{"id":3624,"date":"2014-10-29T15:00:00","date_gmt":"2014-10-29T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3612"},"modified":"2014-10-29T15:00:00","modified_gmt":"2014-10-29T14:00:00","slug":"just-admit-it-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/10\/29\/just-admit-it-5\/","title":{"rendered":"Just admit it 5."},"content":{"rendered":"
autor: Gabby
<\/strong><\/p>\n

Ahoj, m\u00e1m tu pro v\u00e1s dal\u0161\u00ed d\u00edl Just admit it. Tentokr\u00e1t jsem se zam\u011b\u0159ila na p\u00edsni\u010dku Great day. Douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m bude l\u00edbit a pros\u00edm zanechte n\u011bjak\u00fd ten koment\u00e1\u0159. \ud83d\ude42 R\u00e1da bych je\u0161t\u011b dodala, \u017ee v\u00edm, \u017ee jsou ty prvn\u00ed d\u00edly takov\u00e9 nata\u017een\u00e9, po\u0159\u00e1d je jen Bill smutn\u00fd a podobn\u011b, ale kdy\u017e se pod\u00edv\u00e1te na banner, ur\u010dit\u011b si v\u0161imnete, \u017ee je Bill vysm\u00e1t\u00fd a Tom se tv\u00e1\u0159\u00ed jako kakabus. Dostaneme se k tomu. \ud83d\ude09 Jen jsem se cht\u011bla hodn\u011b zam\u011b\u0159it na popis Billov\u00fdch pocit\u016f, kter\u00e9 se tak dlouho sna\u017eil ignorovat. Tak te\u010f u\u017e p\u0159eji p\u0159<\/a>\u00edjemn\u00e9 \u010dten\u00ed. \ud83d\ude42
Va\u0161e Gabby<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
__O n\u011bkolik t\u00fddn\u016f pozd\u011bji__<\/p>\n

Nad zalidn\u011bn\u00fdm Los Angeles se mezi mraky lehce t\u0159pytilo slunce, av\u0161ak st\u00e1le nebylo jist\u00e9, zdali nakonec vyhraje a prosv\u00edt\u00ed cel\u00e9 m\u011bsto nebo ne. Ulicemi se \u0159inuly nov\u00e9 a nov\u00e9 davy lid\u00ed. N\u011bkte\u0159\u00ed m\u00ed\u0159ili dom\u016f, jin\u00ed do pr\u00e1ce, na sch\u016fzky a za jin\u00fdmi povinnostmi. Dalo by se \u0159\u00edci, \u017ee pro v\u011bt\u0161inu lid\u00ed, kte\u0159\u00ed byli zaslepeni stereotypem \u017eivota, to byl jednodu\u0161e jen dal\u0161\u00ed z oby\u010dejn\u00fdch, ni\u010d\u00edm zaj\u00edmav\u00fdch dn\u016f. Proto se dvoj\u010data Kaulitzova rozhodla si tento v\u0161edn\u00ed den n\u011bjak rozz\u00e1\u0159it. A nemohli p\u0159ij\u00edt s ni\u010d\u00edm lep\u0161\u00edm, ne\u017e k sob\u011b pozvat i zbytek kapely Tokio Hotel, kter\u00fd se posledn\u00ed t\u00fddny takt\u00e9\u017e zdr\u017eoval ve m\u011bst\u011b and\u011bl\u016f.<\/p>\n

