{"id":3727,"date":"2014-09-05T17:00:00","date_gmt":"2014-09-05T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=3715"},"modified":"2014-09-05T17:00:00","modified_gmt":"2014-09-05T16:00:00","slug":"breaking-through-60-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/09\/05\/breaking-through-60-konec\/","title":{"rendered":"Breaking Through 60. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/p>\n

Zdrav\u00edm v\u00e1s \u010dten\u00e1\u0159i,<\/em><\/div>\n

den D pr\u00e1v\u011b nastal a t\u00edmto kulat\u00fdm 60. d\u00edlem se s pov\u00eddkou rozlou\u010d\u00edme.<\/em><\/div>\n
Na semin\u00e1\u0159i to v\u0161echno za\u010dalo a na semin\u00e1\u0159i to taky v\u0161echno skon\u010d\u00ed. Douf\u00e1m, \u017ee jste si p\u0159\u00edb\u011bh u\u017eili, jak jen to bylo mo\u017en\u00e9, a mockr\u00e1t v\u00e1m d\u011bkuji za ka\u017edi\u010dkou zp\u011btnou vazbu. Bylo mi pot\u011b\u0161en\u00edm pro v\u00e1s ps\u00e1t!<\/em><\/div>\n
\u0158\u00edk\u00e1 se do t\u0159etice v\u0161eho dobr\u00e9ho. Pravd\u011bpodobn\u011b si te\u010f vezmu n\u011bjak\u00fd \u010das na oddych, pokus\u00edm se dopsat vlastn\u00ed knihu, kterou m\u00e1m v pl\u00e1nu zkusit vydat, a kdo v\u00ed, t\u0159eba m\u011b napadne dal\u0161\u00ed n\u00e1m\u011bt pro dal\u0161\u00ed pov\u00eddku na tento blog. U\u017eijte si posledn\u00ed d\u00edl a mockr\u00e1t d\u011bkuji za p\u0159\u00edze\u0148.<\/em><\/div>\n
Va\u0161e Muck\u00e1tko<\/em> :o*<\/p>\n

C\u00edlov\u00e1 p\u00e1ska<\/p>\n

<\/em><\/strong> Zip u Tomova batohu se znovu rozjel a Tom u\u017e snad po des\u00e1t\u00e9 kontroloval, \u017ee v\u0161echno k jeho z\u00e1po\u010dtu le\u017e\u00ed v ta\u0161ce a \u017ee na nic nezapomn\u011bl. Bill s n\u00edm se\u0161el dol\u016f do chodby, aby jej vyprovodil. C\u00edtil se l\u00edtostiv\u011b.<\/div>\n

„Boj\u00ed\u0161 se?“ zeptal se Bill, kdy\u017e Tom zav\u0159el batoh a za\u010dal si obouvat boty.<\/div>\n
„Ani ne, jen jsem trochu nerv\u00f3zn\u00ed. Jsem v\u017edycky, i kdy\u017e je to jen z\u00e1po\u010det,“ narovnal se Tom a n\u00e1mahou vydechl, jak byl dlouho sklon\u011bn\u00fd dol\u016f.<\/div>\n
„Jsi dobr\u00fd student. Bude\u0161 nejlep\u0161\u00ed ze v\u0161ech,“ usm\u00e1l se Bill a kr\u00e1tce Toma objal. „Ur\u010dit\u011b nechce\u0161, abych \u0161el s tebou?“ uji\u0161\u0165oval se Bill znovu.<\/div>\n
„V\u011b\u0159 mi, \u017ee bych se c\u00edtil l\u00e9pe, kdybys tam byl, ale dovnit\u0159 na hodinu nem\u016f\u017ee\u0161, a nechci, abys sed\u011bl n\u011bkde s\u00e1m na chodb\u011b, proto\u017ee nev\u00edm, jak dlouho to bude trvat.“<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak j\u00e1 ti budu dr\u017eet palce odsud.“<\/div>\n
„D\u00edky, \u017ee jsi dneska p\u0159espal u m\u011b. Nem\u011bl bych tak klidnou noc,“ p\u0159itulil si Billa k sob\u011b.<\/div>\n
„R\u00e1do se stalo. V\u00ed\u0161, \u017ee to byla mali\u010dkost,“ vydechl Bill uvoln\u011bn\u011b a stiskl Toma ve sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di.<\/p>\n

