{"id":3709,"date":"2014-09-14T17:00:00","date_gmt":"2014-09-14T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3697"},"modified":"2014-09-14T17:00:00","modified_gmt":"2014-09-14T16:00:00","slug":"osmsetpatnact-39","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/09\/14\/osmsetpatnact-39\/","title":{"rendered":"#815 39."},"content":{"rendered":"
autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Den\u00edk, \u010d\u00e1st prvn\u00ed<\/p>\n

<\/strong> Bill\u016fv pohled byl pr\u00e1zdn\u00fd, kdy\u017e o t\u00fdden pozd\u011bji sed\u011bl v cele vedle Toma. Byl bled\u00fd, v\u0161echna barva mu mizela z obli\u010deje v\u00edc a v\u00edc, \u010d\u00edm bl\u00ed\u017e byl soudu. St\u00e1val se ti\u0161\u0161\u00edm a ti\u0161\u0161\u00edm a dnes ne\u0159ekl jedin\u00e9 slovo. Tom ho z paranoi ka\u017edou chv\u00edli trochu \u0161\u0165ouchl do ruky, jen aby se ujistil, \u017ee mu zase n\u011bkam nezmizel, aby zjistil, jestli bude reagovat.<\/div>\n

Tom si d\u011blal a\u017e moc starost\u00ed; Bill byl st\u00e1le tady, jen se sna\u017eil zapamatovat si, co m\u00e1 \u0159\u00edct a co ne. A byla spousta v\u011bc\u00ed, co nesm\u011bl \u0159\u00edct.<\/p>\n

„Bille,“ \u0159ekl Tom nakonec a polo\u017eil mu ruku na z\u00e1da. „Je po des\u00e1t\u00e9.“<\/div>\n

