{"id":3670,"date":"2014-10-03T15:00:00","date_gmt":"2014-10-03T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3658"},"modified":"2014-10-03T15:00:00","modified_gmt":"2014-10-03T14:00:00","slug":"blue-bird-4-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/10\/03\/blue-bird-4-1-2\/","title":{"rendered":"Blue Bird 4. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/p>\n

<\/strong> Opravdu jsem se zamilovala do mal\u00e9ho modr\u00e9ho pt\u00e1\u010dete, kter\u00e9 v pov\u00eddce symbolizuje Billovu postavu. A zamilovala jsem se i do dne\u0161n\u00edho d\u00edlu, v n\u011bm\u017e se pt\u00e1\u010de rozhodne zabojovat o sv\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed. Stra\u0161n\u011b moc se t\u011b\u0161\u00edm na druhou polovinu a u\u017e te\u010f v\u00e1m m\u016f\u017eu sl\u00edbit, \u017ee bude za\u010d\u00e1tkem t\u00e9 pozitivn\u011bj\u0161\u00ed \u010d\u00e1sti pov\u00eddky :). Opravdu moc v\u00e1m d\u011bkuju za v\u0161echny n\u00e1dhern\u00e9 koment\u00e1\u0159e a douf\u00e1m, \u017ee v\u00e1m t\u00edmto d\u00edlem ud\u011bl\u00e1m alespo\u0148 malou radost :).<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
M\u011bli p\u0159ed sebou t\u00e9m\u011b\u0159 p\u011btihodinovou cestu, a tak se domluvili, \u017ee prvn\u00ed polovinu bude \u0159\u00eddit jeden a druhou polovinu druh\u00fd.<\/div>\n
Na Toma padla prvn\u00ed polovina. Nebr\u00e1nil se, dokonce byl celkem r\u00e1d a povzbuzen dv\u011bma hrnky k\u00e1vy sednul za volant v relativn\u011b dobr\u00e9 n\u00e1lad\u011b. Zpo\u010d\u00e1tku to bylo opravdu fajn. Po dlouh\u00e9 dob\u011b se op\u011bt pokou\u0161eli v\u00e9st norm\u00e1ln\u00ed rozhovor. Pov\u00eddali si o kr\u00e1sn\u00e9m prost\u0159ed\u00ed, v n\u011bm\u017e byla chatka situov\u00e1na, o Riin\u00fdch p\u0159\u00e1tel\u00edch, na kter\u00e9 m\u011bli oba \u00fapln\u011b stejn\u00fd n\u00e1zor, a sm\u00e1li se Pumbovi, kter\u00fd sed\u011bl na Billov\u011b kl\u00edn\u011b a zcela zhypnotizov\u00e1n z\u00edral na m\u00edhaj\u00edc\u00ed se krajinu za okny. Zv\u011bdav\u011b nakl\u00e1n\u011bl hlavu na jednu stranu a poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e je obj\u00ed\u017ed\u011blo n\u011bjak\u00e9 auto, za\u0161t\u011bkal a hrav\u011b zavrt\u011bl oc\u00e1skem. Bill byl sice zv\u011bdav na to, co se d\u011blo minulou noc, ale p\u0159i pohledu na Tomovu klidnou tv\u00e1\u0159 se mu najednou necht\u011blo na nic pt\u00e1t. V\u011bd\u011bl, \u017ee na to budou m\u00edt je\u0161t\u011b dost \u010dasu.<\/p>\n

Kdy\u017e do\u0161la v\u0161echna zaj\u00edmav\u00e1 t\u00e9mata, tak prost\u011b z\u016fstali ti\u0161e. Tom se v\u011bnoval \u0159\u00edzen\u00ed a pozorn\u011b sledoval cestu p\u0159ed sebou, zat\u00edmco si Bill hr\u00e1l s Pumbou a ti\u0161e se sm\u00e1l tomu, co jeho ps\u00ed mil\u00e1\u010dek vyv\u00e1d\u011bl. Po dlouh\u00e9 dob\u011b mu ticho nevadilo. Nebyl to ten nep\u0159\u00edjemn\u00fd druh ticha, kter\u00fd se sna\u017e\u00edte v\u0161emo\u017en\u011b vyplnit jakoukoliv hloupost\u00ed a zouf\u00e1te, kdy\u017e se v\u00e1m nepoda\u0159\u00ed vymyslet nic smyslupln\u00e9ho, \u010d\u00edm byste obohatili konverzaci. Ne. Pr\u00e1v\u011b naopak. Bylo to p\u0159\u00edjemn\u00e9. Oba pohrou\u017eeni ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch, v jin\u00fdch sv\u011btech, ale kdy\u017e se na sebe n\u00e1hodn\u011b zad\u00edvali, jednali jako mal\u00e9 d\u011bti. Pla\u0161e se pousm\u00e1li, jejich tv\u00e1\u0159e z\u00edskaly r\u016f\u017eov\u00fd n\u00e1dech a na t\u011bch n\u011bkolik kr\u00e1tk\u00fdch vte\u0159in dovolili, aby se jejich my\u0161lenky ub\u00edraly stejn\u00fdm sm\u011brem. Kdyby jim bylo dovoleno nahl\u00e9dnout do hlavy toho druh\u00e9ho, zjistili by, \u017ee se stejn\u00fdm sm\u011brem ub\u00edraly po celou dobu. Tom myslel pouze na to, jak kr\u00e1sn\u00e9 bylo m\u00edt jej op\u011bt u sebe, a Bill nedok\u00e1zal p\u0159estat myslet na to, jak hezk\u00e9 bylo b\u00fdt op\u011bt s Tomem. Tak jako kdysi. Jen oni dva. \u017d\u00e1dn\u00e1 Ria.<\/p>\n

