n\u011bjak\u00fd p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd zpackan\u00fd sen. Usnul zase p\u0159i sledov\u00e1n\u00ed N\u00e1vratu do budoucnosti? U\u017e se mu to stalo a je t\u0159eba \u0159\u00edct, \u017ee m\u011bl d\u00edky tomu opravdu zaj\u00edmav\u00e9 sny.<\/div>\n
Ale nehled\u011b na to, kolikr\u00e1t se Tom \u0161t\u00edpl nebo profackoval, a nehled\u011b na to, jak siln\u011b nebo jak nahlas, nic se nezm\u011bnilo.<\/div>\n
Pokoj z\u016fstal stejn\u00fd.<\/div>\n
Pohled mu opl\u00e1cela stejn\u00e1 d\u0159ev\u011bn\u00e1 postel s m\u011bkkou matrac\u00ed a rustik\u00e1ln\u00ed pro\u0161\u00edvanou dekou.<\/div>\n
Stejn\u00e1 d\u0159ev\u011bn\u00e1 \u017eidle spo\u010d\u00edvala v rohu.<\/div>\n
Stejn\u00fd tmav\u00fd d\u0159ev\u011bn\u00fd pr\u00e1deln\u00edk st\u00e1l u zdi.<\/div>\n
A jeho oble\u010den\u00ed z jedenadvac\u00e1t\u00e9ho stolet\u00ed le\u017eelo na dece a t\u00e9m\u011b\u0159 na n\u011bj posm\u011b\u0161n\u011b pomrk\u00e1valo.<\/div>\n
Jeho plandav\u00e9 tri\u010dko a obrovsk\u00e9 d\u017e\u00edny\u2026<\/div>\n
Vypadaly na t\u00e9 star\u00e9 dece tak nepat\u0159i\u010dn\u011b.<\/p>\n

Tom zat\u0159epal hlavou, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee okenn\u00ed lavice, na kter\u00e9 sed\u00ed, je sto let star\u00e1, a\u010dkoliv pr\u00e1v\u011b te\u010f neuplynulo v\u00edc ne\u017e p\u00e1r rok\u016f od jej\u00ed v\u00fdroby.<\/div>\n

Bylo to tak bl\u00e1zniv\u00e9.<\/div>\n
„Kurevsky komplikovan\u00fd,“ zamumlal Tom, slezl z lavice, n\u011bkolika kr\u00e1tk\u00fdmi chvatn\u00fdmi kroky p\u0159isko\u010dil k posteli a popadl sv\u00e9 norm\u00e1ln\u00ed o\u0161acen\u00ed.<\/div>\n
P\u0159evl\u00e9kl se z \u0161at\u016f z roku 1900 do sv\u00fdch obvykl\u00fdch v rekordn\u00edm \u010dase. Uhladil si tri\u010dko a shl\u00e9dl dol\u016f, \u00falevn\u011b vydechl. Nikdy p\u0159edt\u00edm nebyl tak r\u00e1d, \u017ee m\u00e1 zp\u011bt svoje vlastn\u00ed oble\u010den\u00ed.<\/div>\n
Zkontroloval sv\u016fj mobil a dal\u0161\u00ed v\u011bci ve sv\u00e9 kapse, otev\u0159el dve\u0159e lo\u017enice a vystr\u010dil hlavu do \u010dern\u00e9 chodby.<\/div>\n
Byla pr\u00e1zdn\u00e1.<\/div>\n
Vykradl se z pokoje, po \u0161pi\u010dk\u00e1ch p\u0159eb\u011bhl po chodb\u011b, dol\u016f po schodech a ven z vchodov\u00fdch dve\u0159\u00ed.<\/p>\n

St\u00e1l uprost\u0159ed pozemku, tam kde t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159ed sedmi hodinami, a za\u010dal se rozhl\u00ed\u017eet kolem.<\/div>\n

