{"id":3603,"date":"2014-11-06T15:00:00","date_gmt":"2014-11-06T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3591"},"modified":"2014-11-06T15:00:00","modified_gmt":"2014-11-06T14:00:00","slug":"blue-bird-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/11\/06\/blue-bird-8\/","title":{"rendered":"Blue Bird 8."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Po necel\u00fdch deseti minut\u00e1ch se kolona aut rozpustila a oni tak mohli pokra\u010dovat v cest\u011b. Sed\u011bli ti\u0161e. \u0158idi\u010d soust\u0159ed\u011bn\u00fd na cestu p\u0159ed sebou, pejsci zamot\u00e1n\u00ed jeden do druh\u00e9ho, Tom se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima bojuj\u00edc\u00ed s \u00fanavou a Bill sleduj\u00edc\u00ed d\u011bn\u00ed za okny. Pravideln\u00fd zvuk de\u0161\u0165ov\u00fdch kapek t\u0159\u00ed\u0161t\u00edc\u00edch se o okna a kapotu auta m\u011bl na v\u0161echny pozoruhodn\u011b uklid\u0148uj\u00edc\u00ed \u00fa\u010dinek. Bill se nemohl do\u010dkat toho, a\u017e kone\u010dn\u011b doraz\u00ed dom\u016f. M\u00e1mu a Gordona nevid\u011bli u\u017e cel\u00e9 m\u011bs\u00edce, prarodi\u010de mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b d\u00e9le, a proto v duchu neust\u00e1le d\u011bkoval za Tom\u016fv n\u00e1pad. T\u011b\u0161il se na rodinu, na p\u0159\u00e1tele, na jejich star\u00fd a jedin\u00fd<\/em> domov.<\/p>\n

Pr\u00e1v\u011b to bylo na st\u011bhov\u00e1n\u00ed do LA to nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed. Opustit v\u0161echny, kter\u00e9 miloval.<\/div>\n

Odjeli ne\u010dekan\u011b. Jejich pl\u00e1n se zrodil doslova ze dne na den. Nep\u0159em\u00fd\u0161leli. Jednali zcela impulzivn\u011b. Sbalili v\u011bci a utekli. Teprve pozd\u011bji si uv\u011bdomili, \u017ee na to je\u0161t\u011b nebyli p\u0159ipraveni. Oba propadli zoufalstv\u00ed. Najednou vid\u011bli v\u0161echno \u010dern\u011b, c\u00edtili se osam\u011ble a zraniteln\u011b a jedin\u00e9 sv\u011btlo vid\u011bli v okam\u017eit\u00e9m n\u00e1vratu dom\u016f. Pochmurn\u00e1 n\u00e1lada jim z\u016fstala asi t\u00fdden. T\u00e9m\u011b\u0159 nevych\u00e1zeli z domu. Zdr\u017eovali se v\u00fdlu\u010dn\u011b ve stejn\u00e9m pokoji, a kdy\u017e se jeden n\u00e1hodou rozhodl vyrazit do ulic, ten druh\u00fd se k n\u011bmu rad\u011bji p\u0159idal. Trvalo jim to mo\u017en\u00e1 d\u00e9le, ne\u017e \u010dekali, ale nakonec si uv\u011bdomili, \u017ee nemaj\u00ed d\u016fvod zoufat. Nemusej\u00ed se b\u00e1t. Maj\u00ed p\u0159ece jeden druh\u00e9ho. Zm\u011bnilo se toho hodn\u011b. Mo\u017en\u00e1 bydleli jinde, p\u0159i\u0161li o sv\u00e9 p\u0159\u00e1tele a museli si zvykat na jinou zemi, ale po\u0159\u00e1d to byli oni dva.<\/p>\n

V t\u00e9 dob\u011b v\u011b\u0159ili, \u017ee to zvl\u00e1dnou. \u017de jejich magick\u00e9 pouto bude dosp\u00edvat s nimi a ka\u017edou minutou bude s\u00edlit. Tehdy z\u0159ejm\u011b ani jeden z nich netu\u0161il, \u017ee jejich pouto nen\u00ed tak siln\u00e9, jak doufali a u\u017e zdaleka ne v\u011b\u010dn\u00e9. Sta\u010dilo tak mali\u010dko… a neviditeln\u00e1 nit byla zp\u0159etrh\u00e1na, \u010d\u00edm\u017e rozd\u011blila celek na dv\u011b poloviny.<\/p>\n

Bill se zamra\u010dil. Nerad se vracel k minulosti a u\u017e v\u016fbec necht\u011bl vzpom\u00ednat na to, co p\u0159i\u0161lo pozd\u011bji. Sl\u00edbil si, \u017ee zapomene. \u017de se alespo\u0148 b\u011bhem t\u011bch p\u00e1r dn\u016f, kter\u00e9 je \u010dekaly, nebude u\u017e\u00edrat my\u0161lenkou na Riu a na to, co m\u011blo p\u0159ij\u00edt, a\u017e se vr\u00e1t\u00ed. Popravd\u011b se nikam vracet necht\u011bl. U\u017e na leti\u0161ti poznal ten rozd\u00edl. Jako by byl v N\u011bmecku vzduch o n\u011bco l\u00e9pe d\u00fdchateln\u00fd. Zbavil se sv\u00fdch okov\u016f. Minulost, a\u0165 u\u017e byla jak\u00e1koliv, byla daleko, daleko od nich. C\u00edtil, jak mu divoce bu\u0161\u00ed srdce, jak se chv\u011bje a lap\u00e1 po dechu poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e zavane v\u00edtr a do nosu jej ude\u0159\u00ed Tomova v\u016fn\u011b. V LA nebyl ni\u010d\u00edm. P\u0159e\u017e\u00edvaj\u00edc\u00ed lidskou schr\u00e1nkou, ale tady, tady byl \u010dlov\u011bkem.<\/div>\n

