{"id":3591,"date":"2014-11-12T15:00:00","date_gmt":"2014-11-12T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3579"},"modified":"2014-11-12T15:00:00","modified_gmt":"2014-11-12T14:00:00","slug":"lost-to-be-found-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/11\/12\/lost-to-be-found-8\/","title":{"rendered":"Lost to be found 8."},"content":{"rendered":"
autor: Muck\u00e1tko :o*
<\/strong> <\/p>\n

Ahoj \u010dten\u00e1\u0159i,<\/em><\/div>\n

jsem r\u00e1da, \u017ee jste si vzali m\u00e1 slova k srdci a koment\u00e1\u0159\u016f p\u0159ibylo, tak na to pros\u00edm myslete i nad\u00e1le, abych v\u00e1s nemusela po\u0159\u00e1d popoh\u00e1n\u011bt.<\/em> \ud83d\ude42 U\u017eijte si dal\u0161\u00ed d\u00edl. Muck\u00e1tko<\/em> :o*<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Simone se mra\u010dila do brzk\u00e9ho r\u00e1na, kdy\u017e j\u00ed kv\u016fli nedota\u017een\u00fdm z\u00e1v\u011bs\u016fm sv\u00edtilo slunce p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed. Zakryla si pa\u017e\u00ed o\u010di, doufaj\u00edc, \u017ee je\u0161t\u011b na chv\u00edli usne, ale kdy\u017e uvolnila svaly, ruka na jej\u00ed tv\u00e1\u0159i zt\u011b\u017ekla a tla\u010dila ji do nosu, tak\u017ee se j\u00ed ve v\u00fdsledku \u0161patn\u011b d\u00fdchalo. Mohla se oto\u010dit na bok a sp\u00e1t d\u00e1l, ale pozice na z\u00e1dech byla naprosto ide\u00e1ln\u00ed a pohodln\u00e1. M\u011bla pocit, \u017ee kdyby se posunula by\u0165 jen o centimetr, aby unikla otravn\u00e9mu podzimn\u00edmu slunci, u\u017e by se do stejn\u011b dobr\u00e9 polohy neulo\u017eila.<\/p>\n

„U\u017e jsi taky vzh\u016fru?“ zeptal se Gordon polohlasem. Simone na n\u011bj zam\u017eourala. Vypadal, \u017ee u\u017e je vzh\u016fru n\u011bjakou dobu.<\/div>\n

