{"id":3622,"date":"2014-10-30T15:00:00","date_gmt":"2014-10-30T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3610"},"modified":"2014-10-30T15:00:00","modified_gmt":"2014-10-30T14:00:00","slug":"blue-bird-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/10\/30\/blue-bird-7\/","title":{"rendered":"Blue Bird 7."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Andreas se pohodln\u011b rozvalil na d\u0159ev\u011bnou \u017eidli a pobaven chov\u00e1n\u00edm sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele, si vychutn\u00e1val jeden z posledn\u00edch tepl\u00fdch dn\u00ed l\u00e9ta. Zhluboka vdechoval sladkou v\u016fni Tomov\u00fdch l\u00edvanc\u016f a pomalu bl\u00ed\u017e\u00edc\u00edho se podzimu a zv\u011bdav\u011b se rozhl\u00ed\u017eel kolem sebe. Jeho sv\u011btl\u00e9 vlasy v paprsc\u00edch odpoledn\u00edho slunce doslova z\u00e1\u0159ily. S hlubok\u00fdm povzdechem nat\u00e1hl sv\u00e9 dlouh\u00e9 nohy p\u0159ed sebe a pod\u00edval se na Toma, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b nakl\u00e1dal \u010dokol\u00e1dov\u00e9 l\u00edvance na tal\u00ed\u0159 a zdobil je \u0161leha\u010dkou. Pozorn\u011bji se zad\u00edval do jeho tv\u00e1\u0159e a v\u0161iml si, \u017ee se usm\u00edv\u00e1. Za drobn\u00fdm \u00fasm\u011bvem v\u0161ak vid\u011bl mnohem v\u00edc, ne\u017e mohl vid\u011bt kdokoliv jin\u00fd. Znal ho a v\u011bd\u011bl, co bylo zdrojem jeho \u00fasm\u011bvu.<\/p>\n

„M\u00e1te to tady hezk\u00e9,“ prolomil ticho ve chv\u00edli, kdy se Tom usadil naproti n\u011bmu. Kv\u016fli \u0161kole a rodinn\u00fdm probl\u00e9m\u016fm musel \u010dekat t\u00e9m\u011b\u0159 rok na to, aby je jel nav\u0161t\u00edvit. Dvoj\u010data jej sice prosila, aby dorazil d\u0159\u00edv; pen\u00edze pro n\u011b u\u017e del\u0161\u00ed dobu nebyly \u017e\u00e1dn\u00fdm probl\u00e9mem, a tak se ochotn\u011b nab\u00eddli, \u017ee by mu zaplatili letenky, ale on odm\u00edtl. Mo\u017en\u00e1 byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 hrd\u00fd na to, aby p\u0159ijal jejich mil\u00e9 gesto.<\/em><\/div>\n

K u\u0161\u00edm mu dolehl Tom\u016fv hlas.<\/em><\/div>\n
„To ano,“ promluvil s pusou plnou j\u00eddla a nad\u0161en\u011b se rozhl\u00ed\u017eel po kuchyni. „Je to hlavn\u011b Billova z\u00e1sluha. Cht\u011bl, abychom si to za\u0159\u00eddili sami. A v\u00ed\u0161, jak\u00fd je, kdy\u017e si n\u011bco vezme do hlavy. Je t\u00e9m\u011b\u0159 nemo\u017en\u00e9 ho zastavit.“<\/em><\/div>\n
Andreas sledoval jeho spokojen\u00fd \u00fasm\u011bv a z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu, nesd\u00edlel stejn\u00e9 pocity. Pr\u00e1v\u011b naopak. C\u00edtil, jak mu v krku nar\u016fst\u00e1 ob\u0159\u00ed p\u0159ek\u00e1\u017eka a znemo\u017e\u0148uje mu d\u00fdchat. „A kde vlastn\u011b je?“ zeptal se a sna\u017eil se, aby to vyslovil klidn\u00fdm hlasem.<\/em> <\/p>\n

Tom si ukousl velik\u00fd kus l\u00edvance a hlavou uk\u00e1zal sm\u011brem k horn\u00edmu patru. „Je\u0161t\u011b sp\u00ed. V\u010dera jsme to tro\u0161ku p\u0159ehnali s prac\u00ed a \u0161li jsme sp\u00e1t hrozn\u011b pozd\u011b,“ zavrt\u011bl hlavou a Andreas si v\u0161iml, jak ji pla\u0161e sklonil a s\u00e1m pro sebe se jemn\u011b usm\u00e1l. Z\u0159ejm\u011b si vzpomn\u011bl na n\u011bco ze v\u010derej\u0161\u00edho ve\u010dera. Mohl se jej zeptat, co je d\u016fvodem jeho radosti, ale necht\u011bl to v\u011bd\u011bt. Zat\u00edm.<\/em><\/div>\n

„Nev\u011bd\u011bli jsme, \u017ee p\u0159ijede\u0161,“ Tom rychle polkl a napil se sv\u00e9 k\u00e1vy. „Kdybys n\u00e1m dal v\u011bd\u011bt, byli bychom p\u0159ipraven\u00ed. Vyka\u0161lali bychom se na pr\u00e1ci a te\u010f bych ti mohl nab\u00eddnout n\u011bco mnohem speci\u00e1ln\u011bj\u0161\u00edho ne\u017e l\u00edvance.“ V\u011bnoval mu l\u00edtostiv\u00fd \u00fasm\u011bv a prstem dloubl do tal\u00ed\u0159e, kter\u00e9ho se Andreas zat\u00edm ani nedotkl.<\/em><\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku, netrap se t\u00edm. Je to moje vina, m\u011bl jsem se ozvat.“ Pokusil se o \u00fasm\u011bv a u\u017edibl si kousek l\u00edvance. „Ale cht\u011bl jsem v\u00e1s p\u0159ekvapit,“ \u0159ekl p\u0159edt\u00edm, ne\u017e si jej vlo\u017eil do \u00fast a zapil k\u00e1vou.<\/em><\/div>\n
„To se ti povedlo!“ Tom vesele zakroutil hlavou a naklonil se k n\u011bmu, aby jej p\u0159\u00e1telsky popl\u00e1cal po z\u00e1dech. „Bill se zbl\u00e1zn\u00ed, a\u017e t\u011b tady uvid\u00ed!“ Vstal a v\u011bnoval Andymu je\u0161t\u011b jeden \u00fasm\u011bv p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se s tich\u00fdm pobrukov\u00e1n\u00edm pustil do l\u00edvanc\u016f pro sv\u00e9ho bratra.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\n