Ani\u017e by si to uv\u011bdomoval, pevn\u011b stiskl v\u00ed\u010dka a kousl se do rtu. Nic z toho mu v\u0161ak nepomohlo skr\u00fdt o\u010dividnou radost. Nedok\u00e1zal s t\u00edm bojovat dlouho. C\u00edtil, jak mu v hrudi mocn\u011b tlu\u010de srdce, jak se chv\u011bje a lap\u00e1 po dechu s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm dou\u0161kem Tomovy jedine\u010dn\u00e9 v\u016fn\u011b. Nemohl si pomoct. Dovolil, aby se jeho rty zk\u0159ivily v \u00fasm\u011bvu a d\u00edky tomu se cel\u00fd rozz\u00e1\u0159il.<\/div>\n

\n
\n

„P\u00e1ni,“ sly\u0161el Toma \u0161eptat a rychle otev\u0159el o\u010di pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edli, kdy od n\u011bj Tom odtrhl pohled a zad\u00edval se op\u011bt na silnici. Tak\u00e9 se usm\u00edval.<\/p><\/div>\n

„Co je?“ zeptal se ti\u0161e a op\u011bt zv\u00e1\u017en\u011bl. Ale opravdu jenom mali\u010dko.<\/div>\n
„Nic,“ odpov\u011bd\u011bl Tom, neust\u00e1le se usm\u00edvaj\u00edc a ud\u011blal otr\u00e1venou grimasu, jakmile na n\u011bj z r\u00e1dia zaje\u010dela zoufal\u00e1 zp\u011bva\u010dka a po\u0159\u00e1d dokola opakovala, jak je osam\u011bl\u00e1 a ne\u0161\u0165astn\u00e1 bez sv\u00e9 sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00e9 du\u0161e. My\u0161lenka hezk\u00e1, ale jej\u00ed zp\u011bv byl natolik ot\u0159esn\u00fd, \u017ee i Bill sd\u00edlel stejn\u00e9 pocity a zbavil jej tr\u00e1pen\u00ed t\u00edm, \u017ee se nat\u00e1hl a vypnul r\u00e1dio.<\/div>\n
„Kolik je\u0161t\u011b zb\u00fdv\u00e1, ne\u017e budu na \u0159ad\u011b?“ zeptal se a vtisknul Pumbovi n\u011b\u017en\u00fd polibek. Pot\u00e9 se hlavou op\u0159el o sedadlo, zav\u0159el o\u010di a dlouze z\u00edvnul. Doufal, \u017ee kdy\u017e se mu poda\u0159\u00ed na chvilku usnout, zbav\u00ed se t\u00edm v\u0161ech pocit\u016f, kter\u00e9 se objevily poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e byl Tom nabl\u00edzku. Za\u010d\u00ednal b\u00fdt zoufal\u00fd. M\u011bl strach, \u017ee se jednoho dne jeho srdce roztlu\u010de tak hlasit\u011b, a\u017e jej Tom zaslechne.<\/div>\n
„N\u011bco p\u0159es hodinu a p\u016fl. Pro\u010d? Jsi unaven\u00fd?“ Tom oto\u010dil hlavu a v\u011bnoval mu drobn\u00fd \u00fasm\u011bv. „Jestli chce\u0161, m\u016f\u017ee\u0161 sp\u00e1t. J\u00e1 to n\u011bjak zvl\u00e1dnu.“<\/p>\n

Bill unaven\u011b zakroutil hlavou, ale neotv\u00edral o\u010di. U\u017e r\u00e1no si v\u0161iml ob\u0159\u00edch kruh\u016f pod Tomov\u00fdma o\u010dima, a i kdy\u017e se pokou\u0161el maskovat \u00fanavu \u00fasm\u011bvem a dobrou n\u00e1ladou, v\u011bd\u011bl, \u017ee si tak\u00e9 pot\u0159ebuje odpo\u010dinout. Kdyby mu to Tom dovolil, klidn\u011b mohl \u0159\u00eddit jenom on. Tak n\u011bjak c\u00edtil, \u017ee mu to dlu\u017e\u00ed.<\/div>\n