„Bohu\u017eel,“ zamru\u010dela Simone a p\u0159ece jen se oto\u010dila z\u00e1dy k oknu a \u010delem ke sv\u00e9mu man\u017eelovi. „Bill sp\u00ed?“ zeptala se. Gordon se nadzvedl na p\u0159edlokt\u00ed a pod\u00edval se za Simonino t\u011blo.<\/div>\n
„Nejsp\u00ed\u0161 ano,“ polo\u017eil se zp\u011bt.<\/div>\n
„Tohle byla p\u011bkn\u011b \u0161\u00edlen\u00e1 noc. M\u00e1m pocit, jako bych nespala cel\u00e9 dny,“ post\u011b\u017eovala si.<\/div>\n
„J\u00e1 taky. M\u011bli bychom zaj\u00edt nakoupit, aby bylo co k sn\u00eddani. Ta \u010darod\u011bjnice v\u010dera nazna\u010dovala, \u017ee je lednice u\u017e pr\u00e1zdn\u00e1,“ vzpomn\u011bl si Gordon.<\/div>\n
„Nezvl\u00e1dl bys to s\u00e1m? Je to hloup\u00e9, ale nechci tady Billa nech\u00e1vat samotn\u00e9ho po tom, co za\u017eil v noci,“ up\u0159ela ke Gordonovi o\u010di.<\/div>\n
„To je dobr\u00e9. Zvl\u00e1dnu to s\u00e1m. Co m\u00e1m v\u0161echno koupit?“ zeptal se.<\/div>\n
„Asi tak n\u011bjak v\u0161echno. Pe\u010divo, s\u00fdry, n\u011bjak\u00fd sal\u00e1m, zeleninu, ovoce a maso. Kup toho hodn\u011b, proto\u017ee nev\u00edm, jestli tu t\u0159eba p\u0159es sobotu a ned\u011bli nemaj\u00ed v tom obchod\u011b zav\u0159eno, tak abychom cel\u00fd v\u00edkend nedr\u017eeli hladovku. M\u016f\u017ee\u0161 v kuchyni je\u0161t\u011b zkontrolovat d\u00f3zy s k\u00e1vou, \u010dajem, cukr, s\u016fl, mouka a tak d\u00e1le, ale kup jen to nejnutn\u011bj\u0161\u00ed. V pond\u011bl\u00ed bychom mohli zajet na n\u011bjak\u00fd v\u011bt\u0161\u00ed n\u00e1kup do Freiburgu, proto\u017ee po dne\u0161n\u00edm na\u0161em n\u00e1jezdu budou m\u00edt co d\u011blat, aby stihli doplnit z\u00e1soby.“<\/div>\n
„Jo, taky m\u00e1m pocit, \u017ee vykoup\u00edm cel\u00fd kr\u00e1m,“ usm\u00e1l se Gordon a za\u010dal se hrabat z postele.<\/div>\n
„Vezmi si auto, a\u0165 ty ta\u0161ky nenese\u0161 v ruk\u00e1ch. Trvalo by ti to dvakr\u00e1t d\u00e9le. A nev\u00edme, jestli t\u0159eba Set nesn\u00edd\u00e1 v 8 hodin, kdy\u017e ve\u010de\u0159\u00ed v 7,“ u\u0161kl\u00edbla se Simone, ale Set byl ten posledn\u00ed, o koho by m\u011bla strach.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Budu zp\u00e1tky, co by dup,“ sl\u00edbil Gordon a pln\u011b oble\u010den\u00fd ode\u0161el z pokoje. Simone si povzdychla a z postele tak\u00e9 vylezla. Obl\u00e9kla se, u\u010desala a z pokoje ode\u0161la. Ne\u017e se Gordon vr\u00e1t\u00ed, mohla by alespo\u0148 nachystat n\u00e1dob\u00ed k sn\u00eddani.<\/div>\n
Sund\u00e1vala si z polic mal\u00e9 tal\u00ed\u0159ky, hrn\u00ed\u010dky a pod\u0161\u00e1lky, kdy\u017e si vzpomn\u011bla je\u0161t\u011b na jednu v\u011bc, kterou by Gordon mohl koupit. Vzala do ruky mobil a vyto\u010dila p\u0159\u00edslu\u0161n\u00e9 \u010d\u00edslo.<\/div>\n
„Ano?“ ozvalo se.<\/div>\n
„Mil\u00e1\u010dku, mysl\u00ed\u0161, \u017ee bys mohl cestou koupit je\u0161t\u011b n\u011bjakou kytku? V\u00ed\u0161, napadlo m\u011b, \u017ee by bylo slu\u0161n\u00e9 d\u00e1t na hrob Alindy alespo\u0148 n\u011bjakou kv\u011btinu,“ vysv\u011btlila.<\/div>\n
„Simone, to nev\u00edm. Pokud tu maj\u00ed n\u011bjak\u00e9 kv\u011btin\u00e1\u0159stv\u00ed, tak se ob\u00e1v\u00e1m, \u017ee tak brzy je\u0161t\u011b nebude otev\u0159en\u00e9, ale pod\u00edv\u00e1m se. Je\u0161t\u011b n\u011bco?“<\/div>\n
„Ne ne. To je v\u0161echno.“<\/div>\n
„Dob\u0159e, za chv\u00edli jsem tam.“ Simone ml\u010dky p\u0159ik\u00fdvla a hovor ukon\u010dila.<\/p>\n

Sotva se oto\u010dila k lince, aby postavila vodu na \u010daj nebo k\u00e1vu, se mobil rozezn\u011bl znovu. Myslela, \u017ee je to Gordon, ale volaj\u00edc\u00ed ji p\u0159ekvapil.<\/div>\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no, pane doktore,“ pozdravila slu\u0161n\u011b.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no, pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1, nevzbudil jsem v\u00e1s?“<\/em> ptal se.<\/div>\n
„Ne, v po\u0159\u00e1dku, ale tak brzk\u00fdm hovorem jste m\u011b p\u0159esto p\u0159ekvapil,“ p\u0159iznala na rovinu.<\/div>\n
„Ano, zjistil jsem, \u017ee nem\u00e1m na dnes \u017e\u00e1dn\u00e9 klienty, proto jsem do\u0161el do kancel\u00e1\u0159e tak brzy a vy\u0159\u00eddil v\u0161e pot\u0159ebn\u00e9, abych mohl odjet na prodlou\u017een\u00fd v\u00edkend mimo m\u011bsto. P\u0159ipravil jsem dokumenty, o kter\u00fdch jsem s v\u00e1mi v\u010dera mluvil. Bohu\u017eel jsem si ale neuv\u011bdomil, \u017ee je z\u00edtra sobota. Mohl bych v\u00e1s tedy o\u010dek\u00e1vat v pond\u011bl\u00ed dopoledne ve sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159i kv\u016fli podpis\u016fm prvn\u00edch listin?“<\/em><\/div>\n
„To nebude probl\u00e9m. M\u011bli jsme v pl\u00e1nu jet na v\u011bt\u0161\u00ed n\u00e1kup, alespo\u0148 budeme m\u00edt o d\u016fvod v\u00edc jet.“<\/div>\n
„Dob\u0159e. Adresa firmy stoj\u00ed na vizitce, kter\u00e1 byla p\u0159ilo\u017een\u00e1 v dokumentaci. Na recepci pak sta\u010d\u00ed \u0159\u00edct m\u00e9 jm\u00e9no a recep\u010dn\u00ed v\u00e1s nasm\u011bruje do p\u0159\u00edslu\u0161n\u00e9ho patra i \u010d\u00edsla dve\u0159\u00ed.“<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e. Budeme se t\u011b\u0161it,“ pousm\u00e1la se Simone.<\/div>\n
„J\u00e1 tak\u00e9. Rezervujte si na m\u011b pros\u00edm rad\u011bji v\u00edce \u010dasu, proto\u017ee bude t\u0159eba v\u0161echny listy d\u016fkladn\u011b pro\u010d\u00edst, abyste jim porozum\u011bli a nevyskytly se \u017e\u00e1dn\u00e9 nesrovnalosti.“<\/em><\/div>\n
„Budeme s t\u00edm po\u010d\u00edtat.“<\/div>\n
„V\u00fdborn\u011b. P\u0159eji v\u00e1m hezk\u00fd a klidn\u00fd v\u00edkend.“<\/em><\/div>\n
„I v\u00e1m. Na shledanou,“ k\u00fdvla Simone, a jakmile v mobilu luplo, zkontrolovala ukon\u010den\u00ed hovoru a mobil odlo\u017eila.<\/p>\n

