{"id":3641,"date":"2014-10-19T16:00:00","date_gmt":"2014-10-19T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3629"},"modified":"2014-10-19T16:00:00","modified_gmt":"2014-10-19T15:00:00","slug":"osmsetpatnact-41-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/10\/19\/osmsetpatnact-41-1-2\/","title":{"rendered":"# 815 41. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Z\u00e1blesky p\u0159ed tv\u00fdma o\u010dima<\/p>\n

<\/strong> Bill se nemohl ani hnout; dve\u0159e za Klarou Starkovou se zav\u0159ely tak hlasit\u011b, \u017ee m\u00e1lem nadsko\u010dil. Pomalu se zvedl ze \u017eidle, d\u00edval se do ledov\u011b modr\u00fdch o\u010d\u00ed Klary. C\u00edtil, jak mu srdce bu\u0161\u00ed a\u017e v krku a jak se za\u010d\u00edn\u00e1 t\u0159\u00e1st. Tak\u017ee takov\u00e9 to je, kdy\u017e se n\u011bkdo boj\u00ed o \u017eivot<\/em>, pomyslel si a couvnul. Zaj\u00edmav\u00e9.<\/em> Ale probudilo se v n\u011bm i n\u011bco jin\u00e9ho ne\u017e strach, a to slep\u00e1 nen\u00e1vist. Nen\u00e1vid\u011bl tuto \u017eenu ka\u017edou bu\u0148kou sv\u00e9ho byt\u00ed, a tak se zasekl mezi strachem a nen\u00e1vist\u00ed, byl tah\u00e1n do obou sm\u011br\u016f.<\/p>\n

„Bille Kaulitzi,“ \u0159ekla Klara, jej\u00ed hlas mu zp\u016fsobil hus\u00ed k\u016f\u017ei po cel\u00e9m t\u011ble. „Kdybych t\u011b neznala, tak bych si myslela, \u017ee se m\u011b snad opravdu boj\u00ed\u0161.“<\/div>\n

Bill nemohl naj\u00edt slova. Ty o\u010di. Vypadaly tolik jako jej\u00ed. Byly si tak podobn\u00e9, i kdy\u017e j\u00ed u\u017e te\u010f muselo t\u00e1hnout na pades\u00e1t a jeho to drtilo. Nebyla to ona, nikdy nebyla jako ona a nikdy nemohla b\u00fdt. Nikdo nemohl b\u00fdt.<\/div>\n
N\u011bkolikr\u00e1t t\u011b\u017ece mrkl.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 t\u011b zn\u00e1m,“ pokra\u010dovala Klara, kdy\u017e j\u00ed nedal \u017e\u00e1dnou odpov\u011b\u010f, jej\u00ed hlas se t\u0159\u00e1sl smutkem nebo zlost\u00ed, mohlo to b\u00fdt oboje. Bill p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee oba dva m\u011bli v tu chv\u00edli stejn\u00e9 emoce. „A v\u00edm, \u017ee to hraje\u0161,“ \u0159ekla a pak se zastavila, jen se na n\u011bj n\u011bkolik vte\u0159in d\u00edvala a jej\u00ed obli\u010dej se trochu zamra\u010dil, modr\u00e9 o\u010di se j\u00ed za\u010daly lesknout. „Pro\u010d tohle d\u011bl\u00e1\u0161?“ skoro \u017eadonila. „Co z toho m\u00e1\u0161, nikdy ti nezm\u011bn\u00ed rozsudek. Pro\u010d tohle mus\u00ed\u0161 d\u011blat, pro\u010d n\u00e1s nem\u016f\u017ee\u0161 nechat b\u00fdt?“ Kdy\u017e st\u00e1le nepromluvil, zavrt\u011bla hlavou zjevn\u011b znepokojen\u00e1 nedostatkem odpov\u011bd\u00ed. „Je to jen dal\u0161\u00ed z tv\u00fdch her, \u017ee ano? Nud\u00ed\u0161 se. V\u00ed\u0161, \u017ee ti doch\u00e1z\u00ed \u010das a chce\u0161 ud\u011blat je\u0161t\u011b alespo\u0148 jednu sc\u00e9nu. \u017de? \u017de?<\/em>“ jej\u00ed hlas se p\u0159i posledn\u00edm slov\u011b zlomil, polkla vzlyk a Bill cht\u011bl odpov\u011bd\u011bt, opravdu cht\u011bl, ale jeho jazyk nefungoval. Nemohl nic \u0159\u00edct. Otev\u0159el pusu, aby vydal zvuk, ale nic nevy\u0161lo. Nem\u011bl hlas, a\u017e moc se b\u00e1l. Pro\u010d se b\u00e1l? Nen\u00e1vid\u011bl<\/em> ji. Tak dlouho snil, \u017ee se s n\u00ed setk\u00e1 v soukrom\u00ed, aby j\u00ed mohl v\u0161echno \u0159\u00edct, a te\u010f byl zamrzl\u00fd. Nemohl nic \u0159\u00edct. Nemohl nic \u0159\u00edct, proto\u017ee \u010d\u00e1st jeho j\u00e1, kter\u00e1 se na tohle t\u011b\u0161ila, byla uml\u010dena.<\/div>\n
