{"id":3667,"date":"2014-10-04T16:00:00","date_gmt":"2014-10-04T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3655"},"modified":"2014-10-04T16:00:00","modified_gmt":"2014-10-04T15:00:00","slug":"ja-nejsem-ja-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/10\/04\/ja-nejsem-ja-5\/","title":{"rendered":"J\u00e1 nejsem j\u00e1 5."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Loitsche 1. ledna 2014<\/strong><\/div>\n
0:30<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill celou cestu dom\u016f ml\u010del. Sledoval z ok\u00fdnka star\u00e9 Georgovy dod\u00e1vky d\u016fv\u011brn\u011b zn\u00e1mou krajinu a sna\u017eil se srovn\u00e1vat s t\u00edm, co si pamatoval, kdy\u017e tady byl naposledy. U\u017e je to p\u00e1r let. D\u016fm nechali pr\u00e1zdn\u00fd, kdy\u017e se odst\u011bhovali s Tomem a rodi\u010di do Hamburku, a jen magdebursk\u00e1 babi\u010dka tam ob\u010das dojela poklidit a zkontrolovat, jestli je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku. Nikdo tam po n\u00e1jezdech \u0161\u00edlen\u00fdch fanynek necht\u011bl bydlet a \u010delit tak nejen jejich organizovan\u00fdm v\u00fdlet\u016fm, ale taky neust\u00e1l\u00e9mu oso\u010dov\u00e1n\u00ed zastupitelstva obce kv\u016fli zni\u010den\u00e9mu mobili\u00e1\u0159i vesnice. Neb\u00fdt toho, ani by Bill nev\u011bd\u011bl, \u017ee se tak v\u0161em t\u011bm lavi\u010dk\u00e1m a cedul\u00edm \u0159\u00edk\u00e1, kdyby je jejich fanynky nepo\u010dm\u00e1raly, a t\u00edm nezni\u010dily. Obec je cht\u011bla zaplatit po nich, co\u017e samoz\u0159ejm\u011b ud\u011blali, v jejich rozpo\u010dtu to byla jen kapka v mo\u0159i. Dokonce i tu novou budku zaplatila obec z jejich velkorys\u00e9ho daru.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e se bl\u00ed\u017eili k N\u00e1dra\u017en\u00ed ulici 19, s nap\u011bt\u00edm o\u010dek\u00e1val, jak autobusov\u00e1 zast\u00e1vka vypad\u00e1. To bylo snad to posledn\u00ed, na co \u010dekal, aby kone\u010dn\u011b uv\u011b\u0159il t\u00e9 \u0161\u00edlen\u00e9 teorii, kterou si mezit\u00edm v hlav\u011b poskl\u00e1dal. Byla tam. Bohu\u017eel\u2026 ta p\u016fvodn\u00ed. Sice trochu po\u010dm\u00e1ran\u00e1, ale ur\u010dit\u011b na n\u00ed nebyl ani jeden n\u00e1pis Tokio Hotel, Bill nebo Tom, prost\u011b nic, co by nasv\u011bd\u010dovalo, \u017ee by n\u011bkomu za tu n\u00e1mahu st\u00e1li. Bill sklopil hlavu. U\u017e mu nezbyla \u017e\u00e1dn\u00e1 nad\u011bje, \u017ee se mohl spl\u00e9st. V\u0161echno to, na \u010dem tak usilovn\u011b l\u00e9ta pracovali a \u010d\u00edm je\u0161t\u011b ned\u00e1vno za\u010d\u00ednal m\u00e1lem pohrdat, bylo v h\u00e1ji.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak, panstvo, vystupovat,“ zahlaholil Georg, kdy\u017e zastavil na pl\u00e1cku p\u0159ed domem. „Andy, poj\u010f mi pomoct s tou motorkou.“ Tom otev\u0159el dve\u0159e, podal Billovi ruku, aby mu pomohl vystoupit. \u0160t\u011brk pod jejich botama zask\u0159\u00edpal p\u0159esn\u011b stejn\u011b, jako kdy\u017e kdysi ka\u017ed\u00fd den vystupovali z autobusu p\u0159i n\u00e1vratu ze \u0161koly. Billovi se to\u010dila hlava. Nev\u011bd\u011bl, jestli je to t\u00edm n\u00e1razem nebo \u0161okem, ale nejsp\u00ed\u0161 to bylo v\u0161echno dohromady. Chytil se bratrovy ruky je\u0161t\u011b pevn\u011bji a nechal se v\u00e9st, kdy\u017e vykro\u010dili k jejich star\u00e9mu p\u0159\u00edzemn\u00edmu domku. Vysok\u00e1 d\u0159ev\u011bn\u00e1 ohrada, kterou tu kdysi postavil Gordon, aby jim fanynky ne\u010dum\u011bly do oken, tu nebyla, vrzla jen star\u00e1 plechov\u00e1 branka, kdy\u017e do n\u00ed Tom kopnul, aby mohli proj\u00edt.