{"id":3594,"date":"2014-11-10T16:00:00","date_gmt":"2014-11-10T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3582"},"modified":"2014-11-10T16:00:00","modified_gmt":"2014-11-10T15:00:00","slug":"neco-citit-19-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/11\/10\/neco-citit-19-konec\/","title":{"rendered":"N\u011bco c\u00edtit 19. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Allka
<\/strong> <\/p>\n

A m\u00e1me tu posledn\u00ed d\u00edl m\u00e9ho prvn\u00edho d\u00edt\u011bte \ud83d\ude42 \u017de pr\u00e1v\u011b takhle bude vypadat posledn\u00ed epizoda, jsem se rozhodla na posledn\u00ed chv\u00edli… M\u011bla jsem vymy\u0161len\u00fd trochu jin\u00fd z\u00e1v\u011br, ale nakonec jsem c\u00edtila, \u017ee takhle je to spr\u00e1vn\u00fd \ud83d\ude42 Cht\u011bla bych stra\u0161n\u011b moc pod\u011bkovat t\u011bm, kte\u0159\u00ed mou pov\u00eddku \u010detli, p\u0159edev\u0161\u00edm pak t\u011bm, kte\u0159\u00ed komentovali. V\u00e1\u017e\u00edm si ka\u017ed\u00e9ho slova, kter\u00e9 jste mi zanechali. U\u017eijte si posledn\u00ed d\u00edl, snad se v\u00e1m bude l\u00edbit. Allka :-*<\/em><\/div>\n

P.S.: Cel\u00e1 p\u00edse\u0148, kter\u00e1 m\u011b inspirovala k dne\u0161n\u00edmu d\u00edlu, je stra\u0161n\u011b kr\u00e1sn\u00e1, bylo t\u011b\u017ek\u00e9 vybrat jenom jeden \u00faryvek, mysl\u00edm si, \u017ee by va\u0161\u00ed pozornosti nem\u011bl uniknout cel\u00fd text \ud83d\ude42<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/em><\/div>\n
<\/div>\n

<\/em> NAD N\u011aMECKEM T\u00c9M\u011a\u0158 JASNO<\/p>\n

Lifehouse – Everything<\/p>\n

You calm the storms,
and you give me rest.
You hold me in your hands,
You won’t let me fall.
You steal my heart,
and you take my breath away.
Would you take me in?
Take me deeper now?<\/p>\n

And how can I stand here with you and not be moved by you?
Would you tell me how could it be any better than this?<\/p>\n

Cause you’re all I want,
You’re all I need
You’re everything,
everything<\/p>\n

Uklid\u0148uje\u0161 bou\u0159e<\/em><\/div>\n

A d\u00e1v\u00e1\u0161 mi odpo\u010dinout.<\/em><\/div>\n
Dr\u017e\u00ed\u0161 m\u011b v n\u00e1ru\u010d\u00ed,<\/em><\/div>\n
Nenech\u00e1\u0161 m\u011b spadnout.<\/em><\/div>\n
Ukradne\u0161 mi srdce<\/em><\/div>\n
A p\u0159iprav\u00ed\u0161 m\u011b o dech.<\/em><\/div>\n
P\u0159ijal bys m\u011b?<\/em><\/div>\n
P\u0159ijme\u0161 m\u011b te\u010f hloub\u011bji?<\/p>\n

A jak tady s tebou m\u016f\u017eu st\u00e1t a neb\u00fdt tebou ovlivn\u011bn?<\/em><\/div>\n

Prozradil bys mi, jak by mohlo b\u00fdt n\u011bco je\u0161t\u011b lep\u0161\u00ed ne\u017e tohle?<\/p>\n

Proto\u017ee jsi v\u0161echno, co chci,<\/em><\/div>\n

Jsi v\u0161echno, co pot\u0159ebuji,<\/em><\/div>\n
Jsi v\u0161echno,<\/em><\/div>\n
v\u0161echno.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\n