Kr\u00e1tce na to bouchly domovn\u00ed dve\u0159e a zazvonily kl\u00ed\u010de. B\u011bhem vte\u0159inky se v kuchyni objevil Gordon se \u010dty\u0159mi ta\u0161kami pln\u00fdmi r\u016fzn\u00fdch potravin.<\/div>\n

„Na tak mal\u00fd obchod m\u011bli celkem v\u00fdb\u011br, ale zaj\u00edmalo by m\u011b, pro\u010d si tu nasadili takov\u00e9 vysokohorsk\u00e9 p\u0159ir\u00e1\u017eky. Tohle m\u00e1slo norm\u00e1ln\u011b kupujeme o p\u016fl eura levn\u011bj\u0161\u00ed,“ uk\u00e1zal na plastovou vani\u010dku.<\/div>\n
„No jo. Na vesnici je v\u017edycky v\u0161echno dra\u017e\u0161\u00ed,“ broukla Simone a za\u010dala z ta\u0161ek vytahovat ve\u0161ker\u00fd obsah.<\/div>\n
„Kv\u011btin\u00e1\u0159stv\u00ed jsem sice nepotkal, ale tady kousek v p\u0159\u00edkop\u011b ve vysok\u00e9 tr\u00e1v\u011b rostlo tohle a vypadalo to hezky, tak jsem to utrhl,“ \u0159ekl a polo\u017eil na st\u016fl oran\u017eov\u00e9 kv\u011btiny.<\/div>\n
„Divok\u00e9 lilie,“ vydechla Simone p\u0159ekvapen\u011b a vzala kytky do ruky. „Ty u\u017e jsem nevid\u011bla ani nepamatuji,“ usm\u00e1la se. Hned se jala hledat n\u011bjakou v\u00e1zu, aby j\u00ed neuvadly.<\/div>\n
„Bill je\u0161t\u011b sp\u00ed?“ zeptal se Gordon a nahl\u00ed\u017eel do chodby.<\/div>\n
„Asi. Dole se je\u0161t\u011b neobjevil. Pro\u010d?“ nech\u00e1pala Simone, kdy\u017e vid\u011bla, jak jej\u00ed mu\u017e sleduje d\u011bn\u00ed na chodb\u011b.<\/div>\n
„Mus\u00edm s tebou mluvit,“ \u0159ekl a dve\u0159e od kuchyn\u011b zav\u0159el.<\/div>\n
„Stalo se n\u011bco?“ znerv\u00f3zn\u011bla Simone.<\/div>\n
„Nejsem si jist\u00fd. V\u010dera ve\u010der, vlastn\u011b u\u017e dnes r\u00e1no… ne\u0159ekl jsem ti v\u0161echno, proto\u017ee bych dal ruku do ohn\u011b za to, \u017ee Bill je\u0161t\u011b nespal a \u010dekal, s \u010d\u00edm p\u0159ijdu.“<\/div>\n
„Tak\u017ee… jsi v\u010dera n\u011bkoho vid\u011bl?“<\/div>\n
„Nevid\u011bl, ale za\u010d\u00edn\u00e1m se p\u0159ikl\u00e1n\u011bt k Billovu pocitu, \u017ee Set lhal. On v t\u00e9 zahrad\u011b b\u00fdt nemohl. Lucerny jsem sice opravdu na\u0161el, ale v\u0161echny byly studen\u00e9, tak\u017ee nebyly pou\u017eit\u00e9. Jeho oble\u010den\u00ed u dve\u0159\u00ed bylo naprosto \u010dist\u00e9 a such\u00e9. J\u00e1 kdy\u017e jsem se vr\u00e1til dovnit\u0159, m\u011bl jsem boty \u00fapln\u011b \u0161pinav\u00e9 od bl\u00e1ta a tr\u00e1vy.“<\/div>\n
„Co budeme d\u011blat?“ zamra\u010dila se Simone.<\/div>\n
„Rozhodn\u011b si s t\u00edm chlapem hodl\u00e1m promluvit, proto\u017ee mi nen\u00ed jasn\u00e9, pro\u010d to svedl na sebe. Nem\u011bl d\u016fvod, leda by…“ Gordon byl p\u0159eru\u0161en zvukem otev\u00edraj\u00edc\u00edch se dve\u0159\u00ed. Na prahu se objevil Set ve sv\u00e9m obvykl\u00e9m oble\u010den\u00ed.<\/div>\n
„No, tak j\u00e1 p\u0159ijdu pozd\u011bji,“ odfrkl si a cht\u011bl zmizet, ale Gordon byl rychlej\u0161\u00ed.<\/p>\n

