{"id":3658,"date":"2014-10-09T15:00:00","date_gmt":"2014-10-09T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3646"},"modified":"2014-10-09T15:00:00","modified_gmt":"2014-10-09T14:00:00","slug":"blue-bird-4-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/10\/09\/blue-bird-4-2-2\/","title":{"rendered":"Blue Bird 4. (2\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: B-kay
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n

T<\/strong>om zk\u0159ivil obli\u010dej soust\u0159ed\u011bn\u00edm a siln\u011b ryl pastelkou do kusu pap\u00edru, vybarvuj\u00edc malou plochu \u010dervenou barvou. Kdy\u017e byl hotov, odlo\u017eil pastelku stranou, vzal do rukou sv\u00e9 d\u00edlo a pozorn\u011b si jej prohl\u00ed\u017eel. Obr\u00e1zek vypadal p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b, ale byl si jist\u00fd, \u017ee pokud uprav\u00ed n\u011bkolik men\u0161\u00edch nedostatk\u016f, nebude to zas a\u017e takov\u00e1 katastrofa. Ot\u0159el si \u0161pinav\u00e9, mal\u00e9 dlan\u011b o \u010dist\u00e9 tri\u010dko a pokra\u010doval v malov\u00e1n\u00ed, dokud nebyl vyru\u0161en hlasit\u00fdm klep\u00e1n\u00edm na provizorn\u00ed d\u0159ev\u011bn\u00e9 dve\u0159e.<\/p>\n

„Kdo je to?“ zak\u0159i\u010del, rychle p\u0159ib\u011bhl ke dve\u0159\u00edm a p\u0159itla\u010dil je svou v\u00e1hou d\u0159\u00edv, ne\u017e je mohla doty\u010dn\u00e1 osoba otev\u0159\u00edt. Z druh\u00e9 strany dve\u0159\u00ed c\u00edtil tlak a musel vynalo\u017eit opravdu velkou s\u00edlu, aby je udr\u017eel zav\u0159en\u00e9. Rozhodn\u011b v\u011bt\u0161\u00ed, ne\u017e jakou by pot\u0159eboval, aby zastavil drobn\u00e9ho Billa.<\/em><\/div>\n

„Co bl\u00e1zn\u00ed\u0161?!“ zaslechl za dve\u0159mi p\u0159ekvapen\u00fd hlas sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele. „Tome, okam\u017eit\u011b otev\u0159i!“<\/em><\/div>\n
Tom si oddechl \u00falevou. Nejprve jenom pootev\u0159el dve\u0159e, aby se ujistil, \u017ee je doopravdy s\u00e1m a pot\u00e9 kone\u010dn\u011b ustoupil a pustil Andrease do jejich tajn\u00e9ho \u00fakrytu.<\/em><\/div>\n
Bill jejich star\u00fd, rozhekan\u00fd bunkr na je\u0161t\u011b star\u0161\u00ed a je\u0161t\u011b v\u00edc rozhekan\u00e9 l\u00edp\u011b naz\u00fdval lipov\u00fd dome\u010dek, ale Tomovi se to zd\u00e1lo a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 hol\u010di\u010d\u00ed, a tak se cel\u00e9 t\u00fddny tr\u00e1pil s vym\u00fd\u0161len\u00edm nov\u00e9, lep\u0161\u00ed p\u0159ezd\u00edvky. Mo\u017en\u00e1 n\u011bco jako vojensk\u00e1 z\u00e1kladna, hroziv\u00e9 doup\u011b pir\u00e1t\u016f nebo tajemn\u00e1 pevnost, ale nic z toho se nehodilo k Billov\u011b \u00e9terick\u00e9 bytosti, proto se vzdal. Nakonec usoudil, \u017ee lipov\u00fd dome\u010dek nebyl zas tak \u0161patn\u00fd n\u00e1pad a za\u010dal tomu tak \u0159\u00edkat taky.<\/em><\/p>\n

„Co to tady pros\u00edm t\u011b vyv\u00e1d\u00ed\u0161?“ zeptal se Andreas p\u0159i pohledu na Toma, kter\u00fd se op\u011bt p\u0159em\u00edstil do sv\u00e9ho um\u011bleck\u00e9ho koutku, vzal do rukou zelenou pastelku a pustil se do vybarvov\u00e1n\u00ed velk\u00e9 \u010d\u00edslice v rohu v\u00fdkresu. „Ty…-“ zasekl se. Nemohl tomu uv\u011b\u0159it. „Maluje\u0161?“ zeptal se se sm\u00edchem.<\/em><\/div>\n

Tom se ohl\u00e9dl a v\u011bnoval mu naoko zabij\u00e1ck\u00fd pohled. „Nen\u00ed to pro m\u00e9 vlastn\u00ed pot\u011b\u0161en\u00ed. Je to d\u00e1rek.“<\/em><\/div>\n
„Pro koho?“ Andreas p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, p\u0159isunul se k Tomovi a pod\u00edval se mu p\u0159es rameno.<\/em><\/div>\n
„Pro Billa. K narozenin\u00e1m a mysl\u00edm, \u017ee se mu to bude l\u00edbit,“ zalhal. V\u011bd\u011bl, \u017ee to vypad\u00e1 p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b, a dob\u0159e v\u011bd\u011bl i to, \u017ee kdy\u017e se pust\u00ed do upravov\u00e1n\u00ed nedostatk\u016f, v\u0161echno jenom zhor\u0161\u00ed. Ale za t\u011bchhle okolnost\u00ed nem\u011bl na vybranou.<\/em><\/div>\n
„Pro Billa?“ zad\u00edval se na Tomovo d\u00edlo a zhrozil se. „Tohle mu nem\u016f\u017ee\u0161 d\u00e1t!“ \u0159ekl okam\u017eit\u011b a opravdu netu\u0161il, jestli se m\u00e1 d\u0159\u00edv sm\u00e1t, nebo litovat sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele za to, jak stra\u0161n\u00e9 to bylo.<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d ne?“ Tom mrzut\u011b vystr\u010dil spodn\u00ed ret. „V\u00edm, \u017ee to nevypad\u00e1 nejl\u00edp, ale\u2026“<\/em><\/div>\n
„Nevypad\u00e1 nejl\u00edp?“ Andreas pomalu zavrt\u011bl hlavou. Necht\u011bl mu ubl\u00ed\u017eit. Musel mu d\u00e1t ale n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem najevo, \u017ee se nerozhodl spr\u00e1vn\u011b. Od toho p\u0159\u00e1tel\u00e9 p\u0159eci jsou.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\n

