{"id":3634,"date":"2014-10-23T15:00:00","date_gmt":"2014-10-23T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3622"},"modified":"2014-10-23T15:00:00","modified_gmt":"2014-10-23T14:00:00","slug":"blue-bird-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/10\/23\/blue-bird-6\/","title":{"rendered":"Blue Bird 6."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/p>\n

<\/strong> Posledn\u00ed okam\u017eiky v LA, posledn\u00ed v\u00fd\u010ditky, posledn\u00ed chv\u00edle nepochopen\u00ed. Nepsalo se mi lehce, ale z\u00e1rove\u0148 jsem spokojen\u00e1 a m\u00e1m radost, proto\u017ee v\u00edm, \u017ee dal\u0161\u00ed d\u00edly u\u017e budou o n\u011b\u010dem \u00fapln\u011b jin\u00e9m. Jsem unaven\u00e1 a nev\u00edm, co v\u00edc k tomu dodat. N\u011bkdy je hodn\u011b t\u011b\u017ek\u00e9 vyj\u00e1d\u0159it to, co c\u00edt\u00edte, jen za pomoci slov. Snad jen jedno velk\u00e9 D\u011aKUJI. Vy v\u00edte<\/em> \u2665<\/div>\n

\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
\n<\/div>\n
<\/div>\n
Bill se zatajen\u00fdm dechem dokon\u010doval posledn\u00ed \u00fapravy na \u010dokol\u00e1dov\u00e9m dortu. Kraje vyzdobil drobn\u00fdmi marcip\u00e1nov\u00fdmi kv\u00edtky a st\u0159ed dortu byl tvo\u0159en velik\u00fdmi \u0161leha\u010dkov\u00fdmi \u010d\u00edslicemi 22. Kdy\u017e byl hotov, poodstoupil a nejist\u011b si prohl\u00ed\u017eel sv\u016fj v\u00fdtvor. Kuchyn\u00ed se sice je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nesl jemn\u00fd opar sp\u00e1leniny, ale doufal, \u017ee mu Tom ve\u0161ker\u00e9 nedostatky odpust\u00ed. A na to, \u017ee to byl jeho prvn\u00ed peka\u0159sk\u00fd pokus, si nevedl zas tak \u0161patn\u011b. Je\u0161t\u011b jednou si pozorn\u011b prohl\u00e9dl sv\u00e9 d\u00edlo a pot\u00e9 jej se spokojen\u00fdm \u00fasm\u011bvem odlo\u017eil do lednice. Unaven\u011b si prohr\u00e1bl havran\u00ed vlasy a p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, co je\u0161t\u011b zapomn\u011bl. Koupil lahev kvalitn\u00edho v\u00edna, n\u011bjak\u00e9 slan\u00e9 pochoutky a cukrovinky pro p\u0159\u00edpad, \u017ee byl jeho dort hotovou katastrofou.<\/em> <\/p>\n

Z legrace nafoukl n\u011bkolik barevn\u00fdch bal\u00f3nk\u016f a rozv\u011bsil je po ob\u00fdv\u00e1ku, v n\u011bm\u017e m\u011bla prob\u00edhat jejich soukrom\u00e1 oslava narozenin, proto\u017ee p\u0159esn\u011b tak se domluvili. \u017d\u00e1dn\u00e1 rodina, \u017e\u00e1dn\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9; \u017e\u00e1dn\u00e9 bary ani op\u00edjen\u00ed se. Jen oni dva a pohodl\u00ed jejich domova. Cht\u011bli alespo\u0148 jednou oslavit narozeniny tak, jako to d\u011bl\u00e1vali kdysi. D\u00e1t si n\u011bco dobr\u00e9ho, d\u00edvat se na filmy nebo na rodinn\u00e9 fotografie, rozeb\u00edrat nepodstatn\u00e9 v\u011bci a sm\u00e1t se ka\u017ed\u00e9 mali\u010dkosti. Bill si byl jist\u00fd, \u017ee je \u010dek\u00e1 n\u00e1dhern\u00fd ve\u010der a nemohl se do\u010dkat Tomova p\u0159\u00edchodu. Budou spolu. P\u0159esn\u011b jako kdysi. Budou tam jeden pro druh\u00e9ho a Bill tak bude moct cel\u00fd ve\u010der d\u00fdchat Tomovu kouzelnou v\u016fni a sledovat jeho tv\u00e1\u0159.<\/em><\/p>\n

Cel\u00fd den se usm\u00edval jako naprost\u00fd hlup\u00e1\u010dek, srdce mu tlouklo tak divoce, a\u017e m\u011bl strach, \u017ee jej usly\u0161\u00ed n\u011bkdo z t\u00fdmu a budou po n\u011bm h\u00e1zet v\u0161ev\u011bdouc\u00ed pohledy. Jedin\u00e9, co kazilo idylku dokonal\u00e9ho dne, byla Tomova n\u00e1lada. Od r\u00e1na p\u0159i\u0161el Billovi smutn\u00fd a zamlkl\u00fd. Zd\u00e1lo se, \u017ee jej n\u011bco tr\u00e1p\u00ed a \u010d\u00edm smutn\u011bji se tv\u00e1\u0159il, t\u00edm v\u011bt\u0161\u00ed touhu rozveselit jej Bill c\u00edtil. Byl schopen ud\u011blat pro n\u011bj v\u0161echno na sv\u011bt\u011b a oslava narozenin mu p\u0159i\u0161la jako vhodn\u00fd za\u010d\u00e1tek.<\/em><\/div>\n

Nesm\u011bl\u00fdma o\u010dima si prohl\u00ed\u017eel rozbombardovanou kuchy\u0148 a byl si jist\u00fd, \u017ee i on se nach\u00e1z\u00ed v podobn\u00e9m stavu. I p\u0159esto, \u017ee m\u011bl na sob\u011b z\u00e1st\u011bru, byl cel\u00fd od \u010dokol\u00e1dy a n\u011bkolik pramen\u016f vlas\u016f, m\u011bl slepen\u00fdch \u0161leha\u010dkou. Nevadilo mu to. V\u011bd\u011bl, \u017ee se Tom nevr\u00e1t\u00ed dom\u016f d\u0159\u00edv, ne\u017e za dv\u011b hodiny, a tak m\u011bl je\u0161t\u011b dost \u010dasu na to, aby si dal sprchu a ud\u011blal ze sebe \u010dlov\u011bka.<\/em> <\/p>\n