„To nen\u00ed t\u0159eba. V\u010dera jsem si v\u0161imnul, \u017ee byl p\u0159ibli\u017en\u011b v polovin\u011b cesty men\u0161\u00ed supermarket. Tam se m\u016f\u017eeme vym\u011bnit. J\u00e1 sko\u010d\u00edm nakoupit a ty m\u016f\u017ee\u0161 sp\u00e1t, dob\u0159e?“ jednotliv\u00e1 slova vyslovoval pomalu s jakousi opatrnost\u00ed a Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee nebude trvat dlouho, ne\u017e doopravdy usne.<\/div>\n
A nem\u00fdlil se. P\u0159e\u0161lo sotva p\u011bt minut, kdy\u017e Bill kone\u010dn\u011b nalezl pohodlnou polohu, efektivn\u011b pod sebe naskl\u00e1dal svoje dlouh\u00e9 nohy, \u010d\u00edm\u017e se cel\u00fd sto\u010dil do klub\u00ed\u010dka a spokojen\u011b vydechl. Pumba mezit\u00edm p\u0159elezl na zadn\u00ed sedadlo a uvelebil se na Tomov\u011b tmav\u00e9 mikin\u011b. Chv\u00edli si hr\u00e1l se svou obl\u00edbenou hra\u010dkou a pot\u00e9 n\u00e1sledoval p\u0159\u00edkladu sv\u00e9ho p\u00e1na a tak\u00e9 usnul.<\/p>\n

Tomovi za\u010d\u00ednal stereotyp d\u00e1lnice a nekone\u010dn\u00e9ho mno\u017estv\u00ed sp\u011bchaj\u00edc\u00edch aut p\u0159ipadat \u00fanavn\u00fd. V\u00ed\u010dka mu podivn\u011b zt\u011b\u017ekla a ve chv\u00edl\u00edch, kdy se pln\u011b nesoust\u0159edil, se mu za\u010daly p\u0159iv\u00edrat o\u010di. Billova sp\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159 a Pumbovo odfrkov\u00e1n\u00ed mu tak\u00e9 p\u0159\u00edli\u0161 nepom\u00e1halo. V\u011bd\u011bl, \u017ee pokud se hned n\u011bjak nerozpt\u00fdl\u00ed, usne a v\u0161ichni skon\u010d\u00ed v nejbli\u017e\u0161\u00edm strom\u011b. Jednou rukou pevn\u011b sev\u0159el volant, zat\u00edmco se druhou siln\u011b uhodil do obli\u010deje. Usm\u00e1l se. Opravdu to pomohlo, ale tenhle druh pomoci m\u011bl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 kr\u00e1tk\u00e9 trv\u00e1n\u00ed a po n\u011bkolika vte\u0159in\u00e1ch op\u011bt upadal do p\u0159\u00edjemn\u00e9 ag\u00f3nie. Napadlo ho, \u017ee by mohl Billa vzbudit a po\u017e\u00e1dat jej, aby se vym\u011bnili, ale p\u0159i pohledu na n\u011bj a na jeho klidnou tv\u00e1\u0159 tuhle mo\u017enost okam\u017eit\u011b zam\u00edtl. Za\u010d\u00ednal b\u00fdt zoufal\u00fd. Bill mu d\u016fv\u011b\u0159uje. V\u011b\u0159\u00ed mu natolik, \u017ee klidn\u011b usnul, zat\u00edmco Tom hazarduje s jejich \u017eivoty. Posledn\u00ed, po \u010dem tou\u017eil, bylo, aby se o n\u011bm vypr\u00e1v\u011blo ve ve\u010dern\u00edch spr\u00e1v\u00e1ch jako o vin\u00edkovi hromadn\u00e9 kolize na z\u0159ejm\u011b nejnudn\u011bj\u0161\u00edm \u00faseku d\u00e1lnice na sv\u011bt\u011b.<\/p>\n

Je\u0161t\u011b jednou se uhodil do obli\u010deje, tentokr\u00e1t v\u0161ak mnohem siln\u011bji. Zabralo to. Kone\u010dn\u011b se dok\u00e1zal zase pln\u011b soust\u0159edit, dupnul na plyn a p\u0159edjel mal\u00e9 modr\u00e9 auto, kter\u00e9 bylo a\u017e na \u0159idi\u010de – star\u0161\u00edho p\u00e1na v baretu, zcela pr\u00e1zdn\u00e9. Tom se pousm\u00e1l; p\u0159ipomn\u011bl mu jejich d\u011bde\u010dka. P\u0159ed o\u010dima m\u011bl jeho starou, vl\u00eddnou tv\u00e1\u0159. Um\u011bl si dokonale vybavit bystr\u00fd pohled jeho tmav\u00fdch o\u010d\u00ed a laskav\u00fd \u00fasm\u011bv. Po\u0159\u00e1d si je pletl. Ze za\u010d\u00e1tku to bylo zp\u016fsobeno t\u00edm, \u017ee byli t\u00e9m\u011b\u0159 identi\u010dt\u00ed a pozd\u011bji jeho st\u00e1\u0159\u00edm. Ale i tak jej m\u011bl opravdu r\u00e1d. I p\u0159esto, \u017ee byl otcem jejich otce, nikdy jim nijak neubl\u00ed\u017eil. Pojedou ho nav\u0161t\u00edvit! To bude druh\u00fdm bodem na jejich seznamu, hned po n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b Simone. Andy m\u016f\u017ee po\u010dkat. Bude si o tom muset s Billem promluvit, a\u017e se probud\u00ed.<\/div>\n