Andreas se op\u0159el bradou o st\u016fl a siln\u011b stiskl v\u00ed\u010dka. Jeho dobr\u00e1 n\u00e1lada se vytr\u00e1cela stejn\u011b rychle, jako proj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00ed auta za okny. Bill se nezbl\u00e1zn\u00ed. To on se zbl\u00e1zn\u00ed, kdy\u017e spat\u0159\u00ed Billa. Kluka, kter\u00fd jej okouzlil u\u017e ve sv\u00fdch p\u011bti letech. Jedinou osobu, po kter\u00e9 tou\u017eil a nemohl ji m\u00edt. Z jednoho prost\u00e9ho d\u016fvodu.<\/em><\/div>\n
Otev\u0159el o\u010di a zad\u00edval se p\u0159ed sebe. Tom.<\/em><\/div>\n
Byl jejich nejlep\u0161\u00edm p\u0159\u00edtelem u\u017e od \u0161kolky. St\u00e1l po jejich boku i ve chv\u00edl\u00edch, kdy se od nich ostatn\u00ed odvraceli a oni pro n\u011bj d\u011blali tot\u00e9\u017e. A\u017e do chv\u00edle, ne\u017e za n\u00edm jednoho dne p\u0159i\u0161el uplakan\u00fd Bill a s vyd\u011b\u0161en\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i se mu po men\u0161\u00edm nal\u00e9h\u00e1n\u00ed sv\u011b\u0159il se sv\u00fdmi city v\u016f\u010di bratrovi. Andreas myslel, \u017ee se u\u017e nic hor\u0161\u00edho st\u00e1t nem\u016f\u017ee, ale kdy\u017e se u n\u011bj asi dva dny na to zjevil Tom a \u0159ekl mu v podstat\u011b to sam\u00e9, zjistil, \u017ee m\u016f\u017ee. Nedobrovoln\u011b se stal str\u00e1\u017ecem jejich tajemstv\u00ed. Spojkou t\u00e9 nej\u010dist\u011bj\u0161\u00ed l\u00e1sky na sv\u011bt\u011b. Z\u00e1zraku, kter\u00fd tou\u017eil zni\u010dit, a z\u00e1rove\u0148 se za sv\u00e9 my\u0161lenky nen\u00e1vid\u011bl.<\/em> <\/p>\n

„Hal\u00f3!“<\/em><\/div>\n

Andreas sebou trhl a m\u00e1lem slet\u011bl ze \u017eidle, jakmile kousek od sv\u00e9 tv\u00e1\u0159e spat\u0159il Tomovu poletuj\u00edc\u00ed ruku.<\/em><\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee sp\u00ed\u0161,“ u\u0161kl\u00edbl se a op\u011bt se usadil naproti n\u011bmu.<\/em><\/div>\n
Tal\u00ed\u0159 s Billovou sn\u00eddan\u00ed polo\u017eil vedle sebe a Andyho ta zm\u011bna okam\u017eit\u011b pra\u0161tila do o\u010d\u00ed. Na Billov\u011b sn\u00eddani si dal opravdu z\u00e1le\u017eet. Ka\u017ed\u00fd z l\u00edvanc\u016f m\u011bl sv\u016fj vlastn\u00ed \u0161leha\u010dkov\u00fd obli\u010dej. Jeden se usm\u00edval, druh\u00fd vyplazoval jazyk a t\u0159et\u00ed byl utr\u00e1pen\u00fd. Kdyby si m\u011bl vybrat, on by byl t\u00edm t\u0159et\u00edm l\u00edvancem mezi zamilovan\u00fdmi dvoj\u010daty.<\/em><\/div>\n
„Cht\u011bl bych se ti s n\u011b\u010d\u00edm sv\u011b\u0159it,“ za\u0161eptal Tom a naklonil se bl\u00ed\u017e p\u0159esn\u011b, jako kdy\u017e byli d\u011bti a chystal se mu sd\u011blit n\u011bjak\u00e9 tajemstv\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Poslouch\u00e1m.“ Andreas odlo\u017eil nedojedenou sn\u00eddani a pohodln\u011b se op\u0159el o op\u011bradlo \u017eidle.<\/em><\/div>\n
„Ud\u011bl\u00e1m to.“<\/em><\/div>\n
„Ud\u011bl\u00e1\u0161 co?“<\/em><\/div>\n
„\u0158eknu mu to. \u00dapln\u011b v\u0161echno. To, jak moc mi na n\u011bm z\u00e1le\u017e\u00ed a jak moc chci b\u00fdt s n\u00edm.“ Tomova tv\u00e1\u0159 se najednou rozz\u00e1\u0159ila a z Andreasova obli\u010deje se naopak vytratila v\u0161echna barva. „Pod\u00edvej, za t\u00fdden slav\u00edme narozeniny. Domluvili jsme se na soukrom\u00e9 oslav\u011b. Jenom my dva a nikdo jin\u00fd. Vezmu ho do kina, n\u011bkde se naj\u00edme a pak si s n\u00edm o tom promluv\u00edm.“<\/em> <\/p>\n