„Budu muset j\u00edt.“ odklonil se Tom po chv\u00edli neochotn\u011b.<\/div>\n

„Hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed, Tomi,“ pop\u0159\u00e1l mu Bill a proc\u00edt\u011bn\u011b jej pol\u00edbil. „Pro \u0161t\u011bst\u00ed,“ vysv\u011btlil Tomovi tak nal\u00e9hav\u00e9 spojen\u00ed rt\u016f zni\u010dehonic. Tom se vd\u011b\u010dn\u011b usm\u00e1l, siln\u011b stiskl Bill\u016fv obli\u010dej a rychle pusinkoval ka\u017edou \u010d\u00e1st jeho tv\u00e1\u0159e. Bill se sm\u00e1l a sna\u017eil se z Tomova sev\u0159en\u00ed vyprostit.<\/div>\n
„Miluju t\u011b, Bille,“ po\u0161eptal Billovi, jako by to bylo n\u011bjak\u00e9 tajemstv\u00ed. Bill se zaculil.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky.“<\/div>\n
„Uvid\u00edme se odpoledne.“<\/div>\n
„Budu se t\u011b\u0161it,“ naposled Toma objal a vyp\u00edskl, kdy\u017e jej Tom jemn\u011b pl\u00e1cl po zade\u010dku. Kr\u00e1tk\u00fdm pol\u00edben\u00edm se rozlou\u010dili a Tom se vydal na cestu do \u0161koly, c\u00edt\u00edc, jak se v\u0161echen nep\u0159\u00edjemn\u00fd stres, kter\u00fd se p\u0159edt\u00edm rozpustil v Billov\u00fdch \u00fastech, vrac\u00ed zp\u011bt a usazuje se u jeho \u017ealudku. Jen doufal, \u017ee se v\u0161echno poda\u0159\u00ed. V\u011bt\u0161inou kdy\u017e mu bylo takhle \u0161patn\u011b, zvl\u00e1dl danou zkou\u0161ku na v\u00fdbornou.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
*<\/div>\n
\n

P\u0159ed \u0161kolou se to studenty nehem\u017eilo jako obvykle. Zkou\u0161kov\u00e9 obdob\u00ed sice znamenalo stres, ale tak\u00e9 klid na chodb\u00e1ch, proto\u017ee studenti doch\u00e1zeli jen na ur\u010dit\u011b term\u00edny a nemotali se na chodb\u00e1ch jako zmaten\u00e9 v\u010dely.<\/p><\/div>\n

Tom \u0161oural nohama po chodn\u00edku a u\u017e z d\u00e1lky vid\u011bl stejn\u011b nad\u0161en\u00e9ho Andrease, kter\u00fd na n\u011bj \u010dekal pod schody a kopal do kam\u00ednk\u016f, kter\u00e9 se mu p\u0159ipletly pod nohy.<\/div>\n
„Ahoj,“ vydechl Tom mdle, kdy\u017e do\u0161el a\u017e ke sv\u00e9mu kamar\u00e1dovi.<\/div>\n
„\u010cau! Vypad\u00e1\u0161 divn\u011b,“ ozn\u00e1mil mu Andy hned. V\u0161iml si, \u017ee je Tom trochu bled\u00fd.<\/div>\n
„Nechce se mi tam,“ u\u0161kl\u00edbl se Tom, ale p\u0159ece jen se p\u0159ekonal a zdolal prvn\u00ed schod ke vchodu do budovy.<\/div>\n
„No tak s t\u00edm ti asi nepom\u016f\u017eu, ale necht\u011blo se ti ani na tu zkou\u0161ku posledn\u011b a dostal jsi \u0161pr\u0165\u00e1ck\u00e9 \u00c1\u010dko, tak\u017ee na m\u011b nezkou\u0161ej tyhle finty,“ zabru\u010del Andy. Tom rad\u011bji ml\u010del. Jeho tv\u00e1\u0159e z\u00edskaly r\u016f\u017eov\u011bj\u0161\u00ed barvu, kdy\u017e si vzpomn\u011bl, jak se u\u010dil ve sv\u00e9m pokoji s Billovou rukou ve sv\u00e9m kl\u00edn\u011b, bojuj\u00edc o dech. T\u00e9to informace ale hodlal Andyho u\u0161et\u0159it.<\/p>\n

„Chci to m\u00edt za sebou. Jen douf\u00e1m, \u017ee nep\u016fjde podle abecedy,“ o\u0161il se Tom.<\/div>\n