„Nen\u00ed mi je\u0161t\u011b ani deset. Na m\u016fj v\u011bk to mysl\u00edm ujde.“<\/em><\/div>\n
„Co je tohle?“ Andreas ignoroval jeho pozn\u00e1mku a uk\u00e1zal na velik\u00fd kruh s n\u011b\u010d\u00edm modr\u00fdm po stran\u00e1ch.<\/em><\/div>\n
Tom m\u011bl chu\u0165 se okam\u017eit\u011b zavrtat do zem\u011b. „No to je\u2026 Billova hlava,“ odpov\u011bd\u011bl tichounce a sklopil zrak.<\/em><\/div>\n
Andreas nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zamrkal a zk\u0159ivil obli\u010dej. „A ta modr\u00e1 barva p\u0159edstavuje co?“<\/em><\/div>\n
„To jsou jeho vlasy,“ vysv\u011btloval Tom, ani\u017e by pohl\u00e9dl na obr\u00e1zek p\u0159ed sebou.<\/em><\/div>\n
„A pro\u010d jsou modr\u00e9?!“<\/em><\/div>\n
„M\u00e1 r\u00e1d modrou barvu. A cht\u011bl jsem to n\u011b\u010d\u00edm ozvl\u00e1\u0161tnit. P\u0159idat n\u011bco legra\u010dn\u00edho, abych jej rozesm\u00e1l.“<\/em><\/p>\n

Andreas se po\u0161kr\u00e1bal na hlav\u011b a p\u0159em\u00fd\u0161lel. Na Tomov\u011b m\u00edst\u011b by z\u0159ejm\u011b taky netu\u0161il, co za d\u00e1rek vybrat. Bill um\u011bl snad v\u0161echno. Byl hodn\u011b kreativn\u00ed; kr\u00e1sn\u011b kreslil, psal, zp\u00edval. V\u0161ude, kam p\u0159i\u0161el, p\u016fsobil jako hotov\u00e9 um\u011bleck\u00e9 d\u00edlo. I Tom m\u011bl sv\u00e9 sv\u011btl\u00e9 str\u00e1nky. Za\u010dal se u\u010dit na kyta\u0159e, byl dobr\u00fd v r\u016fzn\u00fdch sportech a nebyl tak stydliv\u00fd p\u0159ed holkami jako Bill, ale nic z toho nemohl pou\u017e\u00edt k tomu, aby mu vymyslel hezk\u00fd d\u00e1rek. Bill to m\u011bl mnohem leh\u010d\u00ed. Mohl mu n\u011bco nakreslit. Napsat mu b\u00e1sni\u010dku nebo kr\u00e1tk\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh. R\u00e1d vytv\u00e1\u0159el z plastel\u00edny r\u016fzn\u00e9 postavi\u010dky, vyr\u00e1b\u011bl n\u00e1ramky z r\u016fzn\u00fdch materi\u00e1l\u016f.<\/em><\/div>\n

Andreas si povzdechl a rozhl\u00e9dl se kolem sebe. Dokonce i jejich domek na strom\u011b byl pozna\u010den prac\u00ed obou. Tom mu dal spr\u00e1vnou podobu a pevnost a Bill z n\u011bj vykouzlil \u00fatuln\u00e9 m\u00edsto jen za pomoci spr\u00e1vn\u00fdch odst\u00edn\u016f barev a n\u011bkolika dopl\u0148k\u016f. I oni dva se dokonale dopl\u0148ovali. Nemyslel si, \u017ee by n\u011bkdy mohli b\u00fdt jeden bez druh\u00e9ho.<\/em><\/p>\n

„Mohl bys mu n\u011bco koupit. Nap\u0159\u00edklad ply\u0161\u00e1ka nebo n\u011bjakou hezkou so\u0161ku.“<\/em><\/div>\n

„Nem\u016f\u017eu. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d m\u00e1m zaracha,“ zamumlal a otr\u00e1ven\u011b uk\u00e1zal na poz\u016fstatky velik\u00e9ho monoklu pod lev\u00fdm okem.<\/em><\/div>\n
Sna\u017eil se m\u00e1m\u011b vysv\u011btlit, \u017ee se jenom sna\u017eil chr\u00e1nit Billa, ale nepomohlo to. Na jednu stranu na n\u011bj byla py\u0161n\u00e1; bylo od n\u011bj opravdu \u0161lechetn\u00e9 postavit se band\u011b kluk\u016f, kte\u0159\u00ed se pustili do jeho mlad\u0161\u00edho bratra, ale na druhou stranu si nemyslela, \u017ee to musel hned \u0159e\u0161it p\u011bstmi. Cht\u011bla pouk\u00e1zat na to, \u017ee v\u0161e se d\u00e1 \u0159e\u0161it i s chladnou hlavou, ale necht\u011bla pochopit, \u017ee pokud se jednalo o Billa, Tom neum\u011bl p\u0159em\u00fd\u0161let chladnou hlavou. Kdy\u017e jej tehdy spat\u0159il padat k zemi pod \u00faderem nezn\u00e1m\u00e9ho tlus\u0165ocha, nemohl jednat jinak. Billovi nikdo nesm\u011bl ubli\u017eovat! Nikdo!<\/em><\/p>\n