O to v\u00edc jej p\u0159ekvapil hrkot kl\u00ed\u010d\u016f v z\u00e1mku a n\u00e1sledn\u00e9 bouchnut\u00ed dve\u0159\u00ed. P\u0159ekvapen\u011b pozdvihl obo\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n

„Tomi?“ zak\u0159i\u010del, zat\u00edmco si zb\u011bsile drhnul ruce od n\u00e1nosu hork\u00e9 \u010dokol\u00e1dy. „Jsi tady brzy. Je\u0161t\u011b nem\u00e1m v\u0161e p\u0159ipraven\u00e9,“ sna\u017eil se p\u0159ehlu\u0161it proud tekouc\u00ed vody a vesele zapi\u0161t\u011bl, jakmile mu voda vyst\u0159\u00edkla do tv\u00e1\u0159e.<\/em><\/div>\n
„Bille,“ ozvalo se z p\u0159eds\u00edn\u011b stejn\u011b pr\u00e1zdn\u00fdm hlasem, jak\u00fd o\u010dek\u00e1val.<\/em><\/div>\n
Bill\u016fv \u00fasm\u011bv povyrostl. Nemohl se do\u010dkat, a\u017e mu uk\u00e1\u017ee sv\u016fj d\u00e1rek a p\u0159ekvapen\u00ed, kter\u00e9 si pro n\u011bj p\u0159ichystal. Vidina toho, \u017ee bude str\u016fjcem Tomovy dobr\u00e9 n\u00e1lady, jej d\u011blala je\u0161t\u011b \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00edm.<\/em><\/div>\n
„Bille, poj\u010f sem, pros\u00edm.“<\/em><\/div>\n
„Tomi, vypad\u00e1m p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b a nechci, abys m\u011b vid\u011bl v tomhle stavu. Je\u0161t\u011b jsem se nestihnul ani p\u0159evl\u00e9ct.“<\/em><\/div>\n
„Bude to jenom chvilka.“<\/em><\/div>\n
N\u011bco v Tomov\u011b hlase jej p\u0159inutilo zastavit vodu a vydat se do p\u0159eds\u00edn\u011b. Zabolelo jej, kdy\u017e po jeho boku spat\u0159il malou \u010dervenovl\u00e1sku. Sl\u00edbili si, \u017ee budou sami, tak pro\u010d ji Tom p\u0159ivedl?<\/em><\/div>\n
D\u00edvka st\u00e1la na \u0161pi\u010dk\u00e1ch, \u0161eptala n\u011bco Tomovi do ucha, ale ten j\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 nevn\u00edmal. Z\u00edral do zem\u011b, kousal se do rtu a Bill p\u0159i pohledu na n\u011bj v\u011bd\u011bl, \u017ee zlep\u0161it jeho n\u00e1ladu bude mnohem t\u011b\u017e\u0161\u00ed, ne\u017e si p\u016fvodn\u011b myslel.<\/em> <\/p>\n<\/div>\n
\n
Uhladil si \u0161pinavou z\u00e1st\u011bru a odka\u0161lal si, aby t\u00edm upozornil na svou p\u0159\u00edtomnost.<\/em><\/div>\n
„Nev\u011bd\u011bl jsem, \u017ee budeme m\u00edt hosta,“ promluvil klidn\u00fdm hlasem a pozorn\u011b si prohl\u00e9dl Tom\u016fv doprovod. D\u00edky jej\u00edm dlouh\u00fdm, dokonale upraven\u00fdm vlas\u016fm a bezchybn\u00e9mu make-upu si p\u0159i\u0161el jako \u0161ed\u00e1 my\u0161ka. A je\u0161t\u011b k tomu i \u0161pinav\u00e1.<\/em><\/div>\n
„Ahoj Bille, j\u00e1 jsem Ria,“ v\u011bnovala mu z\u00e1\u0159iv\u00fd \u00fasm\u011bv a nat\u00e1hla k n\u011bmu ruku. Bezprost\u0159edn\u011b, jako by byli dlouholet\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9.<\/em><\/div>\n
„Ou, ahoj, t\u011b\u0161\u00ed m\u011b,“ op\u011btoval jej\u00ed \u00fasm\u011bv, mo\u017en\u00e1 pon\u011bkud rozpa\u010dit\u011b a kr\u00e1tce si s n\u00ed pot\u0159\u00e1sl rukou. „Zn\u00e1me se?“ zeptal se a nen\u00e1padn\u011b si zastr\u010dil pramen \u0161pinav\u00fdch vlas\u016f za ucho.<\/em><\/div>\n
„Je\u0161t\u011b jsme nem\u011bli tu \u010dest, ale mysl\u00edm, \u017ee to brzy naprav\u00edme,“ za\u0161vito\u0159ila a hrav\u011b na Billa mrkla. Ten se zjevn\u011b nechytal, a proto dodala. „Te\u010f, kdy\u017e se budeme st\u00fdkat \u010dast\u011bji.“<\/em><\/div>\n
Bill zmaten\u011b zamrkal, ale nep\u0159est\u00e1val se rozpa\u010dit\u011b usm\u00edvat. „\u010cast\u011bji?“<\/em><\/div>\n
„Bille.“ Do rozhovoru se kone\u010dn\u011b zapojil Tom.<\/em><\/div>\n
Zvedl hlavu, o\u010dima se zabodl do t\u011bch Billov\u00fdch a Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee a\u0165 u\u017e se chystal \u0159\u00edct cokoliv, zni\u010d\u00ed jej to. Za\u010d\u00ednalo mu to doch\u00e1zet. O\u010dima zb\u011bsile t\u011bkal z n\u00ed na Toma a zase zp\u011bt, a kdy\u017e se mu op\u011bt zad\u00edval do o\u010d\u00ed, t\u011bmi sv\u00fdmi jej \u00fap\u011bnliv\u011b prosil. Jemn\u011b zavrt\u011bl hlavou. V\u011bd\u011bl, \u017ee mu Tom porozum\u00ed. V\u017edy si rozum\u011bli a o to v\u00edc jej ni\u010dilo, kdy\u017e v Tomov\u011b pohledu spat\u0159il nekone\u010dnou l\u00edtost a bolest.<\/p>\n