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Ve\u0161li do domu. Bill u\u017e to tak n\u011bjak \u010dekal, ale p\u0159esto to byl \u0161ok. V\u0161echno vypadalo stejn\u011b, jako kdy\u017e jim bylo patn\u00e1ct. Nic nov\u00e9ho. Sv\u00fdm zp\u016fsobem to na n\u011bj p\u016fsobilo jako n\u00e1vrat do d\u011btstv\u00ed, co\u017e nebylo zase tak \u00fapln\u011b negativn\u00ed, zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e se proti n\u011bmu zpoza rohu vy\u0159\u00edtil Scotty. Vrhl se na n\u011bj sv\u00fdm obvykl\u00fdm zp\u016fsobem, v\u017edycky to vypadalo, \u017ee je p\u016fl roku nevid\u011bl, kdy\u017e je v\u00edtal, a\u0165 u\u017e byli venku jakkoliv dlouho.<\/div>\n
„Scotty,“ t\u00e9m\u011b\u0159 zak\u0148oural Bill radost\u00ed, kdy\u017e se sehnul k \u010dern\u00e9mu k\u0159\u00ed\u017eenci, aby se nechal ol\u00edzat, „ty \u017eije\u0161,“ za\u0161eptal mu do ucha s \u00fasm\u011bvem, skrz kter\u00fd se u\u017e zase tla\u010dily slzy. Tak moc se mu po jejich star\u00e9m chlup\u00e1\u010dovi st\u00fdskalo, kdy\u017e um\u0159el, a te\u010f byl zp\u00e1tky. Po\u0159\u00e1dn\u011b ho objal a prodrbal mu star\u00fd \u010derno\u0161ed\u00fd ko\u017eich, a sp\u00ed\u0161 podv\u011bdom\u011b \u010dekal, a\u017e se v chodb\u011b objev\u00ed dal\u0161\u00ed psi, aby se s nimi taky p\u0159iv\u00edtal. Bohu\u017eel, nedo\u010dkal se. \u017d\u00e1dn\u00fd dal\u0161\u00ed pes v dom\u011b nebyl.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Scotty, dej pokoj,“ ok\u0159ikl psa vl\u00eddn\u011b Tom, kdy\u017e mu p\u0159ipadalo, \u017ee samou radost\u00ed Billa sraz\u00ed na zem, ale pak jen st\u00e1l a chvilku se d\u00edval, jak se ti dva v\u00edtaj\u00ed. „P\u016fjdu pomoct Andymu s tou motorkou,“ omluvil se a zmizel ve vchodov\u00fdch dve\u0159\u00edch. Bill se zvedl a rozhl\u00eddl se po p\u0159eds\u00edni. Uv\u011bdomoval si, \u017ee mus\u00ed v\u0161echno o sv\u00e9m nov\u00e9m \u017eivot\u011b zjistit s\u00e1m, proto\u017ee si prost\u011b nedovedl p\u0159edstavit, jak si Toma posad\u00ed naproti sob\u011b a za\u010dne mu vykl\u00e1dat zt\u0159e\u0161t\u011bnou teorii o sv\u00e9m p\u0159\u00edchodu z paraleln\u00edho sv\u011bta. Nejen\u017ee by mu nev\u011b\u0159il, ale je\u0161t\u011b by ho nejsp\u00ed\u0161 litoval a pova\u017eoval za cvoka, co\u017e by Bill nep\u0159enesl p\u0159es srdce. Vzhledem k tomu, \u017ee si dovedl p\u0159edstavit, jak by on s\u00e1m reagoval, kdyby na n\u011bj s n\u011b\u010d\u00edm takov\u00fdm p\u0159i\u0161el Tom, se rozhodl ml\u010det.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Podle oble\u010den\u00ed na v\u011b\u0161\u00e1ku a bot pod n\u00edm to vypadalo, \u017ee tady bydl\u00ed sami. Nikde nevid\u011bl nic vylo\u017een\u011b \u017eensk\u00e9ho, co by sv\u011bd\u010dilo o mat\u010din\u011b p\u0159\u00edtomnosti, nebo snad o n\u011bjak\u00e9 Tomov\u011b p\u0159\u00edtelkyni. \u017de on s\u00e1m \u017e\u00e1dnou nem\u00e1, to p\u0159edpokl\u00e1dal s t\u00e9m\u011b\u0159 stoprocentn\u00ed jistotou, ale u Toma si nebyl jist\u00fd v\u016fbec ni\u010d\u00edm. Ve\u0161el do kuchyn\u011b, kde se v\u0161echno jevilo stejn\u011b. P\u00e1r neumyt\u00fdch hrnk\u016f a tal\u00ed\u0159\u016f, na kter\u00fdch pomalu ale jist\u011b zasychaly zbytky, bylo jak na stole, tak na