{"id":3687,"date":"2014-09-25T15:00:00","date_gmt":"2014-09-25T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3675"},"modified":"2014-09-25T15:00:00","modified_gmt":"2014-09-25T14:00:00","slug":"blue-bird-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/09\/25\/blue-bird-3\/","title":{"rendered":"Blue Bird 3."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/p>\n

<\/strong> Dne\u0161n\u00edm d\u00edlem si nejsem p\u0159\u00edli\u0161 jist\u00e1. Mo\u017en\u00e1 jsem nem\u011bla tu spr\u00e1vnou n\u00e1ladu na psan\u00ed, mo\u017en\u00e1 to bylo n\u011b\u010d\u00edm jin\u00fdm, ale pokud by se v\u00e1m n\u00e1hodou nel\u00edbil, m\u00e1te pr\u00e1vo kritizovat, ani\u017e bych se zlobila nebo byla smutn\u00e1. Kritika m\u011b alespo\u0148 posune d\u00e1l a budu v\u011bd\u011bt, co pro p\u0159\u00ed\u0161t\u011b zlep\u0161it :). I tak v\u00e1m ale z cel\u00e9ho srdce d\u011bkuji za p\u0159ede\u0161l\u00e9 koment\u00e1\u0159e a te\u010f v\u00e1m p\u0159eji hezk\u00fd z\u00e1\u017eitek a kr\u00e1sn\u00fd zbytek dne \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Mal\u00fd \u010dernovlas\u00fd chlapec, skr\u00fdvaj\u00edc\u00ed se za vysok\u00fdm ke\u0159em, se je\u0161t\u011b jednou zhluboka nadechl p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se odhodlal nen\u00e1padn\u011b zvednout hlavu a rozhl\u00e9dnout se po zahrad\u011b. Roz\u017ehaven\u00e9 letn\u00ed slunce se kone\u010dn\u011b skrylo za velik\u00fdm mra\u010dnem a on tak z\u00edskal dokonal\u00fd v\u00fdhled na um\u00edn\u011bn\u00e9ho zlod\u011bj\u00ed\u010dka poj\u00eddaj\u00edc\u00edho jahody a jin\u00e9 bobulov\u00e9 ovoce. Kdy\u017e m\u011bl dost, nat\u00e1hl okraj sv\u00e9ho b\u00edl\u00e9ho tri\u010dka a za\u010dal si do n\u011bj vesele h\u00e1zet ovoce, kter\u00e9 mu nepat\u0159ilo. Mezit\u00edm op\u011bt vy\u0161lo slunce, vzduch byl op\u011bt o n\u011bco m\u00e9n\u011b d\u00fdchateln\u00fd, ale to mlad\u00e9mu chlapci v\u016fbec nep\u0159ek\u00e1\u017eelo.<\/em><\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek se je\u0161t\u011b jednou nadechl p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se rozhodl opustit svou skr\u00fd\u0161. Spojil ruce dohromady a prsty vyformoval hlave\u0148 sv\u00e9 imagin\u00e1rn\u00ed zbran\u011b.<\/em> <\/p>\n

„Ty p\u016fjde\u0161 se mnou, Scotty,“ \u0161eptl mal\u00e9mu \u010dern\u00e9mu pejskovi po sv\u00e9m boku a ud\u011blal n\u011bkolik drobn\u00fdch kr\u016f\u010dk\u016f vp\u0159ed. Ohl\u00e9dl se a mrzut\u011b stiskl rty. Jeho v\u011brn\u00fd ochran\u00e1\u0159 se nehnul z m\u00edsta; vesele vrt\u011bl ocasem a o\u010dividn\u011b nem\u011bl ani tu\u0161en\u00ed, co po n\u011bm Bill cht\u011bl. M\u00e1vl nad n\u00edm rukou a obr\u00e1til se.<\/em> „Budu si muset vysta\u010dit s\u00e1m,“ zamumlal, pozoruj\u00edc objekt, kter\u00fd m\u011bl chytit a zav\u0159\u00edt do v\u011bzen\u00ed. V\u00e1hav\u011b se kousl do rtu a sna\u017eil se vzpomenout si na to, co mu Tom poradil, aby \u0159ekl. Pamatoval si, \u017ee se to t\u00fdkalo rukou. M\u011bl vyk\u0159iknout n\u011bco s rukama, ale nedok\u00e1zal si vzpomenout na to, co to bylo. Zamy\u0161len\u011b se po\u0161kr\u00e1bal ve vlasech a rozhodl se, \u017ee to ud\u011bl\u00e1 po sv\u00e9m. Rozkro\u010dil se, nat\u00e1hl ruce p\u0159ed sebe a spojen\u00fdmi prsty m\u00ed\u0159il p\u0159esn\u011b na z\u00e1da mlad\u00e9ho zlod\u011bje.<\/em><\/div>\n

„St\u016fj!“ vyk\u0159ikl sv\u00fdm pisklav\u00fdm hl\u00e1skem nejhlasit\u011bji, jak jen to \u0161lo, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed si uv\u011bdomil, co za hloupost to \u0159ekl. Zlod\u011bj p\u0159eci st\u00e1l po celou dobu. Jedin\u00fd pohyb, kter\u00fd vykon\u00e1val, byl pohyb rukou h\u00e1zej\u00edc\u00edch ovoce do tri\u010dka.<\/em> <\/p>\n

Zlod\u011bj se ohl\u00e9dl a Bill spat\u0159il, \u017ee m\u00e1 celou tv\u00e1\u0159 u\u0161pin\u011bnou od ovoce. Kolem \u00fast m\u011bl \u010dervenou konturu a po brad\u011b a r\u016f\u017eov\u00fdch l\u00ed\u010dk\u00e1ch mu st\u00e9kala fialov\u00e1 \u0161\u0165\u00e1va. Za jin\u00fdch okolnost\u00ed by se rozesm\u00e1l a ut\u00edkal mu na pomoc, ale to te\u010f ud\u011blat nemohl.<\/em><\/div>\n