Pr\u00e1v\u011b v t\u00e9 chv\u00edli se Bill pohnul; ruka mu sklouzla pod\u00e9l t\u011bla, a\u017e p\u0159ist\u00e1la na Tomov\u011b ruce, kterou siln\u011b sv\u00edral \u0159\u00eddic\u00ed p\u00e1ku. N\u011bco nesrozumiteln\u011b zamumlal a nev\u011bdomky stiskl Tomovy chv\u011bj\u00edc\u00ed se prsty.<\/p>\n

Tom zalapal po dechu a o\u010dima rychle sklouzl na jejich spojen\u00e9 dlan\u011b. Prsty Billovy nepotetovan\u00e9 ruky dokonale vypl\u0148ovaly mezery mezi jeho prsty, jako by tam odjak\u017eiva pat\u0159ily. Byly to pouze spojen\u00e9 ruce dvou bratr\u016f, ale pro Toma to znamenalo mnohem v\u00edc. Byl to opravdu kr\u00e1sn\u00fd pohled. Ani si nepamatoval, kdy jej Bill naposledy chytil za ruku. Nepamatoval si dokonce ani na to, kdy se jej naposled v\u016fbec dotkl. S v\u00fdjimkou v\u010derej\u0161\u00edho ve\u010dera, kdy byl pod vlivem drog.<\/div>\n

Pod\u00edval se p\u0159ed sebe, zkontroloval d\u011bn\u00ed na cest\u011b a pot\u00e9 se zad\u00edval na Billa. Sledoval jeho sp\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159, pootev\u0159en\u00e9 rty, chv\u011bj\u00edc\u00ed se \u0159asy, dlouh\u00fd, \u0161t\u00edhl\u00fd krk. Ten<\/em> krk. S povzdechem se donutil op\u011bt pod\u00edvat p\u0159ed sebe a b\u011bhem zbyl\u00e9 hodiny a p\u016fl ani jednou neoto\u010dil hlavu, aby se pod\u00edval na bratra.<\/div>\n
Sta\u010dil jedin\u00fd pohled. Jeden jedin\u00fd a jeho mysl byla zcela zam\u011bstn\u00e1na vzpom\u00edn\u00e1n\u00edm na den, kdy si uv\u011bdomil, \u017ee je Ria a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 slabou n\u00e1plast\u00ed na bolest, kter\u00e1 jej vnit\u0159n\u011b trhala na kusy. Na r\u00e1ny, kter\u00e9 se nikdy nem\u011bly zahojit.<\/div>\n
\n

…<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

Tom<\/em> v ten ve\u010der v\u016fbec nem\u011bl n\u00e1ladu na mazlen\u00ed. Nem\u011bl n\u00e1ladu na \u017e\u00e1dnou spole\u010dnost. A u\u017e v\u016fbec nem\u011bl n\u00e1ladu na Riu, kter\u00e1 se z\u00e1dy tiskla k jeho hrudn\u00edku. Omotala si kolem bok\u016f jeho ruce a sna\u017eila se jej vydr\u00e1\u017edit. Tom si nesly\u0161n\u011b povzdechl, siln\u011b stiskl v\u00ed\u010dka a tv\u00e1\u0159 zabo\u0159il do pol\u0161t\u00e1\u0159e. Cht\u011bl b\u00fdt s\u00e1m. Copak opravdu nem\u011bl n\u00e1rok na malou chvilku soukrom\u00ed? Pouze p\u0159ed hodinou se s Billem o\u0161kliv\u011b poh\u00e1dal a po jeho \u00fat\u011bku z domu nedok\u00e1zal p\u0159em\u00fd\u0161let nad ni\u010d\u00edm jin\u00fdm, ne\u017e nad t\u00edm, jak se toul\u00e1 tmav\u00fdmi ulicemi, kde mu m\u016f\u017ee kdokoliv ubl\u00ed\u017eit. M\u011bl strach. Opravdu \u0161\u00edlen\u00fd strach a nejrad\u011bji by se rozb\u011bhl za n\u00edm, kdyby ov\u0161em v\u011bd\u011bl, kam m\u011bl nam\u00ed\u0159eno.<\/em><\/p>\n

„Rio,“ pokusil se protestovat. „\u0158ekl jsem ti, \u017ee dnes nem\u00e1m n\u00e1ladu. Pros\u00edm, chci j\u00edt sp\u00e1t.“ St\u00e1hl ruce zp\u011bt a doufal, \u017ee to pochop\u00ed. Nepochopila.<\/em><\/div>\n