„Ne, jen poj\u010fte d\u00e1l a zav\u0159ete za sebou dve\u0159e pros\u00edm. R\u00e1d bych s v\u00e1mi mluvil,“ oto\u010dil se Gordon a Simone se sna\u017eila p\u0159edst\u00edrat, \u017ee v kuchyni v\u016fbec nen\u00ed, proto\u017ee Gordon kdy\u017e se nam\u00edchl, bylo lep\u0161\u00ed mu j\u00edt z cesty. „Posa\u010fte se,“ uk\u00e1zal na \u017eidli.<\/div>\n

„Postoj\u00edm,“ nam\u00edtl Set.<\/div>\n
„K t\u00e9 noci. V t\u00e9 zahrad\u011b jste nebyl vy,“ \u0159ekl pevn\u011b.<\/div>\n
„U\u017e jsem \u0159\u00edkal, \u017ee jsem…“<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148te lh\u00e1t. Lucerny venku byly nedot\u010den\u00e9 a va\u0161e oble\u010den\u00ed a boty jako vyta\u017een\u00e9 ze su\u0161i\u010dky. \u010cist\u00e9 a such\u00e9, tak\u017ee se mi tady nesna\u017ete v\u011b\u0161et bul\u00edky na nos. M\u00e1m toho akor\u00e1t tak dost.“ Set si nep\u0159\u00edstupn\u011b zalo\u017eil ruce na hrudi.<\/div>\n
„Nev\u00edm, co ode m\u011b chcete.“<\/div>\n
„Pravdu! J\u00e1 na duchy nev\u011b\u0159\u00edm, tak\u017ee si mysl\u00edm, \u017ee bu\u010f tady n\u011bkomu poskytujete tajn\u011b nocleh, nebo jste domluven\u00fd s n\u011bk\u00fdm z vesnice, aby odsud odnesl co nejv\u00edce v\u011bc\u00ed, ne\u017e odsud odejdete.“<\/div>\n
„A to je p\u0159esn\u011b to, pro\u010d jsem v\u00e1m \u0159ekl, \u017ee jsem byl v zahrad\u011b j\u00e1, proto\u017ee mi bylo jasn\u00e9, \u017ee na m\u011b vyrukujete s t\u00edmhle!“<\/div>\n
„Bohu\u017eel mi ned\u00e1v\u00e1te jinou mo\u017enost myslet si n\u011bco jin\u00e9ho,“ nal\u00e9hal Gordon. „Kdo byl v t\u00e9 zahrad\u011b?“ uhodil Gordon rovnou.<\/div>\n
„Nev\u00edm.“<\/div>\n
„Pro\u010d jsou okna v z\u00e1padn\u00edm k\u0159\u00eddle zaji\u0161t\u011bn\u00e1 d\u0159ev\u011bn\u00fdmi prkny?“<\/div>\n
„Proto\u017ee v n\u011bkter\u00fdch z nich chyb\u00ed v\u00fdpln\u011b a jeden \u010das jsme tu m\u011bli probl\u00e9m s bezdomovci, kte\u0159\u00ed se dob\u00fdvali dovnit\u0159.“<\/div>\n
„Chcete mi nazna\u010dit, \u017ee to byl n\u011bjak\u00fd pobuda, kter\u00fd tu cht\u011bl p\u0159enocovat?“<\/div>\n
„U\u017e jsem \u0159ekl, \u017ee nev\u00edm. Ne\u017e m\u011b probudil ten \u0159ev, spal jsem.“<\/div>\n
„Je tady n\u011bjak\u00e1 mo\u017enost, aby se dostal na pozemek?“<\/div>\n
„Na konci zahrady u dub\u016f je mal\u00e1 d\u00edra v plot\u011b. U p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cesty lemuje hranici pozemku jen \u0161irok\u00fd potok a les. \u017d\u00e1dn\u00fd plot, ale ani ten by nebyl \u017e\u00e1dnou p\u0159ek\u00e1\u017ekou. Je star\u00fd a zreziv\u011bl\u00fd.“<\/p>\n