„No jo. Ty jsi vlastn\u011b skoro a\u017e na konci, ale zase n\u00e1s tam nen\u00ed p\u0159ihl\u00e1\u0161en\u00fdch tak moc. T\u0159eba to p\u016fjde rychle. T\u0159eba se je\u0161t\u011b do p\u016fl hodiny n\u011bkdo odhl\u00e1s\u00ed,“ pronesl Tom nad\u011bjepln\u011b.<\/div>\n
„Jo m\u00e1m nutk\u00e1n\u00ed b\u00fdt jedn\u00edm z nich,“ zak\u0148oural Tom. Andy do Toma siln\u011b \u0161\u0165ouchl.<\/div>\n
„Koukej se vzpamatovat. Za\u010d\u00edn\u00e1\u0161 stresovat i m\u011b,“ zamra\u010dil se Andy a otev\u0159el dve\u0159e do \u0161koly. „Kde jsme?“ zeptal se Toma, kdy\u017e se ocitli v p\u0159\u00edzem\u00ed na hlavn\u00ed chodb\u011b.<\/div>\n
„P 3.36.“<\/div>\n
„T\u0159et\u00ed patro?“ vykulil Andy o\u010di.<\/div>\n
„Jo.“<\/div>\n
„Nepojedeme v\u00fdtahem?“<\/div>\n
„Pro\u010d ne,“ k\u00fdvl Tom. Jeho nohy se trochu t\u0159\u00e1sly, tak\u017ee byl r\u00e1d, \u017ee nebude muset po schodech.<\/div>\n
„Bo\u017ee, moje babi\u010dka je rychlej\u0161\u00ed ne\u017e tenhle kr\u00e1m,“ nad\u00e1val Andy a u\u017e po st\u00e9 zm\u00e1\u010dkl tla\u010d\u00edtko na p\u0159ivol\u00e1n\u00ed v\u00fdtahu.<\/div>\n
„P\u011b\u0161ky bychom tam byli asi rychleji,“ poznamenal Tom.<\/div>\n
„U\u017e je tady!“ houkl Andreas a nastoupil dovnit\u0159.<\/p>\n

V\u00fdtah cinkl a zastavil se ve t\u0159et\u00edm pat\u0159e, co\u017e jim ostatn\u011b je\u0161t\u011b ozn\u00e1mila \u017eena v mluv\u00edtku. Dve\u0159e se otev\u0159ely a kluci vylezli ven. Pedagog, kter\u00fd na v\u00fdtah \u010dekal ve t\u0159et\u00edm pat\u0159e, se na oba hochy nemile pod\u00edval. A\u010dkoli nikde nevisel v\u00fdslovn\u00fd z\u00e1kaz, bylo nepsan\u00fdm pravidlem, \u017ee v\u00fdtahem se p\u0159epravuj\u00ed jen u\u010ditel\u00e9, ukl\u00edze\u010dky, pouze pokud maj\u00ed ukl\u00edzec\u00ed voz\u00edky, studenti na voz\u00ed\u010dku a studenti, kte\u0159\u00ed m\u011bli do\u010dasn\u00e9 zran\u011bn\u00ed, kter\u00e9 jim opravdu neumo\u017e\u0148ovalo vysk\u00e1kat schody by\u0165 jen na jedn\u00e9 noze. Ti ostatn\u00ed, co se vozili v\u00fdtahem, byli n\u011bkter\u00fdm kantor\u016fm trnem v oku.<\/div>\n