Andreas nic ne\u0159\u00edkal. Sklonil hlavu a prsty siln\u011b zaryl do d\u0159ev\u011bn\u00e9 desky stolu. C\u00edtil, jak se v n\u011bm va\u0159\u00ed hn\u011bv. Bubl\u00e1, p\u0159ekypuje p\u0159es okraj n\u00e1doby, v kter\u00e9 se jej sna\u017eil l\u00e9ta udr\u017eet, a kdy\u017e k Tomovi op\u011bt zvedl hlavu, u\u017e se na n\u011bj ned\u00edval o\u010dima p\u0159\u00edtele. Zu\u0159il. \u017d\u00e1rlil. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee pokud Tom doopravdy uskute\u010dn\u00ed sv\u016fj pl\u00e1n a se v\u0161\u00edm se Billovi sv\u011b\u0159\u00ed, stane se z nich ten nejzamilovan\u011bj\u0161\u00ed p\u00e1r pod sluncem a on pak ztrat\u00ed ve\u0161kerou nad\u011bji, \u017ee mezi n\u00edm a Billem n\u011bkdy k n\u011b\u010demu dojde.<\/em><\/div>\n

„Zjistil jsem, \u017ee mi v\u016fbec nez\u00e1le\u017e\u00ed na tom, jestli se budeme cel\u00fd \u017eivot skr\u00fdvat. Chci b\u00fdt s n\u00edm. Je n\u00e1m spolu kr\u00e1sn\u011b a u\u017e jsem opravdu unaven\u00fd z toho, jak to v sob\u011b mus\u00edm neust\u00e1le dusit. U\u017e jsou to \u010dty\u0159i roky, v\u011b\u0159il bys tomu?“<\/em><\/div>\n
Sly\u0161el Tom\u016fv hlas, ale nedok\u00e1zal porozum\u011bt jeho slov\u016fm. D\u00edval se na jeho pohybuj\u00edc\u00ed se rty a dok\u00e1zal myslet jenom na to, jak budou za n\u011bkolik dn\u00ed l\u00edb\u00e1ny t\u011bmi Billov\u00fdmi. To nemohl dopustit. V\u011bd\u011bl, \u017ee sv\u00fdm chov\u00e1n\u00edm ohroz\u00ed Tomovu d\u016fv\u011bru a jejich siln\u00e9 p\u0159\u00e1telstv\u00ed, ale v tu chv\u00edli mu na ni\u010dem z toho nez\u00e1le\u017eelo.<\/em> <\/p>\n

„Zbl\u00e1znil ses?!“ zasy\u010del na n\u011bj d\u0159\u00edv, ne\u017e se stihl zastavit a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zakroutil hlavou.<\/em><\/div>\n

Tom se zasekl, p\u0159ekvapen\u011b zamrkal a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se na n\u011bj mile usm\u00e1l v nad\u011bji, \u017ee si z n\u011bj d\u011bl\u00e1 legraci. Ze zp\u016fsobu, jak\u00fdm se na n\u011bj Andreas d\u00edval a v\u00fdrazu jeho obli\u010deje ale usoudil, \u017ee to mysl\u00ed v\u00edc ne\u017e v\u00e1\u017en\u011b. Op\u011bt p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, tentokr\u00e1t bez \u00fasm\u011bvu.<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d?“<\/em><\/div>\n
„Bude v\u00e1m dvaadvacet! U\u017e nejste d\u011bti. Panebo\u017ee, Tome! Je to tv\u016fj\u2026 bratr,“ naklonil se bl\u00ed\u017e k Tomovi a sna\u017eil se mluvit tak ti\u0161e, jak jen to v t\u00e9 chv\u00edli a situaci bylo mo\u017en\u00e9. Necht\u011bl vzbudit Billa. „Bratr!“<\/em><\/div>\n
„V\u017edy to byl m\u016fj bratr,“ \u0159ekl Tom ti\u0161e. „P\u0159edt\u00edm ti to nevadilo. Podporoval jsi n\u00e1s.“<\/em><\/div>\n
Ne, nikdy jsem v\u00e1s nepodporoval, pomyslel si Andreas pon\u011bkud \u0161kodolib\u011b, akor\u00e1t jsem v\u00e1m dal \u010das, kter\u00fd jste zbyte\u010dn\u011b promrhali. P\u0159ipadal si jako schizofrenik. Na jednu stranu mu bylo Toma i l\u00edto, ale na druhou stranu mu pohled na to, jak jeho z\u00e1\u0159 v o\u010d\u00edch pomalu pohas\u00edn\u00e1 a za\u010d\u00edn\u00e1 o sv\u00e9m rozhodnut\u00ed pochybovat, zp\u016fsoboval a\u017e zvr\u00e1cenou radost.<\/em><\/div>\n
Tom byl zraniteln\u00fd. Byl mnohem zraniteln\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e si s\u00e1m dok\u00e1zal p\u0159ipustit a Andreas a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e znal jeho slab\u00e9 m\u00edsto. V\u011bd\u011bl, kam ude\u0159it. Za ta l\u00e9ta je oba znal t\u00e9m\u011b\u0159 dokonale. V\u011bd\u011bl, kde to bude nejv\u00edc bolet.<\/em> <\/p>\n

„Te\u010f je to jin\u00e9. Jste dosp\u011bl\u00ed a m\u011bli byste p\u0159em\u00fd\u0161let nad budoucnost\u00ed, nad kapelou a norm\u00e1ln\u00edmi probl\u00e9my a zapomenout na to poblouzn\u011bn\u00ed.“<\/em><\/div>\n

