{"id":3629,"date":"2014-10-26T15:00:00","date_gmt":"2014-10-26T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3617"},"modified":"2014-10-26T15:00:00","modified_gmt":"2014-10-26T14:00:00","slug":"just-admit-it-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/10\/26\/just-admit-it-4\/","title":{"rendered":"Just admit it 4."},"content":{"rendered":"
autor: Gabby<\/p>\n

<\/strong> Tak tentokr\u00e1t se p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edme textu p\u00edsni\u010dky Masquerade. P\u0159eji p\u0159\u00edjemn\u00e9 \u010dten\u00ed. \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n

Va\u0161e Gabby
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/a><\/div>\n
\"\"<\/p>\n<\/div>\n
Pouli\u010dn\u00ed lampy se odr\u00e1\u017eely a m\u00edhaly na p\u0159edn\u00edm skle Billova auta. Dr\u017eel volant a\u017e moc k\u0159e\u010dovit\u011b. Venku se ji\u017e smr\u00e1kalo a on nem\u011bl ani tu\u0161en\u00ed, kam m\u00e1 nam\u00ed\u0159eno. Nemohl p\u0159ij\u00edt na to, jak se uklidnit. St\u00e1le se c\u00edtil trapn\u011b za to, co p\u0159ed chv\u00edl\u00ed ud\u011blal. To rovnou mohl Tomovi \u0159\u00edci celou pravdu. Av\u0161ak nejhor\u0161\u00ed bylo to, \u017ee se za\u010d\u00ednal nen\u00e1vid\u011bt za svoji p\u0159\u00ed\u0161ernou naivitu a tu skute\u010dnost, \u017ee si na p\u00e1r vte\u0159in p\u0159ipadal op\u011bt jako tenkr\u00e1t. Byl si tak \u0161\u00edlen\u011b moc jist\u00fd t\u00edm, \u017ee se v\u0161e okam\u017eit\u011b vr\u00e1t\u00ed do star\u00fdch, zajet\u00fdch kolej\u00ed, \u017ee se div Tomovi vlastn\u011b nevrhnul do n\u00e1ru\u010de.
„So dumm!“ Prudce pravou dlan\u00ed pra\u0161til do volantu a zk\u0159ivil obli\u010dej do otr\u00e1ven\u00e9 grimasy. Uv\u011bdomoval si, jak moc byl neopatrn\u00fd. Co kdyby snad Tomovi n\u011bco do\u0161lo? Jak by mu tohle vysv\u011btloval? Tohle by ur\u010dit\u011b neuhr\u00e1l jen na to, \u017ee Riu nem\u011bl r\u00e1d.<\/p>\n

V podstat\u011b byl v tuhle chv\u00edli velice r\u00e1d, \u017ee text nakonec zma\u010dkal a zahodil. Vlastn\u011b ani netu\u0161il kam, ale to te\u010f nehodlal \u0159e\u0161it. Hlavn\u00ed bylo, \u017ee tu v\u011bc nedopsal. Myslel si, \u017ee do n\u00ed vkl\u00e1d\u00e1 sv\u00e9 pocity na Tomovy nespokojen\u00e9 stavy, kdy\u017e s Riou b\u00fdval, ale ani na chvili\u010dku ho nenapadlo, \u017ee to tak t\u0159eba Tom v\u016fbec nevn\u00edmal. Mo\u017en\u00e1 s n\u00ed byl dokonce i n\u011bjak\u00fd ten moment \u0161\u0165astn\u00fd, jen to prost\u011b nevy\u0161lo. To\u0165 v\u0161e. Nebo ne? Mo\u017en\u00e1. Mo\u017en\u00e1\u2026 ne. Bill prost\u011b jen cht\u011bl b\u00fdt znovu s Tomem, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee to nejde. Ne po tom, co Tomovi dal sv\u016fj slib a on zase jemu.<\/p>\n

