{"id":3681,"date":"2014-09-27T16:00:00","date_gmt":"2014-09-27T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3669"},"modified":"2022-02-24T10:20:51","modified_gmt":"2022-02-24T09:20:51","slug":"ja-nejsem-ja-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/09\/27\/ja-nejsem-ja-4\/","title":{"rendered":"J\u00e1 nejsem j\u00e1 4."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
D\u00edky v\u0161em za p\u0159\u00edze\u0148 a kr\u00e1sn\u00e9 koment\u00e1\u0159e. \ud83d\ude42 V\u011bnujte pozornost dat\u016fm a m\u00edst\u016fm na za\u010d\u00e1tku kapitol, jsou d\u016fle\u017eit\u00e1. Bill se dostal sice do Loitsche, ale ne do sv\u00e9 minulosti. Je mu st\u00e1le 24 a p\u00ed\u0161e se rok 2014. J. :o)<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Los Angeles<\/strong>, nemocnice<\/div>\n
1. ledna 2014<\/strong><\/div>\n
3:35 r\u00e1no<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Jsem doktor Fineman, neurolog,“ p\u0159edstavil se l\u00e9ka\u0159, kter\u00fd Billa doprovodil z hotelu do nemocnice a tam ho o\u0161et\u0159oval. „V\u00e1\u0161 bratr je mimo nebezpe\u010d\u00ed,“ uklidnil vy\u0161iluj\u00edc\u00edho Toma, kter\u00fd se p\u0159ed chv\u00edl\u00ed probudil. Spal po injekci t\u0159i hodiny, co\u017e pro n\u011bj a jeho okol\u00ed nakonec bylo vysvobozen\u00ed. Ria sed\u011bla u postele, na kterou ho hned po p\u0159\u00edjezdu sanitky odvezli a ulo\u017eili, a dr\u017eela ho za ruku. Doktor st\u00e1l vedle n\u00ed a povzbudiv\u011b se usm\u00edval. „Operace po v\u0161ech proveden\u00fdch vy\u0161et\u0159en\u00edch nebyla nutn\u00e1, v\u00e1\u0161 bratr ale utrp\u011bl t\u00edm n\u00e1razem ot\u0159es mozku. Jinak je zat\u00edm v\u0161echno stabilizovan\u00e9. P\u0159i p\u00e1du si nic nezlomil, jen m\u00e1 trochu nara\u017een\u00e1 \u017eebra a rameno. To je t\u00edm alkoholem,“ usm\u00e1l se shov\u00edvav\u011b doktor, kdy\u017e vid\u011bl Tom\u016fv p\u0159ekvapen\u00fd pohled. „Opilci m\u00edvaj\u00ed p\u0159i p\u00e1dech \u0161t\u011bst\u00ed, proto\u017ee maj\u00ed zpomalen\u00e9 reflexy a nezatnou svaly, co\u017e je v\u011bt\u0161inou hlavn\u00ed p\u0159\u00ed\u010dina zlomen\u00ed kosti. Pokud nenastanou ne\u010dekan\u00e9 komplikace, za p\u00e1r dn\u00ed byste mohl m\u00edt bratra zp\u00e1tky doma.“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Bude m\u00edt jizvu?“ vyhrkl Tom zcela iracion\u00e1ln\u011b, ale to bylo to prvn\u00ed, co ho napadlo, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee Bill upadl p\u0159\u00edmo na \u010delo. Vid\u011bl p\u0159ed sebou jeho zakrv\u00e1cen\u00fd obli\u010dej, a bylo mu jasn\u00e9, \u017ee a\u017e se jeho bratr dostane z nejhor\u0161\u00edho, jako prvn\u00ed bude \u0159e\u0161it, jestli nem\u00e1 na \u010dele ohavnou jizvu.<\/div>\n