No tak, Bille, pomyslel si podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b. Vzmu\u017e se.<\/div>\n
Vzmu\u017e se, Bille<\/em>, \u0159ekl hlas v jeho hlav\u011b, kter\u00fd zn\u011bl a\u017e podivn\u011b jako J\u00f6rg\u016fv a Bill za\u0165al p\u011bsti. Vzmu\u017e se, Bille.<\/em><\/div>\n
„Ne,“ \u0159ekl nakonec, frustrovan\u00fd t\u00edm, jak pi\u0161tiv\u011b zn\u011bl. Znovu to zkusil. „Ne, to nen\u00ed pravda.“ Lep\u0161\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Klara zalo\u017eila ruce na hrudn\u00edku a zhluboka se nadechla nosem, trochu se j\u00ed chv\u011bla \u010delist.<\/div>\n
„Oh? Pou\u010d m\u011b tedy, pros\u00edm. Proto\u017ee se zd\u00e1, \u017ee se tu jen bav\u00ed\u0161<\/em>. Zabils<\/em> moj\u00ed hol\u010di\u010dku a jsi prost\u011b\u2026“ tohle pro ni bylo a\u017e moc a hlas j\u00ed znovu p\u0159esko\u010dil. Chv\u00edli j\u00ed trvalo, ne\u017e se sebrala, a kdy\u017e se tak stalo, zvedla k Billovi pohled. „Pro\u010d n\u00e1s nut\u00ed\u0161 t\u00edm v\u0161\u00edm znovu proch\u00e1zet?“ zeptala se. „Na\u0161e \u017eivoty se za\u010daly vracet do norm\u00e1lu, ale pak se ty rozhodne\u0161\u2026 pro\u010d to nem\u016f\u017ee\u0161 nechat j\u00edt?“<\/div>\n
Nech to j\u00edt, pomyslel si Bill zaho\u0159kle. Sna\u017eil se to ud\u011blat u\u017e tak dlouho a nemohl, doslova se to vracelo a kousalo ho to do zadku. Sna\u017eil se to nechat j\u00edt \u0161patn\u00fdm zp\u016fsobem. A to proto tohle d\u011blal, ale jak j\u00ed to mohl asi vysv\u011btlit? Jak \u0159ekla, zabil jej\u00ed hol\u010di\u010dku. Nic, co by \u0159ekl, by to neospravedlnilo.<\/div>\n
„Jestli si mysl\u00ed\u0161, \u017ee se z toho dostane\u0161,“ \u0159ekla Klara. „Plete\u0161 se. Bude\u0161 pykat za to, cos j\u00ed ud\u011blal.“<\/div>\n
Bill se zachv\u011bl. „Pyk\u00e1m,“ za\u0161eptal, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee mu nebude v\u011b\u0159it.<\/div>\n
Klara si hlasit\u011b odfrkla. „M\u016f\u017ee\u0161 lh\u00e1t a m\u016f\u017ee\u0161 hr\u00e1t, co chce\u0161, ale nikdo ti to neuv\u011b\u0159\u00ed. Na konci vyhraje spravedlnost, v\u017edycky vyhraje.“<\/div>\n
„Nel\u017eu, j\u00e1-„<\/div>\n
„Oh, ne, samoz\u0159ejm\u011b \u017ee ne,“ \u0159ekla, z hlasu j\u00ed odkap\u00e1val sarkasmus. „Proto\u017ee ty jsi nikdy nelhal. Nikdy jsi nepodv\u00e1d\u011bl. Nikdy jsi necht\u011bl nikomu ubl\u00ed\u017eit.“ Znovu si odfrkla. „Bille Kaulitzi, ty jsi \u0161patn\u00fd \u010dlov\u011bk, ani se nesna\u017e dok\u00e1zat opak,“ odsekla jedovat\u011b skrze za\u0165at\u00e9 zuby.<\/div>\n
Bill t\u011b\u017ece polkl. Kopala do jeho cvi\u010dn\u00fdch kole\u010dek, do jeho rozt\u0159esen\u00fdch berl\u00ed. C\u00edtil, jak se n\u011bco uvnit\u0159 n\u011bj otev\u0159elo, kdy\u017e sly\u0161el tato slova.<\/p>\n