Bill se zhluboka nadechl a zamumlal. „A?“ po\u0159\u00e1d se d\u00edval pr\u00e1zdn\u00fdm pohledem do zdi naproti.<\/div>\n
„Co mysl\u00ed\u0161 t\u00edm a?“ zeptal se Tom. „Za\u010d\u00edn\u00e1 to ve dvan\u00e1ct; brzy bude\u0161 muset j\u00edt.“<\/div>\n
Bill t\u011b\u017ece polkl. „J\u00e1 nechci.“<\/div>\n
Tom\u016fv pohled pook\u0159\u00e1l. „J\u00e1 v\u00edm.“<\/div>\n
Bill zavrt\u011bl hlavou. Byl tak bled\u00fd, \u017ee se zd\u00e1lo, \u017ee ka\u017edou chv\u00edl\u00ed omdl\u00ed. „Ne, chci \u0159\u00edct, j\u00e1 nechci<\/em>. Neud\u011bl\u00e1m to. Nem\u016f\u017eu, j\u00e1-„<\/div>\n
„Hej, jen vy\u0161iluje\u0161-„<\/div>\n
„Ne,“ odsekl najednou Bill a zamra\u010dil se na n\u011bj. Jeho pohled byl vykulen\u00fd, divok\u00fd, zd\u011b\u0161en\u00fd. „Nev\u00ed\u0161, jak\u00e9 to tam je, nev\u00ed\u0161\u2026 u\u017e to znovu nezvl\u00e1dnu, nechci.“ Prolomil jejich pohled a zalapal po dechu, Tom ho pohladil po jeho rychle se zvedaj\u00edc\u00edch z\u00e1dech.<\/div>\n
„Panika\u0159\u00ed\u0161,“ zamumlal, nau\u010dil se, \u017ee je nejlep\u0161\u00ed z\u016fstat v klidu, kdy\u017e Bill vy\u0161iluje. Kdyby Tom tak\u00e9 panika\u0159il, pak by to ud\u011blal jen hor\u0161\u00edm. „Jen d\u00fdchej,“ pokra\u010doval. „Nosem, ne pusou.“<\/div>\n
Bill ho probodl pohledem typu ‚co o tom ty sakra v\u00ed\u0161?‘, ale stejn\u011b ud\u011blal, co mu Tom \u0159ekl, d\u00fdchal nosem a vydechoval pusou. Chv\u00edli to tak d\u011blal, dokud se kone\u010dn\u011b alespo\u0148 trochu neuklidnil.<\/div>\n
„Tak vid\u00ed\u0161,“ \u0159ekl Tom. „Lep\u0161\u00ed?“<\/div>\n
Billovi trvalo n\u011bkolik vte\u0159in, ne\u017e odpov\u011bd\u011bl, a Tom mu nechal ruku na z\u00e1dech, pomalu ho hladil po vylezl\u00e9 p\u00e1te\u0159i. „Ano, j\u00e1-“ oto\u010dil se hlavou zp\u00e1tky k Tomovi a zasekl se, pohledem sjel po tom, co m\u011bl Tom na sob\u011b, jako by si p\u0159edt\u00edm nev\u0161iml. Co\u017e si nejsp\u00ed\u0161 nev\u0161iml<\/em>, pomyslel si Tom, cel\u00fd t\u00fdden byl ve sv\u00e9 ulit\u011b. „Oh.“<\/div>\n
„Co?“ zeptal se Tom, trochu znejist\u011bl. Nebyl zvykl\u00fd tohle nosit.<\/div>\n
Bill zamrkal a zavrt\u011bl hlavou. „J\u00e1 jen… M\u00e1\u0161 oblek.“<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee se to hod\u00ed. Nebo ne?“<\/div>\n
Bill polkl a pokr\u010dil rameny. „Asi.“<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Hej,“ \u0159ekl Tom a naklonil Billovi hlavu tak, \u017ee ho trochu chytil za bradu. Billovy rozpt\u00fdlen\u00e9 o\u010di se pod\u00edvaly do jeho s panikou, kter\u00e1 v nich byla posledn\u00ed dny po\u0159\u00e1d. Tom se nemohl do\u010dkat, a\u017e tohle skon\u010d\u00ed a necht\u011bl u\u017e tenhle pohled nikdy vid\u011bt. „Povede\u0161 si dob\u0159e,“ ujistil ho, ale jestli to pomohlo nebo ne, to byla v\u011bc druh\u00e1. „A\u017e tohle skon\u010d\u00ed, nebude\u0161 muset\u2026.“ Bolest. „\u2026 to\u2026 v\u0161ak v\u00ed\u0161.“<\/div>\n
Bill si ol\u00edzl such\u00e9 rty. „To je mi jedno,“ \u0159ekl ti\u0161e, jako by to bylo tajn\u00e9 p\u0159izn\u00e1n\u00ed, za kter\u00e9 se styd\u011bl. „Tak n\u011bjak jedno. To, co p\u0159ijde po soudu\u2026 J\u00e1 jen\u2026 je to zl\u00fd, \u017ee mi to u\u017e je jedno?“<\/div>\n
To p\u00edchnut\u00ed se znovu ozvalo a Tom nev\u011bdomky za\u0165al p\u011bsti. „Smrt ti nem\u016f\u017ee b\u00fdt jedno, Bille.“ Tomovi se t\u0159\u00e1sl hlas; Bill to musel poznat, proto\u017ee m\u011bl ch\u00e1pav\u00fd v\u00fdraz, kter\u00fd nasadil ob\u010das, kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee mu n\u011bkdo nic nerozmluv\u00ed.<\/div>\n
„Z\u00e1le\u017e\u00ed,“ \u0159ekl, ale zd\u00e1lo se, \u017ee to \u0159\u00edk\u00e1 jen proto, aby byl Tom spokojen\u00fd. „Hodn\u011b o tom p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm. Jestli to pod\u011bl\u00e1m a oni se rozhodnou nezm\u011bnit m\u016fj osud\u2026 pak mi to je jedno. Znamen\u00e1 to, \u017ee jsem se alespo\u0148 pokusil.“ Potom je\u0161t\u011b dodal. „Ty<\/em> ses pokusil. Ano?“<\/div>\n
„Chce\u0161 \u0159\u00edct, \u017ee pak alespo\u0148 bude\u0161 ur\u010dit\u011b v\u011bd\u011bt, \u017ee si to zaslou\u017e\u00ed\u0161<\/em>?“ Tom\u016fv t\u00f3n hlasu ztvrdnul. Lep\u0161il se v ch\u00e1p\u00e1n\u00ed toho, co Bill doopravdy \u0159\u00edk\u00e1, co\u017e pro n\u011bj bylo pozitivn\u00ed i negativn\u00ed. Ob\u010das by \u010dlov\u011bk rad\u0161i nev\u011bd\u011bl, co t\u00edm doopravdy myslel. „To ne\u0159\u00edkej.“<\/div>\n
„Ne\u0159ekl. To ty.“<\/div>\n
Tom vydechl a projel si rukou po hlav\u011b, byl frustrovan\u00fd, ale necht\u011bl se s n\u00edm te\u010f h\u00e1dat, rozhodn\u011b na to te\u010f nebyla dobr\u00e1 chv\u00edle. Necht\u011bl, aby mezi nimi bylo dusno vzhledem k tomu, co m\u011blo dnes p\u0159ij\u00edt.<\/p>\n

A pak, jako by snad n\u011bco vy\u0161\u0161\u00edho v\u011bd\u011blo, \u017ee se chyst\u00e1 h\u00e1dka, usly\u0161eli v d\u00e1lce zvuk kovu o kov, ne dlouho po tom se z\u00e1mky odemkly a dve\u0159e se pomalu otev\u0159ely. Byl to Str\u00e1\u017en\u00edk Braun; ten mil\u00fd star\u0161\u00ed p\u00e1n s b\u00edl\u00fdm plnovousem. Tom m\u011bl v\u017edycky dojem, \u017ee je to velmi mil\u00fd \u010dlov\u011bk, ale pr\u00e1v\u011b te\u010f z n\u011bj \u0161la hr\u016fza. Te\u010f si p\u0159i\u0161el pro Billa.<\/div>\n