Bylo to st\u00e1le velice o\u0161emetn\u00e9 t\u00e9ma. To si uv\u011bdomoval velice dob\u0159e, i p\u0159esto, \u017ee u\u017e to byly \u010dty\u0159i roky od t\u00e9 doby, co to s Tomem ukon\u010dili, ale sta\u010dila jedna jedin\u00e1 vzpom\u00ednka na to, jak dlouho jim trvalo se dostat zp\u00e1tky k bratrsk\u00e9mu vztahu a Billovi bylo jasn\u00e9, \u017ee by star\u00e9 r\u00e1ny byly okam\u017eit\u011b znovu otev\u0159eny. P\u0159esn\u011b si vzpom\u00ednal, jak\u00e9 m\u011bl tendence Toma ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no pol\u00edbit, kdy\u017e vstal. Vybavoval si i n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed pocity, kdy\u017e mu do\u0161lo, na \u010dem se domluvili. Vid\u011bl i ty pohledy, kter\u00e9 mu Tom d\u00e1val. Byly pln\u00e9 omluv a smutku. P\u0159i t\u00e9 jedn\u00e9 jedin\u00e9 vzpom\u00ednce se mu hned vybavily i pocity \u00fazkosti, kter\u00e9 poci\u0165oval ka\u017ed\u00fd ve\u010der, kdy\u017e us\u00ednal v jejich luxusn\u00edm tour busu. Bylo to tenkr\u00e1t p\u0159ed za\u010d\u00e1tkem Humanoid tour. V\u011bd\u011bl, \u017ee sta\u010dilo jen vyl\u00e9zt ze sv\u00e9 provizorn\u00ed postele a odhrnout z\u00e1st\u011bnu t\u00e9 vedlej\u0161\u00ed. P\u0159edstavy toho, jak\u00e9 by to bylo op\u011bt ulehnout vedle rozeh\u0159\u00e1t\u00e9ho t\u011bla sv\u00e9ho milovan\u00e9ho bratra, byly vysiluj\u00edc\u00ed. \u010casto se sna\u017eil v takov\u00fdch situac\u00edch n\u011bjak rozveselit, proto nej\u010dast\u011bji vzpom\u00ednal na to, kdy\u017e jim bylo \u0161estn\u00e1ct a v\u017edy se takhle tajn\u011b nav\u0161t\u011bvovali.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Poka\u017ed\u00e9 velice potichu, aby nevzbudili G\u00e9\u010dka. Vybavovalo se mu, jak se poka\u017ed\u00e9 hrozn\u011b nahlas hih\u0148ali a ne jednou je Gustav nebo Georg na\u010dapali, jen\u017ee to nikdy ne\u0159e\u0161ili. Brali to jako jednu z dal\u0161\u00edch vylomenin dvoj\u010dat Kaulitzov\u00fdch. Kdyby tenkr\u00e1t jen v\u011bd\u011bli, co se ve skute\u010dnosti d\u011blo. Jak se Tom s Billem odd\u00e1vali v\u00e1\u0161niv\u00fdm polibk\u016fm a chtiv\u00fdm dotyk\u016fm jen za tenkou l\u00e1tkou z\u00e1st\u011bny. Najednou v\u0161ak v\u0161e bylo, jako by je od sebe d\u011blila tlust\u00e1, av\u0161ak pr\u016fhledn\u00e1 ze\u010f. Byli si t\u00e9m\u011b\u0159 na dosah, p\u0159ec nedosa\u017eiteln\u00ed.<\/p>\n

Bill si nad vzpom\u00ednkami povzdechnul a kone\u010dn\u011b se po\u0159\u00e1dn\u011b zahled\u011bl kolem sebe. U\u017e d\u00e1vno nebyl ve \u010dtvrti, kde bydleli, by\u0165 ani ne v \u010d\u00e1sti m\u011bsta. \u0158inul se po n\u011bjak\u00e9 silnici, absolutn\u011b nev\u011bd\u011bl, kam vede. Prost\u011b jen jel d\u00e1l a d\u00e1l, jako by snad doufal, \u017ee odjede v\u0161em sv\u00fdm probl\u00e9m\u016fm a u\u017e ho nikdy nedostanou. Ale copak mohl uj\u00ed\u017ed\u011bt p\u0159ed sv\u00fdm vlastn\u00edm dvoj\u010detem?
Nedaleko p\u0159ed n\u00edm se za\u010d\u00ednal r\u00fdsovat men\u0161\u00ed billboard, jen\u017ee nedok\u00e1zal p\u0159e\u010d\u00edst, co se na n\u011bm p\u00ed\u0161e. \u010c\u00edm v\u00edc se p\u0159ibli\u017eoval, t\u00edm v\u00edce se v\u0161ak zd\u00e1lo, \u017ee se jedn\u00e1 o reklamu na n\u011bjak\u00fd motel. N\u011bkolik metr\u016f p\u0159ed n\u00edm zpomalil, aby si mohl p\u0159e\u010d\u00edst, o co se tedy jedn\u00e1. A m\u011bl pravdu. Opravdu se jednalo o ubytov\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 bylo jen necel\u00e9 dva kilometry p\u0159ed n\u00edm. Bylo jasn\u00e9, \u017ee dnes ve\u010der se u\u017e dom\u016f nevr\u00e1t\u00ed.<\/div>\n