„Tak mu n\u011bco koup\u00edm j\u00e1 a m\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edct, \u017ee je to od tebe.“<\/em><\/div>\n

„D\u011bkuju, ale to nen\u00ed t\u0159eba. N\u011bco vymysl\u00edm,“ povzdechl si, sroloval obr\u00e1zek a odlo\u017eil jej vedle krabice pln\u00e9 hra\u010dek.<\/em><\/div>\n
Dal\u0161\u00ed p\u016fl hodinu str\u00e1vili hran\u00edm pexesa. Tom poka\u017ed\u00e9 vyhr\u00e1l a Andreas tak mohl p\u0159ipsat na Tom\u016fv seznam dobr\u00fdch vlastnost\u00ed, dal\u0161\u00ed bod.<\/em><\/div>\n
Pozd\u011bji ve\u010der, kdy\u017e jim m\u00e1ma odrecitovala posledn\u00ed \u0159\u00e1dky ukol\u00e9bavky o mal\u00e9m pt\u00e1\u010deti, oba s \u00fasm\u011bvem pol\u00edbila do vlas\u016f a zav\u0159ela dve\u0159e, vylezl ze sv\u00e9 postele a ti\u0161e proklouzl k Billovi.<\/em><\/div>\n
„Tomi,“ ozval se Bill pobaven\u00fdm hl\u00e1skem, jakmile kolem bok\u016f uc\u00edtil Tomovy ruce. Oto\u010dil se k n\u011bmu tv\u00e1\u0159\u00ed a p\u0159itulil se k n\u011bmu. „Nem\u016f\u017ee\u0161 sp\u00e1t?“ za\u0161eptal a pohladil jej po vlasech.<\/em><\/div>\n
Tom zhluboka vdechoval v\u016fni Billova d\u011btsk\u00e9ho kr\u00e9mu, kter\u00fdm bylo nas\u00e1kl\u00e9 cel\u00e9 jeho py\u017eamko, a doufal, \u017ee se \u010d\u00e1st t\u00e9 v\u016fn\u011b p\u0159enese i na n\u011bj. Cht\u011bl si z n\u00ed kousek ukr\u00e1st. Jenom pro sebe. Ukr\u00fdt ji p\u0159ed cel\u00fdm sv\u011btem a p\u0159i\u010dichnout k n\u00ed poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e mu bude smutno.<\/em><\/div>\n
„Cht\u011bl bych ti d\u00e1t d\u00e1rek,“ promluvil tak\u00e9 \u0161eptem.<\/em><\/div>\n
„Te\u010f?“ Bill p\u0159ekvapen\u011b zamrkal. „Ale maminka \u0159\u00edkala, \u017ee si budeme d\u00e1vat d\u00e1rky a\u017e z\u00edtra na oslav\u011b.“<\/em><\/div>\n
Tom rychle p\u0159ik\u00fdvl, ot\u00edraje se bradou o Billovo kostnat\u00e9 rameno. „J\u00e1 v\u00edm, ale m\u016fj d\u00e1rek je tak trochu\u2026 hloup\u00fd a nechci, aby jej vid\u011bli ostatn\u00ed.“<\/em><\/p>\n

Bill nat\u00e1hl ruku a rozsv\u00edtil stoln\u00ed lampi\u010dku. V\u00fdraz jeho tv\u00e1\u0159 byl ne\u010dekan\u011b v\u00e1\u017en\u00fd, mo\u017en\u00e1 dokonce a\u017e smutn\u00fd a Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee a\u0165 u\u017e se d\u011blo cokoliv, jist\u011b za to mohl on. V\u017edy si to myslel, i kdy\u017e to nikdy nebyla pravda.<\/em><\/div>\n

„Co se stalo?“ \u0161pitl a pohladil Billa po tv\u00e1\u0159i. V\u0161iml si, \u017ee Bill\u016fv drobn\u00fd monokl u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 zmizel. „Je to kv\u016fli tomu, \u017ee m\u00e1m pro tebe hloup\u00fd d\u00e1rek? Pokud se kv\u016fli tomu tr\u00e1p\u00ed\u0161, a\u017e mi skon\u010d\u00ed dom\u00e1c\u00ed v\u011bzen\u00ed, sko\u010d\u00edme spolu do m\u011bsta a koup\u00edm ti, co jen bude\u0161 cht\u00edt,“ \u0159ekl. V tu chv\u00edli by \u0159ekl cokoliv, jen aby op\u011bt spat\u0159il Bill\u016fv \u00fasm\u011bv.<\/em><\/div>\n
Bill se smutn\u011b pousm\u00e1l, zavrt\u011bl hlavou a p\u0159itiskl se k Tomovu hrudn\u00edku. Zav\u00e1zanou rukou jej hladil po vy\u010dn\u00edvaj\u00edc\u00edch kl\u00ed\u010dn\u00edch kostech. Kdy\u017e po chv\u00edli promluvil, zn\u011bl jeho hlas t\u00e9m\u011b\u0159 pla\u010dtiv\u011b. „J\u00e1 pro tebe nic nem\u00e1m,“ zask\u0159ehotal.<\/em><\/div>\n
„Oh,“ Tom ch\u00e1pav\u011b p\u0159ik\u00fdvl. „To v\u016fbec nevad\u00ed. Alespo\u0148 nebudu m\u00edt ze sv\u00e9ho d\u00e1rku zl\u00fd pocit.“<\/em><\/div>\n
„Ne, ty tomu nerozum\u00ed\u0161. Nen\u00ed to kv\u016fli tomu, \u017ee bych na to zapomn\u011bl, nebo ti necht\u011bl nic d\u00e1t. Cht\u011bl jsem, opravdu moc, ale ne\u0161lo to. Nem\u016f\u017eu tou rukou p\u0159\u00edli\u0161 h\u00fdbat, tak\u017ee jsem ti nemohl nic vyrobit. A do m\u011bsta jsem j\u00edt nemohl, proto\u017ee m\u00e1m dom\u00e1c\u00ed v\u011bzen\u00ed,“ f\u0148ukl.<\/em><\/p>\n