N\u011bkde tady mus\u00ed b\u00fdt cesta ven,<\/em> ponoukal s\u00e1m sob\u011b, sna\u017eil se vzpomenout si, jak se sem poprv\u00e9 dostal.<\/div>\n
A pak to spat\u0159il.<\/div>\n
P\u00e1r metr\u016f od n\u011bj, s hladk\u00fdm povrchem, jen\u017e se skoro leskl v m\u011bs\u00ed\u010dn\u00edm sv\u011btle, st\u00e1la ta sam\u00e1 \u010dern\u00e1 roura.<\/div>\n
Tom si byl jist\u00fd, \u017ee to mus\u00ed b\u00fdt n\u011bjak\u00fd druh studny, v\u0161iml si mal\u00e9ho vodotrysku, kter\u00fd p\u0159edt\u00edm u\u0161el jeho pozornosti.<\/div>\n
Ani\u017e by o tom jedinou sekundu p\u0159em\u00fd\u0161lel, p\u0159ib\u011bhl k rou\u0159e a na moment se na ni zad\u00edval.<\/div>\n
Dotkl se j\u00ed a zav\u0159el o\u010di.<\/div>\n
Zase je otev\u0159el.<\/div>\n
Nic se nezm\u011bnilo.<\/div>\n
„Sakra!“ za\u0161eptal a pohl\u00e9dl na stejn\u00fd d\u016fm z po\u010d\u00e1tku 20. stolet\u00ed vedle sebe.<\/p>\n

Zkusil to znovu, popadl dr\u017eadlo, zav\u0159el o\u010di a dokonce zkusil zaklapat podpatky, jako by byl Dorothy z \u010carod\u011bje ze zem\u011b Oz.<\/div>\n

Otev\u0159el o\u010di.<\/div>\n
A st\u00e1le bylo v\u0161echno p\u0159i star\u00e9m.<\/div>\n
„Kurva, ne, funguj, ty pojeban\u00e1 kraksno!“ t\u00e9m\u011b\u0159 zak\u0159i\u010del Tom na ne\u017eiv\u00fd objekt, nakopl ho \u0161pi\u010dkou boty a \u0161kubl dr\u017eadlem v\u0161\u00ed silou.<\/div>\n
Najednou se kolem n\u011bj p\u0159ehnal siln\u00fd v\u00edtr, narazil proti jeho t\u011blu a zvedl mu dredy. Pot\u00e9, co p\u0159estal v\u00e1t, Tom zvedl hlavu a uvolnil sev\u0159en\u00ed na dr\u017eadle. Rozhl\u00e9dl se.<\/div>\n
Obrovsk\u00e9 star\u00e9 duby, um\u00edraj\u00edc\u00ed tr\u00e1va, rozbit\u00fd piknikov\u00fd st\u016fl p\u00e1r metr\u016f od n\u011bj, a\u2026 a\u2026<\/div>\n
\n

POULI\u010cN\u00cd OSV\u011aTLEN\u00cd!<\/p>\n

„Panebo\u017ee, jsem zp\u00e1tky!“ za\u0161eptal Tom do ticha, padl na zem a uc\u00edtil, jak se mu do o\u010d\u00ed tla\u010d\u00ed slzy.<\/div>\n

Pod\u00edval se na sv\u00e9 oble\u010den\u00ed a rukama po n\u011bm p\u0159ejel, zm\u00e1\u010dkl l\u00e1tku, aby se ujistil, \u017ee je re\u00e1ln\u00e9.<\/div>\n
Jist\u011b \u017ee bylo.<\/div>\n
N\u011bco mu zavibrovalo v kapse, a\u017e n\u00e1sledkem toho nadsko\u010dil, z vibrac\u00ed mu mraven\u010dila cel\u00e1 noha.<\/div>\n
S\u00e1hl do sv\u00e9 ob\u0159\u00ed zadn\u00ed kapsy, kam se vejde a\u017e polovina jeho pa\u017ee, a vyt\u00e1hl sv\u016fj milovan\u00fd mobil.<\/div>\n
„Oh, m\u016fj bo\u017ee, funguje,“ \u0159ekl udiven\u011b, ohromen\u00fd t\u00edm, \u017ee ho osv\u00edtil displej.<\/div>\n
Otev\u0159el mobil. Rozblikala se na n\u011bj ikonka ob\u00e1lky zna\u010d\u00edc\u00ed p\u0159\u00edchoz\u00ed zpr\u00e1vu.<\/div>\n
Nebo sp\u00ed\u0161e 14 zme\u0161kan\u00fdch hovor\u016f a 3 nov\u00e9 smsky.<\/div>\n
Vydechl a telefon zav\u0159el a vlo\u017eil ho zp\u011bt do kapsy.<\/div>\n
Bylo to a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 mnoho na to, aby se s t\u00edm vypo\u0159\u00e1dal pr\u00e1v\u011b te\u010f.<\/div>\n
Pr\u00e1v\u011b te\u010f si toti\u017e nep\u0159\u00e1l nic jin\u00e9ho, ne\u017e j\u00edt dom\u016f.<\/p>\n