„Ria je moje p\u0159\u00edtelkyn\u011b,“ vyslovil ti\u0161e Tom a t\u011bmi p\u00e1r slovy zabodl do Billova srdce tlustou, t\u011b\u017ekou d\u00fdku.<\/em><\/div>\n

„P\u0159\u00edtelkyn\u011b?“ zeptal se, ani\u017e by vn\u00edmal sv\u016fj rozt\u0159esen\u00fd hlas. Soust\u0159edil se pouze na to, aby se zvl\u00e1dl udr\u017eet na nohou a zhluboka d\u00fdchat tak dlouho, dokud mu nezmiz\u00ed z dohledu a on nebude moct propadnout naprost\u00e9mu zoufalstv\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Jsem jeho d\u00edvka,“ p\u0159ikyvovala Ria horliv\u011b a chytila Toma za ruku.<\/em><\/div>\n
Bill nedok\u00e1zal spustit ubl\u00ed\u017een\u00fd pohled z jej\u00edho \u0161\u0165astn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. To on m\u011bl b\u00fdt na jej\u00edm m\u00edst\u011b. Usm\u00edvat se, z\u00e1\u0159it, pokukovat po Tomovi a doufat, \u017ee se spole\u010dn\u011b vytrat\u00ed n\u011bkam, kde si budou nik\u00fdm neru\u0161eni vychutn\u00e1vat bl\u00edzkost toho druh\u00e9ho. M\u00edsto toho st\u00e1l naproti nim, \u0161pinav\u00fd od hlavy a\u017e k pat\u011b, s pomalu krv\u00e1cej\u00edc\u00edm srdcem. C\u00edtil, jak mu op\u011bt divoce bije, nyn\u00ed v\u0161ak ze zcela jin\u00e9ho d\u016fvodu. V krku c\u00edtil ob\u0159\u00ed knedl\u00edk, t\u0159\u00e1sl se a opravdu nev\u011bd\u011bl, jak by m\u011bl reagovat. \u00dasm\u011bv se pro n\u011bj stal n\u00e1hle pojmem, kter\u00e9mu v\u016fbec nerozum\u011bl.<\/em> <\/p>\n

„Aha,“ \u0161pitl a odvr\u00e1til pohled. Sklonil hlavu a se slzami v o\u010d\u00edch z\u00edral na sv\u00e9 ulepen\u00e9 ruce. P\u0159ipadal si ztracen\u00fd. Mali\u010dk\u00fd a nepot\u0159ebn\u00fd. N\u011bco uvnit\u0159 n\u011bj se pr\u00e1v\u011b l\u00e1malo na kousky; n\u011bco zaryt\u00e9ho hluboko v jeho srdci a \u0161\u00edlen\u011b to bolelo. Je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm nic podobn\u00e9ho nec\u00edtil. Tom, kter\u00e9ho miloval cel\u00fd \u017eivot. Ten, kter\u00fd byl pro n\u011bj sv\u011btlem i v t\u011bch nejtemn\u011bj\u0161\u00edch chv\u00edl\u00edch, mu zp\u016fsobil bolest tak bezb\u0159ehou, \u017ee se sotva dok\u00e1zal udr\u017eet na nohou.<\/em><\/div>\n

„Rio, mohla bys na m\u011b pros\u00edm po\u010dkat venku?“ sly\u0161el Tom\u016fv hlas, ale neodv\u00e1\u017eil se k n\u011bmu zvednout pohled. Kdy\u017e se za n\u00ed zav\u0159ely dve\u0159e a klep\u00e1n\u00ed jej\u00edch podpatk\u016f zesl\u00e1blo, Bill kone\u010dn\u011b zvedl hlavu a pod\u00edval se na sv\u00e9ho bratra.<\/em><\/div>\n
„Bille, chci ti to jenom-„<\/em><\/div>\n
„Vypadni,“ p\u0159eru\u0161il jej tich\u00fdm zasy\u010den\u00edm.<\/em><\/div>\n
„Bille, pros\u00edm nech m-„<\/em><\/div>\n
„Vypadni,“ \u0159ekl o n\u011bco hlasit\u011bji. Nejrad\u011bji by mu to zak\u0159i\u010del do tv\u00e1\u0159e, ale nem\u011bl s\u00edlu.<\/p>\n

Tentokr\u00e1t byl Tom t\u00edm, kdo se tomu druh\u00e9mu nedok\u00e1zal pod\u00edvat do o\u010d\u00ed. Post\u00e1val naproti n\u011bmu, ruce hluboce zabo\u0159en\u00e9 v kaps\u00e1ch, ve kter\u00fdch jako by n\u011bco hledal. Po chv\u00edli skute\u010dn\u011b vyt\u00e1hl malou b\u00edlou krabi\u010dku ov\u00e1zanou fialovou ma\u0161l\u00ed a podal ji Billovi. „V\u0161echno nejlep\u0161\u00ed k narozenin\u00e1m,“ vydechl. Zd\u00e1lo se, \u017ee mu mluven\u00ed zp\u016fsobuje bolest, ale Billovi jej v\u016fbec nebylo l\u00edto. Tom nem\u011bl ani pon\u011bt\u00ed, co to znamen\u00e1 bolest. Netu\u0161il, jak\u00e9 to je, kdy\u017e lid\u00e9 doopravdy trp\u00ed.<\/em><\/div>\n

Nedok\u00e1zal se pohnout a p\u0159evz\u00edt si d\u00e1rek. Nedok\u00e1zal dokonce ani promluvit. I n\u011bco tak p\u0159irozen\u00e9ho jako d\u00fdch\u00e1n\u00ed mu d\u011blalo zna\u010dn\u00e9 pot\u00ed\u017ee. Nerozum\u011bl tomu. Ni\u010demu nerozum\u011bl.<\/em><\/div>\n
Kdy\u017e se jejich pohledy setkaly, v\u011bd\u011bli, \u017ee se na sebe u\u017e nikdy nebudou schopni d\u00edvat tak jako p\u0159edt\u00edm. Bill\u016fv pohled \u0159\u00edkal jedin\u00e9.<\/em><\/div>\n
Jak jsi mohl?! Zni\u010dils m\u011b. Copak to nevid\u00ed\u0161? Po\u0159\u00e1d m\u011b ni\u010d\u00ed\u0161! Jaks mi to mohl ud\u011blat?! Pro\u010d? Copak nevid\u00ed\u0161, \u017ee jsem do tebe bl\u00e1zen?! V\u00ed\u0161 to! Ty to v\u00ed\u0161 a to je na tom to nejodporn\u011bj\u0161\u00ed. Ubli\u017euje\u0161 mi v\u011bdom\u011b. V\u011bdom\u011b m\u011b zab\u00edj\u00ed\u0161 a je\u0161t\u011b se mi p\u0159i tom dok\u00e1\u017ee\u0161 d\u00edvat do o\u010d\u00ed?! V\u011b\u0159il jsem ti. Lh\u00e1\u0159i!<\/em> <\/p>\n