Nev\u011b\u0159\u00edcn\u00fdm pohledem sledoval, jak na n\u011bj zlod\u011bj vypl\u00e1zl jazyk, rozhl\u00e9dl se kolem sebe a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se rozb\u011bhl jako o \u017eivot. Bill si povzdechl. U\u017e te\u010f prohr\u00e1l. Neum\u011bl ut\u00edkat tak jako Tom. B\u011b\u017eet um\u011bl, ale v kone\u010dn\u00e9m d\u016fsledku byl r\u00e1d, \u017ee se v\u016fbec udr\u017eel na nohou. Cel\u00fd \u017eivot Toma obdivoval za to, jak rychl\u00fd a odv\u00e1\u017en\u00fd um\u011bl b\u00fdt. M\u011bl v\u0161e, co Billovi chyb\u011blo.<\/em><\/div>\n
Necht\u011bl se ale vzd\u00e1t. Cht\u011bl mu dok\u00e1zat, \u017ee tak\u00e9 za n\u011bco stoj\u00ed, ale kdy\u017e po n\u011bkolika vte\u0159in\u00e1ch b\u011bhu p\u0159ist\u00e1l kolenem na \u0161t\u011brkov\u00e9 cest\u011b, pochopil, \u017ee nestoj\u00ed. Vydechl bolest\u00ed, posadil se a opatrn\u011b si vyhrnul tmav\u00e9 tepl\u00e1ky, na kter\u00fdch se nyn\u00ed vyj\u00edmala ob\u0159\u00ed d\u00edra. To bude m\u00edt m\u00e1ma radost, pomyslel si, zat\u00edmco se smutn\u011b d\u00edval na sv\u00e9 rozbit\u00e9 koleno. C\u00edtil, jak mu do o\u010d\u00ed vystoupily slzy. Opravdu to moc \u0161t\u00edpalo, a i kdyby ne, m\u011bl omluvu za sv\u00e9 chov\u00e1n\u00ed. Bylo mu teprve sedm a jak\u00e1koliv bolest jej dok\u00e1zala vyv\u00e9zt z m\u00edry.<\/em> <\/p>\n<\/div>\n
\n
„Bille!“<\/em><\/div>\n
Zvedl hlavu pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edli, kdy Tom dopadl vedle n\u011bj, nejprve pe\u010dliv\u011b prostudoval v\u00e1\u017enost poran\u011bn\u00ed a pot\u00e9 pohl\u00e9dl Billovi do o\u010d\u00ed. Bill si nemohl pomoct. I p\u0159es pulzuj\u00edc\u00ed bolest v noze, se musel pousm\u00e1t.<\/em><\/div>\n
„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ ptalo se jeho dvoj\u010de a tri\u010dkem \u0161pinav\u00fdm od jahod a bor\u016fvek, ot\u0159elo krv\u00e1cej\u00edc\u00ed okraje od\u0159en\u00e9 k\u016f\u017ee.<\/em><\/div>\n
„Tomi,“ p\u00edpl Bill naoko k\u00e1rav\u011b. Najednou mu v\u016fbec nebylo do pl\u00e1\u010de. „Ty jsi zlod\u011bj. Nem\u011bl bys mi pom\u00e1hat. A u\u017e v\u016fbec bys o m\u011b nem\u011bl m\u00edt strach.“<\/em><\/div>\n
„Zase p\u0159\u00edli\u0161 mluv\u00ed\u0161, Bille,“ \u0159ekl Tom pobaven\u011b, nat\u00e1hl ruku a pohladil bratra po tmav\u00e9, st\u0159apat\u00e9 h\u0159\u00edv\u011b. „P\u0159\u00ed\u0161t\u011b si budeme hr\u00e1t na n\u011bco jin\u00e9ho. Ty bude\u0161 p\u00e1n a j\u00e1 budu tv\u016fj pes. Budeme se proch\u00e1zet po zahrad\u011b, mazlit se a uj\u00eddat dobroty.“<\/em><\/div>\n
„To je pro holky.“ Bill si odfrkl, i kdy\u017e se mu Tom\u016fv n\u00e1pad l\u00edbil mnohem v\u00edc ne\u017e hra na policajty a zlod\u011bje.<\/em><\/div>\n
„Tak budu alespo\u0148 v\u011bd\u011bt, \u017ee si neubl\u00ed\u017e\u00ed\u0161. Kdy\u017e bude\u0161 cht\u00edt, zase se schov\u00e1me u Scottyho v boud\u011b a budeme se sm\u00e1t tomu, jak se tam bude cp\u00e1t za n\u00e1mi.“<\/em> <\/p>\n

Bill se p\u0159estal tv\u00e1\u0159it mrzut\u011b a ti\u0161e se zachichotal. Kdy\u017e to d\u011blali naposledy, u\u017eili si spoustu legrace. Scotty byl bezradn\u00fd. Nejd\u0159\u00edve se k nim tisknul hlavou, a kdy\u017e to ne\u0161lo, za\u010dal se k nim soukat zadkem. Oba m\u00e1lem praskli sm\u00edchy.<\/em><\/div>\n

„Tak jo,“ souhlasil nakonec a usykl, kdy\u017e mu Tom pohladil r\u00e1nu kone\u010dky prst\u016f.<\/em><\/div>\n
„M\u011bl bych ti to um\u00fdt.“<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d?“ zeptal se a s n\u011b\u017en\u00fdm \u00fasm\u011bvem mu ot\u00edral upatlanou tv\u00e1\u0159.<\/em><\/div>\n
„Nev\u00edm, m\u00e1ma to tak v\u017edy d\u011bl\u00e1.“ Tom trhl ramenem a pomohl Billovi vst\u00e1t. „Mo\u017en\u00e1 bych t\u011b m\u011bl odn\u00e9st,“ zamy\u0161len\u011b se \u0161kr\u00e1bal na hlav\u011b a prohl\u00ed\u017eel si Billovo drobou\u010dk\u00e9 t\u011blo.<\/em><\/div>\n
Bill rychle zavrt\u011bl hlavou. „Jsem p\u0159\u00edli\u0161 t\u011b\u017ek\u00fd. V\u00e1\u017e\u00edm tak sto kilo!“ \u0159ekl rozhodn\u00fdm hlasem.<\/em><\/div>\n
Tom se zasm\u00e1l a vyhoupl si ho na z\u00e1da. „Tolik nev\u00e1\u017e\u00ed ani d\u011bde\u010dek, Bille. A ten je tlust\u00fd jako ob\u0159\u00ed tykev.“ Pomalu m\u00ed\u0159il k domu i s Billem na z\u00e1dech. C\u00edtil, jak se jej pevn\u011b dr\u017e\u00ed a tlum\u00ed sm\u00edch v z\u00e1hybech jeho velk\u00e9ho tri\u010dka. Nebyl si jist\u00fd, \u010d\u00edm to bylo, ale najednou mu bylo n\u00e1dhern\u011b. Napadlo ho, \u017ee by mu mohl darovat sv\u016fj tajn\u00fd poklad, kter\u00fd asi p\u0159ed t\u00fddnem objevil s t\u00e1tou u \u0159eky. Mezi hromadou kamen\u00ed, bl\u00e1ta a zap\u00e1chaj\u00edc\u00ed tr\u00e1vy, spat\u0159il mal\u00e9ho c\u00ednov\u00e9ho voj\u00e1\u010dka. Ten by mu jist\u011b ud\u011blal radost.<\/em> <\/p>\n