I p\u0159esto, \u017ee i jemu t\u011b\u017ekla v\u00ed\u010dka \u00fanavou, nedovolil si usnout a vytrvale sledoval ulice, kter\u00fdmi proch\u00e1zeli a lid\u00e9, je\u017e cestou m\u00edjeli. Jeliko\u017e si zapomn\u011bl d\u00e1t \u010do\u010dky, nic z toho nevid\u011bl ost\u0159e, ale \u017elutou budovu vyzdobenou snad stovky sv\u011bt\u00fdlek by poznal kdekoliv. Vesele zak\u0148u\u010del, jak p\u0159itiskl kone\u010dky prst\u016f na chladn\u00e9 sklo.<\/div>\n
\n
\n

„Mohli byste pros\u00edm na chvilku zastavit?“ naklonil se dop\u0159edu tak, aby mu \u0159idi\u010d dob\u0159e rozum\u011bl.<\/p><\/div>\n

„Co se stalo?“ zaslechl za z\u00e1dy Tom\u016fv ospal\u00fd hlas, ale nereagoval, proto\u017ee byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 zam\u011bstn\u00e1n hled\u00e1n\u00edm sv\u00e9 pen\u011b\u017eenky.<\/div>\n
„Bille, kam chce\u0161 j\u00edt?“ Bill kone\u010dn\u011b na\u0161el to, co hledal a v\u00edt\u011bzn\u011b zvedl ruku s pen\u011b\u017eenkou do vzduchu. Tom se p\u0159i pohledu na ni nikdy nedok\u00e1zal ubr\u00e1nit pobaven\u00e9mu \u00fa\u0161klebku. Bill byl v n\u011bkter\u00fdch v\u011bcech hor\u0161\u00ed ne\u017e d\u00edt\u011b. Zat\u00edmco on vlastnil praktickou, malou a zcela nen\u00e1padnou pen\u011b\u017eenku, ta Billova byla velik\u00e1 a m\u011bla tvar zeb\u0159\u00ed hlavy, kter\u00e1 se na n\u011bj nep\u0159\u00edjemn\u011b \u0161klebila. Opravdu netu\u0161il, co m\u011bl po\u0159\u00e1d s t\u011bmi zebrami.<\/p>\n

„Pod\u00edvej,“ \u0161eptl Bill, jeho tv\u00e1\u0159 doslova z\u00e1\u0159ila.<\/div>\n

Tom si rukou promnul o\u010di, nahnul se k n\u011bmu a zad\u00edval se ven z okna. \u010cekal, \u017ee Bill spat\u0159il n\u011bjak\u00e9 roztomil\u00e9 \u0161t\u011bn\u011b nebo ve vzd\u00e1len\u00e9 v\u00fdloze obchodu n\u011bco hezk\u00e9ho na oble\u010den\u00ed. Nic takov\u00e9ho ale nevid\u011bl. „D\u00edv\u00e1m se,“ \u0159ekl se sm\u00edchem.<\/div>\n
„Tome, mo\u017en\u00e1 by sis i ty m\u011bl d\u00e1t zkontrolovat zrak, kdy\u017e p\u0159ehl\u00ed\u017e\u00ed\u0161 tu nejz\u00e1\u0159iv\u011bj\u0161\u00ed budovu na cel\u00e9 ulici,“ Bill jej hrav\u011b pleskl zeb\u0159\u00ed hlavou po \u010dele a chystal se vystoupit.<\/div>\n
„Chce\u0161 j\u00edt do cukr\u00e1rny?“ Tom jej v posledn\u00ed chv\u00edli chytil za z\u00e1p\u011bst\u00ed. Bill se k n\u011bmu oto\u010dil a t\u00e1zav\u011b se na n\u011bj pod\u00edval.<\/div>\n
„Maj\u00ed tam v\u00fdbornou zmrzlinu. Copak si nepamatuje\u0161, \u017ee jsme sem jako mal\u00ed chodili t\u00e9m\u011b\u0159 ka\u017ed\u00fd den?“<\/div>\n
„Jist\u011b\u017ee ano,“ Tom se nemohl vynad\u00edvat na Bill\u016fv \u00fasm\u011bv. Nepamatoval si, kdy jej naposledy vid\u011bl tak bezprost\u0159edn\u00edho. „Ale poka\u017ed\u00e9 bylo horko. Pokud sis toho nev\u0161iml, pr\u00e1v\u011b pr\u0161\u00ed.“<\/div>\n
Bill vystr\u010dil spodn\u00ed ret a naklonil hlavu na stranu. „\u0158\u00edkal jsi, \u017ee budeme v\u0161echno d\u011blat tak jako kdysi.“<\/div>\n
„To ano, ale nechci, abys onemocn\u011bl. Bo\u017ee, chov\u00e1m se jako m\u00e1ma,“ pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou a doufal, \u017ee dal\u0161\u00ed protesty u\u017e nebudou a budou moct pokra\u010dovat v cest\u011b. Zb\u00fdvalo posledn\u00edch p\u011bt minut j\u00edzdy a Tom u\u017e se nemohl do\u010dkat tepl\u00e9 ve\u010de\u0159e a postele. M\u011bl v \u00famyslu prospat t\u0159i dny.<\/div>\n
„D\u00e1m si jenom jeden kope\u010dek. Slibuju.“<\/p>\n