kuchy\u0148sk\u00e9 lince, ve d\u0159ezu hrnec pln\u00fd vody, z\u0159ejm\u011b k odmo\u010den\u00ed. Po nov\u00e9 kuchy\u0148sk\u00e9 lince s my\u010dkou, kterou m\u00e1m\u011b koupili hned, jak se proslavili, nebylo ani stopy, jen d\u0159ez a vedle odkap\u00e1va\u010d na n\u00e1dob\u00ed, moment\u00e1ln\u011b pr\u00e1zdn\u00fd. Myt\u00ed n\u00e1dob\u00ed nejsp\u00ed\u0161 st\u00e1le nebylo jejich hobby, u\u0161kl\u00edbl se. Otev\u0159el zv\u011bdav\u011b lednici. P\u00e1r vajec, n\u011bjak\u00fd taven\u00fd s\u00fdr, pivo, ml\u00e9ko a p\u016fl \u0161i\u0161ky trvanliv\u00e9ho sal\u00e1mu tady byly. Co\u017ee, sal\u00e1mu?! Je\u017ei\u0161ikriste\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u00e1m hlad jako herec,“ ozvalo se ze dve\u0159\u00ed, kde se objevili Tom s Andreasem. „Ud\u011bl\u00e1m n\u011bjakou rychlovku, ne\u017e p\u016fjdeme chrn\u011bt,“ do\u0161el Tom k pr\u00e1v\u011b zav\u0159en\u00e9 lednici a vyt\u00e1hl sal\u00e1m. Odsunul p\u00e1r hrnk\u016f na lince, ze spodn\u00ed sk\u0159\u00ed\u0148ky vyndal prk\u00fdnko a za\u010dal kr\u00e1jet \u00fahledn\u00e1 kole\u010dka. Bill na n\u011bj z\u00edral s otev\u0159enou pusou a jen polkl, kdy\u017e jedno z k\u0159iv\u011bj\u0161\u00edch kole\u010dek zmizelo v Tomov\u011b puse. „Jo, je\u0161t\u011b chleba,“ za\u0161klebil se Tom, kdy\u017e polo\u017eil tal\u00ed\u0159 s kole\u010dky sal\u00e1mu na st\u016fl. Vyt\u00e1hl bal\u00ed\u010dek kr\u00e1jen\u00e9ho chleba, po kter\u00e9m se jim ob\u011bma v LA tak stra\u0161n\u011b st\u00fdskalo, a posadil se ke stolu. „Je ti blb\u011b, Bille?“ zeptal se starostliv\u011b, kdy\u017e si v\u0161iml civ\u011bj\u00edc\u00edho dvoj\u010dete. Andreas u\u017e sed\u011bl a l\u00e1doval se sal\u00e1mem a chlebem stejn\u011b jako Tom.<\/div>\n
„Ne,“ zavrt\u011bl jeho bratr hlavou a pomalu se posadil na t\u0159et\u00ed \u017eidli. Vzal mezi prsty pl\u00e1tek chleba a opatrn\u011b si kousl a pomalu p\u0159e\u017evykoval, aby se vyhnul dal\u0161\u00edm ot\u00e1zk\u00e1m.<\/div>\n
„Sal\u00e1m nebude\u0161?“ zeptal se po chv\u00edli Tom. „M\u00e1\u0161 to such\u00fd, nechce\u0161 k tomu aspo\u0148 okurku?“<\/div>\n
„Ne, to je dobr\u00fd,“ zavrt\u011bl hlavou Bill. Vlastn\u011b v\u016fbec nem\u011bl chu\u0165.<\/div>\n
„Nech ho, Tome, aspo\u0148 neubyde,“ usm\u00e1l se Andy s plnou pusou. „Rad\u0161i a\u0165 nej\u00ed, co kdyby se je\u0161t\u011b uk\u00e1zalo, \u017ee m\u00e1 v\u00e1\u017en\u011b ot\u0159es mozku,“ zd\u016fvodnil rychle svou zjevnou nenasytnost.<\/div>\n
„Hmm,“ p\u0159ik\u00fdvl Tom, „m\u00e1\u0161 pravdu,“ uzav\u0159el t\u00edm celou z\u00e1le\u017eitost a lehce pohladil Billa po ruce polo\u017een\u00e9 na stole.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Chvilku bylo ticho, nikdo nic ne\u0159\u00edkal, jen Scotty sed\u011bl poslu\u0161n\u011b vedle Billovy nohy a sna\u017eil se \u010dmuch\u00e1n\u00edm sm\u011brem k tal\u00ed\u0159i na stole nazna\u010dit, \u017ee by nepohrdl trochou t\u00e9 vo\u0148av\u00e9 pochoutky. Bill se usm\u00e1l a vzhledem k tomu, \u017ee se po\u010d\u00edtalo i s jeho pod\u00edlem, vzal jedno kole\u010dko sal\u00e1mu a pustil mu ho do neomyln\u011b p\u0159ipraven\u00e9 a pohotov\u00e9 tlamy. Zapr\u00e1\u0161ilo se po n\u011bm, ani\u017e by si Tom nebo Andy n\u011b\u010deho v\u0161imli.<\/div>\n