Braun si odka\u0161lal a \u0159ekl: „Je \u010das.“ P\u0159ejel pohledem po Billovi a Tomovi, ale nic jin\u00e9ho d\u00edkybohu ne\u0159ekl.<\/div>\n
Tomovi se rozbu\u0161ilo srdce, kdy\u017e se Bill zvedl. Tom ud\u011blal to sam\u00e9, postavil se a te\u010f se cht\u011blo omdl\u00edt jemu.<\/p>\n

„H\u00e1d\u00e1m, \u017ee se uvid\u00edme u soudu,“ \u0159ekl Bill, hlas se mu t\u0159\u00e1sl a Tom tou\u017eil po tom nat\u00e1hnout se k n\u011bmu a obejmout ho, ale nemohl, kdy\u017e tu st\u00e1l Braun a d\u00edval se na n\u011b. Ale kdy\u017e se Tom pod\u00edval na star\u0161\u00edho str\u00e1\u017en\u00edka, v\u0161iml si, \u017ee k nim stoj\u00ed stranou a \u017ee se d\u00edv\u00e1 nahoru do rohu zdi, jako by tam snad bylo n\u011bco neuv\u011b\u0159iteln\u011b zaj\u00edmav\u00e9ho. Tom nedok\u00e1zal zadr\u017eet \u00fasm\u011bv a p\u0159it\u00e1hl si Billa k sob\u011b, pevn\u011b ho objal a p\u0159\u00e1l si, aby ho nikdy nemusel pustit.<\/div>\n

„Hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed,“ po\u0161eptal mu a pol\u00edbil ho vedle ucha, chv\u00edli se tam zastavil a pustil ho. To bylo ono, pomyslel si Tom, kdy\u017e se pod\u00edval Billovi do o\u010d\u00ed. To bylo ono. Cesta, kterou \u0161li, nem\u011bla \u017e\u00e1dn\u00fd jasn\u00fd c\u00edl. A\u0165 u\u017e se na konci stane cokoliv, bude to ne\u010dist\u00e9. Nebyl to p\u0159\u00edjemn\u00fd pocit, bylo to opravdu nervy dr\u00e1saj\u00edc\u00ed.<\/div>\n
„A\u0165 se stane cokoliv,“ zamumlal Bill a sklopil pohled, „pamatuj, \u017ee mi to nevad\u00ed.“<\/div>\n
Tom se zhluboka nadechl a p\u0159ik\u00fdvl, i kdy\u017e necht\u011bl. „Najdi m\u011b tam, a\u017e to bude\u0161 pot\u0159ebovat,“ \u0159ekl a je\u0161t\u011b jednou se dotkl Billova obli\u010deje, ne\u017e vy\u0161el ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
Kdy\u017e pro\u0161el kolem Brauna, Tom ho sly\u0161el \u0159\u00edct: „Zapomn\u011bl jsem, \u017ee jsem t\u011b tu n\u011bkdy vid\u011bl, synku.“<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ zamumlal Tom na odpov\u011b\u010f a ode\u0161el. V d\u00e1lce sly\u0161el, jak se zacvakla \u017eel\u00edzka a pak ut\u00e1hla, zav\u0159el o\u010di. Nebyl schopn\u00fd to p\u0159ed Billem d\u00e1t najevo, ale pravda byla, \u017ee byl vyd\u011b\u0161en\u00fd. Byl posran\u00fd strachy a doufal, \u017ee Bill \u0159ekne p\u0159\u00edb\u011bh spr\u00e1vn\u011b a \u017ee odpov\u00ed na v\u0161echno, na co se ho zeptaj\u00ed tak, jak mu bylo \u0159e\u010deno.<\/p>\n

V\u011bd\u011bl, \u017ee je hloup\u00e9 tak p\u0159ilnout, ale byla pravda, \u017ee kdyby Bill musel um\u0159\u00edt, pak by se p\u0159es to nejsp\u00ed\u0161 nedok\u00e1zal p\u0159en\u00e9st. Pro\u010d jsem se do n\u011bj musel zamilovat?<\/em> Ptal se s\u00e1m sebe nejsp\u00ed\u0161 u\u017e po st\u00e9, kdy\u017e nastupoval do auta a nastartoval ho. Bylo opravdu \u0161t\u011bst\u00ed zamilovat se do n\u011bkoho, kdo je odsouzen\u00fd na smrt. C\u00edtil, jak ho slzy p\u00e1l\u00ed v o\u010d\u00edch, kdy\u017e vyjel na hlavn\u00ed silnici, a semknul pevn\u011b zuby.<\/div>\n