„Bille,“ op\u011bt se pobaven\u011b zasm\u00e1l. „Na tohle ti u\u017e nesko\u010d\u00edm. \u0158\u00edkals to tak v\u017edycky a nikdy jsi to nedodr\u017eel, a pokud v\u00fdjime\u010dn\u011b ano, st\u00e1li jsme tam minim\u00e1ln\u011b p\u016fl hodiny, ne\u017e sis vybral.“<\/div>\n

„Ale te\u010f pr\u0161\u00ed a krom toho nechci onemocn\u011bt, tak\u017ee\u2026“ Bill mu v\u011bnoval jeden ze sv\u00fdch \u0161t\u011bn\u011b\u010d\u00edch pohled\u016f a Tom byl ztracen.<\/div>\n
„Fajn, vzd\u00e1v\u00e1m se. B\u011b\u017e,“ dlan\u00ed uk\u00e1zal sm\u011brem k cukr\u00e1rn\u011b, kter\u00e1 se zd\u00e1la b\u00fdt a\u017e na person\u00e1l a dva hosty opu\u0161t\u011bn\u00e1. „Ale m\u00e1\u0161 p\u011bt minut,“ dodal naoko varovn\u011b a op\u011bt se rozvalil do sv\u00e9 p\u016fvodn\u00ed polohy. Zav\u0159el o\u010di a chystal se chv\u00edli oddychovat.<\/div>\n
Na dlani uc\u00edtil v\u00e1hav\u00e9 pohlazen\u00ed. „Tome?“<\/div>\n
„Hm?“<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 j\u00edt se mnou.“<\/div>\n
„Pro\u010d?“ zeptal se, ani\u017e by otev\u00edral o\u010di.<\/div>\n
„Nevzal jsem si \u010do\u010dky,“ vysv\u011btloval Bill ti\u0161e. \u0158idi\u010d ale p\u0159esto zachytil ka\u017ed\u00e9 jeho slovo a pobaven\u011b vrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Bille, je to ta \u0161\u00edlen\u011b blikaj\u00edc\u00ed budova. Mysl\u00edm, \u017ee nejsi tak slep\u00fd, abys ji p\u0159ehl\u00e9dl. To se toti\u017e nepoda\u0159\u00ed nikomu, ani kdyby opravdu cht\u011bl.“ Tom nemohl uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee to tam bylo i po dvaceti letech po\u0159\u00e1d stejn\u00e9. Nevkusn\u00e9, zastaral\u00e9, ale z\u00e1rove\u0148 mil\u00e9.<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 j\u00edt se mnou a p\u0159e\u010d\u00edst mi p\u0159\u00edchut\u011b.“<\/p>\n

Tom u\u017e se nedok\u00e1zal udr\u017eet a naplno se rozesm\u00e1l. Otev\u0159el o\u010di, a kdy\u017e spat\u0159il Bill\u016fv bezmocn\u00fd v\u00fdraz, rozesm\u00e1l se je\u0161t\u011b v\u00edc. Cht\u011bl je\u0161t\u011b n\u011bco nam\u00edtnout, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee by to byla jen ztr\u00e1ta \u010dasu. Proto rad\u011bji pora\u017een\u011b sv\u011bsil ramena a p\u0159ik\u00fdvl. Bill se op\u011bt rozz\u00e1\u0159il a chystal se otev\u0159\u00edt dve\u0159e a vystoupit do de\u0161t\u011b, kdy\u017e byl op\u011bt zata\u017een dozadu Tomovou rukou.<\/div>\n

„Po\u010dkej,“ \u0161eptl, svl\u00e9kaj\u00edc si sv\u016fj ob\u0159\u00ed svetr, kter\u00fd vz\u00e1p\u011bt\u00ed p\u0159ehodil p\u0159es Billova drobn\u00e1 ramena. B\u00e1l se, \u017ee z t\u00e9 sv\u00e9 ta\u0161ky vyt\u00e1hne svetr se zeb\u0159\u00edmi pruhy a u\u0161ima na kapuci.<\/div>\n
Bill p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, srdce se mu rozbu\u0161ilo tak siln\u011b, \u017ee chv\u00edli nemohl popadnout dech. „D\u011bkuju,“ p\u00edpl a opatrn\u011b pohladil bratrovu tv\u00e1\u0159, jako by to d\u011blal poprv\u00e9. D\u0159\u00edv, ne\u017e Tom stihl jakkoliv zareagovat, otev\u0159el dve\u0159e, vysko\u010dil z auta a rychle ut\u00edkal ke vchodu.<\/div>\n
V cukr\u00e1rn\u011b mu Tom trp\u011bliv\u011b p\u0159e\u010detl ve\u0161ker\u00e9 p\u0159\u00edchut\u011b a sna\u017eil se ignorovat n\u00e1padn\u00e9 koketuj\u00edc\u00ed pohledy mlad\u00e9 zmrzlin\u00e1\u0159ky, kter\u00e1 chud\u00e1kovi Billovi nev\u011bnovala ani nejmen\u0161\u00ed pozornost. Tom m\u011bl strach, \u017ee by si toho mohl v\u0161imnout, byl by opravdu nerad, kdyby si kazil n\u00e1ladu takovou hloupost\u00ed, Bill se v\u0161ak na\u0161t\u011bst\u00ed pln\u011b v\u011bnoval v\u00fdb\u011bru.<\/p>\n

„Tome,“ \u0161eptl po chvilce a Tom u\u017e v\u011bd\u011bl, co bude n\u00e1sledovat.<\/div>\n