Gordon se narovnal a vydechl.<\/div>\n

„U\u017e \u017e\u00e1dn\u00e9 tajnosti a l\u017ei. Nikde nen\u00ed napsan\u00e9, \u017ee tu mus\u00edte za ka\u017edou cenu z\u016fst\u00e1vat,“ p\u0159ipomn\u011bl mu d\u016frazn\u011b a odvr\u00e1til pohled. Set se v m\u017eiku odp\u00edchl od zdi a z m\u00edstnosti zmizel.<\/div>\n
„Nebylo to trochu tvrd\u00e9? Je to p\u0159eci jen star\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk.“<\/div>\n
„Je to star\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk, ale nebude na to h\u0159e\u0161it. Pot\u0159eboval stanovit n\u011bjak\u00e9 hranice, a\u010dkoli si nemysl\u00edm, \u017ee by si z toho n\u011bco vzal. Jestli bude d\u011blat probl\u00e9my, vyhod\u00edme ho. Rad\u0161i si zaplat\u00edme regul\u00e9rn\u00edho majordoma a vyhazova\u010de v jednom, ne\u017e tu trp\u011bt tohohle,“ pohodil obli\u010dejem k pootev\u0159en\u00fdm dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„Asi m\u00e1\u0161 pravdu,“ p\u0159ipustila Simone a byla r\u00e1da, \u017ee m\u00e1 Gordona po sv\u00e9m boku, proto\u017ee se na n\u011bj mohla v\u017edycky spolehnout. Nav\u00edc Gordon nedal na \u017e\u00e1dn\u00e9 fale\u0161n\u00e9 \u00fasm\u011bvy ani slzy. Dok\u00e1zal lidi prokouknout b\u011bhem chv\u00edle a nedal se ni\u010d\u00edm obalamutit. Simone by k Setovi byla po\u0159\u00e1d slu\u0161n\u00e1 a uctiv\u00e1 vzhledem k tomu, \u017ee byl star\u0161\u00ed, dokud by to nakonec nebyla ona, kdo by musel d\u016fm opustit.<\/div>\n
„Nikdo si tady na n\u00e1s nebude vyskakovat,“ zabru\u010del nevl\u00eddn\u011b a za\u010dal pom\u00e1hat Simone chystat sn\u00eddani.<\/div>\n
Vybaloval housky a mini bagetky z igelitov\u00fdch s\u00e1\u010dk\u016f a skl\u00e1dal je na o\u0161atku, kdy\u017e se ve dve\u0159\u00edch objevil ospal\u00fd Bill.<\/p>\n