<\/em> Od Georgovy n\u00e1v\u0161t\u011bvy u Toma ub\u011bhly dva t\u00fddny. Tom o p\u0159\u00edtelov\u00fdch slovech p\u0159em\u00fd\u0161lel od chv\u00edle, kdy Georg toho ve\u010dera opustil jeho d\u016fm… M\u00e1lem u\u017e mu z toho v\u0161eho praskla hlava. Nemohl j\u00edst, nemohl sp\u00e1t, v hlav\u011b m\u011bl jenom jednu v\u011bc. Jednoho \u010dlov\u011bka.<\/p>\n

B\u00fdt s t\u00edm, kdo t\u011b m\u00e1 r\u00e1d. I kdy\u017e je to vlastn\u00ed bratr? M\u00e1m prost\u011b jen tak, jednodu\u0161e, bez pochyb, p\u0159ijmout takovou l\u00e1sku? Miluju svoje dvoj\u010de? Jestli jo, nejsem n\u00e1hodou \u00fachyl, co pat\u0159\u00ed n\u011bkam do \u00fastavu? A co, kdy\u017e spolu budeme? Co s t\u00edm budeme d\u011blat? Budeme to prost\u011b tajit? Nep\u0159ijde na to nikdo? A kdy\u017e jo?<\/em> Tyhle ot\u00e1zky Toma s\u017e\u00edraly.<\/p>\n

Dnes r\u00e1no ale bylo v\u0161e trochu jinak. Tom m\u011bl zvl\u00e1\u0161tn\u00ed tu\u0161en\u00ed. Jako by se n\u011bco m\u011blo zm\u011bnit. Nebo mo\u017en\u00e1 u\u017e se n\u011bco zm\u011bnilo. V n\u011bm… Dred\u00e1\u010d vstal z postele, zastavil se v koupeln\u011b a pak \u0161el do kuchyn\u011b, aby se lehce nasn\u00eddal.<\/div>\n

A pak zam\u00ed\u0159il do Billova pokoje. Za celou dobu, co byl bratr pry\u010d, tam nevstoupil. B\u00e1l se p\u0159\u00edli\u0161 \u017eiv\u00fdch vzpom\u00ednek. Ale dneska c\u00edtil pot\u0159ebu tam j\u00edt. Jakmile vstoupil do m\u00edstnosti, pohltila ho bratrova v\u016fn\u011b, kter\u00e1 byla i po skoro dvou m\u011bs\u00edc\u00edch patrn\u00e1. Nebo mo\u017en\u00e1 Tom byl na ni obzvl\u00e1\u0161\u0165 citliv\u00fd. Lehl si do Billovy postele a zavrtal se do pe\u0159iny. Zav\u0159el o\u010di… A obrazy z minulosti se mu za\u010daly tla\u010dit do mysli jeden p\u0159es druh\u00fd.<\/p>\n

Jejich prvn\u00ed polibek na Malediv\u00e1ch. Billovy m\u011bkk\u00e9 rty, tak perfektn\u011b zapadaj\u00edc\u00ed do t\u011bch jeho. Bratrovy havran\u00ed vlasy \u0161imraj\u00edc\u00ed Toma ve tv\u00e1\u0159i to r\u00e1no pot\u00e9… Vzru\u0161en\u00ed, kter\u00e9 c\u00edtil ve\u010der ve studiu, kdy\u017e Billa svl\u00e9kal… To, jak byli od za\u010d\u00e1tku sehran\u00ed v dotec\u00edch a ka\u017edou dal\u0161\u00ed noc se bl\u00ed\u017eili k dokonalosti… Ten pocit, kdy\u017e chytil sv\u00e9 dvoj\u010de za ruku, polo\u017eil mu hlavu do kl\u00edna, pohladil ho po vlasech nebo ud\u011blal podobnou drobnost… Hejno mot\u00fdlk\u016f rozechv\u00edvaj\u00edc\u00ed jeho vnit\u0159nosti, kdykoliv se bratr usm\u00e1l…<\/div>\n