„U v\u0161eho byl samoz\u0159ejm\u011b plastick\u00fd chirurg, jsme v LA, m\u011bst\u011b plastick\u00fdch operac\u00ed,“ usm\u00e1l se v\u011bdoucn\u011b doktor, „nem\u011bjte strach, jizva bude nakonec nepatrn\u00e1, a kdy\u017e se o ni bude v\u00e1\u0161 bratr pe\u010dliv\u011b starat, za p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f zapomene, \u017ee kdy n\u011bjakou m\u011bl,“ ujistil ho doktor. Byl za ta l\u00e9ta praxe ve m\u011bst\u011b celebrit zvykl\u00fd na jejich zvl\u00e1\u0161tnosti a my\u0161lenkov\u00e9 pochody.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ s \u00falevou vydechl Tom. „D\u011bkuju, \u017ee jste mi ho nenechal um\u0159\u00edt,“ padl hlavou zp\u00e1tky do pol\u0161t\u00e1\u0159e, byl je\u0161t\u011b po injekci zesl\u00e1bl\u00fd. „M\u016f\u017eu ho vid\u011bt?“<\/div>\n
„Jist\u011b, ale je prozat\u00edm pod sedativy. Nejd\u0159\u00edv se mus\u00edte zotavit vy s\u00e1m. Je\u0161t\u011b to bude tak hodinu dv\u011b trvat, pak v\u00e1s k bratrovi zavedu. Zat\u00edm se napijte, p\u0159\u00edpadn\u011b n\u011bco sn\u011bzte a odpo\u010d\u00edvejte, pot\u0159ebujete to stejn\u011b jako va\u0161e dvoj\u010de,“ ukon\u010dil diskusi doktor. „Za hodinu se na v\u00e1s p\u0159ijdu pod\u00edvat,“ dodal a ode\u0161el.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„M\u011bli jsme \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee tam byl,“ k\u00fdvla Ria bradou ke dve\u0159\u00edm, za kter\u00fdmi l\u00e9ka\u0159 zmizel, a usm\u00e1la se. „Bill je v dobr\u00fdch rukou.“ Tom p\u0159ik\u00fdvl, stiskl Rie levou ruku, j\u00ed\u017e ho st\u00e1le dr\u017eela, a pod\u00edval se na prsten, kter\u00fd na ni p\u0159ed p\u00e1r hodinami navl\u00e9kl. Ria sledovala jeho pohled a vr\u00e1tila se o\u010dima k Tomov\u00fdm. „M\u011bls mu to \u0159\u00edct dop\u0159edu,“ tak trochu Tomovi vy\u010detla.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ ani se nebr\u00e1nil Tom. Naivn\u011b si myslel, \u017ee mu takov\u00e1 v\u011bc u Billa projde jen proto, \u017ee je Silvestr. Jako by neznal sv\u00e9ho bratra. V\u011bd\u011bl, \u017ee s jeho zasnouben\u00edm nebude souhlasit, a tak dlouho to sd\u011blen\u00ed sv\u00e9mu dvoj\u010deti odkl\u00e1dal, a\u017e ztratil odvahu \u00fapln\u011b. Za to te\u010f dostal trest. M\u00e1lem o sv\u00e9 dvoj\u010de p\u0159i\u0161el. U\u017e nikdy neud\u011bl\u00e1 nic za jeho z\u00e1dy, sliboval si. Nedovedl si \u017eivot bez sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ky p\u0159edstavit. Kdy\u017e tam tak na zemi le\u017eel, obli\u010dej cel\u00fd zakrv\u00e1cen\u00fd, myslel si Tom, \u017ee p\u016fjde za n\u00edm. U\u017e mu hlavou b\u011b\u017eely v\u0161echny mo\u017enosti, jak se zab\u00edt, jen aby mohl b\u00fdt s n\u00edm. Na\u0161t\u011bst\u00ed Bill \u017eije a on u\u017e se postar\u00e1 o to, aby bylo zase v\u0161echno jako d\u0159\u00edv. Od toho je jeho star\u0161\u00ed br\u00e1\u0161ka. Snad mu Bill brzy odpust\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bl\u00ed\u017eila se \u0161est\u00e1 hodina prvn\u00edho dne roku 2014, kdy\u017e se Tom znovu