„Nev\u00edm, pro\u010d tak \u010dum\u011bl. Jsme lidi stejn\u011b jako on,“ odsekl Andy.<\/div>\n
„Nech to plavat,“ m\u00e1vl nad t\u00edm Tom rukou a s Andym po boku do\u0161el na chodbu, kde se nach\u00e1zela jejich u\u010debna.<\/div>\n
„Teda j\u00e1 z\u00edr\u00e1m, \u017ee je otev\u0159eno. Co je?“ nech\u00e1pal Andy, kdy\u017e se Tom posadil p\u0159ed u\u010debnu na sedadlo.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b zb\u00fdv\u00e1 n\u011bjak\u00fd \u010das a j\u00e1 si to chci je\u0161t\u011b jednou proj\u00edt,“ p\u00edpl Tom zahanben\u011b. Bral to tak, \u017ee ti, co jsou u\u017e uvnit\u0159, jsou na sv\u016fj v\u00fdstup stoprocentn\u011b p\u0159ipraveni a k tomu m\u011bl Tom je\u0161t\u011b zatracen\u011b daleko.<\/div>\n
„Nemel nesmysly a poj\u010f dovnit\u0159,“ s\u00e1hl Andy po Tomov\u011b batohu a vzal jej do rukou. „Vsad\u00edm se, \u017ee to um\u00ed\u0161 nazpam\u011b\u0165 i pozp\u00e1tku!“ zavr\u010del nevrle a t\u00e1hnouc sv\u016fj i Tom\u016fv batoh, se vydal do u\u010debny.<\/div>\n
„Uuuch!“ zast\u00e9nal Tom a zvedl se na nohy, aby Andrease dohnal. „Jdi n\u011bkam dozadu,“ \u0159ekl za jeho z\u00e1dy.<\/div>\n
„Bude n\u00e1s tu p\u011bt a p\u016fl, tak\u017ee to v\u00e1\u017en\u011b nem\u00e1 cenu. Dostane se na tebe, a\u0165 u\u017e chce\u0161 nebo ne,“ proto\u010dil Andreas o\u010dima a usadil se do t\u0159et\u00ed \u0159ady od u\u010ditelsk\u00e9 katedry, aby Tomovi prok\u00e1zal alespo\u0148 malou laskavost a nesedl si hned do prvn\u00ed \u0159ady.<\/p>\n

Jen co se Tom\u016fv zadek dotkl \u017eidle, hned otev\u0159el batoh a vyt\u00e1hl z n\u011bj svoji pr\u00e1ci a pozn\u00e1mky k v\u00fdstupu a v\u0161echno si znovu pro\u010d\u00edtal.<\/div>\n

„M\u016f\u017ee\u0161 toho pros\u00edm t\u011b nechat? Mysl\u00ed\u0161, \u017ee za p\u011bt minut do\u017eene\u0161 n\u011bco z\u00e1sadn\u00edho?“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1? Kdyby si na cel\u00fd m\u011bs\u00edc neodjela pracovn\u011b do zahrani\u010d\u00ed, mohli jsme to m\u00edt u\u017e d\u00e1vno za sebou. Myslel jsem, \u017ee tohle bude prvn\u00ed hotov\u00e1 v\u011bc a nakonec je to to posledn\u00ed, co n\u00e1m zb\u00fdv\u00e1. A jak n\u00e1s na prvn\u00ed hodin\u011b upozor\u0148ovala, abychom si hl\u00eddali term\u00edny! A te\u010f je v\u0161echno jinak,“ rozoh\u0148oval se Tom.<\/div>\n
„No mn\u011b to pomohlo,“ ucedil Andy. Tom mu cht\u011bl odpov\u011bd\u011bt, ale nestihl to, proto\u017ee dovnit\u0159 ve\u0161la jejich vyu\u010duj\u00edc\u00ed.<\/p>\n

„Dobr\u00fd den v\u00e1m v\u0161em,“ odlo\u017eila si v\u011bci na st\u016fl a p\u0159edstoupila p\u0159ed t\u0159\u00eddu. „Nejd\u0159\u00edv bych se v\u00e1m cht\u011bla moc omluvit za ty zmatky ohledn\u011b ukon\u010den\u00ed tohoto p\u0159edm\u011btu. V\u00edm, \u017ee jsme se podle pl\u00e1nu m\u011bli sej\u00edt 30. kv\u011btna kv\u016fli va\u0161im v\u00fdstup\u016fm a do 6. \u010dervna jste m\u011bli \u010das na odevzd\u00e1n\u00ed pr\u00e1ce, ale bohu\u017eel kolegyn\u011b onemocn\u011bla a na pracovn\u00ed st\u00e1\u017e do zahrani\u010d\u00ed jsem musela odjet m\u00edsto n\u00ed j\u00e1. Tak\u017ee t\u011bm, kter\u00fdm to zp\u016fsobilo n\u011bjak\u00e9 nep\u0159\u00edjemnosti vzhledem k ostatn\u00edm studijn\u00edm povinnostem, se moc omlouv\u00e1m a ti, kte\u0159\u00ed v\u0161echno nech\u00e1vali op\u011bt na posledn\u00ed chvilku, a \u010das nav\u00edc jim byl darem z nebe, ti nemaj\u00ed za co,“ usm\u00e1la se a vr\u00e1tila se ke sv\u00e9mu stolu. „Tak\u017ee ud\u011bl\u00e1me to n\u00e1sleduj\u00edc\u00edm zp\u016fsobem. Nejd\u0159\u00edv si zkontroluji, zda jsou tu v\u0161ichni, kte\u0159\u00ed tu maj\u00ed dnes b\u00fdt, a pak v\u00e1m \u0159eknu, jak to bude prob\u00edhat,“ \u0159ekla a za\u010dala \u010d\u00edst jm\u00e9na, kter\u00e1 m\u011bla vyti\u0161t\u011bn\u00e1 p\u0159\u00edmo z port\u00e1lu pro studenty.<\/p>\n