„Bille…“ za\u0161eptal.<\/div>\n
A najednou v\u011bd\u011bl, co je spr\u00e1vn\u00e9.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Dal\u0161\u00ed je… Bill Kaulitz. Gratulujeme, Bille.“<\/p><\/div>\n

Bill vstal ze \u017eidle a zam\u00ed\u0159il dop\u0159edu k tabuli, aby si mohl p\u0159evz\u00edt certifik\u00e1t. Dnes byla posledn\u00ed lekce jeho kurzu. Za m\u011bs\u00edc intenzivn\u00edho \u0161prt\u00e1n\u00ed obdr\u017eeli \u00fasp\u011b\u0161n\u00ed absolventi osv\u011bd\u010den\u00ed. Bill zvl\u00e1dl z\u00e1v\u011bre\u010dn\u00fd test t\u00e9m\u011b\u0159 na jedni\u010dku, proto mohl b\u00fdt dnes jedn\u00edm z nich. M\u011bl ze sebe v\u00fdborn\u00fd pocit. Zvl\u00e1dl to. N\u011bco zvl\u00e1dl. \u00dapln\u011b s\u00e1m…<\/div>\n
Zbytek t\u0159\u00eddy mu zatleskal. Bill se na v\u0161echny rozhl\u00e9dl a usm\u00e1l se. M\u011bl nutk\u00e1n\u00ed se uklonit, ale pak si vzpomn\u011bl, \u017ee nen\u00ed na koncert\u011b. Musel se s\u00e1m sob\u011b zasm\u00e1t.<\/div>\n
Kurz skon\u010dil. A Bill s jistotou v\u011bd\u011bl, \u017ee je \u010das vr\u00e1tit se dom\u016f. A\u017e p\u0159ijde ten spr\u00e1vnej \u010das, oba budeme v\u011bd\u011bt, co d\u011blat… A j\u00e1 to dneska v\u00edm…<\/p>\n

<\/em> Rozlou\u010dil se s lektorem, pod\u011bkoval mu za cenn\u00e9 v\u011bdomosti a vr\u00e1til se do hotelu. V pokoji se na notebooku pod\u00edval na internet, aby zjistil, na kter\u00fd nejbli\u017e\u0161\u00ed term\u00edn by se dala koupit letenka do Berl\u00edna. Pak si jednu zabookoval.<\/div>\n

Nat\u00e1hl se pro mobil a v adres\u00e1\u0159i navolil mana\u017eerovo \u010d\u00edslo, kter\u00e9 vyto\u010dil. Po p\u00e1r zazvon\u011bn\u00edch se ve sluch\u00e1tku ozval David\u016fv hlas: „Pros\u00edm?“<\/div>\n
„Davide… Ahoj, tady Bill… Jenom jsem ti cht\u011bl \u0159\u00edct… \u017de se chyst\u00e1m vr\u00e1tit zp\u00e1tky dom\u016f.“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Letadlo na berl\u00ednsk\u00e9m leti\u0161ti p\u0159ist\u00e1lo v p\u016fl druh\u00e9 odpoledne \u010dty\u0159i dny pot\u00e9, v p\u00e1tek. Zamaskovan\u00fd Bill se slune\u010dn\u00edmi br\u00fdlemi na hlav\u011b, ob\u0159\u00edmi tepl\u00e1ky, k\u0161iltovkou a vlasy sv\u00e1zan\u00fdmi v cul\u00edku vstoupil do haly a zhluboka se nadechl. N\u011bmeck\u00fd vzduch se mu zd\u00e1l b\u00fdt jin\u00fd ne\u017e ten americk\u00fd. Samoz\u0159ejm\u011b to byla jenom iluze… ale Bill zkr\u00e1tka okam\u017eit\u011b poznal, \u017ee je doma. M\u011bl z toho dobr\u00fd pocit.<\/p><\/div>\n