„Tomi, no tak,“ zavrn\u011bla a op\u011bt si k bok\u016fm p\u0159itiskla jeho rozev\u0159en\u00e9 dlan\u011b. „V\u00edm, \u017ee to chce\u0161 stejn\u011b jako j\u00e1,“ zast\u00e9nala.<\/em><\/div>\n
Tom se k n\u00ed naklonil bl\u00ed\u017e p\u0159ipraven je\u0161t\u011b jednou ji po\u017e\u00e1dat, aby ho nechala b\u00fdt, ale najednou se zarazil. O\u010di se mu roz\u0161\u00ed\u0159ily n\u00e1hl\u00fdm pozn\u00e1n\u00edm. Naklonil se k n\u00ed je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e; tv\u00e1\u0159\u00ed se t\u00e9m\u011b\u0159 dot\u00fdkal jej\u00edho ramene, vy\u010dn\u00edvaj\u00edc\u00edho z voln\u00e9ho b\u00edl\u00e9ho tri\u010dka. Billova tri\u010dka. B\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f poodhalil kousek op\u00e1len\u00e9 k\u016f\u017ee a p\u0159ivon\u011bl k n\u00ed. Srdce se mu roztlouklo jako o \u017eivot.<\/em><\/div>\n
„Kdes vzala tohle tri\u010dko?“ zeptal se, nereaguj\u00edc na jej\u00ed sv\u00e1d\u011bn\u00ed. Jeho hlas nebyl nijak vy\u010d\u00edtav\u00fd. Sp\u00ed\u0161 smutn\u00fd.<\/em><\/div>\n
„Le\u017eelo na podlaze v ob\u00fdv\u00e1ku. Myslela jsem, \u017ee je tvoje.“<\/em><\/div>\n
Tom zavrt\u011bl hlavou i p\u0159esto, \u017ee to nemohla vid\u011bt. „Je Billovo.“<\/em><\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 mi ho hned svl\u00e9knout, aby se br\u00e1\u0161ka n\u00e1hodou nezlobil.“ Pooto\u010dila hlavu k n\u011bmu a zlobiv\u011b na n\u011bj mrkla. Chystala se vyu\u017e\u00edt situace. Cht\u011bla se k Tomovi oto\u010dit tv\u00e1\u0159\u00ed, ale zastavil ji. M\u00edsto toho j\u00ed pomohl posadit se, hrud\u00ed se p\u0159itulil k jej\u00edm z\u00e1d\u016fm a b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f obkresloval k\u0159ivku jej\u00edho ramene.<\/em><\/div>\n
„Zm\u011bnil jsi n\u00e1zor?“ zask\u0159ehotala.<\/em><\/div>\n
„P\u0161\u0161t.“ Tom necht\u011bl, aby mluvila. Necht\u011bl, aby to v\u0161echno zni\u010dila. Necht\u011bl sly\u0161et jej\u00ed hlas.<\/em> <\/p>\n

Sklonil tv\u00e1\u0159 a nosem se ot\u0159el o jemnou k\u016f\u017ei nas\u00e1klou Billovou v\u016fn\u00ed. Naklonil j\u00ed hlavu na stranu, tak\u017ee ji pohltil st\u00edn, zat\u00edmco jej\u00ed krk nasm\u011broval sm\u011brem k oknu, odkud na n\u011bj dopadlo sv\u011btlo m\u011bs\u00edce. P\u0159es hlasit\u00fd tlukot srdce se sotva dok\u00e1zal soust\u0159edit na to, jak se rozt\u0159\u00e1sl, kdy\u017e si po\u0159\u00e1dn\u011b prohl\u00e9dl obraz p\u0159ed sebou. K\u016f\u017ee polit\u00e1 m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed z\u00e1\u0159\u00ed z\u00edskala smetanov\u00fd n\u00e1dech. Dlouh\u00e9 vlasy, na kter\u00e9 dopadl st\u00edn m\u00edstnosti, poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b p\u0159ipom\u00ednaly ebenov\u00e9 d\u0159evo. Zav\u0159el o\u010di; pootev\u0159el rty a bez dechu se p\u0159is\u00e1l k porcel\u00e1nov\u00e9mu krku, l\u00edbaje pulzuj\u00edc\u00ed tepnu, kter\u00e1 se pod tlakem jeho polibk\u016f rozt\u0159\u00e1sla. Zhluboka vdechoval jeho v\u016fni, t\u00e9m\u011b\u0159 uv\u011b\u0159il p\u0159edstav\u011b, \u017ee je s n\u00edm.<\/em><\/div>\n