„Ano?“ kousl se do rtu, aby se n\u00e1hodou nezasm\u00e1l.<\/div>\n
„Nev\u00edm, jestli si m\u00e1m d\u00e1t sladkou nebo kyselou. Nem\u016f\u017eu si d\u00e1t ob\u011b? V\u00edm, \u017ee jsem sl\u00edbil, \u017ee si d\u00e1m jenom jeden kope\u010dek, ale ze dvou jist\u011b neonemocn\u00edm.“<\/div>\n
Kdyby se pokou\u0161el protestovat, Bill by mu jist\u011b v\u011bnoval pohled zdrcen\u00e9ho \u0161t\u011b\u0148\u00e1tka a on by mu dovolil v\u0161echno na sv\u011bt\u011b. Proto se rozhodl zkr\u00e1tit to a pouze p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
Zat\u00edmco Bill diktoval vybran\u00e9 p\u0159\u00edchut\u011b, on se rozhl\u00ed\u017eel st\u00edsn\u011bn\u00fdm, prostorem cukr\u00e1rny. Jak znal sv\u00e9ho bratra, jist\u011b si to je\u0161t\u011b n\u011bkolikr\u00e1t rozmysl\u00ed. A\u017e na jinou barvu zd\u00ed a pol\u0161t\u00e1\u0159ky na \u017eidl\u00edch, z\u016fstalo v\u0161echno p\u0159i star\u00e9m. Vzduchem se i po letech nesla v\u016fn\u011b vanilky a \u010derstv\u00e9ho pe\u010diva. Na mal\u00fdch kovov\u00fdch stolech z\u016fstala stejn\u00e1 um\u011bl\u00e1 kytka a na zd\u00edch stejn\u011b nemo\u017en\u00e9 plak\u00e1ty. Na prvn\u00ed pohled nic k ni\u010demu nesed\u011blo. Naprost\u00fd chaos. Kdy\u017e jste se ale zad\u00edvali l\u00e9pe, p\u0159emohl v\u00e1s pocit jak\u00e9si d\u016fv\u011brnosti a v kone\u010dn\u00e9m d\u016fsledku ve v\u00e1s to m\u00edsto zanechalo tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocity, \u017ee jste jej museli nav\u0161t\u00edvit znovu.<\/p>\n

K u\u0161\u00edm mu dolehl sm\u00edch jednoho z dvojice host\u016f. Zad\u00edval se jejich sm\u011brem a ve vzd\u00e1len\u00e9m koutu cukr\u00e1rny spat\u0159il sv\u011btlovlas\u00e9ho chlapce, chechtaj\u00edc\u00edho se na n\u011b\u010dem, co pravd\u011bpodobn\u011b \u0159ekla jeho d\u00edv\u010d\u00ed spole\u010dnost. Utkv\u011bl na nich pohledem a p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli se jedn\u00e1 o dva p\u0159\u00e1tele, nebo si pro rande vybrali ten nejpodivn\u011bj\u0161\u00ed podnik. Jakmile se blon\u010f\u00e1k op\u011bt rozesm\u00e1l, zpozorn\u011bl. Ten sm\u00edch mu byl pov\u011bdom\u00fd. A\u017e p\u0159\u00edli\u0161.<\/div>\n

Po\u0159\u00e1dn\u011b si jej prohl\u00e9dl, a kdy\u017e mu to kone\u010dn\u011b docvaklo, myslel pouze na to, jak se co nejrychleji vytratit pry\u010d. Postavil se tak, \u017ee sv\u00fdm t\u011blem \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b zakr\u00fdval Billovu poskakuj\u00edc\u00ed postavu a s divoce bu\u0161\u00edc\u00edm srdcem doufal, \u017ee si jich nev\u0161imne.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu se rozhodnout,“ zoufale si klepal ukazov\u00e1\u010dkem po brad\u011b. „M\u00e1m si d\u00e1t kokos, nebo karamel? A jak\u00e1 se nejl\u00e9pe hod\u00ed k broskvov\u00e9?“<\/div>\n
Tom nerv\u00f3zn\u011b poklep\u00e1val nohou. „Bille, vezmi si jich, kolik chce\u0161, jen u\u017e poj\u010fme,“ \u0161eptl.<\/div>\n
„Opravdu m\u016f\u017eu?“ zeptal se nesm\u011ble.<\/div>\n
Tom rychle p\u0159ik\u00fdvl, sledoval, jak zmrzlin\u00e1\u0159ka pln\u00ed Billovu prosbu a pot\u00e9 j\u00ed hodil na pult p\u00e1r drobn\u00fdch d\u0159\u00edv, ne\u017e Bill v\u016fbec stihl vyt\u00e1hnout z kapsy svou zebru. Bill si od n\u00ed vzal sv\u016fj velk\u00fd sladk\u00fd kornout s p\u011bti r\u016fzn\u00fdmi kope\u010dky zmrzliny, pod\u011bkoval j\u00ed a s \u00fasm\u011bvem zam\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm. Tom kr\u00e1\u010del vedle n\u011bj, jednu ruku mu omotal kolem bok\u016f, a t\u00edm zrychlil jejich tempo. Kdy\u017e se kone\u010dn\u011b ocitli venku a obklopila je v\u016fn\u011b de\u0161t\u011b a hl\u00edny, m\u011bl chu\u0165 vydechnout \u00falevou.<\/p>\n

„Tuhle mus\u00ed\u0161 ochutnat,“ Bill se s pln\u00fdmi \u00fasty pokou\u0161el p\u0159ek\u0159i\u010det d\u00e9\u0161\u0165. „Je skv\u011bl\u00e1!“ nabral men\u0161\u00ed mno\u017estv\u00ed na l\u017ei\u010dku a p\u0159ilo\u017eil ji k Tomov\u00fdm \u00fast\u016fm.<\/div>\n