Co\u017e ov\u0161em neznamenalo, \u017ee v\u0161echny jeho probl\u00e9my zmizely jako m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9ho proutku. Jednak Billa \u010dekal jist\u011b nep\u0159\u00edjemn\u00fd rozhovor s Davidem. Mus\u00ed spolu probrat p\u00e1r v\u011bc\u00ed. A to, co s n\u00edm Bill hodl\u00e1 prob\u00edrat, rozhodn\u011b v\u00fdbu\u0161n\u00fd mana\u017eer nevezme jen tak s klidem. No, a pak tu byl Tom…<\/p>\n

Tom… Po\u0159\u00e1d to tolik bol\u00ed…<\/em> Tom se za celou dobu ani jednou neozval. Nezavolal, nenapsal smsku ani email. Tohle ml\u010den\u00ed podle Billa mohlo znamenat jenom dv\u011b v\u011bci – bu\u010f je bratr st\u00e1le stejn\u011b rozpolcen\u00fd jako v den, kdy ho opou\u0161t\u011bl, nebo… ho nemiloval. A nem\u011bl s\u00edlu mu to \u0159\u00edct. Nebo tu slu\u0161nost…<\/em> Bill se ale rozhodl, jak s t\u00edm nalo\u017eit. Mo\u017en\u00e1 ho to po\u0159\u00e1d bolelo, snad ho to po uv\u011bdom\u011bn\u00ed si v\u0161ech skute\u010dnost\u00ed bolelo je\u0161t\u011b v\u00edc… Ale m\u011bl dost s\u00edly na to n\u011bjak to vy\u0159e\u0161it. Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee by s Tomem d\u00e1l nemohl z\u016fstat pod jednou st\u0159echou. Pomalu by ho to zab\u00edjelo. Proto se rozhodl, \u017ee pokud se uk\u00e1\u017ee, \u017ee m\u00e1 se sv\u00fdmi domn\u011bnkami ohledn\u011b bratrova postoje pravdu… a jako\u017ee ji m\u00e1m, co jin\u00e9ho by to cel\u00e9 mohlo znamenat?<\/em>… najde si vlastn\u00ed byt. Zvl\u00e1dl to s\u00e1m v Americe, zvl\u00e1dne to s\u00e1m i v N\u011bmecku. Mohl s Tomem d\u00e1l fungovat v kapele, a\u010dkoliv u\u017e odm\u00edtal pl\u00e1cat na ve\u0159ejnosti ty vymy\u0161len\u00e9 historky o jejich bezchybn\u00e9m vztahu. Ale nemohl s n\u00edm tr\u00e1vit dvacet \u010dty\u0159i hodin denn\u011b. Sice u\u017e d\u0159\u00edv, kdy\u017e je\u0161t\u011b nefungovali ani jako brat\u0159i, se \u00fasp\u011b\u0161n\u011b zvl\u00e1dli v jednom byt\u011b ignorovat… Ale te\u010f u\u017e to nebylo re\u00e1ln\u00e9. Mo\u017en\u00e1, \u017ee jednou se dok\u00e1\u017eou vr\u00e1tit k norm\u00e1ln\u00edmu dvoj\u010dec\u00edmu vztahu… Ale do t\u00e9 doby to Bill mus\u00ed zvl\u00e1dnout s\u00e1m.<\/p>\n

Tax\u00edk u\u017e na n\u011bj \u010dekal p\u0159ed leti\u0161tn\u00ed halou. Bill mu\u017ei za volantem nadiktoval adresu Davidovy kancel\u00e1\u0159e a v duchu se za\u010dal p\u0159ipravovat na nep\u0159\u00edjemn\u00e9 jedn\u00e1n\u00ed. Pak vylovil z kapsy telefon a zavolal mana\u017eerovi.<\/div>\n

\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Ty jde\u0161 za mnou i s kuframa?“ podivil se David, kdy\u017e zp\u011bv\u00e1kovi p\u0159i\u0161el otev\u0159\u00edt dve\u0159e.<\/p><\/div>\n