\u0160patn\u00fd \u010dlov\u011bk.<\/em><\/div>\n

\u0160patn\u00fd \u010dlov\u011bk.<\/em><\/div>\n
\u0160patn\u00fd.<\/p>\n

<\/em> Zvonilo mu v u\u0161\u00edch.<\/div>\n

„Jestli jsi mou dceru n\u011bkdy miloval,“ pokra\u010dovala, „Pak bys nikdy neud\u011blal to, cos\u2026“ zastavila a zm\u011bnila kurz. „Chci t\u011b zni\u010dit<\/em>,“ zasy\u010dela skrze \u010derstv\u00e9 slzy. „Jsi stv\u016fra a moc dob\u0159e<\/em> to v\u00ed\u0161.“<\/p>\n

Stv\u016fra.<\/em><\/div>\n

Ano.<\/em><\/div>\n
\n

Bylo to, jako by n\u011bkdo p\u0159epnul vyp\u00edna\u010d. L\u00edbezn\u00e1 mlha zahalila jeho mozek jako ochrann\u00e1 de\u010dka a on zvedl hlavu, pod\u00edval se Kla\u0159e zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed. „Ano, jsem,“ \u0159ekl a najednou se jeho hlas vr\u00e1til.<\/p><\/div>\n

V\u017edycky byl stv\u016fra a v\u017edycky bude. Pro\u010d s t\u00edm zase bojoval? Nemohl si vzpomenout. Stejn\u011b ten p\u0159\u00edpad prohraje, zd\u00e1lo se, \u017ee to ka\u017ed\u00fd krom\u011b Toma vid\u00ed.<\/div>\n
„Ano, jsem stv\u016fra,“ zopakoval a ud\u011blal krok vp\u0159ed, trochu mezi nimi zmen\u0161il mezeru. „A vy jste to v\u011bd\u011bla,“ pokra\u010doval. „Nebyla tak va\u0161e pr\u00e1ce dr\u017eet ji ode m\u011b d\u00e1l? To v\u00e1m nevy\u0161lo, co?“<\/div>\n
N\u011bkde hluboko uvnit\u0159 ho n\u011bco prosilo, aby p\u0159estal, ale on necht\u011bl. Ne te\u010f, cht\u011bl to \u0159\u00edct. M\u011bl sny o tom, jak tyto v\u011bci \u0159\u00edk\u00e1, ale nikdy si nemyslel, \u017ee se sny n\u011bkdy vypln\u00ed.<\/div>\n
„V\u011bd\u011bla jste, jak\u00fd jsem,“ pokra\u010doval, mra\u010dil se. „Jak\u00fd byl m\u016fj otec. Proto\u017ee to jste tak\u00e9 v\u011bd\u011bla, \u017ee? Ano, v\u011bd\u011bla,“ sledoval, jak jej\u00ed obli\u010dej bledne, potvrzuje to, co on u\u017e d\u00e1vno znal. „Celou tu dobu jste to v\u011bd\u011bla. Nejsp\u00ed\u0161 v\u00e1m to bylo z\u0159ejm\u00e9, \u017ee?“ chv\u011bl se a nemohl zastavit. V\u011bd\u011bl, \u017ee by tohle nem\u011bl \u0159\u00edkat. Nem\u011bli spolu mluvit soukrom\u011b, nikdo spolu te\u010f nem\u011bl b\u00fdt o samot\u011b. Tich\u00fd hlas v jeho hlav\u011b st\u00e1le \u0159\u00edkal: p\u0159esta\u0148, p\u0159esta\u0148, p\u0159esta\u0148,<\/em> ale on ho tvrd\u011b odstr\u010dil. „Nikdy jste to ne\u0159ekla.“ Zhor\u0161uje\u0161 to, p\u0159esta\u0148.<\/em> „Je to va\u0161e vina,“ zasy\u010del. Ml\u010d u\u017e, ml\u010d.<\/em> „P\u0159esta\u0148!“ rozk\u0159ikl se najednou nahlas, p\u0159itiskl si dlan\u011b na sp\u00e1nky. Oto\u010dil se pry\u010d od Klary. T\u0159e\u0161tila mu hlava, vybuchovala, bzu\u010delo mu v u\u0161\u00edch. Cht\u011bl k\u0159i\u010det, cht\u011bl n\u011bco uhodit. T\u0159\u00e1sl se a sna\u017eil se kontrolovat sv\u00e9 impulzy. Myslel, \u017ee u\u017e tohle skon\u010dilo, nebo ne?<\/div>\n
Za\u010d\u00ednalo to v n\u011bm v\u0159\u00edt, nemohl to zadr\u017eet. Ten pocit byl nebezpe\u010dn\u011b zn\u00e1m\u00fd. Jeho pohled ztmavnul p\u0159i okraj\u00edch, jeho rty se hrnuly p\u0159es zuby jako u \u0161elmy.<\/div>\n
„Jsi bl\u00e1zen,“ za\u0161eptala Klara, sly\u0161el, jak couv\u00e1 ke dve\u0159\u00edm, jedin\u00e9, na co Bill mohl myslet, bylo – zastavit ji, zastavit ji od odchodu.<\/p>\n

Sna\u017eil se nevypnout, sna\u017eil se udr\u017eet tu r\u00e1\u017ei, kter\u00e1 se v n\u011bm budovala. Kdekoliv jindy, kdykoliv jindy a mohl by s\u00e1m sebe nechat j\u00edt, a to ho d\u011bsilo. Byl st\u00e1le schopn\u00fd vra\u017edy, proto\u017ee na ni te\u010f myslel.<\/div>\n

Oto\u010d se a u\u0161kr\u0165 ji. Bylo by to tak lehk\u00e9. Tak lehk\u00e9.<\/div>\n
Ne, p\u0159esta\u0148<\/em>, pomyslel si, p\u0159itiskl si dlan\u011b pevn\u011bji k hlav\u011b. Nemohl, bohu\u017eel, o\u010dima t\u011bkal po m\u00edstnosti a v\u0161ude vid\u011bl v\u011bci, kter\u00fdmi by ji mohl zab\u00edt. V\u00e1za na stole. Sklenice vedle n\u00ed. N\u016f\u017e na otv\u00edr\u00e1n\u00ed dopis\u016f. Dokonce i z\u00e1clona.<\/div>\n
V panice zav\u0159el o\u010di, aby je nevid\u011bl, couvnul, bojoval se sebekontrolou. Nem\u011bli by si v\u0161imnout, \u017ee jsou pry\u010d a za\u010d\u00edt ho hledat ve strachu, \u017ee utekl? Pro\u010d se Tom je\u0161t\u011b nevr\u00e1til?<\/div>\n
A pak, jednodu\u0161e, p\u0159i my\u0161lence na Toma to ost\u0159\u00ed zmizelo. Hork\u00e9 z\u00e1blesky ho\u0159\u00edc\u00ed zlosti povolily a na dlouho dobu tam jen st\u00e1l, d\u00fdchal a uklid\u0148oval se.<\/div>\n
M\u016f\u017ee to ud\u011blat. U\u017e to p\u0159edt\u00edm zvl\u00e1dl, m\u016f\u017ee to zvl\u00e1dnout znovu.<\/div>\n
Kdy\u017e si byl jist\u00fd, \u017ee neza\u00fato\u010d\u00ed, oto\u010dil se a zvedl hlavu, pod\u00edval se zp\u0159\u00edma na Klaru. Do\u0161lo mu, \u017ee te\u010f bylo na n\u00ed, aby vypadala vystra\u0161en\u011b. Tohle mu chyb\u011blo, ta s\u00edla, u\u017e\u00edval si ten pocit, kdy mu proj\u00ed\u017ed\u011bla \u017e\u00edlami.<\/p>\n