Nakonec jej v\u0161ak napadlo n\u011bco lep\u0161\u00edho. Pot\u00e9, co Billovi pe\u010dliv\u011b opl\u00e1chl koleno a m\u00e1lem jej cel\u00e9ho shodil do vany, zap\u00e1tral v hlubok\u00e9 kapse sv\u00fdch roztrhan\u00fdch kalhot a po chvilce z n\u00ed vyt\u00e1hl mali\u010dkou b\u00edlou v\u011bc.<\/em><\/div>\n

„To je pro tebe,“ usm\u00e1l se a vlo\u017eil jej do Billovy drobn\u00e9 dlan\u011b.<\/em><\/div>\n
„Zub?“ Bill se na n\u011bj p\u0159ekvapen\u011b zad\u00edval. Tom byl na n\u011bj p\u0159eci tak py\u0161n\u00fd. U\u017e n\u011bkolik dn\u00ed mu pov\u00eddal o tom, jak stra\u0161n\u011b bolelo, kdy\u017e mu jej vytahovali, a p\u0159esto v\u016fbec neplakal.<\/em><\/div>\n
„Jo.“ Tom kr\u00e1tce k\u00fdvl hlavou. V\u011bd\u011bl, \u017ee Bill miluje p\u0159ekvapen\u00ed. „Dej si ho ve\u010der pod pol\u0161t\u00e1\u0159 a do r\u00e1na tam bude\u0161 m\u00edt od zoubkov\u00e9 v\u00edly n\u011bjak\u00fd hezk\u00fd d\u00e1rek.“<\/em><\/div>\n
„Ale Andy \u0159\u00edkal, \u017ee zoubkov\u00e9 v\u00edly nejsou skute\u010dn\u00e9,“ \u0159ekl Bill ti\u0161e a sesunul se na podlahu v koupeln\u011b naproti sv\u00e9mu dvoj\u010deti.<\/em><\/div>\n
„Komu bude\u0161 v\u011b\u0159it, Andymu nebo mn\u011b?“<\/em><\/div>\n
Bill naklonil hlavu na stranu a pot\u00e9 se cel\u00fd rozz\u00e1\u0159il. Tom v t\u00e9 chv\u00edli poprv\u00e9 okusil dotek slunce, ani\u017e by byl venku a d\u00edval se na oblohu. Vn\u00edmal, jak se mu b\u0159\u00ed\u0161kem rozprost\u00edr\u00e1 n\u011bco tepl\u00e9ho a p\u0159\u00edjemn\u00e9ho.<\/em><\/div>\n
„Jist\u011b\u017ee tob\u011b.“ \u0158ekl Bill a hrav\u011b jej cvrnkl do \u0161pi\u010dky nosu. „Jenom tob\u011b,“ p\u00edpl, naklonil se k n\u011bmu a v\u011bnoval mu drobn\u00fd polibek na rty. Kdy\u017e se od n\u011bj odt\u00e1hl a vr\u00e1til se na sv\u00e9 p\u016fvodn\u00ed m\u00edsto, zad\u00edval se na Toma, kter\u00fd pla\u0161e skl\u00e1n\u011bl hlavu. Kdy\u017e ji zvedl a v\u011bnoval Billovi pohled, jeho l\u00ed\u010dka m\u011bla nachov\u00fd odst\u00edn. Z\u016fstali na sob\u011b viset o\u010dima mnohem d\u00e9le, ne\u017e bylo obvykl\u00e9. A pak se ve stejnou chv\u00edli usm\u00e1li, nat\u00e1hli ruce po tom druh\u00e9m a p\u0159itulili se k sob\u011b.<\/em><\/div>\n
Pochopili. V\u011bd\u011bli, \u017ee a\u0165 u\u017e se stane cokoliv, nikdy nebudou schopni milovat n\u011bkoho tak siln\u011b, l\u00e1skou tak bezb\u0159ehou a \u010distou, jako jeden druh\u00e9ho.<\/em><\/div>\n
\n

…<\/p><\/div>\n

\n

Bill pomalu otev\u0159el o\u010di a vz\u00e1p\u011bt\u00ed toho litoval. Usykl, chytil se za hlavu, ve kter\u00e9 mu t\u0159e\u0161tilo, a siln\u011b stiskl v\u00ed\u010dka. U\u017e tak mu bylo dost \u0161patn\u011b a roztan\u010den\u00fd sv\u011bt p\u0159ed o\u010dima mu v tom rozhodn\u011b nepom\u00e1hal. Zhluboka vdechoval zn\u00e1mou v\u016fni a sna\u017eil se ut\u0159\u00eddit si my\u0161lenky. V\u0161e se zd\u00e1lo b\u00fdt n\u011bjak rozh\u00e1zen\u00e9. Nic ned\u00e1valo smysl. Posledn\u00ed, na co si pamatoval, byl dot\u011brn\u00fd brad\u00e1\u010d a jeho nep\u0159\u00edjemn\u00fd pohled, kter\u00fdm jej doslova svl\u00e9kal. Pak za\u010daly obrazy v jeho hlav\u011b z\u00edsk\u00e1vat nejasn\u00e9 obrysy, a\u017e se nakonec v\u0161echno zaml\u017eilo. A pak mu to do\u0161lo.<\/p><\/div>\n

Vyst\u0159elil do sedu, p\u0159i\u010dem\u017e ze sebe ne\u0161ikovn\u011b set\u0159\u00e1sl sp\u00edc\u00edho Pumbu a okam\u017eit\u011b se rozhl\u00e9dl po pokoji. Byl s\u00e1m. I kdy\u017e zmaten\u00fd a ledva se dr\u017e\u00edc\u00ed p\u0159i \u017eivot\u011b, ale s\u00e1m. Nadzvedl p\u0159ikr\u00fdvku a pousm\u00e1l se, kdy\u017e na sob\u011b spat\u0159il hned n\u011bkolik vrstev oble\u010den\u00ed. V\u00fdrazn\u011b se mu ulevilo. A\u0165 u\u017e se v noci stalo cokoliv, neud\u011blal nic, \u010deho by te\u010f jist\u011b litoval. Kdyby se probudil nah\u00fd po boku toho kluka, asi by se rovnou pozvracel.<\/p>\n

Pomalu zamrkal, p\u0159ilo\u017eil si prsty k tepaj\u00edc\u00edm sp\u00e1nk\u016fm a sna\u017eil se uklidnit.<\/div>\n