Tom odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159 a zad\u00edval se do pr\u00e1zdna. Nemohl uv\u011b\u0159it tomu, co sly\u0161\u00ed. „P\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm nad budoucnost\u00ed. A moj\u00ed budoucnost\u00ed je Bill. Trv\u00e1 to a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dlouho na to, abych to mohl nazvat poblouzn\u011bn\u00edm. Ty v\u00ed\u0161, co k n\u011bmu c\u00edt\u00edm. Ty jedin\u00fd to doopravdy v\u00ed\u0161.“<\/em><\/div>\n
Andreas podez\u0159\u00edvav\u011b svra\u0161til obo\u010d\u00ed a nemohl uv\u011b\u0159it tomu, jak lehce se v\u017eil do role toho \u0161patn\u00e9ho. Dr\u017eel n\u016f\u017e jenom mali\u010dk\u00fd kousek od Tomova srdce. Sta\u010dilo zabodnout. „A jsi si jist\u00fd, \u017ee to c\u00edt\u00ed stejn\u011b?“<\/em><\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161?“<\/em><\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 jste jednovaje\u010dn\u00e1 dvoj\u010data, ale ka\u017ed\u00fd jste jin\u00fd. Bill je osobnost. Je \u017eiv\u00fd, energick\u00fd, v\u0161ude kde se objev\u00ed, zaz\u00e1\u0159\u00ed. Miluje zm\u011bny, nerad z\u016fst\u00e1v\u00e1 st\u00e1t na jednom m\u00edst\u011b. Stereotyp ho nebav\u00ed.“<\/em><\/div>\n
„Zn\u00e1m sv\u00e9ho bratra,“ ozval se Tom pon\u011bkud mrzut\u011b. „Tohle v\u0161echno v\u00edm, po\u0159\u00e1d ale nerozum\u00edm tomu, co mi t\u00edm chce\u0161 nazna\u010dit.“<\/em><\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 to bude zn\u00edt krut\u011b, ale nechci ti lh\u00e1t. Jsem tv\u016fj nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtel a jako jedin\u00fd se na to d\u00edv\u00e1m st\u0159\u00edzliv\u00fdm pohledem.“ Ostr\u00fd n\u016f\u017e v jeho ruce se m\u00edrn\u011b zakym\u00e1cel a zase se o kousek p\u0159ibl\u00ed\u017eil ke sv\u00e9mu c\u00edli. „Ty nejsi jako on. On je n\u011bco jako sv\u011btlo a ty jsi sou\u010d\u00e1st\u00ed st\u00edn\u016f, kter\u00e9 ho obklopuj\u00ed. I kdybyste to spolu zkusili, co\u017e je samo o sob\u011b nep\u0159\u00edpustn\u00e9, \u010dasem bys ho p\u0159estal bavit. Za\u010dne se nudit a ty o n\u011bj p\u0159ijde\u0161.“<\/em> <\/p>\n

Na to kone\u010dn\u011b zabodl ostrou \u010depel do Tomova hrudn\u00edku. Ta si prorazila cestu skrz k\u016f\u017ei a svalstvo, a kdy\u017e nakonec zas\u00e1hla sv\u016fj c\u00edl, roztrhla Tomovo srdce vejp\u016fl.<\/em><\/div>\n

Tom sklonil hlavu mezi sv\u011b\u0161en\u00e1 ramena a zalapal po dechu. V\u011bd\u011bl o tom, \u017ee nen\u00ed takov\u00fd jako jeho bratr. Kouzlo jeho osobnosti nebylo tak v\u00fdrazn\u00e9 jako Billovo, ale p\u0159esto si je\u0161t\u011b nikdy nep\u0159ipadal tak m\u00e9n\u011bcenn\u00fd, jako kdy\u017e se na n\u011bj Andreas d\u00edval o\u010dima, kter\u00e9 nepozn\u00e1val. Pohledem, kter\u00fd mu byl naprosto ciz\u00ed. Bolelo to. Opravdu to bolelo a nev\u011bd\u011bl, co by m\u011bl ud\u011blat.<\/em><\/div>\n
„Pod\u00edvej,“ Andreas se najednou naklonil je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e a p\u0159\u00e1telsky jej popl\u00e1cal po rameni. Tom m\u011bl chu\u0165 odstr\u010dit jeho ruku a opustit m\u00edstnost. J\u00edt za Billem a \u017e\u00edt sv\u016fj \u017eivot p\u0159esn\u011b tak, jak si ho je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed napl\u00e1noval.<\/em><\/div>\n
„Vyka\u0161li se na to. Z\u016fst\u00e1v\u00e1 ti je\u0161t\u011b cel\u00fd t\u00fdden do narozenin a nem\u011bl bys ho promarnit. U\u017e\u00edvej si \u017eivota a bav se. Sbal n\u011bjakou holku a v\u011b\u0159 mi, \u017ee na Billa okam\u017eit\u011b zapomene\u0161.“<\/em><\/div>\n
Tom odm\u00edtal zvednout hlavu. Smutn\u011b se kousal do rtu. „Asi m\u00e1\u0161 pravdu,“ \u0161eptl rezignovan\u011b a donutil se pod\u00edvat na sv\u011btlovlas\u00e9ho chlapce.<\/em><\/div>\n
„Jist\u011b\u017ee m\u00e1m!“ Hrav\u011b na n\u011bj mrkl a hladov\u011b se pustil do p\u0159\u00edjemn\u011b von\u00edc\u00ed sn\u00eddan\u011b.<\/em><\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Kdy\u017e po n\u011bkolikahodinov\u00e9m letu kone\u010dn\u011b p\u0159ist\u00e1li na leti\u0161ti v Berl\u00edn\u011b, stm\u00edvalo se. U\u017e p\u0159i p\u0159ist\u00e1v\u00e1n\u00ed jim bylo jasn\u00e9, \u017ee po\u010das\u00ed v N\u011bmecku je na m\u00edle vzd\u00e1len\u00e9 od slune\u010dn\u00e9ho Los Angeles. Srpen v jejich rodn\u00e9 krajin\u011b byl jako obvykle doprov\u00e1zen v\u011btrn\u00fdm po\u010das\u00edm, de\u0161t\u011bm a pochmurnou n\u00e1ladou ostatn\u00edch cestuj\u00edc\u00edch. T\u011bch si ale Tom p\u0159\u00edli\u0161 nev\u0161\u00edmal. Od chv\u00edle, kdy se letadlo po dlouh\u00fdch hodin\u00e1ch kone\u010dn\u011b dotklo zem\u011b, myslel pouze na to, jak se co nejrychleji dostat ven. Kdy\u017e se ocitli v leti\u0161tn\u00ed hale a zam\u00ed\u0159ili k v\u00fdchod\u016fm, najednou to bylo op\u011bt tady. Vrhl na Billa omluvn\u00fd pohled, do rukou mu nacpal sv\u00e1 zavazadla a rychle si p\u0159ekryl pusu rukou, zat\u00edmco se dezorientovan\u011b rozhl\u00ed\u017eel kolem sebe. Bill vyd\u011b\u0161en\u011b z\u00edral na jeho zelen\u00fd obli\u010dej a rukou rychle uk\u00e1zal na \u0161ipku vedouc\u00ed k toalet\u00e1m. Tom se okam\u017eit\u011b rozb\u011bhl t\u00edm sm\u011brem. Post\u0159ehl, \u017ee za n\u00edm Bill je\u0161t\u011b n\u011bco k\u0159i\u010d\u00ed, ale okoln\u00ed hluk pohltil v\u0161e, co se mu sna\u017eil \u0159\u00edct.<\/p><\/div>\n