„Tak pro\u010d jste nic<\/em> neud\u011blala?“ zeptal se zv\u011bdav\u011b i s pohrd\u00e1n\u00edm. „Po\u010dkat. Vy jste si nejsp\u00ed\u0161 \u0159\u00edkala, \u017ee se nic ned\u011bje, \u017ee? Nic se ned\u011blo, d\u00edt\u011b je v po\u0159\u00e1dku? Jen trochu posran\u00fd na mozku, ale v po\u0159\u00e1dku, \u017ee?“ zastavil, aby to, co \u0159ekl, do\u0161lo na sv\u00e9 m\u00edsto. „A te\u010f jsou m\u00ed rodi\u010de mrtv\u00ed,“ pokra\u010doval a nedok\u00e1zal skr\u00fdt lehk\u00fd t\u0159es v hlase. „A i va\u0161e dcera a ten kluk, a my jsme tady. V\u00edte, pro\u010d to tak je? V\u00edte, pro\u010d tady jsme<\/em>?“ \u0159ekl, jeho hlas s ka\u017ed\u00fdm slovem nab\u00edral na hlasitosti. „Jsme tady, proto\u017ee jste vy<\/em> nezavolala na soci\u00e1lku.“<\/div>\n

Klara vypadala \u0161okovan\u011b. Chv\u011bl se j\u00ed ret a po tv\u00e1\u0159\u00edch j\u00ed tekly slzy. „Nem\u00e1\u0161 srdce,“ za\u0161eptala. „Ani kousek srdce.“<\/div>\n
Bill zavrt\u011bl hlavou. „Ne, m\u00e1m. Vy nem\u00e1te.“<\/div>\n
„J-jak m\u016f\u017ee\u0161\u2026?“<\/div>\n
„Ne, jak jste vy<\/em> mohla? Vid\u011bla jste, jak ji p\u0159ede mnou ml\u00e1til, vid\u011bl jsem v\u00e1s. Nebo si nevzpom\u00edn\u00e1te? Chcete, abych v\u00e1m osv\u011b\u017eil pam\u011b\u0165?“<\/div>\n
Klara n\u011bkolikr\u00e1t zamrkala. „Vzpom\u00edn\u00e1m,“ \u0159ekla nakonec ti\u0161e a Bill se sarkasticky usm\u00e1l.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 \u010dasy, hm? V ten den jsem trochu ztratil v\u00edru v lidskost. Ano.“<\/div>\n
„T-ty v\u00e1\u017en\u011b \u0159\u00edk\u00e1\u0161\u2026?“<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b to \u0159\u00edk\u00e1m.“<\/div>\n
„Jsi nechutn\u00fd,“ za\u0161eptala Klara, ale Bill vid\u011bl, \u017ee to, co \u0159\u00edkal, se j\u00ed dot\u00fdkalo.<\/div>\n
„Jo,“ vydechl Bill a jeho pohled znovu zavadil o no\u017e\u00edk. Byla \u0161koda, \u017ee by to vedlo k takov\u00e9mu nepo\u0159\u00e1dku.<\/div>\n
Ne<\/em>, opravil se a odtrhl pohled. Ani na to nemysli, nebude\u0161 schopn\u00fd pod\u00edvat se Tomovi do tv\u00e1\u0159e po t\u011bch my\u0161lenk\u00e1ch, co jsi m\u011bl, co si o tob\u011b pomysl\u00ed?<\/em> Ale jeho o\u010di k tomu st\u00e1le odbo\u010dovaly a vzadu mysli si v\u0161iml, jak Klara jde pomalu ke dve\u0159\u00edm, mo\u017en\u00e1 si toho tak\u00e9 v\u0161imla. Byl a\u017e moc zachycen\u00fd v mo\u017enostech toho, co by mohl ud\u011blat, \u017ee si ani skoro nev\u0161iml, jak se rozrazily dve\u0159e.<\/p>\n

Spousta hlas\u016f k\u0159i\u010dela.<\/div>\n

„Co to d\u011bl\u00e1\u0161?!“<\/div>\n
„Co si mysl\u00ed\u0161, \u017ee d\u011bl\u00e1\u0161, \u0161el ses proj\u00edt?“<\/em><\/div>\n
„Kde je policejn\u00ed doprovod?“<\/div>\n
„Pro\u010d spolu vy dva mluv\u00edte?“<\/em><\/div>\n
„Chlapi, spoutejte ho. Te\u010f.“<\/p>\n

V tu chv\u00edli se v Billov\u011b hlav\u011b p\u0159epnul jin\u00fd vyp\u00edna\u010d. Panika. K Billovi se bl\u00ed\u017eili policist\u00e9 a on si vzpomn\u011bl na ten den<\/em>, kdy k n\u011bmu \u0161li. To, jak mu zkroutili ruce za z\u00e1dy, na zvuk \u017eel\u00edzek, kdy\u017e zacvakly, na zvuk sir\u00e9n, na blikaj\u00edc\u00ed modr\u00e1 sv\u011btla kter\u00e1 pronikala do pokoje okny\u2026<\/p>\n

Sv\u011bt \u00fapln\u011b z\u010dernal.<\/div>\n

\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Ten zatracen\u00fd automat na k\u00e1vu se\u017eral Tomovi pen\u00edze a nevracel a ani ned\u00e1val k\u00e1vu. Sna\u017eil se do n\u00ed pra\u0161tit; dokonce do n\u00ed i kopnul, ale nic se nestalo.<\/p><\/div>\n