„M\u011bli jsme si s sebou sbalit n\u011bco z t\u00fd jeze\u010f\u00e1ck\u00fd hostiny,“ poznamenal do ticha Tom. „Jsme blb\u00fd, v tom zmatku jsem na to \u00fapln\u011b zapomn\u011bl,“ dodal zklaman\u011b. „Starej Werner pov\u00eddal, \u017ee se jim letos excelentn\u011b povedly klob\u00e1sky,“ z\u016fstalo viset jako v\u00fd\u010ditka ve vzduchu.<\/div>\n
„Mohl bych tam sko\u010dit,“ nab\u00eddl se Andy, ale Tom zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Te\u010f u\u017e to bude stejn\u011b se\u017eran\u00fd, zn\u00e1\u0161 ty hladovce, ka\u017edej si nabere, jako kdyby m\u011bs\u00edc nejedl. Kdy\u017e to plat\u00ed n\u011bkdo jinej, jsou jako kobylky.“ Na to u\u017e nikdo nic ne\u0159ekl.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Co budeme d\u011blat?“ zeptal se Andy, kdy\u017e v\u0161echen sal\u00e1m a chleba zmizel. „M\u00e1te tady aspo\u0148 n\u011bco k pit\u00ed?“ zvedl se a \u0161el rovnou zkontrolovat lednici. Takhle zvl\u00e1\u0161tn\u00edho Silvestra je\u0161t\u011b nikdo z nich neza\u017eil.<\/div>\n
„Nic moc, po\u010d\u00edtal jsem, \u017ee se napijem po p\u016flnoci tam,“ k\u00fdvl Tom bradou n\u011bkam sm\u011brem k m\u00edstn\u00edmu kultur\u00e1ku. „Je tam jenom pivo.“ Billovi prob\u011bhl hlavou po\u010det drah\u00fdch koktejl\u016f, kter\u00e9 za dne\u0161n\u00ed ve\u010der vypil, ale na tohle t\u011blo, ve kter\u00e9m te\u010f byl, to nem\u011blo v\u016fbec \u017e\u00e1dn\u00fd vliv. Byl tot\u00e1ln\u011b st\u0159\u00edzliv\u00fd.<\/div>\n
„J\u00e1 nechci,“ odm\u00edtl nab\u00edzenou l\u00e1hev n\u011bjak\u00e9ho m\u00edstn\u00edho piva, jeho\u017e zna\u010dku v \u017eivot\u011b nevid\u011bl, „co kdyby\u2026“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill nemohl usnout. Bolela ho po\u0159\u00e1d hlava, ale zam\u00e1\u010dknut\u00ed l\u017e\u00edc\u00ed, kter\u00e9 Tomovi tak vtipn\u011b<\/em> radil Gustav, striktn\u011b odm\u00edtl. Studen\u00fd obklad nakonec od Toma p\u0159ijal, proto\u017ee jeho bratr byl ve sv\u00e9 ochot\u011b n\u011bjak pomoci a\u017e otravn\u011b neodbytn\u00fd. Pra\u0161til se p\u0159i p\u00e1du do ramene a na kolenou bude m\u00edt nejsp\u00ed\u0161 taky mod\u0159iny, ale jinak to celkem slu\u0161n\u011b ust\u00e1l.<\/div>\n
Tot\u00e1ln\u00ed tma, kter\u00e1 ho v\u017edycky znovu p\u0159ekvapila v jeho star\u00e9m d\u011btsk\u00e9m pokoji, zal\u00e9vala m\u00edstnost jako inkoust. Nepronikalo sem \u017e\u00e1dn\u00e9 sv\u011btlo z ulice, proto\u017ee okno vedlo do zahrady, za jej\u00edm\u017e plotem za\u010d\u00ednal pozemek m\u00edstn\u00edho povrchov\u00e9ho dolu, tak\u017ee sem ob\u010das posv\u00edtil jen m\u011bs\u00edc, kdy\u017e byl zrovna v \u00fapl\u0148ku. V LA ani p\u0159edt\u00edm v Hamburku, kde bydleli, nebyla nikdy v noci \u00fapln\u00e1 tma, tu si pamatoval jen z d\u011btstv\u00ed. Na vedlej\u0161\u00ed posteli u\u017e d\u00e1vno klidn\u011b oddychoval Andy, ob\u010das trochu chr\u00e1pl, jak spal na z\u00e1dech, ale po Billov\u011b jemn\u00e9m zamlask\u00e1n\u00ed na chvilku p\u0159estal.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom tu s nimi nebyl. M\u011bl sv\u016fj pokoj, stejn\u011b jako kdy\u017e byli mal\u00ed. Billa to trochu zklamalo, dal\u0161\u00ed z d\u016fkaz\u016f o tom, \u017ee z\u0159ejm\u011b p\u0159ist\u00e1l v \u00fapln\u011b jin\u00e9m sv\u011bt\u011b, ne\u017e po kter\u00e9m tou\u017eil, ale na druhou stranu si \u0159\u00edkal, \u017ee je to po\u0159\u00e1d lep\u0161\u00ed, ne\u017e b\u00fdt mrtv\u00fd. I kdy\u017e\u2026 co to vlastn\u011b ten Tesla tvrdil? \u017de p\u0159echod do paraleln\u00edho sv\u011bta je