T\u0159\u00e1sl se blahem. Je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm nec\u00edtil takovou touhu po oby\u010dejn\u00fdch dotec\u00edch. B\u00e1l se, \u017ee Ria promluv\u00ed a v\u0161echno zni\u010d\u00ed. V\u011bd\u011bl, jak k\u0159ehk\u00e9 a nesmysln\u00e9 p\u0159edstav\u011b uv\u011b\u0159il, ale t\u011bch p\u00e1r vte\u0159in se pro n\u011bj stalo z\u00e1chranou. U\u017e by to d\u00e9le nevydr\u017eel. U\u017e nemohl. Ani\u017e by si uv\u011bdomil, co d\u011bl\u00e1, nat\u00e1hl se po tri\u010dku, nadzvedl jeho okraje a rychl\u00fdm pohybem j\u00ed ho svl\u00e9kl. V t\u00e9 chv\u00edli otev\u0159el o\u010di a om\u00e1men\u011b z\u00edral na porcel\u00e1nov\u011b zbarven\u00e1 z\u00e1da, kter\u00e1 stoupala a klesala v rytmu zb\u011bsil\u00e9ho d\u00fdch\u00e1n\u00ed. Zalapal po dechu a s v\u00fdrazem mal\u00e9ho d\u00edt\u011bte p\u0159ilo\u017eil prsty k hebk\u00e9 k\u016f\u017ei. Hladil ji. Laskal ji. Trasu sv\u00fdch t\u0159esouc\u00edch se prst\u016f pokr\u00fdval nal\u00e9hav\u00fdmi polibky.<\/p>\n

Dal by v\u0161echno na sv\u011bt\u011b za to, aby to bylo skute\u010dn\u00e9. Cht\u011bl naslouchat jeho tich\u00e9mu st\u00e9n\u00e1n\u00ed, cht\u011bl sly\u0161et jeho hlas. Cht\u011bl jenom jeho. V\u017edy cht\u011bl jenom jeho.<\/em><\/div>\n

V t\u00e9 chv\u00edli, na ten kr\u00e1tk\u00fd moment k n\u00ed poprv\u00e9 poc\u00edtil \u010d\u00e1st citu, kter\u00fd v sob\u011b p\u0159echov\u00e1val. \u010c\u00e1st toho nekone\u010dna. Smutn\u00e9 v\u0161ak bylo, \u017ee nebyla ani st\u00ednem toho, co c\u00edtil k n\u011bmu.<\/em><\/div>\n
Prsty se zlehka dotkl dlouh\u00fdch, tmav\u00fdch vlas\u016f a musel se opravdu p\u0159em\u00e1hat, aby se tomu zcela nepoddal.<\/em><\/div>\n
V tu noc se s n\u00ed nemiloval. Kdy\u017e se k n\u011bmu ne\u010dekan\u011b oto\u010dila tv\u00e1\u0159\u00ed, kouzlo bylo pry\u010d. Jeho imagin\u00e1rn\u00ed Bill zmizel. Nic nebylo tak, jak m\u011blo b\u00fdt. A kdy\u017e us\u00ednal, je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d c\u00edtil na jazyku p\u0159\u00edchu\u0165 Billova nevy\u0159\u010den\u00e9ho jm\u00e9na.<\/em><\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Kdy\u017e se Bill probral ze sp\u00e1nku, Tom pr\u00e1v\u011b zaparkoval auto na jedin\u00e9m voln\u00e9m m\u00edst\u011b rozlehl\u00e9ho parkovi\u0161t\u011b. Unaven\u011b zamrkal a rukama zesl\u00e1bl\u00fdma sp\u00e1nkem si pomalu ot\u0159el tv\u00e1\u0159. Narovnal se a bolestiv\u011b usykl. V prav\u00e9 noze c\u00edtil silnou k\u0159e\u010d, tu levou pro zm\u011bnu nec\u00edtil v\u016fbec.<\/p><\/div>\n

„Kde to jsme?“ zeptal se ti\u0161e.<\/div>\n
„U supermarketu. Cht\u011bls j\u00edt nakoupit,“ odpov\u011bd\u011bl Tom stroze, vyh\u00fdbaje se Billov\u00fdm o\u010d\u00edm.<\/div>\n
„Tome?“ Naklonil se bl\u00ed\u017e k bratrovi; sna\u017eil se vyhledat jeho pohled.<\/div>\n
„Hm?“<\/div>\n
„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ zeptal se ustaran\u00fdm hlasem, a kdy\u017e k n\u011bmu Tom kone\u010dn\u011b zvedl tv\u00e1\u0159, vyvalil o\u010di a vyd\u011b\u0161en\u011b posko\u010dil. „Te\u010de ti krev!“<\/div>\n
„Co?“ Tom nech\u00e1pav\u011b svra\u0161til obo\u010d\u00ed a pod\u00edval se do zp\u011btn\u00e9ho zrc\u00e1tka. Na spodn\u00edm rtu m\u011bl malou ranku, z n\u00ed\u017e mu st\u00e9kal na bradu tenk\u00fd pramen jasn\u011b rud\u00e9 krve. „To nic nen\u00ed,“ m\u00e1vl rukou. „Z\u0159ejm\u011b jsem to s t\u011bmi \u00fadery do obli\u010deje trochu p\u0159ehnal.“<\/div>\n
Bill se zatv\u00e1\u0159il jako Pumba. Zmaten\u011b naklonil hlavu na stranu a nech\u00e1pav\u011b na n\u011bj z\u00edral. „Pro\u010d ses ml\u00e1til do obli\u010deje?“ zeptal se, zat\u00edmco se sklonil ke sv\u00e9 ta\u0161ce a chv\u00edli se v n\u00ed p\u0159ehraboval. Vyt\u00e1hl kapesn\u00ed\u010dek a l\u00e1hev \u010dist\u00e9 vody.<\/p>\n