Tom zpanika\u0159il. Nevydr\u017eel to. Natla\u010dil mu d\u00e1rek do rozev\u0159en\u00e9 dlan\u011b a rozb\u011bhl se ke dve\u0159\u00edm. Kdy\u017e se za n\u00edm ti\u0161e zav\u0159ely, Bill klesl na podlahu. Z cel\u00e9 s\u00edly odhodil Tom\u016fv blb\u00fd d\u00e1rek a ukryl si tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed. Modlil se, aby zapomn\u011bl. Aby se probudil a zjistil, \u017ee to byla pouze no\u010dn\u00ed m\u016fra. \u017de nic z toho, co se pr\u00e1v\u011b dozv\u011bd\u011bl, nebylo skute\u010dn\u00e9. Ale bolest z\u00edsk\u00e1vala ka\u017edou vte\u0159inou jasn\u011bj\u0161\u00ed obrysy, zu\u0159iv\u011b si razila cestu k jeho srdci, a kdy\u017e nakonec naplno zas\u00e1hla sv\u016fj c\u00edl, Bill se c\u00edtil naprosto rozpolcen\u00fd. Zdrcen\u00fd. Pr\u00e1zdn\u00fd.<\/em><\/div>\n

Tak moc ho cht\u011bl nen\u00e1vid\u011bt za to, co mu ud\u011blal. Opravdu to cht\u011bl.<\/em><\/div>\n
\n

…<\/p><\/div>\n

\n

Bill zvedl hlavu a uslzen\u00fdm pohledem se d\u00edval na obrysy postavy, kter\u00e1 beze slov vklouzla do jeho pokoje a splynula s ostatn\u00edmi st\u00edny.<\/p><\/div>\n

„Myslel jsem, \u017ee sp\u00ed\u0161,“ promluvil ti\u0161e a p\u0159ibl\u00ed\u017eil se. „Vzbudil jsem t\u011b?“<\/div>\n
Bill se pomalu posadil a nat\u00e1hl se, aby rozsv\u00edtil stoln\u00ed lampi\u010dku. Pokoj ne\u010dekan\u011b zalilo matn\u00e9, intimn\u00ed sv\u011btlo. Pohl\u00e9dl na Toma, ale jen na chv\u00edli. Kdy\u017e zavrt\u011bl hlavou, op\u011bt odvr\u00e1til pohled a zad\u00edval se na Pumbu, kter\u00fd se pr\u00e1v\u011b probouzel a roztomile si natahoval unaven\u00e9 kon\u010detiny. V\u011bd\u011bl, \u017ee kdyby jej m\u011bl u sebe i tehdy<\/em>, v\u0161e by bylo mo\u017en\u00e1 alespo\u0148 o n\u011bco snesiteln\u011bj\u0161\u00ed. Ale nem\u011bl.<\/div>\n
„Nerozmyslel sis to? Mohli bychom se spolu naj\u00edst.“<\/div>\n
Bill z jeho slov poznal up\u0159\u00edmn\u00fd z\u00e1jem a smutn\u011b se pousm\u00e1l. „Opravdu nem\u00e1m hlad, Tome,“ \u0161pitl. „Klepals. Myslel jsem, \u017ee m\u00e1\u0161 n\u011bco na srdci.“<\/p>\n

Tom se op\u011bt rozh\u00fdbal a p\u0159ibl\u00ed\u017eil se. M\u011bl n\u011bco na srdci. A bylo toho hodn\u011b. Dokonce mo\u017en\u00e1 a\u017e p\u0159\u00edli\u0161, ne\u017e byl schopen un\u00e9st. Kdyby v\u0161e nebylo tak t\u011b\u017ek\u00e9 a komplikovan\u00e9, kdyby se dok\u00e1zal zachovat i jinak, ne\u017e rozumn\u011b, mohlo b\u00fdt v\u0161echno \u00fapln\u011b jinak. Oba mohli b\u00fdt n\u011bkde jinde. Sd\u00edleli by spole\u010dn\u00fd pokoj a pr\u00e1v\u011b by se v\u00e1leli v posteli, zamot\u00e1ni jeden do druh\u00e9ho, se zamilovan\u00fdmi \u00fasm\u011bvy na rtech. Nebylo by nic, co by je d\u011blilo od sebe. Tak r\u00e1d by t\u00e9 p\u0159edstav\u011b uv\u011b\u0159il.<\/div>\n

„Cht\u011bl jsem si promluvit,“ \u0159ekl tak ti\u0161e, a\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 \u0161eptal. „M\u016f\u017eu?“ zeptal se, a kdy\u017e k n\u011bmu Bill zvedl hlavu, uk\u00e1zal na voln\u00e9 m\u00edsto vedle n\u011bj.<\/div>\n
Bill beze slova p\u0159ik\u00fdvl. Posunul se ke kraji; Pumbu si slo\u017eil do kl\u00edna a l\u00e1skypln\u011b jej pohladil za u\u0161ima.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se.“<\/div>\n
Bill p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, ale nic ne\u0159ekl.<\/div>\n
„Za to p\u0159ed chv\u00edl\u00ed,“ dodal ti\u0161e. „Choval jsem se jako idiot. Nem\u011bl jsem \u017e\u00e1dn\u00e9 pr\u00e1vo tak reagovat. Douf\u00e1m, \u017ee jsem ti neubl\u00ed\u017eil.“ Nat\u00e1hl ruku a b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f n\u011b\u017en\u011b pohladil Billovo z\u00e1p\u011bst\u00ed.<\/div>\n
„Nic se nestalo. Nemus\u00ed\u0161 se omlouvat,“ \u0159ekl Bill a rychle odstr\u010dil Tomovy prsty. V m\u00edst\u011b st\u0159etu jejich k\u016f\u017ee c\u00edtil siln\u00e9 mraven\u010den\u00ed.<\/div>\n
„Ale stalo. J-j\u00e1… zachoval jsem se opravdu sobecky. Myslel jsem pouze na to, jak stra\u0161n\u00e9 by bylo, kdybys opravdu ode\u0161el, a p\u0159itom jsem \u00fapln\u011b zapomn\u011bl na d\u016fvod, pro\u010d chce\u0161 odej\u00edt. Cht\u011bl jsem t\u00edm jenom \u0159\u00edct, \u017ee…“<\/p>\n