Nemohl na to u\u017e myslet. Musel se jen soust\u0159edit na to, aby Billa u soudu podpo\u0159il. Nemohl b\u00fdt vid\u011bn, jak bre\u010d\u00ed, ne kdy\u017e m\u011bl b\u00fdt Billova sk\u00e1la.<\/div>\n
Tomovi se t\u0159\u00e1sly ruce na volantu, jednou si povolil kravatu kolem krku. Jestli se on c\u00edtil takhle, nedok\u00e1zal si p\u0159edstavit, jak se asi c\u00edt\u00ed Bill.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Bill se nedok\u00e1zal p\u0159estat t\u0159\u00e1st. Jeho cel\u00e9 t\u011blo se t\u0159\u00e1slo, jako by mu byla zima, ale ve skute\u010dnosti jen ho\u0159el. Sly\u0161el, jak na n\u011bj Anna mluv\u00ed, ale neodk\u00e1zal rozpoznat slova. V\u0161echno bylo tich\u00fd \u0161um, zvuky v pozad\u00ed k jeho bu\u0161en\u00ed srdce a rychl\u00e9mu dechu.<\/p><\/div>\n

Slova v jeho hlav\u011b se zm\u011bnila na smy\u010dku, kter\u00e1 \u0159\u00edkala: nechci nechci nechci NECHCI!<\/em> Ale samoz\u0159ejm\u011b \u017ee musel. Tohle byla jeho posledn\u00ed \u0161ance a muselo se to st\u00e1t, i kdy\u017e si myslel, \u017ee je to jen chyt\u00e1n\u00ed se st\u00e9bla.<\/div>\n
Jeho hlavn\u00ed d\u016fvod k tomu, pro\u010d to d\u011blal, nebylo, \u017ee byl zoufal\u00fd neum\u0159\u00edt. Samoz\u0159ejm\u011b \u017ee se mu necht\u011blo, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee a\u017e um\u0159e, tak p\u016fjde p\u0159\u00edmo do pekla; do pekla, kde budou roz\u010d\u00edlen\u00e9 kopie v\u0161ech, kter\u00fdm ubl\u00ed\u017eil, a ti ho budou a\u017e na v\u011b\u010dnost mu\u010dit. Bill nikdy nev\u011b\u0159il na peklo, kdy\u017e je\u0161t\u011b nev\u011bd\u011bl, \u017ee um\u0159e, ale te\u010f na to nemohl p\u0159estat myslet. Neust\u00e1le na to myslel. Ale i tak, jeho hlavn\u00ed d\u016fvod nebyl vyhnout se smrti. Cht\u011bl m\u00edt kone\u010dn\u011b pokoj; cht\u011bl b\u00fdt kone\u010dn\u011b schopn\u00fd napsat ‚konec‘ za tuhle kapitolu, kterou bylo tak t\u011b\u017ek\u00e9 a dlouh\u00e9 se prodrat. A jak Tom \u0159ekl, jestli um\u0159e, a\u017e tohle skon\u010d\u00ed, alespo\u0148 bude v\u011bd\u011bt, \u017ee je to spr\u00e1vn\u00e9 rozhodnut\u00ed a on sv\u016fj trest p\u0159ijme. Jestli um\u0159e, tak kone\u010dn\u011b zav\u0159e kn\u00ed\u017eku a v tichosti odejde. Tak n\u011bjak po tom tou\u017eil.<\/p>\n

„Bille?“<\/div>\n

N\u011bkdo t\u0159\u00e1sl s jeho ramenem a on zvedl pohled, n\u011bkolikr\u00e1t zamrkal, dokud neuvid\u011bl Annu. Vypadala ustaran\u011b a Bill p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli neud\u011blal n\u011bco divn\u00e9ho, jako \u017ee t\u0159eba n\u011bco zamumlal.<\/div>\n
„U\u017e jen p\u016fl hodiny,“ bylo to jedin\u00e9, co \u0159ekla. „Chce\u0161 si promluvit, ne\u017e to za\u010dne?“<\/div>\n
Bill zavrt\u011bl hlavou. Jen tu cht\u011bl sed\u011bt a b\u00fdt nerv\u00f3zn\u00ed v klidu; nemohl si u\u017e proj\u00ed\u017ed\u011bt pl\u00e1n. Kdyby si to je\u0161t\u011b jednou nacvi\u010dil, pak by to nejsp\u00ed\u0161 zapomn\u011bl, a to nebylo p\u0159\u00edpustn\u00e9.<\/div>\n
„Dob\u0159e.“ \u0158ekla Anna a znovu se jemn\u011b dotkla jeho ramene, pak se posadila na druh\u00e9 stran\u011b m\u00edstnosti. Vypadala nerv\u00f3zn\u011b.<\/p>\n