\n

*<\/p>\n

<\/div>\n

Bill proch\u00e1zel chodbou uch\u00e1zej\u00edc\u00edho motelu, v ruce dr\u017eel kl\u00ed\u010de od sv\u00e9ho dne\u0161n\u00edho pokoje a s\u00e1m pro sebe si pobrukoval jakousi nezn\u00e1mou melodii. Na hlav\u011b m\u011bl nara\u017eenou k\u0161iltovku a i p\u0159esto, \u017ee u\u017e venku byla tma, m\u011bl na o\u010d\u00edch tmav\u00e9 slune\u010dn\u00ed br\u00fdle, kter\u00e9 vy\u0161trachal v aut\u011b.
Sta\u010dilo ud\u011blat u\u017e jenom n\u011bkolik krok\u016f b\u00edle vymalovanou chodbou a do\u0161el k pokoji \u010d\u00edslo 83. Ji\u017e po druh\u00e9 si dnes odfrknul. Poprv\u00e9 to bylo, kdy\u017e mu mlad\u00e1 recep\u010dn\u00ed podala ji\u017e zmi\u0148ovan\u00fd kl\u00ed\u010d. Sta\u010dilo p\u0159idat jen jedno jedin\u00e9 \u010d\u00edslo a byl by v pokoji 483. Zastr\u010dil kl\u00ed\u010dek do z\u00e1mku, oto\u010dil j\u00edm a otev\u0159el dve\u0159e. A pr\u00e1v\u011b v tu chv\u00edli na n\u011bj d\u00fdchla vzpom\u00ednka z d\u00e1vn\u00e9 minulosti\u2026<\/p>\n

„Tome, b\u011b\u017e! Mus\u00edme si zabrat ten pokoj s balk\u00f3nem!“ Bill ut\u00edkal prostornou chodbou hotelu, ve kter\u00e9m se pr\u00e1v\u011b ubytov\u00e1vali. Dlouh\u00e9 havran\u00ed vlasy za n\u00edm rozevl\u00e1t\u011b vl\u00e1ly. B\u011b\u017eel jako o \u017eivot. „Nem\u016f\u017eeme to nechat G\u00e9\u010dk\u00e1m!“ Dodal je\u0161t\u011b a sna\u017eil se p\u0159edhonit Georga, kter\u00fd lokty zabra\u0148oval komukoliv jej p\u0159edhonit.
„Sna\u017e\u00edm se!“ K\u0159ikl zp\u011bt na bratra Tom, zat\u00edmco odstr\u010dil Gustava do zdi. „Sejmi ho, Bille, sejmi ho! Ten pokoj mus\u00ed b\u00fdt n\u00e1\u0161!“ Tom po\u0159\u00e1dn\u011b chytil batoh, kter\u00fd m\u011bl hozen\u00fd jen p\u0159es jedno rameno a zrychlil. „Poj\u010f, Billi!“ Rychle \u010dapnul bratra za ruku a i s n\u00edm hbit\u011b p\u0159edb\u011bhli Georga, kter\u00e9mu Bill je\u0161t\u011b stihnul vy\u0161kubnout kl\u00ed\u010de od pokoje 483. Spole\u010dn\u011b pot\u00e9 rychle zmizeli v ji\u017e zmi\u0148ovan\u00e9m pokoji.<\/p>\n

„Jo! Jo! Zvl\u00e1dli jsme to!“ Radoval se Bill a hned p\u0159eb\u011bhl k tvrd\u011b vybojovan\u00e9mu balkonu, kter\u00fd doko\u0159\u00e1n otev\u0159el a zplna se nad\u00fdchal \u010derstv\u00e9ho vzduchu.
„Jsme nejlep\u0161\u00ed!“ I Tom se zaradoval a vyt\u00e1hl z kapsy sv\u00fdch velik\u00fdch kalhot kl\u00ed\u010d od pokoje 482 a jednodu\u0161e jej vyhodil za dve\u0159e, za kter\u00fdmi se pora\u017een\u011b plazila G\u00e9\u010dka do vedlej\u0161\u00edho pokoje. Pot\u00e9 dve\u0159e zase zav\u0159el a pro jistotu i zamknul. „M\u00e1me ten nejlep\u0161\u00ed pokoj, Bille, to je prost\u011b bo\u017e\u00ed.“ Pochvaloval si Tom a o\u010dima p\u0159ejel po cel\u00e9m pokoji. Bylo to opravdu luxusn\u00ed. A to hlavn\u011b ten velik\u00fd balk\u00f3n s v\u00fdhledem na m\u011bsto. Byl za n\u011bj skute\u010dn\u011b r\u00e1d, aspo\u0148 nebudou muset tajn\u011b kou\u0159it v koupeln\u011b u v\u011btr\u00e1ku.<\/p>\n