probudil. Chv\u00edli nech\u00e1pal, kde je, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed si vzpomn\u011bl na celou silvestrovskou katastrofu. Ria spala vsed\u011b vedle n\u011bj, hlavu polo\u017eenou na jeho posteli, vypadala zmuchlan\u011b. Chvilku ji sledoval, jak klidn\u011b oddechuje, z\u00e1vid\u011bl j\u00ed, \u017ee je\u0161t\u011b sp\u00ed a nemus\u00ed \u010delit nastal\u00e9 situaci. M\u011bl ji r\u00e1d. Proto ji taky po\u017e\u00e1dal o ruku. Zd\u00e1lo se mu, \u017ee v\u00edc u\u017e od vztahu o\u010dek\u00e1vat nem\u016f\u017ee, a cht\u011bl to cel\u00e9 n\u011bjak ofici\u00e1ln\u011b potvrdit, ale te\u010f si \u0159\u00edkal, jestli neud\u011blal chybu. Ne kv\u016fli sob\u011b, ale kv\u016fli Billovi. Kdy\u017e si vzpomn\u011bl na jeho v\u00fdraz\u2026 na ty vy\u010d\u00edtav\u00e9 o\u010di, ne\u017e utekl a spadl ze schod\u016f, sev\u0159elo se mu srdce. Myslel si, \u017ee u\u017e to jeho dvoj\u010de d\u00e1vno p\u0159e\u0161lo, ale jak je vid\u011bt, Bill jen v\u0161echno velice dob\u0159e skr\u00fdval. Povzdechl si. M\u016f\u017ee za to on. M\u00e1 Billa na sv\u011bdom\u00ed. Jestli bude m\u00edt n\u011bjak\u00e9 n\u00e1sledky, bude si to vy\u010d\u00edtat do konce sv\u00e9ho mizern\u00e9ho \u017eivota. Musel ho vid\u011bt. Ten doktor p\u0159ece sl\u00edbil, \u017ee ho k Billovi zavede, tak kde sakra je?<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Rozhl\u00eddl se kolem sebe, jestli tu nen\u00ed n\u011bjak\u00e9 tla\u010d\u00edtko, kter\u00fdm by n\u011bkoho p\u0159ivolal. Nikdy v nemocnici nele\u017eel, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee n\u011bco takov\u00e9ho by tam b\u00fdt m\u011blo. Jen\u017ee nebylo. Nebo to nevid\u011bl. Opatrn\u011b pohladil ruku, kter\u00e1 le\u017eela voln\u011b na jeho pe\u0159in\u011b, aby probudil Riu. Chvilku trvalo, ne\u017e zvedla hlavu a otev\u0159ela rozespal\u00e9 o\u010di.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no, l\u00e1s-\u2026“ cht\u011bla ho pozdravit jako v\u017edycky, ale evidentn\u011b si uprost\u0159ed v\u011bty uv\u011bdomila, kde jsou a zarazila se.<\/div>\n
„Dobr\u00e9,“ pol\u00edbil ji Tom na \u010delo. „Mohla bys, pros\u00edm, zavolat toho doktora, jestli u\u017e m\u016f\u017eeme vid\u011bt Billa?“<\/div>\n
„Jist\u011b, jen se trochu uprav\u00edm,“ vzdychla si Ria smutn\u011b, vyndala z kabelky zrc\u00e1tko, prstem set\u0159ela pod o\u010dima rozmazan\u00e9 st\u00edny a \u0159asenku, a u\u010d\u00edsla si vlasy. „U\u017e b\u011b\u017e\u00edm,“ zvedla se, l\u00edbla Toma a zmizela za dve\u0159mi.