„No, j\u00e1\u2026,“ koktal Tom. Bylo pozd\u011b si vym\u00fd\u0161let v\u00fdmluvy a je\u0161t\u011b ke v\u0161emu byl tak unaven\u00fd, \u017ee jej sotva vn\u00edmal. „B\u00e1l jsem se, \u017ee usnu,“ p\u0159iznal se smutn\u00fdm hlasem a vyd\u011b\u0161en\u011b sledoval, jak se k n\u011bmu Bill najednou za\u010dal p\u0159ibli\u017eovat.<\/div>\n

„Tome,“ povzdechl si Bill, vzal mezi prsty vlhk\u00fd kapesn\u00ed\u010dek a p\u0159ilo\u017eil jej k bratrov\u00fdm rt\u016fm. „Pro\u010d jsi mi ne\u0159ekl, \u017ee jsi unaven\u00fd? M\u011bl jsi m\u011b vzbudit. Co kdybys opravdu usnul?“<\/div>\n
Tom pootev\u0159el rty, aby t\u00edm usnadnil Billovi p\u0159\u00edstup a o\u010dima nerv\u00f3zn\u011b t\u011bkal po v\u0161ech koutech auta. Billova tv\u00e1\u0159 byla tak bl\u00edzko. Tak zatracen\u011b<\/em> bl\u00edzko.<\/div>\n
„Ale zabralo to,“ \u0159ekl a py\u0161n\u011b uk\u00e1zal na sv\u016fj obli\u010dej.<\/div>\n
Byl v tu chv\u00edli tak roztomil\u00fd, \u017ee se na n\u011bj Bill ani nedok\u00e1zal zlobit. „To m\u00e1\u0161 pravdu,“ \u0161eptl s \u00fasm\u011bvem a je\u0161t\u011b jednou pe\u010dliv\u011b ot\u0159el Tom\u016fv spodn\u00ed ret i bradu. „Hotovo,“ dostal ze sebe s velik\u00fdm p\u0159em\u00e1h\u00e1n\u00edm a ze v\u0161ech sil se sna\u017eil nepodlehnout Tomovu kouzlu. Rozt\u0159esen\u011b se nadechl a t\u011bsn\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se od n\u011bj odt\u00e1hl, mu pohl\u00e9dl hluboko do o\u010d\u00ed. Netu\u0161il, co by m\u011bl \u0159\u00edct; jestli m\u011bl v\u016fbec n\u011bco \u0159\u00edct.<\/div>\n
„U\u017e rad\u011bji p\u016fjdu. Hned jsem zp\u00e1tky,“ odka\u0161lal si, p\u0159eru\u0161il o\u010dn\u00ed kontakt a vystoupil. Najednou se zastavil a nahl\u00e9dl dovnit\u0159. „M\u00e1\u0161 n\u011bjak\u00e9 speci\u00e1ln\u00ed p\u0159\u00e1n\u00ed?“ zeptal se s drobn\u00fdm \u00fasm\u011bvem, zat\u00edmco nerv\u00f3zn\u011b \u017emoulal okraje sv\u00e9ho b\u00edl\u00e9ho tri\u010dka.<\/p>\n

Tom se zamyslel. Budou m\u00edt pro sebe cel\u00fd ve\u010der. Ria se vr\u00e1t\u00ed a\u017e z\u00edtra, a tak by mohli podniknout n\u011bco spole\u010dn\u011b. Mohli by si n\u011bkam vyj\u00edt, nebo by se mohli v\u00e1let v posteli a d\u00edvat se na filmy. Tak jako tak m\u011bl v pl\u00e1nu str\u00e1vit s Billem cel\u00fd ve\u010der. Pot\u0159eboval b\u00fdt s n\u00edm. Pot\u0159eboval to tak nal\u00e9hav\u011b jako vzduch k d\u00fdch\u00e1n\u00ed.<\/div>\n

„Mo\u017en\u00e1 n\u011bjak\u00e9 sladkosti\u2026 hm a dva bal\u00ed\u010dky Skittles a\u2026 a taky n\u011bjak\u00e9 \u010dipsy.“<\/div>\n
Bill pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou. „Je\u0161t\u011b n\u011bco?“<\/div>\n
Na p\u0159edn\u00edm sedadle najednou p\u0159ist\u00e1l Pumba, ospale se natahoval a h\u00e1zel po Billovi ura\u017een\u00e9 pohledy za to, \u017ee si dovolil j\u00edt n\u011bkam bez n\u011bj.<\/div>\n
„Tob\u011b taky p\u0159inesu n\u011bco dobr\u00e9ho, and\u00edlku,“ za\u0161i\u0161lal a vzal si jej do n\u00e1ru\u010de, zat\u00edmco se Tom posadil na sedadlo spolujezdce. „A Tomi t\u011b mezit\u00edm pohl\u00edd\u00e1, ano?“ opatrn\u011b mu jej slo\u017eil do kl\u00edna a pot\u00e9 se kone\u010dn\u011b vydal sm\u011brem ke vchodov\u00fdm dve\u0159\u00edm mal\u00e9ho supermarketu.<\/p>\n