„Pro\u010d m\u00e1\u0161 dom\u00e1c\u00ed v\u011bzen\u00ed? Nic jsi neud\u011blal,“ Tom nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b vrt\u011bl hlavou, nespou\u0161t\u011bj\u00edc p\u0159ekvapen\u00fd pohled z Billovy ne\u0161\u0165astn\u00e9 tv\u00e1\u0159e.<\/em><\/div>\n

„J\u00e1 v\u00edm, ale cht\u011bl jsem ho. Kdy\u017e m\u00e1\u0161 dom\u00e1c\u00ed v\u011bzen\u00ed ty, chci ho m\u00edt i j\u00e1.“<\/em><\/div>\n
Tom se pobaven\u011b u\u0161kl\u00edbl a p\u0159itiskl si to pobl\u00e1zn\u011bn\u00e9 t\u0159e\u0161tidlo na sv\u016fj hrudn\u00edk. „Nikdy m\u011b nep\u0159estane\u0161 p\u0159ekvapovat,“ \u0159ekl mu se sm\u00edchem do vlas\u016f.<\/em><\/div>\n
„Tak\u017ee se nezlob\u00ed\u0161?“ Bill se od n\u011bj odt\u00e1hl a pla\u0161e mu pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
Tom s \u00fasm\u011bvem zavrt\u011bl hlavou. „Jist\u011b\u017ee ne. Pr\u00e1v\u011b naopak. Mysl\u00edm, \u017ee kdy\u017e ti uk\u00e1\u017eu m\u016fj d\u00e1rek, bude\u0161 se zlobit ty na m\u011b.“<\/em><\/div>\n
Bill si ot\u0159el vlhk\u00e9 o\u010di a sladce se zachichotal. „Uka\u017e mi ho a\u017e z\u00edtra.“ Dloubl Toma do \u0161pi\u010dky nosu. „A j\u00e1 ti slibuju, \u017ee bude pro m\u011b nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed ze v\u0161ech.“<\/em><\/div>\n
Tom o tom up\u0159\u00edmn\u011b pochyboval, ale p\u0159ik\u00fdvl a naklonil se, aby mohl Billovi v\u011bnovat polibek na dobrou noc. Kdy\u017e se chystal sesko\u010dit z postele, Bill jej zastavil. „Z\u016fsta\u0148 tady,“ p\u00edpl, o\u010dima ani na vte\u0159inku neopou\u0161t\u011bl Tomovy. Op\u011bt mezi nimi prob\u00edhal jeden z t\u011bch magick\u00fdch dvoj\u010dec\u00edch okam\u017eik\u016f, kdy se c\u00edtili zcela propojeni.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e,“ \u0159ekl Tom, je\u0161t\u011b jednou jej pol\u00edbil a pot\u00e9 kolem jeho huben\u00e9ho t\u011bl\u00ed\u010dka omotal sv\u00e9 mal\u00e9 pa\u017ee. „A te\u010f spinkej. A\u0165 se ti n\u011bco hezk\u00e9ho zd\u00e1.“<\/em><\/div>\n
Bill se usm\u00e1l do pr\u00e1zdna p\u0159ed sebou, p\u0159itiskl si Tomovy ruce siln\u011bji na sv\u00e9 b\u0159icho a Tom mohl sly\u0161et, jak \u0161eptem od\u0159\u00edk\u00e1v\u00e1 posledn\u00ed slova ukol\u00e9bavky.<\/em><\/div>\n
Jeho obr\u00e1zek byl pro Billa skute\u010dn\u011b nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm ze v\u0161ech d\u00e1rk\u016f.<\/em><\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

„Bille?“<\/p><\/div>\n

Tom opatrn\u011b zaklepal na dve\u0159e bratrova pokoje, o\u010dek\u00e1vaj\u00edc alespo\u0148 n\u011bjakou odpov\u011b\u010f. \u017d\u00e1dn\u00e9 se samoz\u0159ejm\u011b nedo\u010dkal. Ta p\u0159i\u0161la teprve pot\u00e9, co zaklepal je\u0161t\u011b jednou a zvolal jeho jm\u00e9no o n\u011bco nal\u00e9hav\u011bji.<\/div>\n
„B\u011b\u017e pry\u010d!“ ozvalo se z pokoje tlumen\u00fdm hlasem.<\/div>\n
Tom zmaten\u011b zamrkal. Posledn\u00ed dobou opravdu nerozum\u011bl n\u00e1hl\u00fdm zm\u011bn\u00e1m Billov\u00fdch n\u00e1lad. Je\u0161t\u011b p\u0159ed obchodem bylo v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku. Norm\u00e1ln\u011b spolu mluvili, neh\u00e1dali se. Tom se za\u010d\u00ednal opravdu t\u011b\u0161it na jejich spole\u010dn\u00fd ve\u010der. \u017d\u00e1dn\u00e1 Ria. Opravdu to mohlo b\u00fdt tak kr\u00e1sn\u00e9, jak to zn\u011blo? \u017d\u00e1dn\u00e1<\/em> Ria. To se z\u0159ejm\u00e9 nedozv\u00ed, proto\u017ee Billovi op\u011bt n\u011bco sedlo na nos. B\u011bhem t\u011bch zbyl\u00fdch dvou hodin j\u00edzdy, kter\u00e9 Tom prospal, se z\u0159ejm\u011b stalo n\u011bco, \u010demu rozum\u011bla pouze jedin\u00e1 osoba, a ta se hned po p\u0159\u00edjezdu zabarik\u00e1dovala ve sv\u00e9m pokoji a odm\u00edtala vyj\u00edt ven. Dokonce k sob\u011b nevzal ani Pumbu, co\u017e nikdy p\u0159edt\u00edm neud\u011blal.<\/div>\n
Tom se sklonil, vzal netrp\u011bliv\u00e9ho pejska do n\u00e1ru\u010de a nev\u011bdomky j\u00edm pohupoval ze strany na stranu, jako by dr\u017eel mal\u00e9 d\u00edt\u011b, zat\u00edmco zu\u0159iv\u011b \u00fato\u010dil na Billovy zam\u010den\u00e9 dve\u0159e.<\/p>\n