Tom se rozpa\u010dit\u011b rozhl\u00e9dl kolem sebe, hledaj\u00edc vhodn\u00e1 slova. Najednou si v\u0161iml n\u011bkolika kufr\u016f a ta\u0161ek vedle Billovy postele a srdce mu posko\u010dilo radost\u00ed. Tak\u017ee si to p\u0159eci jen nerozmyslel.<\/div>\n

Bill si prohr\u00e1bl sv\u011btl\u00e9 vlasy a zhluboka se nadechl; jeho v\u00fddech byl v\u0161ak o pozn\u00e1n\u00ed rozt\u0159esen\u011bj\u0161\u00ed. Pokojem se ji\u017e op\u011bt rozl\u00e9hala v\u016fn\u011b, kterou v n\u011bm nec\u00edtil cel\u00e9 t\u0159i m\u011bs\u00edce. P\u0159edt\u00edm mu chyb\u011bla, jeho pobl\u00e1zn\u011bn\u00e9 smysly po n\u00ed doslova prahly, ale nyn\u00ed si nebyl jist\u00fd, jestli mu nebylo l\u00e9pe p\u0159edt\u00edm, kdy\u017e ji nec\u00edtil. Bylo lehk\u00e9 nalh\u00e1vat si, \u017ee zapomn\u011bl. \u017de k n\u011bmu ji\u017e dlouho nec\u00edt\u00ed to, co kdysi. \u017de je naprosto vyl\u00e9\u010den z toho \u0161\u00edlenstv\u00ed. A pak sta\u010dilo chvilku setrvat v jeho bl\u00edzkosti a v\u0161echno se vr\u00e1tilo zp\u011bt; siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm. Pot\u0159eboval jej dostat od sebe. Pot\u0159eboval b\u00fdt s\u00e1m. Rychle.<\/p>\n

„U\u017e jsem ti \u0159ekl, \u017ee se mi nemus\u00ed\u0161 omlouvat. Za nic<\/em>,“ \u0159ekl a netrp\u011bliv\u011b hladil Pumbu po mal\u00fdch, chlupat\u00fdch z\u00e1dech. „Pokud to je v\u0161e, o \u010dem jsi cht\u011bl mluvit, m\u011bl bys j\u00edt sp\u00e1t. Z\u00edtra m\u00e1me p\u0159ed sebou n\u00e1ro\u010dn\u00fd den. Letadlo let\u00ed u\u017e v-„<\/div>\n

„Chci ti to vysv\u011btlit.“ Tom k n\u011bmu zvedl smutn\u00fd pohled. Vid\u011bl, jak je Bill nesv\u016fj, jak t\u011bk\u00e1 pohledem po cel\u00e9m pokoji a \u00famysln\u011b se vyh\u00fdb\u00e1 jeho o\u010d\u00edm. Dok\u00e1zal z t\u011bch jeho vy\u010d\u00edst hlubokou ned\u016fv\u011bru a strach. Mohl Bill spat\u0159it v jeho o\u010d\u00edch up\u0159\u00edmnou l\u00edtost nebo zoufalou prosbu o pochopen\u00ed?<\/div>\n
„Nic mi nevysv\u011btluj, jen pros\u00edm jdi.“ Bill rychle zavrt\u011bl hlavou, polo\u017eil Pumbu vedle sebe a vstal. Ani\u017e by pohl\u00e9dl na sv\u00e9ho bratra, do\u0161el ke dve\u0159\u00edm a otev\u0159el je. „Odejdi,“ zopakoval t\u0159esouc\u00edm se hlasem, ale Tom se ani nehnul.<\/div>\n
„Tehdy jsi m\u011b tak\u00e9 necht\u011bl vyslechnout, ale nyn\u00ed u\u017e neodejdu. Mus\u00edm ti to \u0159\u00edct. U\u017e to d\u00e9le nesnesu. V\u00edm, \u017ee m\u011b za to v\u0161echno z\u0159ejm\u011b nen\u00e1vid\u00ed\u0161, ale pros\u00edm, skus m\u011b pochopit.“<\/div>\n
Bill nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zavrt\u011bl hlavou. „J\u00e1 ale nechci nic sly\u0161et. Tohle je pro m\u011b uzav\u0159en\u00e1 kapitola. Z\u00edtra s tebou odjedu, ale dnes m\u011b pros\u00edm nech na pokoji!“<\/p>\n

Tom si dodal odvahy, zhluboka se nadechl a ignoruj\u00edc sv\u00e9ho bratra, ti\u0161e promluvil. U\u017e to v sob\u011b dusil a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dlouho. Mnohem d\u00e9le, ne\u017e byl schopen un\u00e9st a p\u0159i pohledu na bratra v\u011bd\u011bl, \u017ee je tak\u00e9 na dn\u011b. Sv\u00e9 zoufalstv\u00ed pouze skr\u00fdval za maskou n\u011bkoho, kdo je se v\u0161\u00edm sm\u00ed\u0159en.<\/div>\n