„Jednou se z tebe zbl\u00e1zn\u00edm,“ \u0159ekl mu p\u0159edt\u00edm, ne\u017e ochutnal sladkou pochoutku a nemohl jinak, ne\u017e souhlasit.<\/div>\n
Kdy\u017e se kone\u010dn\u011b dostali do auta, i za tu malou chv\u00edli, co str\u00e1vili uprost\u0159ed divok\u00e9ho de\u0161t\u011b, byli promo\u010deni do nitky. Tom \u010dekal, \u017ee se Bill bude zlobit a bude mrzut\u00fd proto, \u017ee mu promokly vlasy, ale on se zd\u00e1l b\u00fdt naprosto spokojen\u00fd. U\u017e\u00edval si sv\u00e9 vytou\u017een\u00e9 zmrzliny, krmil Toma, dokonce neud\u011blal nic ani tehdy, kdy\u017e mu l\u017ei\u010dka p\u0159ist\u00e1la na kalhot\u00e1ch a u\u0161pinila je. P\u016fsobil klidn\u011b. Tom ho takov\u00e9ho nevid\u011bl u\u017e cel\u00e9 m\u011bs\u00edce. Dokonce se odva\u017eoval pomyslet na to, \u017ee je \u0161\u0165astn\u00fd.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

O necel\u00fdch p\u011bt minut pozd\u011bji se tichou ulic\u00ed roznesl hlasit\u00fd v\u00fdk\u0159ik. V\u00fdk\u0159ik pln\u00fd radosti a nad\u0161en\u00ed. Kdy\u017e Simone Kaulitzov\u00e1 zaslechla zvonek u dve\u0159\u00ed, \u010dekala, \u017ee je to jedna z jejich dot\u011brn\u00fdch, pomlouvaj\u00edc\u00edch sousedek. Nikdo jin\u00fd k nim v takov\u00e9 dob\u011b nechodil. Jakmile v\u0161ak spat\u0159ila na prahu dve\u0159\u00ed sv\u00e9 dva chlapce, m\u00e1lem dostala infarkt. Chv\u00edli jen poskakovala na m\u00edst\u011b, dr\u017eela se p\u0159itom za srdce a z o\u010d\u00ed j\u00e9 st\u00e9kaly slzy radosti. Pot\u00e9 je k sob\u011b zb\u011bsile p\u0159itiskla a ka\u017ed\u00e9ho obj\u00edmala t\u00e9m\u011b\u0159 p\u011bt minut. Hned u dve\u0159\u00ed je zasypala tunou ot\u00e1zek, nad Billem jen zalamovala rukama. Zd\u00e1lo se j\u00ed, \u017ee b\u011bhem t\u011bch p\u011bti m\u011bs\u00edc\u016f, co se vid\u011bli naposled, zase zhubnul. U\u017e tehdy mu domlouvala, ale z\u0159ejm\u011b to p\u0159\u00edli\u0161 nepomohlo. Nyn\u00ed v\u0161ak vypadal mnohem uvoln\u011bn\u011bji, dokonce se mu do o\u010d\u00ed vr\u00e1tily drobn\u00e9 jisk\u0159i\u010dky. Zavolala na sv\u00e9ho man\u017eela a ut\u00edkala do kuchyn\u011b.<\/p>\n

„Ani nev\u00edte, jak jsem r\u00e1d, \u017ee jste tady,“ p\u0159iznal se jim Gordon ti\u0161e, kdy\u017e spole\u010dn\u011b sed\u011bli v j\u00eddeln\u011b u stolu, \u010dekaj\u00edc na ve\u010de\u0159i, kterou pro n\u011b Simone v rychlosti p\u0159ipravila. „Od t\u00e9 doby, co mi doktor zjistil zv\u00fd\u0161enou hladinu cholesterolu, jsem nevid\u011bl nic jin\u00e9ho ne\u017e zeleninu.“<\/div>\n

Tom se zasm\u00e1l a Bill se musel usm\u00e1t taky, i kdy\u017e jej up\u0159\u00edmn\u011b litoval. „M\u00e1 o tebe jenom strach,“ \u0159ekl, aby se n\u00e1hodou nezasm\u00e1l a soucitn\u011b jej popl\u00e1cal po rameni.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm a je to od n\u00ed opravdu hezk\u00e9, ale mysl\u00edm, \u017ee z toho za\u010d\u00edn\u00e1m bl\u00e1znit. Tuhle se mi zd\u00e1lo, \u017ee se prom\u011bnila v ob\u0159\u00ed \u010dokol\u00e1du a j\u00e1 ji sn\u011bdl.“<\/div>\n
Bill, kter\u00fd si pr\u00e1v\u011b up\u00edjel ze sv\u00e9 skleni\u010dky v\u00edna, vyprskl sm\u00edchem a poprskal Toma naproti.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ reagoval okam\u017eit\u011b a rychle mu podal ubrousek. Tom pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou a chystal se n\u011bco odpov\u011bd\u011bt, kdy\u017e do m\u00edstnosti vstoupila Simone s ku\u0159ec\u00edmi \u0159\u00edzky a op\u00e9kan\u00fdmi bramborami.<\/p>\n

„M\u011bli jste mi d\u00e1t v\u011bd\u011bt, napekla bych i kol\u00e1\u010d.“<\/div>\n