„Neodejdu odtud, dokud mi nevysv\u011btl\u00ed\u0161, co se stalo!“ sna\u017eil se nek\u0159i\u010det, ale musel mluvit hlasit\u011bji, aby jej Bill v\u016fbec sly\u0161el.<\/div>\n

„Nic se nestalo! Chci b\u00fdt s\u00e1m! Mohl bys m\u011b pros\u00edm nechat na pokoji?“<\/div>\n
Tom pora\u017een\u011b sv\u011bsil hlavu. „Fajn! M\u016f\u017ee\u0161 k sob\u011b vz\u00edt alespo\u0148 Pumbu? Vypad\u00e1 znepokojen\u011b a chce j\u00edt za tebou.“ Pejsek na d\u016fkaz Tomova tvrzen\u00ed ne\u0161\u0165astn\u011b zavyl a tlapou za\u010dal r\u00fdt do m\u011bkk\u00e9ho d\u0159eva.<\/div>\n
\u017d\u00e1dn\u00e1 odpov\u011b\u010f; ale Tom sly\u0161el, jak jeho bratr vst\u00e1v\u00e1 z postele a pomalu kr\u00e1\u010d\u00ed ke dve\u0159\u00edm. Kdy\u017e je po chvilce otev\u0159el, Tom urychlen\u011b proklouzl dovnit\u0159, p\u0159i\u010dem\u017e jemn\u011b odstr\u010dil Billa stranou a v\u00e1hou sv\u00e9ho t\u011bla dve\u0159e op\u011bt zav\u0159el. O\u010dek\u00e1val spr\u0161ku ur\u00e1\u017eek nebo alespo\u0148 pokus o to, aby jej vyhodil z pokoje, ale Bill nic z toho neud\u011blal.<\/div>\n
Se sklon\u011bnou hlavou do\u0161el k Tomovi, vzal si od n\u011bj Pumbu a vr\u00e1til se na sv\u00e9 p\u016fvodn\u00ed m\u00edsto. Zahrabal se do postele, samoz\u0159ejm\u011b k bratrovi oto\u010den z\u00e1dy, a nereagoval na jeho pokusy o nav\u00e1z\u00e1n\u00ed konverzace. Vlastn\u011b se tv\u00e1\u0159il, \u017ee tam s n\u00edm Tom v\u016fbec nen\u00ed. A Toma to bolelo. Opravdu jej to bolelo. Byl si jist\u00fd, \u017ee vykro\u010dili spr\u00e1vn\u00fdm sm\u011brem. \u017de u\u017e bude v\u0161echno jen dobr\u00e9 a najednou byli op\u011bt na za\u010d\u00e1tku.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\n

„Bille,“ \u0161eptl a kone\u010dn\u011b se odlepil ode dve\u0159\u00ed. Do\u0161el k posteli, posadil se na jej\u00ed kraj a zad\u00edval se na utr\u00e1pen\u00e9 klub\u00ed\u010dko p\u0159ed sebou. „\u0158ekne\u0161 mi, co se stalo?“ zeptal se a p\u0159itulil k sob\u011b jeden z kr\u00e9mov\u00fdch pol\u0161t\u00e1\u0159\u016f. Jakmile jej do nosu ude\u0159ila Billova v\u016fn\u011b, potla\u010dil zast\u00e9n\u00e1n\u00ed a soust\u0159edil se pouze na sv\u00e9 divoce bu\u0161\u00edc\u00ed srdce.<\/p><\/div>\n

Bill nereagoval.<\/div>\n
„P\u00e1ni,“ vydechl, kdy\u017e se kolem sebe rozhl\u00e9dl a v\u0161iml si v\u00fdrazn\u00fdch zm\u011bn. „P\u0159est\u011bhoval sis n\u00e1bytek?“<\/div>\n
„P\u0159ed t\u0159emi m\u011bs\u00edci,“ zn\u011bla Billova tlumen\u00e1 odpov\u011b\u010f. „Nebyl jsi tady t\u0159i m\u011bs\u00edce.“ Mluvil s tv\u00e1\u0159\u00ed p\u0159itisknutou k pol\u0161t\u00e1\u0159i, tak\u017ee mu nebylo dokonale rozum\u011bt, ale dost nato, aby Toma zavalila vlna v\u00fd\u010ditek a nedovolovala mu nadechnout se.<\/div>\n
„Bille, j\u00e1-“ za\u010dal, ale netu\u0161il, jak by m\u011bl pokra\u010dovat. Na n\u011bco takov\u00e9ho neexistovalo vysv\u011btlen\u00ed. Byl hloup\u00fd. To bylo jedin\u00e9, \u010deho si byl v\u011bdom. Nat\u00e1hl ruku. Mo\u017en\u00e1 by bylo hezk\u00e9, kdyby jej pohladil, kdyby mu dal najevo, \u017ee mu na n\u011bm je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d z\u00e1le\u017e\u00ed. Ale Bill se najednou oto\u010dil, odstr\u010dil Tomovu ruku a uk\u00e1zal na dve\u0159e.<\/div>\n
„Jdi pry\u010d,“ promluvil vys\u00edlen\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„Neodejdu, dokud mi nevysv\u011btl\u00ed\u0161, co se stalo. S\u00e1m jsi \u0159ekl, \u017ee si \u0159\u00edk\u00e1me v\u0161echno a j\u00e1 to chci sly\u0161et.“<\/div>\n
„Nep\u016fjdu,“ vydechl najednou Bill, klekl si naproti Tomovi a zad\u00edval se mu do o\u010d\u00ed s jakousi bojovnost\u00ed.<\/div>\n
„Kam?“ zeptal se, p\u0159ekvapen zm\u011bnou Billova chov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Na tv\u016fj v\u00fdlet za minulost\u00ed. Nep\u016fjdu s tebou. Nechci jet. Vezmi Riu, j\u00e1 s tebou nikam nep\u016fjdu!“<\/p>\n