„Tak v\u0161ichni jste tady, tak\u017ee m\u016f\u017eeme za\u010d\u00edt, a\u0165 se tu moc dlouho nezdr\u017eujeme. Jakmile vyvol\u00e1m va\u0161e jm\u00e9no, p\u0159ijdete sem dop\u0159edu s indexem, vyti\u0161t\u011bnou semin\u00e1rn\u00ed prac\u00ed a pokud m\u00e1te pozn\u00e1mky ke sv\u00e9mu v\u00fdstupu, tak ty si tak\u00e9 m\u016f\u017eete vz\u00edt s sebou, ale pozor! \u017d\u00e1dn\u00e9 \u010dten\u00ed souvisl\u00e9ho textu bez o\u010dn\u00edho kontaktu s ostatn\u00edmi,“ upozornila. „Chci vid\u011bt, \u017ee jste se o sv\u016fj p\u0159\u00edpad opravdu zaj\u00edmali.“<\/div>\n

„N\u011bkte\u0159\u00ed a\u017e moc, \u017ee?“ ku\u0148kl Andreas a \u0161\u0165ouchl do Tomovy pa\u017ee.<\/div>\n
„Ml\u010d,“ procedil na p\u016fl \u00fast a tiskl v ruce pozn\u00e1mky, jako by na nich z\u00e1visel jeho \u017eivot. U\u010ditelka se usadila na \u017eidli a nam\u00e1tkov\u011b za\u010dala vyvol\u00e1vat jm\u00e9na. Jednou z konce, jednou ze za\u010d\u00e1tku, jindy s\u00e1hla po n\u011bkom zprost\u0159ed seznamu. Tom byl schopn\u00fd pouze vn\u00edmat jednotliv\u00e1 jm\u00e9na. Sna\u017eil se uklidnit bij\u00edc\u00ed srdce a trochu se odreagovat poslouch\u00e1n\u00edm ostatn\u00edch, ale jeho u\u0161i jako by odm\u00edtaly v\u0161echna ta slova p\u0159ij\u00edmat. Co v\u0161ak vz\u00e1p\u011bt\u00ed za\u010dal vn\u00edmat, byl koment\u00e1\u0159 k jedn\u00e9 z Tomov\u00fdch spolu\u017ea\u010dek.<\/p>\n

„Kolegyn\u011b, je mi opravdu l\u00edto, ale pr\u00e1ci v\u00e1m mus\u00edm vr\u00e1tit k p\u0159epracov\u00e1n\u00ed. Je v n\u00ed mnoho chyb, nep\u0159esnost\u00ed, kapitoly nenavazuj\u00ed na sebe a v\u011bt\u0161inu z odborn\u00fdch v\u011bc\u00ed jste mechanicky opsala z doporu\u010den\u00e9 literatury. \u00dapln\u011b v\u00e1m chyb\u00ed z\u00e1v\u011br a mo\u017en\u00e1 bych o\u010dek\u00e1vala i n\u011bjakou sebereflexi, proto\u017ee zrovna v\u00e1\u0161 p\u0159\u00edpad byl p\u0159inejmen\u0161\u00edm bohat\u00fd na l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 zpr\u00e1vy, tak\u017ee v tomhle ohledu m\u011b pr\u00e1ce zklamala. Dal\u0161\u00ed term\u00edn je vypsan\u00fd na p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed t\u00fdden, tak\u017ee se p\u0159ihlaste. Pokud to stihnete p\u0159epracovat, dostanete druhou \u0161anci. Pro dne\u0161ek mi je l\u00edto,“ \u0159ekla a d\u00edvce index vr\u00e1tila. Ta jej p\u0159evzala a se sklopenou hlavou se \u0161la posadit. Tom se ani moc nedivil. Tak holka byla snad nejv\u011bt\u0161\u00ed lajd\u00e1k na cel\u00e9 \u0161kole. V\u0161echno odevzd\u00e1vala s brekem po term\u00ednu, byla schopn\u00e1 vyvra\u017edit p\u016flku rodiny, aby j\u00ed u\u010ditel\u00e9 umo\u017enili pozd\u011bj\u0161\u00ed odevzd\u00e1n\u00ed kv\u016fli poh\u0159b\u016fm, na u\u010den\u00ed ka\u0161lala, v\u0161echny zkou\u0161ky d\u00e1vala s od\u0159en\u00fdma u\u0161ima na pot\u0159et\u00ed, nebo op\u011bt poh\u0159bila n\u011bkoho z rodiny, aby j\u00ed u\u010ditel\u00e9 dali alespo\u0148 to E a poslali ji pry\u010d. Popravd\u011b se Tom divil, \u017ee se dostala tak daleko.<\/div>\n