„A pro\u010d jste mi neud\u011blali maso?“ Georg se s p\u0159\u00edborem v ruk\u00e1ch smutn\u011b d\u00edval na to, co mu zrovna p\u0159ist\u00e1lo pod nosem. Du\u0161en\u00e1 zelenina s brambory a nakl\u00e1dan\u00e9 pl\u00e1tky z \u010derven\u00e9 \u0159epy. Lehk\u00fd ob\u011bd, kter\u00fd spolu dvoj\u010data narychlo ukuchtila. Jim to chutnalo, v\u0161e bylo dob\u0159e ochuceno a se spr\u00e1vn\u00fdmi p\u0159\u00edlohami \u0161lo o opravdu vynikaj\u00edc\u00ed ob\u011bd. „Gustave \u0159ekni n\u011bco.“ St\u011b\u017eoval si bas\u00e1k d\u00e1l. Dvoj\u010data mezit\u00edm st\u00e1la u kuchy\u0148sk\u00e9 linky a pozorovala sv\u00e9ho kamar\u00e1da, kter\u00fd se nad j\u00eddlem ofr\u0148oval. Tom byl v klidu, sp\u00ed\u0161e a\u017e pobaven. Bylo mu p\u0159edem jasn\u00e9, \u017ee tohle by Georg j\u00edst necht\u011bl, ale Bill st\u00e1l u linky na\u0161tvan\u011b jako zoufal\u00e1 man\u017eelka.
„Jez a ne\u017eva\u0148,“ odpov\u011bd\u011bl Gustav a s chut\u00ed se pustil do j\u00eddla. „Nemus\u00ed\u0161 po\u0159\u00e1d j\u00edst ty tvoje hamburgery.“ Georg si povzdechl a r\u00fdpnul se strachem v o\u010d\u00edch do kousku zeleniny.
„Fakt to mus\u00edm j\u00edst?“ Zakv\u00edlel, obr\u00e1til o\u010di v sloup a m\u00e1lem se tragicky svezl pod st\u016fl. Choval se jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, kter\u00e9 odm\u00edtalo j\u00edst u prarodi\u010d\u016f.
„Georgu!“ Bill u\u017e se div nerozb\u00edhal, aby kamar\u00e1da pra\u0161til p\u0159es hlavu. D\u0159\u00edv by ho ur\u010dit\u011b zatahal za dlouh\u00e9, vy\u017eehlen\u00e9 vlasy, ale te\u010f u\u017e n\u011bjakou tu dobu nebylo za co tahat.
„Billi, no tak, ka\u0161li na to,“ Tom bratra lehce chytil za pa\u017ei a jemu samotn\u00e9mu dal do rukou tal\u00ed\u0159 s j\u00eddlem. Bill se na n\u011bj s \u00fasm\u011bvem pod\u00edval. Podr\u00e1\u017ed\u011bnost z dal\u0161\u00edho maso\u017erouta jej okam\u017eit\u011b p\u0159e\u0161la. T\u00edm jedn\u00edm jedin\u00fdm gestem mu Tom p\u0159ipomn\u011bl, \u017ee ne ka\u017ed\u00fd m\u016f\u017ee b\u00fdt vegetari\u00e1nem. Oba si pot\u00e9 p\u0159isedli ke G\u00e9\u010dk\u016fm ke stolu a dali se do j\u00eddla. A to nakonec i Georg.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Co m\u00e1me potom v pl\u00e1nu?“ Zaj\u00edmal se Gustav, kter\u00fd o\u010dividn\u011b s ob\u011bdem, kter\u00fd dvoj\u010data p\u0159ipravila, nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m.
„\u0158\u00edkali jsme si, \u017ee bychom si mohli n\u011bco zkusit zahr\u00e1t,“ odpov\u011bd\u011bl Tom. Byla pravda, \u017ee za posledn\u00ed dobu text\u016f pom\u011brn\u011b p\u0159ibylo, a dokonce se s Billem pou\u0161t\u011bli i do tvorby hudby k nim. Nic nebylo je\u0161t\u011b ofici\u00e1ln\u00ed, ale rozhodn\u011b se s t\u00edm u\u017e dalo pracovat.
„Jasn\u011b,“ p\u0159itakal Bill. „Tom si vezme akustiku, Georg taky a ty prost\u011b m\u016f\u017ee\u0161 do n\u011b\u010deho ml\u00e1tit,“ zazubil se Bill. Nemyslel to zle a Gustav to v\u011bd\u011bl.
„To zn\u00ed skv\u011ble!“ P\u0159itakal hned rozz\u00e1\u0159en\u011b. „Co \u0159\u00edk\u00e1\u0161, Geo?“ Oto\u010dil se na kamar\u00e1da, kter\u00fd byl podez\u0159ele ticho.
„Jo, jo, jasn\u011b,“ zamumlal jen, kdy\u017e si podez\u0159ele prohl\u00ed\u017eel dal\u0161\u00ed kus zeleniny. „Bille, co to je?“ V jeho hlase byla nehran\u00e1 zaujatost.
„J\u00e1 mu n\u011bco ud\u011bl\u00e1m\u2026“ Procedil skrz zuby Bill.
„Klid.“ \u0160eptnul jeho sm\u011brem Tom. „To je brokolice. Ned\u011blej, \u017ees to nikdy nevid\u011bl.“ Vysv\u011btlil Georgovi.
„Co\u017ee?!“ V\u0159\u00edsknul bas\u00e1k a prudce odlo\u017eil vidli\u010dku zp\u00e1tky na tal\u00ed\u0159. „Sna\u017e\u00edte se m\u011b otr\u00e1vit?“<\/div>\n
\n

*<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

„Und wenn ich nicht mehr kann, denk ich daran irgendwann laufen wir zusamm weil uns einfach nichts mehr halten kann,“<\/em> bytem dvoj\u010dat se rozl\u00e9haly t\u00f3ny star\u00e9, ale velice \u00fasp\u011b\u0161n\u00e9 p\u00edsn\u011b kapely Tokio Hotel. V\u0161echny \u010dty\u0159i \u010dleny jako by ov\u00edvaly n\u00e1dechy minulosti. „Durch den Monsun<\/em> dann wird alles gut.“<\/em> Zp\u011bv\u00e1k kapely dozp\u00edval a s \u00fasm\u011bvem p\u0159ejel pohledem sv\u00e9 kolegy a kamar\u00e1dy v jednom. „P\u00e1ni,“ vydechl nad\u0161en\u011b. „Tahle mi ob\u010das v\u00e1\u017en\u011b chyb\u00ed,“ dodal a napil se ze sklenky vody.
„Jo, i mn\u011b.“ P\u0159itakal jeho bratr. „V\u0161ak ji zase m\u016f\u017eeme n\u011bkdy zahr\u00e1t.“ G\u00e9\u010dka souhlasn\u011b p\u0159ikyvovala.
„To ur\u010dit\u011b. Vsad\u00edm se, \u017ee i fanou\u0161ci by si ji zase r\u00e1di na\u017eivo poslechli.“ Konstatoval Gustav a zvedal se ze zem\u011b, na kter\u00e9 m\u011bl polo\u017eenou jakousi provizorn\u00ed d\u0159ev\u011bnou sadu bed\u00fdnek, kter\u00e9 m\u011bly slou\u017eit jako bubny.<\/p>\n