„Jak ses vyspal, Pumbi?“ zeptal se zesl\u00e1bl\u00fdm hlasem pejska, kter\u00fd poskakoval po pol\u0161t\u00e1\u0159\u00edch kolem n\u011bj a vyb\u00edzel jej ke h\u0159e. „P\u00e1n\u00ed\u010dek je dnes nepou\u017eiteln\u00fd. Bude\u0161 si muset vysta\u010dit s\u00e1m,“ v\u011bnoval mu smutn\u00fd \u00fasm\u011bv a str\u010dil ruku do kapsy, aby z n\u00ed vyt\u00e1hl jeho m\u00ed\u010dek.<\/div>\n
Teprve v t\u00e9 chv\u00edli si uv\u011bdomil, \u017ee na sob\u011b nem\u00e1 sv\u016fj svetr, a kone\u010dn\u011b pochopil, pro\u010d mu okoln\u00ed v\u016fn\u011b p\u0159i\u0161la tak pov\u011bdom\u00e1 a pro\u010d se mu z n\u00ed to\u010dila hlava. Srdce se mu jako na povel roztlouklo spla\u0161en\u00fdm tempem, ruce byly okam\u017eit\u011b poset\u00e9 hus\u00ed k\u016f\u017e\u00ed. M\u011bl na sob\u011b Tom\u016fv<\/em> svetr.<\/div>\n
Netu\u0161il kdy, jak ani pro\u010d mu jej obl\u00e9kl, ale symbolizovalo to pouze jedin\u00e9 – byli spolu. Byli spolu pot\u00e9, co se s n\u00edm zato\u010dil sv\u011bt a v\u0161e se pono\u0159ilo do tmy. \u017d\u00e1dn\u00e9 vzpom\u00ednky, obrazy, nic. Naprost\u00e1 pr\u00e1zdnota. Ale byli spolu<\/em>. Na tom jedin\u00e9m z\u00e1le\u017eelo.<\/p>\n

Op\u011bt se rozhl\u00e9dl kolem sebe. Pokoj se mu u\u017e v\u010dera v\u016fbec nel\u00edbil a dnes to nebylo o nic lep\u0161\u00ed. I p\u0159esto\u017ee doufal, \u017ee zalit\u00fd sluncem bude vypadat \u00fatuln\u011bji, spletl se. V\u0161echno bylo ciz\u00ed. Jako by do m\u00edstnosti doopravdy nepat\u0159ila ani jedin\u00e1 \u010d\u00e1st n\u00e1bytku. Ani postel, ani st\u016fl s \u017eidl\u00ed, star\u00e9 k\u0159eslo. Ani on.<\/div>\n

U\u017e to d\u00e9le nevydr\u017eel. S t\u011b\u017ek\u00fdm povzdechem se vy\u0161kr\u00e1bal na nohy a pot\u00e9, co kone\u010dn\u011b na\u0161el ztracenou rovnov\u00e1hu, do\u0161el ke dve\u0159\u00edm a nesly\u0161n\u011b proklouzl ven. Chatou se rozprost\u00edralo nekone\u010dn\u00e9 ticho, slab\u011b oran\u017eov\u00e1 obloha za okny symbolizovala, \u017ee bylo je\u0161t\u011b brzy a slunce muselo vyj\u00edt pouze p\u0159ed n\u011bkolika minutami. Nevadilo mu to. Nem\u011bl v \u00famyslu se vr\u00e1tit do postele. Cht\u011bl se um\u00fdt a naj\u00edst d\u0159\u00edv, ne\u017e se za\u010dnou probouzet ostatn\u00ed, a pak se zav\u0159\u00edt v pokoji, nebo se j\u00edt proj\u00edt. Zkr\u00e1tka cokoliv, \u010d\u00edm by se jim vyhnul.<\/p>\n

Pomalu sch\u00e1zel po schodech, m\u00ed\u0159\u00edc do jedin\u00e9 koupelny, kter\u00e1 byla sou\u010d\u00e1st\u00ed chatky, a kdy\u017e se o p\u00e1r vte\u0159in pozd\u011bji spat\u0159il v zrcadle, netu\u0161il, jestli se m\u00e1 sm\u00e1t nebo bre\u010det. Byl nezdrav\u011b bled\u00fd, pod o\u010dima m\u011bl p\u0159\u00edmo ob\u0159\u00ed tmav\u00e9 kruhy, neposlu\u0161n\u00e9 kr\u00e1tk\u00e9 vlasy mu post\u00e1valy na v\u0161echny strany. Kdy\u017e o\u010dima sklouzl n\u00ed\u017e a zastavil se na krku otla\u010den\u00e9m od pol\u0161t\u00e1\u0159e, z nezn\u00e1m\u00fdch d\u016fvod\u016f j\u00edm projel elektrick\u00fd v\u00fdboj. Nev\u011bnoval tomu pozornost, proto\u017ee mu pohled okam\u017eit\u011b padl na hromadu o\u010dn\u00edch st\u00edn\u016f, rt\u011bnek a jin\u00fdch l\u00ed\u010didel, ze kter\u00fdch v\u011bt\u0161ina jist\u011b pat\u0159ila Rie. Zejm\u00e9na ta kvalitn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bt\u0161ina.<\/div>\n

Povzdechl si a op\u011bt se na sebe pod\u00edval. V\u016fbec se nepozn\u00e1val. Civ\u011bl do tv\u00e1\u0159e kluka, kter\u00e1 se pro n\u011bj stala formou jak\u00e9si masky. Ukr\u00fdval se za ni; cht\u011bl se c\u00edtit siln\u00fd, svobodn\u00fd, a p\u0159itom si je\u0161t\u011b nikdy nep\u0159i\u0161el slab\u0161\u00ed a osam\u011blej\u0161\u00ed. Mohl si obarvit vlasy i na zeleno a nechat nar\u016fst p\u016fl metrov\u00fd plnovous, bolest v jeho nitru by nebyla o nic men\u0161\u00ed.<\/p>\n

Odvr\u00e1til zrak a nat\u00e1hl se po paletce tmav\u00fdch o\u010dn\u00edch st\u00edn\u016f. Otev\u0159el ji, namo\u010dil b\u0159\u00ed\u0161ko prstu do \u010dern\u00e9ho odst\u00ednu a pousm\u00e1l se. Ten pohyb a pocit, kter\u00fd mu p\u0159in\u00e1\u0161el, mu byl v\u00edce ne\u017e pov\u011bdom\u00fd.<\/div>\n

Op\u011bt zvedl hlavu a najednou hled\u011bl do tv\u00e1\u0159e n\u011bkoho jin\u00e9ho. Alespo\u0148 mu to tak v prvn\u00ed chv\u00edli p\u0159ipadalo. M\u011bl p\u0159ed sebou chlapce s \u010dern\u00fdmi vlasy, v\u00fdrazn\u011b namalovan\u00fdma o\u010dima, vesel\u00fdm \u00fasm\u011bvem na d\u011btsky jemn\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Vid\u011bl sv\u00e9 skute\u010dn\u00e9 j\u00e1<\/em>. To, kter\u00e9 se sna\u017eil poh\u0159b\u00edt i s ve\u0161ker\u00fdmi city, kter\u00e9 p\u0159echov\u00e1val.<\/div>\n
Trhl sebou, odlo\u017eil paletku tak rychle, jako by byla hork\u00e1 a p\u00e1lila jej na prstech. N\u011bkolikr\u00e1t si p\u0159epl\u00e1chl obli\u010dej studenou vodou a vy\u0161el z koupelny. Do zrcadla u\u017e v\u00edce nepohl\u00e9dl.<\/p>\n