„Ty jsi bo\u017e\u00ed,“ Bill se se sm\u00edchem do\u0161el k bratrovi a vpil se do jeho rt\u016f.
„Billi\u2026“ Vydechl rozn\u011b\u017en\u011ble Tom. Rychle obmotal kolem sv\u00e9ho dvoj\u010dete pa\u017ee a p\u0159it\u00e1hl si ho bl\u00ed\u017e. „Hmmm, m\u00e1m na tebe neskute\u010dnou chu\u0165.“ Slastn\u011b p\u0159ivon\u011bl k Billovu krku, kter\u00fd hned pot\u00e9 zasypal n\u011bkolika v\u00e1\u0161niv\u00fdmi polibky.
„I j\u00e1 na tebe,“ zavrn\u011bl Bill a nechal se povalit do nad\u00fdchan\u00fdch, b\u00edl\u00fdch pe\u0159in. „Vem si m\u011b, Tomi,“ za\u0161eptal bratrovi do ucha. Tom byl mezit\u00edm zanepr\u00e1zdn\u011bn prozkoum\u00e1v\u00e1n\u00edm Billova t\u011bla. Zaj\u00ed\u017ed\u011bl bratrovi pod upnut\u00e9 \u010derven\u00e9 tri\u010dko, zasyp\u00e1vaje jeho krk a \u010d\u00e1st hrudi polibky. Bill spokojen\u011b oddechoval a s\u00e1m zaj\u00ed\u017ed\u011bl bratrovi pod tri\u010dko, kde jej lehce \u0161krabkal dlouh\u00fdmi nehty.
„Hej blbe\u010dkov\u00e9, v noci k v\u00e1m p\u0159elezu na ten debiln\u00ed balk\u00f3n a oba se vzbud\u00edte s oholenou hlavou!“ Dvoj\u010data od sebe okam\u017eit\u011b ucukla, kdy\u017e p\u0159es otev\u0159en\u00fd balkon sly\u0161eli z vedlej\u0161\u00edho okna Georgovy hroziv\u00e9 v\u00fdhru\u017eky.<\/p>\n

<\/em> Bill sv\u011bsil hlavu a pravou rukou se zap\u0159el o opr\u00fdskan\u00e9 dve\u0159e. Zhluboka se nadechnul a pokusil se zadr\u017eet slzy, kter\u00e9 se draly na povrch. Pomalu pot\u00e9 vypou\u0161t\u011bl vzduch p\u0159es sv\u00e9 rty a doufal, \u017ee i s n\u00edm odejdou ve\u0161ker\u00e9 vzpom\u00ednky. K\u00e9\u017e by to tak \u0161lo\u2026
Posl\u00e9ze za sebou zav\u0159el dve\u0159e a porozhl\u00e9dl se po mal\u00e9m, spo\u0159e za\u0159\u00edzen\u00e9m pokoji. Byla tu jen jedna postel, no\u010dn\u00ed stolek, kter\u00fd musel b\u00fdt po\u0159\u00e1dn\u011b star\u00fd, mal\u00e1 \u0161atn\u00ed sk\u0159\u00ed\u0148, stolek s podlo\u017eenou nohou a jedna \u017eidle. Samoz\u0159ejm\u011b nechyb\u011bly dve\u0159e, kter\u00e9 pravd\u011bpodobn\u011b vedly do koupelny. Popravd\u011b to tak zl\u00e9 nebylo, ale Bill na takov\u00e9, pro ostatn\u00ed mo\u017en\u00e1 i norm\u00e1ln\u00ed podm\u00ednky, nebyl zvykl\u00fd. U\u017e n\u011bkolik let \u017eil v luxusu, ale pro dne\u0161ek se rozhodl tohle ne\u0159e\u0161it. Mo\u017en\u00e1 dokonce i pot\u0159eboval zm\u011bnu, n\u011bjak\u00e9 dobrodru\u017estv\u00ed, aby se odreagoval od sv\u00fdch zmaten\u00fdch my\u0161lenek a znovu objeven\u00fdch cit\u016f. Vlastn\u011b sp\u00ed\u0161 obnoven\u00fdch. V\u017edy tam byly, to bylo jasn\u00e9, jen si toho n\u011bjakou dobu nev\u0161\u00edmal a te\u010f to byla jedna velik\u00e1 bou\u0159e, kterou je\u0161t\u011b st\u00e1le nedok\u00e1zal ovl\u00e1dat. Byl j\u00ed naprosto podvolen\u00fd, proto taky zp\u016fsobovala takov\u00e9 v\u00fdkyvy jeho n\u00e1lad.<\/p>\n

Mlad\u00edk p\u0159e\u0161el ke stolku s \u017eidl\u00ed, na kterou se posadil a zahled\u011bl se do pr\u00e1zdna, kter\u00e9 bylo najednou tak hmatateln\u00e9. V tu chv\u00edli mu hlavou prob\u011bhlo, co tady vlastn\u011b bude d\u011blat? V mal\u00e9m pokoji, kde byl \u00fapln\u011b s\u00e1m. \u00dapln\u011b s\u00e1m, v p\u0159ekladu bez Toma. Z\u010distajasna se objevil p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd pocit odcizen\u00ed. Tak hrozn\u011b moc byl zvykl\u00fd b\u00fdt t\u00e9m\u011b\u0159 dvacet \u010dty\u0159i hodin denn\u011b s Tomem, \u017ee p\u0159edstava noci bez n\u011bj byla k neunesen\u00ed.
Bill bezmy\u0161lenkovit\u011b s\u00e1hnul do kapsy a vyt\u00e1hnul krabi\u010dku cigaret a jednu si zap\u00e1lil. Neobt\u011b\u017eoval se ani t\u00edm, aby otev\u0159el okno, a u\u017e v\u016fbec ne t\u00edm, aby \u0161el k v\u011btr\u00e1ku, jako to d\u011bl\u00e1vali s Tomem, kdy\u017e byly mlad\u0161\u00ed. Hodil si nohy na st\u016fl, po\u017eitk\u00e1\u0159sky pot\u00e1hl, zaklonil hlavu a pomalu nech\u00e1val d\u00fdm stoupat z \u00fast.<\/p>\n