Cht\u011bl si rychle prolistovat pr\u00e1ci, jestli tam nenajde n\u011bjak\u00e9 nedostatky, kter\u00e9 u\u010ditelka zm\u00ednila, ale na to u\u017e nebyl \u010das.<\/p>\n

„Tom Tr\u00fcmper?“ rozhl\u00e9dla se po t\u0159\u00edd\u011b a \u010dekala, kter\u00fd ze student\u016f se zvedne.<\/div>\n

„Sakra,“ \u0161pitl Tom a neochotn\u011b se zvedl.<\/div>\n
„Hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed,“ \u0161eptl Andreas a p\u0159isunul se bl\u00ed\u017e k lavici, aby mohl Tom proj\u00edt. Do\u0161el k u\u010ditelce, podal j\u00ed index a vyti\u0161t\u011bnou pr\u00e1ci, kter\u00e1 byla v jeho p\u0159\u00edpad\u011b jen formalita, proto\u017ee ji v elektronick\u00e9 verzi odeslal v term\u00ednu na u\u010ditel\u010din univerzitn\u00ed e-mail t\u011bsn\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se k n\u011bmu dostala informace, \u017ee se term\u00edn odevzd\u00e1v\u00e1n\u00ed prac\u00ed posunuje o t\u00e9m\u011b\u0159 cel\u00fd m\u011bs\u00edc.<\/div>\n
„D\u011bkuji,“ p\u0159evzala si od Toma v\u011bci a ud\u011blala si u jeho jm\u00e9na fajfku, \u017ee dostala pr\u00e1ci a Tom vystoupil p\u0159ed t\u0159\u00eddou. V\u0161imla si, \u017ee m\u00e1 u jeho jm\u00e9na n\u011bkolik pozn\u00e1mek, proto je rychle prol\u00e9tla o\u010dima.<\/p>\n

„Kolego, je\u0161t\u011b ne\u017e za\u010dnete s va\u0161\u00edm v\u00fdstupem, bych r\u00e1da p\u0159ed t\u0159\u00eddou vyzdvihla va\u0161i semin\u00e1rn\u00ed pr\u00e1ci, kter\u00e1 mi jako jedna z m\u00e1la p\u0159i\u0161la na e-mail v term\u00ednu. Ned\u011bl\u00e1m to proto, abyste se c\u00edtil nepohodln\u011b, a ani proto, aby se v\u00e1m n\u011bkte\u0159\u00ed spolu\u017e\u00e1ci mohli ze z\u00e1visti vysm\u00edvat. Jsem toho n\u00e1zoru, \u017ee dobr\u00e9 pr\u00e1ce by m\u011bly b\u00fdt n\u00e1le\u017eit\u011b ocen\u011bny a ve va\u0161em p\u0159\u00edpad\u011b m\u011b opravdu mrzelo, \u017ee za tento p\u0159edm\u011bt dostanete pouze splnil-nesplnil do indexu spole\u010dn\u011b s m\u00fdm podpisem. Va\u0161e pr\u00e1ce by si zaslou\u017eila mnohem vy\u0161\u0161\u00ed ohodnocen\u00ed jak po technick\u00e9 str\u00e1nce, tak po t\u00e9 obsahov\u00e9. Chv\u00e1l\u00edm v\u00e1s za opravdu precizn\u00ed a sv\u011bdomit\u00e9 vypracov\u00e1n\u00ed. Bez nads\u00e1zky by se tato pr\u00e1ce dala pou\u017e\u00edt jako velmi kvalitn\u00ed podklad pro va\u0161i z\u00e1v\u011bre\u010dnou pr\u00e1ci, proto\u017ee by byla \u0161koda tento materi\u00e1l nechat jen tak n\u011bkde le\u017eet zapomenut\u00fd. T\u00edmto bych v\u00e1s r\u00e1da po\u017e\u00e1dala o svolen\u00ed vyv\u011bsit va\u0161i pr\u00e1ci na str\u00e1nk\u00e1ch katedry psychologie jako vzor a inspiraci pro va\u0161e spolu\u017e\u00e1ky,“ zakon\u010dila sv\u016fj projev.<\/div>\n