Kdy\u017e nesly\u0161n\u011b proch\u00e1zel kolem kuchyn\u011b, dolehla k n\u011bmu ozv\u011bna tich\u00e9ho rozhovoru. Op\u011bt si povzdechl. Z\u0159ejm\u011b nebylo tak brzy, jak si myslel a v\u0161ichni u\u017e byli vzh\u016fru. Cht\u011bl kolem nich proj\u00edt a vyj\u00edt ven; pod\u00edvat se na molo je\u0161t\u011b p\u0159ed sn\u00eddan\u00ed, ale zastavil se, jakmile zaslechl Riin hlas a sv\u00e9 jm\u00e9no dozn\u00edvaj\u00edc\u00ed za rachotem hrnk\u016f a l\u017ei\u010dek. Uc\u00edtil, jak k n\u011bmu p\u0159ib\u011bhl Pumba a zav\u011bsil se mu na nohy, ale nev\u011bnoval mu pozornost. Soust\u0159edil se pouze na hlasy uvnit\u0159 a nep\u0159\u00edjemn\u00fd pocit v \u017ealudku.<\/p>\n

„Vypadal p\u011bkn\u011b na\u0161tvan\u011b,“ ozvalo se n\u011bjak\u00e9 d\u011bv\u010de.<\/div>\n

„To ano. Je\u0161t\u011b nikdy jsem ho nevid\u011bla v takov\u00e9m stavu,“ souhlasila dal\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Nikdy se tak nechov\u00e1, ale kdy\u017e se jedn\u00e1 o Billa, m\u011bn\u00ed se v n\u011bkoho \u00fapln\u011b jin\u00e9ho. Nikdo na n\u011bj nesm\u00ed s\u00e1hnout, nesm\u00ed mu b\u00fdt ubl\u00ed\u017eeno,“ ozvala se Ria a Bill moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee to nepova\u017eovala za v\u00edtan\u00fd projev bratrsk\u00e9 l\u00e1sky. St\u011b\u017eovala si.<\/div>\n
„To je p\u0159irozen\u00e9, ne? Jsou dvoj\u010data, je\u0161t\u011b ke v\u0161emu jednovaje\u010dn\u00e1. Nikdo z n\u00e1s si jist\u011b neum\u00ed ani p\u0159edstavit, jak siln\u00e9 pouto je poj\u00ed,“ ozvala se op\u011bt prvn\u00ed d\u00edvka.<\/div>\n
„M\u00e1m Billa celkem r\u00e1da a sna\u017e\u00edm se sn\u00e1\u0161et jeho n\u00e1lady a pochopit to jejich dvoj\u010dec\u00ed spojen\u00ed, ale n\u011bkdy jsem z toho unaven\u00e1. Myslela jsem, \u017ee bude r\u00e1d, \u017ee se Bill bav\u00ed, ale kdy\u017e ho vid\u011bl s Alexem, vybouchl.“<\/div>\n
„To nevad\u00ed, je\u0161t\u011b to n\u011bjak vydr\u017e. Ne\u0159\u00edkala si, \u017ee se chyst\u00e1 odst\u011bhovat?“<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b to nev\u00edm jist\u011b, ale pot\u00e9, co jsem mu na\u0161la ty inzer\u00e1ty, to vypad\u00e1 nad\u011bjn\u011b. Mo\u017en\u00e1 jim ob\u011bma prosp\u011bje, kdy\u017e budou na chv\u00edli od sebe. U\u017e nejsou d\u011bti. M\u011bli by se probudit z toho sv\u00e9ho snu, \u017ee budou nav\u011bky spolu.“<\/div>\n
„Tom o tom v\u00ed?“<\/div>\n
„Asi ne. Pochybuju, \u017ee se mu s t\u00edm sv\u011b\u0159il. T\u00e9m\u011b\u0159 spolu nemluv\u00ed. I j\u00e1 jsem to zjistila \u00faplnou n\u00e1hodou.“<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 \u0161t\u011bst\u00ed, Rio,“ zavzdychala jedna z nich. „Mo\u017en\u00e1 se pak Tom kone\u010dn\u011b rozh\u00fdbe a po\u017e\u00e1d\u00e1 t\u011b o ruku tak jako Markus m\u011b. Jak je to dlouho, co jste spolu?“<\/div>\n
„Za chvilku to budou dva roky,“ zacukrovala.<\/p>\n

Bill nev\u011bdomky couval ode dve\u0159\u00ed, dokud z\u00e1dy nenarazil na dve\u0159e pokoje naproti. Siln\u011b stiskl v\u00ed\u010dka, pokou\u0161ej\u00edc se zhluboka d\u00fdchat, ale ne\u0161lo. Bylo to, jako by najednou n\u011bkdo z m\u00edstnosti vys\u00e1l v\u0161echen vzduch. Poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b c\u00edtil tak silnou \u00fazkost, a\u017e se j\u00ed zalekl. N\u011bco hluboko uvnit\u0159 n\u011bj, p\u0159\u00edmo uprost\u0159ed hrudn\u00edku, mocn\u011b pulzovalo, p\u00e1lilo a bodalo. M\u011bl pocit, \u017ee se ka\u017edou chv\u00edl\u00ed rozlet\u00ed na mal\u00e9 kousky. P\u0159ilo\u017eil si dla\u0148 na hrudn\u00edk a zalapal po dechu. Nemohl tomu uv\u011b\u0159it. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d<\/em> tlouklo. S\u00e1m sebe se ptal, kolik bolesti a tr\u00e1pen\u00ed je je\u0161t\u011b schopno un\u00e9st, dokud toho na n\u011bj nebude p\u0159\u00edli\u0161. P\u0159estane tlouct, zastav\u00ed se a bude konec. Mo\u017en\u00e1 se ten den bl\u00ed\u017eil. P\u0159i vzpom\u00ednce na Riin sladk\u00fd hl\u00e1sek si p\u0159\u00e1l, aby ten den nastal co nejd\u0159\u00edve.<\/p>\n