„Ahoj,“ p\u00edpl a posadil se ke stolu.<\/div>\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no, zlato. D\u00e1\u0161 si \u010daj?“ zeptala se Simone.<\/div>\n
„D\u00e1m,“ k\u00fdvl jednodu\u0161e a nat\u00e1hl se po mini bagetce, no\u017ei a taven\u00e9m s\u00fdru. B\u011bhem chv\u00edle p\u0159ed n\u00edm p\u0159ist\u00e1l malovan\u00fd porcel\u00e1nov\u00fd hrn\u00ed\u010dek s hork\u00fdm obsahem. „D\u011bkuju,“ m\u0148oukl a zam\u00edchal cukr, kter\u00fd byl usazen\u00fd jist\u011b a\u017e na dn\u011b.<\/div>\n
„V po\u0159\u00e1dku?“ zaj\u00edmal se Gordon, kdy\u017e si p\u0159isedl vedle Billa.<\/div>\n
„Jo j\u00e1… dobr\u00fd,“ p\u0159ik\u00fdvl a zakousl se do sv\u00e9 sn\u00eddan\u011b. Simone se k nim po chvilce p\u0159ipojila. P\u00e1lila ji na jazyku stejn\u00e1 ot\u00e1zkou, na jakou se ptal Gordon, ale n\u011bjak vyc\u00edtila, \u017ee se o t\u00e9 noci Bill nechce p\u0159\u00edli\u0161 bavit.<\/div>\n
„Tak dobrou chu\u0165,“ pop\u0159\u00e1la Simone ob\u011bma a pustila se do sn\u00eddan\u011b.<\/div>\n
„Na co jsou ty kytky?“ zeptal se Bill, kdy\u017e si v\u0161iml v\u00e1zy s oran\u017eov\u00fdmi liliemi.<\/div>\n
„Napadlo m\u011b, \u017ee by bylo slu\u0161n\u00e9 polo\u017eit na hrob Alind\u011b alespo\u0148 kv\u011btiny, kdy\u017e se chyst\u00e1m vz\u00edt si tenhle d\u016fm a prodat ho,“ pov\u011bd\u011bla Simone. Bill ch\u00e1pav\u011b p\u0159ik\u00fdvl. Byl opravdu r\u00e1d, \u017ee ten d\u016fm prodaj\u00ed a u\u017e s n\u00edm nebudou m\u00edt nic spole\u010dn\u00e9ho.<\/div>\n
„M\u00e1te dnes n\u011bco v pl\u00e1nu?“ zaj\u00edmal se Bill. Simone se o\u0161ila a polkla sousto.<\/div>\n
„Ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee tady jsou n\u00e1m pl\u00e1ny celkem k ni\u010demu. Ve vesnici moc kulturn\u00edho vy\u017eit\u00ed nen\u00ed a nav\u00edc je sobota, tak\u017ee je v\u0161ude zav\u0159eno. Leda bychom po ob\u011bd\u011b vyrazili do m\u011bsta, ale tam mus\u00edme po\u010d\u00edtat, \u017ee str\u00e1v\u00edme n\u011bjakou dobu op\u011bt v aut\u011b, proto\u017ee nejbli\u017e\u0161\u00ed velk\u00e9 m\u011bsto je Basilej,“ pamatovala si Simone z mapy.<\/div>\n
„Up\u0159\u00edmn\u011b jsem doufal, \u017ee si tenhle v\u00edkend od auta odpo\u010dinu. \u0158\u00eddil jsem celou cestu sem a nav\u00edc n\u00e1s \u010dek\u00e1 v pond\u011bl\u00ed cesta do Freiburgu,“ pod\u00edval se Gordon na Billa opatrn\u011b a v\u00e1\u017en\u011b doufal, \u017ee bude Bill natolik shov\u00edvav\u00fd, \u017ee cestu do m\u011bsta odm\u00edtne.<\/div>\n
„Cht\u011bl jsi d\u011blat n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho?“ vyzv\u00eddala Simone.<\/div>\n
„Ne. Jen jsem se ptal. Myslel jsem, \u017ee bych si mohl p\u016fj\u010dit n\u011bjakou kn\u00ed\u017eku z t\u00e9 velk\u00e9 knihovny a prost\u011b si \u010d\u00edst,“ pokr\u010dil ramenem ledabyle.<\/div>\n
„Uhm \u010d\u00edst?“ zeptala se Simone nejist\u011b.<\/div>\n
„Jo. Otev\u0159\u00edt kn\u00ed\u017eku a dozv\u011bd\u011bt se, co je v n\u00ed napsan\u00e9. P\u0159esta\u0148te se pros\u00edm tv\u00e1\u0159it, jako bych po t\u00e9 noci upadl do n\u011bjak\u00e9ho \u0161oku a st\u00e1val se ze m\u011b mar\u0165an. V\u00edm, \u017ee jsem se choval jako vystra\u0161en\u00fd mal\u00fd d\u011bcko, kter\u00fd v\u011b\u0159\u00ed na bub\u00e1ky, ale prost\u011b jsem se lekl. Prvn\u00ed noc na nov\u00e9m m\u00edst\u011b, nav\u00edc v tak obrovsk\u00e9m dom\u011b,“ utrhl se Bill na rodi\u010de na\u0161tvan\u011b.<\/div>\n
„Bille, no tak! Nikdo ti nic nevy\u010d\u00edt\u00e1. Je mo\u017en\u00e1 dob\u0159e, \u017ee jsi n\u00e1s k\u0159ikem probudil, proto\u017ee kdyby to nebyl Set, ale n\u011bkdo jin\u00fd, mohl n\u00e1s p\u0159inejmen\u0161\u00edm vykr\u00e1st.“<\/div>\n
„Jen se o tom u\u017e nechci bavit ani na to myslet. Jsem v pohod\u011b. Pol\u0161t\u00e1\u0159 i p\u0159ikr\u00fdvku jsem si odst\u011bhoval zp\u00e1tky k sob\u011b,“ dodal pro \u00faplnost a jedn\u00edm dou\u0161kem dopil tepl\u00fd \u010daj.<\/p>\n

Beze slova se s \u017eidl\u00ed odsunul od stolu a z kuchyn\u011b ode\u0161el. Zam\u00ed\u0159il do velk\u00e9 knihovny, kde za sebou zav\u0159el dve\u0159e a vydechl. Mluvil pravdu. Necht\u011bl na to myslet. Cht\u011bl si vsugerovat, \u017ee byl na zahrad\u011b opravdu Set, a uml\u010det tak zdrav\u00fd rozum, kter\u00fd mu na\u0161ept\u00e1val n\u011bco jin\u00e9ho. Byl p\u0159ece dosp\u011bl\u00fd! Nav\u00edc mu\u017e! A jako mu\u017e se v noci zrovna nezachoval. Hrdinou dne byl nakonec Gordon, kter\u00fd kv\u016fli Billovu klidu musel tak brzy r\u00e1no ven, a zkontrolovat okol\u00ed, aby mohl Bill v klidu sp\u00e1t.<\/div>\n