„Je\u0161t\u011b jsem nebyl doma, jedu sem rovnou z leti\u0161t\u011b,“ vysv\u011btlil Bill, ve\u0161el do kancel\u00e1\u0159e a sedl si bez vyzv\u00e1n\u00ed do k\u0159esla. „Jak jste se tu m\u011bli?“<\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b ne tak dob\u0159e jako ty v New Yorku. Jak ses m\u011bl ty?“<\/div>\n
„J\u00e1… Dob\u0159e, m\u011bl jsem se dob\u0159e,“ odpov\u011bd\u011bl zp\u011bv\u00e1k.<\/div>\n
„No, tlachat o kr\u00e1s\u00e1ch USA m\u016f\u017eeme jindy. Do telefonu jsi mi \u0159ekl, \u017ee u\u017e m\u00e1\u0161 jasno. Tak\u017ee? Jak to s tebou te\u010f je?“ vyzval ho David.<\/div>\n
Bill si odka\u0161lal. „Tak jo, ehm… Chci b\u00fdt v kapele. Ale… Chci s tebou projednat nov\u00fd podm\u00ednky.“<\/div>\n
„Podm\u00ednky?“ zamra\u010dil se David.<\/div>\n
„Jo… Nejedn\u00e1 se o pen\u00edze nebo tak…“<\/div>\n
„Tak o co?“<\/div>\n
„O to… Jak bude moje role v kapele vypadat. Nechci u\u017e se d\u00e1l malovat jako n\u011bjak\u00e1 holka. A taky nechci nosit t\u011bsn\u00fd oble\u010den\u00ed. A cht\u011bl bych se v\u00edc pod\u00edlet na tvorb\u011b hudby. D\u00e1t do toho v\u00edc ze sebe,“ \u0159ekl Bill. P\u016fsobil sebejist\u011b, ale ve skute\u010dnosti v n\u011bm byla mal\u00e1 du\u0161i\u010dka. Bude David zase zu\u0159it?<\/em><\/div>\n
„Fajn,“ op\u00e1\u010dil prost\u011b David.<\/p>\n

Bill vyvalil o\u010di. „Co\u017ee? To jako \u017ee… Nezu\u0159\u00ed\u0161?“<\/div>\n

„Hele, Bille… P\u00e1r let jsme to d\u011blali podle m\u011b. Zajistilo v\u00e1m to sl\u00e1vu, ale… Tob\u011b se to o\u010dividn\u011b nel\u00edbilo…“<\/div>\n
„Tak to nen\u00ed,“ sko\u010dil mu do \u0159e\u010di Bill. „L\u00edbilo se mi to… Jen… roky p\u0159etv\u00e1\u0159ky jsou prost\u011b trochu… vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00ed.“<\/div>\n
„Oukej,“ pokr\u010dil rameny mana\u017eer. „P\u00e1r let jsme to d\u011blali podle m\u011b. A te\u010f to zase m\u016f\u017eeme d\u011blat chv\u00edli podle tebe. Dej do toho v\u00edc sebe. Uvid\u00edme, jestli se to bude lidem l\u00edbit, nebo ne. Kdy\u017e ne, aspo\u0148 mi pak t\u0159eba d\u00e1\u0161 za pravdu… Konec konc\u016f… T\u011b\u017eko m\u016f\u017eeme vym\u011bnit frontmana, \u017ee,“ u\u0161kl\u00edbl se.<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek se zasm\u00e1l. „Ur\u010dit\u011b by se na\u0161la spousta lid\u00ed, co by to r\u00e1da vzala za m\u011b.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1,“ k\u00fdvl David, „ale \u017e\u00e1dnej by… nebyl jako ty.“<\/div>\n
„J\u00e1 t\u011b nepozn\u00e1v\u00e1m, Davide,“ p\u0159iznal zp\u011bv\u00e1k.<\/div>\n
„J\u00e1 sebe taky ne… No… Co ti na to m\u00e1m \u0159\u00edct? Zkr\u00e1tka nejsi jedinej, kdo b\u011bhem uplynulejch dvou m\u011bs\u00edc\u016f p\u0159em\u00fd\u0161lel.“<\/div>\n
„D\u00edky, Davide,“ \u0159ekl up\u0159\u00edmn\u011b Bill a zvedl se z k\u0159esla.<\/div>\n
„Pozejt\u0159\u00ed za\u010d\u00edn\u00e1 prvn\u00ed session. U\u017e jsem v\u0161echno domluvil. Tak se dej trochu dohromady, a\u0165 nastoup\u00ed\u0161 v pln\u00fd s\u00edle,“ ozn\u00e1mil mana\u017eer p\u0159\u00edsn\u011b.<\/div>\n
Bill s \u00fasm\u011bvem p\u0159ik\u00fdvl a zam\u00ed\u0159il k v\u00fdchodu. „Zat\u00edm se m\u011bj.“<\/div>\n
„Taky se m\u011bj.“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Tom chodil po byt\u011b jako lev v kleci. U\u017e \u010dty\u0159i dny pomalu v kuse. Od chv\u00edle, co mu David zavolal, \u017ee se Bill vr\u00e1t\u00ed. Musel mi to zavolat mana\u017eer. Bill se neobt\u011b\u017eoval mi to ozn\u00e1mit. Za celou dobu se neozval. Ani slovem… Jako bych neexistoval. A te\u010f mi ani ne\u0159ekne o sv\u00e9m n\u00e1vratu…<\/em> Tohle se Tomovi neust\u00e1le honilo hlavou. Na druhou stranu si uv\u011bdomoval, \u017ee ani on se bratrovi neozval. A \u017ee on byl na \u0159ad\u011b, proto\u017ee on byl ten, kdo v\u0161echno pod\u011blal. Je to v\u0161echno tak stra\u0161n\u011b t\u011b\u017ek\u00fd! Te\u010f netu\u0161\u00edm, co si Bill mysl\u00ed. Hodil m\u011b u\u017e p\u0159es palubu? Co kdy\u017e on p\u0159i\u0161el na to, \u017ee u\u017e m\u011b nemiluje? Nebo \u017ee m\u011b nikdy nemiloval?<\/em><\/div>\n