vlastn\u011b ta smrt, kter\u00e9 se cel\u00e9 lidstvo u\u017e cel\u00e1 tis\u00edcilet\u00ed tak boj\u00ed. Tak\u017ee vlastn\u011b um\u0159el. Akor\u00e1t ten b\u00edl\u00fd tunel si v\u016fbec nepamatoval. Pokud se tedy je\u0161t\u011b neprobud\u00ed z divn\u011b \u017eiv\u00e9ho a barevn\u00e9ho snu, bude tohle br\u00e1t jako nov\u00fd za\u010d\u00e1tek, nic jin\u00e9ho mu nezb\u00fdv\u00e1. Dok\u00e1\u017ee s\u00e1m sob\u011b i tomu naho\u0159e, co si s n\u00edm tak krut\u011b zahr\u00e1v\u00e1, \u017ee si svoji sl\u00e1vu a pen\u00edze zaslou\u017eili, \u017ee to nebylo jen n\u011bjak\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed nebo osud, ale tvrd\u00e1 pr\u00e1ce a od\u0159\u00edk\u00e1n\u00ed. Nez\u016fstane p\u0159ece nadosmrti v t\u00e9hle p\u0159\u00edzemn\u00ed chajd\u011b v zakopan\u00e9 prdeli jm\u00e9nem Loitsche?! A s Tomem, to se uvid\u00ed\u2026 t\u0159eba to je\u0161t\u011b nen\u00ed tak \u00fapln\u011b ztracen\u00e9. Mo\u017en\u00e1 tu nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1 m\u00edstn\u00ed nanyka, kter\u00e9 by sl\u00edbil man\u017eelstv\u00ed, a Bill bude m\u00edt je\u0161t\u011b n\u011bjakou \u0161anci. Kdo v\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Vzbudil ho sousedovic kohout sv\u00fdm odporn\u00fdm kokrh\u00e1n\u00edm. „Panebo\u017ee,“ zamumlal z polosp\u00e1nku, na tohle si v\u00e1\u017en\u011b bude muset zase zvykat? „Zav\u0159i zob\u00e1k, potvoro,“ zamumlal a p\u0159ikryl si pol\u0161t\u00e1\u0159em u\u0161i. Jen\u017ee stejn\u011b to dlouho nevydr\u017eel. Andy se na vedlej\u0161\u00ed posteli za\u010dal p\u0159evalovat z\u0159ejm\u011b ze stejn\u00e9ho d\u016fvodu. Bill se posadil, ale hned se zase pevn\u011b obalil pe\u0159inou, kdy\u017e se zachv\u011bl zimou. No jist\u011b, maj\u00ed z\u0159ejm\u011b st\u00e1le ten star\u00fd hnusn\u00fd kotel, co v\u017edycky v noci chc\u00edpne a r\u00e1no jde \u010dlov\u011bku od pusy p\u00e1ra. Dopr\u010dic, tohle je jako mu\u010den\u00ed. Zlat\u00e9 kalifornsk\u00e9 slunce. Jak r\u00e1d by se te\u010f vyvalil s dekou na rann\u00ed rosou pokrytou terasu a dal si cig\u00e1rko a kafe z toho nejlep\u0161\u00edho, a taky samoz\u0159ejm\u011b nejdra\u017e\u0161\u00edho k\u00e1vovaru, kter\u00fd se dal zrovna na trhu sehnat. Jen\u017ee tady nem\u00e1 ani teplou vodu, aby si dal po r\u00e1nu sprchu na zah\u0159\u00e1t\u00ed. Zak\u0148u\u010del, padl na postel a schoval se cel\u00fd pod pe\u0159inu. Jak tohle p\u0159e\u017eije? Panebo\u017ee, to je tak p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e1 situace!<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„N\u011bco se d\u011bje?“ ozvalo se z vedlej\u0161\u00ed matrace rozespale.<\/div>\n
„Co?“ nadzvedl Bill trochu pe\u0159inu, aby vid\u011bl na sv\u00e9ho souseda. S pot\u011b\u0161en\u00edm u\u017e v\u010dera v noci konstatoval, \u017ee m\u00e1 aspo\u0148 novou velkou postel, kterou moment\u00e1ln\u011b sd\u00edlel s Andym, a ne tu starou d\u0159ev\u011bnou mrchu, kter\u00e1 ho v\u017edycky tak tla\u010dila. Aspo\u0148 n\u011bco.<\/div>\n
„\u017des tak zak\u0148u\u010del, tak se pt\u00e1m, jestli se n\u011bco ned\u011bje, bol\u00ed t\u011b n\u011bco nov\u00fdho?“ osv\u011btlil Andy sv\u016fj z\u00e1jem. „Bo\u017ee, tady je tak p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e1 kosa. Kdy u\u017e si kone\u010dn\u011b s Tomem po\u0159\u00edd\u00edte novej kotel,“ drkotal zubama, kdy\u017e vystr\u010dil ruce zpod pe\u0159iny.<\/div>\n