Posledn\u00edch p\u00e1r metr\u016f ut\u00edkal jako o \u017eivot. Vlet\u011bl do p\u00e1nsk\u00fdch z\u00e1chod\u016f a ignoruj\u00edc p\u0159ekvapen\u00e9 pohledy ostatn\u00edch, vlet\u011bl do jedin\u00e9 pr\u00e1zdn\u00e9 kabinky, kde se automaticky z\u0159\u00edtil na podlahu a zvracel.<\/div>\n
Nen\u00e1vid\u011bl<\/em> letadla!<\/p>\n

\u017daludek m\u011bl jako na vod\u011b, v\u0161echno se s n\u00edm kroutilo a on v sob\u011b nedok\u00e1zal udr\u017eet ani to minimum, co do sebe b\u011bhem letu dostal. Nemohl sp\u00e1t, nedok\u00e1zal d\u011blat nic krom\u011b zu\u0159iv\u00e9ho sv\u00edr\u00e1n\u00ed op\u011bradla p\u0159i jak\u00e9mkoliv n\u00e1znaku turbulence. A co bylo nejhor\u0161\u00ed; v\u016fbec si nevychutnal okam\u017eik, kdy mu na ramen\u011b p\u0159ist\u00e1la hlava sp\u00edc\u00edho bratra a jeho sv\u011btl\u00e9 vlasy jej \u0161imraly na tv\u00e1\u0159i. Cht\u011bl se soust\u0159edit na jeho v\u016fni a bl\u00edzkost, ale m\u00edsto toho siln\u011b tiskl v\u00ed\u010dka a p\u0159edstavoval si, \u017ee je n\u011bkde \u00fapln\u011b jinde. Bylo to mnohem snadn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e p\u0159ipustit si, \u017ee jsou ve vzduchu a p\u00e1d jejich letadla by byl hodn\u011b, hodn\u011b<\/em> bolestiv\u00fd. Chvilku se ut\u011b\u0161oval t\u00edm, \u017ee by nec\u00edtil \u017e\u00e1dnou bolest, proto\u017ee smrt by p\u0159i\u0161la prakticky okam\u017eit\u011b, ale kdy\u017e se mu nevolnost\u00ed zkroutily vnit\u0159nosti, pochopil, \u017ee si nevybral nejvhodn\u011bj\u0161\u00ed zp\u016fsob, jak ulevit sv\u00e9 fobii.<\/p>\n

Znechucen\u011b si odplivl a nat\u00e1hl ruku, aby mohl spl\u00e1chnout. Pot\u00e9 unaven\u011b stiskl v\u00ed\u010dka a hlavou se op\u0159el o st\u011bnu kabinky. Z d\u00e1lky k n\u011bmu dol\u00e9haly \u00fatr\u017eky rozhovor\u016f lid\u00ed proch\u00e1zej\u00edc\u00edch kolem, otr\u00e1ven\u00e9 v\u00fdk\u0159iky d\u011bt\u00ed, vzdechy jejich rodi\u010d\u016f, zachytil dokonce tich\u00fd sm\u00edch u piso\u00e1r\u016f a p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, jestli se n\u00e1hodou nesm\u011bj\u00ed jemu. Nev\u011bd\u011bl, jak dlouho tam jenom tak sed\u011bl a p\u0159\u00e1l si, aby nevolnost kone\u010dn\u011b ustoupila a jeho podv\u011bdom\u00ed pochopilo, \u017ee u\u017e d\u00e9le nejsou ve vzduchu. V jednu chv\u00edli se rozhodl vst\u00e1t, ale okam\u017eit\u011b pochopil, \u017ee na to je\u0161t\u011b nebyl p\u0159ipraven\u00fd. Uc\u00edtil zn\u00e1m\u00fd tlak na \u017ealudku a kyselou pachu\u0165 v \u00fastech a ne\u017e si to mohl uv\u011bdomit, znovu zvracel.<\/p>\n