„No, to je sice moc hezk\u00fd, ale co kdybychom zkusili i n\u011bjak\u00e9 nov\u00e9 skladby?“ Ozval se Georg. „Zat\u00edm mi p\u0159ijde, jako bychom se dost\u00e1vali zp\u00e1tky k Devilish nebo za\u010d\u00e1tky s Tokio Hotel.“ Zabru\u010del a napil se nealkoholick\u00e9ho piva, kter\u00e9 si s sebou dovezl. Necht\u011bl p\u00edt, jeliko\u017e \u0159\u00eddil, ale stejn\u011b m\u011bl chu\u0165 na pivo a v\u011bd\u011bl, \u017ee n\u00e1poj bez alkoholu by u dvoj\u010dat ur\u010dit\u011b nena\u0161el.
„Ale no tak, nebru\u010d zas,“ napomenul ho Tom. „V\u0161ak je dobr\u00fd si trochu zavzpom\u00ednat, ne?“ Tom odlo\u017eil svoji akustickou kytaru opatrn\u011b vedle sebe na seda\u010dku a s\u00e1m se pot\u00e9 uvelebil do pohodln\u00e9 pozice.
„Jasn\u011b, to ur\u010dit\u011b jo,“ uznal Georg. „Ale u\u017e asi hodinu hrajeme star\u00e9 p\u00edsni\u010dky, kter\u00e9 jsou n\u00e1m docela k ni\u010demu, kluci,“ dodal a se starostliv\u00fdm pohledem p\u0159ejel v\u0161echny pohledem. „Pokud chceme zp\u00e1tky na vrchol, tak se star\u00fdmi hity se n\u00e1m to ur\u010dit\u011b nepovede.“ Pozoroval, jak se zbytek kapely zamyslel a postupn\u011b za\u010dali jeden po druh\u00e9m p\u0159ikyvovat.
„M\u00e1 pravdu,“ Zamumlal Gustav. „Asi bychom si tu nostalgii m\u011bli tro\u0161ku rozmyslet.“ Lehce se uchechtnul a znovu si sednul na zem. „Docela se te\u010f fakt chov\u00e1me jak tenkr\u00e1t, kdy\u017e jsme je\u0161t\u011b byli Devilish.“ Op\u011bt se ozval jeho zvl\u00e1\u0161tn\u00ed sm\u00edch, nyn\u00ed v n\u011bm v\u0161ak byla jak\u00e1si d\u00e1vka nervozity. V m\u00edstnosti se rozhostilo ticho, ve kter\u00e9m v\u0161ak bylo c\u00edtit, jak se nyn\u00ed v\u0161ichni zamysleli. „Jako bychom snad zapomn\u011bli, co um\u00edme, co jsme dok\u00e1zali. Nep\u0159ijde v\u00e1m?“ Dodal nakonec.<\/p>\n

„Sakra kluci, v\u017edy\u0165 my jsme Tokio Hotel!“ Ozval se najednou Bill a prudce si p\u0159ed kamar\u00e1dy stoupnul. „M\u00e1te pravdu,“ oto\u010dil se na G\u00e9\u010dka. „Nem\u016f\u017eeme tu jen tak sed\u011bt na zadku, mus\u00edme zp\u00e1tky nahoru!“ Bill cel\u00fd z\u00e1\u0159il. „Tak\u017ee \u017e\u00e1dn\u00fd, \u017ee budeme \u010dum\u011bt u n\u00e1s v ob\u00fdv\u00e1ku! Jedeme do studia!“ B\u011bhem n\u011bkolika sekund se v\u0161ichni zvedli a s novou vervou v \u017eil\u00e1ch nasedali do Billova auta a u\u017e m\u00ed\u0159ili do nahr\u00e1vac\u00edho studia, ve kter\u00e9m ji\u017e d\u011blali n\u011bkolik demo nahr\u00e1vek p\u00edsn\u00ed, kter\u00e9 m\u011bli rozpracovan\u00e9.<\/div>\n