Dred\u00e1\u010d by si zoufalstv\u00edm nejrad\u0161i vy\u0161kubal v\u0161echny vlasy. Bral do ruky mobil a zase ho odkl\u00e1dal. Te\u010f se v\u00edc ne\u017e kdy jindy b\u00e1l Billovi zavolat. B\u00e1l se pravdy… A z\u00e1rove\u0148 bl\u00e1znil z nev\u011bdomosti.<\/p>\n

Rad\u011bji se nehnul z bytu, aby n\u011bco neprome\u0161kal. Natahoval u\u0161i, aby nep\u0159eslechl klapnut\u00ed domovn\u00edch dve\u0159\u00ed. David mu toti\u017e neprozradil, kdy p\u0159esn\u011b bratr p\u0159ilet\u00ed, sd\u011blil mu jen, \u017ee b\u011bhem n\u011bkolika dn\u00ed prob\u011bhne prvn\u00ed zkou\u0161ka. Tom tou\u017eil po tom okam\u017eiku, kdy Bill vstoup\u00ed do dve\u0159\u00ed. Steskem i nedo\u010dkavost\u00ed se mu stahovalo hrdlo. Z\u00e1rove\u0148 cht\u011bl tu chv\u00edli co nejv\u00edc odd\u00e1lit, proto\u017ee se tolik b\u00e1l toho, co se stane…<\/p>\n

Tom se posadil na gau\u010d a mrknul na n\u00e1st\u011bnn\u00e9 hodiny. Byly t\u0159i hodiny odpoledne. P\u00e1tek. P\u0159ilet\u00ed dnes?<\/em> Najednou na sebe dostal Tom vztek. Vzpamatuj se u\u017e, sakra. Nebo ti hr\u00e1bne, kret\u00e9ne! \u0158ekne\u0161 mu to. \u0158ekne\u0161 mu, co c\u00edt\u00ed\u0161. Mus\u00ed to v\u011bd\u011bt. A jestli on nec\u00edt\u00ed to sam\u00fd… Aspo\u0148 bude jednou prov\u017edy jasno u v\u00e1s obou.<\/em><\/div>\n