Bill se vr\u00e1til k z\u00edr\u00e1n\u00ed do blba, sna\u017eil se nemyslet na to, co bude muset \u0159\u00edct. Pevn\u011b v kapse sev\u0159el inhal\u00e1tor a sna\u017eil se uklidnit sv\u016fj dech, kter\u00fd se mu za\u010dal zrychlovat, kdy\u017e se ru\u010di\u010dka bl\u00ed\u017eila k dvan\u00e1ctce.<\/div>\n

Hodiny se pohybovaly, skoro jako by \u0161ly rychleji a rychleji, t\u0159\u00e1sl se \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc. P\u0159\u00e1l si, aby t\u00edm mohl proj\u00edt tak jako v\u017edycky p\u0159edt\u00edm. P\u0159\u00e1l si, aby mohl vyn\u00e9st ven svou \u010d\u00e1st, kter\u00e1 by mu pomohla to zjednodu\u0161it. Tu \u010d\u00e1st jeho, kter\u00e1 by tam st\u00e1la, ledov\u011b se d\u00edvala a \u0159\u00edkala, \u017ee mu to je jedno a \u0159ekla, \u017ee je cht\u011bl zavra\u017edit, \u017ee si u\u017e\u00edval, jak k\u0159i\u010d\u00ed. V\u0161echno tohle \u0159\u00edkal, aby se vyhnul pravd\u011b, aby se vyhnul vin\u011b a aby si zajistil dlouh\u00e9 zav\u0159en\u00ed. Miloval ty znechucen\u00e9 pohledy, kter\u00fdch se mu dost\u00e1valo, \u0161epot kolem n\u011bj, slova, kter\u00e1 na n\u011bj h\u00e1zeli. Tak dlouho se p\u0159esv\u011bd\u010doval, \u017ee je opravdu cht\u011bl zavra\u017edit, tak dlouho v\u011b\u0159il tomu, \u017ee je to pravda.<\/p>\n

„Bille.“<\/div>\n

Bill zvedl pohled a uvid\u011bl Annu, jeho pr\u00e1vni\u010dku Susan a dva nezn\u00e1m\u00e9 policisty. Srdce mu za\u010dalo tlouct rychleji a c\u00edtil, jak ho polilo horko.<\/div>\n
„Je na \u010dase j\u00edt dovnit\u0159.“<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
<\/p>\n

Bill zvedl jedno ze sv\u00fdch narozeninov\u00fdch p\u0159\u00e1n\u00ed, m\u017eoural na n\u011bj a sna\u017eil se p\u0159e\u010d\u00edst, co na n\u011bj jeho babi\u010dka napsala. Neum\u011bl moc dob\u0159e \u010d\u00edst a bylo opravdu t\u011b\u017ek\u00e9 rozlu\u0161tit babi\u010d\u010din rukopis. Jedin\u00e9, co p\u0159e\u010detl, bylo jeho jm\u00e9no, V\u0161echno nejlep\u0161\u00ed k 7. narozenin\u00e1m a ‚S l\u00e1skou babi\u010dka‘, ale vykouzlilo mu to \u00fasm\u011bv na rtech. \u0158ekne m\u00e1m\u011b, aby mu to pozd\u011bji p\u0159e\u010detla, nez\u00e1le\u017eelo na tom, co tam je.<\/em><\/div>\n

Bill dal p\u0159\u00e1n\u00ed stranou a str\u010dil si ruce pod stehna, kopal nohama dop\u0159edu a dozadu. S\u00e1m sob\u011b si broukal hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed zdrav\u00ed a nat\u011b\u0161en\u011b \u010dekal, a\u017e p\u0159ijdou jeho host\u00e9. Jeho mamka upekla dort a ud\u011blala pizzu a on se moc t\u011b\u0161il, a\u017e to bude moct ochutnat. Vloni potaj\u00ed ochutnal a jeho t\u00e1ta ho p\u0159inutil sed\u011bt hodinu v rohu \u010delem ke zdi. Bill nerad sed\u011bl v klidu, a tak byl opatrn\u00fd, aby se to letos neopakovalo.<\/em><\/div>\n
D\u00edval se na hodiny, i kdy\u017e je neum\u011bl. Jeho mamka mu uk\u00e1zala, \u017ee a\u017e bude mal\u00e1 ru\u010di\u010dka na p\u011btce, tak host\u00e9 p\u0159ijdou. D\u00edval se, jak ru\u010di\u010dka dob\u011bhla na p\u011btku a m\u00e1lem vybuchl nad\u0161en\u00edm. Ale pak \u0161la d\u00e1l. P\u0159estal houpat nohama.<\/em><\/div>\n
Do\u0161la na \u0161estku.<\/em><\/div>\n
Bill se je\u0161t\u011b n\u011bkolik minut d\u00edval na hodiny, proto\u017ee jim mo\u017en\u00e1 \u0161patn\u011b porozum\u011bl, pak uc\u00edtil ruku na rameni.<\/p>\n