Za\u010d\u00ednal si p\u0159ipadat hrozn\u011b ironicky. Myslel na to, jak k n\u011bmu vlastn\u011b vzhl\u00ed\u017e\u00ed ostatn\u00ed. Byl milov\u00e1n, to bylo jist\u00e9. Ne\u0159e\u0161il lidi, kte\u0159\u00ed pohrdali j\u00edm a jeho kapelou. Ti nebyli d\u016fle\u017eit\u00ed. Myslel na sv\u00e9 \u00fa\u017easn\u00e9 fanou\u0161ky, p\u0159\u00e1tele a rodinu. Byl obklopen uzn\u00e1n\u00edm a obdivem. To si v\u017edy p\u0159\u00e1l a u\u017e\u00edval si ka\u017edou sekundu toho, kdy\u017e mu to ostatn\u00ed d\u00e1vali najevo. Uv\u011bdomoval si, \u017ee mu to ob\u010das, ba ne, v\u017edycky, velice nadzved\u00e1v\u00e1 ego, ale to k n\u011bmu prost\u011b pat\u0159ilo. Ale pomysleli n\u011bkdy tihle \u00fa\u017easn\u00ed lid\u00e9 na to, jak\u00e9 to je, kdy\u017e slavn\u00e1 hv\u011bzda, kterou na p\u00f3diu v\u0161ichni miluj\u00ed, odejde do z\u00e1kulis\u00ed do sv\u00e9 pr\u0165av\u00e9 m\u00edstn\u016fstky, na jej\u00edch\u017e dve\u0159\u00edch je p\u0159i\u0161pendlen\u00e9 jejich jm\u00e9no? V\u0161echna ta energie, kterou mu daj\u00ed, najednou zmiz\u00ed b\u011bhem jedn\u00e9 jedin\u00e9 sekundy a op\u011bt se vyval\u00ed v\u0161echny probl\u00e9my, kter\u00fd doty\u010dn\u00fd m\u00e1. A s Billem to nebylo jinak. P\u0159ed kamerou bezchybn\u00fdm hrdinou, ale za n\u00ed? Jen oby\u010dejn\u00fd smrteln\u00edk s probl\u00e9my jako m\u00e1 ka\u017ed\u00fd jin\u00fd.
I kdy\u017e p\u0159ece jen i jeho probl\u00e9my musely b\u00fdt tro\u0161ku speci\u00e1ln\u00ed, ale o to v\u00edc komplikovan\u00e9.<\/p>\n

Bill c\u00edtil, jak se mu uvnit\u0159 hlavy op\u011bt vytv\u00e1\u0159\u00ed nov\u00fd n\u00e1m\u011bt na dal\u0161\u00ed p\u00edse\u0148. Bylo to na jednu stranu opravdu \u00fa\u017easn\u00e9, jak mohl vyu\u017e\u00edvat vlastn\u00edch situac\u00ed pro tvorbu tak dlouho o\u010dek\u00e1van\u00e9ho alba. Na druhou stranu uv\u011bdom\u011bn\u00ed si toho, \u017ee jeho \u017eivot asi nen\u00ed zas tak skv\u011bl\u00fd, jak se zd\u00e1l, u\u017e tak dobr\u00e9 zji\u0161t\u011bn\u00ed nebylo. Av\u0161ak nehodlal to te\u010f \u0159e\u0161it. Porozhl\u00e9dl se po pokoji, jestli uvid\u00ed n\u011bjak\u00fd se\u0161it, pap\u00edr, cokoliv, na co mohl ps\u00e1t, jen\u017ee se zd\u00e1lo, \u017ee nic takov\u00e9ho k dispozici nen\u00ed. Co te\u010f? Pero u sebe m\u011bl. U\u017e z d\u00e1vn\u00fdch dob byl nau\u010den\u00fd u sebe nosit n\u011bco na psan\u00ed, jeliko\u017e na n\u011bj fanou\u0161ci sk\u00e1kali ze v\u0161ech mo\u017en\u00fdch i nemo\u017en\u00fdch sv\u011btov\u00fdch stran. Nakonec mu nezb\u00fdvalo nic jin\u00e9ho, ne\u017e vyt\u00e1hnout pap\u00edrov\u00fd kapesn\u00edk, opatrn\u011b jej rozlo\u017eit a za\u010d\u00edt ps\u00e1t.<\/p>\n