„Kr\u00e1m jeden,“ zanad\u00e1val a sna\u017eil se tam d\u00e1t dal\u0161\u00ed pen\u00edze. Stalo se to sam\u00e9; sebralo mu to pen\u00edze a \u017e\u00e1dnou k\u00e1vu to nedalo. Pod\u00edval se na hodiny a znovu zanad\u00e1val. Musel se vr\u00e1tit; u\u017e byl pry\u010d moc dlouho a zahr\u00e1val si s osudem. Bill nem\u011bl b\u00fdt o samot\u011b, nem\u011bl ani odej\u00edt ze soudn\u00ed s\u00edn\u011b bez dozoru, a jestli si toho n\u011bkdo v\u0161imne, tak-<\/div>\n
Jeho my\u0161lenky byly p\u0159eru\u0161eny \u010dty\u0159mi policisty, kte\u0159\u00ed prob\u011bhli chodbou sm\u011brem k m\u00edstnosti, kde Tom Billa zanechal. Tom vykulil o\u010di. Oh kurva. Byl v prdeli. Oba dva byli. M\u011bla to b\u00fdt jen kr\u00e1tk\u00e1 pauza na vzduchu a trochu ticha, nikdo si toho nem\u011bl v\u0161imnout!<\/div>\n
To mo\u017en\u00e1 bylo trochu naivn\u00ed. Lid\u00e9 si toho m\u011bli v\u0161imnout, a\u0165 u\u017e ta pauza m\u011bla b\u00fdt jakkoliv kr\u00e1tk\u00e1. Byl ohromen\u00fd, kdy\u017e je pozoroval; up\u0159\u00edmn\u011b nepomyslel na n\u00e1sledky; jedin\u00e9, na co myslel, bylo odtamtud Billa dostat. Jeho pocity otupovaly jeho \u00fasudek, v\u011bd\u011bl to.<\/div>\n
Cht\u011bl tam j\u00edt a p\u0159iznat se, \u0159\u00edct jim, \u017ee to byla jeho vina a \u017ee Billa odtamtud p\u0159inutil odej\u00edt, ale ztuhl, kdy\u017e se celou chodbou ozval hlasit\u00fd v\u00fdk\u0159ik.<\/p>\n

B\u011b\u017eel, ani\u017e by si uv\u011bdomil, \u017ee bre\u010d\u00ed, srdce mu tlouklo a\u017e v krku. Sly\u0161el tenhle k\u0159ik u\u017e d\u0159\u00edv a modlil se, aby nebylo a\u017e moc pozd\u011b zastavit to, co se d\u011blo.<\/div>\n

Nerozum\u011bl, co se mohlo st\u00e1t. Nechal tam Billa naprosto v po\u0159\u00e1dku. Vystresovan\u00e9ho a rozt\u0159esen\u00e9ho, ale v po\u0159\u00e1dku.<\/p>\n

Dob\u011bhl k m\u00edstnosti a cht\u011bl rozrazit dve\u0159e, kdy\u017e se otev\u0159ely samy a ven vy\u0161la Klara Stark b\u00edl\u00e1 v obli\u010deji. Tom se zastavil v p\u016fli kroku a z\u00edral na ni. Okam\u017eit\u011b pochopil, co se stalo, a v\u011bnoval j\u00ed ten nejo\u0161kliv\u011bj\u0161\u00ed pohled, kter\u00fd um\u011bl, pak kolem n\u00ed pro\u0161el dovnit\u0159. Ozval se dal\u0161\u00ed v\u00fdk\u0159ik a on spat\u0159il sc\u00e9nu p\u0159ed sebou. „P\u0159esta\u0148te!“ rozk\u0159ikl se okam\u017eit\u011b, bledl v obli\u010deji. „Je\u017e\u00ed\u0161i, pus\u0165te ho, d\u011bl\u00e1te to hor\u0161\u00ed!“<\/div>\n

Ale ani jeden ze t\u0159\u00ed mu\u017e\u016f nepustil, v\u0161ichni ho ignorovali a Tom \u0161el d\u00e1l do pokoje. „Hej!“ zavolal, kdy\u017e Bill znovu vyk\u0159ikl, kroutili mu ruce za z\u00e1dy v takov\u00e9m stylu, \u017ee to muselo opravdu bolet, k\u0159i\u010deli na n\u011bj, aby p\u0159estal k\u0159i\u010det. „Hej, to ho nezastav\u00ed, jsme naprosto-„<\/div>\n
„Kdo jste?“ odsekl jeden z nich a st\u00e1le bojoval s Billem. „Jsi tady jak dlouho, \u0161est m\u011bs\u00edc\u016f? Co si mysl\u00ed\u0161, \u017ee m\u016f\u017ee\u0161-„<\/div>\n
„Studoval jsem psychologii,“ zalhal Tom. „V\u00edm, co d\u011blat. Jo? Jen jd\u011bte, mysl\u00edm, \u017ee za to m\u016f\u017eou ty uniformy.“<\/div>\n
V\u0161ichni t\u0159i nakr\u010dili obo\u010d\u00ed a d\u00e1l se prali s Billov\u00fdm t\u011blem. Tom se na n\u011b ustaran\u011b d\u00edval, cht\u011bl, aby ho pustili d\u0159\u00edv, ne\u017e to zajde a\u017e moc daleko. Jestli se Bill dostane v mysli a\u017e moc daleko, tak\u2026<\/p>\n

„Se\u0161 si jist\u00fd, \u017ee to zvl\u00e1dne\u0161, chlap\u010de?“ zeptal se jeden a k\u00fdvl sm\u011brem k Billovi. „Je d\u016fvod, pro\u010d je, uh, zn\u00e1m\u00fd.“<\/div>\n