„Billie,“ \u0159ekla jeho mamka. „Chce\u0161 dort?“<\/em><\/div>\n

Bill zavrt\u011bl hlavou, v o\u010d\u00edch ho p\u00e1lily slzy.<\/em><\/div>\n
„Nemysl\u00edm si, \u017ee p\u0159ijdou, Billie. Poslouchej, co kdybychom si ty a j\u00e1 dali dort a pak mo\u017en\u00e1 p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed t\u00fdden-„<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d nep\u0159i\u0161li?“ zeptal se ti\u0161e.<\/em><\/div>\n
„S t\u00edm si ned\u011blej starosti,“ \u0159ekla jeho mamka a pohladila ho po vlasech. „Tvoji kamar\u00e1di maj\u00ed jen hodn\u011b pr\u00e1ce.“<\/em><\/div>\n
I kdy\u017e byl tak mlad\u00fd, Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee to je le\u017e. Jeho p\u0159\u00e1tel\u00e9 nem\u011bli moc pr\u00e1ce. V\u017edy\u0165 ani nem\u011bl p\u0159\u00e1tele. Ka\u017ed\u00fd si myslel, \u017ee je divn\u00fd, a tak byl po v\u011bt\u0161inu \u010dasu s\u00e1m. Oprava; byl s\u00e1m po\u0159\u00e1d. Nev\u011bd\u011bl, jak mluvit s lidmi. Vid\u011bl, jak si ostatn\u00ed pov\u00eddaj\u00ed, vid\u011bl, jak si hraj\u00ed, a kdy\u017e se cht\u011bl ob\u010das p\u0159ipojit, nev\u011bd\u011bl jak.<\/em><\/div>\n
Jeho mamka ho cht\u011bla obejmout, ale Bill se p\u0159i tom kontaktu tot\u00e1ln\u011b zarazil, vytrhl se z jej\u00edho sev\u0159en\u00ed a utekl, zalezl pod schody a schoval se.<\/p>\n

Tam ho jeho t\u00e1ta o hodinu pozd\u011bji na\u0161el s \u010derven\u00fdma o\u010dima a vzlykaj\u00edc\u00edho.<\/em><\/div>\n

„Nikdo se s tebou nebude cht\u00edt kamar\u00e1dit, kdy\u017e bude\u0161 bre\u010det jak mal\u00e1 holka,“ \u0159ekl, st\u00e1l nad n\u00edm jako obr. „Vypadni odtamtud, p\u0159esta\u0148 d\u011blat blbosti.“<\/em><\/div>\n
Bill vylezl, d\u00edval se zahanben\u011b na zem, b\u00e1l se.<\/em><\/div>\n
„Pod\u00edvej se na sebe,“ odfrkl si jeho otec, vzal ho tvrd\u011b za bradu a p\u0159inutil ho zvednout hlavu. Bill odvr\u00e1til pohled, byl zahanben\u00fd t\u00edm, jak \u010derven\u00e9 mus\u00ed m\u00edt o\u010di. „Opravdov\u00ed chlapi nebre\u010dej,“ p\u0159ipomn\u011bl Billovi. „Jsi snad holka?“<\/em><\/div>\n
„Ne,“ \u0159ekl Bill ti\u0161e.<\/em><\/div>\n
„Ne. Jdi si um\u00fdt obli\u010dej; u\u017e t\u011b nechci vid\u011bt f\u0148ukat.“<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e.“<\/em><\/div>\n
„Je to krut\u00fd sv\u011bt, Bille,“ \u0159ekl. „Zvykej si. Nen\u00ed nad \u010d\u00edm bre\u010det.“<\/em><\/div>\n
Pak se usm\u00e1l a \u0159ekl mu, \u017ee je hodn\u00fd kluk, ale dokonce i v Billov\u011b mlad\u00e9 mysli to vypadalo chladn\u011b.<\/p>\n

O hodinu pozd\u011bji byl Bill v parku, sed\u011bl s\u00e1m na star\u00e9m p\u00edskovi\u0161ti, kter\u00e9 vyu\u017e\u00edvala jen batolata, a pomalu jezdit tam a zp\u00e1tky \u010derveno \u017elut\u00fdm n\u00e1kla\u010f\u00e1kem z plastu. U\u017e nebre\u010del, ale to neznamenalo, \u017ee mu nebylo smutn\u011b, znamenalo to, \u017ee se sna\u017eil tak nec\u00edtit.<\/em><\/div>\n