„Uhm ano. Dob\u0159e,“ k\u00fdvl Tom vyveden\u00fd z m\u00edry, jak\u00e9 pocty se mu pr\u00e1v\u011b dostalo. Jeho srdce se uklidnilo a \u017ealudek p\u0159estal bl\u00e1znit, kdy\u017e sly\u0161el chv\u00e1lu na svoji pr\u00e1ci.<\/div>\n
„D\u011bkuji v\u00e1m. Ve va\u0161em p\u0159\u00edpad\u011b p\u016fjde sp\u00ed\u0161e jen o formalitu, ale pros\u00edm. Pod\u011blte se se sv\u00fdmi spolu\u017e\u00e1ky o t\u00e9matu va\u0161\u00ed pr\u00e1ce. M\u00e1te slovo,“ vyb\u00eddla jej u\u010ditelka a otev\u0159ela jeho index, aby mu mohla velk\u00fdm krasopisn\u00fdm p\u00edsmem zapsat ‚Splnil‘ do p\u0159\u00edslu\u0161n\u00e9ho \u0159\u00e1dku a do rohu se podepsat.<\/p>\n

Tom se rozhl\u00e9dl po t\u0159\u00edd\u011b, pod\u00edval se na Andrease, kter\u00fd mu gestem nazna\u010dil, aby za\u010dal mluvit, a pak se pod\u00edval do sv\u00e9 p\u0159\u00edpravy. Zamrkal a zvedl od pap\u00edru pohled. V\u0161ichni si jej za\u010dali se z\u00e1jmem prohl\u00ed\u017eet, jestli z n\u011bj vyleze alespo\u0148 n\u011bco, kdy\u017e n\u011bjakou chv\u00edli ml\u010del.<\/div>\n

„Co to kruci d\u011bl\u00e1\u0161?“ za\u0161eptal Andy vesm\u011bs s\u00e1m pro sebe a z\u00edral na Toma, kter\u00fd polo\u017eil svoje pozn\u00e1mky na lavici p\u0159ed sebou a odsunul je \u00fapln\u011b stranou, aby na n\u011b nevid\u011bl. Andreas nech\u00e1pal, co d\u011blal. Je\u0161t\u011b p\u0159ed hodinou kv\u016fli t\u011bm pozn\u00e1mk\u00e1m vy\u0161iloval a te\u010f je dobrovoln\u011b odhod\u00ed? Tom nebyl jeden z t\u011bch, co si troufli n\u011bco \u0159\u00edkat jen tak z patra. Ticho donutilo zvednout hlavu i vyu\u010duj\u00edc\u00ed. Cht\u011bla se zeptat, zda se Tom c\u00edt\u00ed dob\u0159e, ale v tu chv\u00edli se Tom nadechl a jeho \u00fasta se otev\u0159ela.<\/p>\n