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom se posadil. P\u0159ipadalo mu, \u017ee u\u017e se mu nemot\u00e1 hlava tak jako p\u0159edt\u00edm, dostal pr\u00fd n\u011bjakou silnou uklid\u0148uj\u00edc\u00ed injekci, kdy\u017e se rval se z\u00e1chran\u00e1\u0159i. Byl \u00fapln\u011b mimo, to si vzpom\u00ednal. D\u011bs a hr\u016fza z krve, co pokr\u00fdvala Billovu hlavu, se mu vr\u00e1tily ve vzpom\u00ednce. Mus\u00ed ho vid\u011bt, sakra. Opatrn\u011b se oto\u010dil, spustil nohy z postele a odhodil pe\u0159inu. M\u011bl na sob\u011b nemocni\u010dn\u00edho and\u011bl\u00ed\u010dka, dopr\u010dic. Takhle nemohl nikam j\u00edt, byl by v\u0161em pro srandu s koukaj\u00edc\u00edm hol\u00fdm zadkem. Rozhl\u00eddl se, jestli n\u011bkde neuvid\u00ed svoje oble\u010den\u00ed. Nikde nic, nejsp\u00ed\u0161 bude ve sk\u0159\u00edni u okna. Pomalu se postavil a prozkou\u0161el v\u0161echny pohyby, kter\u00e9 byly pot\u0159eba k ch\u016fzi. Jo, fajn, \u0161lo mu to. Sp\u00ed\u0161 se dopl\u00ed\u017eil, ne\u017e do\u0161el ke sk\u0159\u00edni, vyt\u00e1hl svoje oble\u010den\u00ed a za\u010dal ho na sebe pomalu soukat. Byl opravdu je\u0161t\u011b slab\u00fd, ale doufal, \u017ee se z toho brzy dostane. Bill je na tom ur\u010dit\u011b stokr\u00e1t h\u016f\u0159.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Nebojte se, opravdu to vypad\u00e1 hor\u0161\u00ed, ne\u017e to je,“ znovu popl\u00e1cal Toma po rameni doktor, kdy\u017e o p\u016fl hodiny pozd\u011bji st\u00e1li u Billovy postele. Vypadalo to tu p\u0159esn\u011b jako v t\u011bch l\u00e9ka\u0159sk\u00fdch seri\u00e1lech, u kter\u00fdch se s bratrem tak nasm\u00e1li. Scrubs<\/em> byl jedn\u00edm z jejich nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00edch, ale zrovna t\u011bmhle dokt\u016frk\u016fm by se dostali do pazour jen velice neradi, na tom se s Billem shodli. A taky na nen\u00e1visti k opravdov\u00fdm nemocnic\u00edm. V t\u011bch seri\u00e1lech byli pacienti taky napojeni na v\u0161echny ty p\u00edpaj\u00edc\u00ed p\u0159\u00edstroje jako te\u010f Bill a Toma to up\u0159\u00edmn\u011b d\u011bsilo. Nebylo divu, \u017ee se ho sna\u017eil doktor Fineman uklidnit. „V\u00e1\u0161 bratr se probud\u00ed, nebude to u\u017e dlouho trvat,“ uji\u0161\u0165oval ho klidn\u00fdm hlasem pln\u00fdm shov\u00edvavosti.<\/div>\n
„D\u011bkuju, doktore,“ odv\u011btil Tom, ale nev\u011b\u0159il mu ani slovo. Bill zrovna nevypadal na to, \u017ee by se m\u011bl za chv\u00edli probrat. Hlavu m\u011bl zafa\u010dovanou b\u00edl\u00fdm obvazem, obli\u010dej tak otekl\u00fd, \u017ee nebyl skoro k pozn\u00e1n\u00ed. Kdyby nevid\u011bl v\u0161echna jeho tetov\u00e1n\u00ed, byl by snad ani nev\u011b\u0159il, \u017ee je to jeho bratr. Vlastn\u011b se d\u011bsil chv\u00edle, a\u017e se Bill probere a zjist\u00ed, jak vypad\u00e1. Zevn\u011bj\u0161ek byl v\u017edycky to, na \u010dem si zakl\u00e1dal, a te\u010f byl sam\u00e1 mod\u0159ina a otoky, m\u011bl vyndan\u00e9 v\u0161echny svoje piercingy a n\u00e1u\u0161nice, a ke v\u0161emu byl hladce oholen\u00fd a mo\u017en\u00e1 i ple\u0161at\u00fd, to na\u0161t\u011bst\u00ed nebylo vid\u011bt.