H\u00e1dal, \u017ee tahle no\u010dn\u00ed p\u0159\u00edhoda jej bude pron\u00e1sledovat je\u0161t\u011b dlouho a i kdy\u017e v\u011b\u0159il, \u017ee Simone ani Gordon nebudou ti, co si z n\u011bj budou utahovat, n\u011bjak tu\u0161il, \u017ee to v tu nejhor\u0161\u00ed chv\u00edli vyt\u00e1hne Set a pou\u017eije proti Billovi, aby jej p\u0159inutil c\u00edtit se \u0161patn\u011b, ale to Bill nehodlal dopustit. To se nesm\u011blo st\u00e1t. Tenhle v\u00edkend se z toho no\u010dn\u00edho \u0161oku vyl\u00e9\u010d\u00ed a hned od pond\u011bl\u00ed se vyd\u00e1 na pr\u016fzkum nejen domu, ale i okol\u00ed, aby m\u011bl p\u0159ehled o v\u0161ech m\u00edstnostech uvnit\u0159 a z\u00e1kout\u00edch v zahrad\u011b. M\u011bl za to, \u017ee kdy\u017e se sezn\u00e1m\u00ed s domem, pochop\u00ed jeho atmosf\u00e9ru a n\u011bjak\u00e9 sv\u011bt\u00fdlko v zahrad\u011b uprost\u0159ed noci u\u017e jej nerozhod\u00ed. Nav\u00edc te\u010f ch\u00e1pal, jak debiln\u00ed n\u00e1pady Set m\u011bl, tak\u017ee a\u017e se bude v dom\u011b d\u00edt zase n\u011bco divn\u00e9ho, automaticky k tomu p\u0159i\u0159ad\u00ed Seta a bude v klidu. Takov\u00fd byl pl\u00e1n.<\/p>\n

Bill pustil kliku, kterou dote\u010f sv\u00edral, zat\u00edmco si v hlav\u011b sum\u00edroval my\u0161lenky. Oto\u010dil se do m\u00edstnosti a rozhl\u00e9dl se po d\u0159ev\u011bn\u00fdch polic\u00edch nap\u011bchovan\u00fdch knihami r\u016fzn\u00fdch velikost\u00ed, barev, tlou\u0161\u0165ek i st\u00e1\u0159\u00ed. Necht\u011bl str\u00e1vit cel\u00fd den hled\u00e1n\u00edm t\u00e9 spr\u00e1vn\u00e9 knihy, kter\u00e1 by jej zaujala, proto\u017ee ani tak by za cel\u00fd den nestihl proj\u00edt v\u0161echny. P\u0159e\u0161el do rohu k samostatn\u00e9 sk\u0159\u00edni, kter\u00e1 byla jako jedin\u00e1 odd\u011blen\u00e1 od ostatn\u00edch a zav\u0159en\u00e1 prosklen\u00fdmi dv\u00ed\u0159ky. Natahoval se k \u00fachytce, kdy\u017e se dve\u0159e od m\u00edstnosti rozlet\u011bly. Bill sebou m\u00edrn\u011b \u0161kubl, kdy\u017e se dve\u0159e zastavily o ze\u010f.<\/div>\n

„Tady b\u00fdt nem\u016f\u017ee\u0161. Odejdi!“ poru\u010dil Set a o\u0161kliv\u011b se na Billa pod\u00edval. Ve skute\u010dnosti z n\u011bj nemluvila zlost, ale strach. V t\u00e9hle m\u00edstnosti ukon\u010dili hled\u00e1n\u00ed den\u00edku p\u0159\u00edli\u0161 brzy, a a\u010dkoli to byla jeho teorie, \u017ee tu den\u00edk schovan\u00fd b\u00fdt nem\u016f\u017ee, kdy\u017e tu uvid\u011bl toho kluka skrz okno do zahrady, znejist\u011bl. Ztracen\u00e9 nebo pe\u010dliv\u011b schovan\u00e9 v\u011bci se v\u011bt\u0161inou uk\u00e1\u017eou tomu, kdo je neukryl a kdo ani nestoj\u00ed o to je nal\u00e9zt, proto\u017ee o nich nem\u00e1 nejmen\u0161\u00ed pon\u011bt\u00ed a tenhle… kluk byl z\u00e1\u0159n\u00fdm p\u0159\u00edkladem sladk\u00e9 nev\u011bdomosti a Set nemohl riskovat.<\/div>\n
„Tak zaprv\u00e9 – netykejte mi. Jsem dosp\u011bl\u00fd stejn\u011b jako vy. Za druh\u00e9 – nau\u010dte se klepat. Nev\u00edm, na co jste tady byli zvykl\u00ed vy, ale klep\u00e1n\u00ed se pova\u017euje za slu\u0161n\u00e9 chov\u00e1n\u00ed. A za t\u0159et\u00ed m\u011b p\u0159esta\u0148te sledovat a porou\u010det mi, zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e se pohybujete v dom\u011b, ve kter\u00e9m v\u00e1m nic nepat\u0159\u00ed. Zvykn\u011bte si kone\u010dn\u011b na fakt, \u017ee tu porou\u010d\u00ed n\u011bkdo jin\u00fd, a pokud m\u011b odsud nevy\u017eene m\u00e1ma, nevid\u00edm d\u016fvod, pro\u010d bych odsud m\u011bl odch\u00e1zet.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 proto, \u017ee tu stra\u0161\u00ed a v zahrad\u011b levituj\u00ed sv\u011bt\u00fdlka,“ u\u0161kl\u00edbl se Set posm\u011b\u0161n\u011b. A bylo to tady. P\u0159i\u0161lo to d\u0159\u00edv, ne\u017e si Bill myslel. Ost\u0159e se nadechl.<\/div>\n
„Nenu\u0165te m\u011b b\u00fdt drz\u00fd a neuctiv\u00fd vzhledem k va\u0161emu v\u011bku. Odejd\u011bte odsud a nechte m\u011b na pokoji,“ zv\u00fd\u0161il Bill hlas, aby byl dostate\u010dn\u011b d\u016frazn\u00fd.<\/p>\n