„Tome?“<\/div>\n

Prudce otev\u0159el o\u010di a rychle zamrkal. Jeho t\u011blo reagovalo zcela automaticky. Nat\u00e1hl se po splachova\u010di a pot\u00e9 si z kapsy vyt\u00e1hl vlh\u010den\u00fd ubrousek, kter\u00fd mu Bill p\u0159edt\u00edm dal, a ot\u0159el si j\u00edm obli\u010dej. Tak moc si p\u0159\u00e1l, aby mu na tv\u00e1\u0159i ulp\u011bly alespo\u0148 stopy he\u0159m\u00e1nkov\u00e9 v\u016fn\u011b.<\/div>\n
„Tome!“ Z bratrova hlasu vyc\u00edtil obavy.<\/div>\n
„Jsem tady,“ promluvil a s\u00e1m se divil tomu, jak zesl\u00e1ble jeho hlas p\u016fsobil.<\/div>\n
„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ zeptal se Bill, pro\u0161el kolem opu\u0161t\u011bn\u00fdch piso\u00e1r\u016f a vydal se k jedin\u00e9 zav\u0159en\u00e9 kabince. Opatrn\u011b si klekl, kone\u010dky prst\u016f p\u0159ilo\u017eil na vyle\u0161t\u011bn\u00fd povrch dve\u0159\u00ed a zlehka jimi zabubnoval.<\/div>\n
„Uhm\u2026 ano,“ ozvalo se zevnit\u0159 nejist\u011b. „Jsem v pohod\u011b, nic mi nen\u00ed.“<\/div>\n
„Nechal jsem p\u0159ed leti\u0161t\u011b p\u0159istavit auto. \u0158idi\u010d mi pomohl nalo\u017eit zavazadla. Myslel jsem, \u017ee to tak bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e je ti \u0161patn\u011b.“<\/div>\n
„A co psi?“ zachytil Tomovu tichou ot\u00e1zku.<\/div>\n
„Hl\u00edd\u00e1 je. Neboj se, jsou v po\u0159\u00e1dku. Pumba se ale m\u00e1lem zbl\u00e1znil, kdy\u017e jsem je tam nechal. B\u00e1l jsem se, \u017ee se za mnou rozb\u011bhne.“ Sly\u0161el, jak se Tom slab\u011b uchechtl.<\/div>\n
„V\u016fbec bych se tomu nedivil.“<\/div>\n
„Pust\u00ed\u0161 m\u011b k sob\u011b?“ smutn\u00fdm pohledem sledoval \u010derven\u00fd prou\u017eek na z\u00e1mku. „P\u0159inesl jsem ti vodu a n\u011bco sladk\u00e9ho. A\u017e to sn\u00ed\u0161, bude ti l\u00e9pe.“<\/div>\n
„Ne, Bille, pros\u00edm, vra\u0165 se do auta. Nechci, abys m\u011b vid\u011bl v tomhle stavu. Dej mi je\u0161t\u011b tak deset minut a j\u00e1 slibuju, \u017ee pak p\u0159ijdu.“<\/div>\n
Bill z jeho hlasu okam\u017eit\u011b poznal, \u017ee mu je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nen\u00ed dob\u0159e. „Jsi jako mal\u00fd kluk. Otev\u0159i. Pros\u00edm,“ dodal.<\/p>\n

Po chvilce svou snahu vzdal. Odlo\u017eil lahev i s bal\u00ed\u010dkem su\u0161enek stranou, vstal a do\u0161el k \u0159ad\u011b vyle\u0161t\u011bn\u00fdch umyvadel. Z kapsy vylovil kapesn\u00ed\u010dek, navlh\u010dil jej ledovou vodou a vydal se zp\u011bt ke kabince. P\u0159ekvapen\u011b zamrkal, jakmile zjistil, \u017ee jsou dve\u0159e otev\u0159en\u00e9. D\u00edval se, jak se z nich vystr\u010dila Tomova ruka, popadla lahev a vz\u00e1p\u011bt\u00ed op\u011bt zmizela. Dve\u0159e ale z\u016fst\u00e1valy i nad\u00e1le otev\u0159en\u00e9. P\u0159ibl\u00ed\u017eil se a nesm\u011ble nahl\u00e9dl dovnit\u0159.<\/div>\n

„Vypad\u00e1\u0161 p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b,“ vydechl p\u0159i pohledu na bratrovu bledou tv\u00e1\u0159 a prohl\u00ed\u017eel si jej ustaran\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ Tom se smutn\u011b pousm\u00e1l a op\u011bt se napil.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee jsem to tak nemyslel,“ zakroutil stydliv\u011b hlavou a vz\u00e1p\u011bt\u00ed sebou trhl.<\/div>\n
Ode dve\u0159\u00ed k nim dol\u00e9haly bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se hlasy n\u011bkolika mu\u017e\u016f. Kousl se do rtu, vzal do rukou su\u0161enky a doprov\u00e1zen Tomov\u00fdm p\u0159ekvapen\u00fdm pohledem se p\u0159itiskl k n\u011bmu, zav\u0159el dve\u0159e kabinky a zamkl pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edli, kdy vrazili dovnit\u0159. Chechtali se a d\u011blali si legraci z d\u00edvky, kter\u00e1 z\u0159ejm\u011b p\u0159edt\u00edm upoutala jejich pozornost, a pot\u00e9 obsadili t\u0159i vedlej\u0161\u00ed kabinky.<\/p>\n