Dlan\u00ed si prot\u0159el tv\u00e1\u0159. Sna\u017eil se uklidnit. Mus\u00ed se uklidnit! Sklonil se, vzal do n\u00e1ru\u010de zmaten\u00e9ho Pumbu a ut\u00edkal op\u011bt nahoru. Jakmile za sebou zav\u0159el dve\u0159e, v\u0161echno to na n\u011bj dopadlo. Jako opo\u017ed\u011bn\u00e1 reakce na podn\u011bt, kter\u00fd vyvolala Ria. Svezl se pod\u00e9l dve\u0159\u00ed k zemi, tv\u00e1\u0159 si ukryl do dlan\u00ed a d\u0159\u00edv, ne\u017e jej v sob\u011b sta\u010dil udusit, se mu ze rt\u016f vydral zoufal\u00fd, bezmocn\u00fd vzlyk, vz\u00e1p\u011bt\u00ed n\u00e1sledov\u00e1n dal\u0161\u00edm a dal\u0161\u00edm, a\u017e dokud se naplno nerozvzlykal. Doplazil se a\u017e k no\u010dn\u00edmu stolku, ze kter\u00e9ho vzal sv\u016fj zeb\u0159\u00ed se\u0161it, st\u00e1hl si jej do kl\u00edna a otev\u0159el na posledn\u00ed popsan\u00e9 str\u00e1nce, odd\u011blen\u00e9 od ostatn\u00edch drobn\u00fdm p\u0159edm\u011btem, kter\u00fd mu slou\u017eil jako z\u00e1lo\u017eka. Do druh\u00e9 ruky vzal pero, p\u0159ipraven ud\u011blat tlustou definitivn\u00ed \u010d\u00e1ru za v\u0161\u00edm, co tam popsal. Definitivn\u00ed \u010d\u00e1ru za v\u0161emi sny, nad\u011bjemi a p\u0159edstavami. Definitivn\u00ed \u010d\u00e1ru za Tomem. Byl konec. U\u017e by to d\u00e9le nesnesl. U\u017e nemohl d\u00e1l.<\/p>\n

Ot\u00edral si uplakan\u00e9 o\u010di, aby l\u00e9pe dohl\u00e9dl na nepopsan\u00fd kus pap\u00edru. Zbyte\u010dn\u011b. Z o\u010d\u00ed mu unikaly dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed slzy, sna\u017eily se jej p\u0159ipravit i o posledn\u00ed zbytky sil. Rozt\u0159esen\u011b se nadechl, tvrd\u011b zaryl perem do siln\u00e9ho se\u0161itu a p\u0159edt\u00edm, ne\u017e tlustou \u010d\u00e1rou rozd\u011blil se\u0161it na dv\u011b poloviny, o\u010dima rychle prol\u00e9tl posledn\u00ed z\u00e1pis. Stihl nakreslit men\u0161\u00ed polovinu \u010d\u00e1ry p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se pero zastavilo a vz\u00e1p\u011bt\u00ed mu vypadlo z rukou. Pokud v\u010derej\u0161\u00ed noc ned\u00e1vala smysl, pak to, co na\u0161el ve sv\u00fdch pozn\u00e1mk\u00e1ch, hrani\u010dilo se \u0161\u00edlenstv\u00edm. Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b civ\u011bl na ne\u00fahledn\u011b psan\u00e9 odkazy, vzd\u00e1len\u011b p\u0159ipom\u00ednaj\u00edc\u00ed jeho dokonal\u00fd rukopis. Nepamatoval si, kdy n\u011bco takov\u00e9ho napsal. Nepamatoval si dokonce ani na to, \u017ee by n\u011bco takov\u00e9ho pro\u017eil. Nav\u00edc text ned\u00e1val p\u0159\u00edli\u0161 smysl. Ale posledn\u00ed slova, v podob\u011b nal\u00e9hav\u00e9 prosby, jej usv\u011bd\u010dila v tom, \u017ee si to mo\u017en\u00e1 nevymyslel. Je\u0161t\u011b jednou o\u010dima p\u0159el\u00e9tl kr\u00e1tk\u00fd odkaz.<\/p>\n

Je tma, ale i p\u0159esto se se mnou je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d v\u0161echno to\u010d\u00ed. D\u00edv\u00e1m se na hodinky – p\u016fl 3. Vedle m\u011b sp\u00ed Tom. Nedot\u00fdk\u00e1 se m\u011b, ale sly\u0161\u00edm jeho dech a c\u00edt\u00edm v\u016fni. Je bl\u00edzko. Tak kr\u00e1sn\u00fd. P\u016fj\u010dil mi mikinu\u2026 z\u0159ejm\u011b mi byla zima. U\u017e ani nev\u00edm. Byl se mnou. Dr\u017eel m\u011b. Usm\u00edval se. Obj\u00edmal m\u011b. Doteky. Molo. Jezero. Modr\u00e9 pt\u00e1\u010de. Nejvo\u0148av\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk. Polibek. Chv\u011bn\u00ed. Nezapome\u0148, Bille. Krk. Polibek. Chv\u011bn\u00ed. Nesm\u00ed\u0161 zapomenout!<\/em><\/p>\n

Zcela vyveden z m\u00edry vzal mezi prsty hra\u010dku, kterou od za\u010d\u00e1tku pou\u017e\u00edval jako z\u00e1lo\u017eku, a p\u0159ilo\u017eil ji ke str\u00e1nce. Pot\u00e9 b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f obkreslil malou tv\u00e1\u0159i\u010dku, vojenskou uniformu i starou zbra\u0148. D\u00e1rek zoubkov\u00e9 v\u00edly. Mal\u00fd c\u00ednov\u00fd voj\u00e1\u010dek.<\/em><\/div>\n