Jezdil n\u00e1kla\u010f\u00e1kem, dokud neusly\u0161el kroky; zvedl pohled, kdy\u017e mal\u00fd st\u00edn zakryl jeho obli\u010dej. Probod\u00e1val o\u010dima d\u00edvenku, kter\u00e1 k n\u011bmu p\u0159i\u0161la.<\/em><\/div>\n
„Ahoj,“ \u0159ekla a zhoupla se na pat\u00e1ch. M\u011bla dlouh\u00e9 blond vlasy zapleten\u00e9 do francouzsk\u00e9ho copu. Podle Billa j\u00ed mohly b\u00fdt tak \u010dty\u0159i. „Ahoj,“ \u0159ekla znovu, trochu hlasit\u011bji, jako by ji nesly\u0161el.<\/em><\/div>\n
„Ahoj,“ \u0159ekl na opl\u00e1tku, nezastavoval v pohybu rukou.<\/em><\/div>\n
„L\u00edb\u00ed se mi tv\u00e9 auto,“ \u0159ekla a je\u0161t\u011b jednou se zhoupla. Bill byl skoro a\u017e roz\u010dilen\u00fd t\u00edm, jak vesele vypadala.<\/em><\/div>\n
„Nen\u00ed moje,“ \u0159ekl. „Co to m\u00e1\u0161 v u\u0161\u00edch?“<\/em><\/div>\n
Dotkla se jednoho ze sv\u00fdch u\u0161\u00ed a zazubila se. Chyb\u011bl j\u00ed spodn\u00ed zub. Billovi p\u0159ipadalo, \u017ee vypad\u00e1 hloup\u011b. „N\u00e1u\u0161nice,“ \u0159ekla, pomalu, jako by snad on byl ten hloup\u00fd. „V m\u00e9m obl\u00edben\u00e9m tvaru.“<\/em><\/div>\n
Bill naklonil hlavu. „Hv\u011bzdy?“<\/em><\/div>\n
D\u00edvka p\u0159ik\u00fdvla, byla r\u00e1da, \u017ee vzbudila jeho z\u00e1jem. „Uh-huh. Chce\u0161 si hr\u00e1t?“<\/em><\/div>\n
Bill zamrkal. „Hr\u00e1t?“ zastavil auto v p\u00edsku. Krom\u011b jeho m\u00e1my se ho na tohle nikdy nikdo je\u0161t\u011b nezeptal.<\/em><\/div>\n
D\u00edvka p\u0159ik\u00fdvla a Bill nad t\u00edm dlouho a tvrd\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lel. Mohl by s n\u00ed j\u00edt? Co by jeho t\u00e1ta \u0159ekl, kdyby v\u011bd\u011bl, \u017ee si Bill hraje s holkou? Cht\u011bl s n\u00ed ale j\u00edt.<\/em><\/div>\n
D\u00edvka vid\u011bla, jak v\u00e1h\u00e1 a podala mu ruku, rozt\u00e1hla sv\u00e9 mal\u00e9 prsty. Bill byl nejd\u0159\u00edv zmaten\u00fd, ale pak pochopil, co po n\u011bm cht\u011bla. Nejd\u0159\u00edv se na ni d\u00edval a pak se pomalu a v\u00e1hav\u011b nat\u00e1hl a vzal ji za ruku.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

***<\/em><\/div>\n

\n

Soudn\u00ed s\u00ed\u0148 nebyla typick\u00e1 velk\u00e1 m\u00edstnost s \u0159adami sedadel, jako to \u010dasto vid\u00edte v televizi. I kdy\u017e nebyla mal\u00e1, rozhodn\u011b nebyla tak velk\u00e1 a d\u011bsiv\u00e1, jak si ji Tom p\u0159edstavoval, mo\u017en\u00e1 to m\u011blo co d\u011blat s t\u00edm, \u017ee to bylo mal\u00e9 m\u011bsto.<\/p><\/div>\n

Tom sed\u011bl na druh\u00e9 stran\u011b od stup\u00ednku pro sv\u011bdky a mohl tak vid\u011bt na v\u0161echno, co se bude d\u00edt. Jak p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl pohledem po lidech, zastavil se o\u010dima na n\u011bkolika lidech, kte\u0159\u00ed museli b\u00fdt z rodiny; rodi\u010de. Byli to jen t\u0159i dosp\u011bl\u00ed, tak\u017ee jeden z nich musel b\u00fdt s\u00e1m, pak tu byla mlad\u00e1 \u017eena, kter\u00e9 mohlo b\u00fdt okolo dvaceti. To musela b\u00fdt ta d\u00edvka, Karinina kamar\u00e1dka, kter\u00e1 v\u0161echno vid\u011bla skrz okno a zavolala policii.<\/div>\n
P\u00e1r, mu\u017e a \u017eena, sed\u011bli vedle sebe v objet\u00ed a ta pan\u00ed ti\u0161e vzlykala do man\u017eelova saka. Vedle n\u00ed sed\u011bla dal\u0161\u00ed \u017eena s tmav\u00fdmi vlasy a vedle n\u00ed musel b\u00fdt pr\u00e1vn\u00edk. \u017dena s tmav\u00fdmi vlasy se trochu oto\u010dila a n\u011bco pr\u00e1vn\u00edkovi \u0159ekla, Tomovi se na vte\u0159inu v krku zadrhl dech. V jeho mysli nebylo pochyb, kdo to byl. Tom vid\u011bl jen jednu fotku Kariny, ale stejn\u011b ta podoba byla velk\u00e1, musela to b\u00fdt jej\u00ed matka. M\u011bly stejn\u00fd obli\u010dej, stejn\u011b bledou k\u016f\u017ei a pihovat\u00fd nos. Jedin\u00e1 v\u011bc, kter\u00e1 byla jin\u00e1, byla, \u017ee Karina m\u011bla vlasy skoro a\u017e b\u00edl\u00e9, zat\u00edmco vlasy jej\u00ed matky byly skoro \u010dern\u00e9.<\/p>\n