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Ale hlavn\u00ed bylo, \u017ee je na\u017eivu. Tom se posadil na \u017eidli, p\u0159i\u0161oupl se trochu bl\u00ed\u017e, chytil Billovu studenou ruku do sv\u00e9 a polo\u017eil si na ni \u010delo. Pros\u00edm, panebo\u017ee, jestli existuje\u0161, vra\u0165 mi ho<\/em>, modlil se v duchu. Ty v\u00ed\u0161, \u017ee ho miluju a ud\u011blal bych pro n\u011bj v\u0161echno na sv\u011bt\u011b, tak mi ho pros\u00edm neber. On je moje nejbli\u017e\u0161\u00ed bytost na tomhle sv\u011bt\u011b, bez n\u011bj bych byl polovi\u010dn\u00ed. Bez n\u011bj bych nebyl nic, a ty to v\u00ed\u0161.<\/em> Tom si vzdychl. Je\u0161t\u011b nikdy od toho naho\u0159e necht\u011bl nic tak vroucn\u011b, ani za sl\u00e1vu a pen\u00edze se nikdy nemodlil, p\u0159i\u0161lo to tak n\u011bjak samo, o to prosit nemusel. Ale jeho dvoj\u010de bylo to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, co v \u017eivot\u011b m\u011bl, a kdyby musel, sl\u00e1vu a pen\u00edze by bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed ob\u011btoval, jen aby nez\u016fstal s\u00e1m. Nedovedl si \u017eivot p\u0159edstavit bez \u010dlov\u011bka, kter\u00e9mu mohl v\u0161echno \u0159\u00edct, kter\u00fd mu ve v\u0161em rozum\u011bl, do\u0159\u00edk\u00e1val za n\u011bj v\u011bty, miloval ho bezpodm\u00edne\u010dnou l\u00e1skou, jakou matka miluje svoje d\u011bti. Bez Billa nebyl Tom a naopak.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tetovan\u00e1 ruka se pohnula. Sice mali\u010dko, byl to jen lehk\u00fd z\u00e1chv\u011bv, ale Tom to ur\u010dit\u011b c\u00edtil. S nad\u011bj\u00ed vzhl\u00e9dl a zad\u00edval se na Billovu tv\u00e1\u0159. Chvilku sledoval, jestli se v n\u00ed n\u011bco zm\u011bn\u00ed, ale ani po p\u016fl minut\u011b se ni\u010deho nedo\u010dkal. Zklaman\u011b zase polo\u017eil \u010delo na jejich spojen\u00e9 ruce a div se nerozbre\u010del.<\/div>\n
„Tome,“ pohladila ho Ria lehce po rameni, aby se nevylekal. V\u011bd\u011bla, \u017ee jej\u00ed p\u0159\u00edtomnost po celou dobu t\u00e9m\u011b\u0159 nevn\u00edmal. „Zajdu n\u00e1m pro n\u011bco k sn\u00eddani, chce\u0161?“ \u0161eptala. „Chce\u0161 kafe?“<\/div>\n
„Jo, to by bylo fajn,“ zvedl Tom hlavu, p\u0159i pomy\u0161len\u00ed na dobr\u00e9 kafe tro\u0161i\u010dku pook\u0159\u00e1l. „Ale neber ho z automatu, to bude hnusn\u00e1 b\u0159e\u010dka, sko\u010d n\u011bkam ven, pros\u00edm t\u011b. Zkus naj\u00edt Starbucks,“ vyndal ze zadn\u00ed kapsy kalhot pen\u011b\u017eenku a podal ji Rie. „Kup si n\u011bco dobr\u00fdho, j\u00e1 nem\u00e1m hlad,“ malinko se na ni pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ pol\u00edbila ho na temeno hlavy a potichu ode\u0161la.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Celou dobu, co byla Ria pry\u010d, sed\u011bl bez hnut\u00ed u Billovy postele a poslouchal pravideln\u00e9 p\u00edp\u00e1n\u00ed monitoruj\u00edc\u00ed bratrovo srdce. Kdysi n\u011bkde \u010detl, \u017ee tlukot srdc\u00ed a dech dvoj\u010dat jsou synchronn\u00ed, a kdy\u017e to chvilku sledoval, potvrdilo se mu to. Tak jak p\u00edpal tich\u00fd p\u0159\u00edstroj, c\u00edtil sv\u016fj