„Bille?“<\/div>\n
Trhl sebou a zvedl o\u010di k osob\u011b, kter\u00e1 pomalu vstoupila dovnit\u0159. Tom m\u011bl na sob\u011b vytahan\u00e9 tepl\u00e1ky, velik\u00e9 tri\u010dko a k\u0161iltovku; v jedn\u00e9 ruce dr\u017eel sklenici s vodou a v druh\u00e9 tal\u00ed\u0159 s j\u00eddlem. Uh\u00fdbal jeho pohledu ale Bill i tak post\u0159ehl, \u017ee m\u011bl pod o\u010dima stejn\u011b v\u00fdrazn\u00e9 kruhy jako on.<\/div>\n
„Ahoj,“ v\u011bnoval Billovi mal\u00fd \u00fasm\u011bv. „P\u0159inesl jsem ti n\u011bco k j\u00eddlu a vodu. Nebyl jsem si jist\u00fd, jestli ti n\u00e1hodou nen\u00ed \u0161patn\u011b,“ \u0159ekl ti\u0161e.<\/div>\n
Bill vyu\u017eil chvilky, kdy se na n\u011bj ned\u00edval, rychle si ot\u0159el uplakanou tv\u00e1\u0159 a odlo\u017eil se\u0161it stranou. „Jsem v po\u0159\u00e1dku,“ ubezpe\u010dil jej a op\u0159el se z\u00e1dy o r\u00e1m postele.<\/div>\n
„To jsem r\u00e1d,“ Tom se smutn\u011b pousm\u00e1l, polo\u017eil tal\u00ed\u0159 s j\u00eddlem na no\u010dn\u00ed stolek a posadil se naproti bratrovi.<\/div>\n
M\u00edstnost naplnilo ticho. Ticho vypov\u00eddaj\u00edc\u00ed o v\u0161em, co ti dva c\u00edtili. Bylo nabit\u00e9 elekt\u0159inou, touhou, nad\u011bj\u00ed a zoufalou prosbou o pochopen\u00ed.<\/div>\n
„Jedeme dom\u016f,“ promluvil Tom po chvilce.<\/div>\n
„Co\u017ee?“ Bill p\u0159ekvapen\u011b zamrkal. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d mu nedoch\u00e1zel v\u00fdznam toho, co si pr\u00e1v\u011b p\u0159e\u010detl. „M-myslel jsem, \u017ee tady m\u00e1me b\u00fdt a\u017e do z\u00edt\u0159ka.“<\/div>\n
„To ano.“ Tom z\u00edral na sv\u00e9 ruce a jedin\u00e9, na co dok\u00e1zal myslet, bylo Billovo st\u011bhov\u00e1n\u00ed a sladkost jeho k\u016f\u017ee. Bylo to jako jin a jang. Dva neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 protiklady. Z\u0159ejm\u011b nic na sv\u011bt\u011b nemohlo existovat bez sv\u00e9ho hor\u0161\u00edho sourozence. P\u0159esn\u011b tak ani radost a bolest.<\/div>\n
„Nerozum\u00edm,“ ozval se Bill pla\u0161e a ost\u00fdchav\u011b ze sebe svl\u00e9kl Tom\u016fv svetr. „\u0158-\u0159ekl jsi, \u017ee jedeme-„<\/div>\n
„My dva. Ria tady z\u016fst\u00e1v\u00e1.“<\/div>\n
„Z\u016fst\u00e1v\u00e1?“ Bill se zhluboka nadechl, zvedl hlavu a zad\u00edval se na Tom\u016fv smutn\u00fd obli\u010dej. „V\u00edm, \u017ee jsem chatou nebyl p\u0159\u00edli\u0161 nad\u0161en\u00fd, ale pokud je to kv\u016fli mn\u011b, netrap se t\u00edm. N\u011bjak to tady vydr\u017e\u00edm. Nechci v\u00e1m kazit v\u00fdlet.“<\/p>\n

„Nen\u00ed to kv\u016fli tob\u011b,“ \u0161eptl Tom se sklon\u011bnou hlavu a nen\u00e1padn\u011b se p\u0159isunul bl\u00ed\u017e k bratrovi. „Je to n\u011bco ve mn\u011b. U\u017e tady nechci b\u00fdt. Nedok\u00e1\u017eu se nikomu pod\u00edvat do tv\u00e1\u0159e, ani\u017e by se mi neud\u011blalo zle. Pot\u0159ebuju odej\u00edt. Je toho na m\u011b najednou p\u0159\u00edli\u0161 a nechci t\u011b tady nechat samotn\u00e9ho.“<\/div>\n

Netu\u0161il, jak jinak by to m\u011bl \u0159\u00edct. V t\u011bchhle v\u011bcech nebyl p\u0159\u00edli\u0161 dobr\u00fd. Slova nikdy nebyla jeho silnou str\u00e1nkou a mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b proto byli nyn\u00ed tam, kde byli. Zvedl hlavu a zad\u00edval se Billovi hluboko do o\u010d\u00ed. V\u011bd\u011bl to. C\u00edtil to. Zbyte\u010dn\u011b si ot\u00edral tv\u00e1\u0159 a pokou\u0161el se tv\u00e1\u0159it, \u017ee se nic ned\u011bje. Plakal a Tom tak n\u011bjak tu\u0161il, \u017ee d\u016fvodem jeho slz byl op\u011bt on. Jako v\u017edy.<\/p>\n

„A-ale co Ria?“ zeptal se Bill zmaten\u011b, je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d vyveden z m\u00edry n\u00e1hl\u00fdm zvratem situace.<\/div>\n

„Na n\u00ed v t\u00e9hle chv\u00edli v\u016fbec nez\u00e1le\u017e\u00ed. Pojede dom\u016f s n\u011bk\u00fdm z nich,“ odfrkl a hlavou uk\u00e1zal na dve\u0159e.<\/div>\n
„Poh\u00e1dali jste se?“<\/div>\n
„Ne.“<\/div>\n
„Souvis\u00ed to n\u011bjak s t\u00edm, co se stalo v\u010dera? Ud\u011blal jsem snad n\u011bco j\u00e1? Tome, pros\u00edm, \u0159ekni. V\u017edy jsme si v\u0161echno \u0159\u00edkali.“<\/div>\n
Tom se pobaven\u011b zasm\u00e1l a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zavrt\u011bl hlavou. O\u010dima na zlomek vte\u0159iny zabloudil do rohu pokoje, kde v\u010dera p\u0159ist\u00e1ly Billovy noviny.<\/div>\n
„A ty mi snad \u0159\u00edk\u00e1\u0161 v\u0161echno?“ zeptal se smutn\u011b. Ne\u010dekal na Billovu odpov\u011b\u010f. Vstal, do\u0161el ke dve\u0159\u00edm, na jejich\u017e prahu se zastavil, a ohl\u00e9dl se. Nedok\u00e1zal se na Billa d\u00edvat d\u00e9le, ne\u017e bylo vhodn\u00e9. I kradm\u00fd pohled mu zp\u016fsoboval hotov\u00e1 muka.<\/div>\n
„Najez se a sbal si v\u011bci. Budu na tebe \u010dekat u auta.“<\/p>\n

Bill sotva stihl otev\u0159\u00edt \u00fasta, aby odpov\u011bd\u011bl, ale Tom u\u017e byl d\u00e1vno pry\u010d. Nezmohl se na slovo. Netu\u0161il, \u010d\u00edm to bylo, ale u\u017e pomalu nerozum\u011bl absolutn\u011b ni\u010demu. A mo\u017en\u00e1 bylo lep\u0161\u00ed nerozum\u011bt. Nechat to na pozd\u011bji.<\/div>\n