Tom reagoval zcela p\u0159irozen\u011b. Nat\u00e1hl ruku a nehled\u011b na to, \u017ee Billovi nemohli nijak ubl\u00ed\u017eit, si jej p\u0159it\u00e1hl k sob\u011b a omotal mu ji kolem pasu.<\/div>\n

Bill se k n\u011bmu oto\u010dil tv\u00e1\u0159\u00ed a v\u011bnoval mu n\u011b\u017en\u00fd pohled p\u0159edt\u00edm, ne\u017e mu na \u010delo p\u0159itiskl ledov\u00fd obklad. „A\u017e odejdou, p\u016fjdeme, ano?“ \u0161eptl mu do ucha a zachytil v\u016fni he\u0159m\u00e1nku. Tom jemn\u011b k\u00fdvl hlavou.<\/div>\n
V\u00edc nemluvili. Ve\u0161ker\u00e1 konverzace prob\u00edhala prost\u0159ednictv\u00edm hlubok\u00e9ho o\u010dn\u00edho kontaktu.<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 to byly minuty, ale jim to p\u0159ipadalo jako cel\u00e1 v\u011b\u010dnost. V o\u010d\u00edch toho druh\u00e9ho si p\u0159e\u010detli v\u0161e, co nebylo vy\u0159\u010deno. Radost, zmatek i nekone\u010dn\u00e1 \u00faleva, kter\u00e1 se dostavila pot\u00e9, co v\u010dera ukon\u010dili sv\u016fj nevinn\u00fd polibek. Nebyl ni\u010d\u00edm v\u00edc ne\u017e d\u011btskou pusou. Nevinnou, plachou, pouze o n\u011bkolik vte\u0159in del\u0161\u00ed, ne\u017e bylo pro dva bratry vhodn\u00e9. Pro jin\u00e9 nemusela znamenat nic. Ale pro n\u011b\u2026 pro n\u011b byla z\u00e1zrakem. Kdy\u017e otev\u0159eli o\u010di a pod\u00edvali se na sebe, v\u011bd\u011bli, \u017ee je n\u011bco jinak. Mo\u017en\u00e1 spat\u0159ili v o\u010d\u00edch toho druh\u00e9ho n\u011bco, co tam nikdy p\u0159edt\u00edm nebylo. Nezn\u00e1m\u00e9 stopy vedouc\u00ed k objeven\u00ed pokladu, na kter\u00e9m z\u00e1visela jejich budoucnost.<\/p>\n

Bill t\u0159esouc\u00ed se rukou ut\u00edral Tom\u016fv obli\u010dej a vdechoval jemnou kv\u011btinovou v\u016fni.<\/div>\n

„U\u017e je ti l\u00edp?“ zeptal se \u0161eptem, jakmile mu\u017ei opustili kabinky a zam\u00ed\u0159ili k umyvadl\u016fm. P\u0159ilo\u017eil kone\u010dky prst\u016f na m\u00edsto, kam jej v\u010dera uhodil. Omlouv\u00e1m se. Tolik se omlouv\u00e1m.<\/em><\/div>\n
Tom vzal jeho ruce do sv\u00fdch a v\u011bnoval mu drobn\u00fd \u00fasm\u011bv. „Je mi mnohem l\u00edp, d\u011bkuju.“<\/div>\n
Bill pla\u0161e op\u011btoval jeho \u00fasm\u011bv, nat\u00e1hl ruku a z igelitov\u00e9ho s\u00e1\u010dku vyt\u00e1hl malou \u010dokol\u00e1dovou su\u0161enku a p\u0159ilo\u017eil ji k Tomov\u00fdm \u00fast\u016fm. Oba zapomn\u011bli na \u0159idi\u010de i netrp\u011bliv\u00e9 pejsky. „Sn\u011bz alespo\u0148 jednu. Jsi hodn\u011b slab\u00fd, pot\u0159ebuje\u0161 do sebe dostat tro\u0161ku cukru.“<\/div>\n
Tom se op\u011bt pousm\u00e1l a poslu\u0161n\u011b sn\u011bdl su\u0161enku. M\u011bl r\u00e1d chv\u00edle, kdy se o n\u011bj Bill staral. Bylo hezk\u00e9 vid\u011bt, \u017ee mu na n\u011bm i p\u0159esto, co mu ud\u011blal, je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d z\u00e1le\u017e\u00ed. Nezaslou\u017eil si to. Nezaslou\u017eil si, aby se k n\u011bmu choval hezky a u\u017e v\u016fbec si nezaslou\u017eil pro\u017e\u00edt v\u010derej\u0161\u00ed ve\u010der. Je\u0161t\u011b ne\u017e se stihl pono\u0159it do nostalgick\u00e9ho vzpom\u00edn\u00e1n\u00ed, zastavil jej Bill\u016fv hlas.<\/div>\n
„U\u017e ode\u0161li,“ \u0159ekl a pro jistotu vykoukl ze dve\u0159\u00ed. „M\u016f\u017eeme j\u00edt. Zvl\u00e1dne\u0161 to?“ op\u011bt se oto\u010dil na bratra.<\/div>\n
„Zvl\u00e1dnu,“ zak\u00fdval hlavou a vstal; nane\u0161t\u011bst\u00ed a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 prudce a neb\u00fdt Billov\u00fdch hbit\u00fdch rukou, z\u0159ejm\u011b by skon\u010dil op\u011bt na podlaze. Zachytil se bratrov\u00fdch ramen a op\u011bt mu pohl\u00e9dl do tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ p\u00edpl, hledaj\u00edc ztracenou rovnov\u00e1hu.<\/div>\n
„Pom\u016f\u017eu ti, ano?“ Bill se sklonil pro vodu a su\u0161enky, pot\u00e9 omotal ruku kolem Tomova pasu a spole\u010dn\u011b zam\u00ed\u0159ili k v\u00fdchodu.<\/p>\n