Tom znovu zam\u00ed\u0159il do Billova pokoje. V lev\u00e9m rohu m\u00edstnosti se nach\u00e1zelo velk\u00e9 zrcadlo. Tom k n\u011bmu p\u0159e\u0161el a zad\u00edval se do n\u011bj. Najednou v n\u011bm spat\u0159il Billovu tv\u00e1\u0159 – zase. Vid\u011bl ten obli\u010dej v\u0161ude, kam se pod\u00edval.<\/div>\n
Vzt\u00e1hl ruku a za\u0161eptal: „Miluju t\u011b, Bille.“<\/div>\n
A pak hlasit\u011bji: „Miluju t\u011b.“<\/div>\n
A pak zav\u0159el o\u010di a zak\u0159i\u010del: „Do h\u00e1je, tolik t\u011b MILUJU, Bille.“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Bill nahl\u00e1sil taxik\u00e1\u0159i adresu jejich bytu. Mu\u017e k\u00fdvl a auto se rozjelo. Z\u0159ejm\u011b u\u017e to bude za chv\u00edli jenom Tom\u016fv byt… M\u00e1m v\u016fbec tolik kufr\u016f, aby se do nich ve\u0161ly v\u0161echny moje v\u011bci? No, mo\u017en\u00e1 budu moct n\u011bco vyhodit nebo n\u011bkomu d\u00e1t… T\u0159eba ty hnusn\u00fd upnut\u00fd tri\u010dka.<\/p>\n

<\/em> „Jsme tady, pane,“ ohl\u00e1sil taxik\u00e1\u0159, \u010d\u00edm\u017e vytrhl chlapce z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed.<\/div>\n

„U\u017e?“ zamrkal Bill. Zd\u00e1lo se mu, \u017ee jednou tak t\u0159i minuty.<\/div>\n
„Ano, m\u011bli jsme \u0161t\u011bst\u00ed na \u0159\u00eddk\u00fd provoz,“ prohodil mu\u017e. „Bude to patn\u00e1ct euro.“<\/div>\n
Bill k\u00fdvl a podal mu dvacetieurovou bankovku. „Drobn\u00e9 si nechte.“<\/div>\n
Mu\u017e d\u00edky d\u00fd\u017eku vylezl z vozu, aby pomohl Billovi ven s kufry. Pak se s pod\u011bkov\u00e1n\u00edm rozlou\u010dil a zmizel i se sv\u00fdm autem.<\/p>\n

\u010cernovl\u00e1sek se zhluboka nadechl. C\u00edtil zase ten tlak v b\u0159i\u0161e. Stejn\u00fd jako kdy\u017e Toma opou\u0161t\u011bl. Dok\u00e1\u017eu z\u016fstat siln\u00fd? Zvl\u00e1dnu to?<\/em><\/div>\n

Vstoupil do budovy a vyjel v\u00fdtahem do patra, v n\u011bm\u017e se nach\u00e1zel jeho domov. C\u00edtil, jak mu bu\u0161\u00ed srdce. Vyt\u00e1hl kl\u00ed\u010de a otev\u0159el si vchodov\u00e9 dve\u0159e. Zul si boty a bundu pov\u011bsil na v\u011b\u0161\u00e1k. Nejprve se mu zd\u00e1lo, \u017ee je byt opu\u0161t\u011bn\u00fd, bylo v n\u011bm toti\u017e ticho, nehr\u00e1lo r\u00e1dio ani televize, nikdo nedrn\u010del s n\u00e1dob\u00edm v kuchyni… P\u0159i letm\u00e9m nahl\u00e9dnut\u00ed do ob\u00fdvac\u00edho pokoje nikoho nespat\u0159il. Mo\u017en\u00e1 Tom v\u016fbec nen\u00ed doma… A j\u00e1 to budu m\u00edt o to leh\u010d\u00ed. Nebo t\u011b\u017e\u0161\u00ed…<\/em> Ale pak zaslechl cosi ze sm\u011bru, kter\u00fdm se nach\u00e1zela jeho lo\u017enice. Jako by tam n\u011bkdo mluvil. Tom.<\/em> Bill se zamra\u010dil, nech\u00e1pal, co bratr d\u011bl\u00e1 v jeho pokoji. Zam\u00ed\u0159il tam. Dve\u0159e byly otev\u0159en\u00e9. P\u0159ed zrcadlem st\u00e1l Tom, jen\u017e zat\u00edm nezaregistroval n\u011b\u010d\u00ed p\u0159\u00edtomnost.<\/div>\n
A Bill usly\u0161el, co jeho dvoj\u010de \u0159\u00edk\u00e1.<\/div>\n
„Do h\u00e1je, tolik t\u011b MILUJU, Bille.“<\/div>\n
A v tom okam\u017eiku se Bill\u016fv odraz objevil v zrcadle. Tom se oto\u010dil a zad\u00edval se na n\u011bj. Vyvalil o\u010di a vyjekl.<\/p>\n