Nakupov\u00e1n\u00ed mu trvalo a\u017e p\u0159ekvapiv\u011b kr\u00e1tce. Byl zvykl\u00fd tr\u00e1vit v obchodech cel\u00e9 hodiny a nyn\u00ed sta\u010dilo deset minut k tomu, aby nakoupil v\u0161e, co pot\u0159ebovali. Kdy\u017e zaplatil a zam\u00ed\u0159il k v\u00fdchodu, cestou proch\u00e1zel kolem mal\u00fdch obch\u016fdk\u016f nab\u00edzej\u00edc\u00edch r\u016fzn\u00e9 zbo\u017e\u00ed. \u010cerstv\u00e9 ovocn\u00e9 \u0161\u0165\u00e1vy, spodn\u00ed pr\u00e1dlo, noviny a \u010dasopisy. Kdy\u017e m\u00edjel drogerii, z nezn\u00e1m\u00fdch d\u016fvod\u016f se zastavil a zad\u00edval se na \u0159adu \u010dekaj\u00edc\u00edch lid\u00ed u pokladny. V\u011bt\u0161ina z nich se tv\u00e1\u0159ila mrzut\u011b, n\u011bkte\u0159\u00ed p\u0159\u00edmo otr\u00e1ven\u011b. Pot\u00e9 o\u010dima prol\u00e9tl \u0159adu p\u0159epln\u011bn\u00fdch reg\u00e1l\u016f, kde by jist\u011b nalezl v\u0161e, co pot\u0159eboval.<\/div>\n

V\u011bd\u011bl, \u017ee by se m\u011bl vr\u00e1tit za Tomem, kter\u00fd v aut\u011b u\u017e ur\u010dit\u011b usnul. V\u011bd\u011bl, \u017ee by m\u011bl nad sv\u00fdm bl\u00e1zniv\u00fdm n\u00e1padem pouze zavrt\u011bt hlavou a rychle pokra\u010dovat k v\u00fdchodu, ale nemohl si pomoct. Najednou jej ta my\u0161lenka nadchla. Nechal se j\u00ed un\u00e1\u0161et, jeho p\u0159edstavivost pracovala na pln\u00e9 obr\u00e1tky.
Tom se cht\u011bl vr\u00e1tit do minulosti<\/em>. Cht\u011bl vdechnout \u017eivot t\u00e9m\u011b\u0159 zapomenut\u00fdm vzpom\u00ednk\u00e1m, nav\u0161t\u00edvit m\u00edsta, o nich\u017e v\u011bd\u011bli pouze oni dva. Cht\u011bl ud\u011blat v\u0161e proto, aby se naprosto neodcizili a on mu cht\u011bl pomoct. Opravdu cht\u011bl.<\/p>\n

D\u0159\u00edve, ne\u017e si to sta\u010dil rozmyslet, ve\u0161el i s dv\u011bma p\u0159epln\u011bn\u00fdmi igelitkami a pr\u00e1zdn\u00fdm ko\u0161\u00edkem do prostor\u016f drogerie a rozb\u011bhl se k reg\u00e1l\u016fm na konci dlouh\u00e9, sv\u011btl\u00e9 m\u00edstnosti. Kdy\u017e pomalu jednu po druh\u00e9 h\u00e1zel jednotliv\u00e9 v\u011bci do ko\u0161\u00edku, srdce mu divoce bilo na poplach. Chv\u011bl se vzru\u0161en\u00edm a nemohl se do\u010dkat Tomovy reakce.<\/div>\n

Ud\u011bl\u00e1 to! Byl si jist\u00fd t\u00edm, \u017ee to tentokr\u00e1t zvl\u00e1dne. Kdy\u017e se p\u0159ipojil k lidem u pokladny, m\u011bl chu\u0165 poskakovat jako naprost\u00fd hlup\u00e1\u010dek. M\u00edsto toho se rad\u011bji zam\u011bstnal t\u00edm, \u017ee je\u0161t\u011b jednou zkontroloval, jestli m\u00e1 v\u0161e, co bude pot\u0159ebovat. Zrak mu padl na krabi\u010dku s barvou na vlasy.<\/div>\n
A rozz\u00e1\u0159il se.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Opravdu jsem se zamilovala do mal\u00e9ho modr\u00e9ho pt\u00e1\u010dete, kter\u00e9 v pov\u00eddce symbolizuje Billovu postavu. A zamilovala jsem se i do dne\u0161n\u00edho d\u00edlu, v n\u011bm\u017e se pt\u00e1\u010de rozhodne zabojovat o sv\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed. Stra\u0161n\u011b moc se t\u011b\u0161\u00edm na druhou polovinu a u\u017e<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[599],"tags":[],"class_list":["post-3670","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-blue-bird"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3670","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3670"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3670\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3670"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3670"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3670"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}