Set se nadechl, aby mu prudkost vr\u00e1til stejnou m\u011brou, ale v\u010das se zastavil. Kdyby pokra\u010doval a kluka odsud vystrnadil, b\u011b\u017eel by rovnou k t\u00e9 \u017eensk\u00e9, v\u0161echno j\u00ed napr\u00e1skal a Set by byl z domu vyhozen, jak mu vyhro\u017eoval Gordon p\u0159ed sn\u00eddan\u00ed. M\u011bl by se nau\u010dit ovl\u00e1dat, proto\u017ee ka\u017ed\u00fd \u010das, kter\u00fd tu sm\u00ed str\u00e1vit nav\u00edc, m\u016f\u017ee vyu\u017e\u00edt k hled\u00e1n\u00ed toho ztracen\u00e9ho den\u00edku, kdy\u017e u\u017e na to z\u016fstal s\u00e1m. Nemohl si dovolit nechat se odtud vyhodit. Ne\u0161lo jen o n\u011bj.<\/div>\n

Set zvedl bojovn\u011b bradu, ale z m\u00edstnosti vycouval a dve\u0159e zav\u0159el o pozn\u00e1n\u00ed klidn\u011bji. Bill vydechl a uvolnil svaly sta\u017een\u00e9 nap\u011bt\u00edm. Byl na sebe py\u0161n\u00fd, \u017ee tuhle situaci zvl\u00e1dl, ani\u017e by musel volat Gordona. T\u0159eba mu ten chlap d\u00e1 te\u010f pokoj, kdy\u017e uvid\u00ed, \u017ee um\u00ed vystr\u010dit r\u016f\u017eky.<\/p>\n

Oto\u010dil se zp\u011bt k vitr\u00edn\u011b a otev\u0159el ji. P\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl o\u010dima po knih\u00e1ch, nakl\u00e1n\u011bl hlavu, aby p\u0159e\u010detl n\u00e1zvy, a\u017e se zastavil u jedn\u00e9, kter\u00e1 byla t\u00e9m\u011b\u0159 stejn\u011b velk\u00e1 jako byla v\u00fd\u0161ka reg\u00e1lu. Nem\u011bla \u017e\u00e1dn\u00fd popisek, proto ji Bill vyt\u00e1hl, p\u0159esto\u017ee nepat\u0159ila k t\u011bm nejten\u010d\u00edm. Pod\u00edval se na hrubou tmav\u011b \u010dervenou vazbu a vitr\u00ednu zav\u0159el, aby se dovnit\u0159 nedost\u00e1val prach v\u00edc, ne\u017e bylo nutn\u00e9.<\/p>\n

Posadil se k velk\u00e9mu d\u0159ev\u011bn\u00e9mu stolu do vysok\u00e9ho u\u0161at\u00e9ho k\u0159esla, jeho\u017e potah m\u011bl kr\u00e9movou barvu a byl vy\u0161it\u00fd drobn\u00fdmi r\u016f\u017eov\u00fdmi kv\u00edtky. Polo\u017eil knihu na desku a opatrn\u011b otev\u0159el horn\u00ed d\u00edl tvrd\u00e9 vazby. P\u0159eto\u010dil jeden voln\u00fd tvrd\u0161\u00ed list, kter\u00fd b\u00fdv\u00e1 ve v\u0161ech knih\u00e1ch vep\u0159edu jako prvn\u00ed a nepoti\u0161t\u011bn\u00fd, a do o\u010d\u00ed jej ude\u0159il tmav\u011b modr\u00fd a\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 \u010dern\u00fd n\u00e1pis ru\u010dn\u011b psan\u00fd star\u00fdm ozdobn\u00fdm p\u00edsmem.<\/div>\n

Kronika.<\/div>\n
Co jin\u00e9ho lep\u0161\u00edho by Billovi mohlo pomoct poznat tento d\u016fm a vesnici ne\u017e kronika?<\/p>\n

autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Muck\u00e1tko :o* Ahoj \u010dten\u00e1\u0159i, jsem r\u00e1da, \u017ee jste si vzali m\u00e1 slova k srdci a koment\u00e1\u0159\u016f p\u0159ibylo, tak na to pros\u00edm myslete i nad\u00e1le, abych v\u00e1s nemusela po\u0159\u00e1d popoh\u00e1n\u011bt. \ud83d\ude42 U\u017eijte si dal\u0161\u00ed d\u00edl. Muck\u00e1tko :o* Simone se mra\u010dila do brzk\u00e9ho<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[600],"tags":[],"class_list":["post-3591","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lost-to-be-found"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3591","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3591"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3591\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3591"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3591"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3591"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}