„V\u00edm, \u017ee jsem ti ubl\u00ed\u017eil,“ za\u010dal a pomalu vstal.<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148,“ sykl Bill. Netrp\u011bliv\u011b poklep\u00e1val nohou a vytrvale prstem ukazoval ven ze dve\u0159\u00ed v nad\u011bji, \u017ee si to Tom je\u0161t\u011b rozmysl\u00ed. U\u017e se k tomu necht\u011bl vracet. Nem\u011bl s\u00edlu poslouchat d\u016fvody, pro kter\u00e9 jej jeho bratr zradil. „Vypadni,“ \u0161eptl stejn\u011b ubl\u00ed\u017een\u011b jako tenkr\u00e1t.<\/div>\n
„V\u00edm, jak moc jsi kv\u016fli mn\u011b musel trp\u011bt.“ Jeho slova byla tich\u00e1 a opatrn\u00e1 stejn\u011b jako kroky, kter\u00fdmi m\u00ed\u0159il k bratrovi. „A je mi to tak l\u00edto, Bille.“ Zastavil p\u0159esn\u011b naproti n\u011bmu a d\u00edval se mu do o\u010d\u00ed, ut\u00e1p\u011bj\u00edc\u00edch se v slz\u00e1ch.<\/div>\n
Bill u\u017e nemluvil. Siln\u011b d\u00fdchal nosem a pevn\u011b tiskl \u010delist. Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee to p\u0159ijde, a p\u0159esto se mu v tom nepokou\u0161el zabr\u00e1nit. Pokojem se ozvalo hlasit\u00e9 plesknut\u00ed, kdy\u017e se Billova otev\u0159en\u00e1 dla\u0148 srazila s Tomovou tv\u00e1\u0159\u00ed. Tom ti\u0161e zast\u00e9nal a prsty se dotkl bolav\u00e9 \u010delisti, zat\u00edmco se up\u0159en\u011b d\u00edval do bratrov\u00fdch vyd\u011b\u0161en\u00fdch o\u010d\u00ed. Nic mu nevy\u010d\u00edtal a ani jej nenapadlo, aby mu facku vr\u00e1til.<\/p>\n

„Ud\u011blal jsem to z l\u00e1sky ke sv\u00e9mu dvoj\u010deti. Abych t\u011b chr\u00e1nil,“ promluvil nesm\u011ble. P\u0159i ka\u017ed\u00e9m slovu c\u00edtil ostrou bolest, ale ta byla z\u00e1rove\u0148 jak\u00fdmsi vykoupen\u00edm. Cihlu po cihle boural ze\u010f, kterou mezi n\u011b vystav\u011bl. V\u011bd\u011bl, \u017ee a\u0165 u\u017e by Bill reagoval jakkoliv, po dlouh\u00e9 dob\u011b m\u011bl k n\u011bmu bl\u00ed\u017e ne\u017e kdy jindy.<\/div>\n

„Chr\u00e1nil?“ zeptal se Bill rozt\u0159esen\u011b a o\u010dima t\u011bkal ze sv\u00e9 dlan\u011b na Tomovu tv\u00e1\u0159 a zase zp\u011bt. Nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee to skute\u010dn\u011b ud\u011blal. V\u016fbec si neuv\u011bdomoval, co d\u011bl\u00e1. „P\u0159ed \u010d\u00edm?!“ Po\u0159\u00e1d mocn\u011b lapal po dechu a sna\u017eil se uklidnit. C\u00edtil, jak mu po tv\u00e1\u0159i st\u00e9k\u00e1 jedna slza za druhou. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. U\u017e jej to v\u016fbec nep\u0159ekvapovalo. Za posledn\u00ed m\u011bs\u00edce se sm\u00e1l a radoval tak m\u00e1lo, \u017ee mu pl\u00e1\u010d p\u0159i\u0161el naprosto p\u0159irozen\u00fd.<\/div>\n
„P\u0159ede mnou,“ bylo Tomovou tichou odpov\u011bd\u00ed.<\/div>\n
Bill zmaten\u011b zamrkal, zhluboka nas\u00e1l nosem vzduch a odlepil se ode dve\u0159\u00ed. „Je toho na m\u011b n\u011bjak moc,“ \u0161eptl a zam\u00ed\u0159il k posteli. Posadil se na kraj, hlavu slo\u017eil do dlan\u00ed a p\u0159ekvapen\u011b vydechl, jakmile se Tom usadil na podlahu naproti n\u011bmu a chytil jej za ruce.<\/p>\n

„Bille,“ vyslovil jeho jm\u00e9no se v\u0161\u00ed n\u011bhou, kter\u00e9 byl schopen. „Chci, abys to sly\u0161el. Kdy\u017e ti to ne\u0159eknu dnes, pak to u\u017e ze sebe nedostanu. Nikdy. A nic<\/em> se nezm\u011bn\u00ed.“<\/div>\n

Bill jemn\u011b popot\u00e1hl a zvedl hlavu, pr\u00e1v\u011b kdy\u017e se Tom narovnal, tak\u017ee si najednou hled\u011bli do o\u010d\u00ed a d\u011blilo je p\u0159itom m\u00e9n\u011b ne\u017e p\u011bt centimetr\u016f.<\/div>\n
„Co by se m\u011blo zm\u011bnit, Tome?“ zeptal se ti\u0161e a ze v\u0161ech sil se pokou\u0161el pravideln\u011b d\u00fdchat. Jeho srdce ji\u017e op\u011bt tlouklo jako o \u017eivot. M\u011bl chu\u0165 sko\u010dit mu kolem krku, polibky pokr\u00fdvat celou jeho tv\u00e1\u0159 a donekone\u010dna se omlouvat za tu facku.<\/div>\n
Tom rychle zamrkal a zav\u00e1hal.<\/div>\n
Op\u011bt to bylo tady. Nikdy neum\u011bl naz\u00fdvat v\u011bci prav\u00fdmi jm\u00e9ny. Ve\u0161ker\u00e9 emoce, pocity, vzpom\u00ednky si kdysi p\u0159etransformoval do jak\u00e9si mlhy, kterou odm\u00edtal definovat. Odm\u00edtal j\u00ed porozum\u011bt. Ne proto, \u017ee by to neum\u011bl. Ale proto, \u017ee necht\u011bl. Ale pokud se m\u011blo odjezdem do N\u011bmecka skute\u010dn\u011b n\u011bco zm\u011bnit, pokud cht\u011bl dok\u00e1zat jedin\u00e9 osob\u011b, kterou kdy miloval, \u017ee sv\u00e9ho chov\u00e1n\u00ed up\u0159\u00edmn\u011b lituje, m\u011bl by za\u010d\u00edt hned.<\/p>\n