To the people in the new world
haven’t you heard?
Everybody’s got a great life
we are living in the blur
In time we hide
in a masquerade of heroes
Scars in our faces are showing the traces
You don’t know what a life is until you die for it<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
Lid\u00e9 nov\u00e9ho sv\u011bta,
sly\u0161eli jste o tom?
Ka\u017ed\u00fd m\u00e1 skv\u011bl\u00fd \u017eivot,
jen my \u017eijeme v mlze.
Jsme ukryti v \u010dase v mask\u00e1ch hrdin\u016f.
A jizvy na na\u0161ich tv\u00e1\u0159\u00edch po nich ukazuj\u00ed stopy.
Nev\u00ed\u0161, co vlastn\u011b je \u017eivot,
dokud pro n\u011bj nezem\u0159e\u0161.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n

<\/em> Bill p\u0159i psan\u00ed kou\u0159il jednu cigaretu za druhou a nedopalky h\u00e1zel do kv\u011btin\u00e1\u010de. Samoz\u0159ejm\u011b m\u011bl v pl\u00e1nu je pot\u00e9 v\u0161echny vyhodit a nep\u0159id\u011bl\u00e1vat ukl\u00edze\u010dk\u00e1m zbyte\u010dnou pr\u00e1ci. Kapesn\u00edk se mu p\u0159i psan\u00ed kroutil, sem tam se i natrhnul, ale p\u0159esto se zp\u011bv\u00e1k sna\u017eil b\u00fdt opatrn\u00fd, aby slova byla \u010diteln\u00e1 a on je pot\u00e9 mohl p\u0159epsat na pap\u00edr.
V\u011bd\u011bl, \u017ee v\u011bt\u0161ina text\u016f, kter\u00e9 u\u017e napsal, byly jen stru\u010dnou strukturou toho, co z nich teprve vznikne, ale musel uznat, \u017ee byly opravdu dobr\u00e9. Byl se sebou spokojen\u00fd.
Netu\u0161il, kolik \u010dasu mu mohlo zabrat, aby napsal kostru textu, ale po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b kapesn\u00edk odlo\u017eil stranou a znovu si nat\u00e1hnul nohy na st\u016fl a zap\u00e1lil si u\u017e alespo\u0148 p\u00e1tou cigaretu.
Mlad\u00edk sebou znenad\u00e1n\u00ed prudce \u0161kubnul, div nespadnul ze \u017eidle. P\u0159\u00ed\u010dina jeho \u00faleku byl jeho telefon, kter\u00fd mu za\u010dal hr\u00e1t a vibrovat v kapse upnut\u00fdch d\u017e\u00edn\u016f.
Bill si rychle sundal nohy ze stolu a u\u017e se pokou\u0161el dostat do sv\u00e9 kapsy pro st\u00e1le vyzv\u00e1n\u011bj\u00edc\u00ed telefon. Srdce mu vynechalo n\u011bkolik \u00fader\u016f, kdy\u017e uvid\u011bl, kdo vol\u00e1.<\/p>\n

„Ano?“ Promluvil nejist\u00fdm hlasem. Nebyl si jist\u00fd, jestli zrovna te\u010f cht\u011bl s Tomem mluvit.
„Billi, kde jsi?“ Ozval se ustaran\u00fd hlas star\u0161\u00edho dvoj\u010dete.
„Hmmm,“ Bill se porozhl\u00e9dl po pokoji, jestli n\u00e1hodou nenajde n\u011bco, co by mu \u0159eklo, kde vlastn\u011b je. „J\u00e1 ani nev\u00edm.“ \u0158ekl nakonec. Hol\u00e9 zdi mu toho moc ne\u0159ekly.
„Co?“ Nech\u00e1pal Tom.
„No j\u00e1 v\u00e1\u017en\u011b nev\u00edm,“ zopakoval Bill, zvednul se a do\u0161el do koupelny, aby mohl do z\u00e1chodu spl\u00e1chnout nedopalky.
„Ehm\u2026 no, ok, ale p\u0159ijede\u0161 dom\u016f?“ Vyzv\u00eddal d\u00e1l Tom.
„J\u00e1\u2026 nev\u00edm\u2026“ Bill se posadil vedle vany na ledov\u00e9 kachli\u010dky.
„Vra\u0165 se dom\u016f, chci ti n\u011bco uk\u00e1zat.“ Tom\u016fv hlas zn\u011bl podez\u0159ele nad\u0161en\u011b, a jeliko\u017e je Bill neskute\u010dn\u011b zv\u011bdav\u00fd, okam\u017eit\u011b v n\u011bm vzplanul n\u00e1pad, \u017ee by se p\u0159eci jen vr\u00e1til dom\u016f. „Ano?“ Na chv\u00edli bylo ticho. Billovi to v hlav\u011b \u0161rotovalo. Jist\u011b, \u017ee se cht\u011bl vr\u00e1tit dom\u016f a sp\u00e1t ve sv\u00e9 posteli, jako tomu bylo oby\u010dejn\u011b, ale na druhou stranu mo\u017en\u00e1 pot\u0159eboval b\u00fdt chv\u00edli s\u00e1m. „No tak, br\u00e1\u0161ko! Opravdu ti mus\u00edm n\u011bco uk\u00e1zat!“ Zkusil to znovu Tom. „Nebo v\u00ed\u0161 co, poslouchej,“ Tom p\u0159ilo\u017eil sv\u016fj mobil bl\u00ed\u017e ke sv\u00e9mu laptopu a zm\u00e1\u010dknu play. Do sluch\u00e1tka telefonu se za\u010daly linout t\u00f3ny pro Billa nezn\u00e1m\u00e9 p\u00edsn\u011b. Bylo to energick\u00e9, nov\u00e9 a naprosto ho to odrovnalo.<\/p>\n