\n

*<\/div>\n

\n

Asi o p\u016fl hodiny pozd\u011bji si u\u017e kluci ladili n\u00e1stroje, nastavovali hudbu a Bill se samoz\u0159ejm\u011b musel postarat i o dobr\u00e9 osv\u011btlen\u00ed, kter\u00e9 pro sebe pot\u0159eboval. Atmosf\u00e9ra, kter\u00e1 na n\u011b s\u00e1lala z modern\u00edho studia, co m\u011bli pronajat\u00e9, je okam\u017eit\u011b probudila a nabudila k tvorb\u011b nov\u00e9 hudby, kterou by mohli p\u0159i\u0159adit k n\u011bjak\u00e9mu textu, jen\u017e na ni je\u0161t\u011b \u010dekal. V\u0161ichni na n\u011b\u010dem pracovali, jen Georg m\u011bl jin\u00e9 priority. Prvn\u00ed, co ud\u011blal hned cestou do studia, bylo to, \u017ee si \u0161el koupit jeden velk\u00fd, nezdrav\u00fd burger. Pr\u00fd se z ob\u011bda, kter\u00fd dvoj\u010data d\u011blala, v\u016fbec nenajedl. V\u0161ichni to p\u0159e\u0161li t\u00e9m\u011b\u0159 bez pov\u0161imnut\u00ed a d\u00e1le se v\u011bnovali pr\u00e1ci.
O hodinu pozd\u011bji u\u017e v\u0161ichni sed\u011bli v nahr\u00e1vac\u00ed m\u00edstnosti a nech\u00e1vali na sebe d\u00fdchat zn\u00e1m\u00e9 prost\u0159ed\u00ed, kter\u00e9 tak zbo\u017e\u0148ovali.<\/p>\n

„Come home, come home,“<\/em> Bill c\u00edtil, jak j\u00edm proplouv\u00e1 ona zn\u00e1m\u00e1 energie. Kone\u010dn\u011b v ruce zase dr\u017eel prav\u00fd mikrofon a zp\u00edval. Nesta\u010dilo jen ps\u00e1t texty, pot\u0159eboval k tomu i praxi. Zase byl t\u00edm slavn\u00fdm zp\u011bv\u00e1kem, kter\u00fd dos\u00e1hl sv\u00e9ho snu. A to stejn\u00e9 c\u00edtil i zbytek kapely. Znovu hr\u00e1li, znovu byli jedn\u00edm celkem, kter\u00fd tvo\u0159il Tokio Hotel. „It’s over, it’s over but I’ll always be invaded by you,“<\/em> Bill si op\u0159el hlavu o mikrofon a na moment zav\u0159el o\u010di. Zni\u010dehonic se za\u010dal sm\u00e1t. Jednodu\u0161e to nemohl udr\u017eet. To \u0161t\u011bst\u00ed a nad\u0161en\u00ed, kter\u00e9 j\u00edm proplouvalo, se nedalo zastavit. Musel to n\u011bjak vypustit ven. „To je tak skv\u011bl\u00fd, kluci,“ \u0158ekl nakonec a kone\u010dn\u011b se pod\u00edval na ostatn\u00ed. Ka\u017ed\u00e9mu z nich na tv\u00e1\u0159i pohr\u00e1val stejn\u00fd \u00fasm\u011bv jako Billovi. „U\u017e se nem\u016f\u017eu do\u010dkat, a\u017e budeme zase vystupovat!“ Dodal a zasn\u011bn\u011b v mysli p\u00e1tral po tom, jak\u00e9 to je st\u00e1t na podiu p\u0159ed tis\u00edci fanou\u0161ky.<\/p>\n

„Poj\u010fme te\u010f zkusit tu, co jsi mi v\u010dera pos\u00edlal.“ Ze zamy\u0161len\u00ed ho probral bas\u00e1k kapely. „Ta se mi docela l\u00edbila a je\u0161t\u011b jsme ji spole\u010dn\u011b nezkou\u0161eli. Invaded hrajeme furt dokola, Bille.“ Georg se zasm\u00e1l sv\u00fdm typick\u00fdm, p\u0159iblbl\u00fdm sm\u00edchem, \u017ee m\u011bl Bill zase jednou chu\u0165 ho skopnout ze \u017eidle. Tentokr\u00e1t to v\u0161ak m\u011blo i jin\u00fd d\u016fvod, ne\u017e jen Georgovu natvrdlost. Bill Invaded prost\u011b zbo\u017e\u0148oval, ale tak\u00e9 ho jaksi bas\u00e1k t\u00edmto shodil do lehce ponur\u00e9 n\u00e1lady. Cel\u00fd den byl Bill spokojen\u00fd a nemusel \u0159e\u0161it sv\u016fj mal\u00fd probl\u00e9m, kter\u00fd mu te\u010f v\u0161ak byl p\u0159ipomenut.
Bill posledn\u00ed dobou hodn\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lel a to v\u011bt\u0161inou v noci, kdy\u017e us\u00ednal a nebyl s Tomem. V\u011bt\u0161inu \u010dasu te\u010f pr\u00e1v\u011b tr\u00e1vili jen spolu, \u010d\u00edm\u017e tak\u00e9 byly pom\u011brn\u011b dob\u0159e uspokojov\u00e1ny Billovi pot\u0159eby. To v\u0161ak ale neznamenalo, \u017ee byly uspokojeny \u00fapln\u011b. Ur\u010dit\u011b ne tak, jak by cht\u011bl. A proto si uv\u011bdomoval, \u017ee by s t\u00edm m\u011bl n\u011bco d\u011blat. Jen\u017ee co? Necht\u011bl poru\u0161it slib, kter\u00fd si s Tomem dali, proto ob\u010das p\u0159em\u00fd\u0161lel nad takov\u00fdmi v\u011bcmi, jako co kdyby si znovu postavil tu svoji pomyslnou hr\u00e1z, za kterou by poh\u0159bil ve\u0161ker\u00e9 sv\u00e9 city v\u016f\u010di bratrovi. Bylo by to v\u016fbec je\u0161t\u011b mo\u017en\u00e9? Dok\u00e1zal by to? Ne, jist\u011b\u017ee ne. Jeho city byly pravdiv\u00e9 a o to v\u00edc ho to d\u011bsilo.<\/p>\n