Tom polkl drzou odpov\u011b\u010f a sna\u017eil se nevypadat jako n\u011bkdo, kdo o psychologii nev\u00ed v\u016fbec nic. Mo\u017en\u00e1 v\u011bd\u011bli, \u017ee se znaj\u00ed, mo\u017en\u00e1 ne, ale bylo nejlep\u0161\u00ed neriskovat. „Zvl\u00e1dnu ho,“ \u0159ekl skrze za\u0165at\u00e9 zuby. „Mohli byste odej\u00edt z m\u00edstnosti?“<\/div>\n
„To si nejsem jist\u00fd,“ \u0159ekl jeden, ne\u017e k\u0159ikl na Billa, a\u0165 se p\u0159estane br\u00e1nit. „Nem\u011bl by ani b\u00fdt tady, kdo ho v\u016fbec-„<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm,“ \u0159ekl Tom rychle, za\u010d\u00ednaly se mu potit ruce. „Ale opravdu, j\u00e1 tohle zvl\u00e1dnu. J\u00e1 v\u00edm, uh, v\u00edm jak.“ V tu samou chv\u00edli, co mluvil se str\u00e1\u017en\u00edky, se sna\u017eil, aby se na n\u011bj Bill pod\u00edval, ale dlouh\u00e9 vlasy mu visely p\u0159es o\u010di, dokonale je schov\u00e1valy a on byl neschopn\u00fd poslat mu jakoukoliv ‚zpr\u00e1vu‘, \u017ee to zvl\u00e1dne spravit.<\/div>\n
Ti t\u0159i se na sebe pod\u00edvali a pak sebou Bill za\u010dal h\u00e1zet je\u0161t\u011b v\u00edc, jeden z nich vydechl.<\/div>\n
„Pod\u00edv\u00e1me se, jestli je ten nov\u00fd tak dobr\u00fd s magory, jak \u0159\u00edk\u00e1.“<\/div>\n
Tom znovu zahnal nutk\u00e1n\u00ed jim d\u00e1t p\u011bst\u00ed.<\/p>\n

Jeden z nich pustil Billa, aby mohl Tomovi podat pouta. „Nandej mu je,“ \u0159ekl a pak se za\u010dal sm\u00e1t, ti dva se k n\u011bmu p\u0159idali. „Hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed. Zavolej, a\u017e to bude\u0161 cht\u00edt vzd\u00e1t.“<\/div>\n

Pak mu Billa prakticky str\u010dili do n\u00e1ru\u010de a se sm\u00edchem ode\u0161li z m\u00edstnosti, skrze ok\u00fdnko ve dve\u0159\u00edch vid\u011bl, jak se postavili venku a hl\u00eddali.<\/div>\n
Po tom, co si byl Tom jist\u00fd, \u017ee jsou dve\u0159e opravdu zav\u0159en\u00e9, oto\u010dil si Billa \u010delem. „Hej,“ \u0159ekl, „hej, pod\u00edvej se na m\u011b, je to v po\u0159-„<\/div>\n
M\u011bl v\u011bd\u011bt, \u017ee je n\u011bco \u0161patn\u011b, proto\u017ee Bill byl jako hadrov\u00e1 panenka a byl zticha a Tom povolil stisk. Bill uvid\u011bl \u0161anci a vykroutil se mu z n\u00e1ru\u010d\u00ed s hlasit\u00fdm v\u00fdk\u0159ikem a couval od n\u011bj pry\u010d. O\u010di m\u011bl \u0161\u00edlen\u00e9 a zam\u011b\u0159en\u00e9 na pouta v Tomov\u00fdch rukou.<\/p>\n

„Pod\u00edvej,“ \u0159ekl Tom, zvedl a odlo\u017eil je na st\u016fl. „Nespout\u00e1m t\u011b, ano? Vid\u00ed\u0161? Nic ned\u011bl\u00e1m, ale ty se mus\u00ed\u0161 uklidnit, nebo t\u011b p\u0159ijde uklidnit n\u011bkdo jin\u00fd.“<\/div>\n

Bill zt\u011b\u017eka d\u00fdchal, ramena i hrudn\u00edk se mu zvedaly, prakticky na Toma vr\u010del. Mluvit na n\u011bj klidn\u011b nepom\u00e1halo, kdy\u017e byl takov\u00fd; nejsp\u00ed\u0161 ani nerozum\u00ed, co mu \u0159\u00edk\u00e1.<\/div>\n
Tom k n\u011bmu p\u0159e\u0161el a Bill zacouval.<\/div>\n
„Nech. M\u011b. B\u00fdt.“ Zavr\u010del skrze zuby.<\/div>\n
„Bille, zn\u00e1\u0161 m\u011b,“ \u0159ekl Tom. „No tak, tohle mi te\u010f ned\u011blej.“<\/div>\n
M\u011bl v\u011bd\u011bt, \u017ee to pro n\u011bj bude a\u017e moc. M\u011bl to v\u011bd\u011bt a nem\u011bl ho nikdy nech\u00e1vat o samot\u011b. Ta zatracen\u00e1 \u017eensk\u00e1, co mu \u0159ekla? Co on \u0159ekl j\u00ed?<\/em><\/div>\n
Bill st\u00e1l p\u0159ipraven\u00fd k \u00fatoku. Hlavu dol\u016f, z\u00e1da lehce nahrben\u00e1, z\u00edral na n\u011bj pozorn\u00fdm pohledem a Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee mus\u00ed b\u00fdt rychl\u00fd. Musel se k n\u011bmu dostat d\u0159\u00edv, ne\u017e to uvid\u00ed p\u0159ich\u00e1zet. Necht\u011bl ho dr\u017eet, ale byl to jedin\u00fd zp\u016fsob, jak Billa uklidnit, kdy\u017e jste do n\u011bj necht\u011bli p\u00edchat drogy.<\/div>\n
Bolelo ho to d\u011blat, proto\u017ee Bill k\u0159i\u010del, jako by se ho Tom sna\u017eil zavra\u017edit, vrhl se proti n\u011bmu, oto\u010dil ho a jednou rukou ho chytil pod kl\u00ed\u010dn\u00ed kost\u00ed, zat\u00edmco se druhou sna\u017eil chytit mu z\u00e1p\u011bst\u00ed za z\u00e1dy. Bill s n\u00edm bojoval, h\u00e1zel sebou a kopal, Tom kone\u010dn\u011b chytil jeho ruce a p\u0159itla\u010dil ho ke zdi tak siln\u011b, a\u017e Bill usykl bolest\u00ed.<\/p>\n