„Co je to?“ Zaj\u00edmal se hned.
„Jestli se ti to l\u00edb\u00ed, tak to m\u016f\u017eeme doladit a bude to hudba k tomu textu, kter\u00fd jsi napsal.“ Vysv\u011btlil Tom. St\u00e1le se zd\u00e1l b\u00fdt tak nad\u0161en\u00fd.
„Po\u010dkej, ale run, run, run m\u00e1 b\u00fdt pomal\u00e1 a Invaded-„
„Ale ne, nemysl\u00edm tyhle dv\u011b.“ P\u0159eru\u0161il ho rychle Tom. „Mluv\u00edm o tom textu, kter\u00fd jsi pak zma\u010dkal.“ Bill p\u0159ed sebe vyt\u0159e\u0161til o\u010di.
„Co\u017ee?“ Na nic ne\u010dekal, zvednul se z ledov\u00e9 podlahy a u\u017e m\u00ed\u0159il pry\u010d z motelu. „Za chv\u00edli jsem doma.“<\/div>\n

\n

*<\/p>\n<\/div>\n

Tom spokojen\u011b sed\u011bl rozvalen\u00fd na seda\u010dce, v kl\u00edn\u011b laptop a neust\u00e1le si hr\u00e1l s r\u016fzn\u00fdmi funkcemi, kter\u00e9 vylep\u0161ovaly skladbu, kterou b\u011bhem uplynul\u00fdch hodin slo\u017eil. Bylo to zat\u00edm jen n\u011bkolik pospojovan\u00fdch zvuk\u016f se spoustou efekt\u016f, ale kdyby se p\u0159idal Bill\u016fv text a jeho \u00fa\u017easn\u00fd hlas, ur\u010dit\u011b by to bylo skv\u011bl\u00e9. A kdo v\u00ed, t\u0159eba si Tom nakonec prosad\u00ed i sv\u016fj zt\u0159e\u0161t\u011bn\u00fd sen.<\/p>\n

„Tome?!“ Vchodov\u00e9 dve\u0159e se najednou prudce rozev\u0159ely a do bytu vl\u00edtnul zad\u00fdchan\u00fd Bill. „Cos to ud\u011blal?“ Hodil po sv\u00e9m dvoj\u010deti uk\u0159ivd\u011bn\u00fd pohled a okam\u017eit\u011b p\u0159ib\u011bhl k seda\u010dce, na kter\u00e9 sed\u011bl Tom. Ani se neobt\u011b\u017eoval sundat si svoje zna\u010dkov\u00e9 boty.
„No kone\u010dn\u011b jsi tady,“ zazubil se na Billa a popl\u00e1cal na voln\u00e9 m\u00edsto vedle sebe. „Sedej, pust\u00edm ti to.“ Bill si povzdech. U\u017e v telefonu zn\u011bl Tom tak nad\u0161en\u011b, a te\u010f, kdy\u017e ho vid\u011bl, se Bill c\u00edtil p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b, \u017ee jeho nad\u0161en\u00ed st\u00e1le neopad\u00e1. Nev\u011bd\u011bl, jak reagovat, jeliko\u017e necht\u011bl z t\u011bch n\u011bkolika nesmysl\u016f, kter\u00e9 na\u010dm\u00e1ral na pap\u00edr, d\u011blat n\u011bco v\u00edc. A to hlavn\u011b ne p\u00edse\u0148 do nov\u00e9ho alba! Popravd\u011b byl je\u0161t\u011b trochu z \u0161oku z toho, \u017ee se Tom chytnul pr\u00e1v\u011b tohoto. „No tak,“ probral ho bratr a povzbudiv\u011b se na n\u011bj usm\u00e1l. Billovi nezb\u00fdvalo nic jin\u00e9ho, ne\u017e se posadit.
„Tomi, ale j\u00e1 z toho nejsem moc nad\u0161en\u00fd,“ p\u00edpnul tich\u00fdm hlasem a sv\u011bsil hlavu mezi ramena.
„Ale pro\u010d?“ Podivil se Tom, kdy\u017e my\u0161\u00ed p\u0159end\u00e1val soubor do p\u0159ehr\u00e1va\u010de. „Mn\u011b se to hrozn\u011b l\u00edb\u00ed, a nav\u00edc u\u017e se dost\u00e1v\u00e1m do stejn\u00e9ho stavu jako ty, Billi! U\u017e mi zase jde tvo\u0159it hudbu. Dneska jsem po sto letech vyt\u00e1hnul kytaru, v\u011b\u0159il bys tomu?“ Bill se zatv\u00e1\u0159il udiven\u011b.
„V\u00e1\u017en\u011b?“ Vydal ze sebe se sm\u00edchem. „Jako v\u00e1\u017en\u011b?“ B\u011bhem sekundy ani nev\u011bd\u011bl, \u017ee se c\u00edtil lehce zkrou\u0161en\u011b. Pocit trapnosti a studu byl ten tam. „Tome to je \u00fa\u017easn\u00fd!“ Bez me\u0161k\u00e1n\u00ed bratra vt\u00e1hnul do objet\u00ed. „M\u00e1m z toho takovou radost!“ Tom sv\u00e9 mlad\u0161\u00ed dvoj\u010de popl\u00e1cal po z\u00e1dech a pot\u00e9 se od n\u011bj odt\u00e1hnul.<\/p>\n