„U\u017e jako d\u00edt\u011b jsi byl t\u00edm nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edm \u010dlov\u011bkem v m\u00e9m \u017eivot\u011b,“ za\u010dal nesm\u011ble, ignoruj\u00edc Billovu ot\u00e1zku. Nedok\u00e1zal mu odpov\u011bd\u011bt, proto\u017ee ani s\u00e1m neznal odpov\u011b\u010f. „Byl jsi v\u0161echno, Bille. Doplnil si v\u0161echny m\u00e9 chyb\u011bj\u00edc\u00ed \u010d\u00e1sti. C\u00edtil jsem se s tebou tak n\u00e1dhern\u011b jako s nik\u00fdm jin\u00fdm. C\u00edtil jsem, po\u0159\u00e1d c\u00edt\u00edm\u2026 j-j\u00e1\u2026 a kdy\u017e jsem pozd\u011bji zjistil, \u017ee to<\/em> c\u00edt\u00ed\u0161 stejn\u011b-“ za\u010dal nesrozumiteln\u011b koktat. „J\u00e1 jen, vyd\u011bsilo m\u011b to. Na\u0161e pocity nebyly v po\u0159\u00e1dku. Nem\u011bly b\u00fdt.“<\/div>\n

Bill se smutn\u011b pousm\u00e1l.<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b tohle je hlavn\u00ed rozd\u00edl mezi tebou a mnou, Tome,“ unaven\u011b si prohr\u00e1bl vlasy a op\u011bt pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed sv\u00e9ho dvoj\u010dete. „Zat\u00edmco j\u00e1 jsem to<\/em> vn\u00edmal jako n\u011bco kr\u00e1sn\u00e9ho a vz\u00e1cn\u00e9ho, ve tv\u00e9 mysli jsme se prom\u011bnili v odporn\u00e1, zvr\u00e1cen\u00e1 prasata.“<\/div>\n
Tom vykulil o\u010di. Billova slova v sob\u011b ukr\u00fdvala velik\u00fd kus pravdy, ale nikdy by Billa nepova\u017eoval za odporn\u00e9, zvr\u00e1cen\u00e9 prase. S\u00e1m si tak ale kdysi skute\u010dn\u011b p\u0159ipadal.<\/div>\n
„M\u011bl jsem prost\u011b strach,“ p\u00edpl na svou obranu i p\u0159esto, \u017ee si je\u0161t\u011b nikdy nep\u0159ipadal hloup\u011bji.<\/div>\n
„A te\u010f u\u017e ho nem\u00e1\u0161?“ zeptal se Bill \u0161eptem a h\u0159betem dlan\u011b si ut\u00edral uplakanou tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
Tak moc si p\u0159\u00e1l, aby u\u017e ode\u0161el a nechal jej samotn\u00e9ho. Nebyl zvykl\u00fd b\u00fdt v pozici toho odv\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00edho. Zejm\u00e9na kdy\u017e s\u00e1m pot\u0159eboval ochranu a pochopen\u00ed.<\/p>\n

„M\u00e1m strach z toho, co by se mohlo st\u00e1t,“ p\u0159iznal Tom rozt\u0159esen\u011b. Nev\u011bd\u011bl, jak jinak to \u0159\u00edct. Zhluboka se nadechl a n\u011bkolikr\u00e1t se slab\u011b ude\u0159il do hrudi. „Tady\u2026 jsem toho v\u0161eho a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 pln\u00fd. C\u00edt\u00edm se jako sopka t\u011bsn\u011b p\u0159ed v\u00fdbuchem. M\u00e1m v sob\u011b horkou l\u00e1vu a jej\u00ed touha dostat se ven je ze dne na den siln\u011bj\u0161\u00ed. Cel\u00e1 l\u00e9ta jsem se to v sob\u011b sna\u017eil udusit. Sna\u017eil jsem se s\u00e1m sebe p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee jsem ud\u011blal spr\u00e1vnou v\u011bc. Myslel jsem, \u017ee mi Ria pom\u016f\u017ee zapomenout, ale\u2026“ zastavil se a sledoval n\u00e1dhernou hru sv\u011btel v Billov\u00fdch o\u010d\u00edch. Vypadaly, jako by v nich pl\u00e1ly drobn\u00e9 plam\u00ednky. Mohl je prom\u011bnit v ohe\u0148. Divok\u00fd a v\u00e1\u0161niv\u00fd. M\u011bl v rukou takovou moc. „Cht\u011bl jsem t\u011b chr\u00e1nit. Necht\u011bl jsem ti ubl\u00ed\u017eit. To, co c\u00edt\u00edm a m\u00e1m v sob\u011b, je a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 intenzivn\u00ed a siln\u00e9. V\u00edc, ne\u017e jsem schopen un\u00e9st. Tak dlouho jsem se tomu br\u00e1nil a nyn\u00ed to chce ven.“<\/p>\n

Bill pomalu zav\u0159el o\u010di. Soust\u0159edil se pouze na sv\u016fj rozt\u0159esen\u00fd dech, Tomovu v\u016fni a ticho, kter\u00e9 najednou nastalo. Sna\u017eil se ut\u0159\u00eddit si my\u0161lenky. Pochopit, co se mu sna\u017eil \u0159\u00edct. A i p\u0159esto, jak zmaten\u00fd se c\u00edtil, si byl jist\u00fd t\u00edm, \u017ee nebyl jedin\u00fdm, kdo trp\u011bl. Tom trp\u011bl s n\u00edm. Mo\u017en\u00e1 jin\u00fdm zp\u016fsobem a m\u00e9n\u011b bolestiv\u011b, ale trp\u011bl. P\u0159i pomy\u0161len\u00ed na to, \u017ee by byl s n\u011bk\u00fdm jenom ze zoufalstv\u00ed a ze strachu, a p\u0159itom miloval n\u011bkoho \u00fapln\u011b jin\u00e9ho, mu bylo smutno. Tom byl jako pt\u00e1\u010de dobrovoln\u011b zam\u010den\u00e9 v kleci. A Bill m\u011bl v rukou kl\u00ed\u010d.<\/div>\n