Tom p\u0159ekvapen\u011b zamrkal. Bill se z\u0159ejm\u011b rozhodl, \u017ee mu po\u0159\u00e1dn\u011b ubl\u00ed\u017e\u00ed. Nebyl si jist\u00fd, co mu tentokr\u00e1t ud\u011blal, ale trefil to spr\u00e1vn\u00e9 m\u00edsto. Jeho slova zas\u00e1hla sv\u016fj c\u00edl a splnila p\u0159esn\u011b to, k \u010demu byla ur\u010dena.<\/div>\n

„Nerozum\u00edm ti, Bille,“ \u0161eptl a odvr\u00e1til se. Nedok\u00e1zal se na n\u011bj d\u00edvat. Byl n\u00e1dhern\u00fd. „Myslel jsem\u2026 m-myslel jsem, \u017ee chce\u0161 j\u00edt. \u017de se ti ten n\u00e1pad l\u00edb\u00ed.“<\/div>\n
„L\u00edbil,“ p\u0159ipustil Bill ti\u0161e. „Ale pak jsem si vzpomn\u011bl, co n\u00e1s p\u0159ivedlo do t\u00e9hle situace. Jsem u\u017e p\u0159\u00edli\u0161 unaven\u00fd. M\u00e1m toho dost. Bylo by zbyte\u010dn\u00e9 n\u011bkam chodit.“<\/div>\n
„Zbyte\u010dn\u00e9?“ Tom k n\u011bmu op\u011bt zvedl pohled a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b si jej prohl\u00ed\u017eel. „Jak tohle m\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edct?!“<\/div>\n
Bill sklonil hlavu a ze v\u0161ech sil se sna\u017eil neplakat. Jak mu to m\u011bl vysv\u011btlit? Jak mu m\u011bl vysv\u011btlit n\u011bco, co se vysv\u011btlit ned\u00e1? Rychle zamrkal. C\u00edtil, jak se mu do o\u010d\u00ed tla\u010d\u00ed slzy, ale odm\u00edtal si je p\u0159ipustit. Necht\u011bl mu op\u011bt uk\u00e1zat svou slabost. Ale \u010d\u00edm v\u00edce s t\u00edm bojoval, t\u00edm h\u016f\u0159e se c\u00edtil. Vn\u00edmal, jak se chv\u011bje, jak p\u0159est\u00e1v\u00e1 pom\u00e1hat i rychl\u00e9 mrk\u00e1n\u00ed a o n\u011bkolik vte\u0159in pozd\u011bji c\u00edtil, jak mu po tv\u00e1\u0159i st\u00e9k\u00e1 hork\u00e1 slza. A kdy\u017e zvedl hlavu a pohl\u00e9dl Tomovi do o\u010d\u00ed, vyklouzla mu z oka dal\u0161\u00ed.<\/p>\n

„\u0160el jsem do drogerie,“ za\u010dal chv\u011bj\u00edc\u00edm se hlasem. „St\u00e1l jsem u pokladny. M\u011bl jsem to v\u0161echno v ko\u0161\u00edku, sta\u010dilo jen zaplatit a ud\u011blat to. V t\u00e9 chv\u00edli jsem se c\u00edtil jako nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk na sv\u011bt\u011b. V\u011b\u0159il jsem, \u017ee to zvl\u00e1dneme\u2026 v\u011b\u0159il jsem v n\u00e1s.“<\/div>\n