„Kterou mysl\u00ed\u0161?“ Zeptal se otr\u00e1ven\u011b.
„Co j\u00e1 v\u00edm, nebyl u toho napsan\u00fd n\u00e1zev.“ Odpov\u011bd\u011bl zp\u011btn\u011b. V\u0161echny p\u00edsn\u011b je\u0161t\u011b byly neofici\u00e1ln\u00ed, tud\u00ed\u017e tak\u00e9 jen demo verze.
„Asi m\u00e1 namysli Great day, \u0159ekl bych.“ Pomohl bratrovi Tom. Okam\u017eit\u011b vyc\u00edtil jeho zm\u011bnu n\u00e1lady, co\u017e v\u0161ak bylo u Billa docela typick\u00e9, ale te\u010f mu nedoch\u00e1zelo, co se stalo.
„Jo, aha\u2026“ P\u0159ik\u00fdvl Bill. „No jasn\u011b, m\u016f\u017eeme.“ Billovo p\u0159itak\u00e1n\u00ed bylo n\u00e1sledov\u00e1no zvl\u00e1\u0161tn\u00ed povzdechnut\u00edm, kter\u00e9 si nedok\u00e1zal nikdo vysv\u011btlit, a to ani Tom. „M\u016f\u017eeme to zkusit s akustikou?“ Hodil ps\u00ed o\u010di po Tomovi, jako by ho snad \u017e\u00e1dal o n\u011bco velk\u00e9ho.
„Uhm, no jasn\u011b,“ Tom odlo\u017eil zp\u00e1tky svoji elektrickou kytaru a vzal do ruky akustickou.
„Super,“ Bill\u016fv hlas byl najednou bez energie, kter\u00e1 tam je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed byla. Takov\u00fd p\u0159e\u0161l\u00fd, such\u00fd a on v\u011bd\u011bl, \u017ee po n\u011bm op\u011bt nap\u0159ahuje pa\u0159\u00e1ty krut\u00e1 realita.<\/p>\n

„Tak t\u0159i, \u010dty\u0159i\u2026“ Zamumlal Georg, kter\u00fd si samoz\u0159ejm\u011b ni\u010deho nev\u0161imnul a za\u010dal hr\u00e1t.
„Yeah my heart is open and my eyes are swollen, it’s way too hard to see,“<\/em> (Ano, m\u00e9 srdce je otev\u0159en\u00e9 a o\u010di otekl\u00e9. Jen st\u011b\u017e\u00ed n\u011bco vid\u00edm.)<\/em> Bill\u016fv hlas se rozezn\u011bl studiem. Lehce obepnul dlan\u011b kolem mikrofonu a smutn\u00fdma o\u010dima se d\u00edval do nezn\u00e1ma. Pln\u011b se soust\u0159edil na zp\u011bv a sna\u017eil se v hlav\u011b zahnat vzpom\u00ednku na den, kdy tuto p\u00edse\u0148 napsal. „And my head is in clouds but your voice is too loud, only cigarrettes to breathe.“ (<\/em>Mysl\u00ed jsem zase v oblac\u00edch, ale tv\u016fj hlas je p\u0159\u00edli\u0161 hlasit\u00fd. U\u017e d\u00fdch\u00e1m jen cigarety\u2026)<\/em> Vn\u00edmal, jak Tom jemn\u011b brnk\u00e1 prsty na akustickou kytaru. Perifern\u011b vid\u011bl, jak je jeho hlava klasicky sklon\u011bn\u00e1 nad hudebn\u00edm n\u00e1strojem a lehce se pohybuje do rytmu. Pokou\u0161el se vnuknout si, \u017ee se na bratra nesm\u00ed pod\u00edvat, ale sebev\u00edc se sna\u017eil, t\u00edm v\u00edce se zv\u011bt\u0161ovala chu\u0165 se na n\u011bj oto\u010dit. „The sun will follow our way. Can you feel it?“<\/em> (Slunce n\u00e1s bude n\u00e1sledovat po na\u0161\u00ed cest\u011b. C\u00edt\u00ed\u0161 to?)<\/em><\/div>\n