„Netu\u0161\u00edm,“ zahuh\u0148al Bill, koukal mu ven sotva nos. „Zeptej se Toma,“ p\u0159esm\u011broval ho na sv\u00e9 dvoj\u010de, jako to d\u011blal v\u017edy, kdy\u017e se mu n\u011bjak\u00e1 ot\u00e1zka nehodila do kr\u00e1mu.<\/div>\n
„V\u017edycky kdy\u017e tu jednou za uher\u00e1k sp\u00edm, na to zapomenu, a m\u00edsto abych si vzal do postele bundu, j\u00e1 blbec se je\u0161t\u011b svl\u00edknu,“ nad\u00e1val Andy, kdy\u017e na sebe honem rychle soukal v\u0161echno sv\u00e9 oble\u010den\u00ed. „Kolik je hodin?“ zeptal se, ani\u017e by o\u010dek\u00e1val od toho zakuklence vedle odpov\u011b\u010f. „P\u016fl dev\u00e1t\u00fd,“ zkonstatoval, kdy\u017e se pod\u00edval na sv\u016fj mobil. „To je\u0161t\u011b v pohod\u011b stihnu autobus, m\u00e1ma d\u011bl\u00e1 novoro\u010dn\u00ed ob\u011bd. Lep\u0161\u00ed, ne\u017e tady s v\u00e1ma dv\u011bma o hladu zmrznout.“ Mluvil sp\u00ed\u0161 s\u00e1m pro sebe. Bill opatrn\u011b vystr\u010dil hlavu.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Jede\u0161 k va\u0161im do Wolmirstedtu?“ zeptal se, aby \u0159e\u010d nest\u00e1la. Uv\u011bdomoval si, \u017ee by m\u011bl o sv\u00e9m kamar\u00e1dovi zjistit n\u011bjak\u00e9 aktu\u00e1ln\u00ed informace. V\u010dera \u0161li hned po no\u010dn\u00edm j\u00eddle sp\u00e1t, tak\u017ee se toho moc nedozv\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„Jo,“ p\u0159ik\u00fdvl Andy, zat\u00edmco si natahoval pono\u017eky. Bill nikdy nech\u00e1pal, pro\u010d si je obl\u00edkal a\u017e jako posledn\u00ed. P\u0159ece nejv\u011bt\u0161\u00ed zima byla v\u017edycky od nohou. Aspo\u0148 tak je to u\u010dila babi\u010dka.<\/div>\n
„Autobusem?“ pokra\u010doval nesm\u011ble, uv\u011bdomoval si, \u017ee to je \u00fapln\u011b stupidn\u00ed ot\u00e1zka, ale nev\u011bd\u011bl, jak jinak cokoliv zjistit.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 snad lep\u0161\u00ed n\u00e1pad? \u017de by m\u011b tam hodil Tom tou svou starou hajtrou, ne?“ uchechtl se Andy.<\/div>\n
„Co?“<\/div>\n
„Ale nic,“ m\u00e1vl rukou. Bill byl evidentn\u011b je\u0161t\u011b mimo z t\u00e9 v\u010derej\u0161\u00ed r\u00e1ny. „Mo\u017en\u00e1 by m\u011bl sp\u00ed\u0161 tebe hodit k doktorovi, aby se ti pod\u00edval na tu modrofialovou bouli, co m\u00e1\u0161 na \u010dele.“<\/div>\n
„Co\u017ee?“ Bill se vymr\u0161til do sedu. Zima nezima, tahle informace ho nadzvedla. V\u016fbec ho nenapadlo, \u017ee jeho boule by mohla zfialov\u011bt. Bude vypadat jako idiot! Takhle nebude moct mezi lidi, sakra. I kdy\u017e\u2026 mo\u017en\u00e1 to tak bude zat\u00edm lep\u0161\u00ed. Rychle na sebe nah\u00e1zel oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 m\u011bl pe\u010dliv\u011b slo\u017een\u00e9 na \u017eidli, a vyb\u011bhl sm\u011brem ke koupeln\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Chv\u00edli na sebe z\u00edral do zrcadla a uva\u017eoval, jestli by nem\u011bl naj\u00edt v toaletn\u00ed sk\u0159\u00ed\u0148ce n\u011bjakou \u017eiletku a rovnou si pod\u0159ezat \u017e\u00edly. Vypadal snad je\u0161t\u011b h\u016f\u0159 ne\u017e v\u010dera v noci. Fialovo modr\u00e1 boule se vyklubala na jeho sp\u00e1nku, mastn\u00e9 urousan\u00e9 vlasy mu visely kolem vyhubl\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00ed za\u010dern\u011bn\u00fdch od linek, kter\u00e9 si v\u010dera zapomn\u011bl odl\u00ed\u010dit. Byl v\u00e1\u017en\u011b k politov\u00e1n\u00ed. Cht\u011blo se mu bre\u010det, kdy\u017e