Oba ve stejnou chv\u00edli pohl\u00e9dli na Gordona, kter\u00fd om\u00e1men\u011b stiskl v\u00ed\u010dka a zatetelil se radost\u00ed u\u017e jen p\u0159i pomy\u0161len\u00ed na sladk\u00e9. M\u011bli sv\u00e9ho nevlastn\u00edho otce moc r\u00e1di. Mo\u017en\u00e1 dokonce rad\u0161i ne\u017e sv\u00e9ho biologick\u00e9ho, kter\u00fd nikdy nedok\u00e1zal ud\u011blat jejich m\u00e1mu \u0161\u0165astnou.<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku, mami,“ usm\u00e1l se na ni Bill, opatrn\u011b si nalo\u017eil n\u011bkolik brambor a t\u00e1zav\u011b pohl\u00e9dl na Toma. Byla spr\u00e1vn\u00e1 doba \u0159\u00edct j\u00ed, \u017ee p\u0159estali j\u00edst maso?<\/div>\n
Tom zakroutil hlavou a state\u010dn\u011b si nalo\u017eil na tal\u00ed\u0159 ob\u0159\u00ed \u0159\u00edzek, kter\u00fd m\u011bl v pl\u00e1nu d\u00e1t pozd\u011bji pejsk\u016fm.<\/div>\n
„Tak pov\u00eddejte, co m\u00e1te nov\u00e9ho. Jak se v\u00e1m da\u0159\u00ed?“ zeptala se Simone ud\u00fdchan\u011b a na chvilku odb\u011bhla do kuchyn\u011b. Kdy\u017e se vr\u00e1tila, polo\u017eila p\u0159ed Gordona tal\u00ed\u0159 s jeho speci\u00e1ln\u00ed ve\u010de\u0159\u00ed, kter\u00fd vym\u011bnila za tal\u00ed\u0159 se t\u0159emi \u0159\u00edzky a velikou porc\u00ed brambor. Gordon zd\u011b\u0161en\u011b z\u00edral na zelenou ka\u0161i a kluci p\u0159i pohledu na n\u011bj dob\u0159e v\u011bd\u011bli, komu tak ochotn\u011b daruj\u00ed sv\u00e9 \u0159\u00edzky.<\/div>\n
„Ujde to. Akor\u00e1t nejsme zvykl\u00ed na d\u00e9\u0161\u0165,“ odpov\u011bd\u011bl Tom a pustil se do ve\u010de\u0159e.<\/div>\n
„Tady pr\u0161\u00ed skoro po\u0159\u00e1d. Sousedky si st\u011b\u017eovaly na \u0161patnou \u00farodu, \u010deho to bylo, zlato?“<\/div>\n
„Nev\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl Gordon mrzut\u011b a l\u017ei\u010dkou znechucen\u011b p\u0159ehrab\u00e1val ka\u0161i.<\/div>\n
„No to je vlastn\u011b jedno. Cht\u011bla jsem t\u00edm jen \u0159\u00edct, \u017ee jsme si tenhle rok v\u016fbec neu\u017eili slun\u00ed\u010dka. Nestihla jsem se ani op\u00e1lit.“<\/p>\n

Chv\u00edli byl sly\u0161et pouze cinkot p\u0159\u00edbor\u016f a spokojen\u00e9 odfukov\u00e1n\u00ed, ne\u017e Simone op\u011bt rozproudila konverzaci.<\/div>\n

„A co intimn\u00ed \u017eivot? Bille, srd\u00ed\u010dko, na\u0161el sis n\u011bkoho?“ zeptala se ho jemn\u011b.<\/div>\n
Bill sebou trhl. V\u011bd\u011bl, \u017ee to nemyslela \u0161patn\u011b, ale nem\u011bl r\u00e1d tyhle ot\u00e1zky. Sklonil hlavu a s o\u010dima up\u0159en\u00fdma na svou ve\u010de\u0159i ti\u0161e odpov\u011bd\u011bl. „Ne, jsem po\u0159\u00e1d s\u00e1m.“<\/div>\n
„To je \u0161koda,“ Simone se k n\u011bmu naklonila bl\u00ed\u017e a l\u00e1skypln\u011b jej pol\u00edbila do vlas\u016f. „Ale neboj se, i na tebe se jednou usm\u011bje \u0161t\u011bst\u00ed. Jsi kr\u00e1sn\u00fd, \u00fa\u017easn\u00fd kluk a j\u00e1 jsem na tebe py\u0161n\u00e1.“<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ p\u00edpl a v\u011bnoval j\u00ed smutn\u00fd \u00fasm\u011bv. Zvedl hlavu, a kdy\u017e zjistil, \u017ee se na n\u011bj Tom d\u00edv\u00e1, okam\u017eit\u011b ji op\u011bt sklonil.<\/div>\n
Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee to p\u0159ijde, p\u0159esto nebyl dost rychl\u00fd, aby se tomu vyhnul a vymyslel n\u011bco jin\u00e9ho, co by mohli rozeb\u00edrat. Kdy\u017e se na n\u011bj Simone n\u011b\u017en\u011b usm\u00e1la, v\u011bd\u011bl, \u017ee Billova dobr\u00e1 n\u00e1lada pr\u00e1v\u011b kles\u00e1 ke dnu z\u00e1vratnou rychlost\u00ed.<\/p>\n