\n

A stejn\u011b se za n\u011bkolik sekund Bill na Tom zahled\u011bl. Sledoval jeho mu\u017en\u00e9 ruce, jak se pohybuj\u00ed po kyta\u0159e. Vlastn\u011b jimi byl naprosto hypnotizovan\u00fd. Sledoval je a vzpom\u00ednal, jak Tomovy dlan\u011b klouzaly po jeho t\u011ble. Ach, ty jeho ruce,<\/em> pomyslel si Bill. Pot\u00e9 se zam\u011b\u0159il na Tomovy havran\u00ed vlasy, kter\u00e9 byly \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b sv\u00e1zan\u00e9 do uzlu, ale n\u011bkter\u00e9 p\u0159edn\u00ed prameny nezbedn\u011b vypad\u00e1valy. Billovi se takhle Tom l\u00edbil, obzvl\u00e1\u0161t\u011b kdy\u017e nosil vlasy pln\u011b rozpu\u0161t\u011bn\u00e9. Bylo to takov\u00e9 nev\u00eddan\u00e9 a nezvykl\u00e9 a Billovi to vlastn\u011b p\u0159i\u0161lo hrozn\u011b sexy. „And my shadows disappear, gone forever. We don’t belong to anyone, all we are has come undone.“ (A m\u00e9 st\u00edny zmizely, jsou nav\u017edy pry\u010d. Nikomu nepat\u0159\u00edme, ale to, \u010d\u00edm jsme, u\u017e k ni\u010demu nen\u00ed.)<\/em> Bill t\u00e9m\u011b\u0159 zpomalen\u011b pozoroval, jak se jeden pramen \u010dern\u00fdch vlas\u016f uvol\u0148uje a pad\u00e1 Tomovi do tv\u00e1\u0159e. Ten se j\u00edm v\u016fbec nezaob\u00edral, nechal ho lehce ho \u0161imrat na tv\u00e1\u0159i. Byl pln\u011b soust\u0159ed\u011bn\u00fd do hran\u00ed na kytaru. Tedy alespo\u0148 to si myslel Bill, ne\u017e Tom zvedl sv\u016fj pohled a pod\u00edval se p\u0159\u00edmo na sv\u00e9ho bratra a lehce se pousm\u00e1l. Bylo to jen na malou chv\u00edli, jen na p\u00e1r sekund, pot\u00e9 se op\u011bt d\u00edval dol\u016f na struny, ale tento prchav\u00fd okam\u017eik Billa zah\u0159\u00e1l u srdce, ale tak\u00e9 to p\u0159ineslo ned\u00e1vnou vzpom\u00ednku.<\/p>\n

„Billi, j\u00e1 si na chv\u00edli odsko\u010d\u00edm do m\u011bsta, nevad\u00ed, kdy\u017e ten dne\u0161n\u00ed ve\u010der zru\u0161\u00edme?“ Bill pr\u00e1v\u011b pro\u010d\u00edtal texty, kter\u00e9 p\u0159ed n\u011bkolika dny s pomoc\u00ed sv\u00e9ho bratra sepsal, a zkou\u0161el si p\u0159edstavit, jakou hudbu by k nim asi mohli vytvo\u0159it. V\u011bd\u011bl, \u017ee tohle asi bude muset nechat na Tomovi. Jeho parketa byly sp\u00ed\u0161e texty.
„Po\u010dkej, co?“ Bill se se zdvihnut\u00fdm obo\u010d\u00edm zad\u00edval na Toma. „V\u017edy\u0165 jsme m\u011bli u\u017e pl\u00e1ny, ne? A kam v\u016fbec jede\u0161?“ Odlo\u017eil pap\u00edry stranou a nap\u0159\u00edmil se. Tohle u\u017e znal. Tom byl rozt\u011bkan\u00fd jako u\u017e n\u011bkolikr\u00e1t. Co to jen mohlo b\u00fdt?
„Jen n\u011bco ve m\u011bst\u011b, budu zp\u00e1tky, ale asi to nebudu st\u00edhat,“ odpov\u011bd\u011bl stroze Tom a t\u011bkal o\u010dima po m\u00edstnosti. V rukou si nerv\u00f3zn\u011b p\u0159end\u00e1val kl\u00ed\u010de.
„Za k\u00fdm jede\u0161?“ Zeptal se Bill podez\u0159\u00edvav\u011b, jako by mu to snad za\u010d\u00ednalo pomalu doch\u00e1zet.
Tom si povzdechnul. „Za tou zrzkou z minula\u2026“ Bill v tu chv\u00edli m\u00e1lem spadnul ze seda\u010dky.
„Co\u017ee? Po\u010dkej, co\u017ee?“ Vydral ze sebe zara\u017een\u011b. „To snad nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b!“ Prudce vstal, a\u017e se mal\u00fd Pumba vzbudil z hlubok\u00e9ho sp\u00e1nku a p\u0159ekvapen\u011b se na sv\u00e9ho p\u00e1n\u00ed\u010dka zahled\u011bl. Jen\u017ee Tom neodpov\u00eddal. Jen tam tak st\u00e1l a vlastn\u011b ani nev\u011bd\u011bl, co te\u010f d\u011blat. „To si d\u011bl\u00e1\u0161 prdel, Tome,“ vyjel po n\u011bm ne\u010dekan\u011b Bill a nakva\u0161en\u011b kolem sebe rozhodil rukama.<\/p>\n