Dom\u016f\u2026<\/em> usm\u00e1l se nad tou my\u0161lenkou a postavil se, opr\u00e1\u0161il a rozb\u011bhl se ven z parku, prob\u011bhl p\u00e1r ulic a zastavil se na P\u00e1t\u00e9.<\/div>\n

Okam\u017eik st\u00e1l na rohu, poc\u00edtil siln\u00e9 d\u00e9j\u00e1 vu, kdy\u017e se rozhl\u00e9dl kolem sebe, pamatoval si, jak st\u00e1l p\u0159esn\u011b na tomhle m\u00edst\u011b p\u0159ed p\u00e1r hodinami, ne\u017e bylo v\u0161echno tak\u2026 jin\u00e9.<\/div>\n
Jin\u00e9 jako 100 let star\u00e9<\/em>, pomyslel si s odfrknut\u00edm, u\u0161kl\u00edbl se a rozb\u011bhl se ulic\u00ed ke schod\u016fm u sv\u00e9ho domu.<\/div>\n
Zarazil se s rukou na klice, zhluboka se nadechl, ne\u017e otev\u0159el dve\u0159e a ve\u0161el do domu.<\/div>\n
\u00dalevn\u011b vydechl, jakmile zaznamenal, \u017ee je v\u0161echno, jak m\u00e1 b\u00fdt, v\u0161echno je na sv\u00e9m m\u00edst\u011b, p\u0159esn\u011b tam, kde to bylo r\u00e1no.<\/div>\n
Stejn\u00e9 obr\u00e1zky na zdi, konferen\u010dn\u00ed stolek, gau\u010d, televize, digit\u00e1ln\u00ed hodiny\u2026 V\u0161echno, co je b\u011b\u017en\u00e9 vid\u011bt v dom\u011b z jedenadvac\u00e1t\u00e9ho stolet\u00ed.<\/p>\n

„Tome?“<\/div>\n

Tom se probral z nostalgick\u00e9ho z\u00edr\u00e1n\u00ed na televizi a setkal se s ustaranou tv\u00e1\u0159\u00ed sv\u00e9 matky stoj\u00edc\u00ed na posledn\u00edm schodu v r\u016f\u017eov\u00e9m \u017eupanu a s rozcuchan\u00fdmi vlasy.<\/div>\n
„Kde\u2026 kde jsi, do h\u00e1je, byl?“ zeptala se star\u0161\u00ed \u017eena a prot\u0159ela si unaven\u00e9 o\u010di, zat\u00edmco m\u00ed\u0159ila do ob\u00fdvac\u00edho pokoje za sv\u00fdm synem.<\/div>\n
„Uh\u2026 jen venku, v\u0161ak v\u00ed\u0161, nic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho,“ odpov\u011bd\u011bl Tom non\u0161alantn\u011b s pokr\u010den\u00edm ramen, jako by to ud\u011blal ka\u017ed\u00fd jin\u00fd ve\u010der.<\/div>\n
„V tuhle hodinu?“ zeptala se matka a pod\u00edvala se na hodiny.<\/div>\n
Tom n\u00e1sledoval jej\u00ed pohled, a kdy\u017e si p\u0159e\u010detl, kolik je, spadla mu \u010delist.<\/div>\n
5:19 r\u00e1no.<\/div>\n
„Vyd\u011bsil jsi n\u00e1s, zlat\u00ed\u010dko,“ \u0159ekla m\u00e1ma a p\u0159it\u00e1hla si Toma do t\u011bsn\u00e9ho objet\u00ed, m\u00e1lem ze sv\u00e9ho syna vytla\u010dila v\u0161echen vzduch.<\/div>\n
Tom j\u00ed objet\u00ed chv\u00edli opl\u00e1cel, ale pak se odt\u00e1hl.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 Omlouv\u00e1m se. Musel jsem ztratit pojem o \u010dase,“ odpov\u011bd\u011bl m\u011bkce a sklopil o\u010di k zemi.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Jak se to stalo? Bylo jenom deset ve\u010der, kdy\u017e jsem opou\u0161t\u011bl Bill\u016fv d\u016fm,<\/em> divil se v duchu. Po\u010dkat, co to, do h\u00e1je, \u0159\u00edk\u00e1m? V\u017edy\u0165 to cel\u00e9 byl jenom n\u011bjak\u00fd\u2026 divn\u00fd sen.<\/p>\n