„A co ty, Tomi? Jak se m\u00e1 Ria?“<\/div>\n

Odka\u0161lal si. Sna\u017eil se zachytit Bill\u016fv pohled, ale ten se jeho o\u010d\u00edm \u00famysln\u011b vyh\u00fdbal. P\u0159estal j\u00edst, pouze si pohr\u00e1val s \u0159\u00edzkem, kter\u00e9ho se ani nedotkl.<\/div>\n
„M\u00e1 se dob\u0159e,“ odpov\u011bd\u011bl stroze.<\/div>\n
„To jsem r\u00e1da, p\u0159\u00ed\u0161t\u011b ji m\u016f\u017ee\u0161 vz\u00edt s sebou. R\u00e1da ji znovu uvid\u00edm.“<\/div>\n
Tom neodpov\u011bd\u011bl. Nedok\u00e1zal vn\u00edmat nic krom\u011b zdrcen\u00e9ho klub\u00ed\u010dka p\u0159ed sebou. Tak r\u00e1d by vstal a v\u0161em p\u0159\u00edtomn\u00fdm z pln\u00fdch plic vyk\u0159i\u010del pravdu. M\u00edsto toho tam jenom sed\u011bl a modlil se, aby jeho m\u00e1ma kone\u010dn\u011b zm\u011bnila t\u00e9ma.<\/div>\n
„Jak dlouho jste vlastn\u011b spolu?“ do rozhovoru se najednou zapojil Gordon. Z\u0159ejm\u011b d\u00e1val p\u0159ednost \u010demukoliv, jen aby nemusel j\u00edst ve\u010de\u0159i, kterou pro n\u011bj Simone p\u0159ipravila.<\/div>\n
„Dva roky, je to tak?“ ozvala se Simone a upila ze sv\u00e9 sklenky.<\/div>\n
„Tak n\u011bjak,“ dostal ze sebe Tom vyh\u00fdbav\u011b.<\/div>\n
„P\u00e1ni, to je na dne\u0161n\u00ed pom\u011bry dost dlouho. Nep\u0159em\u00fd\u0161leli jste nad t\u00edm, \u017ee do toho pra\u0161t\u00edte?“<\/div>\n
„C-co\u017ee?“ Tom nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b t\u011bkal pohledem z jednoho na druh\u00e9ho.<\/div>\n
„Gordon t\u00edm myslel, jestli jste neuva\u017eovali o svatb\u011b? Podle m\u011b by to bylo mil\u00e9 a krom toho bych uv\u00edtala vnou\u010d\u00e1tka.“<\/p>\n

Na Billa toho bylo v tu chv\u00edli p\u0159\u00edli\u0161. Omluvil se, \u017ee je unaven\u00fd a rad\u011bji si p\u016fjde lehnout. Doprov\u00e1zen p\u0159ekvapen\u00fdmi pohledy rychle vyb\u011bhl po schodech. Ne\u017e v\u0161ak stihl doj\u00edt do sv\u00e9ho pokoje, m\u011bl o\u010di op\u011bt pln\u00e9 slz a c\u00edtil se zvl\u00e1\u0161tn\u011b slab\u00fd. \u00dazk\u00e1 chodba byla pono\u0159ena do naprost\u00e9 tmy. Tmu nem\u011bl nikdy r\u00e1d. Nah\u00e1n\u011bla mu strach, ale nyn\u00ed se v n\u00ed c\u00edtil v bezpe\u010d\u00ed. Cel\u00e9ho jej pohltila, d\u00edky n\u00ed se stal neviditeln\u00fdm a posledn\u00ed, po \u010dem tou\u017eil, bylo nat\u00e1hnout se po vyp\u00edna\u010di a naru\u0161it ji. Postavil se vedle dve\u0159\u00ed Tomova pokoje a z\u00e1dy se op\u0159el o ze\u010f. Omotal kolem sv\u00e9ho t\u0159esouc\u00edho se t\u011bla pa\u017ee a sna\u017eil se zhluboka d\u00fdchat. Sna\u017eil se p\u0159ipomenout si v\u0161echny ty n\u00e1dhern\u00e9 pocity, kter\u00e9 c\u00edtil po p\u0159\u00edletu. Bylo to a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 t\u011b\u017ek\u00e9. Jedin\u00e9, na co se dok\u00e1zal soust\u0159edit, byly obrazy m\u00edhaj\u00edc\u00ed se v jeho hlav\u011b. Svatebn\u00ed hostina, Ria s velk\u00fdm b\u0159ichem, Tom kol\u00edbaj\u00edc\u00ed mal\u00e9 miminko. P\u0159\u00e1l si splynout s temnotou, kter\u00e1 jej obklopovala. St\u00e1t se jej\u00ed sou\u010d\u00e1st\u00ed, skryt o\u010d\u00edm ostatn\u00edch. Zejm\u00e9na bratrov\u00fdch.<\/p>\n

Napadlo jej, \u017ee by mohl zaj\u00edt za Andreasem. On jedin\u00fd v\u011bd\u011bl, jak mu je. Byl jedin\u00fdm, kdo se neptal na Riu. Vlastn\u011b o n\u00ed v\u016fbec nemluvil. Byl jeho oporou, skute\u010dn\u00fdm p\u0159\u00edtelem. Rozt\u0159esen\u011b se nadechl a ut\u0159el si uplakanou tv\u00e1\u0159. Mus\u00ed se rychle p\u0159evl\u00e9knout a vz\u00edt si de\u0161tn\u00edk.<\/div>\n