It’s a great day to say goodbye
It’s ok ‚cause I’ll be alright
It doesn’t matter
Take the memories away
and I’ll be better\u2026<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

Je to skv\u011bl\u00fd den na to \u0159\u00edci sbohem.<\/em>
Nic se ned\u011bje, proto\u017ee j\u00e1 budu v po\u0159\u00e1dku.<\/em>
Nez\u00e1le\u017e\u00ed na tom.<\/em>
Odnes si v\u0161echny vzpom\u00ednky<\/em>
a mn\u011b se ulev\u00ed\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n

„Bille\u2026 no tak m\u00e1m prost\u011b pot\u0159eby, no.“ Ozval se kone\u010dn\u011b Tom a lehce sklonil hlavu, proto ani nemohl zahl\u00e9dnout, jak se Bill zatv\u00e1\u0159il. C\u00edtil se, jako by ho skrz na skrz probodalo tis\u00edce \u0161\u00edp\u016f napu\u0161t\u011bn\u00fdch jedem \u017e\u00e1rlivosti, kter\u00e1 ho okam\u017eit\u011b za\u010dala roze\u017e\u00edrat zevnit\u0159.
„V\u017edy\u0165 jsou to teprve dva t\u00fddny, co jste se roze\u0161li s Riou!“ Bylo jedin\u00e9, co nakonec Bill \u0159ekl. P\u0159edstava toho, \u017ee by si Tom dot\u00e1hnul zase n\u011bjakou holku, se mu p\u0159irozen\u011b v\u016fbec nel\u00edbila. Vlastn\u011b se mu nel\u00edbilo ani to, \u017ee by si Tom do\u0161el u\u017e\u00edt a zase se vr\u00e1til zp\u00e1tky. A v\u016fbec nez\u00e1le\u017eelo na tom, jestli by se jednalo o Tomovu kamar\u00e1dku, dlouhodobou zn\u00e1mou nebo n\u00e1hodnou sle\u010dnu, kterou p\u0159ed p\u00e1r dny poznal na bezv\u00fdznamn\u00e9 party. Prost\u011b najednou v\u016fbec necht\u011bl, aby se Tom by\u0165 jen pod\u00edval na n\u011bkoho jin\u00e9ho\u2026 Bill si bohu\u017eel a\u017e moc rychle zvyknul na pohodl\u00ed, kter\u00e9 te\u010f ka\u017ed\u00fd den m\u011bl. Vzbudil se, byl s Tomem. Ob\u011bdval, byl s Tomem. Psal texty, byl s Tomem. \u0160el sp\u00e1t a v\u0161echny jeho my\u0161lenky byly soust\u0159ed\u011bn\u00e9 na nadch\u00e1zej\u00edc\u00ed r\u00e1no\u2026 proto\u017ee bude op\u011bt s Tomem! Na tohle se prost\u011b zvykalo tak rychle a tak jednodu\u0161e, \u017ee p\u0159edstava toho, \u017ee by v\u0161e m\u011blo b\u00fdt jinak, Billa t\u00e9m\u011b\u0159 d\u011bsilo.
„J\u00e1 v\u00edm, ale tak co? V\u017edy\u0165 o nic nejde!“ Sna\u017eil se n\u011bjak br\u00e1nit Tom. P\u0159ipadal si najednou jako mal\u00fd kluk, kter\u00fd \u017e\u00e1d\u00e1 maminku o svolen\u00ed j\u00edt si ven hr\u00e1t. „Pokus\u00edm se p\u0159ijet brzo,“ dodal je\u0161t\u011b, kdy\u017e za sebou zabouch\u00e1val vchodov\u00e9 dve\u0159e.
„Jo, jasn\u011b\u2026“ Zamumlal u\u017e jen do ticha bytu a pl\u00e1cnul sebou zp\u00e1tky do seda\u010dky vedle mal\u00e9ho Pumby. Jako zamra\u017een\u00fd tup\u011b civ\u011bl p\u0159ed sebe a sna\u017eil si uspo\u0159\u00e1dat my\u0161lenky.<\/p>\n

Shoot a rocket to the sky
think of us and let it fly
Come and let go
Don’t remember all the days that
were meant to last forever
Don’t remember all that counts now
ahead of us forever<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
Vyst\u0159elme do oblohy raketu,<\/em>
mysli na n\u00e1s a nech ji let\u011bt<\/em>
Poj\u010f a nech to b\u00fdt\u2026<\/em>
U\u017e nevzpom\u00ednej na ty dny,<\/em>
kter\u00e9 pro n\u00e1s m\u011bly trvat v\u011b\u010dn\u011b.<\/em>
Te\u010f u\u017e nevzpom\u00ednej na v\u0161echny ty role,<\/em>
kter\u00e9 nav\u017edy budou p\u0159ed n\u00e1mi.<\/em><\/p>\n