<\/em> „Musel jsem usnout v parku nebo tak n\u011bco,“ zamumlal ti\u0161e, nep\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee by ho matka sly\u0161ela.<\/div>\n

„V parku?“ zeptala se \u017eena.<\/div>\n
„Heh? Oh\u2026 jo, mysl\u00edm. Je to\u2026 posledn\u00ed m\u00edsto, na kter\u00e9m si pamatuju, \u017ee jsem byl,“ op\u00e1\u010dil Tom ti\u0161e.<\/div>\n
Jeho matka vydechla a pobaven\u011b zavrt\u011bla hlavou. „No, Georg asi dvacetkr\u00e1t volal. \u0158\u00edkal n\u011bco o tom, \u017ee jste spolu m\u011bli j\u00edt do klubu nebo tak n\u011bco? V\u00ed\u0161, \u017ee tohle nesly\u0161\u00edm r\u00e1da, je to tam pro moje d\u011b\u0165\u00e1tko p\u0159\u00edli\u0161 divok\u00e9.“<\/div>\n
Tom proto\u010dil panenky a lehce se zasm\u00e1l. „Mami, je mi sedmn\u00e1ct, mysl\u00edm, \u017ee zvl\u00e1dnu j\u00edt do klubu. Zvl\u00e1\u0161\u0165 do toho pro nezletil\u00e9.“<\/div>\n
Jak sledoval mat\u010din ustaran\u00fd v\u00fdraz, nemohl si pomoct, pomyslel si: asi by r\u00e1da m\u011bla n\u011bjak\u00fdho slu\u0161n\u00fdho, inteligentn\u00edho syna – jako je Bill.<\/em><\/div>\n
Promnul si zamy\u0161len\u011b \u010delo.<\/div>\n
Byl to jenom sen, jenom velk\u00fd bl\u00e1zniv\u00fd sen!<\/div>\n
Nebo to si Tom alespo\u0148 bude \u0159\u00edkat.<\/p>\n

„V\u00ed\u0161, mami,“ \u0159ekl po zhruba minut\u011b. „Jsem v\u00e1\u017en\u011b unaven\u00fd, tak si mysl\u00edm, \u017ee bych m\u011bl prost\u011b j\u00edt sp\u00e1t.“<\/div>\n

„Oukej, srd\u00ed\u010dko,“ odpov\u011bd\u011bla m\u011bkce matka, postavila se na \u0161pi\u010dky a v\u011bnovala sv\u00e9mu synovi pusu na tv\u00e1\u0159. „Spi sladce.“<\/div>\n
„Budu,“ \u0159ekl Tom a za\u010dal stoupat po schodech. Douf\u00e1m, \u017ee budu,<\/em> dodal ti\u0161e. Doufal, \u017ee a\u017e se vzbud\u00ed, zapomene, cokoliv se dne\u0161n\u00edho dne stalo, a\u0165 u\u017e to byl sen, nebo ne.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Vole, vst\u00e1vej!“<\/p><\/div>\n

„Jdi do prdele,“ zamumlal Tom a p\u0159et\u00e1hl si p\u0159ikr\u00fdvku p\u0159es hlavu, jakmile slune\u010dn\u00ed sv\u011btlo atakovalo jeho z\u0159\u00edtelnice, aby ochr\u00e1nil sv\u00e9 o\u010di p\u0159ed vyp\u00e1len\u00edm.<\/div>\n
„Tak to v\u016fbec, k\u00e1mo, tot\u00e1ln\u011b jsi m\u011b v noci zazdil s t\u00edm AWOL<\/a>. Tak\u017ee mi n\u011bco dlu\u017e\u00ed\u0161! \u0158ekl jsi, \u017ee jsi pro to j\u00edt do toho klubu, a te\u010f si mus\u00edm na \u017ehav\u00fd ko\u010di\u010dky po\u010dkat.“<\/div>\n
Tom zast\u00e9nal, kdy\u017e uc\u00edtil, jak s n\u00edm kamar\u00e1d t\u0159ese, aby ho probudil.<\/div>\n
Neskute\u010dn\u011b na\u0161tvan\u00fd vyt\u00e1hl ruku zpod p\u0159ikr\u00fdvky a uk\u00e1zal na sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele prost\u0159edn\u00ed\u010dek.<\/div>\n
T\u0159es ihned ustal.<\/div>\n
„K\u00e1mo, Tome, tohle bol\u00ed, chlape. U\u017e je v\u00edc jak jedna hodina odpoledne a tvoje m\u00e1ma mi \u0159ekla, abych t\u011b tak jako tak vzbudil. M\u00e1\u0161 kocovinu?“ zeptal se ti\u0161e Georg a sledoval siluetu t\u011bla pod dekami.<\/p>\n