Tom zmaten\u011b zamrkal. Necht\u011bl jej p\u0159eru\u0161ovat, ale musel se zeptat. „Co jsi cht\u011bl ud\u011blat?“<\/div>\n
„Obarvit si vlasy. Nal\u00ed\u010dit se. Vr\u00e1tit se k tob\u011b jako star\u00fd Bill.“<\/div>\n
Tom p\u0159ekvapen\u011b pootev\u0159el \u00fasta. \u010cekal cokoliv, mo\u017en\u00e1 n\u011bjak podv\u011bdom\u011b o\u010dek\u00e1val i tuhle mo\u017enost, ale sly\u0161et n\u011bco takov\u00e9ho z Billov\u00fdch \u00fast, mu p\u0159i\u0161lo opravdu ne\u010dekan\u00e9. Netu\u0161il, jak reagovat a byl opravdu r\u00e1d, kdy\u017e Bill pokra\u010doval.<\/div>\n
„A najednou se tam p\u0159i\u0159\u00edtila \u010dervenovlas\u00e1 d\u00edvka. V\u0161echny p\u0159edb\u011bhla se slovy, \u017ee opravdu posp\u00edch\u00e1. J\u00e1 si j\u00ed v\u0161iml, teprve kdy\u017e m\u011b odstr\u010dila stranou. Byla j\u00ed<\/em> tolik podobn\u00e1.“<\/div>\n
Co se stalo pak, u\u017e nemusel vysv\u011btlovat. Tom si to mohl p\u0159e\u010d\u00edst v jeho o\u010d\u00edch jako v otev\u0159en\u00e9 knize. Pod\u00edval se na sv\u016fj n\u00e1kup a p\u0159i\u0161lo mu to jako naprost\u00e1 \u0161\u00edlenost, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee a\u0165 u\u017e ud\u011bl\u00e1 cokoliv, nikdy nebude v\u00edt\u011bz. Poka\u017ed\u00e9 prohraje. Tvrd\u011b dopadne na dno a bude rad\u011bji p\u0159ihl\u00ed\u017eet \u0161t\u011bst\u00ed jin\u00fdch na \u00fakor toho sv\u00e9ho. P\u0159esn\u011b tak, jako tomu bylo i dote\u010f.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
„Cht\u011bl jsi v\u011bd\u011bt, co se stalo, te\u010f u\u017e to v\u00ed\u0161. Pros\u00edm, odejdi.“ H\u0159betem ruky si ot\u0159el uplakan\u00e9 o\u010di, odvr\u00e1til pohled a zad\u00edval se na Pumbu. \u0160t\u011bn\u011b sed\u011blo vedle Toma a hled\u011blo na Billa velik\u00fdma, smutn\u00fdma o\u010dima. Z\u0159ejm\u011b dokonale vyc\u00edtilo n\u00e1ladu sv\u00e9ho p\u00e1n\u00ed\u010dka.<\/div>\n
„Koupil jsi n\u011bco z t\u011bch<\/em> v\u011bc\u00ed?“<\/div>\n
„Co\u017ee?“<\/div>\n
„Mysl\u00edm t\u00edm \u0161minky, barvu na vlasy.“<\/div>\n
Bill se na n\u011bj odm\u00edtal d\u00edvat, ale zavrt\u011bl hlavou. „Ne.“<\/div>\n
„To je dob\u0159e,“ dolehla mu k u\u0161\u00edm Tomova odpov\u011b\u010f. Dob\u0159e?<\/em> Cht\u011bl to ud\u011blat jen kv\u016fli n\u011bmu a Tom o to v\u016fbec nest\u00e1l.<\/div>\n
Uc\u00edtil, jak se postel prohnula a Tom najednou kle\u010del u n\u011bj; koleny se op\u00edral o ta jeho a v t\u0159esouc\u00edch se dlan\u00edch nesm\u011ble sv\u00edral jeho tv\u00e1\u0159. Bill nev\u011bdomky p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka. Nemohl reagovat jinak. Bylo to a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 siln\u00e9. V\u011bd\u011bl, \u017ee jej m\u011bl poslat pry\u010d, dokud byl je\u0161t\u011b \u010das. Mohl to zastavit. A\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e v\u011bd\u011bl, jak na n\u011bj p\u016fsob\u00ed Tomova bl\u00edzkost. \u017de jej m\u011bn\u00ed v n\u011bkoho \u00fapln\u011b jin\u00e9ho. Zlehka polo\u017eil sv\u00e9 dlan\u011b na Tomovy; m\u011bl chu\u0165 pooto\u010dit hlavu a nal\u00e9hav\u00fdmi polibky pokr\u00fdvat ka\u017ed\u00fd milimetr k\u016f\u017ee, na kter\u00fd by dos\u00e1hl.<\/p>\n

„Nechci, aby ses jakkoliv m\u011bnil,“ zaslechl Tom\u016fv tich\u00fd hlas, nesouc\u00ed se nad hranic\u00ed \u0161epotu. U\u017e cel\u00e1 l\u00e9ta k n\u011bmu nehovo\u0159il z takov\u00e9 bl\u00edzkosti.<\/div>\n

„Pro\u010d?“ zeptal se, ani\u017e by otev\u00edral o\u010di a soust\u0159edil se na teplo proud\u00edc\u00ed z Tomov\u00fdch dlan\u00ed. C\u00edtil, jak se s n\u00edm v\u0161echno to\u010d\u00ed, jak mu spla\u0161en\u011b tlu\u010de srdce. V\u0161echna ta bolest mu najednou p\u0159i\u0161la n\u00e1dhern\u00e1.<\/div>\n
„Proto\u017ee tohle jsi ty. A jsi kr\u00e1sn\u00fd takov\u00fd, jak\u00fd jsi. Nechci, abys d\u011blal n\u011bco, \u010d\u00edm si nejsi jist\u00fd. Ano?“<\/div>\n
Bill c\u00edtil Tom\u016fv hork\u00fd dech na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i a cel\u00e1 ta situace mu p\u0159i\u0161la zvl\u00e1\u0161tn\u011b pov\u011bdom\u00e1.<\/div>\n
„J\u00e1 u\u017e si nejsem jist\u00fd ni\u010d\u00edm. U\u017e ani nev\u00edm, kdo jsem. Neum\u00ed\u0161 si ani p\u0159edstavit, jak moc jsi mi ubl\u00ed\u017eil,“ st\u00e9nal, zat\u00edmco se Tom nosem ot\u00edral o jeho l\u00edcn\u00ed kost.<\/p>\n