„Uklidni se,“ \u0159\u00edkal mu Tom do ucha. „Poslouchej m\u011b. Uklidni se a j\u00e1 t\u011b pust\u00edm.“<\/div>\n

„Jdi do prdele,“ zasy\u010del Bill, tvrd\u011b trhnul rameny a pak stejn\u011b tvrd\u011b kousnul Toma do p\u0159edlokt\u00ed.<\/div>\n
Tom automaticky st\u00e1hl ruku pry\u010d, nad\u00e1val a Bill vzal \u0161anci a usko\u010dil, co nejd\u00e1l mohl. Tom m\u011bl dojem, \u017ee sly\u0161\u00ed sm\u00edch z chodby, ale sna\u017eil se to ignorovat. Necht\u011bl v\u011bd\u011bt, jestli se koukaj\u00ed ok\u00e9nkem nebo ne.<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed v\u011bc, kterou Tom zaregistroval, byla skleni\u010dka let\u00edc\u00ed kolem jeho hlavy. Vykulil o\u010di. „Okay, tak tohle by sta\u010dilo,“ \u0159ekl. „Tohle mus\u00ed p\u0159estat.“<\/div>\n
\u0160el k Billovi, sebral ze stolu \u017eel\u00edzka, schoval je za z\u00e1dy, aby je Bill nevid\u011bl. Necht\u011bl, ale nem\u011bl na vybranou. Musel mu spoutat ruce a pak se uvid\u00ed, jestli ho uklidn\u00ed mluvou.<\/div>\n
Nem\u011bl absolutn\u011b pon\u011bt\u00ed, co se v tu chv\u00edli honilo Billovi hlavou. Jen m\u011bl letmou my\u0161lenku, pro\u010d tak vyjel, a p\u0159\u00e1l si, aby sem n\u011bkdo poslal Annu. Tom by na to nejsp\u00ed\u0161 nemusel sta\u010dit. Jen proto, \u017ee ho jednou uklidnil, neznamenalo, \u017ee to dok\u00e1\u017ee ud\u011blat poka\u017ed\u00e9. Bill u\u017e nebyl z Toma tak hotov\u00fd, byl st\u00e1le ve st\u0159ehu a \u010dekal, jestli Tom zase neodejde. Mo\u017en\u00e1 pro n\u011bj byl pr\u00e1v\u011b te\u010f Tom nep\u0159\u00edtel.<\/p>\n

\u0160el k n\u011bmu a Bill se neh\u00fdbal, z\u016fstal st\u00e1t tam, kde byl, d\u00edval se na n\u011bj skrz p\u0159imhou\u0159en\u00e9 o\u010di. Tom k n\u011bmu u\u017e skoro do\u0161el, kdy\u017e Billovy o\u010di ucukly tam, kde m\u011bl levou ruku za z\u00e1dy. Tom vid\u011bl, jak mu to v hlav\u011b \u0161rotuje, a pak si Bill v\u0161iml, \u017ee \u017eel\u00edzka na stole u\u017e nele\u017e\u00ed.<\/div>\n

Se zavr\u010den\u00edm zvedl ruce, aby Toma odstr\u010dil, ale Tom mu ruce dok\u00e1zal chytit d\u0159\u00edv, ne\u017e se on stihl k n\u011bmu p\u0159ibl\u00ed\u017eit. „P\u0159esta\u0148,“ na\u0159\u00eddil mu, d\u00edval se mu do o\u010d\u00ed, a Bill se sna\u017eil z\u00edskat sv\u00e9 ruce zp\u00e1tky. Bohu\u017eel byl oslaben\u00fd t\u00edm, \u017ee po\u0159\u00e1dn\u011b nejedl u\u017e dlouhou dobu, a to mu vzalo i to m\u00e1lo sval\u016f, co kdysi m\u011bl; nem\u011bl \u0161anci vyhr\u00e1t, pokud ho Tom nepust\u00ed \u00famysln\u011b. „Pod\u00edvej se na m\u011b, p\u0159esta\u0148. Pod\u00edvej se na m\u011b.<\/em>„<\/div>\n
Bill odm\u00edtal zvednout pohled a pokra\u010doval v pokusu o osvobozen\u00ed se, za\u010d\u00ednal b\u00fdt ve sv\u00fdch pokusech v\u00edc a v\u00edc zoufal\u00fd. „Pus\u0165 m\u011b,“ \u0159ekl a Tom v\u011bd\u011bl, co d\u011bl\u00e1. Jeho hlas se zm\u011bnil na m\u0148ouk\u00e1n\u00ed, prosil ho, ale on v\u011bd\u011bl, \u017ee to je jen hra. Bill hr\u00e1l zran\u011bn\u00e9ho, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee ho to dostane.<\/div>\n
Sakra, pomyslel si Tom. Doufal, \u017ee Bill neklesl tak hluboko, doufal, \u017ee nen\u00ed pozd\u011b.<\/p>\n