Cesta do Magdeburgu by za jin\u00fdch okolnost\u00ed netrvala dlouho, ale p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed bou\u0159e jim v\u0161e zna\u010dn\u011b zkomplikovala. Na cest\u00e1ch se vytv\u00e1\u0159ely z\u00e1cpy, \u0159idi\u010di nespokojen\u011b kroutili hlavami a otr\u00e1ven\u011b ml\u00e1tili do volant\u016f a psi dvoj\u010dat se tak\u00e9 rozhodli protestovat a ne\u0161\u0165astn\u011b vili. Sna\u017eili se je ut\u011b\u0161it ps\u00edmi pamlsky a pozd\u011bji hra\u010dkou, ale kdy\u017e nic z toho nepom\u00e1halo, vzdali svou snahu a soust\u0159edili se pouze na d\u011bn\u00ed za okny.<\/div>\n

Tom sledoval kapky de\u0161t\u011b st\u00e9kaj\u00edc\u00ed po okn\u011b a p\u0159edstavoval si, jak asi Ria zareagovala na jeho stru\u010dn\u00fd vzkaz. Nikdy nebyl dobr\u00fd ve vyjad\u0159ov\u00e1n\u00ed toho, co m\u011bl na srdci, proto se pokusil napsat v\u0161e jasn\u011b a z\u0159eteln\u011b. Omluvil se za sv\u00e9 chov\u00e1n\u00ed a poprosil ji, aby se mu t\u011bch p\u00e1r dn\u00ed v\u016fbec neoz\u00fdvala a nechala ho, a\u0165 nad v\u0161\u00edm po\u0159\u00e1dn\u011b pop\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed. On u\u017e ale nem\u011bl nad \u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161let.<\/div>\n
Sklonil hlavu a zad\u00edval se na Billovy vlasy tr\u010d\u00edc\u00ed na v\u0161echny strany. Vypadalo to divoce a neupraven\u011b, ale jemu se to moc l\u00edbilo. P\u016fsobilo to roztomile. Hrav\u011b se kousl do rtu a jemn\u011b jej po\u0161imral na b\u0159i\u0161e.<\/p>\n

Bill zvedl hlavu z jeho ramene a oto\u010dil se k n\u011bmu tv\u00e1\u0159\u00ed.<\/div>\n

„V\u011b\u0159\u00ed\u0161 tomu, \u017ee jsme tady?“ zeptal se ti\u0161e, i kdy\u017e jim \u0159idi\u010d nev\u011bnoval ani minim\u00e1ln\u00ed pozornost a otr\u00e1ven\u011b p\u0159ep\u00ednal hudebn\u00ed stanice na r\u00e1diu.<\/div>\n
Bill se smutn\u011b pousm\u00e1l a zavrt\u011bl hlavou. „Jak dlouho tady z\u016fstaneme?“<\/div>\n
„Jak dlouho bude\u0161 cht\u00edt,“ usm\u00e1l se Tom a chytil jej za tv\u00e1\u0159. Bylo n\u00e1dhern\u00e9 zjistit, \u017ee se Bill jeho dotek\u016fm u\u017e v\u00edc nevyh\u00fdbal.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee n\u00e1\u0161 lipov\u00fd dome\u010dek<\/em> je\u0161t\u011b stoj\u00ed?“<\/div>\n
„Douf\u00e1m, \u017ee si to m\u00e1ma s Gordonem s tou terasou nakonec rozmysleli a nezni\u010dili ho.“<\/div>\n
„Tome?“<\/div>\n
„Ano?“<\/div>\n
„P\u0159inese mi zoubkov\u00e1 v\u00edla je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed?“<\/div>\n
Tom se d\u00edval na Billovy usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se rty a m\u011bl chu\u0165 cel\u00e9ho jej zul\u00edbat. „To ti nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct,“ za\u010dal d\u016fle\u017eit\u011b. „Pak by to nebylo p\u0159ekvapen\u00ed.“ Hrav\u011b jej cvrnkl do nosu.<\/div>\n
Bill se spokojen\u011b zavrt\u011bl a op\u011bt se hlavou op\u0159el o Tomovo rameno. Po zbytek cesty u\u017e z\u016fstali ti\u0161e. Tom op\u011bt hled\u011bl na opr\u0161en\u00e9 sklo a p\u0159em\u00fd\u0161lel.<\/p>\n

On je n\u011bco jako sv\u011btlo a ty jsi sou\u010d\u00e1st\u00ed st\u00edn\u016f, kter\u00e9 ho obklopuj\u00ed. I kdybyste to spolu zkusili, co\u017e je samo o sob\u011b nep\u0159\u00edpustn\u00e9, \u010dasem bys ho p\u0159estal bavit. Za\u010dne se nudit a ty o n\u011bj p\u0159ijde\u0161.<\/em><\/div>\n

Pro\u010d Billovy o\u010di \u0159\u00edkaly n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho?<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Andreas se pohodln\u011b rozvalil na d\u0159ev\u011bnou \u017eidli a pobaven chov\u00e1n\u00edm sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele, si vychutn\u00e1val jeden z posledn\u00edch tepl\u00fdch dn\u00ed l\u00e9ta. Zhluboka vdechoval sladkou v\u016fni Tomov\u00fdch l\u00edvanc\u016f a pomalu bl\u00ed\u017e\u00edc\u00edho se podzimu a zv\u011bdav\u011b se rozhl\u00ed\u017eel kolem sebe. Jeho sv\u011btl\u00e9<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[599],"tags":[],"class_list":["post-3622","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-blue-bird"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3622","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3622"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3622\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3622"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3622"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3622"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}