tep, a Bill\u016fv slab\u00fd dech kop\u00edroval jeho. Nebo to bylo naopak? N\u011bkdy mu p\u0159i\u0161lo, \u017ee to d\u011blal v\u011bdom\u011b, p\u0159izp\u016fsoboval se Billov\u00fdm n\u00e1dech\u016fm a v\u00fddech\u016fm, jako by mohl d\u00fdchat za n\u011bj, kdyby on n\u00e1hle p\u0159estal, jako by mu pom\u00e1hal. Od chv\u00edle, kdy uc\u00edtil, \u017ee se Billova ruka zachv\u011bla, se to u\u017e neopakovalo. \u010cekal na jak\u00fdkoliv dal\u0161\u00ed pohyb jako na smilov\u00e1n\u00ed. Dokud Bill neotev\u0159e o\u010di, nep\u0159estane se modlit.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
M\u00edstnost okam\u017eit\u011b naplnila intenzivn\u00ed v\u016fn\u011b k\u00e1vy, kdy\u017e se Ria vr\u00e1tila a vtiskla Tomovi do ruky jeho obl\u00edben\u00e9 espreso se dv\u011bma cukry. Ti\u0161e j\u00ed pod\u011bkoval a p\u0159ik\u00fdvl, kdy\u017e se omluvila, \u017ee se p\u016fjde upravit na d\u00e1my. Op\u011bt s Billem osam\u011bli. Odloupl v\u00ed\u010dko pap\u00edrov\u00e9ho kel\u00edmku s horkou k\u00e1vou a labu\u017enicky p\u0159i\u010dichl. Stejn\u011b jako Bill miloval kafe u\u017e od ran\u00e9ho ml\u00e1d\u00ed, pom\u00e1halo jim p\u0159ekon\u00e1vat \u00fanavu, kdy\u017e d\u0159eli na prvn\u00ed desce, a zvyk a z\u00e1vislost na kofeinu jim u\u017e z\u016fstala dodne\u0161ka. Kdy\u017e se rozhodli, \u017ee se stanou vegetari\u00e1ny, bylo pro n\u011b nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, \u017ee kafe jim jako zdroj energie z\u016fstane.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Tomi,“ zaslechl sv\u00e9 jm\u00e9no tich\u00fdm chrapotem zrovna ve chv\u00edli, kdy se chystal poprv\u00e9 srknout hork\u00e9ho n\u00e1poje. Trhl sebou, div se neopa\u0159il. Vymr\u0161til se ze \u017eidle, kafe nekafe, m\u00e1lem ho vylil Billovi na pe\u0159inu, jak se rychle naklonil, aby se p\u0159esv\u011bd\u010dil, \u017ee netrp\u00ed halucinac\u00ed.<\/div>\n
„Bille,“ zast\u00e9nal \u00falevou, kdy\u017e uvid\u011bl bratrovy otekl\u00e9 o\u010di kone\u010dn\u011b otev\u0159en\u00e9. „Tys mi dal,“ vzdychl, kdy\u017e se usm\u00edval na bratrovu zohavenou tv\u00e1\u0159, v t\u00e9 chv\u00edli to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, co mohl vid\u011bt. Takovou radost u\u017e neza\u017eil ani nepamatoval. „Bille,“ zopakoval, kdy\u017e si odlo\u017eil k\u00e1vu na stolek, a stiskl mu ruku, v\u00edc se v jeho stavu neodv\u00e1\u017eil.<\/div>\n
„Kde to jsem?“ ozvalo se n\u011bmecky tich\u00fdm pokojem.<\/div>\n
„V nemocnici, spadl jsi ze schod\u016f, pamatuje\u0161?“ odpov\u011bd\u011bl Tom. „Odvezli t\u011b sem, o\u0161et\u0159ili a pr\u00fd bude\u0161 v po\u0159\u00e1dku,“ ujistil sv\u00e9ho bratra. „Bol\u00ed t\u011b n\u011bco? M\u00e1m zavolat doktora?“<\/div>\n
„Bol\u00ed m\u011b hlava,“ \u0161eptl Bill. „Je tu m\u00e1ma?“<\/div>\n