„V\u00edm, \u017ee to ned\u00e1v\u00e1 smysl, ale sna\u017eil jsem se t\u00edm jenom \u0159\u00edct, \u017ee to\u2026 nebolelo jenom tebe. Ubl\u00ed\u017eil jsem t\u00edm i sob\u011b. Jsem zoufal\u00fd. Nechci t\u011b ztratit, Bille a to m\u011b d\u011bl\u00e1 je\u0161t\u011b zoufalej\u0161\u00edm, proto\u017ee netu\u0161\u00edm, jak to zastavit,“ dostal ze sebe Tom a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zavrt\u011bl hlavou. \u017dasl nad sv\u00fdmi \u0159e\u010dnick\u00fdmi schopnostmi, kter\u00e9 byly na \u00farovni p\u011btilet\u00e9ho d\u00edt\u011bte. Jeho posledn\u00ed slova v\u0161ak byla pevn\u00e1, rozhodn\u00e1 a zp\u016fsobila, \u017ee se Billovi zkroutily vnit\u0159nosti. „Rozejdu se s n\u00ed.“<\/div>\n
„Tome,“ Bill rychle zavrt\u011bl hlavou. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d mu to v\u0161echno nedoch\u00e1zelo. „To nemus\u00ed\u0161. Nechci, aby sis pozd\u011bji n\u011b-„<\/p>\n

Bylo to rychl\u00e9, agresivn\u00ed a neomalen\u00e9. D\u0159\u00edv, ne\u017e sta\u010dil post\u0159ehnout, co se d\u011bje, bylo po v\u0161em. Otev\u0159el o\u010di a zcela paralyzov\u00e1n z\u00edral na Tomovy rty, kter\u00e9 se je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed srazily s t\u011bmi jeho. P\u0159esn\u011b tak. Byla to sp\u00ed\u0161 sr\u00e1\u017eka ne\u017e skute\u010dn\u00fd polibek. Jejich rty do sebe v\u016fbec nezapadly; ani vzd\u00e1len\u011b to nep\u0159ipom\u00ednalo polibek, kter\u00fd si Bill vysnil. T\u0159esouc\u00ed se po cel\u00e9m t\u011ble si opatrn\u011b s\u00e1hl na \u0161pi\u010dku nosu, kterou p\u0159i tom<\/em> narazil do toho Tomova. Za jin\u00fdch okolnost\u00ed by se zasm\u00e1l. V \u017eivot\u011b neza\u017eil hor\u0161\u00ed polibek.<\/div>\n

Ale pak mu to za\u010dalo pomalu doch\u00e1zet. Tom jej pol\u00edbil. Pol\u00edbil!<\/em> Najednou mu do sm\u00edchu v\u016fbec nebylo.<\/div>\n
P\u0159ekvapen\u011b zamrkal a vyd\u011b\u0161en\u011b z\u00edral do o\u010d\u00ed sv\u00e9ho dvoj\u010dete, kter\u00e9 mu vracely stejn\u00fd pohled. V u\u0161\u00edch mu hu\u010delo a v\u0161echno se najednou zd\u00e1lo b\u00fdt zpomalen\u00e9. V\u016fbec nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, co d\u011bl\u00e1. Zapomn\u011bl na v\u0161e, co bylo a co m\u011blo p\u0159ij\u00edt.<\/p>\n

V\u00e1hav\u011b se kousl do rtu a sklouzl z postele p\u0159\u00edmo na bratr\u016fv kl\u00edn. Tom z n\u011bj nespou\u0161t\u011bl o\u010di, a kdy\u017e kolem bok\u016f uc\u00edtil v\u00e1hav\u00e9 sev\u0159en\u00ed Billov\u00fdch \u0161\u00edlen\u011b dlouh\u00fdch nohou, m\u011bl chu\u0165 k\u0159i\u010det z pln\u00fdch plic. M\u00edsto toho pla\u0161e sklonil hlavu a omotal mu t\u0159esouc\u00ed se ruku kolem bok\u016f, zat\u00edmco jej tou druhou chytil za tv\u00e1\u0159 a p\u0159ibl\u00ed\u017eil ji k t\u00e9 sv\u00e9.<\/div>\n

Pozoroval Bill\u016fv p\u0159ibli\u017euj\u00edc\u00ed se obli\u010dej. Cht\u011bl si zapamatovat ka\u017edi\u010dkou vte\u0159inku z t\u00e9 chv\u00edle. Z jeho v\u016fn\u011b se mu to\u010dila hlava. Byl mu tak bl\u00edzko, \u017ee mohl spo\u010d\u00edtat ka\u017edou \u0159asu lemuj\u00edc\u00ed jeho kr\u00e1sn\u00e9 o\u010di. C\u00edtil, jak se chv\u011bje, Jak zmaten\u011b kr\u010d\u00ed obo\u010d\u00ed a po\u0159\u00e1d nevych\u00e1z\u00ed z \u00fadivu kv\u016fli tomu, co se pr\u00e1v\u011b d\u011blo. B\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f jej pohladil po l\u00edci a vz\u00e1p\u011bt\u00ed jimi p\u0159ejel obrys Billov\u00fdch pootev\u0159en\u00fdch rt\u016f.<\/div>\n
Tentokr\u00e1t to bylo jin\u00e9. Pomal\u00e9, plach\u00e9 a zraniteln\u00e9.<\/div>\n
V t\u0159esouc\u00edch se rukou sv\u00edrali tv\u00e1\u0159 toho druh\u00e9ho, zat\u00edmco se jejich rty p\u0159itiskly ke sv\u00e9mu prot\u011bj\u0161ku. Dopadly na m\u00edsto, kam odjak\u017eiva pat\u0159ily. Splynuly s t\u011bmi, pro kter\u00e9 byly stvo\u0159eny. Dokonale.<\/div>\n
Pt\u00e1\u010dku hledaj\u00edc\u00ed skr\u00fd\u0161,<\/em><\/div>\n
na co mysl\u00ed\u0161, o \u010dem sn\u00ed\u0161?<\/em><\/div>\n
Bill se v duchu zachv\u011bl. Sn\u00edm o tom, aby to byla pravda. Pros\u00edm, a\u0165<\/em> je to pravda.<\/p>\n

<\/em> autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Posledn\u00ed okam\u017eiky v LA, posledn\u00ed v\u00fd\u010ditky, posledn\u00ed chv\u00edle nepochopen\u00ed. Nepsalo se mi lehce, ale z\u00e1rove\u0148 jsem spokojen\u00e1 a m\u00e1m radost, proto\u017ee v\u00edm, \u017ee dal\u0161\u00ed d\u00edly u\u017e budou o n\u011b\u010dem \u00fapln\u011b jin\u00e9m. Jsem unaven\u00e1 a nev\u00edm, co v\u00edc k tomu dodat.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[599],"tags":[],"class_list":["post-3634","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-blue-bird"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3634","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3634"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3634\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3634"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3634"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3634"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}