„D\u016fvodem, pro\u010d jsem tu semin\u00e1rn\u00ed pr\u00e1ci napsal tak, jak jsem ji napsal, je fakt, \u017ee z neosobn\u00edho a anonymn\u00edho vztahu mezi mnou a pacientem se stalo n\u011bco osobn\u00edho. Kdy\u017e jsme byli v l\u00e9\u010debn\u011b na exkurzi, stala se tam jedna nep\u0159\u00edjemn\u00e1 v\u011bc, o kter\u00e9 nikdo z v\u00e1s nev\u00ed, proto\u017ee jste u toho nebyli. S jedn\u00edm dal\u0161\u00edm studentem, kter\u00e9ho nebudu jmenovat, proto\u017ee nev\u00edm, jestli by cht\u011bl, abych ho v t\u00e9hle v\u011bci zmi\u0148oval, se n\u00e1m v dost negativn\u00edm slova smyslu poda\u0159ilo ne\u00famysln\u011b dostat jednoho z v\u00e1\u017en\u011b psychicky nemocn\u00fdch pacient\u016f do t\u011b\u017ek\u00e9ho z\u00e1chvatu. Shodou obrovsk\u00e9 n\u00e1hody jsem pozd\u011bji zjistil, \u017ee slo\u017eka, kterou jsem ten den dostal k vypracov\u00e1n\u00ed, pat\u0159\u00ed pr\u00e1v\u011b jemu. M\u016fj pacient, zhruba v na\u0161em v\u011bku, trp\u011bl panick\u00fdmi z\u00e1chvaty strachu a hr\u016fzy. V l\u00e9\u010debn\u011b byl um\u00edst\u011bn dohromady 4 roky po tom co…“ Tom\u016fv hlas se na chv\u00edli zlomil a Andreas\u016fv obli\u010dej posmutn\u011bl. V\u011bd\u011bl, jak t\u011b\u017ek\u00e9 to pro Toma mus\u00ed b\u00fdt, ta slova znovu vyslovit. „Po tom, co vy\u0161lo najevo, \u017ee byl dlouhou dobu zn\u00e1sil\u0148ov\u00e1n a fyzicky t\u00fdr\u00e1n od vrstevn\u00edk\u016f a sv\u00fdch star\u0161\u00edch spolu\u017e\u00e1k\u016f. Nebylo mo\u017en\u00e9 na n\u011bj promluvit, dot\u00fdkat se ho, ani pob\u00fdvat ve stejn\u00e9 m\u00edstnosti jako on. Dokonce i st\u00e1l\u00e1 o\u0161et\u0159ovatelka a psycholo\u017eka m\u011bly probl\u00e9m s p\u00e9\u010d\u00ed o n\u011bj. Mo\u017en\u00e1 to n\u011bkomu p\u0159ijde sm\u011b\u0161n\u00e9 a ne zrovna sil\u00e1ck\u00e9, ale m\u011bl jsem v\u00fd\u010ditky sv\u011bdom\u00ed, \u017ee jsme mu takhle ubl\u00ed\u017eili, a proto jsem se b\u011bhem zpracov\u00e1v\u00e1n\u00ed pr\u00e1ce do l\u00e9\u010debny vracel. D\u00edky dopis\u016fm a trp\u011blivosti se mi poda\u0159ilo dostat se a\u017e k n\u011bmu a prolomit v\u0161echny z\u00e1brany, kter\u00e9 kolem sebe m\u011bl. P\u0159ed n\u011bjakou dobou jej pustili z l\u00e9\u010debny, te\u010f bydl\u00ed se sv\u00fdm otcem a naplno se vr\u00e1til do norm\u00e1ln\u00edho \u017eivota. P\u0159es v\u0161echen strach z jak\u00e9hokoli intimn\u011bj\u0161\u00edho sbl\u00ed\u017een\u00ed si na\u0161el p\u0159\u00edtele, kter\u00fd ho z cel\u00e9ho srdce miluje,“ zakon\u010dil Tom sv\u016fj v\u00fdstup a s m\u00edrn\u00fdm \u00fasm\u011bvem se zad\u00edval do zem\u011b. Bylo mu jedno, jak hodnot\u00ed jeho v\u00fdstup u\u010ditelka. Byl hluch\u00fd v\u016f\u010di v\u0161emu krom\u011b sv\u00fdch my\u0161lenek, kter\u00e9 se to\u010dily kolem jeho milovan\u00e9ho Billa.<\/p>\n

U\u017e nebyl \u010d\u00edslem – dostal jm\u00e9no. U\u017e nebyl ob\u011bt\u00ed – stal se z n\u011bj v\u00edt\u011bz.<\/div>\n

Tom ho vyl\u00e9\u010dil.<\/p>\n

KONEC<\/strong> \ud83d\ude42<\/p>\n

autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Muck\u00e1tko :o* Zdrav\u00edm v\u00e1s \u010dten\u00e1\u0159i, den D pr\u00e1v\u011b nastal a t\u00edmto kulat\u00fdm 60. d\u00edlem se s pov\u00eddkou rozlou\u010d\u00edme. Na semin\u00e1\u0159i to v\u0161echno za\u010dalo a na semin\u00e1\u0159i to taky v\u0161echno skon\u010d\u00ed. Douf\u00e1m, \u017ee jste si p\u0159\u00edb\u011bh u\u017eili, jak jen to bylo mo\u017en\u00e9,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[584],"tags":[],"class_list":["post-3727","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-breaking-through"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3727","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=3727"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/3727\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=3727"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=3727"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=3727"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}