„Tak u\u017e si to poj\u010f poslechnout.“ Z tv\u00e1\u0159e mu nemizel \u00fasm\u011bv, kter\u00fd byl velice naka\u017eliv\u00fd, tud\u00ed\u017e se u\u017e usm\u00edval i Bill. Najednou dokonce i cht\u011bl sly\u0161et Tomovu nahr\u00e1vku. Najednou mu prost\u011b bylo jedno, co psal\u2026 hlavn\u011b, kdy\u017e to bude \u00fasp\u011b\u0161n\u00e9. Radost z toho, \u017ee se u\u017e i jeho bratr probouz\u00ed k \u017eivotu um\u011blce, na kter\u00fd na p\u00e1r let zapomn\u011bli, byla neuv\u011b\u0159iteln\u00e1.
„Jo jasn\u011b, pou\u0161t\u011bj,“ p\u0159itakal okam\u017eit\u011b a u\u017e o\u010dek\u00e1val p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed t\u00f3ny. „To je bo\u017e\u00ed! Fakt bo\u017e\u00ed!“ Bill si lehce pokyvoval hlavou do rytmu skladby, nespou\u0161t\u011bje z bratra o\u010di. „Fakt se mi to moc l\u00edb\u00ed!“ Dodal je\u0161t\u011b t\u011bsn\u011b p\u0159ed koncem.
„To jsem moc r\u00e1d.“
„Hele, j\u00e1 jsem vlastn\u011b dneska napsal dal\u0161\u00ed, chce\u0161 to vid\u011bt?“ Tom p\u0159ik\u00fdvnul a lehce zara\u017een\u011b p\u0159ij\u00edmal od Billa slo\u017een\u00fd pap\u00edrov\u00fd kapesn\u00edk. „No rozlo\u017e to,“ zasm\u00e1l se, kdy\u017e Tom na kapesn\u00edk st\u00e1le jen ti\u0161e civ\u011bl. „Ale opatrn\u011b,“ upozornil je\u0161t\u011b.
Tom se dal po chv\u00edli do \u010dten\u00ed a jeho nad\u0161en\u00fd \u00fasm\u011bv se st\u00e1le zv\u011bt\u0161oval.
„M\u00e1m takov\u00e9 tu\u0161en\u00ed, \u017ee n\u00e1\u0161 n\u00e1vrat bude velkolep\u00fd, br\u00e1\u0161ko.“<\/p>\n

autor: Gabby<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Gabby Tak tentokr\u00e1t se p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edme textu p\u00edsni\u010dky Masquerade. P\u0159eji p\u0159\u00edjemn\u00e9 \u010dten\u00ed. \ud83d\ude42 Va\u0161e Gabby Pouli\u010dn\u00ed lampy se odr\u00e1\u017eely a m\u00edhaly na p\u0159edn\u00edm skle Billova auta. Dr\u017eel volant a\u017e moc k\u0159e\u010dovit\u011b. Venku se ji\u017e smr\u00e1kalo a on nem\u011bl ani tu\u0161en\u00ed, kam m\u00e1<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[602],"tags":[],"class_list":["post-3629","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-just-admit-it"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3629","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3629"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3629\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3629"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3629"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3629"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}