Na vte\u0159inu si Tom myslel, \u017ee se d\u00edv\u00e1 na n\u011bj, ale potom jej\u00ed pohled pokra\u010doval po davu. Jako kdyby n\u011bkoho hledala. Billa. Tom t\u011b\u017ece polkl.<\/div>\n

Bylo \u0161patn\u00e9, \u017ee tady byl? Pomyslel si najednou. Bylo \u0161patn\u00e9, \u017ee tu je, a \u017ee je tu pro Billa? Bylo to \u0161patn\u00e9, \u017ee kdy\u017e tihle lid\u00e9 ztratili sv\u00e9 d\u011bti, kdy\u017e ta d\u00edvka ztratila svou kamar\u00e1dku, kdy\u017e st\u00e1le je\u0161t\u011b truchlili? M\u011bl by Tom b\u00fdt na stran\u011b vraha?<\/div>\n
Ne, nejsp\u00ed\u0161 by nem\u011bl. Teoreticky by nem\u011bl. Teoreticky by tu te\u010f nem\u011bl sed\u011bt, t\u0159\u00e1st se a doufat, \u017ee Billa jednou pust\u00ed. Samoz\u0159ejm\u011b \u017ee by nem\u011bl.<\/div>\n
Ale p\u0159esto tu byl.<\/p>\n

Omlouv\u00e1m se,<\/em> pomyslel si Tom a d\u00edval se na rodi\u010de a d\u00edvku. Je mi l\u00edto va\u0161\u00ed ztr\u00e1ty.<\/em><\/div>\n

Odvr\u00e1til od nich pohled, nemohl se na n\u011b d\u00edvat, m\u011bl v \u017ealudku t\u011b\u017eko, kter\u00e9 bylo dost podobn\u00e9 vin\u011b. Nam\u00edsto toho se d\u00edval do kl\u00edna a hr\u00e1l si s knofl\u00edkem na ruk\u00e1vu sv\u00e9 ko\u0161ile. Otev\u0159el ho a znovu zav\u0159el. Otev\u0159el a znovu zav\u0159el. Otev\u0159el-<\/p>\n

Zvedl hlavu, kdy\u017e se hlavn\u00ed dve\u0159e do m\u00edstnosti otev\u0159ely. Jeho srdce se zastavilo, kdy\u017e se d\u00edval, jak Billa vedli dva str\u00e1\u017en\u00edci, kte\u0159\u00ed mu \u0161li po boku, ruce m\u011bl p\u0159ed sebou v poutech. M\u011bl hlavu dol\u016f a Tom vid\u011bl, jak se chv\u011bje.<\/div>\n

Tomovy o\u010di neopustily Billa, kdy\u017e ho p\u0159ivedli, aby se posadil vedle dal\u0161\u00edch str\u00e1\u017en\u00edk\u016f a jeho pr\u00e1vni\u010dky. Nikdy nezvedl pohled; nikomu se nepod\u00edval do o\u010d\u00ed, Tom si uv\u011bdomil, \u017ee se p\u0159edkl\u00e1n\u00ed, \u017ee za n\u00edm chce j\u00edt, a znovu ho pohltil pocit viny.<\/div>\n
„Taky se boj\u00edm,“ za\u0161eptal Tom, sledoval Billa.<\/p>\n

A pak najednou, promluvil soudce.<\/div>\n

Tom projel knofl\u00edkem na ruk\u00e1vu zp\u00e1tky do d\u00edrky. Bill ztuhnul. Vzduch zhoustl.<\/p>\n

Za\u010d\u00ednalo to.<\/div>\n

\n

autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: BrokenMirror Den\u00edk, \u010d\u00e1st prvn\u00ed Bill\u016fv pohled byl pr\u00e1zdn\u00fd, kdy\u017e o t\u00fdden pozd\u011bji sed\u011bl v cele vedle Toma. Byl bled\u00fd, v\u0161echna barva mu mizela z obli\u010deje v\u00edc a v\u00edc, \u010d\u00edm bl\u00ed\u017e byl soudu. St\u00e1val se ti\u0161\u0161\u00edm a ti\u0161\u0161\u00edm a dnes ne\u0159ekl jedin\u00e9<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[563],"tags":[],"class_list":["post-3709","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-815-by-brokenmirror"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3709","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3709"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3709\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3709"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3709"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3709"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}