Od jejich nenapln\u011bn\u00e9ho polibku ub\u011bhlo u\u017e \u0161est let a prvn\u00ed \u010dty\u0159i roky Bill str\u00e1vil neust\u00e1l\u00fdm douf\u00e1n\u00edm. \u010cekal a zoufale se modlil k tomu, aby dostal je\u0161t\u011b jednu \u0161anci. Aby to Tom cht\u011bl je\u0161t\u011b zkusit. Jenom\u017ee m\u00edsto toho se jednoho dne zjevil na prahu jejich dve\u0159\u00ed s \u010dervenovlasou d\u00edvkou a zasadil Billovu r\u00e1nu, kterou nebyl schopen rozd\u00fdchat. Nikdo mu nikdy tak moc neubl\u00ed\u017eil. Ale nebyl tak\u00e9 nikdo jin\u00fd, kdo by jeho srdce zhojil jedin\u00fdm pohledem.<\/p>\n

„J\u00e1 v\u00edm, Bille.“ Tom tak\u00e9 zav\u0159el o\u010di a \u0161pi\u010dkou nosu pohladil ten Bill\u016fv. „J\u00e1 v\u00edm a omlouv\u00e1m se. V\u00edm, \u017ee to u\u017e nem\u016f\u017eu vz\u00edt zp\u011bt, ale up\u0159\u00edmn\u011b m\u011b to mrz\u00ed.“<\/div>\n

Nedok\u00e1zal se dostate\u010dn\u011b v\u017e\u00edt do Billovy k\u016f\u017ee, a\u017e dokud jej nespat\u0159il v objet\u00ed toho fous\u00e1\u010de. Tehdy na n\u011bj dopadla t\u00edha uplynul\u00fdch let stejn\u011b siln\u011b jako nesmyslnost jeho vztahu s Riou.<\/div>\n
„Miluje\u0161 ji?“ zn\u011bla Billova nesm\u011bl\u00e1 ot\u00e1zka.<\/div>\n
Tom jej chytil za t\u00fdl a p\u0159it\u00e1hl jeho tv\u00e1\u0159 k t\u00e9 sv\u00e9. Lapal po dechu a ze v\u0161ech sil se sna\u017eil nepodlehnout jeho kouzlu. „Ne,“ odpov\u011bd\u011bl t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b. „Ty v\u00ed\u0161, \u017ee ne,“ zast\u00e9nal mu do ucha. Bylo a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b. U\u017e d\u00e1vno mu podlehl. Byl jako om\u00e1men\u00fd a jedin\u00e9, na co se dok\u00e1zal soust\u0159edit, byla Billova bl\u00edzkost a v\u016fn\u011b, ze kter\u00e9 za\u010d\u00ednal \u0161\u00edlet. Vn\u00edmal, jak mu polo\u017eil ruce na ramena a on ty sv\u00e9 t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b spustil pod\u00e9l jeho bok\u016f a uv\u011bznil jej v pevn\u00e9m objet\u00ed. I kdyby se tomu cht\u011bli vyhnout, ne\u0161lo to. Z\u016fstalo jim a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 m\u00e1lo prostoru. Tv\u00e1\u0159emi natisknut\u00ed k sob\u011b, pla\u0161e se obj\u00edmaj\u00edc\u00ed, lapaj\u00edc\u00ed po dechu.<\/div>\n
Zoufaj\u00edc\u00ed po tom druh\u00e9m.<\/p>\n

„Poje\u010f se mnou, Bille,“ zavzdychal a spodn\u00edm rtem se neopatrn\u011b ot\u0159el o Bill\u016fv vrchn\u00ed. „Mus\u00edme odtud odjet. Tohle m\u011bsto n\u00e1s zni\u010dilo. Pros\u00edm, dej mi je\u0161t\u011b posledn\u00ed \u0161anci.“ Zopakoval ten pohyb je\u0161t\u011b jednou.<\/div>\n

Bill m\u011bl pocit, \u017ee se rozt\u0159\u00ed\u0161t\u00ed na miliony kousk\u016f jako k\u0159ehk\u00e1 v\u00e1za z porcel\u00e1nu. Bl\u00edzkost toho druh\u00e9ho p\u016fsobila na oba jako leh\u010d\u00ed forma hypn\u00f3zy. Byli by schopni v t\u00e9 chv\u00edli sl\u00edbit v\u0161echno na sv\u011bt\u011b. Otev\u0159el o\u010di a s p\u0159ekvapen\u00edm zjistil, \u017ee se na n\u011bj Tom tak\u00e9 d\u00edv\u00e1.<\/div>\n
„Kdy odj\u00ed\u017ed\u00edme?“ zeptal se slab\u00fdm hl\u00e1skem.<\/div>\n
Tom se sladce pousm\u00e1l a op\u011bt se tv\u00e1\u0159\u00ed op\u0159el o tu jeho. „M\u016f\u017eeme vyrazit hned r\u00e1no, pokud bude\u0161 cht\u00edt.“ Nem\u011blo smysl \u010dekat, dokud se Ria nevr\u00e1t\u00ed.<\/div>\n
Bill se tak\u00e9 pousm\u00e1l, omotal Tomovi ruce kolem krku a siln\u011b se k n\u011bmu p\u0159itiskl. Tom kolem n\u011bj okam\u017eit\u011b omotal ruce, vysadil si jej na kl\u00edn a byl odhodlan\u00fd dr\u017eet jej ve sv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed, a\u017e dokud nevyjde slunce.<\/p>\n<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Tom zk\u0159ivil obli\u010dej soust\u0159ed\u011bn\u00edm a siln\u011b ryl pastelkou do kusu pap\u00edru, vybarvuj\u00edc malou plochu \u010dervenou barvou. Kdy\u017e byl hotov, odlo\u017eil pastelku stranou, vzal do rukou sv\u00e9 d\u00edlo a pozorn\u011b si jej prohl\u00ed\u017eel. Obr\u00e1zek vypadal p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b, ale byl si jist\u00fd, \u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[599],"tags":[],"class_list":["post-3658","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-blue-bird"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3658","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3658"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3658\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3658"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3658"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3658"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}