Zavrt\u011bl hlavou, vstal a sbalil si t\u011bch p\u00e1r v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 si stihl v\u010dera vybalit. Pot\u00e9 do sebe rychle nah\u00e1zel s\u00fdrov\u00e9 tousty a kousek dortu a byl p\u0159ipraven k odjezdu. Kdy\u017e o dvacet minut pozd\u011bji sch\u00e1zel dol\u016f s velkou cestovn\u00ed ta\u0161kou p\u0159ehozenou p\u0159es rameno, srazil se s Riou, kter\u00e1 na\u0161tvan\u011b dupala po schodech nahoru.<\/div>\n
Otev\u0159el \u00fasta, aby se s n\u00ed rozlou\u010dil, ale jej\u00ed v\u00fdraz jej p\u0159inutil z\u016fstat zticha. Pohled, kter\u00fd mu v\u011bnovala, jasn\u011b mluvil o tom, \u017ee jej\u00ed trp\u011blivost pr\u00e1v\u011b dos\u00e1hla sv\u00fdch hranic, pokud je u\u017e n\u00e1hodou nep\u0159es\u00e1hla. Kdy\u017e kolem n\u011bj rozzu\u0159en\u011b pro\u0161la, p\u0159\u00edsahal by, \u017ee zasy\u010dela, aby s t\u00edm st\u011bhov\u00e1n\u00edm tolik neot\u00e1lel.<\/div>\n
Sklonil hlavu a pokra\u010doval ke dve\u0159\u00edm, zahloub\u00e1n do sv\u00fdch my\u0161lenek. Ze zamy\u0161len\u00ed byl v\u0161ak t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b vyta\u017een Tomov\u00fdm roztomil\u00fdm sm\u00edchem. Z\u016fstal st\u00e1t na prahu dve\u0159\u00ed a d\u00edval se, jak sed\u00ed na kapot\u011b auta s nata\u017eenou rukou, v n\u00ed\u017e sv\u00edral Pumb\u016fv m\u00ed\u010dek a s hrav\u00fdm \u00fasm\u011bvem ji odsunul poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e po n\u011bm Pumba sko\u010dil.<\/p>\n

K Billovu p\u0159ekvapen\u00ed mu \u00fasm\u011bv z tv\u00e1\u0159e nezmizel ani ve chv\u00edli, kdy do\u0161el k n\u011bmu a \u0159ekl mu, \u017ee m\u016f\u017eou jet. Pr\u00e1v\u011b naopak. Tom na n\u011bm z\u016fstal viset o\u010dima, jeho \u00fasm\u011bv se na kr\u00e1tkou vte\u0159inku roz\u0161\u00ed\u0159il, ale pot\u00e9 se odvr\u00e1til a zad\u00edval se na nebe. Billovo srdce ji\u017e op\u011bt tlouklo jako o \u017eivot. Tom\u016fv pohled zalilo slunce a prom\u011bnilo jeho o\u010di v z\u00e1plavu tekut\u00e9ho jantaru.<\/div>\n

„Rozmyslel jsem si to,“ \u0159ekl s pohledem up\u0159en\u00fdm na oblohu.<\/div>\n
Bill p\u0159ekvapen\u011b zamrkal. „Z\u016fst\u00e1v\u00e1me?“ zeptal se ti\u0161e a p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
„Ne, pojedeme.“ Pousm\u00e1l se, jako by mu i slunce v\u011bnovalo drobn\u00fd \u00fasm\u011bv a op\u011bt se oto\u010dil na bratra. „Ale dom\u016f, do N\u011bmecka.“<\/div>\n
Bill se nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zasm\u00e1l. „Co\u017ee?“<\/div>\n
Tom trhl ramenem, v o\u010d\u00edch mu pl\u00e1l drobn\u00fd plam\u00ednek. „Za m\u00e1mou, k prarodi\u010d\u016fm, nav\u0161t\u00edv\u00edme i Andyho. Ud\u011bl\u00e1me si takov\u00fd mal\u00fd v\u00fdlet a projedeme v\u0161echna m\u00edsta, kter\u00e1 m\u00e1me r\u00e1di a kter\u00e1 pro n\u00e1s n\u011bco znamenala. Pojedeme kempovat, postav\u00edme si domek na strom\u011b. Budeme d\u011blat v\u0161echno tak jako kdysi.“<\/p>\n

Bill se musel op\u0159\u00edt o kapotu, proto\u017ee toho na n\u011bj za\u010d\u00ednalo b\u00fdt p\u0159\u00edli\u0161. „Kempovat? Domek na strom\u011b? Vrac\u00edme se snad do d\u011btstv\u00ed?“<\/div>\n

„A pro\u010d ne?“ Tom se posadil vedle n\u011bj a zad\u00edval se na n\u011bj v\u00e1\u017en\u00fdm pohledem. Sna\u017eil se formulovat my\u0161lenku do smyslupln\u00fdch v\u011bt. „Tak n\u011bjak c\u00edt\u00edm, \u017ee t\u011b ztr\u00e1c\u00edm, Bille, a opravdu m\u011b to d\u011bs\u00ed. Mo\u017en\u00e1 n\u00e1m t\u011bchhle p\u00e1r dn\u00ed pom\u016f\u017ee znovu se naj\u00edt. Co ty na to?“ zeptal se a b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f pohladil Billovo z\u00e1p\u011bst\u00ed.<\/div>\n
V t\u00e9 chv\u00edli by ud\u011blal cokoliv, aby odd\u00e1lil Billovo st\u011bhov\u00e1n\u00ed. Cokoliv, aby z\u00edskal dal\u0161\u00ed \u0161anci.<\/div>\n
„Jenom my dva?“ p\u00edpl Bill ti\u0161e, a kdy\u017e se na Toma pod\u00edval, Tom v jeho o\u010d\u00edch spat\u0159il strach.<\/div>\n
„Jenom my dva,“ p\u0159ik\u00fdvl, a kdy\u017e se Billovou tv\u00e1\u0159\u00ed rozprost\u0159el sladk\u00fd \u00fasm\u011bv, v\u011bd\u011bl, \u017ee pr\u00e1v\u011b souhlasil s jeho bl\u00e1zniv\u00fdm n\u00e1padem.<\/p>\n

Kdy\u017e sedal za volant a vdechoval Billovu v\u016fni, ve vzpom\u00ednk\u00e1ch zabloudil k v\u010derej\u0161\u00edmu ve\u010deru. Neodpov\u011bd\u011bl na Billovu ot\u00e1zku. „Pt\u00e1\u010dku hledaj\u00edc\u00ed skr\u00fd\u0161, na co mysl\u00ed\u0161, o \u010dem sn\u00ed\u0161<\/em>?„<\/em><\/div>\n

Zad\u00edval se na n\u011bj. Bill se po dlouh\u00e9 dob\u011b m\u00edsto Rii usadil na sedadlo spolujezdce, pe\u010dliv\u011b si zapnul p\u00e1s a Pumbu si vysadil na kl\u00edn.<\/div>\n
Tom se pousm\u00e1l. V t\u00e9 chv\u00edli m\u011bl v\u0161e, o \u010dem snil na dosah rukou.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Dne\u0161n\u00edm d\u00edlem si nejsem p\u0159\u00edli\u0161 jist\u00e1. Mo\u017en\u00e1 jsem nem\u011bla tu spr\u00e1vnou n\u00e1ladu na psan\u00ed, mo\u017en\u00e1 to bylo n\u011b\u010d\u00edm jin\u00fdm, ale pokud by se v\u00e1m n\u00e1hodou nel\u00edbil, m\u00e1te pr\u00e1vo kritizovat, ani\u017e bych se zlobila nebo byla smutn\u00e1. Kritika m\u011b alespo\u0148 posune<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[599],"tags":[],"class_list":["post-3687","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-blue-bird"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3687","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3687"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3687\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3687"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3687"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3687"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}