„Ne, letos p\u0159ece odjela na V\u00e1noce za babi\u010dkou, vr\u00e1t\u00ed se a\u017e na ja\u0159e,“ usm\u00e1l se konej\u0161iv\u011b Tom. Ch\u00e1pal, \u017ee cht\u011bl Bill v takov\u00e9hle situaci vid\u011bt m\u00e1mu, v\u017edycky na n\u00ed visel v\u00edc ne\u017e on.<\/div>\n
„Aha,“ zklaman\u011b zaskuhral Bill. „Von\u00ed tady kafe,“ poznamenal a bylo vid\u011bt, s jakou chut\u00ed by se napil.<\/div>\n
„M\u00e1m \u010derstv\u00fd, ale mus\u00edme se zeptat doktora, jestli m\u016f\u017ee\u0161,“ pokr\u010dil rameny bezradn\u011b Tom. „Zavol\u00e1m ho, vydr\u017e,“ pohladil Billa po ruce a chvilku trvalo, ne\u017e se od n\u011bj odtrhl a do\u0161el ke dve\u0159\u00edm, aby n\u011bkoho zavolal. B\u00e1l se, \u017ee a\u017e se vr\u00e1t\u00ed, bude Bill zase sp\u00e1t a cel\u00e9 to bude jako krut\u00e1 vzpom\u00ednka na n\u011bco, co se snad ani nestalo. „M\u016f\u017eete zavolat doktora Finemana?“ zeptal se sest\u0159i\u010dky, kter\u00e1 proch\u00e1zela chodbou okolo. „\u0158ekn\u011bte mu, \u017ee se bratr probral,“ rychle ji informoval, aby mohl zase zp\u00e1tky za Billem. Doktor tam byl b\u011bhem dvou minut.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Zdrav\u00edm v\u00e1s, pane Kaulitzi,“ p\u0159istoupil l\u00e9ka\u0159 k Billov\u011b posteli, zkontroloval p\u0159\u00edstroje a usm\u00e1l se na pacienta. „Jsem doktor Fineman, a jestli v\u00e1m to nebude vadit, r\u00e1d bych zkontroloval v\u00e1\u0161 zdravotn\u00ed stav,“ mluvil, zat\u00edmco sv\u00edtil Billovi do o\u010d\u00ed malou baterkou, prov\u011b\u0159oval jeho reflexy, kontroloval tvar zornic, aby odhalil p\u0159\u00edpadn\u00fd sebemen\u0161\u00ed probl\u00e9m. Bill vyd\u011b\u0161en\u011b z\u00edral mal\u00fdma opuchl\u00fdma o\u010dima na l\u00e9ka\u0159e, t\u011bkal jimi z n\u011bho na Toma a zp\u011bt, jako by se b\u00e1l, co se stane.<\/div>\n
„Klid, Billy,“ konej\u0161il ho Tom, hladil ho zlehka prstem po otekl\u00e9 tv\u00e1\u0159i, „pan doktor je fajn,“ \u0161eptal mu u hlavy, automaticky p\u0159e\u0161el do angli\u010dtiny, jak byli zvykl\u00ed, kdy\u017e nebyli spolu sami.<\/div>\n
„Co\u017ee?“ zeptal se Bill n\u011bmecky. Tom se zarazil. Co se t\u00fdkalo dodr\u017eov\u00e1n\u00ed pravidel ohledn\u011b angli\u010dtiny na ve\u0159ejnosti, v\u017edycky to byl Bill, kdo je po Tomovi vym\u00e1hal, nikdy naopak. „Jak to, \u017ee mluv\u00ed\u0161 anglicky?“ za\u0161eptal Bill zt\u011b\u017eka, jako by necht\u011bl, aby to doktor sly\u0161el. „Kde ses to nau\u010dil?“<\/div>\n
„Pane doktore,“ pohl\u00e9dl Tom vyd\u011b\u0161en\u011b na l\u00e9ka\u0159e, kter\u00fd se moment\u00e1ln\u011b zab\u00fdval psan\u00edm do pacientovy karty.<\/div>\n
„Copak?“ vzhl\u00e9dl k n\u011bmu l\u00e9ka\u0159 s ot\u00e1zkou v o\u010d\u00edch.<\/div>\n