„Bille, tohle nejsi ty,“ zkusil a Bill hlasit\u011b a frustrovan\u011b vyk\u0159ikl.<\/div>\n

„Ano, jsem!“<\/em> k\u0159i\u010del, zoufale trhal z\u00e1p\u011bst\u00edmi, ale bez n\u00e1sledk\u016f. „Pro\u010d to nevid\u00ed\u0161<\/em>?! P\u0159esta\u0148 b\u00fdt tak zasran\u011b naivn\u00ed a pus\u0165 m\u011b<\/em>!“<\/div>\n
Bylo spoustu zp\u016fsob\u016f, jak si vylo\u017eit to, co \u0159ekl a Tom polkl. „Nem\u016f\u017eu t\u011b nechat j\u00edt,“ \u0159ekl ti\u0161e. „Nem\u016f\u017eu.“<\/div>\n
Bill se na vte\u0159inu zastavil a Tom si pomyslel, \u017ee se k n\u011bmu mo\u017en\u00e1 kone\u010dn\u011b dostal, ale pak jeho rozkrokem projela \u0161\u00edlen\u00e1 bolest, kdy\u017e se do n\u011bj zarazilo Billovo kostnat\u00e9 koleno a on tak automaticky pustil Billova z\u00e1p\u011bst\u00ed a p\u0159edklonil se.<\/div>\n
„Kurva!“ nad\u00e1val, nat\u00e1hl ruku, aby chytil Billa zezadu za triko a p\u0159it\u00e1hl ho k sob\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e se mu poda\u0159\u00ed ut\u00e9ct. „Tak tos p\u0159ehnal,“ \u0159ekl, kdy\u017e se narovnal a p\u0159im\u00e1\u010dkl si Billa na hrudn\u00edk. „Jsi st\u00e1le je\u0161t\u011b v\u011bze\u0148 a j\u00e1 jsem str\u00e1\u017en\u00edk,“ vr\u010del mu do ucha a sna\u017eil se potla\u010dit nutk\u00e1n\u00ed schoulit se a um\u0159\u00edt bolest\u00ed. „Je neleg\u00e1ln\u00ed proti mn\u011b pou\u017e\u00edvat n\u00e1sil\u00ed.“<\/div>\n
„A pro tebe je neleg\u00e1ln\u00ed se mnou sp\u00e1t, ale to t\u011b stejn\u011b nezastavilo, \u017ee?“<\/div>\n
Tom zav\u0159el o\u010di, aby nabral na trp\u011blivosti. Opravdu si Bill myslel, \u017ee d\u011bl\u00e1 jen to? Cht\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct, ale v tom se dve\u0159e do m\u00edstnosti otev\u0159ely. Oto\u010dil hlavu.<\/p>\n

„Oh d\u00edkybohu,“ \u0159ekl, kdy\u017e za sebou Anna zav\u0159ela dve\u0159e. „Mo\u017en\u00e1 tu pot\u0159ebuju trochu pomoc.“<\/div>\n

„Ne!“ rozk\u0159ikl se Bill a trhal rameny, ale nemohl se dostat z Tomova sev\u0159en\u00ed, proto\u017ee ten ho opravdu pevn\u011b dr\u017eel u sebe. „Ne!“<\/em><\/div>\n
Tom sly\u0161el, jak Anna vydechla a znovu oto\u010dil hlavu. M\u011bla v ruce jehlu a t\u00e1zav\u011b se na Toma pod\u00edvala, jako by se ptala, jestli je to jedin\u00fd zp\u016fsob. Tom smutn\u011b p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
Sna\u017eil se, nemyslel si, \u017ee sta\u010d\u00ed na n\u011bj jenom mluvit, a takhle by se tam u\u017e stejn\u011b vr\u00e1tit nemohl. Budou muset pokra\u010dovat n\u011bkdy jindy.<\/div>\n
A tak Tom jednou rukou Billa pustit a nat\u00e1hl se za sebe pro jehlu.<\/p>\n

„J\u00e1 to zvl\u00e1dnu,“ \u0159ekla Anna ti\u0161e, ale Tom zavrt\u011bl hlavou. Ud\u011bl\u00e1 to on; Billovi tak bude l\u00edp.<\/div>\n

Anna mu podala malou jehlu a Tom vydechl. V ruce mu p\u0159ipadala jako k\u00e1men.<\/div>\n
„Kam?“ nazna\u010dil Ann\u011b, kter\u00e1 uk\u00e1zala na biceps.<\/div>\n
Tom t\u011b\u017ece polkl a dr\u017eel Billa, co nejpevn\u011bji to \u0161lo, proto\u017ee se sna\u017eil st\u00e1le osvobodit, sna\u017eil se ho kopnout, Tom mu do ucha po\u0161eptal. „Je mi to tak l\u00edto,“ a pak mu zatla\u010dil jehlu do k\u016f\u017ee.<\/div>\n
Bill mu ochabl v n\u00e1ru\u010d\u00ed d\u0159\u00edv, ne\u017e ji z n\u011bj stihl v\u016fbec vyt\u00e1hnout.<\/p>\n

autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: BrokenMirror Z\u00e1blesky p\u0159ed tv\u00fdma o\u010dima Bill se nemohl ani hnout; dve\u0159e za Klarou Starkovou se zav\u0159ely tak hlasit\u011b, \u017ee m\u00e1lem nadsko\u010dil. Pomalu se zvedl ze \u017eidle, d\u00edval se do ledov\u011b modr\u00fdch o\u010d\u00ed Klary. C\u00edtil, jak mu srdce bu\u0161\u00ed a\u017e v krku<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[563],"tags":[],"class_list":["post-3641","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-815-by-brokenmirror"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3641","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3641"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3641\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3641"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3641"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3641"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}