P\u0159ikr\u00fdvky pomalu sklouzly dol\u016f a objevil se Tom\u016fv obli\u010dej.<\/div>\n

„K\u00e9\u017e by,“ ku\u0148knul.<\/div>\n
„Ty by sis p\u0159\u00e1l m\u00edt kocovinu? Jak \u0161patn\u00fd to je??“<\/div>\n
„Ohhh, ne takhle \u0161patn\u00fd,“ op\u00e1\u010dil Tom se sm\u00edchem a nadzvedl se do sedu a op\u0159el se o pelest.<\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161?“ zeptal se Georg, v\u0161iml si, \u017ee Toma n\u011bco tr\u00e1p\u00ed. „Co se d\u011bje, jsi nemocnej nebo tak n\u011bco?“<\/div>\n
Tom se zachichotal a zavrt\u011bl hlavou ze strany na stranu, p\u0159i\u010dem\u017e m\u017eoural na sv\u00e9ho kamar\u00e1da.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee m\u016f\u017eu bejt bl\u00e1zen, ale nemocnej? Ne. Jenom trochu \u0161\u00edlenej,“ prohl\u00e1sil Tom s humorem a na palci a ukazov\u00e1\u010dku uk\u00e1zal, co myslel t\u00edm \u00b4trochu\u00b4.<\/div>\n
Georg se nepohodln\u011b zasm\u00e1l a shl\u00e9dl na sv\u00e9ho kamar\u00e1da.<\/div>\n
„Jsi si\u2026 jist\u00fd, \u017ee nejsi opilej?“ zeptal se pro jistotu.<\/div>\n
„Oh, jo. Jsem si jist\u00fd, \u017ee nejsem opilej. P\u0159\u00edsah\u00e1m. Nedotkl jsem se alkoholu, jak je t\u00fdden dlouhej,“ op\u00e1\u010dil s lehkou hrdost\u00ed Tom.<\/div>\n
„Tak jsi sjetej?“ h\u00e1dal Georg.<\/div>\n
„Ne, ani sjetej. Nejsem pod vlivem ni\u010deho ani opilej, nic takov\u00fdho,“ odpov\u011bd\u011bl zp\u011bvav\u00fdm hlasem Tom.<\/div>\n
„Vole, jsi\u2026 v pohod\u011b?“<\/div>\n
„Jo, jo, v pohod\u011b, v per-fekt-n\u00ed pohod\u011b,“ op\u00e1\u010dil Tom, zahih\u0148al se a zvr\u00e1til hlavu dozadu, aby se pod\u00edval na strop. „Jenom pomalu p\u0159ich\u00e1z\u00edm o rozum.“<\/div>\n
„Tome, co se\u2026 d\u011bje, k\u00e1mo?“ zeptal se ustaran\u011b Georg, za\u010d\u00ednal se o sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele trochu b\u00e1t.<\/p>\n

Tom nato\u010dil hlavu na stranu a z\u00edral na Georga zpod zt\u011b\u017ekl\u00fdch v\u00ed\u010dek.<\/div>\n

Jeho rty se zk\u0159ivily do jemn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu, kdy\u017e se Tom na kamar\u00e1da pod\u00edval.<\/div>\n
„Georgu, ty v\u011b\u0159\u00ed\u0161 na cestov\u00e1n\u00ed \u010dasem, \u017ee jo?“ zeptal se p\u0159\u00edmo, p\u0159ipraven\u00fd pov\u011bd\u011bt p\u0159\u00edteli jednu neuv\u011b\u0159itelnou historku.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Izzap<\/strong><\/div>\n
p\u0159eklad: Allka<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

original<\/a><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Izzap Georgu, ty v\u011b\u0159\u00ed\u0161 na cestov\u00e1n\u00ed \u010dasem, \u017ee jo? Pan Tr\u00fcmper a pan Kaulitz dorazili na P\u00e1tou ulici v brzk\u00e9m odpoledni. Slunce bylo st\u00e1le vysoko na obloze, ale Tom nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, jak ur\u010dit \u010das podle slunce. Aby zjistil, kolik je hodin,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[606],"tags":[],"class_list":["post-3590","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-turn-back-time"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3590","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3590"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3590\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3590"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3590"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3590"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}