si vzpomn\u011bl, jak na sebe takhle v\u010dera spokojen\u011b z\u00edral na z\u00e1chod\u011b v hotelu. „Tohle p\u0159ece nejsem j\u00e1,“ vzdychl si ne\u0161\u0165astn\u011b a pustil kohoutek s teplou vodou. A\u017e po chv\u00edli si uv\u011bdomil, \u017ee se j\u00ed rozhodn\u011b nedo\u010dk\u00e1. Ten proklat\u00fd kotel. Otev\u0159el toaletku nad umyvadlem a s \u00falevou vyndal n\u011bco, co se podobalo odli\u010dovac\u00ed vod\u011b. S tich\u00fdm \u00fap\u011bn\u00edm trochu nakapal na vatov\u00fd tampon, kter\u00fd poslu\u0161n\u011b visel v igelitov\u00e9 tub\u011b na stejn\u00e9m m\u00edst\u011b, co si pamatoval z d\u011btstv\u00ed, a za\u010dal st\u00edrat \u010dernotu kolem o\u010d\u00ed. Smrd\u011blo to, ale kupodivu \u00fa\u010dinkovalo. S povzdechem se v duchu rozlou\u010dil se svou pades\u00e1tidolarovou odli\u010dovac\u00ed ple\u0165ovou vodou, co z\u016fstala v toaletn\u00ed sk\u0159\u00ed\u0148ce v LA a u kter\u00e9 m\u011bl jistotu, \u017ee je pro citlivou ple\u0165 a nebyla testovan\u00e1 na zv\u00ed\u0159atech. Takhle bez \u010dern\u00fdch \u0161mouh se to trochu vylep\u0161ilo, ale boule na n\u011bj civ\u011bla po\u0159\u00e1d. Co s n\u00ed? Make-up ve sk\u0159\u00ed\u0148ce \u017e\u00e1dn\u00fd nevid\u011bl, tak\u017ee ji nejsp\u00ed\u0161 bude muset nechat, jak je.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak j\u00e1 let\u00edm,“ zavolal odn\u011bkud z chodby Andy, „za chvilku mi to jede.“ Bill vy\u0161el z koupelny, aby se se sv\u00fdm kamar\u00e1dem rozlou\u010dil, ov\u0161em div se nep\u0159erazil o Scottyho, kter\u00fd na n\u011bj \u010dekal poslu\u0161n\u011b p\u0159ede dve\u0159mi.<\/div>\n
„Nazdar, chlup\u00e1\u010di,“ usm\u00e1l se na n\u011bj, sklonil se a nechal si ol\u00edznout \u010derstv\u011b odl\u00ed\u010denou tv\u00e1\u0159. „No jo, ty m\u016fj pesane,“ podrbal ho za u\u0161ima. Trochu mu tohle mal\u00e9 setk\u00e1n\u00ed zvedlo n\u00e1ladu, aspo\u0148 n\u011bjak\u00fd klad v jeho hororov\u00e9 situaci. „Poj\u010f, jdem se rozlou\u010dit,“ pob\u00eddl psa, aby ho doprovodil ke dve\u0159\u00edm. Andy u\u017e si zavazoval boty, kdy\u017e tam dorazili. „Pozdravuj va\u0161e,“ broukl Bill.<\/div>\n
„Jasn\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvl kamar\u00e1d. Bill si mezit\u00edm obl\u00e9kl \u010dernou p\u00e9\u0159ovku, kter\u00e1 visela v p\u0159eds\u00edni na v\u011b\u0161\u00e1ku. „Jde\u0161 m\u011b vyprovodit?“ zeptal se Andy.<\/div>\n
„Bl\u00e1zn\u00ed\u0161?“ zatetelil se Bill. „Do takov\u00fd kosy ani n\u00e1hodou. M\u00e1\u0161 to p\u0159ed brankou.“<\/div>\n
„Tak jo,“ objal Andy Billa. „Opatrujte se tady, je\u0161t\u011b se stav\u00edm, ne\u017e odjedu do Berl\u00edna,“ popl\u00e1cal kamar\u00e1da po z\u00e1dech a za chvilku za n\u00edm zapadly dve\u0159e. Bill z\u016fstal st\u00e1t na m\u00edst\u011b a rozhodoval se, co te\u010f. Bylo pot\u0159eba zatopit, to bylo jasn\u00e9. Jen\u017ee jak? U\u017e d\u00e1vno zapomn\u011bl, jak se ten pitom\u00fd kotel ovl\u00e1dal, tak\u017ee zb\u00fdv\u00e1 jen jedno.