„On\u2026 asi\u2026 on asi zapomn\u011bl anglicky,“ vydechl s hr\u016fzou. Hlavou mu prol\u00e9tlo, co v\u0161echno je\u0161t\u011b Bill mohl zapomenout. Paradoxn\u011b ho a\u017e do t\u00e9hle chv\u00edle v\u016fbec nenapadlo, \u017ee by mohl m\u00edt zrovna takov\u00e9hle n\u00e1sledky, a\u017e te\u010f mu to do\u0161lo v pln\u00e9 s\u00edle.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Jste si jist\u00fd?“ pohl\u00e9dl Fineman na Toma a vz\u00e1p\u011bt\u00ed na Billa. „Ud\u011bl\u00e1me n\u011bjak\u00e9 testy, ale kr\u00e1tkodob\u00e1 ztr\u00e1ta pam\u011bti by nebyla u tohohle typu \u00farazu nic neobvykl\u00e9ho. V\u011bt\u0161inou si pacienti do n\u011bkolika t\u00fddn\u016f vzpomenou na v\u0161echno, krom bezprost\u0159edn\u00edho momentu p\u0159ed a po \u00farazu. To je pr\u00e1ce podv\u011bdom\u00ed, kter\u00e9 se sna\u017e\u00ed zbavit traumatick\u00e9ho z\u00e1\u017eitku, p\u0159irozen\u00e1 funkce mozku,“ uklid\u0148oval l\u00e9ka\u0159 vyd\u011b\u0161en\u00e9ho Toma.<\/div>\n
„On se m\u011b ptal, kde jsem se nau\u010dil anglicky,“ uv\u011bdomil si. „To znamen\u00e1\u2026“ pod\u00edval se na sv\u00e9 dvoj\u010de, „\u017ee asi ztratil pam\u011b\u0165 za posledn\u00ed t\u0159i roky, co tu \u017eijeme.“<\/div>\n
„To se v\u0161echno uk\u00e1\u017ee, a\u017e ho podrob\u00edme test\u016fm,“ ujistil ho doktor, „pak budeme chyt\u0159ej\u0161\u00ed.“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Billovy unaven\u00e9 o\u010di l\u00edtaly od Toma k doktorovi a zp\u011bt, jeho u\u0161i vn\u00edmaly rozhovor, ale bez toho, aby poslucha\u010d ch\u00e1pal jeho obsah. Kde se, k \u010dertu, v magdebursk\u00e9 nemocnici vzal anglicky mluv\u00edc\u00ed doktor? Je tu snad na n\u011bjak\u00e9 st\u00e1\u017ei? A jak to, \u017ee s n\u00edm Tom tak plynule mluv\u00ed? V\u017edy\u0165 m\u011bl z angli\u010dtiny v\u017edycky trojku s od\u0159en\u00fdma u\u0161ima\u2026 a kde se tady najednou vzala ta zrzav\u00e1 \u0161ikmoo\u010dka a jak v\u00ed, \u017ee se jmenuju Bill?<\/em><\/div>\n
Pacient rad\u0161i zav\u0159el o\u010di\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
betaread: Allka<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule D\u00edky v\u0161em za p\u0159\u00edze\u0148 a kr\u00e1sn\u00e9 koment\u00e1\u0159e. \ud83d\ude42 V\u011bnujte pozornost dat\u016fm a m\u00edst\u016fm na za\u010d\u00e1tku kapitol, jsou d\u016fle\u017eit\u00e1. Bill se dostal sice do Loitsche, ale ne do sv\u00e9 minulosti. Je mu st\u00e1le 24 a p\u00ed\u0161e se rok 2014. J. :o)<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[598],"tags":[],"class_list":["post-3681","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ja-nejsem-ja"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3681","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3681"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3681\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":79436685,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3681\/revisions\/79436685"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3681"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3681"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3681"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}