Bill si pravou rukou prot\u0159el o\u010di a pot\u00e9 n\u011bkolikr\u00e1t rychle zamrkal. T\u00ed\u017eiv\u00e1 \u00fazkost v jeho hrudi mu zabra\u0148ovala se po\u0159\u00e1dn\u011b soust\u0159edit na zp\u011bv. „The sun will follow our way. Can you fe-,“ (Slunce n\u00e1s bude n\u00e1sledovat po na\u0161\u00ed cest\u011b. C\u00edt\u00ed\u0161-\u2026)<\/em> Zni\u010dehonic prudce mikrofon vr\u00e1til do n\u00e1stavce a na sekundu pevn\u011b zav\u0159el o\u010di. Sna\u017eil se nadechnout, vzpamatovat se, a hlavn\u011b se n\u011bjak uklidnit. Nepot\u0159eboval, aby se ho v\u0161ichni vypt\u00e1vali na to, co se d\u011bje. Hlavou mu b\u011bhala jen jedna, jedin\u00e1 my\u0161lenka. Co to v\u016fbec bylo tenkr\u00e1t p\u0159ed n\u011bkolika lety mezi n\u00edm a jeho bratrem? Vn\u00edmal to snad jinak ne\u017e Tom? On od t\u00e9 doby snad ani nepomyslel na n\u011bkoho jin\u00e9ho, zat\u00edmco Tom sp\u00e1val skoro ka\u017ed\u00fd den s jinou holkou. To p\u0159eci nebylo norm\u00e1ln\u00ed. Takhle se nechov\u00e1 \u010dlov\u011bk, kter\u00fd je zamilovan\u00fd\u2026 nebo ano?
„J\u00e1\u2026 j\u00e1 si jdu zakou\u0159it.“ Prohodil mimod\u011bk posl\u00e9ze a bez dal\u0161\u00edho slova se zvednul a odch\u00e1zel ze studia pry\u010d, nech\u00e1vaje tak zbytek kapely naprosto zmaten\u00fdm.<\/p>\n

Jeho proud my\u0161lenek se znovu spustil, jen co se za n\u00edm zav\u0159ely dve\u0159e. Op\u0159el se oze\u010f, vyt\u00e1hnul si krabi\u010dku cigaret a jednu si zap\u00e1lil. Uva\u017eoval a vzpom\u00ednal. Byla pravda, \u017ee Tom m\u011bl jako prvn\u00ed zku\u0161enost s opa\u010dn\u00fdm pohlav\u00edm. I se zd\u00e1lo, \u017ee m\u011bl pot\u0159ebu m\u00edt \u010dast\u00fd kontakt se \u017eenami, ale Billovi st\u00e1le ned\u00e1valo smysl, pro\u010d to tak vlastn\u011b je i te\u010f. Av\u0161ak na druhou stranu si vlastn\u011b Tom mohl d\u011blat, co cht\u011bl, nez\u00e1visle na Billovi. U\u017e mezi nimi nic nebylo, mohl tud\u00ed\u017e d\u011blat, co cht\u011bl. Tak by se to rozhodn\u011b dalo pochopit, jen\u017ee to byl pr\u00e1v\u011b ten probl\u00e9m. Bill to ch\u00e1pat necht\u011bl. Nemohl. Ne\u0161lo to. Prost\u011b ne.
Ale co mohl d\u011blat? Cht\u011bl, aby byl Tom \u0161\u0165astn\u00fd. To si p\u0159\u00e1l z cel\u00e9 hloubky sv\u00e9ho srdce, a to i p\u0159esto, \u017ee byl s\u00e1m egoista a cht\u011bl to nejlep\u0161\u00ed i pro sebe. Tom byl p\u0159edn\u011bj\u0161\u00ed. Ten jedin\u00fd, na kter\u00e9ho by Bill nikdy nedal dopustit. A pokud je Tom \u0161\u0165astn\u00fd takhle, tak je to p\u0159eci v po\u0159\u00e1dku\u2026<\/p>\n

It’s a great day to say goodbye<\/em>
It’s ok ‚cause I’ll be alright<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
Je to skv\u011bl\u00fd den na to \u0159\u00edci sbohem.<\/em>
Nic se ned\u011bje, proto\u017ee j\u00e1 budu v po\u0159\u00e1dku.<\/em><\/p>\n<\/div>\n

<\/em> autor: Gabby<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Gabby Ahoj, m\u00e1m tu pro v\u00e1s dal\u0161\u00ed d\u00edl Just admit it. Tentokr\u00e1t jsem se zam\u011b\u0159ila na p\u00edsni\u010dku Great day. Douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m bude l\u00edbit a pros\u00edm zanechte n\u011bjak\u00fd ten koment\u00e1\u0159. \ud83d\ude42 R\u00e1da bych je\u0161t\u011b dodala, \u017ee v\u00edm, \u017ee jsou ty<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[602],"tags":[],"class_list":["post-3624","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-just-admit-it"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3624","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3624"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3624\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3624"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3624"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3624"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}