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Potichu za\u0165ukal na bratrovy dve\u0159e. Nic se neoz\u00fdvalo ani napodruh\u00e9, tak vzal lehce za kliku a co nejti\u0161eji se sna\u017eil otev\u0159\u00edt dve\u0159e. To by ov\u0161em nesm\u011bly vrzat. Po\u0159\u00e1d ten sam\u00fd zvuk. Je mo\u017en\u00e9, \u017ee za cel\u00e9 ty roky nebyl nikdo schopen ty panty namazat? Ve\u0161el dovnit\u0159. Tom\u016fv pokoj vypadal jinak, ne\u017e jak si ho pamatoval, ale to bylo pochopiteln\u00e9. Na rozd\u00edl od n\u011bj m\u011bl Tom jen postel pro jednoho, ale byl v n\u00ed zakuklen\u00fd stejn\u011b tak \u00faporn\u011b jako Bill v t\u00e9 sv\u00e9 v\u011bt\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Tome,“ zkusil bratrovi zat\u0159\u00e1st ramenem, kter\u00e9 sp\u00ed\u0161 tu\u0161il pod pe\u0159inou. „Tome,“ zkusil to znovu, kdy\u017e nijak nereagoval. „Tome, vst\u00e1vej,“ p\u0159itla\u010dil malinko Bill. „Je tady zima.“<\/div>\n
„Tak zatop,“ ozvalo se zpod pe\u0159iny tlumen\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1 to neum\u00edm,“ p\u0159iznal pokorn\u011b Bill.<\/div>\n
„Nekecej, u\u010dil jsem t\u011b to u\u017e asi stokr\u00e1t, jsi na \u0159ad\u011b,“ odsekl Tom, kter\u00e9mu se necht\u011blo z vyh\u0159\u00e1t\u00e9 pe\u0159iny o nic v\u00edc ne\u017e Billovi.<\/div>\n
„Tomeee,“ zak\u0148u\u010del Bill, zat\u00edmco hladil Scottyho srst.<\/div>\n
„\u0158ekni si Andymu,“ zm\u011bnil taktiku Tom.<\/div>\n
„Ten u\u017e odjel,“ ozn\u00e1mil Bill stru\u010dn\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Co\u017ee?“ vystr\u010dil Tom hlavu zpod pe\u0159iny.<\/div>\n
„Pov\u00edd\u00e1m, \u017ee u\u017e odjel. Pr\u00fd k rodi\u010d\u016fm na novoro\u010dn\u00ed ob\u011bd, aby tady s n\u00e1ma hlady nezmrznul. Vzkazuje ti, \u017ee m\u00e1\u0161 po\u0159\u00eddit novej kotel,“ rozpov\u00eddal se Bill.<\/div>\n
„A to mi \u0159\u00edk\u00e1\u0161 a\u017e te\u010f?“ posadil se Tom na posteli a jemn\u011b odstrkoval Scottyho, kter\u00fd se mu na rann\u00ed p\u0159iv\u00edt\u00e1n\u00ed sna\u017eil ol\u00edznout nos.<\/div>\n
„No\u2026 jo, on to \u0159\u00edkal p\u0159ed chvilkou,“ podivil se Bill n\u00e1hl\u00e9 Tomov\u011b aktivit\u011b. „Prej se je\u0161t\u011b oz-\u2026“ nesta\u010dil u\u017e ov\u0161em dopov\u011bd\u011bt, kdy\u017e ho Tom chytil za ruku a st\u00e1hl k sob\u011b. Ne\u017e se stihl vzpamatovat, le\u017eel na posteli pod Tomem a p\u0159ekvapen\u011b mu z\u00edral do o\u010d\u00ed zhruba z p\u011bti centimetr\u016f.<\/div>\n
„Kone\u010dn\u011b je pry\u010d,“ za\u0161eptal Tom p\u0159edt\u00edm, ne\u017e opatrn\u011b pol\u00edbil Billovu fialovou bouli na sp\u00e1nku, pak se p\u0159esunul na nos a Bill se m\u00e1lem zalkl p\u0159ekvapen\u00edm, kdy\u017e Tom nakonec p\u0159itiskl sv\u00e9 rty na jeho a spojil je tak v hlubok\u00e9m mileneck\u00e9m polibku.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
betaread: Allka<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule Loitsche 1. ledna 2014 0:30 Bill celou cestu dom\u016f ml\u010del. Sledoval z ok\u00fdnka star\u00e9 Georgovy dod\u00e1vky d\u016fv\u011brn\u011b zn\u00e1mou krajinu a sna\u017eil se srovn\u00e1vat s t\u00edm, co si pamatoval, kdy\u017e tady byl naposledy. U\u017e je to p\u00e1r let. D\u016fm nechali pr\u00e1zdn\u00fd,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[598],"tags":[],"class_list":["post-3667","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ja-nejsem-ja"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3667","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3667"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3667\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3667"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3667"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3667"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}