„Au,“ vydechl, kdy\u017e po sr\u00e1\u017ece s tmavou siluetou p\u0159ist\u00e1l na podlaze a p\u0159ilo\u017eil si prsty na bolav\u00fd nos.<\/div>\n
„Bille? Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“ zaslechl Tom\u016fv ustaran\u00fd hlas a c\u00edtil, jak se n\u011bco vedle n\u011bj pohnulo a pomohlo mu posadit se. „Jsi v po\u0159\u00e1dku? Neubl\u00ed\u017eil jsem ti?“<\/div>\n
Neodpov\u011bd\u011bl. Ubl\u00ed\u017eil. Tak jako nikdo jin\u00fd na sv\u011bt\u011b.<\/em><\/div>\n
Tom se neobt\u011b\u017eoval s rozsv\u011bcov\u00e1n\u00edm. Usadil se na podlahu vedle Billa a poslepu nahmatal jeho tv\u00e1\u0159. Byla vlhk\u00e1.<\/div>\n
„Mrz\u00ed m\u011b to. Necht\u011bl jsem, aby s t\u00edm za\u010d\u00ednala, ale zn\u00e1\u0161 m\u00e1mu. Pros\u00edm, nedovol, aby ti takov\u00e1 hloupost zkazila n\u00e1ladu.“<\/div>\n
„Tome,“ ozval se Bill ti\u0161e. „M\u00e1\u0161 holku. Chod\u00ed\u0161 s n\u011bk\u00fdm v\u00edc jak dva roky. To je podle tebe hloupost?“<\/div>\n
„Bille, nerozum\u00ed\u0161 tomu. V\u016fbec jsem to takhle necht\u011bl. V\u0161echno m\u011blo b\u00fdt jinak. J-j\u00e1-“ Tom propadl naprost\u00e9mu zoufalstv\u00ed.<\/div>\n
„Nech to b\u00fdt. Nezlob\u00edm se, jsem v po\u0159\u00e1dku.“ Za pomoci Tomov\u00fdch dlan\u00ed vstal a sna\u017eil se ve tm\u011b zachytit Tom\u016fv obli\u010dej. „P\u016fjdu na chvilku za Andym. Chce\u0161 j\u00edt se mnou?“<\/p>\n

V tu chv\u00edli oblohu pro\u0165al blesk a na dv\u011b vte\u0159iny osv\u011btlil celou chodbu. Bill zavr\u00e1voral. Byli a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 bl\u00edzko. Tom je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d sv\u00edral jeho tv\u00e1\u0159. Jeho v\u00fdraz byl v\u00e1\u017en\u00fd. Jako by nad n\u011b\u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel a pak najednou naklonil tv\u00e1\u0159 a v\u011bnoval Billovi rychl\u00fd polibek.<\/div>\n

„Co to d\u011bl\u00e1\u0161?“ zeptal se Bill t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b. Nemohl d\u00fdchat.<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d z tebe c\u00edt\u00edm tu zmrzlinu,“ \u0159ekl Tom \u0161eptem a palcem jej pohladil po spodn\u00edm rtu.<\/div>\n
„U\u017e to ned\u011blej,“ zast\u00e9nal Bill a ruce p\u0159itiskl ke zdi. „Nikdy.“ V\u011bd\u011bl, \u017ee Tom neposlechne. Zoufale tou\u017eil, aby neposlechl<\/em>, a kdy\u017e na rtech op\u011bt uc\u00edtil plach\u00fd polibek, jeho dla\u0148 vyl\u00e9tla do vzduchu a p\u0159idr\u017eela si Tomovu tv\u00e1\u0159 u t\u00e9 sv\u00e9 o vte\u0159inu d\u00e9le, ne\u017e bylo vhodn\u00e9.<\/div>\n
Bylo to tak p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9 a p\u0159irozen\u00e9. Byli dvoj\u010data, pot\u0159ebovali se vz\u00e1jemn\u011b dot\u00fdkat a c\u00edtit bl\u00edzkost toho druh\u00e9ho. U\u017e jako mal\u00fd m\u011bl Bill chu\u0165 splynout s Tomem. Tou\u017eil po tom, aby jej n\u011bjak vst\u0159ebal do sebe a aby tam mohl z\u016fstat, chr\u00e1n\u011bn p\u0159ed cel\u00fdm sv\u011btem.<\/div>\n
„U\u017e nem\u016f\u017eu,“ zaslechl Tom\u016fv hlas a vz\u00e1p\u011bt\u00ed uc\u00edtil, jak mu omotal dlan\u011b kolem bok\u016f a bezmocn\u00fdmi polibky pokr\u00fdval cel\u00fd jeho krk. „Nem\u016f\u017eu.“<\/div>\n
Bill zakl\u00e1n\u011bl hlavu na stranu, v dlan\u00edch siln\u011b sv\u00edral lem Tomova tri\u010dka, kone\u010dky prst\u016f nesm\u011ble vklouzl pod n\u011bj a pohladil rozp\u00e1lenou k\u016f\u017ei jeho zad.<\/div>\n
Pr\u00e1v\u011b si vydl\u00e1\u017edili cestu do pekel.<\/div>\n
\n

…<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

Pl\u00e1\u010d utichl. Uplakan\u00e9 pt\u00e1\u010de zvedlo hlavi\u010dku k obloze. Skrz slzy nedok\u00e1zalo vid\u011bt jasn\u011b. Opravdu za mrakem spat\u0159ilo prvn\u00ed n\u00e1znak slunce? Nebo se mu to jen zd\u00e1lo?<\/p>\n

<\/em> autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Po necel\u00fdch deseti minut\u00e1ch se kolona aut rozpustila a oni tak mohli pokra\u010dovat v cest\u011b. Sed\u011bli ti\u0161e. \u0158idi\u010d soust\u0159ed\u011bn\u00fd na cestu p\u0159ed sebou, pejsci zamot\u00e1n\u00ed jeden do druh\u00e9ho, Tom se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima bojuj\u00edc\u00ed s \u00fanavou a Bill sleduj\u00edc\u00ed d\u011bn\u00ed za<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[599],"tags":[],"class_list":["post-3603","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-blue-bird"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3603","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3603"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3603\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3603"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3603"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3603"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}