Billovo srdce se v ten okam\u017eik rozpadlo na tis\u00edc mal\u00fdch kousk\u016f. Otev\u0159el \u00fasta, ale nevy\u0161el z nich \u017e\u00e1dn\u00fd zvuk. Byl v naprost\u00e9m \u0161oku. Zvl\u00e1dl jenom nat\u00e1hnout ruku. Tom n\u011bkolika kroky p\u0159ekonal vzd\u00e1lenost mezi nimi a klekl si k Billov\u00fdm noh\u00e1m.<\/div>\n

„Miluju t\u011b, Bille. Jsi moje v\u0161echno. V\u0161echno, co pot\u0159ebuju, v\u0161echno, co chci. Kdy\u017e t\u011b chyt\u00edm za ruku, dr\u017e\u00edm v dlani celej sv\u011bt. Ty jsi celej m\u016fj sv\u011bt… M\u00e1\u0161 cel\u00fd moje srdce… A je to tak spr\u00e1vn\u00fd… A opravdov\u00fd… Nic nen\u00ed lep\u0161\u00ed, ne\u017e b\u00fdt s tebou… Odpus\u0165 mi, odpus\u0165, tak moc se omlouv\u00e1m,“ drmolil Tom a objal \u010dernovl\u00e1skova kolena.<\/p>\n

Bill ho chytil za ruce a vyt\u00e1hl ho k sob\u011b nahoru. Zad\u00edval se mu do o\u010d\u00ed. Po tv\u00e1\u0159i mu stekla jedna osam\u011bl\u00e1 slza. Chv\u00edli ml\u010del. Tom zmaten\u011b a boj\u00e1cn\u011b t\u011bkal pohledem z jeho obli\u010deje na \u0161pi\u010dky sv\u00fdch nohou. Bill m\u011bl na jazyku tis\u00edc a jednu v\u011btu a nev\u011bd\u011bl, kterou z nich vyslovit jako prvn\u00ed. Pak si ale uv\u011bdomil, \u017ee v\u0161echny m\u016f\u017ee \u0159\u00edct kdykoliv pozd\u011bji. Jen jedna nepo\u010dk\u00e1.<\/p>\n

„Taky t\u011b miluju, Tome.“<\/p>\n

KONEC<\/p>\n

autor: Allka<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Allka A m\u00e1me tu posledn\u00ed d\u00edl m\u00e9ho prvn\u00edho d\u00edt\u011bte \ud83d\ude42 \u017de pr\u00e1v\u011b takhle bude vypadat posledn\u00ed epizoda, jsem se rozhodla na posledn\u00ed chv\u00edli… M\u011bla jsem vymy\u0161len\u00fd trochu jin\u00fd z\u00e1v\u011br, ale nakonec jsem c\u00edtila, \u017ee takhle je to spr\u00e1vn\u00fd \ud83d\ude42 Cht\u011bla bych<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[592],"tags":[],"class_list":["post-3594","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-neco-citit"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3594","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3594"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3594\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3594"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3594"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3594"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}